Krvavý diamant

V Sierra Leone zuří občanská válka o nadvládu nad diamantovými poli. Její obětí se stane i rodina rybáře Solomona. Při přepadení vesnice rebely z revoluční armády se jeho ženě a dětem podaří uprchnout, on je však zajat a skončí jako otrok v diamantovém nalezišti. Když objeví velký růžový diamant, pokusí se ho ukrýt, je však přistižen brutálním kapitánem Poisonem. Dřív než ho stihne Poison zabít, je naleziště napadeno vládními vojáky a oba muži skončí ve vězení. Je tu vězněn i protřelý pašerák Danny Archer, který zaslechne Poisona, jak Solomonovi vyhrožuje. Po propuštění se pokusí od Solomona diamant získat. Ten však všechny nabídky odmítá. Snaží se najít rodinu. Netuší, že jeho dvanáctiletý syn Dio byl rebely odvlečen a po tvrdém vymývání mozku vycvičen na dětského vojáka. Archer se seznámí s americkou novinářkou Maddy Bowenovou, která chce psát o obchodu s nelegálními diamanty. Dostanou se spolu do sporu kvůli jeho cynickým názorům, potom do města vtrhnou rebelové. Danny se dohodne s Maddy, že jí poskytne informace o pašování diamantů, když ona pomůže Solomonovi najít rodinu. Během cesty za diamantem se Danny pod vlivem Maddy i Solomona mění a nakonec slíbí, že nejen pomůže novinářce odhalit pozadí krvavého obchodu s diamanty, ale také najít a zachránit uneseného chlapce.

“Pro mě je Krvavý diamant o tom, čemu v životě přikládáme význam a čeho si ceníme,” říká režisér/producent Edward Zwick. “Pro jednoho člověka to může být drahý kámen, pro druhého je to zase dítě. Ve středu příběhu leží protiklad dvou mužů, z nichž jeden touží najít drahocenný diamant a druhý riskuje život, aby nalezl svého syna.”

“Tito dva muži se vydávají na cestu - jeden kvůli tomu, aby zmizel z “černého kontinentu,” druhý se záměrem dostat se zpět za svou rodinou,“ říká Leonardo DiCaprio, který ve filmu ztvárňuje Dannyho Archera. “Každá z postav je nakonec vystavena svému vlastnímu morálnímu dilematu.”

Djimon Hounsou v roli Solomona Vandyho to shrnuje: “Archer usiluje o diamant, Solomonovým diamantem je jeho syn.” Svět na diamanty nahlíží jako na blyštivé, krásné a drahé kameny. V průběhu let se staly symboly věrnosti, lásky, krásy a bohatství. Ale v Sierra Leone, odkud pochází mnoho z diamantů na trhu, se s nimi pojí mnohem temnější konotace.

Zwick osvětluje: “Takzvané konfliktní diamanty jsou kameny, které byly propašovány zemí, zmítanými válkou. Ty se pak používají na další nákup zbraní, což ve svém důsledku vede k nárůstu počtu mrtvých a dalšímu ničení dané části světa. Konfliktní diamanty sice mohou na světových trzích mít jen malý podíl, ale v rámci průmyslu, ve kterém se přelévají částky v řádu miliard dolarů, mají i zlomky procenta cenu miliónů. A za to se dá pořídit nespočetné množství lehkých zbraní. Na konci 90. let se lidé z organizací jako NGO, Global Witness, Partnership Africa-Canada, Amnesty International se rozhodli tyto diamanty pojmenovat ´krvavé diamanty,´ aby se tak problém dostal do povědomí veřejnosti.”

Zwick přiznává, že když mu producentka Paula Weinstein poslala scénář, měl o problematice jen velmi mlhavé znalosti. “To slovní spojení jsem přirozeně znal, ale jeho význam mi poněkud unikal,” říká režisér. “Čím víc jsem se o problematice dozvídal, tím víc mě tato kauza fascinovala a zároveň děsila. A tím víc jsem také cítil, že jde o příběh, kterému bychom měli dopřát sluchu.”

Weinstein pracovala na vývoji scénáře spolu se scenáristou Charlesem Leavittem a výkonným producentem Lenem Amatem. Do projektu se také vložila producentka Gillian Gorfil, která k projektu přivedla i C. Gaby Mitchell, která je v titulcích uvedena vedle Leavitta jako scenáristka. Zwick pak k projektu přitáhl ještě producenta Marshalla Herskovitze.
Weinstein vzpomíná: “Před mnoha lety jsem vyrobila film proti apartheidu s názvem A Dry White Season’ a díky tomu jsem nějaký čas pobývala v Jižní Africe. O ´konfliktních diamantech´ jsem v té době už něco málo věděla, a přišlo mi důležité natočit film, který ukáže, jaký mají dopad na africký lid.

“Nejdůležitější bylo,” vzpomíná,” že jsme k projektu sehnali skvělé scenáristy. V okamžiku, kdy jsme měli scénář hotový, jsem se vydala za Edem Zwickem. Ed a jeho kolega Marshall Herskovitz vůči projekt prokázali stejnou citlivost a zapálení jako já. Zajímají se o příběhy, které se týkají skutečného světa a zároveň je chtějí vyprávět co nejpravdivěji. Věděla jsem nejen to, že materiál přijmou za svůj, ale i to, že budou celý příběh vyprávět beze strachu. Projekt tohoto zacílení a rozsahu vyžadoval někoho, kdo je hodně tvůrčí. Je totiž důležité, aby někdo popsal tamní situaci tak, jak opravdu vypadá.”

Herskovitz se Zwickem spolupracuje již víc než 30 let. Herskovitz oceňuje, že téma snímku Krvavý diamant je pro tvůrce velkou výzvou, neboť po nich vyžaduje, aby do filmových obrazů, které mají diváka pobavit, proniklo i něco znepokojujícího. “Musím říct, že číst si materiály o děsivých událostech v Sierra Leone a představovat si je v hollywoodském hávu pro nás bylo velmi nepříjemné. Dějiny kinematografie nám však opakovaně ukazují, že když máte silný příběh, lze točit filmy tak, aby se dotýkaly podstaty problému a zároveň byly pro nejširší publikum.”

Zwick souhlasí. “Nemyslím si, že filmy někdy budou tak intenzivní jako realita, ale publikum přesto musí vědět, proč jim ukazujete to, co ukazujete. Krvavý diamant se týká některých nepříjemných pravd, ale zároveň je v něm zachycena jemná krása a cit lidí, kteří se zasekli v nepříjemné situaci.”

“Ed na mě udělal dojem tím,” říká Leonardo DiCaprio,“ že chtěl udělat zábavný dobrodružný film, a zároveň do něj přimíchal i velmi komplikované a výbušné politické otázky. To mě pro tento film nadchlo.”

“Jsem přesvědčen o tom, že informovanost veřejnosti o politických otázkách může vzrůst jak užitím zábavné formy, tak prostřednictvím plamenných proslovů a článků v novinách,” říká Zwick. “Nevím o jediném důvodu, proč by mezi náročnými tématy a zábavnými příběhy měla být hradba - podle mě může jedno pohánět druhé. Jako filmař chci především pobavit diváky. Pokud se ze zábavného tématu vyloupne něco víc - například lepší pochopení doby a událostí - je to jenom dobře, protože to v budoucnu napomůže změnám. Je samozřejmé, že jeden film svět nezmění, ale aspoň tím můžete přidat svůj hlas k chóru ostatních.”

Prostřednictvím práce na scénáři si tvůrci uvědomili, že získali lepší pochopení problematiky, se kterou film pracuje. Zwick říká: “Stalo se takřka pravidlem, že pokaždé když je někde ve světě objeveno bohaté přírodních naleziště - ať už jde o diamanty, zlato nebo ropu - kráčí ruku v ruce s objevem i velká národní tragédie. Aby toho nebylo málo, bohatství se většinou nedostane občanům dané země, ale někomu úplně jinému.”

Producentka Gillian Grofil pochází z Jižní Afriky a přiznává, že film se tematizací krvavých diamantů nesnaží problematizovat celý diamantový průmysl. “Chci zdůraznit, že tento film není proti diamantům jako takovým. Jde o krvavé diamanty, které mají zcela specifický původ.” Zwick také zdůrazňuje, že příběh Krvavého diamantu se netýká pouze jedné části světa. “ Na příběhu muže, který se uprostřed děsivých událostí snaží ochránit svou rodinu, je cosi univerzálního. Nejde jen o Sierra Leone. Podobný příběh by se mohl odehrát ve kterémkoliv místě, kde obyčejní lidé čelí skutečnostem, jež se vymkly kontrole. Na takových místech je pak zpravidla mnoho nevinných obětí.”

Když se tvůrci začali hlouběji zabývat tragickými událostmi kolem krvavých diamantů, čím dál více si uvědomovali šíři problematiky. “Je báječné, když vám sám příběh napoví, jak chce být uchopen,” říká Zwick. “Když jsme na příběhu začali pracovat, začalo se čím dál více vynořovat téma dětských vojáků a vykořisťování dětí pro politicko-ekonomické cíle. Drancování přírodních zdrojů ve třetím světě je úzce spojeno s vykořisťováním dětí. Na čelní stranu scénáře jsem si napsal větu, kterou jsem pak na začátku každého natáčecího dne viděl jako první: “Tím největším bohatstvím jsou děti.”

Očitý svědek

Zwick, který sám sebe považuje za ´věčného studenta,´ se před exponováním vůbec prvního filmového políčka ponořil hluboko do problematiky původu a společenského dopadu konfliktních diamantů, dětských vojáků a revoluce v Sierra Leone. Pátrání na internetu vyneslo své plody v podobě kontaktu na filmaře, který se při natáčení Krvavého diamantu ukázal neocenitelným pomocníkem: dokumentarista Sorious Samura, který za své snímky získal mnohé ceny.

“Zašel jsem na internet, abych si vyhledal webovou stránku filmu Cry Freetown, o kterém jsem mnoho slyšel,” vzpomíná Zwick. “Za DVD jsem zaplatil kreditní kartou a za týden mi přišel dopis se slovy ´Jméno příslušící k číslu vaší kreditky mi přišlo povědomé. Říkal jsme si, jestli náhodou neplánujete natočit něco o Sierra Leone. Pokud budete potřebovat nějakou pomoc, dejte mi vědět.´ Nevěřil jsem vlastním očím! Dokument Soria Samury o Sierra Leone je zcela zásadním záznamem toho, co se tam během občanské války dělo. Většina novinářů se rozhodla zemi opustit, velká část světa konflikt ignorovala a on jediný tam zůstal, aby o tom podal zprávu.”

Samura uvádí, že jeho rozhodnutí natočit film o zvěrstvech, které se kolem něj v roce 1999 děly, nebyly ani tak uměleckého rázu, jako spíše “zoufalé volání z temnot, aby nás někdo zachránil. Všiml jsem si přístupu médií k válce v Kosovu a proto jsem se rozhodl vzít kameru a natočit, co se dělo v Sierra Leone. Šlo o velmi nebezpečný podnik, protože v tu dobu již bylo zabito devět místních novinářů, ale já si říkal, že pokud přežiji, svět uvidí pravdu. Říkal jsem si, že pokud tímto filmem světové společenství probudím, třeba se rozhoupe k akci.”
Výsledkem natáčení byl dokument Cry Freetown, který Samurovi vynesl vřelé uznání kritiky a po celém světě mnohé ceny. Ani ve snu by jej však nenapadlo, že o několik let později se díky tomu dostane na natáčení hraného filmu. Samura uvádí: “Když jsem se dozvěděl, že Ed Zwick natáčí film o Sierra Leone, chtěl jsem mít jistotu, že všechno bude do detailu sedět. Ačkoliv mělo jít o film s fiktivními postavami, bylo důležité zprostředkovat, v čem společnost selhala: kdy, jak a proč se to stalo. Když jsem se s Edem bavil, viděl jsem, že usiluje o co největší autenticitu všech detailů. Díky tomu si u mě získal hluboký respekt a hned jsem mu nabídl, že bych se rád podílel na natáčení.”

“Sorious byl dar shůry. Kvůli natáčení se uvolnil z práce a já ho plně využil,” říká Zwick. “Pomoc někoho, kdo tam opravdu byl, pro mě byla neocenitelná. Byl mnohem víc než jen obyčejný technický poradce. Neradil nám jen v praktických věcech typu kostýmy a rekvizity. Dovedl nás k lidem, kteří mluvili jazykem Mende - konkrétně v dialektu Krio - a rozuměli jemným odstínům kultury v Sierra Leone. Trávil spoustu času s dětskými vojáky, pašeráky a žoldáky. Pro herce, zejména pak pro Lea a Djimona, byl Sorious naprosto nepostradatelný. Byl mi přítelem, poradcem i poslední autoritou. Byl duší celého natáčení.”

Dětství znamená být dětským vojákem

Díky Maddyině kontaktům nakonec Solomon objeví svou rodinu v uprchlickém táboře. Tam se dozví, že jeho dvanáctiletý syn Dia, který má touhu stát se lékařem, byl unesen rebely do výcvikového tábora, kde se z něj má stát dětský voják. Dia představuje mladý nadějný herec Kagiso Kuypers z National School of Art v Johannesburgu v Jižní Africe.

Zwick si jej vybral z více než stovky kandidátů z několika desítek měst po celém regionu. “Některé z dětí podávaly opravdu přesvědčivé výkony, ale Kagiso měl ještě něco navíc,” říká Zwick. “Doslova jsem jej donutil k tomu, aby se vydal na konkurz. Udělal na mě velký dojem tím, že dobře chápal, co se Diovi přihodilo a že jej to ovlivnilo jak jako dítě, tak jako syna.” Zwick říká: “Mám dospívajícího syna a představa, že by nám jej skupina krutých, chladnokrevných a zfanatizovaných vrahů vzala, je to nejhorší, co si dokážu představit.” Na světě jsou bohužel stovky a tisíce matek a otců, pro které se to bohužel stalo realitou. Sorious Samura říká: “Dětští vojáci tu byli dávno před válkou v Sierra Leone a problém tvá dodnes, protože se vždycky najdou lidé, kteří vědí, jak úspěšné dokážou být zfanatizované děti ve vyhlazovací válce. Tito lidé si zahrávají s vědomím i podvědomím dětí a naučí je, jak dělat to, co se nemá.”

“To, co se stalo dětské duši, která je přinucena zabíjet, není možno nazvat jinak než znásilnění,” prohlašuje Herskovitz. “Je to závažný zločin proti lidskosti.”

Gillian Gorfil souhlasí: “To nejcennější, co děti mají, je jejich upřímnost a nevinnost. Když dítě připravíte o nevinnost, už ji nikdy nezíská zpět. A to je neodpustitelné.”

“O co všechno tyto děti připravíte, když jim dáte do rukou zbraně a naučíte je zabíjet... ve jménu čeho?” táže se Weinstein. “Jsem rád, že se Ed rozhodl tento rozměr příběhu ukázat co nejpravdivěji.” Ačkoliv příběh velmi detailně ukazuje indoktrinaci dětských vojáků, filmaři si dali velký pozor na to, aby tyto myšlenky napáchaly na srdcích a duších dětských herců co nejméně škody. “Měli jsme celou řadu pravidel, čemu všemu děti vystavovat a čemu ne.” říká Herskovitz. “Šlo nám o ochranu jejich duší a jsme rádi, že se nám to podařilo.”

Zwick si s dětmi povídal o problematice zcela otevřeně: “Strávil jsme s nimi hodně času. Bavili jsme se o jednotlivých scénách a o důvodech, které vedly ke vznik jednotek dětských vojáků. Bylo pro nás důležité, aby pochopily, proč ve filmu dělají to, co dělají a jaký to má dopad. Děti to chápaly velmi dobře.” Jedním z důkazů, že zrno padlo na úrodnou půdu, byla slova Kagiso Kuyperse, který po natáčení Krvavého diamantu pronesl, že: “Už nikdy v životě nepoužiji zbraň, protože by někoho mohl zranit.”

Samura je optimistou v tom smyslu, že Divův výkon na filmovém plátně nakonec ovlivní svět v pozitivním smyslu. “Někteří lidé ze Sierra Leone stále nedokážou dětským vojákům odpustit, ale v okamžiku, kdy uvidí, že to nebyla vina dětí, pochopí, že odpouštění je nezbytné.”

Dvě filmové postavy představují veškerou hrůzu i naději dětských vojáků. David Harewood hraje nemilosrdného rebela, známého jako kapitán Poison, který je osobně zodpovědný za zotročení Solomona Vandyho a vykořisťování jeho syna Dia. Harewood říká: “Myslím, že mou postavu můžete shrnout do věty ´Asi si říkáš, že jsem ďábel, ale jsem takový proto, že jsem zažil peklo. A chci z něj ven.”

Na druhé straně spektra je nadšený učitel Benjamin, který vede školu pro dětské oběti války, počítaje v to i bývalé dětské vojáky. Škola je místo, kde se - podle Benjaminových slov - “mohou zařadit zpět do života.” Basil Wallace, který se ujal role Benjamina, uvádí: “Benjamin ví, že i když si tyhle děti prošly peklem, jsou budoucností země. Musíme je milovat a zabezpečit je, protože pokud tu máme generaci dětí, které neznají nic jiného než utrpení a působení bolesti, pak žádnou budoucnost nemáme.”

Afrika

Rozhodnutí natočit Krvavý diamant jen v Africe byl pro Eda Zwicka zcela zásadní, i když výhody se projevily o mnoho později. “Afrika je zemí velkých kontrastů: ať už se vzdáte kamkoliv, setkáte se obrazy dech beroucí krásy přírody a bídy, z níž vás bolí u srdce. Setkáte se s hlubokou spiritualitou a zároveň velkým nedostatkem. Všechno vás to uhodí zpříma do tváře a na nás všechny to mělo silný dopad. Těžko se to popisuje, ale kdybychom natáčeli na jiném kontinentu, jak se to často dělává, z filmu by pravděpodobně nebylo cítit tak silný duch místa.” Film se rovněž natáčel v Sierra Leone, ale režisér doznává, že “rovníková západní Afrika neměla dostatečnou infrastrukturu, která by umožnila, aby tam proběhlo celé natáčení. Potřebovali jsme i další lokace.”

Po prohlídce jižního pobřeží Afriky, se tvůrci rozhodli pro oblast kolem Port Edward v provincii KwaZulu Natal, která se ukázala jako ideální místo. Bujná vegetace poskytla lokace pro tři velké sety: diamantový důl, uprchlický tábor a Benjaminovu školu. Vedoucí výroby Dan Weil si při přípravě setu na několik týdnů zabořil do studia materiálů a nakonec využil i Samurovy zkušenosti z první ruky.

Počasí však filmařům nebylo zrovna příznivě nakloněno. “Během mé kariéry režiséra je to už třetí případ, kdy jsem měl slíbeno dobré počasí po celé natáčení a nakonec se z toho vyklubala katastrofa, protože mám dojem, že jsem byl svědkem největších srážek v historii lidstva,” směje se Zwick. “Během tohoto období dešťů došlo na několik srážkových rekordů. To pro nás znamenalo, že se musíme vyjít ze stávajících podmínek, a kameraman Eduardo Serra a já jsme se nadále snažili koncepci záběrů přizpůsobit počasí.”

Paul Weinstein říká: “Afrika je velmi vyrušující kontinent, překypující životem. Každý den ráno, když kolegové přišli na plac, nadšeně popisovali, jakého nového brouka našli minulou noc na svém pokoji. Každý den padla otázka ve stylu ´Tak co jste včera našli na pokoji? Byl to plaz? Viděli jste tam hada?´ Musíte to brát s humorem, jako změkčilé hollywoodské typy byste tam nepřežili. Podmínky natáčení byly velmi náročné, ale neustále jsme si z toho dělali legraci a snažili se jeden druhého trumfnout svými příběhy.”

Filmaři si byli vědomi skutečnosti, že pracují na území dosud nezničeném civilizací a snažili se o to, aby každí místo bylo na konci natáčení ve stejném, ne-li lepším stavu než na začátku.” Koproducent Kevin De La Noy k tomu říká: “Před příjezdem do údolí jsme si nechali zpracovat studii na téma dopad natáčení na životní prostředí. V okamžiku, kdy jsme se pustili do díla, jsme se museli držet velmi přísného plánu. Na placu s námi neustále byli provinční úředníci, kteří dohlíželi na to, že s původními dřevinami, se kterými jsme občas museli pohnout, se zacházelo korektně. Tyto dřeviny byly po celé natáčení přechovávány v lesní školce a na konci se opět dostaly tam, kde byly původně.” Filmaři se nestarali jen o to, aby stávající vegetace nedošla úhony, ale rovněž v daných lokacích vysazovali další dřeviny, které patří k zelenému bohatství Sierra Leone.

<>Obrázek nenalezen<> Filmaři také museli vybudovat silnice pro nákladní vozy tam, kde předtím byly jen úzké stezky. Cesty musely být dostatečně široké aby se na nich vyhnuly dva vozy, ale zároveň měly mít co nejmenší negativní dopad na okolní stromy a křoviny. Cesta byla vyrobena z kovové síťoviny, aby ji dělníci mohli po natáčení srolovat a vegetace ji opět zarostla. Zwick říká: “Kevin se jel nedávno podívat do Port Edward, kde jsme nedávno natáčeli a řekl mi, že místo natáčení zarostlo trávou a k potěše místních rangerů a ochránců přírody, se tam vrátila i veškerá zvířata. Bylo pro nás velmi důležité, aby místo vypadalo stejně jako na začátku. Jsem velmi rád, že jsme v tom uspěli.”

Z Port Edward se tvůrci vydali do státu Mozambik, jehož město Maputo zastupovalo hlavní město Sierra Leone, Freetown. Natáčení výbuchu ve Freetownu znamenal pro produkční tým velký logistický problém. Režisér tvrdí, že zmatek před kamerou vyžadoval dokonalou koordinaci za ní: “Muselo to vypadat chaoticky, ale my tvůrci jsme k tomu museli přistupovat zodpovědně, bez jakéhokoliv zmatku. Tato scéna vyžadovala dlouhodobou přípravu a velké soustředění. Už si ani nepamatuji, kolikrát jsme procházeli po ulicích, bavili se o umístění kamer, herců, lidí ze štábu, kaskadérů a komparsistů...”

Zwick také úzce spolupracoval se supervizorem zvláštních efektů Neilem Corbouldem, se kterým hovořili o přesném načasování a umístění výbuchů. “Je to naprosto nezbytná část procesu, u kterého musíte být velmi trpěliví a nespěchat. A i přesto musíte myslet na faktor X, to jest nečekané okolnosti.”

Pro bojové sekvence tvůrci využili kompars v podobě několika místních obyvatel. Zwick kladl velký důraz na jejich oděv a proto povolal svou kolegyni Ngilu Dickson, které s ním pracovala již na Posledním samurajovi. Dickson si nechala poslat velké množství látek přímo ze Sierra Leone, protože zjistila, že tamní obyvatelé nosí jen oblečení určitých barev a střihů. “Ve svém oblečení s přírodními motivy vypadají velmi sebevědomě a vznešeně. Vyvolávají pocit, jakoby pocházeli z nějakého ostrova. Mimo kostýmy z vlastní výroby jsme prošli mnoha obchody s použitými oděvy, abychom dosáhli autentické nálady, která vystihuje toto místo a dobové zasazení.”

Filmaři si byli vědomi toho, že bojové scény mohou mít na obyvatele Maputa velmi nepříznivý dopad, protože mnozí z nich měli ještě živé vzpomínky na občanskou válku v Mozambiku. Tvůrci se snažili vyhnout zbytečným traumatům obyvatel města a proto rozšířili letáky a dlouho dopředu spustili mediální kampaň, která upozorňovala na to, že vše, co se děje na ulicích, je pouhé natáčení dobrodružného filmu.

Nakonec to byli právě místní obyvatelé, kdo hostující tvůrce mezi jednotlivými záběry uklidnili do té míry, že neměli pocit vetřelců. Weinstein říká: “Občas se nám stalo, že po natáčení zvláště obtížné sekvence se shromáždili na rohu a zpívali. To přispělo k přátelské náladě na placu, byli jsme opravdu rádi, že jsme mohli přijet a vyprávět daný příběh. Bez přehánění byli těmi nejštědřejšími hostiteli, jaké si jen dokážete přestavit, a ochotnými pomocníky celého tvůrčího procesu.”

Tvůrci se v některých chvílích natáčení dostali k realitě až nebezpečně blízko. Učitel dialektu Mende, Alfred Lavalie, a Samura připouští: “Dané scény v nás vyvolaly všechny ty smutné vzpomínky, měl jsem opravdu velké štěstí, že jsem přežil. Šel jsem do hotelu, kde jsem plakal a pak jsem zavolal svým dětem, abych jim řekl, jak moc je mám rád. Doufám, že diváci celé to válečné šílenství pochopí.”

Na předměstí Maputa je malá rybářská vesnice Costa du Sol, ze kterého tvůrci udělali místo, v němž až do náhlého vpádu brutálních vojáků žije Vandyho rodina poklidným životem. Zwick uvažuje: “Je těžké si představit, že to, o čem točíme film, se ve světě děje úplně běžně. Pak si přepychového života v Americe vážíte úplně jinak. Byl jsem tam a myslím, že na každém z nás to místo zanechalo svou stopu. Teď už se na svět nedokážeme dívat stejnýma očima jako dosud.”

Odplácet dobré dobrým

Když se natáčení v Mozambiku chýlilo ke konci, tvůrci se přemístili do Londýna, Belgie a Indie, kde měl vzniknout zbytek scén. Ale ještě předtím, než tvůrci a herci opustili africký kontinent, jim v hlavách začala klíčit neodbytná myšlenka. Každý z nich se totiž ve společnosti vřelých lidí, se kterými se v Africe setkali, cítil velmi dobře. Všichni také byli svědky obrovské bídy a rozhodli se proti tomu něco udělat.

Během natáčení se jel Djimon Hounsou podívat do dětské SOS vesničky v blízkosti Maputa (SOS Children je celosvětově největší charitativní organizace pro opuštěné děti). Další členové štábu a herci, včetně Leonarda DiCapria, také využili příležitosti a navštívili děti z okolních vesnic, které pracovaly v komparzu.

Na konci natáčení, když filmaři rozebírali kulisy a sety, se většina stavebních materiálů, kostýmů a rekvizit dostala do místních sirotčinců a nemocnic. Stavební tým mimo jiné přispěl tím, že zdarma stavěl stoly pro místní sirotčince a školy.

“Když se vypravíte na taková místa, je těžké, aby to s vámi nehnulo, jakkoli víte, že ať už uděláte cokoliv, nebude toho dost pro všechny,” říká Zwick. “Náš manager produkce Nick Laws se vydal do okolí, aby zjistil, jaké jsou jejich konkrétní potřeby.”

Weinstein na to reaguje: “Když zjistíte, že investicí pouhých 1000 dolarů napomůžete tomu, že místní ženy pro vodu nemusí chodit 40 minut, těžko vás to nechá v klidu. Pro mě osobně to bez dalšího dlouhého uvažování znamenalo, že musím něco udělat.”

Každý z herců i tvůrců něčím přispěl - někteří celodenním platem, jiní ještě vyšší částkou - aby místním komunitám nějak oplatil pohostinnost, které se každému při natáčení Krvavého diamantu dostalo. Díky příspěvkům všech zúčastněných vznikla Blood Diamond Charity Fund a její kapitál stále roste.

Zwick dodává: “Když jsem Warner Bros. informoval o vzniku nadace a jejich cílech, studio se bez váhání rozhodlo přispět ne nepodstatnou částkou. “Možnost finančně se podílet na činnosti nadace pro mě hodně znamenala,” říká Herskovitz. “Podílel jsem se na spoustě projektů, kde lidé jen vykládali o tom, že je třeba se angažovat, ale nic z toho nevzešlo. O naší aktivitě neuvažujeme jako o charitě, je to spíš způsob, jak vyjádřit naši vděčnost a zůstat tak v kontaktu s africkými lidmi, kteří vůči nám byli velmi štědří.”

Práce nadace teprve začala a jejím cílem je poskytnout prostředky na obecně prospěšné cíle jako kopání studní a budování cest, výstavba škol a nákup školních pomůcek, humanitární pomoci na bázi potravin a také lékařské péče. Je toho však ještě mnohem víc.

“Samozřejmě víme o tom, že je to pouze kapka v oceánu potřeb třetího světa, ale v dané chvíli jsme udělali vše, co jsme mohli... a budeme v tom pokračovat,” říká Zwick.

EPILOG Odvážným a horlivým očitým svědkům, novinářům a organizacím jako jsou Amnesty International Partnership Africa-Canada, Global Witness a Oxfam trvalo celé roky, než se pozornost světa obrátila k problematice krvavých diamantů. Rostoucí informovanost veřejnosti vyvolalo tlak na diamantový průmysl, který vedl až k vytvoření dokumentu The Kimberley Process Certification Scheme (KPCS), který vstoupil v platnost 5. listopadu 2002.

Kimberley Process je samoregulující dohoda mezi zeměmi, které vyvážejí diamanty, a vládami zemí, které diamanty odebírají. Jde o “monitorování efektivity obchodu s diamanty v surovém stavu, při němž mají být odhaleny tzv. konfliktní diamanty a má být zabráněno jejich odprodeji.” Mezinárodní diamantový průmysl se dobrovolně rozhodl pro systém záruk a kontrol, který umožní, že každý diamant má svou certifikovanou historii, informující o místě a datu nálezu a končí prodejem.

Ve dnech 6.-9. listopadu 2006 se Gaborone v Botswaně shromáždilo zasedání, které mělo zhodnotit, jak se za uplynulé čtyři roky Kimberley Process osvědčil a jak posílit jeho další naplňování. Výstupem tohoto setkání byla jasná rezoluce, která potvrdila, že KPCS je na dobré cestě stát se efektivním systémem, který zabrání dalším konfliktům, v jejichž pozadí jsou diamanty.

Nezávislé organizace potvrzují, že aktivita vzešlá z Kimberley výrazně zpřehlednila trh a stávající situaci. Zwick však reaguje: “Zajistit dokonalou kontrolu trhu je takřka nemožné. Nechceme lidem říkat, aby přestali diamanty kupovat, chceme však na zákazníky vyvinout tlak, aby se pídili po tom, odkud diamanty z jejich šperku pochází. Je dobře, že se objevila aktivita typu Kimberley Process, protože posílila informovanost veřejnosti. Pokud k tomu přispěje i tento film, posílí něco, co je opravdu velmi důležité.”

Bývalý žoldák

Zwick uvádí, že DiCapriův portrét Dannyho Archera - vojáka, který se stal žoldákem - navazuje na tradici filmových antihrdinů,” kdy se velcí herci rozhodnout zajít do nejtemnějších hlubin své duše. Způsob, jakým se Leonardo DiCaprio popral se svou rolí, byl pro mě dech beroucí.” DiCaprio uvádí, že Archerovy zásady byly naleptány násilím a chamtivostí, které se jako mor začaly šířit jeho domovinou. “Stal se netečným,“ uvádí herec. ”Nahlíží na svět cynickýma očima. Afrika už pro něj dávno není jeho domovem, ale místem, kde se jeden snaží využít toho druhého. Nejde o dobro ani o zlo...jde jen o přežití.”

“Archer už dávno nemá žádné emoce a v průběhu doby se ztratil i sám sobě,” uvádí Zwick. “Vyčerpal všechny své příležitosti ke změně. Archer viděl a dělal věci, které nechce připustit ani sám sobě. Jediné co chce, je únik.”

“Diamant pro něj neznamená jen peníze, ale představuje svobodu a možnost úniku před svou minulostí,” říká DiCaprio. “Během příběhu se Archer konfrontuje s idealismem Maddy a Solomonovou odvahou. A tak dochází ke změně i u něj - minulost je do jisté míry zahlazena.” “Leo je ve své roli velmi přesvědčivý,” říká Zwick. “Má výjimečnou schopnost ponořit se do své role, a potom není nic, co by se jejím prostřednictvím zdráhal vyjádřit. Při přípravě na roli se setkal s bývalými žoldáky i bývalými vojáky a velmi bedlivě naslouchal jejich příběhům. Po určité době se dostal do bodu, kdy byl schopen improvizovat i v místním dialektu. Nešlo však pouze o jazyk, ale obecně vzato v ten okamžik v něm ožil Danny Archer.”

“Leo je pro mě jedním z nejlepších herců současnosti,” říká Paula Weinstein. “Nemyslím tím jen to, jakým způsobem pronáší dialogy ze scénáře, ale zejména to, jak jedním pohledem nebo gestem vyjádří tisíce slov. Na jeho tváří se objeví určitý výraz a vy přesně víte, co cítí. Když byl na placu, byl to jednoduše zvídavý a zapálený profesionál a mě stále víc a víc udivovalo, co do své role vnesl.”

Producentka Gillian Gorfil dodává, že DiCapriova ochota naučit se základům místního dialektu na ni udělala velký dojem. “Leo mluvil jak místním dialektem, tak angličtinou s jihoafrickým přízvukem, což je neobyčejně náročné i pro odborníky. Výsledky byly ohromující. Byly okamžiky, kdy jsem zavřela oči a málem si jej popletla s místním členem štábu. Leonardo dokonce začal říkat místní slangový výraz pro pozdrav ´hello, how are you?´ který zní ´howzit.´”

Leonardo DiCaprio
Je dvojnásobný držitel nominace na Oscara, jeho dosud poslední byla za portrét Howarda Hughese v ceněném biografickém snímku Martina Scorseseho Letec z roku 2004. DiCaprio byl v roce 2004 na Hollywood Film Festival jmenován Nejlepším hercem roku. DiCaprio se narodil kalifornském Hollywoodu a začal hrát ve čtrnácti letech. Následovaly malé role v televizi, v sitcomech, reklamách a filmech.

Jennifer Connellyová
Získala za snímek Rona Howarda Čistá duše Oscara za výkon v kategorii Nejlepší herečka. V tomto filmu se dále objevil Russell Crowe. Její portrét Nashovy věrné, ale dlouhodobě trpící manželky Alicie jí také vynesl Zlatý globus, cenu BAFTA, cenu American Film Institute (AFI), Critics’ Choice Awards, a nominaci na Screen Actors Guild Award v kategorii Nejlepší herečka ve vedlejší roli.

Djimon Hounsou
Hounsou se narodil v Beninu na západním pobřeží Afriky a ve třinácti letech se přestěhoval do Paříže. Když mu bylo 22, objevil jej designér a módní návrhář Thierry Mugler a ihned jej zapojil do svých kampaní. Spolupracoval také s legendárním fotografem Herbem Rittsem. Hounsou poté hrál v několika videoklipech význačných režisérů, mimo jiné Davida Finchera. V té době byl již vyhledávaným modelem a proto se vydal do Mekky veškerého modelingu, New Yorku, odkud záhy přemístil do Los Angeles, kde začal s intenzivním studiem angličtiny a začal se ucházet o role. Podařilo se mu uchytit v sérii Beverly Hills 90210, ale až účast ve videoklipu Janet Jackson s názvem “Love Will Never Do Without You” přilákalo pozornost castingových režisérů a agentů. Jeho filmovým debutem byl snímek Amistad od Stevena Spielberga z roku 1997.

Michael Sheen
Sheen se narodil ve Walesu a studoval na Royal Academy of Dramatic Art v Londýně, kde již ve druhém ročníku získal Laurence Olivier Bursary, která odměňuje studenty s trvale dobrými výsledky. Ještě při studiích RADA získal v roce 1991 divadelní roli v dramatu When She Danced na prknech ve West Endu. V této hře mu byla partnerkou Vanessa Redgrave.

Arnold Vosloo
Narodil se v Jihoafrické Republice a filmoví diváci jej znají jako nejvyššího kněze Imhotepa z akčních hitů Mumie a Mumie se vrací. V Jihoafrické Republice si Vosloo vysloužil dvě ceny Dalro Award v kategorii nejlepší herec. Vosloo je také držitelem několika nominací za svou divadelní práci, nejvýrazněji pak za role v představeních Don Juan, Torch Song Trilogy a také More Is ‘n Lang Dag. Hrál na divadelních prknech po celém světě, jako například v newyorském Circle in the Square, chicagském North Light Theatre a londýnském West Endu.

Kagiso Kuypers
Filmem Krvavý diamant debutuje. Tento čtrnáctiletý herec studoval tanec a drama na National School of Art v jihoafrickém Johannesburgu. V současné době je Kuypers zpět ve škole, ale doufá, že i během svých studiích získá další herecké zkušenosti.

Edward Zwick
Je držitelem mnoha cen. V titulcích se často objevuje jak jako režisér, tak jako scenárista a producent. Během své kariéry pracoval na celé řádce úspěšných filmů a televizních projektů. Jako producent získal Oscara za nejlepší produkci a cenu BAFTA za Zamilovaného Shakespeara a za drama Stevena Soderbergha Traffic nominaci na Oscara v kategorii nejlepší film. Zwick pochází z města Winnetka ve státě Illinois. Velmi záhy se dostal do přípravného týmu Academy Festival v Lake Forest, kde zahořel pro film. Poté začal navštěvovat Harvard University, studoval literaturu, ale přitom se živil psaním pro divadlo a příležitostnou režií. Na konci studia byl oceněn Rockefellerovým stipendiem, které mu umožnilo studovat v Evropě. V roce 1975 se Zwick dostal na studia režie na American Film Institute (AFI).

Marshall Herskovitz
Herskovitz se narodil ve státě Philadelphia a navštěvoval Brandeis University. Poté se vydal na American Film Institute (AFI), kde se v roce 1975 poprvé setkal se Zwickem. Svou tvůrčí kariéru zahájil jako scenárista a režisér několika televizních sérií. V roce 1985 Herskovitz a Zwick založili The Bedford Falls Company, jejímž prvním projektem byl zlomový seriál Thirtysomething. Sérii vysílala televize ABC po čtyři sezóny a vynesla Herskovitzvi řadu ocenění, jako například dvě Emmy v kategorii Dramatický seriál a Scénář pro dramatický seriál. Dále si vysloužil dvě ceny Directors Guild of America Award; cenu WGA Award; cenu Humanitas Prize; a Peabody Award. Hersovitz je aktivní ochránce životního prostředí a byl členem ústředních výborů několika organizací, které se snaží chránit americkou přírodu. Stal se prezidentem oborové organizace Producers Guild of America.

Paula Weinsteinová
Je úspěšná filmová a televizní producentka, která dohlíží na projekty v produkci Spring Creek Productions. Weinstein vyrůstala a svou kariéru u filmu započala jako asistentka střihu v New Yorku. Poté se dostala do úřadu starosty Johna Lindsaye, kde pracovala jako koordinátorka zvláštních kulturních akcí města New York. V roce 1973 se přestěhovala do Los Angeles, kde začala pracovat jako agentka talent agent, nejprve pro společnost, která se časem proměnila na ICM, poté pro Williama Morrise. V roce 1976 se Weintein stala vice prezidentkou produkce ve Warner Bros. Později přemístila do Twentieth Century Fox, kde byla na postu senior vice prezidentky pro světovou distribuci. V roce 1984 se Weinstein spojila s Garethem Wiganem a společně spolu vytvořili WW Productions. V roce 1997 získala titul výkonné konzultantky společnosti MGM.

Graham King
Je prezidentem Initial Entertainment Group, což je jedna z předních nezávislých společností v Hollywoodu, která produkuje a nebo spoluprodukuje filmy pro celosvětový trh. King založil Initial v roce 1995 a ukázal se jako velmi tvárný producent, který se pohybuje jak ve světě mainstreamového, tak nezávislého. King se narodil v Anglii a začal pracovat v jednom ze studií v roce 1982. Po přemístění do USA se uchytil v oddělení mezinárodní distribuce studia Twentieth Century Fox. V roce 1987 odešel od Foxů do Cori Films v Los Angeles, která se zabývá mezinárodním prodejem filmů. Tam pět let sbíral zkušenosti v oblasti mezinárodního prodeje. Poté odešel do Kings Road Productions a tři roky na to do Initial Entertainment Group.

Gillian Gorfilová
Jako producentka debutovala v roce 1993 komedií Darrella Roodta Táta lump s Patrickem Swayzem a Halle Berry v hlavních rolích. Gorfil se narodila v Johannesburgu, živila se jako modelka, majitelka obchodu s oděvy a developerka v oblasti nemovitostí. Poté se vrhla do světa filmu. Svá filmová studia absolvovala na Pretoria Tecknikon.