fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

85% 3165 hlasů
krimi, USA, , 122 min., od 15 let
Kinopremiéra v ČR 3.10.2019 dabováno s titulky, DVD a Blu-Ray od 22.1.2020 Magic Box

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2019, Oskar, Mužský herecký výkon (J. Phoenix), Hudba (H. Guðnadóttir), Film


Ukázka



Zkrachovalý komediant Arthur Fleck se dlouho pohybuje na tenké hranici mezi realitou a šílenstvím. Jednoho dne se ve svém obleku klauna potuluje po ulicích Gotham City a dostává se do konfliktu s brutálními zloději. Pomalu se roztáčí spirála událostí dosahující hrozivých rozměrů. Všemi opuštěný Fleck se začne čím dál více propadat do hlubin šílenství a postupně se mění v ikonu zločinu, kterou svět brzy bude znát pod jménem Joker.
Uprav informace o filmu

+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky    Videotéka: přidat si do ní film

O filmu Joker

obrazek
Začínají se léta osmdesátá a Gotham City se topí ve zmatku. Není tomu však kvůli zločinnému podsvětí nebo velkému zlounovi, který pro vlastní zájmy vše riskuje. Jde spíš o zřetelné znepokojení každého, který žije uprostřed společnosti rozdělené na velmi majetné kontra nemajetné. Obavy rostou i díky dlouhé týdny trvající stávce popelářů. Gotham vrávorá na pokraji srázu; jen samotné velkoměsto a jeho kočí. V každé obci, kde se nedostává prostředků pro ty, kteří je potřebují, jsou služby, které mají za úkol zmírňovat těžkosti těm, kteří pozbyli moci rozhodovat, kráceny a rušeny.

Ne, toto není notoricky známý Gotham ani Joker, jež jsou již 80 let vykreslovány na stránkách komiksů nebo na stříbrném plátně. Tohle je originál, zcela samostatný příběh o zrození neblaze známé postavy. Vyprávění o okolnostech, které ji svedly k okraji tmy. A ta, stejně jako město kolem něj - nebo spíš právě proto - se vydává po šikmé ploše do temnoty: představujeme vám Arthura Flecka.

Filmař Todd Phillips vyznává: „Miluji složitost Jokera a cítil jsem, že stojí za to prozkoumat na filmovém plátně jeho počátky. Nikdo je, zatím, pro film nezpracoval, a ani v kánonu nemá jasné rysy. Takže Scott Silver a já jsme napsali verzi komplexní a komplikované postavy tak, jak se mohla vyvíjet... a proměnit. To je to, co mě zajímalo - ne příběh Jokera, ale příběh jeho zrození.“

Snímek ukazuje právě akorát z dominant Gothamu obratně vpletených do umolousaných kulis městského bludiště tak, aby vytvořily místo, uvnitř něhož se divák ihned ocitne. A aby umožnily Joaquinovi Phoenixovi rozehrát koncert hypnotizujícího syrového herectví. To vyvolává potřebné pocity, které nás spolu s Arthurem provedou temnými místy velkoměsta i jeho duše. „Jedním z námětů, který jsme ve snímku chtěli prozkoumat, je empatie a, to je důležitější, její nedostatek, pro Arthurův svět tak příznačný,“ uvádí Phillips.

„Například,“ pokračuje, „ve filmu zachytíte rozdíl v tom, jakým způsobem k Arthurovi přistupují děti a jakým dospělí, protože děti svět nepozorují žádnou optikou; nevidí bohaté proti chudým, nechápou přehlíženého člověka tak, jak to svedou dospělí. Arthura vnímají pouze jako člověka, který se jim snaží na tváři vykouzlit úsměv. Není nám vlastní nepřijímat, tomu se musíme naučit. A bohužel se to obvykle naučíme.“

Silver říká: „Začíná tím, že se jen snaží lidi rozesmát. Jejich obličeje rozzářit úsměvem. Proto dělá klauna, zatímco sní o kariéře stand-up komika. Pouze si přeje přinést světu nějakou radost. Ale pak ho jedovaté prostředí Gothamu zlomí - nedostatek soucitu a vcítění, ztráta zdvořilosti… Tak je náš Joker stvořen.“

Arthur, jehož autory jsou Phillips a Silver, je lapen ve víru špatně interpretovaných náznaků. Jeho nekontrolovatelný smích nebudí u lidí, které Arthur každodenně potkává, sympatie. Stává se tak jednou z bran, kterou do Arthurovy duše míří další posměch obyvatel Gotham City. Přichází odcizení. Jeho smích se pak v okamžiku, kdy se ho Arthur snaží ovládnout, stává spouštěčem neblahé změny jeho osobnosti. „V současnosti lze jeho syndrom přesně pojmenovat. Ale v době, kdy se odehrává naše story, nebyl Arthur léčen, i když trpěl regulérní nemocí,“ vysvětluje filmař.

Phoenix přiznává, že během natáčení... „…byly chvíle, kdy jsem se přistihl při pocitu soucitu s jeho osobou, dokonce při pocitu, že rozumím jeho motivaci. Abych byl hned v příštím okamžiku odpuzen rozhodnutím, které právě učinil. Ztvárnění této postavy pro mě bylo výzvou. A vím, že vyzývám i diváky a jejich předsudečné názory na postavu Jokera. Protože v tomto smyšleném světě, stejně jako v opravdovém, neexistují jednoduché odpovědi.“

„Často hovoříme o špičce ledové kry, ale jen zřídka mluvíme o části ledu, která je pod vodou. O tom, co vás dostane tam, kde jste,“ prohlašuje Phillips. „Arthur je týpek, kterého jen tak míjíte na ulici. Nebo ho překročíte. Věříme, že tímto snímkem nahlédneme to, co se skrývá pod hladinou.“

To byly ty důvody, společně s vášní pro film, které stojí za snímkem o Jokerovi. Ne ledajakým snímkem, ale tímto snímkem. „Nechal jsem se inspirovat studiemi postavy, které jsem zhlédl jako mladší. Vzezření, pocity, vyznění těch filmů byly základem pro náš příběh.“

Pro Phillipse je to především éra sedmdesátých a osmdesátých let. Doba, ve které vznikla velká filmová díla jako „Serpico,“ „Taxikář“ a „Televizní společnost.“ Říká: „Z kánonu jsme vybrali několik prvků a zasadili je do prostředí nefunkčního Gotham City kolem roku 1981. Ta doba navozuje pocit minulosti ztemnělé zapomenutím a vyjímá film z doby známé z dalších současných snímků.“

Phillips nejen že Phoenixe obsadil, ale roli psal už s jasnou představou o něm. „Joaquinova předešlá práce mě vždy oslovovala. Ale opravdu rád mám to, že je jeho práce nepředvídatelná. Cítili jsme, že to skvěle zapadá do povahy postavy,“ vyslovuje se Phillips. „Když ostatní z hlavy počítají, Joaquin hraje jazz. Je jedním z nejlepších, nebojácný; jeho práce je statečná a citlivá. A já přemýšlel; Pokud ho pro projekt získáme, můžeme stvořit něco jedinečného.“

obrazek
Herec se dříve bránil jakémukoliv žánrovému projektu. Ovšem po přečtení scénáře Jokera; „Pomyslel jsem si, že je to odvážné a propracované a nepodobá se to ničemu, co jsem dosud četl. Todd na věci nahlíží unikátním způsobem perfektním pro tento snímek,“ pozoruje Phoenix. „Při spolupráci s režisérem mám rád, když k látce přistupuje osobitě. A v tomto případě nemohlo být řeči o nikom jiném, než o Toddovi.“

Arthurův příběh je současně bohatý i chudý na detaily, střídavě zaměřený na jeho osobu, pak zase rozostřený. Vycizelovali ho se Silverem během, jak Phillips vzpomíná: „Jednoho roku v malé kanceláři v New Yorku.“ Začali stavět způsob, kterým by se tak obyčejný muž mohl stát nechvalně známou, zlou osobou. „Ve verzi, na které jsme pracovali, ho jednoduše nešlo shodit do kádě s kyselinou, i když mi ta myšlenka přijde zajímavá. Takže jsme zkusili vymyslet jeho osud v rámci ‚reálného světa,‚“ říká. „Přemýšleli jsme, jak by to všechno mohlo v našem filmu dávat smysl. ‚Dobrá, proč by si v okamžiku, kdy se změní v Jokera, nanesl na obličej make-up? Kde se k němu dostal a proč ho má? Co kdyby byl klaun?‘“

„Pak jsme sebe samozřejmě zeptali, proč by jako klaun pracoval,“ pokračuje, „což jsme určili tím, že mu jeho matka vždy říkala, aby přinášel lidem smích a radost. Tady to už všechno zapadlo do sebe.“

Ovšem s postavou nejsou spjata jen očekávání vizuální. V osmdesátileté historii komiksu, v každém filmovém vyobrazení je jasně rozpoznatelná také Jokerova povaha. Tu chtěli Phillips a Silver v jejich vyprávění použít: klasicky neseriózní charakter, kterému nemůžete nikdy věřit vše, co říká. „Díky postavě klamajícího protagonisty získáte obrovskou porci svobody. Je jí pak ještě víc, když se stane Jokerem,“ dumá režisér nad věčně ulhaným gaunerem. Jeho největší záliba spočívající v míchání výmyslů a lží s realitou prýští z každého rámečku snímku. „Dokonce v komiksu Batman: Vražedný vtip říká: ‚Jestli mám mít nějakou minulost, upřednostňuji možnost vybírat si z více možností.‘ Takže co se opravdu stalo a kým si myslíte, že se nakonec stal, jednoduše záleží na tom, jakýma očima jste se na snímek dívali. Ze sálu neodejdete se všemi odpověďmi v kapse. Myslím, že právě toto dělá postavy jako je on úchvatnými.“

Aby splnili vše, co si v souvislosti s postavou „Jokera“ předsevzali, Phillips a jeho partner v produkci Bradley Cooper pro největší část natáčení zvolili - co se města a jeho ulic týká - New York a přilehlé New Jersey. Velké jablko už koneckonců inspirací pro samotný Gotham bylo. Za tímto účelem najali producentku Emmu Tillingerovou Koskoffovou, experta na filmování v regionu s kontakty na největší místní talenty. „Emma je jednou z nejlepších newyorských producentů a my měli štěstí, že jsme ji pro náš projekt získali,“ poznamenává Phillips.

Nejde však pouze o zručné řízení prací a veškerých aspektů fyzické stránky natáčení. Tillingerová Koskoffová říká: „Todd měl jedinečnou a inspirující vizi co se vizuální stránky filmu a pocitů z něho týká. Mým úkolem bylo mu v uskutečnění vize pomoci. Vytvořit atmosféru podpory, aby se mohl zaměřit na herce a soustředit se na dění na place. Todd a já jsme měli štěstí na skvělý kolektiv - ty nejlepší lidi New Yorku. Na place vládla důvěra a respekt a Todd díky nim mohl pracovat rychle a kreativně. Považuji za privilegium, že jsem mohla u tohoto snímku pozorovat Todda a Joaquina při spolupráci.“

Do Phillipsova týmu také patřili hlavní kameraman Lawrence Sher - Joker je jejich již šestým společným dílem, zkušený scénograf Mark Friedberg, kostýmní návrhář Mark Bridges - který už několikrát pracoval s Phoenixem, střihač Jeff Groth - pravidelný spolupracovník, a hudební skladatel Hildur Guðnadóttir - který začal Phillipsovi posílat střípky hudebního doprovodu už po přečtení scénáře - dlouho před tím, než padla vůbec první klapka.

„Je úžasné dělat film, když kole sebe máte tak skvělé kreativce,“ říká Phillips. „A my v týmu měli ty opravdu nejlepší.“

Tato slova mohou být bez zaváhání použita i pro jeho talenty stříbrného plátna. Začneme obsazením, které může být splněným castingovým snem každého filmaře: Robertem De Nirem. Legendární herec ve snímku vystupuje jako hostitel noční televizní šou Murraye Franklina. Arthur ho vnímá skoro jako hrdinu. I když ho vůbec nezná, představuje pro něj spřízněnou komediantskou duši. Jak spousta začínajících komiků ví; dostat pozvání na gauč v šou jako je ta Murrayova znamená totální změnu hry, obrat v životní dráze. A Arthurovo největší přání...

Obsazení a postavy
obrazek
V jedné scéně na začátku „Jokera“ se Arthur setkává se sociální pracovnicí, která se ho ptá, zda mu pomáhá mít vedle sebe člověka, který naslouchá. Ať už následuje jakákoliv odpověď, z výrazu Arthurovy tváře je jasné, že ona jím není. Stejně tak je ale nejasné, kdo - pokud vůbec někdo - by to měl být. „Arthur má, zdá se, neustálé potíže s tím, co chce říci a jak to chce říci,“ odhaluje Phoenix. „Jeho instinkty zkrátka neladí s obecnými pravidly rozhovoru, interakce… vlastně čehokoliv.“

Proč je takový, jaký je? Tajemství nezůstane Arthurovi zastřeno, prozrazuje Phillips, ale když se s ním ale poprvé setkáme, řekne: „Arthur je chlápek něco jako, ‚Budu tím, kým chceš, abych byl. Budu se chovat slušně, nastoupím do autobusu, potichu si sednu a na nikoho nepromluvím,‘ a tak dále.“ Ale stejně jako se to má se psem, který snáší kopance od svého pána, i pro Arthura bude jednou jedno „pro tentokrát“ tím posledním. „Vždy měl v nitru část, která se snažila být k sobě upřímná, přímá k tomu, v koho se mění. Skrz vyprávění ji vidíme, kousek po kousku, prodírat se k povrchu.“

Arthurova pravda je složitá. Zkouší komediální výstupy, jeho životní poslání, na které se připravuje pozorováním svých kolegů a osvojováním si jejich tónu hlasu a načasování slov. Věří, že stejně jako oni, uchvátí obecenstvo vtipnými postřehy. Potlesk mu pak bude znamením, že si získal náklonnost diváků. „Naneštěstí jeho vnímání světa a, na rovinu, to, o čem si myslí, že je vtipné, vtipné není,“ popisuje Phoenix. „Humoru kolegů nerozumí a ani ho není schopen napodobit.“

Aby dostál sebenaplňujícímu se proroctví přezdívky, kterou pro něj používá jeho matka - Štěstíčko - dlouho před tím, než zkusí štěstí na jevišti komediálního klubu, pracuje jako nájemný klaun pro společnost jménem Ha-Ha. Práce ho zavede do různých částí města. Ovšem ať už se ocitne kdekoliv, cesta domů nevyhnutelně znamená šlapat znovu a znovu ta předlouhá schodiště.

Schody a kroky, fyzicky i metaforicky, se objevují v Arthurově životě opakovaně. Počínaje schody, po kterých každý den chodí, konče kroky, kterými prochází při nanášení masky Veselého klauna. Obé při pouti snímkem slouží jako ukazatelé dalších a dalších kroků, které učiní vstříc své přeměně v pravé já.

Mnoho z aspektů postavy pochází z Phoenixových příprav na roli. Začal duševní rovinou a postupně ji rozšiřoval o tělesný projev. Ve filmu si Arthur, na radu sociální pracovnice, vede deník. Ten obsahuje kresby, prózu i představy. Během preprodukce do něj několik poznámek vepsal i Phoenix. Herec prohlašuje: „Právě jsem do Arthurova deníku něco psal, když od Todda přišla poznámka o roli schodů a kroků pro příběh. To mě inspirovalo a já začal psát ‚krok za krokem za krokem,‘ znovu a znovu, řádek po řádku, stránku za stránkou. Od té doby jako bychom si tato slova posílali navzájem.“

Na samém počátku snímku pozorujeme Arthura, jak povadlými pohyby bez života zdolává schod po schodu. Scéna staví na další Phillipsově myšlence, že Arthur kráčí obut do „těžkých bot,“ nese v nich s sebou všechnu tíhu světa. Když ze schodů později sestupuje, pozorujeme nejen Arthura zcela jiného, ale také jeho pohyby jsou jiné.

„Ať už je příprava jakákoliv,“ pozoruje Phillips, „promění se beze zbytku ve výkon. Joaquin je natolik metodický, že si nevšimnete Arthurovy změny v Jokera. Provedl ji pozvolna, promyšleným tempem.“ Své zaujetí rolí dokázal i v jiném případě. Jedl jen o něco více než jedno jablko denně - a shodil přes 23 kilogramů. Phillips přiznává autorství tohoto nápadu. Prohlašuje: „Chtěl jsem, aby Arthur vypadal vyzáble a hladově. Jako podvyživený vlk.“

Během filmování, tvorby Arthurovy dvojí duše a dolaďování jejích jemných detailů si Phoenix a Phillips vypracovali blízký vztah. Pečlivě zvažovali každý okamžik snímku; tradičně nedůvěryhodný protagonista Joker se prohryzává ze své kukly společensky neobratného a stále zoufalejšího muže. Skutečný příběh Arthura Flecka ale autoři ponechali otevřený interpretaci diváka stejně, jako popis jeho vnímání.

„Byly chvíle, kdy jsem přemýšlel o tom, že by Arthurovi prospěla změna jeho příběhu, protože by mohla mít vliv na to, jak ho divák pociťuje. A pak tu byly okamžiky, kdy jsem zase přemýšlel o tom, že by svůj příběh změnil díky přirozeným pocitům,“ nabízí herec. „Občas je na postavách frustrující neznat jejich motivy; ovšem u tohohle charakteru je jejich neznalost osvobozující, uvědomíte si, že se mohl vydat jakoukoliv cestou. Když jsme s Toddem při práci na momentu nepřišli na překvapující způsob, jak ho uchopit, připadali jsme si, že jsme něco neudělali správně.“

obrazek
Podobné diskuse probíhaly skrz celý natáčecí den i dlouho po natáčení. „Po skončení natáčecího dne jsme si dlouhé hodiny volali a psali o scénách dne následujícího, o víkendech jsme pak probírali, co se mělo točit další týden,“ vzpomíná Phoenix. „Cítil jsem během procesu skutečné spojení; když jsme se dostali do bodu, kdy nebyla inspirace, věřili jsme druhému, že ji poskytne. A to je velmi přívětivá atmosféra.“

Arthur žije se jeho křehkou matkou Penny Fleckovou a obětuje se péči o ni. Sice žijí v malém bytečku spolu, ovšem Penny má ve skutečnosti svůj vlastní svět a přítomnost Arthura na tom nic nemění. Penny dělí pozornost mezi televizní obrazovku a chyby, kterými trpí Gotham a o kterých píše Thomasovi Wayneovi. Před třiceti lety pro něj pracovala a je přesvědčena, že bohatý velkopodnikatel aspirující na post starosty města změní její životní podmínky k lepšímu ihned, jak se o nich dozví.

Zkušená herečka Frances Conroyová, která hraje roli křehké ženy, obdivuje zaníceného Phoenixe. Poznamenává: „Je tichý, se svojí postavou dýchá a s dalšími herci na place také. Skoro jako kdybych,“ dodává, „měla vedle sebe Arthura a ne Joaquina. Naprosto se změní v postavu, sebe ponechává v pozadí a žije pouze realitou záběru.“

Vychováván téměř výhradně svojí narcistickou matkou, Arthur bojuje o pozornost a zároveň si palčivě uvědomuje, že je pro většinu lidí neviditelný. Dokonce i pro matku, jež mu neřekne jinak než Štěstíčko, ačkoliv pravděpodobně nikdy šťastný nebyl. Arthur si velmi přeje s někým si rozumět. S kýmkoliv. Pro pocity uznání, přijetí, pochopení, které vedou k sebehodnotě. S matkou jednoho večera sledují televizní pořad „Live with Murray Franklin.“ Athur sní o gauči pro hosty. Komik potřebuje jen jedno pokývnutí hlavou a Gotham přání vyplní. Ale ostřílený profesionál jako je Murray vždy dosáhne svého potlesku a smíchu...na účet kohokoliv.

Franklina představuje Robert De Niro. Jeho postava je esencí všech bývalých reálných moderátorů, Joeem Franklinem počínaje, Johnnym Carsonem konče. Phoenix si vzpomíná na jejich první společný natáčecí den. De Niro měl točit zdlouhavou scénu. „Máte tu představu, že se ho zeptáte na všechny ty otázky, co vám víří hlavou. Protože, samozřejmě, je to Robert De Niro. Jste tak nadšený příležitostí, která přichází. Pak si ale uvědomíte, že je před vámi devítistránková scéna. Není reálná šance, že se budete moci zeptat na věci, na které se zeptat chcete.“

Phillips zvolil pro první setkání s hvězdou zcela jiný přístup. „Před natáčením jsem k němu přišel do kanceláře a řekl mu velice jasně: ‚Poslouchejte. Musím těď strávit celých deset minut jen tlacháním o tom, na co všechno se vás chci zeptat. Potom, přísahám, jsem zase profesionál.‘ Nakonec to bylo minut dvacet a bylo to úžasné.“

Arthur také, ve své touze po citovém naplnění, sní o sousedce Sophii Dumondové. Myslí si na ni, ale jde o ten druh štěněcí lásky, která ho odsuzuje k pouhým letmým pohledům.

Zazie Beetz, která roli matky-samoživitelky pětileté dcery ztvárňuje, říká: „Sophie a její malá dcera bydlí přes chodbu od Fleckových. S Arthurem se setkává ve výtahu, na místech, kde byste to čekali. Na výchovu dcery je sama a pravděpodobně zažívá těžké chvíle. Přesto vypozoruje, že je pro Arthura těžké hovořit s lidmi a zdá se jí poněkud nejistý. Je na něj tedy milá a usmívá se na něj stejně, jako se na své sousedy usmíváte vy.“

Beetz si práci s Phoenixem užívala. Prohlašuje: „Už dlouhou dobu jsem velkým fanouškem Joaquinovy práce a myslím si, že to je jeden z nejlepších herců současné generace.“ Se stejným uznáním pro Phillipse dodává: „Nikdy před tím jsem neprošla takovou zkušeností. Atmosféra spolupráce byla neskutečná.“

Brett Cullen se ve snímku objevuje jako kandidát na starostu Thomas Wayne, otec samoživitel, ke kterému se Arthur upíná, aby byl v příštím okamžiku odmítnut. A Douglas Hodge hraje Alfreda Pennywortha, Wayneem najatého muže, který má za úkol chránit velké i menší zájmy rodinného sídla Wayneů proti takovým jako je Arthur.

Impozantní obsazení uzavírají Shea Whigam a Bill Camp jako detektivové GCPD Burke a Garrity; Glenn Fleshler jako Randall a Leigh Gill jako Gary, Arthurovi klaunští spolupracovníci v agentuře Ha-Ha, jejíhož šéfa Hoyta Vaughna ztvárnil Josh Pais; Brian Tyree Henry jako úřerník Arkhamu jménem Carl; a Marc Maron jako producent The Murray Franklin Show jménem Gene Ufland. Komici reálného světa Gary Gulman a Sam Morril vystupují ve scénách v komediálním klubu jako stand-up komici.

Scénografie / Lokace / Kamera
obrazek
Phillips: „My filmaři disponujeme spoustou nástrojů, kterými můžeme malovat po plátně. Z nich jsme pro tento snímek využili hlavně lokací a designu scény. Prostředí znamená hodně v tvarování Arthurova života a my chtěli jeho efektu využít co nejvíc.“

Úzce spolupracoval se scénografem Markem Friedbergem, který je také, stejně jako Phillips, newyorským rodákem. Paletu možných míst, které režisér hledal, proto důvěrně zná. „Mark prohledával staré fotografie New Yorku kvůli správnému množství graffiti, odpadků a automobilům vyhovujícím naší představě. Jeho pozornost k detailu je ohromující,“ poznamenává.

„Co mě dostalo na Gothamu Todda a Scotta? Je to svět, kterému rozumím. Těžký, drsný na lidi, kteří v něm žijí. A pro ně je nejtěžší žít,“ říká Friedberg. „Nefungování, odloučení, bezmoc… to byl New York mého mládí. Špinavý. Neuplynul den, aby nebyla nějaká ze společností městských služeb ve stávce. A ty, které ve stávce nebyly, nefungovaly. Při prvním čtení scénáře ve mně představa takového světa zažehla jiskru. A tady také začaly naše rozhovory o světě „Jokera.“ Gotham, který není New Yorkem, ale vlastním temným, špinavým, drsným městem s kořeny v naší kolektivní minulosti.“

Phillips a jeho tým o významu Gothamu živě diskutovali - ať už se jednalo o příběh komiksu nebo vizuální interpretace. Friedberg vytvořil mapu tranzitní sítě Gothamu - podobnou té, která je k vidění v každé stanici newyorského metra. Měla posloužit jako nástroj, který měl pomoci určit kurs jejich diskuse a pozdější práce na kulisách a scénách, ve kterých zaměstnání Arthura zavane na nejrůznější místa a odkud se zase vrací domů. Přesně takto se pak mapa při natáčení osvědčila.

Tým se rozhodl většinu prvků kánonu nepoužít. Ty, které použili, pak uzpůsobili svojí představě. „Všechno je od něčeho odvozeno,“ usmívá se Friedberg.

Phillips rozvádí: „Arkhamský blázinec jsme v našem snímku nazvali Arkhamskou státní nemocnicí. Zdálo se nám, že by se ten ústav jmenoval v reálném světě spíše takto.“

K nafilmování jejích interiérů a dětského oddělení posloužila Harlemská metropolitní nemocnice. Exteriéry pak štáb natáčel v Sunset parku v Brooklynu, v budovách Brooklyn Army Terminal, stoleté stavbě industriální architektury.

Identifikovat všechny lokace pro Gotham přelomu sedmdesátých a osmdesátých let byla výzva. Friedberg říká, že. „fyzický svět, který jsme ve snímku zkoušeli vyobrazit, není dnes tak snadno k nalezení. Naše města pomalu měníme ve skleněné mrakodrapy a nákupní centra. Hledání verze města, kterou jsme chtěli použít, nás zavedlo až do Newarku, kde jsme postavili Gotham Square, do Jersey v New Jersey a do městských obvodů New Yorku.“

Štáb k pomoci se stavbou Gotham Square v Newarku najal mladého místního umělce Malcolma A. Rollinga. V místech, kde tým točil exteriéry, měl umělec za úkol upravit domy nástěnnými malbami. Malby odrážely témata prezentovaná ve snímku. Některé z nich dosahovaly délky skoro jednoho bloku. Produkční tým také točil v proslulém Kings Theater v Brooklynu. Filmový palác byl poprvé otevřen v roce 1929. Později byl uzavřen, ale jeho sláva neskončila. Nedávno byl zrenovován a ve filmu slouží jako kulisa pro Wayne Hall. Dělnické čvrti Highbridge a Kingsbridge v Bronxu představují část města, ve které se nachází činžovní dům Arthura a jeho matky, a kde Arthur obdivuje sousedku Sophie.

Dalším místem z Bronxu je dlouhé schodiště, které se ve snímku objevuje několikrát. Uvidíme Arthura stoupat po něm znovu a znovu směrem k domovu. Jsou symbolikou otročiny, která na něj doma čeká. „Todd pojal myšlenku umístit Arthurův domov do kopcovitého jižního Bronxu. Tady se Arthur neustále plahočí nahoru, průchody, křivolakými uličkami. Ve zmatečném prostředí, které pro film báječně funguje,“ poznamenává Friedberg. „Lidé, když přemýšlí o New Yorku, nevidí kopce. Přemýšlí placatě. Nám tím vznikl prostor pro překvapivou topografii a specifický vizuální styl.“ Tento styl podtrhl svojí prací hlavní kameraman Lawrence Sher. „Larrymu jako kolegovi věřím pravděpodobně nejvíc ze všech. Natáčením filmů jsme poznali celý svět,“ říká režisér.

Sher vypráví: „Todd oplývá dovednostmi, které jsou v mnoha ohledech unikátní. Psaní, hraní, vizuálům i střihu věnuje nezměrnou pozornost. Všechny čtyři disciplíny navíc umí spojit bez viditelných švů způsobem, který neupřednostňuje žádnou z nich. Mnohokrát natáčíte hodně zeširoka, zabíráte mnoho pozadí. On v každém snímku, který jsme točili, nechává v prvé řadě vyniknout děj, vytlačí ho do popředí. Také ale vždy zakomponuje pozadí a tím filmu dodá rámec. Dokonalá kinematografie. Todd a já jsme se navzájem každý den překonávali. Proto je práce s ním skvělým zážitkem. To je ten správný druh stimulace, ten druh tlaku, který nechává vzniknout diamantům. Nikdy jsme nechtěli odejít z placu s pocitem, že po konci natáčecího dne zůstává něco nedotažené.“

obrazek
V tak těsné spolupráci se objevují zkratky, které umí vzniknout jen v opravdové kolegialitě. „Je to náš šestý společný snímek, a proto diskutujeme hlavně o jednotlivých scénách. Až ty pak dohromady dávají širší obraz,“ říká Sher. „Pamatuji si na jeden okamžik při práci, kdy Todd hovořil o stínu. Představil ho jako odvrácenou stranu nás samých a jako transformaci Arthura v Jokera. Tyto dva termíny - transformace a stín - my daly pochopit, jaká témata se režisér pokusí v příběhu prozkoumat. Poté jsem byl schopen určit, jak je co nejlépe vyjádřit obrazem.

„Mnoho z našeho přístupu,“ pokračuje, „bylo o nápadu, jak uchopit to, co je jednoduše studií postavy, a jak ji odvyprávět obrazem bez nutného dialogu způsobem, který umožňuje divákovi prožít stejné pocity i při sledování filmu s vypnutým zvukem. Joaquinovo herectví je totiž tak obsáhlé, že říká mnoho i beze slov.“

Sher říká, že volba kamery 65 Alexa byla pro tento cíl klíčová. „Velkoformátová kamera tohoto typu umožňuje díky menší hloubce ostrosti velkou část obrazu rozostřit. Umožnila nám tedy touto technikou Arthura izolovat od okolního světa. On jediný ostrý, zbytek rozpitý. Divák tak v Arthurovi pozoruje ještě silnější pocit izolace. Jako by Arthur ve světě vlastně ani neexistoval. Kamera nám pomohla vyprávět tenhle aspekt příběhu. Ať už v intimitě jeho bytu nebo ve scénách zabíraných celkem.“

Mnoho větších scén se odehrává v exteriérech. Sher nabízí: „Todd, Mark a já jsme všichni vyrostli kolem Manhattanu. Byli jsme tam v časech, do kterých je snímek zasazen, takže si ta místa dobře pamatujeme a mohli jsme na našich vzpomínkách stavět. Ale kam se můžete v tomhle městě vrtnout, abyste nenarazili na závratně vysoké budovy a moderní změny? Chtěli jsme, aby se do naší verze Gothamu kolem roku 1981 divák přenesl od prvního záběru. Nechtěli jsme, aby si pomyslel: ‚Aha, teď je v Newarku.‘ Mark nalezl téměř nedotčené lokace, které stále zmíněnou dobu představují. Samozřejmě přidal spousty odpadků, změnil systém značení a tak dále, aby nedosáhl pouze změny v čase, ale i v náladě místa. Pochmurnější Gotham na bodě zlomu dusící se odpadky.“

„Od širokých záběrů Gotham Square k týpkovi sedícímu na svém sedadle autobusu nebo jdoucím dolů ulicí Jerome Avenue do titěrnosti jeho bytu - Larryho zajímalo kontrastní zobrazení malosti osoby ve velikosti světa, aby ji pak nechal ocitnout se ve stísněném prostoru,“ poznamenává Friedberg. „Pro mě to znamenalo pouť od celkových kompozic k specifickým texturám, od bezvýznamné mikroskopické mouchy pohybující se ulicemi našeho města k plnému detailu hořící cigarety. Pro příklad: Když vejdete do činžáku v Bronxu, uvidíte výraznou strukturu - ucítíte výraznou strukturu. Mám to za krásné. Todd byl otevřený tomu, abych tohoto krajního protikladu využil do krajnosti tak, aby se věci zdály skoro skutečnými.“

Dobrým příkladem jsou záchodky, do kterých v úvodních scénách snímku Arthur uniká. Tyto scény se ukázaly být i branou pro Shera a Geoffa Haleyho, jeho operátora „A“ kamery / Steadicam kamery - stabilizovaná kamera. Sher vysvětluje: „Filosoficky jde, pro mě jako hlavního kameramana a pro Todda, v prvé řadě o to, že točíme filmy tímhle způsobem. Nasvítíme scénu a necháme herce v celém tom prostředí existovat, což jim umožňuje naprostou svobodu pohybu. Tenhle snímek jde ještě dál. Můj tým přišel ke scéně aniž by vůbec věděl něco z toho, co se Joaquin chystá dělat. Todd a Joaquin spolu diskutovali, ale můj operátor a já jsme se na záběr připravovali tak, aby herec mohl dělat cokoliv ho napadne. My mu to jen měli umožnit. To začalo už scénou na záchodcích - Todd a já milujeme ušmudlané záchodky. Záchodkové a výtahové scény naleznete ve všech snímcích, které jsme spolu dělali. Nainstalovali jsme světla, softboxy, a bez jakékoliv předcházející kamerové zkoušky jsme jeli naostro. Jednoduše jsme následovali Joaquina.“

„Joaquin je extrémně přítomný a na přítomný okamžik silně orientovaný,“ pokračuje, „takže jako hlavní kameraman nebo operátor chcete dosáhnout toho samého stupně vnímání okamžiku a vidět, kam se ubírá. Operátor a já jsme dřepěli za kamerou a nechali věci vyvinout se. JP rozbalil svůj tanec a tím scénu objevoval v reálném čase. Tenhle přístup jsme zopakovali v mnoha scénách, mimo jiné v záběrech z bytu, kdy se Arthur souká do lednice. To soukání vyšlo z okamžiku a bylo naprosto neplánované. Točit snímek takovým způsobem byl senzační zážitek - preciznost co se zamýšlených záběrů týká, kompletní improvizace v rámci herectví.“

V úctě k pravidlům autenticity připravili a nasvítili Friedberg a Sher i další klíčový plac filmu - „Live with Murray Franklin“ šou. „Markovy instalace a všechno, co jsme použili k nasvícení scény, bylo poplatné té době. Žádná moderní světelná technika nebyla použita,“ prohlašuje Sher.

„Jsem namyšlený filmař a celý svůj život jsem strávil vyhýbáním se televizi jen proto, abych skončil navrhováním televizních šou do filmů, na kterých dělám,“ směje se Friedberg. „Výraznějším z takových placů v tomto snímku je Murray Franklin show. Neokopírovali jsme Carsona, abych tak řekl, ale přišli jsme s receptem: stůl, židle, další židle a sofa, chlápek, který uvádí a sedá si, sedadla pro diváky, kapela… všechno tohle včetně místnosti pro dramaturgii a režii a šaten. Pro nás bylo zajímavé, že tenhle plac ve starém stylu byl vůbec prvním placem obnovené scény studií Steiner.“

Friedbergův tým pro tyto scény využil i televizních kamer dané éry. Zapůjčili je z Muzea vysílací techniky na Rhode Islandu. Aby nasimulovali natáčení, umístili na kamery funkční monitory, na které promítali obraz odehrávající se před objektivem.

Při natáčení byly použity i vozy metra z let 1970-80. Zapůjčilo je Muzeum dopravy města New York a obsluhoval je personál společnosti Metropolitan Transit Authority (MTA). Filmovalo se na linkách v Brooklynu a Bronxu, hluboko v tunelech, na nadzemních kolejištích a na stanicích - často za provozu, takže herci hráli, zatímco lidé vystupovali a nastupovali na svých obvyklých cestách po městě.

Scény, ve kterých Arthura objevujeme nejdříve mezi diváky a poté vystupujícího na jevišti, se točily ve známém komediálním klubu Dangerfield‘s na Upper East Side v Manhattanu. Klub nese jméno renomovaného komika Rodneyho Dangerfielda. Byl otevřen v roce 1969 a ve městě je nejdéle fungujícím podnikem svého druhu.

Fakta o filmu
obrazek
Joker je prvním snímkem, na kterém Todd Phillips - který režíroval, produkoval snímek a podílel se na jeho scénáři a Joaquin Phoenix spolupracovali. Phillips a Scott Silver - scénáristický tým - při psaní role Arthura Flecka mysleli na výtečného herce s cenou za herectví.

I když Joaquin Phoenix již dlouho obdivovala práci legendárního herce Rodebrta De Nira, Joker byl prvním snímkem jejich vzájemné spolupráce.

Příběh Jokera je zasazen do kulis smyšleného velkoměsta Gotham City. Hlavní část náměstí Gotham Square byla pořízena na křižovatce ulic Newark’s Broad a Market Streets. Toto křížení je známé jako Times Square Newarku; jeho atmosféra a architektura připomíná newyorkské náměstí Times Square před přibližně čtyřiceti lety.

I když se Joker odehrává přibližně kolem roku 1981, režisér Todd Phillips do snímku použil automobily z let sedmdesátých, protože lépe odrážely jeho syrovou vizi snímku.

Během natáčení Jokera filmaři dočasně zabrali na 20 křižovatek v Newarku a New Jersey. Na místa byl zakázán vstup veřejnosti. Na odklon dopravy a kontrolu pohybu chodců dohlíželo 29 strážníků.

Pro scénu ze začátku Jokera, kde Arthur cestuje autobusem hromadné dopravy, byl z muzea automobilismu v South Jersey zapůjčen vůz ze sedmdesátých let.

Celkově se na snímku Joker podílelo na 4000 komparzistů. Jejich největší počet, 455, byl použit ve městě Jersey City ve scéně před Wayne Hall. Režisér Todd Phillips a jeho tým scénu točili na bulváru Johna F. Kennedyho, známého jako Pátá třída města Jersey City.

Pro snímek Joker byly interiéry Wayne Hall natočeny v Brooklynu v prostorách pověrami opředeného divadla Kings Theater, legendárního filmového paláce s kapacitou 3,676 míst k sezení. Divadlo fungovalo v letech 1929 až 1977. Nedávno však bylo za 93 millionů dolarů zrenovováno a v roce 2015 znovuotevřeno. Opět slouží jako stánek můzickým uměním.

Ve snímku Joker se objevuje Arthurovo pracoviště - Ha-Ha’s Talent Agency, kde Arthur dostává příkazem, kde bude daný den pracovat jako Veselý klaun. Filmaři pro něj vybrali místo v Cleantexu v harlemské společnosti zabývající se koberci. Arthurův stand-up komediální výstup byl natočen v Dangerfield’s v New Yorku, nejstarším fungujícím komediálním klubu Velkého jablka. Klub je pojmenován po Rodneym Dangerfieldovi, stand-up komikovi známém pro svůj sebeznevažující humor a hlášky, “Nedostává se mi žádného disrespektu.”

Herec Joaquin Phoenix kvůli roli Arthura Flecka ve snímku Joker zhubl 52 liber - přes 23 Kg. Například jedl pouhé jedno jablko denně.

V Jokerovi s sebou Arthur nosí zápisník s kresbami a prózou. Připravil ho tým rekvizitářů. Joaquin Phoenix ho pak vyplnil vlastnoručním písmem. Řádky byly okopírovány, aby je pak mohli dva další umělci použít v barvitých obrazech.

V Jokerovi; Arthurova podoba jako Veselého klauna a některá jeho gesta a pohyby nacházejí inspiraci v postavě Tuláka Charlieho Chaplina. Kostýmní návrhář s dvěma cenami Akademie Mark Bridges také, v odkazu na Chaplinův obraz, korunoval kostým Veselého klauna malinkou buřinkou.

V Jokerovi byla Arthurova kouzelnická hůlka, součást jeho klaunského výstupu, vytvořena týmem rekvizitářů. Jako základ použili klasickou kouzelnickou hůlku. Základem vtipu je fakt, že se hůlka jeví jako pevná, s kovovými konci. Ovšem v rukách diváka hůlka najednou zvadne a chová se, jako by byla z rosolu. Gejzír květin, který Arthur z hůlky vystřelí, byl vytvořen pomocí ptačích per a velmi silného magnetu.

Pro scénu ve snímku Joker, která se odehrává v kulisách šou “Live with Murray Franklin,” bylo najato 287 komparzistů, kteří znázorňují členy obecenstva. Nad dobovou autenticitou bděl Don Lee, režisér šou “Saturday Night Live.”

Pro atmosféru snímku Joker, jak ji viděl Todd Pillips, je stěžejní hudba. Vůbec poprvé spolupracoval s islandských hudebním skladatelem Hildurem Guðnadóttirem, který začal komponovat již po prvním čtení scénáře.

Scény ve stanicích podzemní dráhy pro snímek Joker byly natáčeny v New Yorku na linkách pod Brooklynem a v Bronxem. Tým pracoval na pěti různých místech. Některé stanice byly zabrány a uzavřeny pro veřejnost, na některých štáb natáčel za ostrého provozu a za přítomnosti veřejnosti. V těchto scénách kamera švenkuje právě ve chvíli, kdy se vlak vřítí do stanice a lidé vystupují a nastupují.

Vozy podzemní dráhy z let 1970-80, které byly použity pro snímek Joker, byly získány z muzea hromadné dopravy města New York. Jejich obsluhu zajišťoval odborný personál vládní agentury Metropolitan Transport Authority.

Hlavní architekl Mark Friedberg vytvořil plán podzemní hromadné dopravy velkoměsta Gotham City. Ten se ve snímku Joker několikrát objeví v kulisách různých stanic podzemní dráhy.


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Pondělí 24. 2. 2020 Svátek má Matěj
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz