Korsický případ

Hlavní postavou francouzské bláznivé komedie je pařížský soukromý detektiv Jack Palmer. Má o sobě velmi uspokojivé mínění a úkol, který dostane, najít jakéhosi Ange Leoniho a doručit mu zprávu o dědictví, pokládá za čirou rutinu. Jenomže zdaleka netuší, že Leoni žije na Korsice a jako správný Korsičan šéfuje hnutí za nezávislost, které nemá daleko k poněkud ostřejším domlouvacím metodám. O tom, že přecenil své síly, se Palmer přesvědčí bezprostředně po příjezdu na ostrov. Korsika je totiž místo mimořádně specifické, kde platí úplně jiné zákony než všude jinde. Palmerova snaha najít dědice se mění v sérii nehod, únosů, katastrof a komických střetů s policií i separatisty. Přestože ho tato mise málem připraví o zdravý rozum, Palmer nakonec Angeho najde, ale jen proto, aby pochopil, že věci nejsou tak, jak se jeví, nebo jak mu bylo vysvětleno. A co ta půvabná Angeho sestra?

Producent Alain Goldman si již dlouho přál natočit komedii s Christianem Clavierem. Asi před dvěma lety mu dal jeden komiks a Clavier z něho byl tak nadšený, že hned navrhl, aby podle něho udělali společně film, jenž by měl pobavit a hlavně rozesmát publikum a také ukázat Korsiku jinak, než je známa z televizních zpráv. Původně vznikly tři verze scénáře a nakonec hlavní role připadla Korsice. Protentokrát se zde mluví o Korsice s humorem, aniž by se používala zavedená klišé a obvyklé lamentace. Je to ostrov který vzbuzuje ambivalentní pocity - fascinaci přírodou, ale i obavy vyplývající z historie i neklidné současnosti. Korsický případ je film o střetnutí dvou světů prostřednictvím dvou mužů a z toho vycházejí situace, humor a vývoj postav samotných. Jedinou starostí režiséra Berberiana bylo, jak z "kontinentálních" herců udělat Korsičany, aby se zachovala atmosféra filmu. Nakonec proběhl casting na místě. Velké obavy měli ze zachování autentického přízvuku. Jean Reno se svým výborným sluchem jej pochytil a napodobil dokonale a autoři do ostatních rolí angažovali korsické herce, pro něž předloha také byla dobře známá a s jejichž smyslem pro humor se točilo jedna radost.

Volbou Cateriny Murino do role Ley si Berberian splnil vlastní sen, a sice točit film s krásnou italskou herečkou, plnou energie a šarmu. Berberian při natáčení vycházel z myšlenky, že komedie má být natáčena jako thriller nebo drama. Všechno je třeba brát vážně, jak střih, tak režii. Postavy mají mít hloubku a pak je možné nechat rozehrát komedii. Na prvním místě je scénář, ale je možné nechat místo také na improvizace. I když filmy obsahují hodně akčních scén, stavějí také na intimních momentech. Aby komedie byla úspěšná, musí spočívat na skutečných postavách a neopomíjet lidskou, emoční stránku. Pokud jsou dialogy a situace vtipné, dramatická stránka zmizí a komedie se dostane navrch. Samozřejmě tvůrci nemohli opomenout krásu hornatého ostrova, pro některé nejkrásnějšího ostrova Středozemního moře, který si jeho obyvatelé i přes spory různých klanů a chování státu, nesmírně chrání. Nechtěli ho ale představit jen jako krásnou pohlednici se zapadajícím sluncem.

Pro tvůrce bylo nejtěžší převést detektiva Jacka Palmera z kreslené podoby na plátno a zachovat jeho satirickou, ale zároveň realistickou podobu. Palmer je tak trochu směsí Clouseaua z Růžového pantera a inspektora Gadgeta, ale od kreslené figurky se liší a více se podobá lidské bytosti, aniž by ztratil cokoli z původně pojatého charakteru. Do příběhu byla navíc připsána ženská postava Lea, avšak jinak je film věrný své komiksové předloze. A dále postava Ange Leoniho, kterého si s chutí zahrál Jean Reno, není v předloze moc rozvinutá, a proto bylo třeba jí dát ve filmu více prostoru. Výhodou filmu je, že kamera je mnohem živější než kresba, poskytuje mnohem více úhlů pohledu a je dynamičtější. Jack Palmer je vykreslený jako skutečný Pařížan s trochu přezíravým pohledem na vše, co je odjinud a který si myslí, že venkovani ničemu nerozumí ... nemají elektronický diář, poslední typ mobilu ..., v podstatě je to tvrdohlavec legrační svým chvástáním, které však nic neubírá z jeho šarmu. Když potká mladou ženu, ani v nejmenším si nemyslí, že by mohl být manipulován a je si jistý, že je to on, kdo má otěže v rukou. Palmer se na začátku může zdát jednoduchý, potom se ale otevře a prodělá skutečnou přeměnu, protože Korsika a Lea ho změní ...

Ange Leoni je zastánce nezávislosti, ale z lidského pohledu v sobě nese pevný charakter i kus romantiky. Dokáže být vřelý a opravdu nemá rád násilí. Jeho politická angažovanost není to, co by ho ve filmu charakterizovalo nejvíce. Především je to někdo, kdo má cit pro rodinu, slovo a svoji půdu a v podstatě je to ironický venkovan. Schovává se přede všemi a Palmer po něm marně pátrá. Jejich pozdější setkání je oba změní. V prvním plánu jde hlavně o návštěvu detektiva na Korsice, který si myslí, že tam zůstane dva dny, ale která nakonec úplně změní jeho život. Jak říká notář, jenž angažuje Jacka Palmera na začátku: "Korsika má jiné zákony". A hlavně vášeň pro slova a to, jak si utahovat z lidí. A pak je to sklon k teatrálnosti a smysl pro tragično jako v italských komediích. I když je námět velmi satirický, tento tragický duch je stále přítomen. Film se Korsičanům nevysmívá, ale ukazuje je s pochopením a sympatií. Natáčelo se od září do prosince s mnoha plány, dekoracemi, akčními scénami a přesuny v křivolakých uličkách. Filmový štáb projel ostrov křížem krážem a kromě klasických problémů s počasím se při natáčení skutečně bavil. Všude byl vřele přivítán a v některých vesnicích pro ně dokonce připravili oslavy se šampaňským. Když se natáčely scény s helikoptérou, sešli se všichni obyvatelé. Pouze interiérové scény se natáčely ve studiu ve Stains.

Jean Reno
Rodák z Casablanky, narozený 30. července 1948 jako Juan Moreno španělským rodičům. Debutoval na filmovém plátně v roce 1978 a postupně si budoval renomé ve své vlasti. Je podruhé ženatý a má čtyři děti.
Skutečnou popularitu mu přinesl Bessonův kultovní film Magická hlubina (1988), ve kterém ztvárnil roli ambiciózního potápěče Enza. Od konce 90. let pak střídavě pracuje ve Francii (Purpurové řeky, Wasabi, Drž hubu) a v Hollywoodu (Godzilla, Ronin).

René Pétillon
Autor komiksu, který se stal předlohou k filmu Korsický případ, využívá především nesmyslný humor inspirovaný bratry Marxovými, který jde v jejich přímé linii. Jeho první pokusy se objevují v časopise Mad. V té době jsou jeho kresby zaplněny mnoha detaily, Jeho styl se později vyvíjí k jasné charakteristické kresbě.
Ve Francii se prodalo více než tři sta tisíc výtisků a na Korsice toto knižní album předstihlo i Asterixe. Obavy z přijetí příběhu Korsičany byly zbytečné, naopak Pétillon si získal jejich sympatie, protože jeho humor odpovídal tomu jejich.
Pétillon je naprostý samouk. Začínal jako autor kreslených vtipů. Jeho první kresby vyšly v časopise Planète v roce 1968. Poté spolupracoval s různými časopisy, jako je Plexus, L'Enragé, Week-end, Vingt ans, Penthause. V roce 1972 vstoupil do časopisu Pilote. Zde uveřejnil svůj první komiksový příběh v šesti obrazech nazvaný "Vidět Neapol a zemřít" a rozhodl se zcela se věnovat tomuto žánru.
René Pétillon ilustroval mimo jiné i knihy (např. Psa baskervilského v roce 1975 a 1976) a pustil se také do ilustrování literatury fantasy. Je také autorem kreseb reflektujících současnost v týdeníku Le Point . V roce 1989 získal velkou cenu na Mezinárodním salonu komiksu v Angulême. Od roku 1993 pracuje v satirickém časopise Canard Enchainé, v němž pokračuje ve svých sériích a vtipech odrážejících současnost.