Kozí příběh se sýrem

Oblíbená postava prostořeké Kozy s hlasem Jiřího Lábuse se vrací v české animované 3D komedii Kozí příběh se sýrem. V kinech ho shlédlo téměř 350 000 diváků, byl přeložen do řady jazyků a získal uznání na několika mezinárodních festivalech. Animovaným postavám dala život a hlas silná sestava herců. Titulní postavu Kozy namluvil Jiří Lábus, Matěj Hádek a Mahulena Bočanová budou znovu Kuba a Máca. Michal Dlouhý se tentokráte představí jako Dlouhý, Miroslav Táborský jako Široký. Nováčky v animovaném světě Kozího příběhu jsou Karel Heřmánek, Martin Dejdar, Miroslav Vladyka, Milan Šteindler, Václav Vydra, Dalimil Klapka nebo Ota Jirák. Dětské role namluvili Alena Kokrdová a Martin Sucharda. Hodně práce jsme si dali i s animací, která je dotažena daleko za úroveň prvního dílu. Díky němu se výrazně zrychlila práce animátorů, kteří vzhledem k tomu, že Kozí příběh se sýrem vzniká ve 3D stereoskopické verzi, vyrobili de facto dva celovečerní filmy najednou. Pro každé oko jeden. Filmovou hudbu, kterou nahrával 60členný živý orchestr, znovu složil David Solař, v Kozím příběhu navíc zazní i čtyři samostatné písničky.

Jak se dělá animovaná 3D komedie v Česku

Krátká odpověď zní: Na výkonných počítačích, s inteligentním softwarem a téměř nekonečnou ruční prací animátorů.
Delší odpověď zní...

Pohled zpátky

Jak to bylo s jedničkou

Kozí příběh se začal odvíjet před téměř deseti lety, v roce 2003, kdy byl námět na jeho první díl s podtitulem Pověsti staré Prahy“ podpořen evropským programe Media. Díky tomu začaly práce na literárním scénáři a rozkreslování. A také na technologických testech a postupech, protože mělo jít o první počítačově animovaný film u nás i ve střední a východní Evropě. Už tehdy navíc vznikla výrazná a nezaměnitelná výtvarná stylizace filmu, která se stala jedním z jeho poznávacích znamení.

Po dvou letech byl hotový technický scénář, v němž je přesně rozkreslen každý z 980 záběrů, kompletní výtvarné návrhy a plán natáčení. Krok do neznáma začal v roce 2006, na jehož konci vznikl základní střih filmu, zatím ještě ve velmi hrubé animaci. Následovalo nahrávání dialogů, pak dlouhé a náročné dokončování animace a renderování finálního obrazu, nahrávání zvuků a hudby. Na konci pětiletého úsilí stála na podzim roku 2008 premiéra v kinech, 350 000 diváků, řada ocenění na festivalech a 20 jazykových verzí.

Pohádková kouzla animace

Jak se animuje pohádkový sýrový svět

Postup, jak animovaná 3D komedie vzniká, si tvůrci ověřili přímo v terénu a na vlastní kůži už u „Pověstí“. Hlavní rozdíl od klasického natáčení spočívá v pevně daném plánu. Na rozdíl od běžného filmování se nelze spolehnout na improvizaci na place, na to, že jeden záběr se pořídí několikrát z různých úhlů nebo na strategii natočení co nejvíce záběrů a následného čarování ve střižně. Takzvaný storyboard neboli technický scénář, kde je kompletní film rozkreslen včetně pohybu kamer a přesných záběrů, se v případě animované komedie stává téměř biblí.

I režiséři hraných filmů mívají svůj film v hlavě dopředu, včetně toho, jak jednotlivé záběry budou vypadat a jak je nasnímají. V případě animovaného filmu je ale taková představa, jakmile je jednou zanesená do storyboardu, víceméně definitivní. „Velká část režie spočívá právě v této imaginaci, film si prostě natočíte v hlavě. Konečná platnost záběrů tak moc dopředu je trochu zavazující, na druhou stranu není člověk ničím svázaný nebo omezovaný, v animovaném filmu si můžete vymyslet, co chcete, jaký záběr chcete. Naprostá svoboda platí i pro scénář, můžete si vymyslet cokoliv a neuslyšíte, že ten nebo onen záběr bude moc drahý a musí se vyškrtnout,“ říká režisér i scenárista obou Kozích příběhů Jan Tománek.

V mladé a převratné technologii počítačové animace, tzv. CGI (Computer Generated Images), hrají samozřejmě počítače stěžejní roli. Výtvarné návrhy a skicy všech postav a prostředí vznikají ručně, souběžně s tvorbou technického scénáře. Pohádkovou magii pak připomíná převedení nákresů do počítače, kde v prvních fázích animace a modelování vyroste z úplné nicoty zcela nový svět. Šedivý a hrubý, ale s daným příběhem. Animátoři Kozího příběhu pracovali s licenčním programem Maya, který stál u zrodu snímků jako Shrek, Doba ledová nebo Pán prstenů i Hobit. „I tak jsme museli licenční software obohatit a dopsat do něj pro naše potřeby řadu doplňkových programů,“ dodává Tománek. Další prací dostávají hrubé kontury pohádkového světa konkrétnější rysy, přibývají drobnější předměty a plynulejší pohyby postav, oddělené práce animátorů, kteří tvořili různé části jednoho obrazu, se začínají spojovat do celků a tvořit skutečný film.

Dabing

Kresleným postavám pak vdechnou život herci v dabingovém studiu. A to nejen namluvením předepsaných dialogů. Samotný obraz, finální mimika, gesta a emoce postav se totiž dokončovaly až v návaznosti na dialogy, podle jejich přesného znění, intonace a hereckého projevu“ Není to dabing, ale opravdové herectví, které teprve postavy skutečně oživí. Každý herec přidá postavě to své, a to dá umělým postavám šmak reality.“ vysvětluje Tománek Vzhledem k tomu, jaký vliv mají herci na výsledný projev animovaných postav, věnovali tvůrci výběru hlasů a samotnému nahrávání dialogů velkou péči a zvolili poměrně velkorysý přístup. Herci strávili ve studiu dohromady přes 100 hodin, mohli improvizovat, upravovat si repliky nebo přidávat vlastní. „Chtěli jsme využít komediální potenciál skvělé sestavy herců, kterou jsme měli. Znovu jsme navíc natáčeli s několika herci najednou, což není vůbec obvyklé, aby si vzájemně nahrávali,“ dodává Tománek.

Dohromady se nahrálo téměř 4000 verzí dialogů, z nichž ve filmu jich ale zazní „jen“ předepsaných 350, každou repliku mohli tvůrci vybrat v průměru z 11 různých variant. Pokud bylo potřeba, neváhali tvůrci v průběhu další animace poslat některé herce do studia znovu na dotáčky, pár vět se pro maximální spokojenost natáčelo měsíc a půl před premiérou. Nejobtížnějším úkolem se ukázalo najít hlas hlavního záporáka filmu, kterého nakonec namluvil Karel Heřmánek. „Obsazení zlosyna, který má ale část filmu laskavou tvář, bylo zatím to nejsložitější, co mě potkalo. Vyzkoušeli jsme celou plejádu nejlepších herců a hlasů, ale pořád to nebylo ono. A termín pro natáčení ve studiu se neúprosně blížil,“ přibližuje režisér a producent filmu Jan Tománek, jak může být obtížné najít animovanému charakteru odpovídající hlas.

Ostřílené dabéry jako jsou Jiří Lábus, Michal Dlouhý, Karel Heřmánek, Miroslav Táborský, Matěj Hádek doplnili pro stěžejní role dětí Alena Kokrdová a Martin Sucharda. Ani jeden z nich nebyl ve zvukovém studiu žádným nováčkem, Martin Sucharda byl za dabing animovaného filmu studia Pixar Vzhůru do oblak dokonce nominován na cenu Františka Filipovského.

Speciálním hostem filmu se stala Lucie Vondráčková, která si střihla několikanásobnou roli party syrečků.

„Dabing se natáčel na jaře roku 2011 a film byl v této době, rok a půl před premiérou v kinech v podstatě hotový,“ překvapuje Tománek.

24 x 60 x 83 x 2 = 239 040

Přestože podle Tománka je „film v podstatě hotový“, výsledné číslo rovnice je počet filmových oken, ze kterých se skládá Kozí příběh se sýrem a které bylo potřeba výrazně dotvořit a dokončit. 24 znamená počet filmových oken v jedné vteřině, 60 je počet vteřin v jedné minutě, 83 je minutová stopáž nového Kozího příběhu a číslo 2 znamená, že díky 3D stereoskopické verzi, vznikly de facto dva celovečerní filmy najednou, pro každé oko jeden. Od této doby, kdy herci opustili studio, měl hlavní slovo sedmičlenný tým animátorů, který hrubou animaci postupně okno po okně přetvořil do finálního světa sýrového království. Některé záběry se upravovaly i sedmdesátkrát, než byli autoři plně spokojeni. „V případě 3D počítačové animace se ovšem neupravuje každé okénko zvlášť jako u klasického loutkového filmu. Řadu úprav si počítač pamatuje a automaticky používá, v tom je jeho veliká výhoda a hodně práce usnadní. Další věci jsou ale při počítačové animaci naopak náročnější, například pohyby chlupů, vlasů, šatů a podobně. Na jedné postavě je 80 animovatelných parametrů se speciálním ovladačem pro každý z nich. Třeba mimiky postav se skládá z asi 30ti speciálně vymodelovaných fází obličeje,“ vysvětluje Tománek.

Nový film, nová technologie

Kozí příběh se sýrem má tři velké české aspekty - originální výtvarnou stránku, pohádky, do nichž je film zasazen, a překvapivě i novou technologie pocházející z Česka. Film Kozí příběh: Pověsti staré Prahy byl vytvořen ve své době špičkovou technologií, od té doby ovšem uplynuly čtyři roky, což je v digitálním světě hodně dlouhá doba. Nároky, kladené na vizuální zážitek z animovaného filmu, se stále zvyšují, velmi rozmanité jsou i kulisy pohádkového světa, kde se nový příběh prostořeké Kozy odehrává.

Speciálně pro film Kozí příběh se sýrem proto Art And Animation studio vyvinulo nový renderovací program FurryBall. Právě ten je určen k přeměně hrubé počítačové 3d sítě bez barev ( hrubých modelů ) do finálního obrazu se všemi detaily, světly, texturami a atmosférou. A právě díky němu se práce animátorů výrazně zrychlila. "Dříve nám jedno okénko trvalo 20 až 40 minut na opravdu silném počítači. Museli jsme jich proto mít až 15. Ve spolupráci s programátory z ČVUT jsme vyvinuli program, který dokáže udělat obrázek v daleko lepší kvalitě za desetinu čas. Dvě filmová okénka nám teď trvala nějakých 3 - 10 minut," říká režisér.

Program FurryBall stihl ještě před premiérou udělat „díru do světa“. Pro svou potřebu ho testuje hollywoodské studio Disney, studio Halon Entertainment ho využívá vizualizaci pokračování filmu Avatar a zájem o něj projevil také herní gigant Blizard pro renderování filmových předělů do svých her. Dotek Kozího příběhu tak možná zaznamená i nový díl legendárního Diabla.

Kozí příběh se sýrem má tři velké české aspekty - originální výtvarnou stránku, pohádky, do nichž je film zasazen, a překvapivě i novou technologie pocházející z Česka. Film Kozí příběh: Pověsti staré Prahy byl vytvořen ve své době špičkovou technologií, od té doby ovšem uplynuly čtyři roky, což je v digitálním světě hodně dlouhá doba. Nároky, kladené na vizuální zážitek z animovaného filmu, se stále zvyšují, velmi rozmanité jsou i kulisy pohádkového světa, kde se nový příběh prostořeké Kozy odehrává.

Speciálně pro film Kozí příběh se sýrem proto Art And Animation studio vyvinulo nový renderovací program FurryBall. Právě ten je určen k přeměně hrubé počítačové 3d sítě bez barev ( hrubých modelů ) do finálního obrazu se všemi detaily, světly, texturami a atmosférou. A právě díky němu se práce animátorů výrazně zrychlila. "Dříve nám jedno okénko trvalo 20 až 40 minut na opravdu silném počítači. Museli jsme jich proto mít až 15. Ve spolupráci s programátory z ČVUT jsme vyvinuli program, který dokáže udělat obrázek v daleko lepší kvalitě za desetinu čas. Dvě filmová okénka nám teď trvala nějakých 3 - 10 minut," říká režisér.

Program FurryBall stihl ještě před premiérou udělat „díru do světa“. Pro svou potřebu ho testuje hollywoodské studio Disney, studio Halon Entertainment ho využívá vizualizaci pokračování filmu Avatar a zájem o něj projevil také herní gigant Blizard pro renderování filmových předělů do svých her. Dotek Kozího příběhu tak možná zaznamená i nový díl legendárního Diabla.

Animátoři z celého světa

Přestože Kozí příběh se sýrem se odehrává ve světě českých pohádek, rozsáhlý tým animátorů byl ale mezinárodní a svou stopu v něm zanechali lidé z mnoha zemí. Během dvou let intenzívní práce na animaci a renderování se v něm vystřídalo dvanáct animátorů ze zahraničí - mimo jiné ze Spojených států, Velké Británie, Španělska, Bulharska či Indie. Důvod je prozaický: v České republice režisér nenašel dostatek odborníků, kteří by měli s animací tohoto druhu zkušenosti. Postupy, které ovládají čerství absolventi škol, jsou zastaralé, a s nejmodernějšími technologiemi se animátoři seznamují pouze jako samouci. „Je to začarovaný kruh: pokud tady vzniká málo animovaných filmů, nemůžou tu být dobří animátoři. A bez dobrých animátorů je zase těžké udělat skvělý animovaný film,“ svěřil se Jan Tománek.

„Na place“ tedy nebyla nouze ani o veselé historky z natáčení. „Jednou třeba dorazil animátor ze Španělska, a až v Praze se ukázalo, že neumí vůbec anglicky. Naštěstí jsme měli zrovna ve studiu Portugalce, který mluvil španělsky. S ním jsme si tedy anglicky řekli, co je potřeba dělat, a on to překládal do španělštiny. Bylo to trochu jak u Cimrmana,“ směje se s odstupem Tománek.

Filmový business s kozou

Film Kozí příběh: Pověsti staré Prahy šel jako jeden z mála filmů ve své době do kin zcela bez podpory Fondu pro rozvoj kinematografie či jiných českých grantových systémů, a s výjimkou malé „startovací“ podpory programu Media vznikl plně v soukromé produkci. Projektu věnoval producent Tománek velkou péči a snímek například doprovodil na plátna na české poměry široká nabídka podpůrného merchandisingu v podobě Kozích triček, knížek a skoro dvaceti druhů hraček.

Kozí příběh navštívilo v kinech na 350 000 diváků a přes začínající silný propad trhu s DVD nosiči se ho prodalo přes 33 000 ks na DVD či Blu-ray. Film je prodán do více jak 20 zemí, je opatřen s anglickým, německým a španělským dabingem a sklidil úspěch na mnoha filmových festivalech.

Divácký úspěch filmu i jeho ohlas v zahraničí dal vzniknout pokračování a oblíbená značka „Kozí příběh“ vylepšila pozici dvojky s financováním. Jedním z koproducentů Kozího příběhu se sýrem je od první klapky Česká televize a jako koproducent vstoupil do projektu i Bontonfilm.

„Pro pokračování jsme se domluvili i se dvěma ze tří stěžejních licenčních partnerů, změnili jsme jen vydavatele knížek. Diář a dvě knihy Kozího příběhu vydá tentokráte silné vydavatelství Egmont, technologickým partnerem zůstal Czech Computer a hračky vyrábí Alltoys, která provozuje síť hračkářství Bambule“ prozrazuje producent Tománek.

Merchandising ke kozímu příběhu na pultech knihkupectví a hračkářství zůstala zachován, stejně jako důraz na diváky. Půl roku před premiérou viděl rozpracovanou verzi sál plný dětí různého věku a jejich učitelé na testovací projekci během Filmového festivalu ve Zlíně.

Novinkou je pak maskot Kozy, který se účastní akcí pro děti, dvě Kozí hry pro iPhone či iPad a také veřejná podpora. Vznik Kozího příběhu se sýrem podpořil znovu program Media a tentokráte i Státní fond České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie.

Koza za tři piva

Návratnost financí vložených do českého filmu je obtížná i v případě velmi úspěšných filmů, z pokladen kin se k producentovi dostane částka výrazně pod polovinou ceny lístku. I proto je smrtícím problémem fenomén pirátských kopií na internetu. Boj s takovou kriminalitou a různými úložišti podstupuje Jan Tománek s potřebnou vytrvalostí. Jedním z těch kroků, které mohou problém řešit, je možnost stahovat filmy legálně. Po vzoru zahraničních hudebních skupin, dali tvůrci jako jedni z prvních na své stránky možnost legálně stáhnout celý film Kozí příběh: Pověsti staré Prahy v HD kvalitě a za cenu, která se pohybuje od „jednoho po tři piva“.

"Rozhodli jsme se pro analogii s pivem, protože právě pivo je pro českého diváka / rodiče podle nás asi nejlepší metr na určení ceny - i u dětského filmu" dodává s úsměvem producent a režisér Jan Tománek.

Od pověstí k pohádkám

Námětovým hřištěm prvního Kozího příběhu byly staré pražské pověsti. Spolu s venkovanem Kubou a jeho Kozou se diváci mohli užasle procházet křivolakými pražskými uličkami, přiložit ruku k dílu při stavbě Karlova mostu, nahlédnout do tajemné dílny mistra Hanuše, autora staroměstského orloje a tajit dech nad osudem jeho pomocníka Matěje, který se coby nájemník ve Faustově domě spolčil se samotným Ďáblem. Na konci příběhu ale Kuba s Kozou a s dívkou Mácou Prahu opouštějí. Vydávají se do světa za jejími hradbami, do světa, kde namísto příšeří dlážděných uliček svítí slunce a roste tráva, do světa, kde se může stát doslova cokoliv. A přesně k tomuto kroku se rozhodli také tvůrci v pokračování s názvem Kozí příběh se sýrem.

V „Pověstech“ nechyběl chlupatý duch, kostlivci, bezhlavý ponocný, ohnivý kočár, šibeniční vršek, kat Mydlář. Atmosféra celého filmu byla často strašidelná a středověká Praha byla ze všeho nejvíce ponurá. „Při tvorbě jsme mysleli spíše na starší děti školního věku a také na to, že současné děti jsou otrlejší, než jsme byli my,“ potvrzuje Tománek.

To se ale s novým příběhem prostořeké Kozy mění, tvůrci mají ambici oslovit a pobavit diváky doslova všech generací od předškolních dětí až po jejich rodiče. Vykročili tedy do světa neomezených možností českých pohádek.

„Oproti jedničce má Kozí příběh se sýrem pohádkovější ladění a užít by si ho měli hlavně děti s rodiči. Neznamená to ale, že bychom na starší diváky nemysleli. Snažili jsme se do filmu dostat ještě více gagů a humoru, než tomu bylo u prvního dílu, navíc nás čeká lehce akční finále. Chybět nebude ani nějaké to strašení,“ přibližuje režisér Jan Tománek.

Svět pohádek tvůrci oblékli do stejné nezaměnitelné výtvarné stylizace, jakou známe už z prvního filmu, a se kterou Kozí příběh: Pověsti staré Prahy sklidil tolik úspěchů, včetně nominace na Českého lva, ceny Kristián z Febiofestu, hlavní ceny na dětském festivalu v Buenos Aires a další ocenění na zahraničních festivalech nebo titulní stránky Animation Magazine.

Inspirace pohádkami

Pokud se ve světě pohádek měří čas na roky, potom se Kozí příběh se sýrem odehrává přibližně šest až sedm let po prvním filmu. Kuba a Máca se usadili v Sýrovém království, spolu s Kozou se živí jako sýraři a narodily se jim dvě děti - Honzík a Zuzanka. Oba sourozenci se ostatně spolu s věrnou a nestárnoucí Kozou stali v novém příběhu hlavními hrdiny a průvodci pohádkovým světem, kterým se musí proplést, aby našli Kubu a Mácu. Ti totiž jedné noci záhadně zmizel.

Originální Království, kde se král na hradě oddává naplno své mlsné vášni ve voňavých sýrech, jejichž chuť zcela povýšil nad zlato, je zaplněno známými pohádkovými postavami, pohádkami a odkazy na ně. Důležitou roli hrají Dlouhý, Široký a Bystrozraký, kteří se s hlavními hrdiny vydají na cestu do pekla. Jejich hlavní zastávkou je typicky český čertův mlýn, děti musí projít tajemným strašidelným lesem, nechybí ani vodník nebo ježibaba. Klasický pohádkový motiv pak nepostrádá král, který váben vůní využívá ve spánku k cestě za sýry mraky i měsíc. Dívky mohou být možná trochu smutné, protože na hradě a ve filmu chybí princezna, ale nemusí. Jednou z hlavních postav je Zuzanka a titulní Koza je koneckonců taky holka.

Pro děti i pro dospělé

Právě peklo spolu s jeho temnými obyvateli je zárukou, že Kozí příběh se sýrem se nestane podívanou, v níž schází napětí a náboj. „Nechybí tu samozřejmě trocha tajemna a silná postava zloducha,“ zdůrazňuje režisér Jan Tománek. Ostatně, svou schopnost pobavit děti stejně tak jako dospělé si film už ověřil na festivalu ve Zlíně, kde se na promítání bavilo stejně tak dětské publikum jako jeho dospělý doprovod.