fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Ukázka    Fotky    Podobné filmy    

52% 9 hlasů
film / drama, historický, Rakousko/Česká republika, , 98 min., od 12 let
Kinopremiéra v ČR 22.9.2016

Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka
01:49



Sex, lži a špionáž.
Napínavý snímek na motivy povídky nedávno zesnulého režiséra Jana Němce Italská spojka se odehrává mezi Prahou a Vídní v dramatickém roce 1968. Proměnlivá doba, která směřovala k událostem Pražského jara i srpnové okupaci, je rámcem pro moderní špionážní drama s milostnými motivy, jehož hlavní hrdinové jsou ve vypjatých společenských okamžicích postaveni před zásadní volbu mezi kolaborací a hrdinstvím. Fiktivní příběh se opírá o skutečné situace své doby i reálné osoby. Rakouský novinář Helmut Zilk počátkem roku 1968 začíná uskutečňovat živé vysílání rozhovorů z komunistického Československa pro rakouskou televizi. Při natáčení se Zilk seznámí s rebelujícím českým režisérem Janem Davidem a jeho krásnou přítelkyní, herečkou Evou. Mezi úspěšným novinářem a vzdorovitým umělcem se rozhoří vášnivý souboj o srdce Evy, které každý nabízí budoucnost po svém. Do milostného trojúhelníku zasáhne srpnová okupace Prahy, při níž se Honzovi podaří natočit brutalitu a násilí okupantů. Film je třeba urychleně dostat k mezinárodní veřejnosti. Paradoxně jedinou cestu na Západ představuje právě Zilk. Lze mu však věřit a nebude mít nakonec dramatický útěk do Rakouska pro Honzu a Evu fatální následky?
Uprav informace o filmu

+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB    Videotéka: přidat si do ní film

O filmu Krycí jméno Holec

obrazek
Příběh


Pod napínavým filmem Krycí jméno Holec jsou producentsky podepsáni Monika Kristlová ze společnosti Dawson Films a Alexander Glehr z rakouské produkce Novotny &Novotny Filmproduktion GmbH. „ S Alexandrem jsme se potkali na festivalu v Cannes, kde jsme oba byli vybráni do projektu Producers on the Move. Vyprávěla jsem mu o filmu, který bych chtěla realizovat, a Alexandra to okamžitě nadchlo. Především proto, že to je příběh, který si svým obsahem a tématem přímo říká o mezinárodní spolupráci,“ vzpomíná Monika Kristlová a dodává. „Mezinárodní koprodukce mnohdy vzniká jako pouhé sdružení prostředků. U nás je to jinak. Příběh filmu se dotýká skutečných událostí, které propojovaly naše země, na pozadí napínavého dramatu nabízí střet životních postojů Východu a Západu v šedesátých letech. Vypjaté události tu symbolizují období, kdy lidé byli ochotni pro své myšlenky riskovat existenci, možná i život. Proto v našem příběhu stojí na jedné straně Helmut Zilk, skutečná kontroverzní osobnost, obestřená tajemstvím, jež nebylo plně vysvětleno ani po jeho smrti a na druhé straně umělec, režisér, který obětuje svou budoucnost pro možná zbytečný akt hrdinství,“ dodává Monika Kristlová.

Koproducentem filmu se stala také Česká televize. „Při vzniku Filmového centra ČT před čtyřmi lety jsme kromě jiného deklarovali, že bychom rádi navázali užší spolupráci se sousedními zeměmi, Rakousko nevyjímaje. Želary kdysi dokázaly, že koprodukce v tomto směru možné jsou a že dokáží nést výsledky. Bohužel, nikdo na Želary od té doby navázat nedokázal,“ říká vedoucí Filmového centra ČT Helena Uldrichová. „Když se nám na stole objevil scénář velmi úzce propojující události roku 1968 v Československu a Rakousku, scénář konfrontující dvě velmi výrazné osobnosti moderních dějin, českého režiséra Jana Němce na straně jedné a špičkového rakouského novináře (a pozdějšího vídeňského starostu) Helmuta Zilka na straně druhé, navíc že se tak snaží činit v rámci atraktivního žánru špionážního thrilleru, zdálo se nám, že je tu vše na správném místě a že by se do vzniku tohoto filmu měla Česká televize i Státní fond kinematografie aktivně zapojit. Bohužel, rada fondu kinematografie projekt nepodpořila, což takhle náročnému projektu určitě nepomohlo. Projekt dominantně o českých dějinách tak nakonec musela majoritně financovat rakouská strana, za což jsme jim vděční. Věříme, že film Krycí jméno Holec vnáší zase něco nového do pohledu na události okolo srpna 1968, mj. i proto že ukazuje, jak důležitá je v politice propaganda, což je mimochodem i pro dnešek velmi aktuální téma,“ dodává vedoucí Filmového centra České televize Helena Uldrichová

obrazek
Název filmu Krycí jméno Holec vychází ze skutečnosti - pod tímto jménem vedla StB složku Helmuta Zilka. Skutečný rozsah a forma Zilkovy spolupráce s tajnou policií nebyl nikdy spolehlivě objasněn a řada otázek zůstala nezodpovězena. Ve filmu se objeví mnoho osob inspirovaných skutečnými lidmi a samozřejmě také řada skutečných dobových situací. Také postava Jana Davida je inspirována skutečným člověkem - režisérem Janem Němcem. „Režisér Jan Němec vyvezl tehdy na západ filmový materiál o příjezdu ruských tanků a byl to jeden z mála pravdivých záznamů toho, jak to doopravdy bylo, protože tehdejší politická garnitura mazala stopy a pouštěla do televize a rádia úplně něco jiného,“ říká herec Kryštof Hádek, který ve filmu hraje postavu Honzy. Němcův autentický dokument o událostech srpnových dní v Praze je svědectvím o spontánním odporu českého národa proti ruské okupaci v srpnu 1968. Okolnosti natáčení i dramatickou cestu filmového materiálu na Západ zpracoval sám Jan Němec v roce 2009 v působivém experimentálním dokumentu s názvem Holka Ferrari Dino. Režisér Jan Němec byl o průběhu příprav filmu Krycí jméno Holec průběžně informován a dokonce sám vymyslel filmové jméno pro své alter ego. Premiéry se však bohužel nedožil.

Jaký je podíl fikce a reality v tomto vzrušujícím příběhu naznačuje i režisér Franz Novotny: „Příběh, který je umělecky přetvářen, působí vždy silněji než otrocká kopie reality. To řekl již Lion Feuchtwanger. Důležité pro mě bylo ukázat, jak se lidé chovají v nebezpečných či konfliktních situacích. Milostný trojúhelník, respektive příběh zavržených milenců je ústředním motivem filmu. Dějinná skutečnost až na druhém místě. O špionážní aféře Zilka neexistují žádné důkazy. Tajným službám je vlastní, že nevydávají své záznamy. Na nás, kteří se narodili později, je abychom věci interpretovali. A tento film je pouhou hypotézou, jak mohlo dojít k tomu, že se Zilk zapletl do špionážní aféry,“ říká režisér.

Honzou partnerkou, která se zaplete s Zilkem, krásná herečka Eva, kterou hraje Vica Kerekesová. Její hrdinka se ve filmu rozhoduje mezi pohodlnou kariérou a vlastní čestností. Dokázala si herečka představit, jak obtížné bylo toto rozhodnutí?

„Myslím, že Eva se v momentě, kdy se rozhodla pro kariéru, byla se svým rozhodnutím úplně ztotožněná. Doma se přítelem spíš kutáleli dolů s kopce a ona neviděla a ani necítila společnou budoucnost. Byla v tom vztahu nešťastná, a tak jí nezůstávalo nic jiného, než se soustředit na kariéru. Byl to pro ni útěk. Ale pak se podívala hlouběji sama do sebe a uviděla čistou pravdu. A to ji probudilo,“ říká Vica Kerekesová.

Postavu Helmuta Zilka, v Rakousku velmi známé osobnosti, hraje Johannes Zeiler. „Pro mě bylo velké dobrodružství hrát typ člověka, který se ničeho nebojí, který si bez jakýchkoliv zábran jde za svým, který ale současně využívá příležitostí, jež se mu nabízejí, aby věci měnil k lepšímu. Příležitosti, které by jiní nevyužili. Samozřejmě mu vždy při tom jde i o to se zviditelnit. Je to velmi otevřený člověk, extrovert, který je stále v pohybu, který se věcí chopí, bere si, co chce, to, pak ono, …současně je velký požitkář, jak je patrné z jeho vztahu k ženám, ale taky jednoznačně mocenský typ. V Rakousku Zilka znají všichni, jimž je 35 let a více. Pro mě je to velká výzva. Zilk budil pozornost všemi svými rolemi a nakonec i jako oběť bombového útoku,“ vysvětluje herec.

V příběhu se objevuje řada postav, které svým charakterem mohou připomínat dobové osobnosti, zároveň jsou koncentrací vlastností, typických pro dobu, kdy mnozí občané tehdejšího Československa, hledali pro sebe nejbezpečnější nebo nejvýhodnější způsob, jak přežít v komunistické totalitě. Příkladem může být populární zpěvák Oskar, jehož ve filmu hraje Ondřej Brzobohatý. „Je těžko soudit jak by se člověk zachoval v určitých letech, kdy svoboda měla úplně jiný zvuk. A je velmi těžké říct, jak bych se já osobně zachoval v době, kdybych měl prostě možnost dělat nějakou práci a pak mi byla třeba z nějakých důvodů zakázána. Neumím odhadnout, z čeho všeho bych slevil a jak moc bych si zachoval svoji vlastní důstojnost. Na to se dnes velmi těžko odpovídá,“ říká herec, jehož postava je symbolem schopnosti šikovně proplouvat režimní cenzurou a tvoří protipól rebelujícího Honzy.

obrazek
Naproti tomu Honza jde umanutě za svými představami a nechce si takzvaně zadat. „Honzovým životním postojem je jít proti proudu, je to rebel, pro kterého však pravda je tou základní hodnotou, které je ochoten obětovat kariéru, lásku i svobodu a to, jak tu lidskou svobodu, tak tu uměleckou… Ale možná, že právě díky tomu svému zarputilému rebelství a vzdoru proti všem, který se zdá až bláznivý a zbytečně šílený, něco z toho získá…i když jenom na chvíli,“ říká Kryštof Hádek.

„Honza si vybral cestu, která nefungovala na bázi vlastního potěšení, ale na bázi pomoci lidem a národu,“ doplňuje Vica Kerekesová. „Takže Eva si díky němu mohla uvědomit, co je v životě skutečně důležité.“

A jak se jí spolupracovalo s Kryštofem Hádkem? „Kryštofa mám neskutečně ráda, takže mě vždycky potěší, když je mým filmovým partnerem. On si ze mě rád utahuje a zlobí mě, ale právě proto ho mám tak ráda.“

Nejnáročnější scény z filmu

Historicky ukotvenou událostí ve filmu je příjezd ruských tanků a jedna z klíčových událostí - boje před budovou tehdejšího Československého rozhlasu. Scény se pro film Krycí jméno Holec natáčely počátkem října 2014 na Vinohradské třídě v Praze. Produkce musela pro potřeby natáčení na dva dny zajistit výluku dopravy a vrátit moderní pražskou tepnu do koloritu roku 1968. Tuto jedinou scénu zalidnilo 300 komparsistů, dobové autobusy, auta a reálný ruský tank ze soukromé sbírky, opatřený pro potřeby natáčení gumovými pásy, díky nimž se zabránilo poškození povrchu silnice.

„Natáčení scén před rozhlasem mě hodně bavilo, mám rád tyhle velké akce, kdy se člověk může na chvíli převtělit do situací, které nezažil, zvláště, když jde o tak zajímavou a vzrušující dobu. Kdo se může pochlubit, že strávil dva dny přitom, jak se rozjíždějí hořící autobusy tankem, když nepocházíte zrovna s generace, která to zažila…“ popisuje natáčení Kryštof Hádek a dodává, že dobové filmy má rád jak jako divák, tak jako herec.

„Když natáčíte dobový film, ovšem z doby ne zas tak dávno minulé, je třeba naplnit jak představy pamětníků, tak lidí, kteří ji znají zprostředkovaně třeba z knih či filmů. Každý z nás vnímá svět po svém a čas pracuje i v našich hlavách. Některé vzpomínky upravujeme, některé věci vytěsňujeme, některé si idealizujeme. O to těžší pak je vytvořit dobový obraz skutečně pravdivě,“ vysvětluje producentka Monika Kristlová a Kryštof Hádek ji doplňuje: „Pamětníků té doby je stále hodně a každý má svůj pohled, každý může říct - tak to bylo či nebylo. Ale na druhé straně - toto je film a film je iluze a zpracovává fiktivní příběh, i když na základě reálných faktů.“

Jak vznikala hudba k filmu

Autorem hudby k filmu Krycí jméno Holec je skladatel, hudebník a zpěvák Ondřej Brzobohatý. V tomto případě vytvořil nejen filmovou hudbu, ale také dobové hity, pro svého hrdinu, populárního zpěváka Oskara.

„Já jsem od konzervatoře, kdy jsem studoval skladbu, dirigování a klavír, naučený že múza neexistuje,“ říká se smíchem a nadsázkou Ondřej Brzobohatý. „ Prostě, když je třeba, tak zkrátka člověk musí něco složit. Samozřejmě, že i múza existuje a člověk může brát inspiraci z čehokoliv, třeba jde kolem cukrárny a něco ho napadne... Ale zrovna v tomhle případě jsem u muziky od začátku cítil, že by neměla být nějak extra moc melodická, která jde prvoplánově po filmu, ale spíš jsem hledal nějaký motiv, který by šel za hlavní postavou. Chtěl jsem spojit jeho pocit ze situace, v níž se ocitl, s celkovým pocitem z doby, nálady, která zde panovala v tehdejším režimu. Z toho všeho jsem vycházel, takže v hudbě ke Krycímu jménu Holec se mísí taková trošku tíseň, a zároveň odvaha s tím něco dělat...“ říká Ondřej Brzobohatý a dává nahlédnout do zákulisí tvůrčího procesu.

obrazek
„.. na film se dívám několikrát, bez muziky, jenom tak na holej film.. a podle nějakého instinktu a potřeby, že už bych tady chtěl něco slyšet, pak začnu psát hudbu. Snažím se najít pro celý film jednotný motiv, něco, co by vše spojovalo. Pak si to poslechne producent, režisér, každý k tomu řekne nějaký svůj názor. Z těch názorů musí člověk vytvořit konsenzus toho, co se bude líbit i trochu mě jako autorovi, ale zároveň vyjde i vstříc těm poznámkám a připomínkám… “

A nakonec… „Pak přijde ten den D, kdy přijde člověk do studia, kde sedí několik muzikantů před pultíkem a teď se to spustí a ve chvíli, kdy to funguje a zní to hezky, tak mi spadne kámen ze srdce.“ Ve filmu zazní i nové vytvořené „populární“ písničky ze šedesátých let. Jaké je to skládat hity vlastně proti proudu času?

„ Byla to krásná výzva,“ říká herec a muzikant Ondřej Brzobohatý. „Na semaforských písních jsem jako kluk vyrůstal, jelikož rodiče byli velkými fanoušky této doby, co se hudebního vkusu týče. Navzdory politickým omezením to bylo skutečně velmi plodné období populární hudby a československá tvorba byla, narozdíl od následujících dvaceti let, tehdy na vrcholu. Zkusil jsem se duševně přenést v čase a alespoň se přiblížit autorům jakými byli takoví mistři jako Šlitr, Hála nebo Jiří Malásek.“

Snažil jste se inspirovat nějakými skutečnými tehdejšími hity?

„Je pravda, že jsem často čerpal z hitů Karla Gotta, dokonce jsem potom při interpretaci těchto mých písní použil nebo spíš imitoval i několik jeho typických výrazových prostředků, ale byl bych velice nerad, kdyby ve výsledku mou postavu Oscara díky tomu někdo bral jako Gottovu karikaturu nebo snad parafrázi. Postava je zcela smyšlená, stejně tak, jako písně, které zpívá.“

Filmová Eva je nejen herečka, ale i zpěvačka. Pomyslela její představitelka Vica Kerekes také na toto spojení?

„Huuuu… já nezpívám, protože myslím, že svým zpěvem bych neuměla lidi pohladit,“ směje se Vica a dodává: „Nenarodila jsem se pro zpívání a vím to, dělá mi těžkosti, když musím zpívat. Necítím se jako ryba ve vodě a není to pro mě přirozené. Když hraju, jde to samo, ale když zpívám, tak se úplně třesu,“ přiznává se Vica Kerekesová.

Podobné filmy

42
V roce 1946 se Harisson Ford, majitel baseballového týmu Dodgers, postaví rasovému konzerv...
dnes 06.50
Nova Cinema
Rosamunde Pilcher: Nečekaná láska
(Rosamunde Pilcher: Vollkommen unerwartet) Život je někdy velmi složitý. Zamiloval se do p...
dnes 12.55
Barrandov
Osm statečných
(Eight Below) Prudká sněhová bouře a nouzový stav donutí členy vědecké expedice opustit An...
dnes 13.05
Nova
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Neděle 1. 8. 2021 Svátek má Oskar
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz