Jak na věc

Osmatřicetiletý Will je spokojený svobodný muž, který žije z tantiém za vánoční písničku, kterou v padesátých letech složil jeho otec. Má luxusní byt, pracovat nemusí a pokud jde o vztahy, odmítá nejen manželství, ale každý trvalý partnerský vztah a obzvláště pak takový, jehož součástí by byly děti. Plně mu vyhovují krátkodobé známosti bez závazků. Odmítne dokonce jít za kmotra dítěti svých přátel Johna a Christine, protože by to pro něj znamenalo vytvoření závazku. Díky známosti se svobodnou matkou, která se s ním před časem rozešla kvůli svému dítěti bez velkých scén a komplikací, si Will uvědomí, že balit osamělé matky je výhodné, protože se s nimi bude moci snadněji rozejít. A tak si vymyslí dvouletého synka a začne chodit do Spolku osamělých rodičů, kde se seznámí s pohlednou Suzií. Ta však přivede na rande kromě svého malého dítěte také Marcuse, dvanáctiletého syna své nervově labilní kamarádky Fiony. Chlapec, který žije s matkou v malém bytě, má pocit, že jeho život za moc nestojí. <>Obrázek nenalezen<> Mezi spolužáky nezapadl, kamarády nemá, ve škole musí snášet posměšky kvůli svému oblečení, účesu, zpívání a taky kvůli matce, poněkud svérázné, značně psychicky labilní hudební terapeutce. Posměšky však nejsou jedinou starostí, kterou s matkou má. Ta se právě pokusila o sebevraždu. Po jejím návratu z nemocnice si Marcus uvědomí, že ji sám neuhlídá. Zavolá Willovi a šikovně si vynutí pro sebe a matku pozvání na oběd. Will není příliš nadšen. Fiona se mu nelíbí a nechce se mu dělat Marcusova pomocníka v péči o jeho matku. Marcus mu navíc vyhrožuje, že prozradí Suzii, že Will žádné dítě nemá. Will se proti své vůli s Marcuesm a Fionou zaplétá stále víc. Např. je nucen místo obvyklého osamělého vánočního večera stráveného sledováním filmu, strávit večer s Marcusem, Fionou, Marcusovým otcem, jeho novou přítelkyní a matkou, a také Suzií. Přes veškeré obavy se mu však nakonec večer líbí. Postupně zjišťuje, že mu na Marcusovi záleží. Promluví si o něm s Fionou a pomůže mu v kritické chvíli, kdy kvůli trémě nedokáže zapívat na školním koncertě. Ani to však neznamená, že by se chtěl vzdát své svobody...

Will je nevyléčitelným, osmatřicetiletým londýnským playboyem. Je bohatý, svobodný a bezdětný. Celé dny nic nedělá, jen se suverénně tváří, vyhýbá se jakékoli odpovědnosti - a ovšem dává si schůzky se ženami. Při krátké známosti s jednou svobodnou matkou objeví úžasné místo k seznamování - je to sdružení osamělých rodičů, kteří si sdělují zkušenosti z výchovy svých dětí. Will si vymyslí , že je otcem batolete jménem Ned, aby se mohl zúčastňovat schůzek této skupiny, protože by rád svedl Susie a tehdy se také seznámí s Marcusem, synem její přítelkyně. Marcus je problémový kluk, má potíže doma i ve škole. Jeho hipícká, poněkud výstřední matka Fiona, trpí depresemi a chlapec má potíže se suverénními spolužáky, protože se od nich liší. V den, kdy se Marcus a Will potkají, se Fiona pokouší zabít.

<>Obrázek nenalezen<> Will je pouhým divákem, avšak Marcus se na něj přesto upne jako na člověka, který by mohl pomoci s řešením jejich rodinných problémů. Marcus získá od Susie Willův telefon, zavolá mu a požádá ho, aby ho spolu s Fionou pozval na oběd. Will souhlasí, protože doufá v pozitivní obrat ve svých záležitostech. Marcusovi je při schůzce celkem jasné, že z Willa a Fiony se sotva stanou partneři, ale dosáhne aspoň toho, že Will je v jejich bytě navštíví a spolu s nimi vyslechne »doják« Killing me softly (Zabij mě něžně).

Brzy po této schůzce Marcus Willa sleduje a zjistí, že u něj žádné dítě neexistuje. Poté chodí k Willovi každý den po vyučování. Nejprve se Will brání, ale pak, možná z nudy nebo nedostatku aktivity, se podvolí a s chlapcem se spřátelí. Jednoho dne, když Marcus míří k Willovi, sledují ho školní rváči, kteří po něm házejí bonbony. Will, který je svědkem jejich útoku, se rozhodne, že z Marcuse vychová nebojácného kluka. Pro začátek s ním dojde nakoupit cvičební nářadí, s jehož pomocí má získat dostatečnou fyzickou kondici. Willovi dělá dobře, když vidí, jak je Marcus šťastný.

Fiona zjistí, že Marcus po škole tajně navštěvuje Willa a je současně rozzlobená i zvědavá. Vyhledá spolu s Marcusem Willa, kterého najde v restauraci, jak obědvá s přítelkyní Christinou . Po prudké hádce, kterou sledují ostatní hosté, Fiona pochopí, že Will má na Marcusův život dobrý vliv a že s ním má také dobré úmysly. Marcus pozve Willa na božíhodový vánoční oběd... Nejprve se Will mezi Fionou a Marcusem a jejich rodinnými přáteli necítí nijak zvlášť dobře. Susie využije příležitosti a vyčte Willovi, že si vymyslel syna, ale Marcus se ho okamžitě zastane a obhajuje ho. Jak odpoledne pokračuje, Will si uvědomí, že se mu zde opravdu líbí.

Na Silvestra potká Will Rachel a na první pohled se do ní zamiluje, ovšem beznadějně. Společně se potkají s Marcusem a Rachel se domnívá, že je to Willův skutečný syn. Will její domněnku nevyvrátí. Rachel je ostatně matkou dvanáctiletého syna a zdá se jí, že by jim to spolu mohlo jít dohromady. Will přesvědčí Marcuse, aby se dál vydával za jeho syna, protože nechce, aby se Rachel dozvěděla pravdu. Má totiž strach, že by ji ztratil. Po dnu, stráveném s Rachel a jejím synem Alim, Marcus přesvědčí Willa, aby Rachel přiznal, jak se věci opravdu mají. Will uzná, že Marcus má pravdu, ale když Rachel vše přizná, ta se rozzlobí a ztratí o něj zájem. Will je zhroucený a nyní si teprve uvědomuje, jak je jeho život vlastně prázdný.

<>Obrázek nenalezen<> Mezitím upadla Fiona znova do svých depresí. Marcus jde proto za Willem a žádá ho o pomoc, ale ten odmítá. Neví, co by ještě mohl udělat. Je příliš ponořen do svých osobních smutků, než aby mohl pomáhat někomu jinému. Brzy si ale uvědomí, že Marcus je vlastně jediná bytost, která pro něj něco znamená a že se tedy musí pokusit Fioně pomoci. Když Will vyhledá Fionu, zjistí, že Marcus, hodlá vystoupit na školním koncertě, aby matku potěšil. Will si ovšem uvědomí, že Marcus se tak před ostatními dětmi jedině zesměšní, a tak spěchá do školy, aby ho zachránil a přitom...

<>Obrázek nenalezen<> Kniha Jak na věc, byla publikována v roce 1988. Je to třetí kniha spisovatele Nicka Hornbyho - která následovala po jeho obrovském úspěchu s romány Fever Pitch a Všechnu moje lásky, tyto knihy byly posléze zfilmovány. I tato kniha se prodala v milionech výtisků ve Velké Británii a byla přeložena do více než 20 jazyků. Na britském knižním trhu zaujala první místa mezi bestsellery v několika žebříčcích popularity (Sydney Herald Book Charts a Booktrack, LA Times Bestseller Charts). V knize Jak na věc najde čtenář stejný okruh problémů, jaké naznačil Deník Bridget Jonesové ovšem prozrazuje, že ani muži nejsou ušetřeni problémů s láskou. Příběh je proto přitažlivý jak pro muže, tak pro ženy, protože obě pohlaví se snaží poznat nejen sama sebe, ale i svůj protějšek.

<>Obrázek nenalezen<> Hornby líčí charaktery svého příběhu s velkou přesvědčivostí pokud jde o citový život a naznačuje obecné společenské problémy, jakými jsou izolovanost, strach ze závazku a rodiny - a lásku ukazuje jako magickou směsici dramatu a komedie. Producentská společnost Tribeca, kterou řídí Robert De Niro a Jane Rosenthalová, objevila myšlenkový potencionál Hornbyho románu ještě před jeho publikováním v roce 1988 a zajistila si k němu autorská práva. Jane Rosenthalová poznamenává: »Nick Hornby je mimořádný spisovatel a jeho kniha je pro film jako stvořená. Není mnoho spisovatelů, kteří píší s tak přesnou vizí, kterou pak lze snadno přenést na filmové plátno.«

<>Obrázek nenalezen<> Producenti se snažili zůstat věrni prostředí Londýna, vylíčeném v knize, proto hledali britského koprodukčního partnera. Našli ho ve společnosti Working Title, která měla dlouhodobou dohodu se společností Universal Pictures. Nejenže produkovala adaptaci Hornbyho románu Všechny moje lásky, ale také spolupracovala s Hughem Grantem, který byl hvězdou jejich tří nejúspěšnějších filmů - Čtyři svatby a jeden pohřeb, Notting Hill a Deík Bridget Jonesové, a který byl též angažován jako hlavní představitel filmu Jak na věc. Společnost Working Title ihned zaměstnala režiséry Paula a Chrise Weitzovy, aby pracovali na knižní adaptaci. Byl to sice jiný žánr než jejich film Prci, prci, prcičky, avšak Jane Rosenthalová říká: »Velmi citlivě zacházeli s tématem románu a i když nic podobného předtím nedělali, bylo jasné, že toto téma je jejich srdci bližší, než cokoli jiného.«

<>Obrázek nenalezen<> Ve skutečnosti četl Chris Hornbyho román o dovolené, dva roky předtím, než se do práce na filmu zapojili. Tehdy přesvědčil svého bratra Paula, aby si opatřili práva ke zfilmování románu, ale zjistili, že někdo už je předběhl. Přesto dali společnosti Tribeca najevo svůj zájem o látku pro případ, že by jejich účast přišla v úvahu. To se také skutečně stalo. »Kroužili jsme okolo toho projektu jako supi několik let a nakonec se to vyplatilo,« řekl Chris. Po úspěchu s komedií pro teenagery chtěli oba režiséři pokročit dále a dotknout se dospělejších problémů, kde by převažovala komika nad vizuálním humorem. »Komediálnost románu je u tohoto tématu mnohem působivější, než u většiny současných látek,« říká Paul. Uchvátily je také Hornbyho vytříbené dialogy.

»Jediná potíž byla ve výběru - co vynechat, protože všechno se do dvouhodinového filmu pochopitelně nevešlo.« Pro autory bylo opravdovou výzvou najít správnou rovnováhu mezi směsí komiky a dramatu. Chris říká: »V každé komedii je velice nepatrný předěl mezi tím, co je velice zábavné na lidských slabůstkách a co je velmi rušivé na lidském chování. Naším úkolem bylo najít tu správnou míru.« Producent Eric Fellner říká: »Napínavé bylo vnést americké stanovisko do typicky britského tématu tak, aby to společně fungovalo...« Už na začátku existovala dohoda, že při filmové adaptaci bude dodržena věrnost románové předloze. Tuto skutečnost oba autoři rádi respektovali, a zejména ji přivítal Chris, který studoval v Anglii, nejprve na univerzitě St. Paul a pak v Cambridgi. Společná práce bratrů Weitzových probíhala v tvůrčí atmosféře, která jim poskytla jak uměleckou tak technickou podporu.

Obsazení hlavní role

Hugh Grant byl pro roli vybrán ještě předtím, než byli ke spolupráci vyzváni bratři Weitzovi. Sám byl velkým příznivcem tohoto románu a také uvažoval o tom, že zakoupí práva k jeho zfilmování. (Má vlastní produkční společnost Simian Films spolu s Elizabeth Hurleyovou). Grant byl překvapen, když mu zástupci společnosti Tribeca sdělili, že zaangažovali bratry Weitzovy k práci na tématu. Jeho reakce byla: »Ještě jsem se nesetkal s nikým, kdo by měl sex s jablečným koláčem... (reakce na film PRCI, PRCI, PRCIČKY). Ale když jsem je poznal, uvědomil jsem si, že jsou to nejerudovanější američtí filmaři, jaké jsem kdy potkal.« Měl původně také obavy z toho, že zde budou dva režiséři. »Mám také bratra a je nemyslitelné, že bychom spolu mohli režírovat film. Určitě bychom se nejpozději do týdne, navzájem zavraždili, ale tito dva? Jsou k sobě tak zdvořilí.

« Hugh velmi úzce spolupracoval s Chrisem i Paulem na scénáři a oba režiséři považovali jeho přínos za velmi inspirativní. Charakter Villa - hlavního hrdiny - umožnil Hughovi, aby využil veškerý svůj herecký potenciál - tak jako ve filmu DENÍK BRIDGET JONESOVÉ - ale dostal se dále od svých sladkých romantických hrdinů, kterými se proslavil. Will je osmatřicetiletý povaleč, který nemá skoro žádné ambice, ale je soustředěný jen sám na sebe. Žije obklopen bohatstvím, které mu zajistil otec. Navštěvuje drahé kavárny, bary a restauranty, pozoruje hry a svádí ženy. Zdá se ale, že tento povalečský život pro něj ztrácí přitažlivost, když Will proti své vůli uzavře přátelství s dvanáctiletým chlapcem. Příběh se soustřeďuje právě na tento svazek a na to, jak ovlivní život obou zúčastněných.

* Bylo zde několik prvků, které Hugha jako herce přitahovaly. »Je to velmi silný příběh, velmi komický a umožňuje, aby si při něm hrdina trochu natloukl.« Přes humorné a komediální scény a dialogy jsou okolnosti života hlavních postav dost smutné. »Každá dobrá komedie vychází vlastně ze smutku. Zde je ho hodně, zvláště pokud jde o chlapcův život, avšak komedie všechno posouvá do snesitelné polohy,« říká Hugh Grant. Eric Fellner: »Pokaždé, když jsme pracovali s Hughem, předvedl nám něco nového. Je to jeho nejvážnější role. Odehrává se za celkem banálních okolností, ale její spojení s komikou je právě tím nejpřitažlivějším, co Hugh dokáže vytvořit. Diváci budou překvapeni, protože si uvědomí, jak veliký je to herec. Hugh bere svou práci velmi vážně a velmi ji prožívá.

Stráví nesmírně mnoho času, aby si každou scénu nejprve zpracoval sám, ve svých představách, a byl si absolutně jistý správností dialogů, které musí padnout k jeho charakteru a vyjadřovat pravdivost příběhu. A je také neuvěřitelně podnětný v tom, jak přináší nové nápady do každé scény, do každé repliky, když je to zapotřebí. Vždycky dokáže něčím překvapit.« Chris Weitz dodává: »Má úžasnou pracovní etiku. Když ho pozorujete mimo scénu, nevěřili byste, jak intenzívně dokáže na své postavě pracovat.« Pro roli Willa se Hugh dokonale proměnil svým sportovním účesem a značkovým oblečením, (Fake, Paul and Joe, Joseph, Diesel, Spiewak, Wexed Generation a Acupuncture), které pro něj vybrala kostýmní návrhářka Joanna Johnstonová.

Obsazení dětské role

probíhalo prostřednictvím velmi širokého konkurzu. Jane Rosenthalová: »Chtěli jsem mít dítě, které by bylo tvárné a také publikum by si ho zamilovalo. Mělo ovšem mít smysl pro komiku a její uplatnění.« Nicolas Hoult byl vybrán ze stovek zúčastněných a všichni se na jeho výběru shodli. Paul Weitz: »Je před kamerou velice přirozený a spontánní.« Paul dodává, že bylo riskantní vybrat si dítě s malými hereckými zkušenostmi, ale den ode dne bylo zřejmější, že to byla správná volba, která se filmu vyplatila. »Nenašli jste u něj jakýkoli moment předstírání, byl velmi spontánní a dovedl se neobyčejně soustředit na svou postavu.« Hugh Grant dosud nikdy nepracoval s dítětem jako s partnerem a u Nicholase obdivoval právě jeho schopnost koncentrace. Pro Nicholase bylo získání této role opravdovým splněním velkého snu. Když natáčení končilo, plakal, ačkoli dostal do štábu pěkný dárek. O Hughu Grantovi řekl: »Velice mě pomáhal, dodával mě inspiraci a každý den jsem se od něj něco nového naučil.

Ze začátku jsem si připadal velmi strnulý a za pomoci Hugha jsem postupně ztratil všechny zábrany. Také se mi líbila práce s dvěma režiséry, mají dvakrát více nápadů.« Natáčení probíhalo sedm týdnů v londýnských exteriérech, začalo v dubnu 2001. Pak se štáb odstěhoval do Studia Shepperton, kde se snímaly scény ve Willově bytě a v bytě Fiony. Výtvarník Jim Clay a jeho tým vytvořili dvě velmi odlišná obydlí, která odpovídala charakterům obou tak rozdílných lidských povah. Paul Weitz svůj film charakterizoval těmito slovy: »Myslím, že podstata snímku tkví v působivé směsici komiky a citů. Je sice mimořádně humorný, ale dotýká se velmi vážných otázek jako je samota, rodina a láska...«

Paul Weitz a Chris Weitz (režiséři)
Spolurežírovali divácký hit Prci, prci, prcičky a film Down To Earth s Chrisem Rockem. Již předtím bratři Weitzovi spolupracovali na několika scénářích, například Antz a Madeleine - podle populární dětské knihy. Podíleli se také na scénáři filmu Shanghai Noon a Bláznivý profesor 2. Nedávno debutovali též jako herci ve filmu Chuck a Buck, který byl uveden na filmovém festivalu Sundance. Narodili se v New Yorku a jsou třetí generací hollywoodských usedlíků. Dědeček byl známý agent Paul Kohner, který zastupoval významné umělce jako je John Huston, Billy Wilder a Ingmar Bergman.

John Weitz byl módním návrhářem a autorem a matka Susan Kohnerová herečkou, nominovanou na Oscara. Paul Weitz vystudoval film na Wesleyan University. Chris Weitz absolvoval studium anglické literatury na Cambridge University v Anglii. Pak pracoval jako volný novinář pro různé noviny včetně Independence a The Sunday Times. Poté se vzdal novinářské kariéry a rozhodl se pro diplomatickou dráhu. Musel složit náročné zkoušky, aby mohl být přijat do Státního departmentu, dostal však roční odklad. Právě během toho roku začali bratři Weitzovi pracovat na filmovém scénáři.

Peter Hedges (scenárista)
je autorem novely An Ocean In Iowa a Co žere Gilberta Grapea. Podle této novely napsal scénář a pro film adaptoval také román Jane Hamiltonové A Map of The World, v němž hrála Sigourne Weaverová a Julianne Mooreová. Ve vlastní režii natočil film podle svého scénáře Pieces of April. S manželkou a dvěma dětmi žije v Brooklynu v New Yorku.

Remi Adefarasin (kameraman)
Natočil filmy House of Mirth (režisér Terence Davies), Onegin (režie Martha Fiennes s hercem Ralphem Fiennesem), a Elizebeth, za tento film získal v roce 1999 cenu BAFTA (Britská akademie filmového a televizního umění), byl nominován na Oscara, dále ho ocenili chicagští kritici aj. Dalším filmem byla Srdcová sedma s Gwyneth Paltrowovou (rež. Peter Howitt), a spolupracoval též na Minghellově filmu Anglický pacient, dále Hollow Reed a Captives (režie obou Angela Popeová). Významná je též jeho televizní práce.

Nick Hornby (literární autor)
Narodil se roku 1957, než se stal samostatným spisovatelem pracoval jako učitel. Jeho první kniha Fotbalová horečka získala velký ohlas a stala se bestsellerem. Byla vyznamenána jako sportovní kniha roku 1992 a 1995. Hornby ji posléze adaptoval pro stejnojmenný film, který byl uveden v březnu roku 1997. Jeho druhý román Všechny moje lásky vyšel na jaře 1995 ve Velké Británii, získal v r. 1996 cenu za román-fiction a byl rovněž v Disneyově produkci zfilmován. Román Jak na věc vyšel v roce 1998 Speaking With The Angels vyšel v lednu 2000. Je to antologie krátkých povídek různých autorů, kterou Hornby redigoval a také do ní přispěl. Veškerý zisk z této knihy byl věnován nadaci Tree House Trust pro autistické děti, jejíž je Hornby spoluzakladatelem V květnu 2001 vyšel Hornbyho román How to be good, který se okamžitě stal čtenářským hitem na obou stranách Atlantiku.