Příběh jihoafrického žoldáka Dannyho Archera ze Zimbabwe a rybáře
Solomona Vandyho z kmene Mende je zasazen na počátek 90. let 20. století,
kdy se v Sierra Leone odehrává krvavá občanská válka. Oba muži jsou sice Afričané, ale jejich
původ a zázemí se naprosto liší. Osudy obou mužů spojí hledání vzácného růžového diamantu,
který může podmínky jejich života navždy změnit... a nebo ukončit.
Solomon byl násilím odvlečen od rodiny a přinucen k práci v diamantovém dole. Jednoho dne
objeví obzvlášť velký valoun a ač ví, že se vystavuje velkému nebezpečí, ukryje jej. Velký
diamant nemá být jen prostředkem k vysvobození jeho ženy a dcer z utečeneckého tábora, ale i
záchraně jeho syna Dia, který je v jednotkách dětských vojáků.
Archer se za pašování dostal do vězení a tam se dozví, že Solomon našel a ukryl nevybroušený
diamant, který má obrovskou cenu. Ba co víc, diamant takového druhu je objeven jen jednou za
čas a jeho majiteli poskytne jednosměrnou letenku z Afriky a jejího násilí a korupce. Na tom se
ostatně Archer v minulosti také přičinlivě podílel...
Krvavý diamant je film s jedním velkým poselstvím, které nám připomíná po celou dobu stopáže - kouření zabíjí. Je to od něj sice šlechetné, ale teď vážně. Tenhle film mě překvapil - obrovsky. Ale kromě toho, že je to celé perfektní akční dobrodružství v úžasném prostředí, má to i skvělé obsazení. Tradičně vynikajícího Lea DiCapria zde ale obrovsky zastínil Djimon Hounsou, jehož postava byla prostě naprosto skvělá. Uvěřitelný sympaťák, kterému fandíte, a možná je to právě on, který měl za tenhle film toho plešouna dostat (díky aspoň za nominaci). Podobné filmy mě většinou příliš neberou, ale tohle bylo fakt skvělý, pořád se bylo na co koukat. film má zajímavý (a skutečný) příběh, herci skvělí, hudba skvělá, prostě biják, který musíte vidět. Ale i přesto je to ten typ filmů, kterému prostě z nějakého důvodu nemůžu dát plný počet, ale to je jen banalita. Možná, kdyby to bylo o něco kratší... ale to je jen další banalita, naprosto nepodstatná, protože ten film je fakt strašně super. 80%.
Dobrodružných příběhů jsou mraky. V prosluněné a tajuplné Africe se odehrává mnoho z nich. Některé filmové jsou založeny na faktech. Lokalita Sierry Leone už začíná být raritou. Nota bene v období devadesátých let minulého století zasaženém mimořádně krutou občanskou válkou, či spíše kmenovou genocidou. Usedne-li navíc na režisérskou skládací sedačku známý Ed Zwick, málokdo pochybuje, že by nevzniklo velké dílo. A skutečně - výpravou, obsazením i lokacemi nadprůměrný snímek nelze pomýlit s běžnou hollywoodskou produkcí.
Vlastní motiv nalezeného růžového valounu s cenou vykoupení není ani tak podstatný. Ba ani příběh, který by, ruku na srdce, sám o sobě dvakrát nevyčníval z žánrových stereotypů. Mocným pilířem Krvavého diamantu je totiž zneklidňující autenticita zobrazeného prostředí spolu se všemi gradienty zájmů a motivů. Nad vším pak vyčnívá tragédie nejvážnější - působení dětských vojáků. Je zachyceno od únosů chlapců z rodin, brutální převýchovu, až po činnost hrůzných...
V Sierra Leone zuří občanská válka o nadvládu nad diamantovými poli. Její obětí se stane i rodina rybáře Solomona. Při přepadení vesnice rebely z revoluční armády se jeho ženě a dětem podaří uprchnout, on je však zajat a skončí jako otrok v diamantovém nalezišti. Když objeví velký růžový diamant, pokusí se ho ukrýt, je však přistižen brutálním kapitánem Poisonem. Dřív než ho stihne Poison zabít, je naleziště napadeno vládními vojáky a oba muži skončí ve vězení. Je tu vězněn i protřelý pašerák Danny Archer, který zaslechne Poisona, jak Solomonovi vyhrožuje. Po propuštění se pokusí od Solomona diamant získat. Ten však všechny nabídky odmítá. Snaží se najít rodinu. Netuší, že jeho dvanáctiletý syn Dio byl rebely odvlečen a po tvrdém vymývání mozku vycvičen na dětského vojáka. Archer se seznámí s americkou novinářkou Maddy Bowenovou, která chce psát o obchodu s nelegálními diamanty. Dostanou se spolu do sporu kvůli jeho cynickým názorům, potom do města vtrhnou rebelové. Danny se dohodne s Maddy, že jí poskytne informace o pašování diamantů, když ona pomůže Solomonovi najít rodinu. Během cesty za diamantem se Danny pod vlivem Maddy i Solomona mění a nakonec slíbí, že nejen pomůže novinářce odhalit pozadí krvavého obchodu s diamanty, ale také najít a zachránit uneseného chlapce.
“Pro mě je Krvavý diamant o tom, čemu v životě přikládáme význam a čeho si ceníme,” říká
režisér/producent Edward Zwick. “Pro jednoho člověka to může být drahý kámen, pro druhého
je to zase dítě. Ve středu příběhu leží protiklad dvou mužů, z nichž jeden touží najít drahocenný
diamant a druhý riskuje život, aby nalezl svého syna.”
“Tito dva muži se vydávají na cestu - jeden kvůli tomu, aby zmizel z “černého kontinentu,”
druhý se záměrem dostat se zpět za svou rodinou,“ říká Leonardo DiCaprio, který ve filmu
ztvárňuje Dannyho Archera. “Každá z postav je nakonec vystavena svému vlastnímu morálnímu
dilematu.”
Djimon Hounsou v roli Solomona Vandyho to shrnuje: “Archer usiluje o diamant,
Solomonovým diamantem je jeho syn.” Svět na diamanty nahlíží jako na blyštivé, krásné a drahé
kameny. V průběhu let se staly symboly věrnosti, lásky, krásy a bohatství. Ale v Sierra Leone,
odkud pochází mnoho z diamantů na trhu, se s nimi pojí mnohem temnější konotace.
Zwick osvětluje: “Takzvané konfliktní diamanty jsou kameny, které byly propašovány zemí,
zmítanými válkou. Ty se pak používají na další nákup zbraní, což ve svém důsledku vede k
nárůstu počtu mrtvých a dalšímu ničení dané části světa. Konfliktní diamanty sice mohou na
světových trzích mít jen malý podíl, ale v rámci průmyslu, ve kterém se přelévají částky v řádu
miliard dolarů, mají i zlomky procenta cenu miliónů. A za to se dá pořídit nespočetné množství
lehkých zbraní. Na konci 90. let se lidé z organizací jako NGO, Global Witness, Partnership
Africa-Canada, Amnesty International se rozhodli tyto diamanty pojmenovat ´krvavé diamanty,´
aby se tak problém dostal do povědomí veřejnosti.”
Zwick přiznává, že když mu producentka Paula Weinstein poslala scénář, měl o problematice jen
velmi mlhavé znalosti. “To slovní spojení jsem přirozeně znal, ale jeho význam mi poněkud
unikal,” říká režisér. “Čím víc jsem se o problematice dozvídal, tím víc mě tato kauza
fascinovala a zároveň děsila. A tím víc jsem také cítil, že jde o příběh, kterému bychom měli
dopřát sluchu.”
Weinstein pracovala na vývoji scénáře spolu se scenáristou Charlesem Leavittem a výkonným
producentem Lenem Amatem. Do projektu se také vložila producentka Gillian Gorfil, která k
projektu přivedla i C. Gaby Mitchell, která je v titulcích uvedena vedle Leavitta jako scenáristka.
Zwick pak k projektu přitáhl ještě producenta Marshalla Herskovitze.
Weinstein vzpomíná: “Před mnoha lety jsem vyrobila film proti apartheidu s názvem A Dry
White Season’ a díky tomu jsem nějaký čas pobývala v Jižní Africe. O ´konfliktních diamantech´
jsem v té době už něco málo věděla, a přišlo mi důležité natočit film, který ukáže, jaký mají
dopad na africký lid.
“Nejdůležitější bylo,” vzpomíná,” že jsme k projektu sehnali skvělé scenáristy. V okamžiku, kdy
jsme měli scénář hotový, jsem se vydala za Edem Zwickem. Ed a jeho kolega Marshall
Herskovitz vůči projekt prokázali stejnou citlivost a zapálení jako já. Zajímají se o příběhy, které
se týkají skutečného světa a zároveň je chtějí vyprávět co nejpravdivěji. Věděla jsem nejen to, že
materiál přijmou za svůj, ale i to, že budou celý příběh vyprávět beze strachu. Projekt tohoto
zacílení a rozsahu vyžadoval někoho, kdo je hodně tvůrčí. Je totiž důležité, aby někdo popsal
tamní situaci tak, jak opravdu vypadá.”
Herskovitz se Zwickem spolupracuje již víc než 30 let. Herskovitz oceňuje, že téma snímku
Krvavý diamant je pro tvůrce velkou výzvou, neboť po nich vyžaduje, aby do filmových obrazů,
které mají diváka pobavit, proniklo i něco znepokojujícího. “Musím říct, že číst si materiály o
děsivých událostech v Sierra Leone a představovat si je v hollywoodském hávu pro nás bylo
velmi nepříjemné. Dějiny kinematografie nám však opakovaně ukazují, že když máte silný
příběh, lze točit filmy tak, aby se dotýkaly podstaty problému a zároveň byly pro nejširší
publikum.”
Zwick souhlasí. “Nemyslím si, že filmy někdy budou tak intenzivní jako realita, ale publikum
přesto musí vědět, proč jim ukazujete to, co ukazujete. Krvavý diamant se týká některých
nepříjemných pravd, ale zároveň je v něm zachycena jemná krása a cit lidí, kteří se zasekli v
nepříjemné situaci.”
“Ed na mě udělal dojem tím,” říká Leonardo DiCaprio,“ že chtěl udělat zábavný dobrodružný
film, a zároveň do něj přimíchal i velmi komplikované a výbušné politické otázky. To mě pro
tento film nadchlo.”
“Jsem přesvědčen o tom, že informovanost veřejnosti o politických otázkách může vzrůst jak
užitím zábavné formy, tak prostřednictvím plamenných proslovů a článků v novinách,” říká
Zwick. “Nevím o jediném důvodu, proč by mezi náročnými tématy a zábavnými příběhy měla
být hradba - podle mě může jedno pohánět druhé. Jako filmař chci především pobavit diváky.
Pokud se ze zábavného tématu vyloupne něco víc - například lepší pochopení doby a událostí -
je to jenom dobře, protože to v budoucnu napomůže změnám. Je samozřejmé, že jeden film svět
nezmění, ale aspoň tím můžete přidat svůj hlas k chóru ostatních.”
Prostřednictvím práce na scénáři si tvůrci uvědomili, že získali lepší pochopení problematiky, se
kterou film pracuje. Zwick říká: “Stalo se takřka pravidlem, že pokaždé když je někde ve světě
objeveno bohaté přírodních naleziště - ať už jde o diamanty, zlato nebo ropu - kráčí ruku v ruce
s objevem i velká národní tragédie. Aby toho nebylo málo, bohatství se většinou nedostane
občanům dané země, ale někomu úplně jinému.”
Producentka Gillian Grofil pochází z Jižní Afriky a přiznává, že film se tematizací krvavých
diamantů nesnaží problematizovat celý diamantový průmysl. “Chci zdůraznit, že tento film není
proti diamantům jako takovým. Jde o krvavé diamanty, které mají zcela specifický původ.”
Zwick také zdůrazňuje, že příběh Krvavého diamantu se netýká pouze jedné části světa. “ Na
příběhu muže, který se uprostřed děsivých událostí snaží ochránit svou rodinu, je cosi
univerzálního. Nejde jen o Sierra Leone. Podobný příběh by se mohl odehrát ve kterémkoliv
místě, kde obyčejní lidé čelí skutečnostem, jež se vymkly kontrole. Na takových místech je pak
zpravidla mnoho nevinných obětí.”
Když se tvůrci začali hlouběji zabývat tragickými událostmi kolem krvavých diamantů, čím dál
více si uvědomovali šíři problematiky. “Je báječné, když vám sám příběh napoví, jak chce být
uchopen,” říká Zwick. “Když jsme na příběhu začali pracovat, začalo se čím dál více vynořovat
téma dětských vojáků a vykořisťování dětí pro politicko-ekonomické cíle. Drancování přírodních
zdrojů ve třetím světě je úzce spojeno s vykořisťováním dětí. Na čelní stranu scénáře jsem si
napsal větu, kterou jsem pak na začátku každého natáčecího dne viděl jako první: “Tím
největším bohatstvím jsou děti.”
Očitý svědek
Zwick, který sám sebe považuje za ´věčného studenta,´ se před exponováním vůbec prvního
filmového políčka ponořil hluboko do problematiky původu a společenského dopadu
konfliktních diamantů, dětských vojáků a revoluce v Sierra Leone. Pátrání na internetu vyneslo
své plody v podobě kontaktu na filmaře, který se při natáčení Krvavého diamantu ukázal
neocenitelným pomocníkem: dokumentarista Sorious Samura, který za své snímky získal mnohé
ceny.
“Zašel jsem na internet, abych si vyhledal webovou stránku filmu Cry Freetown, o kterém jsem
mnoho slyšel,” vzpomíná Zwick. “Za DVD jsem zaplatil kreditní kartou a za týden mi přišel
dopis se slovy ´Jméno příslušící k číslu vaší kreditky mi přišlo povědomé. Říkal jsme si, jestli
náhodou neplánujete natočit něco o Sierra Leone. Pokud budete potřebovat nějakou pomoc, dejte
mi vědět.´ Nevěřil jsem vlastním očím! Dokument Soria Samury o Sierra Leone je zcela
zásadním záznamem toho, co se tam během občanské války dělo. Většina novinářů se rozhodla
zemi opustit, velká část světa konflikt ignorovala a on jediný tam zůstal, aby o tom podal
zprávu.”
Samura uvádí, že jeho rozhodnutí natočit film o zvěrstvech, které se kolem něj v roce 1999 děly,
nebyly ani tak uměleckého rázu, jako spíše “zoufalé volání z temnot, aby nás někdo zachránil.
Všiml jsem si přístupu médií k válce v Kosovu a proto jsem se rozhodl vzít kameru a natočit, co
se dělo v Sierra Leone. Šlo o velmi nebezpečný podnik, protože v tu dobu již bylo zabito devět
místních novinářů, ale já si říkal, že pokud přežiji, svět uvidí pravdu. Říkal jsem si, že pokud
tímto filmem světové společenství probudím, třeba se rozhoupe k akci.”

Výsledkem natáčení byl dokument Cry Freetown, který Samurovi vynesl vřelé uznání kritiky a
po celém světě mnohé ceny. Ani ve snu by jej však nenapadlo, že o několik let později se díky
tomu dostane na natáčení hraného filmu. Samura uvádí: “Když jsem se dozvěděl, že Ed Zwick
natáčí film o Sierra Leone, chtěl jsem mít jistotu, že všechno bude do detailu sedět. Ačkoliv mělo
jít o film s fiktivními postavami, bylo důležité zprostředkovat, v čem společnost selhala: kdy, jak
a proč se to stalo. Když jsem se s Edem bavil, viděl jsem, že usiluje o co největší autenticitu
všech detailů. Díky tomu si u mě získal hluboký respekt a hned jsem mu nabídl, že bych se rád
podílel na natáčení.”
“Sorious byl dar shůry. Kvůli natáčení se uvolnil z práce a já ho plně využil,” říká Zwick.
“Pomoc někoho, kdo tam opravdu byl, pro mě byla neocenitelná. Byl mnohem víc než jen
obyčejný technický poradce. Neradil nám jen v praktických věcech typu kostýmy a rekvizity.
Dovedl nás k lidem, kteří mluvili jazykem Mende - konkrétně v dialektu Krio - a rozuměli
jemným odstínům kultury v Sierra Leone. Trávil spoustu času s dětskými vojáky, pašeráky a
žoldáky. Pro herce, zejména pak pro Lea a Djimona, byl Sorious naprosto nepostradatelný. Byl
mi přítelem, poradcem i poslední autoritou. Byl duší celého natáčení.”
Dětství znamená být dětským vojákem
Díky Maddyině kontaktům nakonec Solomon objeví svou rodinu v uprchlickém táboře. Tam se
dozví, že jeho dvanáctiletý syn Dia, který má touhu stát se lékařem, byl unesen rebely do
výcvikového tábora, kde se z něj má stát dětský voják. Dia představuje mladý nadějný herec
Kagiso Kuypers z National School of Art v Johannesburgu v Jižní Africe.
Zwick si jej vybral z více než stovky kandidátů z několika desítek měst po celém regionu.
“Některé z dětí podávaly opravdu přesvědčivé výkony, ale Kagiso měl ještě něco navíc,” říká
Zwick. “Doslova jsem jej donutil k tomu, aby se vydal na konkurz. Udělal na mě velký dojem
tím, že dobře chápal, co se Diovi přihodilo a že jej to ovlivnilo jak jako dítě, tak jako syna.”
Zwick říká: “Mám dospívajícího syna a představa, že by nám jej skupina krutých,
chladnokrevných a zfanatizovaných vrahů vzala, je to nejhorší, co si dokážu představit.” Na
světě jsou bohužel stovky a tisíce matek a otců, pro které se to bohužel stalo realitou. Sorious
Samura říká: “Dětští vojáci tu byli dávno před válkou v Sierra Leone a problém tvá dodnes,
protože se vždycky najdou lidé, kteří vědí, jak úspěšné dokážou být zfanatizované děti ve
vyhlazovací válce. Tito lidé si zahrávají s vědomím i podvědomím dětí a naučí je, jak dělat to, co
se nemá.”

“To, co se stalo dětské duši, která je přinucena zabíjet, není možno nazvat jinak než znásilnění,”
prohlašuje Herskovitz. “Je to závažný zločin proti lidskosti.”
Gillian Gorfil souhlasí: “To nejcennější, co děti mají, je jejich upřímnost a nevinnost. Když dítě
připravíte o nevinnost, už ji nikdy nezíská zpět. A to je neodpustitelné.”
“O co všechno tyto děti připravíte, když jim dáte do rukou zbraně a naučíte je zabíjet... ve jménu
čeho?” táže se Weinstein. “Jsem rád, že se Ed rozhodl tento rozměr příběhu ukázat co
nejpravdivěji.” Ačkoliv příběh velmi detailně ukazuje indoktrinaci dětských vojáků, filmaři si
dali velký pozor na to, aby tyto myšlenky napáchaly na srdcích a duších dětských herců co
nejméně škody. “Měli jsme celou řadu pravidel, čemu všemu děti vystavovat a čemu ne.” říká
Herskovitz. “Šlo nám o ochranu jejich duší a jsme rádi, že se nám to podařilo.”
Zwick si s dětmi povídal o problematice zcela otevřeně: “Strávil jsme s nimi hodně času. Bavili
jsme se o jednotlivých scénách a o důvodech, které vedly ke vznik jednotek dětských vojáků.
Bylo pro nás důležité, aby pochopily, proč ve filmu dělají to, co dělají a jaký to má dopad. Děti
to chápaly velmi dobře.” Jedním z důkazů, že zrno padlo na úrodnou půdu, byla slova Kagiso
Kuyperse, který po natáčení Krvavého diamantu pronesl, že: “Už nikdy v životě nepoužiji zbraň,
protože by někoho mohl zranit.”
Samura je optimistou v tom smyslu, že Divův výkon na filmovém plátně nakonec ovlivní svět v
pozitivním smyslu. “Někteří lidé ze Sierra Leone stále nedokážou dětským vojákům odpustit, ale
v okamžiku, kdy uvidí, že to nebyla vina dětí, pochopí, že odpouštění je nezbytné.”
Dvě filmové postavy představují veškerou hrůzu i naději dětských vojáků. David Harewood
hraje nemilosrdného rebela, známého jako kapitán Poison, který je osobně zodpovědný za
zotročení Solomona Vandyho a vykořisťování jeho syna Dia. Harewood říká: “Myslím, že mou
postavu můžete shrnout do věty ´Asi si říkáš, že jsem ďábel, ale jsem takový proto, že jsem zažil
peklo. A chci z něj ven.”
Na druhé straně spektra je nadšený učitel Benjamin, který vede školu pro dětské oběti války,
počítaje v to i bývalé dětské vojáky. Škola je místo, kde se - podle Benjaminových slov -
“mohou zařadit zpět do života.” Basil Wallace, který se ujal role Benjamina, uvádí: “Benjamin
ví, že i když si tyhle děti prošly peklem, jsou budoucností země. Musíme je milovat a zabezpečit
je, protože pokud tu máme generaci dětí, které neznají nic jiného než utrpení a působení bolesti,
pak žádnou budoucnost nemáme.”
Afrika
Rozhodnutí natočit Krvavý diamant jen v Africe byl pro Eda Zwicka zcela zásadní, i když
výhody se projevily o mnoho později. “Afrika je zemí velkých kontrastů: ať už se vzdáte
kamkoliv, setkáte se obrazy dech beroucí krásy přírody a bídy, z níž vás bolí u srdce. Setkáte se s
hlubokou spiritualitou a zároveň velkým nedostatkem. Všechno vás to uhodí zpříma do tváře a
na nás všechny to mělo silný dopad. Těžko se to popisuje, ale kdybychom natáčeli na jiném
kontinentu, jak se to často dělává, z filmu by pravděpodobně nebylo cítit tak silný duch místa.”
Film se rovněž natáčel v Sierra Leone, ale režisér doznává, že “rovníková západní Afrika neměla
dostatečnou infrastrukturu, která by umožnila, aby tam proběhlo celé natáčení. Potřebovali jsme i
další lokace.”
Po prohlídce jižního pobřeží Afriky, se tvůrci rozhodli pro oblast kolem Port Edward v provincii
KwaZulu Natal, která se ukázala jako ideální místo. Bujná vegetace poskytla lokace pro tři velké
sety: diamantový důl, uprchlický tábor a Benjaminovu školu. Vedoucí výroby Dan Weil si při
přípravě setu na několik týdnů zabořil do studia materiálů a nakonec využil i Samurovy
zkušenosti z první ruky.
Počasí však filmařům nebylo zrovna příznivě nakloněno. “Během mé kariéry režiséra je to už
třetí případ, kdy jsem měl slíbeno dobré počasí po celé natáčení a nakonec se z toho vyklubala
katastrofa, protože mám dojem, že jsem byl svědkem největších srážek v historii lidstva,” směje
se Zwick. “Během tohoto období dešťů došlo na několik srážkových rekordů. To pro nás
znamenalo, že se musíme vyjít ze stávajících podmínek, a kameraman Eduardo Serra a já jsme se
nadále snažili koncepci záběrů přizpůsobit počasí.”
Paul Weinstein říká: “Afrika je velmi vyrušující kontinent, překypující životem. Každý den ráno,
když kolegové přišli na plac, nadšeně popisovali, jakého nového brouka našli minulou noc na
svém pokoji. Každý den padla otázka ve stylu ´Tak co jste včera našli na pokoji? Byl to plaz?
Viděli jste tam hada?´ Musíte to brát s humorem, jako změkčilé hollywoodské typy byste tam
nepřežili. Podmínky natáčení byly velmi náročné, ale neustále jsme si z toho dělali legraci a
snažili se jeden druhého trumfnout svými příběhy.”
Filmaři si byli vědomi skutečnosti, že pracují na území dosud nezničeném civilizací a snažili se o
to, aby každí místo bylo na konci natáčení ve stejném, ne-li lepším stavu než na začátku.”
Koproducent Kevin De La Noy k tomu říká: “Před příjezdem do údolí jsme si nechali zpracovat
studii na téma dopad natáčení na životní prostředí. V okamžiku, kdy jsme se pustili do díla, jsme
se museli držet velmi přísného plánu. Na placu s námi neustále byli provinční úředníci, kteří
dohlíželi na to, že s původními dřevinami, se kterými jsme občas museli pohnout, se zacházelo
korektně. Tyto dřeviny byly po celé natáčení přechovávány v lesní školce a na konci se opět
dostaly tam, kde byly původně.” Filmaři se nestarali jen o to, aby stávající vegetace nedošla
úhony, ale rovněž v daných lokacích vysazovali další dřeviny, které patří k zelenému bohatství
Sierra Leone.
<>Obrázek nenalezen<>
Filmaři také museli vybudovat silnice pro nákladní vozy tam, kde předtím byly jen úzké stezky.
Cesty musely být dostatečně široké aby se na nich vyhnuly dva vozy, ale zároveň měly mít co
nejmenší negativní dopad na okolní stromy a křoviny. Cesta byla vyrobena z kovové síťoviny,
aby ji dělníci mohli po natáčení srolovat a vegetace ji opět zarostla.
Zwick říká: “Kevin se jel nedávno podívat do Port Edward, kde jsme nedávno natáčeli a řekl mi,
že místo natáčení zarostlo trávou a k potěše místních rangerů a ochránců přírody, se tam vrátila i
veškerá zvířata. Bylo pro nás velmi důležité, aby místo vypadalo stejně jako na začátku. Jsem
velmi rád, že jsme v tom uspěli.”
Z Port Edward se tvůrci vydali do státu Mozambik, jehož město Maputo zastupovalo hlavní
město Sierra Leone, Freetown. Natáčení výbuchu ve Freetownu znamenal pro produkční tým
velký logistický problém. Režisér tvrdí, že zmatek před kamerou vyžadoval dokonalou
koordinaci za ní: “Muselo to vypadat chaoticky, ale my tvůrci jsme k tomu museli přistupovat
zodpovědně, bez jakéhokoliv zmatku. Tato scéna vyžadovala dlouhodobou přípravu a velké
soustředění. Už si ani nepamatuji, kolikrát jsme procházeli po ulicích, bavili se o umístění
kamer, herců, lidí ze štábu, kaskadérů a komparsistů...”
Zwick také úzce spolupracoval se supervizorem zvláštních efektů Neilem Corbouldem, se
kterým hovořili o přesném načasování a umístění výbuchů. “Je to naprosto nezbytná část
procesu, u kterého musíte být velmi trpěliví a nespěchat. A i přesto musíte myslet na faktor X, to
jest nečekané okolnosti.”
Pro bojové sekvence tvůrci využili kompars v podobě několika místních obyvatel. Zwick kladl
velký důraz na jejich oděv a proto povolal svou kolegyni Ngilu Dickson, které s ním pracovala
již na Posledním samurajovi. Dickson si nechala poslat velké množství látek přímo ze Sierra
Leone, protože zjistila, že tamní obyvatelé nosí jen oblečení určitých barev a střihů. “Ve svém
oblečení s přírodními motivy vypadají velmi sebevědomě a vznešeně. Vyvolávají pocit, jakoby
pocházeli z nějakého ostrova. Mimo kostýmy z vlastní výroby jsme prošli mnoha obchody s
použitými oděvy, abychom dosáhli autentické nálady, která vystihuje toto místo a dobové
zasazení.”
Filmaři si byli vědomi toho, že bojové scény mohou mít na obyvatele Maputa velmi nepříznivý
dopad, protože mnozí z nich měli ještě živé vzpomínky na občanskou válku v Mozambiku.
Tvůrci se snažili vyhnout zbytečným traumatům obyvatel města a proto rozšířili letáky a dlouho
dopředu spustili mediální kampaň, která upozorňovala na to, že vše, co se děje na ulicích, je
pouhé natáčení dobrodružného filmu.
Nakonec to byli právě místní obyvatelé, kdo hostující tvůrce mezi jednotlivými záběry uklidnili
do té míry, že neměli pocit vetřelců. Weinstein říká: “Občas se nám stalo, že po natáčení zvláště
obtížné sekvence se shromáždili na rohu a zpívali. To přispělo k přátelské náladě na placu, byli
jsme opravdu rádi, že jsme mohli přijet a vyprávět daný příběh. Bez přehánění byli těmi
nejštědřejšími hostiteli, jaké si jen dokážete přestavit, a ochotnými pomocníky celého tvůrčího
procesu.”
Tvůrci se v některých chvílích natáčení dostali k realitě až nebezpečně blízko. Učitel dialektu
Mende, Alfred Lavalie, a Samura připouští: “Dané scény v nás vyvolaly všechny ty smutné
vzpomínky, měl jsem opravdu velké štěstí, že jsem přežil. Šel jsem do hotelu, kde jsem plakal a
pak jsem zavolal svým dětem, abych jim řekl, jak moc je mám rád. Doufám, že diváci celé to
válečné šílenství pochopí.”
Na předměstí Maputa je malá rybářská vesnice Costa du Sol, ze kterého tvůrci udělali místo, v
němž až do náhlého vpádu brutálních vojáků žije Vandyho rodina poklidným životem.
Zwick uvažuje: “Je těžké si představit, že to, o čem točíme film, se ve světě děje úplně běžně.
Pak si přepychového života v Americe vážíte úplně jinak. Byl jsem tam a myslím, že na každém
z nás to místo zanechalo svou stopu. Teď už se na svět nedokážeme dívat stejnýma očima jako
dosud.”
Odplácet dobré dobrým
Když se natáčení v Mozambiku chýlilo ke konci, tvůrci se přemístili do Londýna, Belgie a Indie,
kde měl vzniknout zbytek scén. Ale ještě předtím, než tvůrci a herci opustili africký kontinent,
jim v hlavách začala klíčit neodbytná myšlenka. Každý z nich se totiž ve společnosti vřelých lidí,
se kterými se v Africe setkali, cítil velmi dobře. Všichni také byli svědky obrovské bídy a
rozhodli se proti tomu něco udělat.
Během natáčení se jel Djimon Hounsou podívat do dětské SOS vesničky v blízkosti Maputa
(SOS Children je celosvětově největší charitativní organizace pro opuštěné děti). Další členové
štábu a herci, včetně Leonarda DiCapria, také využili příležitosti a navštívili děti z okolních
vesnic, které pracovaly v komparzu.
Na konci natáčení, když filmaři rozebírali kulisy a sety, se většina stavebních materiálů, kostýmů
a rekvizit dostala do místních sirotčinců a nemocnic. Stavební tým mimo jiné přispěl tím, že
zdarma stavěl stoly pro místní sirotčince a školy.
“Když se vypravíte na taková místa, je těžké, aby to s vámi nehnulo, jakkoli víte, že ať už
uděláte cokoliv, nebude toho dost pro všechny,” říká Zwick. “Náš manager produkce Nick Laws
se vydal do okolí, aby zjistil, jaké jsou jejich konkrétní potřeby.”
Weinstein na to reaguje: “Když zjistíte, že investicí pouhých 1000 dolarů napomůžete tomu, že
místní ženy pro vodu nemusí chodit 40 minut, těžko vás to nechá v klidu. Pro mě osobně to bez
dalšího dlouhého uvažování znamenalo, že musím něco udělat.”
Každý z herců i tvůrců něčím přispěl - někteří celodenním platem, jiní ještě vyšší částkou - aby
místním komunitám nějak oplatil pohostinnost, které se každému při natáčení Krvavého
diamantu dostalo. Díky příspěvkům všech zúčastněných vznikla Blood Diamond Charity Fund a
její kapitál stále roste.
Zwick dodává: “Když jsem Warner Bros. informoval o vzniku nadace a jejich cílech, studio se
bez váhání rozhodlo přispět ne nepodstatnou částkou. “Možnost finančně se podílet na činnosti
nadace pro mě hodně znamenala,” říká Herskovitz. “Podílel jsem se na spoustě projektů, kde lidé
jen vykládali o tom, že je třeba se angažovat, ale nic z toho nevzešlo. O naší aktivitě
neuvažujeme jako o charitě, je to spíš způsob, jak vyjádřit naši vděčnost a zůstat tak v kontaktu s
africkými lidmi, kteří vůči nám byli velmi štědří.”
Práce nadace teprve začala a jejím cílem je poskytnout prostředky na obecně prospěšné cíle jako
kopání studní a budování cest, výstavba škol a nákup školních pomůcek, humanitární pomoci na
bázi potravin a také lékařské péče. Je toho však ještě mnohem víc.
“Samozřejmě víme o tom, že je to pouze kapka v oceánu potřeb třetího světa, ale v dané chvíli
jsme udělali vše, co jsme mohli... a budeme v tom pokračovat,” říká Zwick.
EPILOG
Odvážným a horlivým očitým svědkům, novinářům a organizacím jako jsou Amnesty
International Partnership Africa-Canada, Global Witness a Oxfam trvalo celé roky, než se
pozornost světa obrátila k problematice krvavých diamantů. Rostoucí informovanost veřejnosti
vyvolalo tlak na diamantový průmysl, který vedl až k vytvoření dokumentu The Kimberley
Process Certification Scheme (KPCS), který vstoupil v platnost 5. listopadu 2002.
Kimberley Process je samoregulující dohoda mezi zeměmi, které vyvážejí diamanty, a vládami
zemí, které diamanty odebírají. Jde o “monitorování efektivity obchodu s diamanty v surovém
stavu, při němž mají být odhaleny tzv. konfliktní diamanty a má být zabráněno jejich odprodeji.”
Mezinárodní diamantový průmysl se dobrovolně rozhodl pro systém záruk a kontrol, který
umožní, že každý diamant má svou certifikovanou historii, informující o místě a datu nálezu a
končí prodejem.
Ve dnech 6.-9. listopadu 2006 se Gaborone v Botswaně shromáždilo zasedání, které mělo
zhodnotit, jak se za uplynulé čtyři roky Kimberley Process osvědčil a jak posílit jeho další
naplňování. Výstupem tohoto setkání byla jasná rezoluce, která potvrdila, že KPCS je na dobré
cestě stát se efektivním systémem, který zabrání dalším konfliktům, v jejichž pozadí jsou
diamanty.
Nezávislé organizace potvrzují, že aktivita vzešlá z Kimberley výrazně zpřehlednila trh a
stávající situaci. Zwick však reaguje: “Zajistit dokonalou kontrolu trhu je takřka nemožné.
Nechceme lidem říkat, aby přestali diamanty kupovat, chceme však na zákazníky vyvinout tlak,
aby se pídili po tom, odkud diamanty z jejich šperku pochází. Je dobře, že se objevila aktivita
typu Kimberley Process, protože posílila informovanost veřejnosti. Pokud k tomu přispěje i tento
film, posílí něco, co je opravdu velmi důležité.”
Zwick uvádí, že na rozdíl od Archera je “Solomon Vandy morálním pilířem příběhu. Je velmi
podobný mužům, kteří přežili nebezpečí pustošivé války. Jeho vesnice je napadena, ztrácí
svobodu, jeho rodina je zajata a on se musí vydat do neznáma... ale nikdy neztrácí naději.
Ačkoliv jsou jeho životní podmínky velmi odlišné, jeho situace je v mnohém podobná té naší:
miluje své dítě a cítí, že rodina jej naplňuje. Zjistil jsem, že jeho oči jsou schopny vyprávět
příběh bez toho, aby zaznělo byť jen jediné slovo - je v nich bolest, hněv, zoufalství i odvaha. V
jeho očích se zračí všechny problémy země. Ačkoliv chápeme i Archerovu perspektivu, Krvavý
diamant je především Solomonův příběh.”
“Od začátku mě ten příběh velmi angažoval a cítil jsem v něm příležitost vyjádřit se ke žhavým
otázkám, jako jsou konfliktní diamanty, dětští vojáci a utečenecké tábory,” říká Djimon
Hounsou. “Příběh ke mně promlouval na mnoha rovinách. Jako ten, kdo pochází z Afriky, jsem
si cenil toho, že příběh je vyprávěn prostřednictvím Solomona.” Ačkoliv Hounsou již nějaký čas
v Africe nežije, ukázalo se, že na domov se jen tak zapomenout nedá. Hounsou také dlouhodobě
podporuje organizace jako Oxfam a Amnesty International. Nedávno pro ně natočil spot o
pašování zbraní, který se vysílal během kampaně s názvem “Make Some Noise.”
“Vždycky se najde nějaký způsob, jak napomoci změně,“ říká herec. “Otázkou je, zda se do
změny pořádků chceme zapojit. Chápu to tak, že kdyby na kontinentě zůstala jen polovina peněz,
které z něj v současnosti nenávratně mizí, vyřešily by se problémy jako hlad, vzdělání, lékařská
péče...”
Gillian Gorfil uvádí: “Djimon byl velmi pohnut tím, že může film natáčet v Africe. Narodil se
tam a proto velmi dobře chápe podmínky, v nichž Solomon dělá své rozhodnutí.”
“Jeho výkon byl skutečně úžasný. To, že africký kontinent chtě nechtě koluje v jeho krvi, velmi
přispělo výslednému pojetí role. Něco takového ničím nenahradíte,” říká Edward Zwick. Na své
cestě za diamantem se Solomon a Archer odlišují v tom, že jsou oba svým způsobem dědicové
kolonializmu - po celé generace jsou zde patrné rozdíly mezi rasami a třídami. “Oba pocházejí z
Afriky, ale jejich zkušenosti se podstatně liší,” říká Zwick. “Oba dva však vnímají Afriku jako
svůj domov. Toto zakotvení je mnohem podstatnější než všechno to, čím se liší. Na tomto
společném základě jsou schopni určit, co je lidské a co nelidské.”
Marshal Herskovitz uvádí: “Je zcela pochopitelné, proč tito muži musí spolupracovat, jejich
vnitřní cíle se však podstatně liší. Nejde o klasické schéma ´parťáckých filmů´: Archer a
Solomon se dívají na svět z velmi odlišných úhlů a my jim to nechceme příliš zjednodušovat.”
Postava novinářky Maddy Bowen vnáší do našeho uvažování nad příběhem naprosto odlišný
úhel pohledu. Maddy je americká válečná korespondentka, přichází do Afriky kvůli tomu, aby
odkryla souvislosti v pozadí krvavých konfliktních diamantů. Podařilo se jí přinést překvapivé
důkazy o pašování diamantů - po několik let se Sierra Leone v těžbě diamantů vykazovala jen
velmi skromnými výsledky, zato její soused - Liberie - vyvážela velké množství kamenů, byť v
ní nejsou žádná významná naleziště. Maddy však stále čeká na klíčové důkazy, které její článek
udělají nenapadnutelný. Při pátrání se jí podaří kontaktovat Dannyho Archera, který se má stát
hlavním zdrojem informací. Ani ve snu by ji však nenapadlo, že se díky tomu promění i její
perspektiva z pozorovatele na účastníka událostí, a že ji Archer navede i na klíčovou postavu v
podobě Solomona Vandyho.
Jennifer Connelly uvádí: “Maddy chce vystopovat a odhalit cesty krvavých diamantů z místa
těžby až na černý trh. V okamžiku, kdy se do věci vloží Archer, je spokojená s tím, že teď už má
dostatek potřebných informací. Maddy tuší, že Archer v minulosti spáchal mnoho zla, ale
zároveň ví, že lidský život není černobílý. Za ta léta zjistila, že v našem zoufalém světě jsou
hrany mezi jedním a druhým velmi rozostřené.”
“Na postavě Maddy se mi líbí, že je zároveň cynik i idealista,” říká Herskovitz. “Motivuje ji
hluboká touha změnit svět, ale nutno také dodat, že má závislost na adrenalinu a je všude tam,
kde se něco děje. A to je také jeden z mnoha důvodů, proč je v Sierra Leone.”
Connelly přijala roli v Krvavém diamantu i kvůli tomu, že tím chtěla ukázat svou potřebu přispět
ke změně životních podmínek ve třetím světě. V roce 2005 byla jmenována velvyslankyní
americké sekce Amnesty International (AIUSA) a při promítání snímku o dětských vojácích v
Salvadoru, Innocent Voices, které se uskutečnilo během zasedání Spojených národů, byla mluvčí
za AIUSA.
Zwick se domnívá, že Connelly byla pro roli odvážné a ambiciózní novinářky dokonalá: “Jenny
se vyznačuje vysokou inteligencí a neobyčejnou dávkou empatie, což na plátně není právě
jednoduché zprostředkovat. Ke své roli přistupovala velmi zodpovědně: setkala se s několika
novinářkami, pozorovala a některé z jejich zvyků a způsobů jednání si přisvojila. To její výkon
velmi obohatilo.”
Snaha novinářů o objektivitu udělala na Connelly velký dojem. “Mnoho novinářů mi vyprávělo,
jak je pro ně těžké udržet si nepředpojatost a nevměšovat se, jakkoli by to mnohdy napomohlo
bezprostřední změně. Je náročné pobývat v prostředí, kde jste obklopeni tragédií, protože vás
občas napadne, že využívate neštěstí druhých ke svému prospěchu,” říká herečka, “Myslím, že
právě tohle je ten nejzásadnější rozměr Maddyina konfliktu. Mimo jiné i kvůli tomu, že se
rozhodla Solomonovi pomoct. Tuší, že bez jejího přispění by asi rodinu nikdy nenašel: na
druhou stranu, pomohla by mu, kdyby to zároveň nepomohlo jejímu článku?”