fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Ukázka    Fotky    Podobné filmy    

75% 182 hlasů
film / komedie, akční, drama, romantický, Česká republika, , 90 min., od 12 let
Kinopremiéra v ČR 13.5.2004, DVD od 1.4.2002

Režie:
Herci: , , ,

Ocenění: 1994, Český Lev, Kamera, František A. Brabec
1994, Český Lev, Hudba, Radek Pastrňák


Ukázka
00:45



Svobodný film o dvou chlapcích, jedné dívce, zeleném kabrioletu a horkých letních hrách.
Dva kamarádi si koupí ojetou mazdu, uříznou střechu a v útrobách nově zrozeného kabrioletu vyrazí na prázdninové dobrodružství do jižních Čech. Do jejich poklidného cestování zasáhne půvabná dívka Aňa.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Ultralevný film, který v roce 1994 natočil Jan Svěrák bez scénáristické podpory svého otce Zdeňka, je road movie ve kterém se hrdinové víceméně bezcílně toulají po vedlejších silnicích a silničkách Jižních Čech. Z filmu dodnes dýchá uvolněná letní atmosféra, svodobomyslnost a pohoda (i když místy s temnějšími podtóny).
Všechny komentáře k filmu 23+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Jízda

obrazek
Dva kamarádi, mladí mužové mezi dvacítkou a třicítkou, mají v kapse osm tisícovek a před sebou představu dlouhého léta. Bankovky v kapse stačí právě tak na koupi velmi ojetého automobilu bez papírů. Zbývá jenom uříznout střechu a hra na road-movie může začít. Protože automobil nemá doklady a naši hrdinové možná postrádají řidičské oprávnění, jedou po okresních silnicích, daleko od hlavních silničních tahů, po nichž se řítí většina motorizované veřejnosti. Jedou na jih, po klikatých cestách od jedné vesničky ke druhé, a představují si, co všechno můžou prožít.

Při jedné zastávce naberou dívku, která vypadá smutně a navíc cestou po příkopech sbírá vlastní spodní prádlo. Vzápětí je dožene drahý vůz s mladým mužem, shánějícím se po děvčeti totožného popisu. Dívka utekla příliš žárlivému příteli a posádka kabrioletu nic nenamítá proti tomu, aby rozšířila jejich řady. Hra na letní dobrodružství se tak zároveň začíná mísit s hrou, jakou od pradávna hrají ženy s muži ...

Hra na "bezstarostnou jízdu" probíhá docela bez problémů a lze si při ní vyzkoušet ledacos. Doprovodným příznakem je černý vůz dívčina přítele, který stále znovu kříží cestu zelenému kabrioletu. Také erotické napětí, které sílí v trojici hrdinů, začíná nabývat stále nebezpečnějších podob. Pravidla jsou ostřejší a stále více se blíží k obrácené straně erosu _ ke smrti.



Jan Svěrák (rozhovor)
obrazek Jak to bylo před deseti lety ...
Idea natočit levný film za vlastní peníze vznikla vlastně zároveň s dokončením Akumulátoru 1, snad jako reakce na rozruch okolo tehdy "nejdražšího českého filmu". Prvenství je v této myšlence všeobecně přiznáváno kameramanu Františku Brabcovi. "Tu myšlenku už jsem v sobě nosil hrozně dlouho. Trochu to byla provokace ze zlosti, že nic takového neudělá někdo mladší, a trochu taky chuť natočit opravdu vlastní výpověď. " Nápad přišel vhod, když se s blížícím se létem ukázalo, že scénář Svěráka staršího, podle nějž se mělo začít už v srpnu natáčet, má daleko k dokončení. "Objevila se před námi chmurná představa, že budeme až do příštího jara natáčet jenom reklamy," říká Jan Svěrák, který je s F.A. Brabcem autorem řady reklamních klipů. Tak se stalo, že během čtrnácti dnů na počátku léta vznikl scénář filmu s pracovním názvem Jízda, vlastně jen filmová povídka, jejíž parametry byly diktovány zásadní podmínkou: produkční náklady by neměly přesáhnout jeden milion korun.

Autory scénáře se stali Jan Svěrák s bývalým kolegou z FAMU, absolventem produkce Martinem Dostálem. Mělo jít o českou verzi typicky amerického žánru - road-movie. Kabriolet, nezbytná rekvizita žánru, vznikl uříznutím střechy u vraku, zakoupeného za pár tisícovek na okraji Prahy - stejně, jak je to ukázáno v samotném filmu. Třítýdenní srpnové natáčení na jihočeských okreskách se pak samo změnilo v jakousi letní jízdu, poháněnou vpřed především nadšením a chutí všech členů miniaturního, ledva dvanáctičlenného štábu. Klíčovým slovem oné svérázné pouti krajem se stala improvizace v tom nejlepším slova smyslu. Natáčecí plán se upravoval podle aktuálních podmínek a podoby terénu, s kamerou v automobilu se točilo prakticky nepřetržitě.

V polních podmínkách si štáb sám zastavoval dopravu na silnicích, zvukař Zbyněk Mikulík absolvoval mnohý kilometr připoután na kapotě kabrioletu, dopravu a zásobování zajišťovala soukromá vozidla členů štábu a vedlejší roličky sehráli přímo naturščici z té které jihočeské vesničky. Ostatně dá se říci, že Jihočeši vůbec filmu přáli a jejich přátelský postoj umožnil zdarma realizaci několika za obvyklých podmínek finančně velmi náročných záběrů - ať už jde o zapůjčení vlaku jindřichohradecké úzkokolejky nebo kamionu pro scény automobilové honičky. Zbyněk Mikulík, který na filmu pracoval bez nároku na honorář, pak poskytl letadlo vlastní letecké školy pro natočení vzdušných záběrů, kostýmní návrhářka Jaroslava Pecharová plnila zároveň funkci rekvizitářky, skriptky, klapky a občerstvení, asistent kamery zaskakoval do komparsních rolí náhodných kolemjdoucích a herci pomáhali se stativy ...

"Při natáčení je obvykle nejhorší, když vás dají s někým cizím do pokoje. Celý den na place něco hrajete a večer abyste se zase nějak ovládali a něco hráli. Tady však bylo všechno tak malinké a blízké, že jsem vůbec neměla chuť se nějak izolovat," svěřila se tehdy Anna Geislerová, představitelka hlavní dívčí role. Úloha femme fatale, dovádějící dráždivou hru s lidskými osudy až na hranici sebezničení, pro ni možná byla rolí velmi osobní, třeba už proto, že postavu hrdinčina žárlivého přítele sehrál Annin "objevitel"- režisér filmu Requiem pro Panenku Filip Renč.

Že jde o film velice osobní a že jeho hlavním tématem je prvek hry a svobody v lidském životě, na tom se ostatně shodli všichni zúčastnění, od herců až po režiséra. "Má velice podobné problémy. Akorát možná není tak trhlý," komentoval svou postavu Radek Pastrňák, ústřední postava ostravské skupiny Buty, která se filmu také stará o hudební doprovod. Buty i Radka objevil shodou okolností Jan Svěrák a chystaná hudební spolupráce se rozšířila až na spolupráci hereckou. "Já jsem se původně uzavřel - že v žádném případě hrát nebudu. Že už i tak je dost ostudy v místě trvalého bydliště. Ale nakonec mě Honza přemluvil, protože je chytřejší."

Posledním z trojice hlavních představitelů je herec, režisér a vůdčí duch divadelního spolku Kašpar Jakub Špalek, známý širšímu publiku hlavně z role číšníka Edy muzikálu Šakalí léta. "Nevěděl jsem zrovna co, a tak jsem si pořád nenechával ostříhat vlasy a čekal jsem, jestli mi někdo nenabídne nějakou práci. A zrovna, když jsme se rozhodl, že se už nechám ostříhat a odjedu si někam do hor, zavolal Honza Svěrák. A mě zaujalo, že mi dokázal jednou větou povědět, o čem ten film má být." Jakub Špalek je z trojice hlavních představitelů tím nejzběhlejším v dramatickém umění, zdá se však, že rozdílné zázemí vztahy uvnitř hereckého týmu nijak nenarušily. "Hraje se mi výborně - a to málokdy říkám," komentoval to Jakub. "Naposledy se mi tak dobře hrálo s malým Vaškem Jakoubkem v Šakalích letech." Mimochodem, stejně jako oba ostatní herci, ani Jakub Špalek, jenž ve filmu stráví většinu času za volantem, tehdy nebyl držitelem řidičského průkazu a řídit se začal učit asi čtrnáct dní před začátkem natáčení.

Po deseti letech...
Premiéra Jízdy se konala 13. října roku 1994. Po deseti letech se režisér a producent Jan Svěrák, rozhodl uvést kultovní road-movie znovu do kin. Jízda mezitím podnikla úspěšnou diváckou "jízdu", v kinech ji vidělo přes 200 tisíc diváků, vyšla na VHS a DVD, v roce 1995 získala hlavní cenu Křišťálový globus na MFF v Karlových Varech. Důvody svého rozhodnutí vysvětluje Jan Svěrák:
"Filmem Jízda se nám povedlo něco, v co jsme možná na počátku jen tajně doufali. Nejenže vznikl relativně levný film, ale vznikl velmi úspěšný film, s nímž se diváci ztotožnili jako s generační výpovědí. Řadu lidí prý film inspiroval k podobným úpravám vozů a letním dobrodružstvím. Myslím, že deset let je ta správná doba, kdy Jízdě dorostla nová generace diváků, kteří v době, kdy film přišel poprvé do kin byli ještě dětmi. A zároveň se možná najde i pár stovek či tisíc těch, kteří si atmosféru Jízdy rádi připomenou na velkém plátně."

Čím je podle vás může Jízda oslovit právě to dorostlé publikum?
"Ten film má v sobě nakažlivou atmosféru letní pohody, ale zároveň obsahuje i řadu vypjatých scén a vnitřních konfliktů. Je o lásce, o hledání, o kouzlu bezcílného toulání i o tom, že některé věci mohou být k neunesení. Myslím, že má v sobě hodně obecných pocitů, s nimiž se může ztotožnit každá mladá generace. A navíc ho doprovází výborná muzika skupiny Buty, která za těch deset let určitě nezestárla."

Obnovené premiéry filmu často provázejí technické úpravy, především v oblasti zvuku. Vy jste však žádné neprovedl?
"Jízda byla natočena velmi specifickým způsobem s kompletně kontaktním zvukem. Ten byl důležitý pro dotvoření atmosféry vyprávění. Obával jsem se, že vyčistění od těch přirozených šumů a další úpravy by z něj udělaly cosi umělého a že by se ten jednolitý celek porušil."

Aňa Geislerová (rozhovor)
obrazek Jak vzpomínáte na nabídku vytvořit hlavní roli v Jízdě? Bylo to něčím mimořádné?
"Pro mě ten film byl výjimečný už díky tomu, jak vznikla moje postava, protože to se mi po té už nikdy nestalo. Honza Svěrák s Martinem Dostálem mi řekli, že mají scénář a v něm je role napsaná pro mě. Hned na začátku se mně zeptali, jestli si přeju na konci umřít. To se mi líbilo, že si o tom můžu rozhodnout, ale hlavně se mi líbilo, že to bylo pro mě napsaný. Honza mě znal, potkávali jsme se v průběhu let a v tom scénáři byly věci, které souvisely se mnou nebo s lidmi, která jsem znala a které znal i Honza."

Jízda vznikala tak trochu pionýrským způsobem, všichni dělali všechno, byli jste taková parta na cestách?
"Celý štáb měl tehdy asi třináct lidí, jezdili jsme pěti auty, včetně naší hrací Mazdy.
V průběhu dne jsme tak zevlovali, povalovali se, my jsme s Jarkou Pecharovou a Klárkou Bukovskou mazaly chleby k svačině a když jsme třeba točili scénky na chalupě, kam se ve filmu "vloupáme", tak jsme tam opravdu trochu bydleli. Ne že bychom tam spali, ale byli jsme tam celý den, hned vedle v kuchyni se vařilo. Při vypjaté vrcholné scéně jsem ležela připoutaná na posteli a vedle Jarka smažila bramboráky. Chtěla jsem být jako hrdinka-herečka, která si všechno prožije tak, jak má. Během pauzy jsem se nechala přivázaná a kolem chodil "krysa" Pastrňák a těmi mastnými bramboráky mě provokoval a mučil."

Když se podíváte s odstupem, je vám hrdinka ze všech vašich rolí nejpodobnější?
"Myslím, že je to jeden z mála filmů, na které se ráda podívám. Přece jen to je deset let a jsem tam spíš děcko, mluvím tam tím pisklavým hláskem... Předtím mě to docela trýznilo, ale teď už mi to přijde roztomilý. Dnes si říkám: to je strašná svině ta holka. Ale musím, říct, že když jsme některé věci tehdy točili, ani mi moc nedocházelo, o čem jsou, nebo spíš se mi to tak nespojovalo. Líbila se mi ta hra i to, že jsem vlastně moc hrát nemusela, jen jsem se kroutila a kníkala. A jestli je mi ta holka podobná? Možná jsem si tak žila, tím bezstarostným životem, ale zase nejsem takový manipulátor. Já to neumím, nemám na to mozkovou kapacitu, mě by to strašně moc zaměstnávalo. Neumím manipulovat s lidmi."

Pikantní bylo, že jako herci road movie jste neměli řidičské průkazy. A vy jste prý dokonce při natáčení scény, kdy řídíte, skončila v příkopě?
"Asi nějak přecenili moji přirozenou inteligenci, ale když mi vysvětlili, že se auto řídí tak a tak, zapomněli se mi zmínit, že když se rozjede, mám se dívat dopředu na cestu a ne se kochat krajinou, která byla krásná a inspirativní. Takže, když se auto rozjelo, já se dívala někam - řekla bych - kde byla kamera. To je zase takovej můj hereckej instinkt Nakrucovala jsem se pro kameru a vjeli jsme okamžitě do příkopu. Ale nic se nestalo, vytáhli nás."
Co pro vás osobně tenhle film znamenal?
"Pro mě to natáčení bylo výjimečné. Ale myslím, že podobně neuvěřitelné zážitky potkávají lidi i na jiných natáčeních. Když třeba pak František Brabec natočil za jediný den Krysaře, to musel být podobně extrémní zážitek. Jízda bylo nádherné spojení, které se stává málokdy.
Spojili se lidi, téma - jako když hledáte někoho a musíte ho potkat se vším všudy. Musíte chtít stejný věci ve stejný čas a ještě vám pomůže štěstí. A to se potkalo na Jízdě."

O hercích

Aňa Geislerová
Narozena roku 1976. Dcera japanologa a akademické malířky, herectví se věnovala její babička Růžena Lysenková a herectví se věnují i její teta Zuzana Geislerová a sestra Ester Geislerová. Studovala pražskou Konzervatoř Jaroslava Ježka. Poprvé se na plátně objevila ve filmu Ondřeje Trojana Pějme píseň dohola, doopravdy ji však objevil až režisér Filip Renč ve snímku Requiem pro panenku. V témže roce hrála pak v televizním filmu Mé přítelkyně z domu smutku (rež. Hynek Bočan), v italském snímku Il Giovanne Mussolini, natáčeném v Praze a ve snímku Faust a Markéta pro Laternu Magiku. Podílela se také na skandálních a populárních videoklipech Lucie Bílé Láska je láska a Zahrada rajských potěšení realizovaných Filipem Renčem. Za ztvárnění postavy Anny ve filmu Návrat idiota získala Českého lva. V roce 2004 pak byla oceněna Českým lvem za hlavní roli ve filmu Želary.

Jakub Špalek
Narozen roku 1968. Vystudoval matematicko-fyzikální gymnázium v Brně, kde od deseti let působil v různých divadelních souborech, mj. v Divadle na Provázku a v Ochotnickém kroužku. Od 18 let žije v Praze, kde absolvoval herectví na DAMU a jako jeho student se účastnil událostí na sklonku roku 1989. Od r. 1990 je ředitelem divadelního spolku Kašpar, který hrál v letech 1991 až 1993 na prknech divadla Rokoko a od r. 1993 hraje na scéně Divadla v Celetné. V divadle režíroval řadu her, např. Gogolovy Mrtvé duše, Dürenmattovy Fyziky, Hodinu mezi psem a vlkem Daniely Fišerové, ... Vykonává také funkci ředitele Divadla v Celetné. Před kamerou se poprvé objevil ve studentském filmu Saši Gedeona Zavřeno pro rodinný smutek, oceněném na festivalu studentských filmů v Tokiu. Jeho druhou rolí byla postava číšníka Edy v muzikálu Šakalí léta, režírovaném Janem Hřebejkem.

Radek Pastrňák
Narozen v roce1963. Absolvoval stavební průmyslovku a v Lidové škole umění vystudoval hru na kytaru. Od r. 1986 je kytaristou, zpěvákem a autorem písní ostravské skupiny Buty. Jako hudebník spolupracoval také s Marií Rottrovou, Věrou Špinarovou, Vlastou Redlem a skupinou AG FLEK. Je spoluautorem hudby k filmu Jízda i autorem písní, které ve filmu zazní. Jízda bylo jeho první filmové vystoupení.

O tvůrcích

Jan Svěrák
Nejvýraznější český režisér porevolučního období je držitelem dvou Oscarů: prvního už za studentský film Ropáci a druhého za nejlepší cizojazyčný film Kolja. Se svým celovečerním hraným debutem Obecná škola - rovněž podle scénáře Zdeňka Svěráka - se kdysi probojoval až do oscarových nominací ...
Jan Svěrák vystudoval pražskou FAMU, katedru dokumentární tvorby, kterou ukončil v roce 1988. Během studií natočil filmy Sbohem, nádražíčko, Však su vinař a dvě televizní cvičení: Rozhovor a Jak kominíci přinášejí štěstí. Jako talent, s nímž je třeba počítat, se projevil coby autor snímku Vesmírná odysea II, dramatu dvou důchodkyň ze zasněženého sídliště, v němž vzdal svůj první obdivně ironický hold americké kinematografii. Definitivním potvrzením jeho filmařských schopností byl mystifikačně-ekologický dokument Ropáci o zvláštním zvířeti ve zdevastované krajině severních Čech.

O dva roky později realizoval Jan Svěrák svou celovečerní prvotinu Obecná škola podle scénáře svého otce. Českou akční fantasy Akumulátor 1 o životní energii a upírské televizi napsal Jan Svěrák spolu s Janem Slovákem, členem divadla Sklep.

Vstřícného přijetí ze strany diváků se dostalo i českému road movie o zeleném kabrioletu a horkých letních hrách. Nízkorozpočtový snímek Jízda, jehož scénář napsal s Janem Svěrákem jeho bývalý spolužák z FAMU Martin Dostál, dosáhl od doby svého uvedení takřka kultovní obliby.
Stejně zdatně jako režisér si Jan Svěrák vede i coby producent: v roce 1991 byl jedním ze spolumajitelů produkční firmy Luxor a poté, začátkem roku 1995, založil vlastní produkční společnost Biograf Jan Svěrák, s. r. o. Zde realizoval mimo jiné i svůj čtvrtý celovečerní film Kolja, úspěšně uvedený ve více než čtyřiceti zemích světa, včetně Spojených Států a Velké Británie. Zatím posledním snímkem Jana Svěráka je Tmavomodrý svět, natočený rovněž podle scénáře Zdeňka Svěráka.

František A. Brabec
Narozen roku 1954. Po studiu Gymnázia Jana Nerudy v Hellichově ulici v Praze nastoupil v roce 1975 na FAMU, obor Filmová a televizní kamera. Už během studia pracoval na profesionálních krátkometrážních dokumentech. Absolvoval celkem třemi pracemi - dvěma dokumenty a jedním hraným filmem AEIOU, který režíroval Martin Bezouška a Dušan Kukal. AEIOU byl z cenzurních důvodů uveden do distribuce až v roce 1991. V roce 1984 spolupracoval s Janem Svěrákem na jeho školním filmu Sbohem, nádražíčko. Od roku 1982 pracoval ve filmových studiích Barrandov a jako samostatný kameraman debutoval filmem Ireny Pavláskové Čas sluhů. Za kameru na filmu Obecná škola získal v roce 1992 cenu na filmovém festivalu v Bellinzone. Získal tři České lvy, a to za kameru filmů Jízda, Král Ubu a Kytice. Po roce 1989 se uplatnil také v reklamní tvorbě, nejdříve jako kameraman a v posledních letech jako kameraman i jako režisér. Stejně tak režíroval i několik hudebních klipů pro písně Karla Gotta, Lucie Bílé, Jaromíra Nohavici, Sexy Dancers, J.A.R. Za klip k písni Lucie Bílé Ave Maria získal v roce 1996 Českou Gramy.

Martin Dostál
Narozen roku 1962. Vystudoval gymnázium a dvouletou ekonomickou nástavbu, obor zahraniční obchod. V letech 1984-1988 studoval produkci na FAMU, v letech 1990 až 1995 studoval dějiny umění na Filozofické fakultě UK v Praze. Pracoval jako asistent ve Filmovém studio Barrandov (1982-1984), nyní externě vyučuje na Fakultě architektury Technické univerzity v Liberci. Jeho spektrum působnosti je široké: točí dokumenty, podílel se na vzniku reklam (např. s Janem Svěrákem anebo Ivanem Zachariášem), publikuje texty o výtvarném umění, působí jako kurátor výstav současného výtvarného umění (Petr Pastrňák, Václav Stratil, Tomáš Císařovský, Stanislav Diviš, Stanislav Kolíbal). V roce 2001 vyšla monografie Jiřího Davida, kterou redigoval.

Podobné filmy

Dobrodružství Rockyho a Bullwinkla
(Adventures of Rocky and Bullwinkle) Neohrožený vůdce se chystá ovládnout svět a to je pří...
dnes 05.50
Nova Cinema
Batman začíná
(Batman Begins) Zklamaný dědic továren Bruce Wayne cestuje po světě a hledá způsob, jakým ...
dnes 09.00
Nova Cinema
Máme rádi velryby
(Big Miracle) Zima na Aljašce začala dřív než obvykle a v moři pod ledem uvízli tři plejtv...
dnes 12.05
Nova Cinema
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Úterý 9. 3. 2021 Svátek má Františka
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz