Králova přízeň

Příběh vypráví o Anně a Marii Boleynových, které bojují o přízeň krále Jindřicha VIII. Dívky jsou svým ambiciózním otcem a intrikánským strýcem zapleteny do vysoké hry o moc. Pokud se stane jedna z nich královou milenkou, dostane se rodina Boleynových do přízně samotného krále. Pomocí intrik vmanipulují mladičkou Marii do vztahu se vznětlivým a přelétavým Jindřichem. Panovník se však naivní a oddané milenky brzy nabaží a obrátí svou pozornost k její starší sestře Anně. Ta ho svou inteligencí a šarmem okouzlí natolik, že se kvůli ní nezalekne náboženské reformy a ani založení nové anglikánské církve. Zamilovaná Marie se však nevzdává a mezi sestrami propukne boj o lásku a moc. Anna nakonec zvítězí nejen nad svou sestrou, ale i nad samotnou Kateřinou Aragonskou a stane se královnou Anglie, aniž by v tu chvíli tušila, jak krátká bude její vláda.

Phillipa Gregory popisuje ve své úspěšné knize Králova přízeň známý příběh vztahu mezi králem Jindřichem VIII. a jeho druhou ženou, Annou Boleynovou, z nového pohledu. Román, který se soustředí jak na Jindřichův vztah s Annou, tak i na jeho tajný vztah s její sestrou Marií, zobrazuje Tudorovský dvůr jako místo plné sexu, intrik a mocenských hrátek.

„Myslím, že než jsem tu knihu napsala, věděl o Marii Boleynové málokdo,“ míní Gregory. „Šlo o postavu, o které se v dějepisných knihách příliš nemluvilo, možná proto, že se o ni historici nezajímali, protože se do dějin nijak významně nezapsala. Já ale její příběh vnímala jako kontrast mezi sestrami, a to je vždy velice plodná půda pro román. Jde tu o podobenství toho, jak ženy využívají příležitostí, kterých se jim dostává.“

Pro režiséra Justina Chadwicka není klíčovým vztahem filmu nezbytně ten známý vztah mezi Jindřichem a Annou, ale spíše ten mezi Annou a její sestrou Marií, která s ní soupeřila o královu pozornost. „Anna a Marie si dělají občas opravdu nehezké věci, soupeří spolu a žárlí na sebe, ale přesto jsou to stále sestry,“ říká. „Vztah s vaší sestrou je zcela jiný než vztah s kýmkoliv jiným. Mluvíte s ní za zavřenými dveřmi, naprosto odlišným způsobem. Můžete s ní mluvit zcela otevřeně a upřímně. Jak říká Marie, je to jako dvě poloviny jednoho člověka.“

Sestry se k sobě samozřejmě mohou chovat velice nepěkně. „Je to jako mafiánský příběh ze dvora Tudorovců,“ zamýšlí se producentka Alison Owen. „Máme tu sex, soupeřivost, žárlivost, ambice, skandály a v centru toho všeho stojí dvě sestry.“

Chadwick své dvě sestry Boleynovy objevil ve dvou kritikou oceněných herečkách, Natalii Portman a Scarlett Johansson. „Dodaly svým rolím cosi neurčitého, jakousi sourozeneckou intimitu, blízkost, co způsobilo, že jsme mohli jít v některých scénách dále, než v nich jde literární předloha,“ poznamenává. „V průběhu filmu se vztah sester mění, ale zůstávají spolu pevně spjaté sesterským poutem. Natalie a Scarlett to zahrály na jedničku.“

Portman se chopila role Anny Boleynové, která nahradila svou sestru na pozici královy milenky a stala se královnou. „Je snadné vnímat ten příběh jako zobrazení historických událostí, ale ve své podstatě jde o rodinný příběh, o příběh dvou sester,“ prohlašuje Portman.

Johansson představuje „tu druhou“ sestru Boleynovou, Marii, které je souzeno poklidně zmizet ze stránek dějepisných knih. „Vztahy mezi sourozenci jsou složité,“ říká. „Tu žárlivost a soupeřivost každý pochopí. Jde tu o velice silné pouto - jenom váš sourozenec vás může tak dobře chápat a instinktivně vědět, jak se cítíte.“

Peter Morgan, který byl nominován na Oscara za svůj scénář k filmu Královna, se na adaptaci románu Phillipy Wagner těšil. „Ačkoliv už jsem měl s Jindřichem co do činění, nadchlo mne, když jsem zjistil, že tenhle příběh se na celou věc dívá ze zcela jiného úhlu,“ tvrdí. „Je napsaný s obrovskou energií a nadšením a obě sestry jsou tu úžasně odlišné. Anna je divou šestnáctého století - odhodlaná, paličatá a manipulativní - a to, jak se jí podařilo krále svést, se zapsalo do historie. Marie je mnohem složitější, má vyšší emoční inteligenci a je svým způsobem poměrně divoká a neústupná.“

Na Oscara nominovaná Natalie Portman říká, že na počátku její role stálo pečlivé studium. Protože se nespoléhala jen na scénář, ale i na historické zdroje, zjistila, že Anna byla ženou, která sice zapadala do své doby, ale současně ji i v mnoha ohledech předběhla. „Anna měla smysl pro sebeúctu, který byl u tehdejších žen neobvyklý. Domnívala se, že si zaslouží statut, pro který nebyla zrozena, a to se nakonec stalo příčinou jejího pádu,“ míní. „Svatba tehdy neměla s láskou nic společného, šlo o sjednocování rodin za účelem zvyšování jejich moci. Anna to přijímala, ale nečekané pro ni bylo, že byl Jindřich okouzlující, pohledný a vzdělaný. Vidí v něm intelektuálního společníka a snaží se ho k sobě přitáhnout tím, že mu klade stálé výzvy.“

Jako jedináček se Natalie ohledně znalostí vztahů mezi sourozenci spoléhala na svou kolegyni. „Scarlett pochází ze čtyř sourozenců. Je to skvělá herečka a velice hravá osoba. Peter Morgan připustil, že v každé ze scén hraje mezi sestrami roli kolem dvaceti věcí - jako láska, soupeřivost, pocit viny, ale především pocit, že mají někoho, kdo je jim blízký.“

I Johansson si o době, ve které se film odehrává, řadu věcí zjistila. „Je zajímavé číst si o životě na Tudorovském dvoře,“ říká. „Zatímco zbytek světa trpěl a bojoval ve svatých válkách či válkách o pozemky, královský dvůr byl jako svět ve světě.“

Hlavním zdrojem inspirace se ale pro Johansson přesto stal původní román. „O životě Marie se toho příliš mnoho neví,“ vysvětluje. „Můžete narazit na několik různých verzí toho, jak probíhal její románek s Jindřichem, a o její povaze se neví vůbec nic. Nepsalo se o ní, veřejnost se o ni nezajímala. Byla to prostě jen jedna z mnoha králových milenek. Takže tím nejlepším zdrojem, jaký jsem měla, byla představa Phillipy Gregory o tom, jaká tahle osoba byla, a ta mi ohromně pomohla.“

Pro Chadwicka byla jednou z lákavých věcí na natáčení Královy přízně možnost ukázat krále Jindřicha VIII. takového, jakého ho znaly Anna a Marie - mocného, okouzlujícího a sexy, což je velice odlišné od toho, jak ho obvykle známe z děl, kde vystupuje jako starší muž. „Phillipa Gregory psala o Jindřichovi jako o pohledném a inteligentním muži, kterým byl, než se ho zmocnilo šílenství,“ prohlašuje.

S rolí mladého krále se Chadwick obrátil na Erica Banu. Bana má vybudovanou úspěšnou hollywoodskou kariéru, ale režiséra kupodivu zajímala především jeho minulost v improvizační komedii. „Eric je pohledná filmová hvězda, ale jeho zkušenosti s improvizací mu dovolují ukázat laskavou a přátelskou stránku muže, který byl anglickým králem.“

„Moje žena tu knihu četla, stejně jako řada dalších žen, které znám, jak jsem později zjistil,“ svěřuje se Bana. „Myslím, že ženy tolik přitahuje proto, že ukazuje dvě velice silné části ženské duše: z moderního pohledu je Anna profesionální, ambiciozní žena, zatímco Marie touží po lásce a rodině. Líbí se mi, jak to Phillipa napsala, je to velice reálné a plné výtečných postav.“ „Zaujala mě komplikovanost toho muže,“ pokračuje. „Měl jsem dojem, že i když se choval špatně, mělo to logiku, kterou jsem byl schopen chápat. Na konci filmu můžeme vidět, jakým směrem se jeho osobnost ubírá - stává se z něj rozmazlený fracek, nevyzpytatelný a nebezpečný. V jistém smyslu žije dvojí život - před dvořany je to jeden člověk, ale za zavřenými dveřmi ho Anna fascinuje.“

Králova přízeň byla natáčena digitálně ve vysokém rozlišení. „V HD jsme natáčeli už Bleak House a moc se mi líbilo, jak ten film vypadal, takže jsem měl radost, že Sony stálo o to, abychom znovu pracovali s HD,“ objasňuje Justin Chadwick. „Obrovskou výhodou je to, že nic neschováte - vidíte každý detail. V detailním záběru máte dojem, že se můžete natáhnout a herce se dotknout, vidíte mu do očí. Pro historický film to není zcela typická volba, ale já chtěl zaznamenat herecké výkony, ne točit širokoúhlé záběry krásných lokací, ve kterých natáčíme. Tenhle film bude mít svůj specifický výraz.“

„Natáčení v HD nám poskytlo celou řadu výhod,“ míní Kristin Scott Thomas. „Mohli jsme natáčet velké množství alternativních záběrů. Justin byl velice štědrý a citlivý režisér a dal nám příležitost natočit velice působivý film.“

Chadwick byl rozhodnut natočit co nejvíce scén přímo v exteriérech. „Pokud se postavy ocitnou v prostředí, do kterého patří, dodá to hereckým výkonům specifickou příchuť,“ vysvětluje. Nakonec se většina filmu natáčela ve skutečných hradech a domech po celé Anglii, ale některé scény v interiérech si kvůli podobě, kterou si pro ně režisér vymyslel, vyžádaly natáčení v ateliéru.

Aby nastolil určitou specifickou náladu, procházel výtvarník John-Paul Kelly staré fotografie z celého světa, aby se jimi mohl inspirovat. Inspirací pro Tudorovský dvůr se stala tak rozmanitá místa, jakými jsou indické ulice či berlínské noční kluby. Kelly se domnívá, že ačkoliv bylo důležité, aby ve filmu figurovaly staré prvky, toužili současně po tom, aby film „podával svědectví o své době, aniž by vás zahlcoval detaily. Chtěl jsem zprostředkovat atmosféru a pocity z fotografií, které nás zaujaly.“

Jedněmi z Kellyho nejoblíbenějších kulis, postavených ve studiu, byly kulisy Jindřichovy ložnice. „Říkal jsem si, že by bylo zajímavé, kdyby Jindřich Marii zavedl do místnosti, připomínající les, takže jsme po celém jejím obvodu nakreslili fresku za použití barev, které by se mohly objevit na tapiserii. A protože existuje jen velice málo dobového nábytku, většinu jsme ho navrhli a vyrobili sami. Navrhovat a vyrábět ložnici Jindřicha VIII. byl pro mě neuvěřitelný zážitek,“ přiznává.

Jak Kelly, tak kostýmní návrhářka Sandy Powell se spoléhali na barevnou paletu, kterou používal malíř Hans Holbein. „Když Holbein maloval Jindřichův dvůr, pracoval zcela jiným způsobem než jeho současníci,“ vysvětluje Kelly. „Měl velice specifickou paletu, která obsahovala řadu tyrkysových odstínů, syté modři a zelené. Pro naše návrhy jsme se jeho paletou inspirovali a vzájemně jsme spolupracovali, tak aby se nábytek a kostýmy doplňovaly. Vyprávějí přece stejný příběh.“

Pro kostýmní návrhářku Sandy Powell, která už má na svém kontě sedm nominací na Oscara, z nichž dvě - za Zamilovaného Shakespeara a Letce - i proměnila, představovala možnost pracovat na Králově přízni velkou výzvu: Powell se svým týmem měla na starosti návrh a výrobu stovek původních kostýmů, které by odpovídaly Tudorovské době.

Stejně jako její kolega, výtvarník John-Paul Kelly, se Powell při navrhování kostýmů pro Jindřicha a Boleynovy sestry inspirovala obrazy Hanse Holbeina. „Byl to jediný malíř, který maloval dvůr krále Jindřicha, a navíc tak detailně. Nejznámější obraz Jindřicha, který visí v Národní galerii a zobrazuje krále vestoje, s rukama v bok a rozkročenýma nohama, je právě od Holbeina. Ve filmu máme samozřejmě Jindřicha mladšího, takže jsme si ho uzpůsobili.“

Jedním z klíčových úkolů bylo odlišit od sebe Marii a Annu Boleynovy. „Styl nebo silueta Tudorovského kostýmu se nedá příliš měnit, a obě dívky žily shodný život a pohybovaly se povětšinou ve stejných kruzích, jak doma, tak u dvora, takže jsem se je snažila odlišit celkovým dojmem z kostýmu a jeho barvou. Marie je trochu přátelštější a romantičtější, zatímco Anna působí silnějším a odhodlanějším dojmem. Takže, abych se nemusela uchýlit k tak očividným náznakům, jakými by bylo obléci jednu do červených šatů a jednu do modrých, jsem jim navrhla šaty v mírně odlišných odstínech.“