La La Land

Nechybělo málo a během zimy do sebe málem narazili v dopravní zácpě Sebestián Wilder a Mia Dolanová. Ona si přivydělává jako číšnice v rychlém občerstvení, On jako klavírista v hostincích. Ona neúspěšně usiluje o hvězdnou dráhu herečky, On chce rozběhnout vlastní hudební klub. Ona a On do sebe - tentokrát doslova - narazí podruhé, když je po jazzové improvizaci Wilder vyhozen z restaurace. Do třetice všeho nedobrého na sebe neurvale narážejí během jarního večírku, kde mezi nimi přeskočí první jiskra. On Ji posléze vyhledá a pozve na rande do kina, čímž vypukne láskyplné letní období. Ona na jeho popud píše monodrama, On přijme nabídku vyrazit na turné s popovou kapelou. Ačkoli odtud, na křižovatce osudů, začne jejich hvězdná dráha stoupat, jejich cesty se začnou čím dál tím více rozcházet. Ona a On se potkají na podzim. Schůzka se neobejde bez pláče. Půjde o slzy štěstí nebo smutku?

O produkci

Film La La Land vypráví o setkání chlapce a dívky, kteří si do města hvězd přišli splnit své velké sny a vymanit se z konvencí všedního života, o milostném vztahu mezi jazzovým pianistou a nadějnou herečkou na přelomové cestě za novým životem plným bujarých písní a nespoutaného tance. V ódě na lesk a emoce filmové klasiky, vyznání lásky k nikdy neutuchajícím snům Los Angeles a naprosto modernímu milostnému vztahu se pod režijním vedením Damiena Chazellea opět sešli Ryan Gosling a Emma Stoneová.

Film začíná tam, kde v Los Angeles začíná všechno: na příjezdové dálnici do města. Zde se Sebastian setkává s Miou uprostřed netrpělivě troubících řidičů v dopravní zácpě, která více než přiléhavě odráží bezvýchodnou situaci, ke které jejich životy směřují. Oba upírají své naděje k téměř nedosažitelným cílům, které jsou podstatou energie kolující v žilách města: Sebastian se snaží vyvolat v lidech jednadvacátého století zájem o tradiční jazz, Mia si vytkla za cíl absolvovat alespoň jeden celý konkurz. Ale ani jeden z nich nepředpokládá, že by jim jejich osudové setkání přineslo nějaké podstatné změny, které by nikdy neučinili, ani kdyby byli sami.

Změny, které v rozporu se svými největšími uměleckými sny oba udělají vůči sobě navzájem, vytvářejí ve filmu La La Land vlastní, ryze filmový svět extáze plný světel, barev, zvuků, hudby a slov, který směřuje přímo na vrchol štěstí, za kterým se všichni honíme…, a soužení z vášně, přes které se nikdy nepřeneseme.

Přestože se tím vystavuje značnému riziku, film La La Land nijak neskrývá zdroje své inspirace, a to Chazelleovi umožňuje vzdát hold legendám filmu a zároveň využít jeho současnou energii pro vytvoření velmi intimní privátní krajiny intimních vztahů, osobních snů a křižovatek osudových rozhodnutí, která na plátně ožívá v hmatatelně skutečném, a přesto okouzlujícím, filmovém vesmíru. Chazelle říká: „Pro mě bylo důležité, abych natočil film o snílcích, a dvou lidech s velkými sny, které je motivují, které je spojují, ale také rozdělují.“

Pokračuje: „La La Land se v mnoha ohledech liší od filmu Whiplash. Ale oba se zabývají tématem, které je mi velmi blízké: hledání rovnováhy mezi životem a uměním, mezi realitou a sny, a v neposlední řadě mezi vztahem člověka k umění a jeho vztahy ke druhým lidem. Ve filmu La La Land jsem chtěl tento příběh vyprávět prostřednictvím hudby, zpěvu a tance. Považuji muzikál za skvělý prostředek pro vyjádření hledání rovnováhy mezi sny a realitou.“

Jednotlivé prvky filmu by mohly být nadčasové, ale producent Marc Platt, ostřílený veterán divadelních a filmových muzikálů, poukazuje na nové jejich pojetí. Platt se spojil s producenty Fredem Bergerem a Jordanem Horowitzem, kteří od začátku na filmu úzce spolupracovali s Chazellem. „Damien znovu oživil tento žánr a čerpal při tom z klasických prvků, které ale použil tak, aby vypovídaly o současném životě v L. A. Přetváří základy skvělých starých filmů pro novou generaci.“, poznamenává Platt.

Při realizaci svých progresivních představ vycházejících z klasických forem Chazelle spolupracoval se skupinou spolupracovníků, kteří přispěli vlastními kreativními nápady. Vedle Bergera, Horowitze a Platta byly členy této tvůrčí skupiny skladatel Justin Hurwitz, který spolupracoval s Chazellem již na jejich předchozích filmech Whiplash a Guy and Madeline on a Park Bench a vytvořil celý hudební vesmír tohoto filmu; texty k melodiím napsali držitelé nominací na ceny Tony a Emmy broadwayští textaři Benj Pasek a Justin Paul, kteří bývají označováni za novodobé pokračovatele Rogerse a Hammersteina; výkonný hudební producent Marius de Vries, hudební režisér filmu Baze Luhrmanna Moulin Rouge a spoluautor hudby k filmu Romeo + Juliet; a choreografka Mandy Moore, která přináší současný tanec do soutěžní reality show Umíte tančit? a pro kterou je tento film její první příležitostí pro vlastní choreografii rozsáhlých filmových tanečních čísel. Hurwitz říká, že společně s Chazellem hledali způsoby, jak použít současný jazyk - hudební, vizuální a emocionální jazyk - v žánru, který provází riziko nostalgie. „Myšlenka, že nenatočíme pouhý muzikál, ale muzikál o lásce a snech v současném L. A., naplnila Damiena energií.“, říká skladatel. „Muzikály jsou plné energie a právě to na nich obdivujeme, ale nám se také velmi líbila myšlenka, že v tomto energickém světě zachytíme skutečný pocit ze současného života.“

Pro Mandy zaujímá film La La Land vlastní místo na hranici mezi současností a nadčasovostí. „Film ukazuje, jak kulturně významné a nádherné může být splynutí hudby, pohybu, herectví, zpěvu a příběhu.“, shrnuje Mandy.

Příchod do země La La Land

Film La La Land začal bláznivým snem. Damien Chazelle se chtěl přesvědčit, zda dokáže natočit film, ve kterém se propojí kouzlo a energie nejdojemněji romantických francouzských a amerických muzikálů ze zlaté éry filmu … se složitější a překotnější dobou.

Podléháme snad díky závratnému tempu změn za poslední půlstoletí méně rozmarům nahodilých setkání či promarněných příležitostí, máme méně nesplněných či splněných snů, prožíváme méně čisté bláznivé lásky či sledujeme, jak zvyšující se nároky doby mění naše nejryzejší vztahy? Chazelle uvažoval, zda by vyprávění příběhu zpěvem a tancem mohlo diváky opět potěšit, přinést jim radost a nezapomenutelné pohádkové příběhy i v době mnoha neradostných a digitálně upravovaných filmů.

Chazelle říká: „Chtěl jsem, aby film La La Land byl milostným příběhem, a také jsem chtěl natočit muzikál podobný těm, které mě uchvátily v dětství, ale ve kterých by navíc bylo něco velmi současného. Chtěl jsem si vyzkoušet, jak v soudobém příběhu používat barvy, scény, kostýmy a další výrazové prvky staré filmové školy.“

Marc Platt poznamenává: „Divák má pocit, že celý film La La Land je zasazen do současnosti. Plynulé snímání kamerou dává divákům pocit, jako by v každém momentě byly účastníky scén, a vrací je tak o zlaté éry hollywoodského filmu.“

Estetické ztvárnění má kořeny Chazelleově celoživotní lásce k filmům, ale počátky filmu se datují od setkání v kavárně, kde se Chazelle sešel se dvěma začínajícími producenty, Fredem Bergerem, který svou kariéru zahájil produkcí cenami ověnčeného filmu Sofie Coppola Taking Chance a připravovaného sci-fi thrilleru The Titan, a Jordanem Horowitzem, který se proslavil netradičním rodinným dramatem z roku 2010 nominovaným na Oscara Děcka jsou v pohodě. Tehdy Chazelle poprvé navrhnul hudební romanci zasazenou do Los Angeles. V té době ještě oba producenti netušili, kdy či jak se to bude točit, ale už tehdy je samotný nápad na takový film zaujal.

„Když jsme se s Damienem sešli, naprosto nás ohromilo jeho chápání filmů, přestože do té doby natočil pouze jeden menší film. Bylo to něco mimořádného sledovat, jak se z plachého mladíka stává úspěšný režisér, který naplňuje příslib, který jsme u něj pozorovali už u první společné kávy.“, říká Berger.

Berger vzpomíná na jeho nápad na film: „Bylo to velmi originální a smělé. V tu chvíli jsme měli pocit, že se za tehdejších podmínek snad ani nedá vůbec natočit, takže nám stálo za to počkat několik let, aby se ten film mohl natočit. Z romantického muzikálu se tak stalo svěží a niterný příběh. A vezmeme-li v úvahu Damienovy encyklopedické znalosti natáčení filmů, byli jsme si jisti, že pokud je někdo, kdo by ten film zvládl natočit, tak je to právě on.“

Horowitz dodává: „Damien má v sobě velmi nakažlivou energii a kreativitu, takže když řekl ‚Tohle je to, co chci natočit‘, byli jsme ochotni jít do toho s ním bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat. Ale naším úkolem bylo přijít na nejlepší způsob, jak mu pomoct ten příběh natočit. Jeho nápad se nám velmi líbil, ale zbývalo ještě hodně práce na scénáři, postavách a písničkách.“

Horowitz a Berger věděli, že to je obrovský úkol, ale věděli také, že k jeho splnění vede jediná cesta: jít do toho naplno. „Hodili jsme opatrnost za hlavu.“, říká Horowitz. „Mohli jsme pracovat bez stresu, protože nás na začátku netlačily žádné konkrétní termíny. Byli jsme si jisti, že přijdeme na to, jak ten film natočit.“

Pokud jde o jeho klasičtější vlivy, Chazelle byl inspirován zejména filmy režiséra francouzské nové vlny Jacquesa Demyho, který prolomil vážnost formy šedesátých let minulého století opojnými pestrými muzikály, například Paraplíčka ze Cherbourgu, Slečinky z Rochefortu a Jeden pokoj ve městě. „Pouze Demy pravděpodobně nejvíc ovlivnil nejen tento film, ale všechno, co jsem natočil nebo chtěl natočit. Žádný jiný film mě neovlivni víc než Paraplíčka ze Cherbourgu. Velmi si ten film zamiloval.“, říká Chazelle.

Chazellea napadlo sloučit některé ze svých oblíbených prvků muzikálů ze čtyřicátých, padesátých a šedesátých let minulého století - souvislé hudební téma, barvy, až oči přecházejí, atmosféru plnou energie - se svým oblíbeným městem Los Angeles, ze kterého se ve filmu La La Land stává stejně romantická postava jako oba filmoví milenci. Los Angeles figurovalo ve filmech v mnoha podobách - ponurá kulisa, svěží ráj bikin, město plné kouře a ambicí. But Chazelle viděl Los Angeles očima Múzy, jako neustále se měnící plátno zachycující osudová setkání a neutuchající ruch, ale také nikdy nekončící trápení v někdy marné, někdy střídavě úspěšné honbě za splněním vlastních nerealizovaných snů.

„La La Land je film o městě, které je samo o sobě velmi impozantní - je jako stvořené pro filmové plátno.“, říká Chazelle. „Tak mě napadlo, že bude skvělé natočit ho na širokoúhlý film a natočit v něm velký a okázalý film ve stylu klasického hollywoodského muzikálu.“

Z velmi zřejmých důvodů zasadil úvodní hudební číslo do spleti dálnic kolem města. „V L. A. většinou jezdí auta, ve kterých je jeden či dva lidé. To je také jeden z důvodů, proč se člověk v tomto městě cítí osaměle. Ale také to odráží skutečnost, že L. A je výstřední útočiště pro snílky. Protože když jste v autě, co děláte? Posloucháte hudbu nebo sníte. Každý snílek má vlastní sny: každý člověk prožívá svou vlastní píseň. Jste ve vesmíru vlastní bubliny, prožíváte vlastní muzikál. Takže to je nejvhodnější chvíle pro setkání dvou snílků, jako jsou Sebastian a Mia. Používáme autorádia k vytvoření pestré hudební mozaiky, ke které se na této dálnici všichni, jeden po druhém, připojují.“

Chazelleovo Los Angeles je také město skrytých tužeb - L. A. s neokázalými zapadlými jazzovými kluby, tep zrychlující čekárny konkurzních sálů, byty pro dočasné ubytování a studiové kavárny, ve kterých nováčci s velkými ambicemi potkávají ty slavné; a také s L. A., kde večírky, planetária a dokonce i parkoviště mohou překročit hranice všednosti a proměnit se v pohybem nabitou krajinou snů prosycenou rozjásaným muzikálovým veselím.

„La La Land je otevřeným vyznáním lásky k městu.“, říká Platt. „Ve filmu je naprosto jedinečná kombinace dvou lidí vedoucích velmi současný moderní život a spousty kultovních hollywoodských exteriérů. Sálá z toho romantická fantazie města zasazená do reálného života.“

Chazelleovo pojetí filmu La La Land bylo velmi propracované, ale rozsáhlý muzikál nebyl tak docela očekávaný další krok v kariéře nadějného filmaře. Chazelle si udělal jméno scénářem a režií dramatu z roku 2014 Whiplash, který vypráví příběh mladého jazzového bubeníka a jeho nemilosrdného učitele, který fascinoval diváky svým hypnotickým tempem nahlédnutím do zákulisí porušování zásad, posedlosti a honbě za slávou. Film získal pět nominací na Oscara, včetně nominace v kategorii nejlepší film, a získal dva Oscary.

Ale ještě před tímto filmem Chazelle natočil plně zpívaný muzikál. Jeho první film Guy and Madeline on a Park Bench byla černobílá romance vyprávěná prostřednictvím písní a tance, troufalé napodobení retro muzikálu společnosti MGM, který s velmi omezeným rozpočtem natočil v roce 2009 jako svůj dizertační film na Harvardu. Pro Chazellea to byla nejen příležitost nahlédnout do filmové historie, ale také posunout se dopředu. „K muzikálu jsem se dostal poměrně pozdě, až koncem střední školy, když jsem se začal seznamovat s avantgardním filmem a začal jsem vnímat staré filmy typu ‚Fred a Ginger‘ jako součást tradice.“, vysvětluje Chazelle. „Muzikály z třicátých let minulého století byly velmi experimentální a to mě fascinovalo.“

Filmem Guy and Madeline on a Park Bench se Chazelle uvedl jako originální nový talent. Ale Chazelle měl v rukávu ještě velkorysejší technicolorové sny, které pouze čekaly na ten správný okamžik, aby se do nich mohl pustit. „Guy and Madeline byl pouze náznak toho, co jsem chtěl v tomto žánru natočit.“, říká Chazelle. „Takže jsem pokračoval v psaní scénářů, abych si ujasnil, jak na stejných principech natočit mnohem rozsáhlejší muzikál, muzikál o skutečném životě, ale stejně velkolepý jako muzikály cinemaskopické a technicolorové muzikály z padesátých let minulého století.“

Tyto sny vedly, byť ne tak úplně přímočaře, až k filmu La La Land. Nejdříve Chazelle začal pracovat kostře scénáře společně se skladatelem Hurwitzem - kterého ještě jako student poznal na Harvardu - dlouho před tím, než oba spolupracovali na oceněných skladbách k filmům Guy and Madeline on a Park Bench a Whiplash.

Hurwitz říká, že si s Chazellem vždycky povídali v rytmu a v melodiích. „Náš vztah se vždy točil kolem hudby - a filmy s velkými hudebními čísly nás vždy inspirovaly, ať už to byl film Paraplíčka ze Cherbourgu či Zpívání v dešti.“

Chazelle dodává: „Justin a já máme osobité zkratky a mluvíme stejným jazykem. Napsal hudbu k filmu Whiplash, napsal hudbu k filmu La La Land a já doufám, že napíše hudbu ke všem mým filmům.“ Nyní byl Hurwitz nadšený, když Chazelle vytvořil postavy Sebastiana a Mii, dvou snílků časných moderní doby, do kterých vložil jejich vlastní největší vášně - lásku k hudbě a filmu. Pro Hurwite jsou skutečné city mezi Sebastianem a Miou - které přes vzájemnou magnetickou přitažlivost rozdělují jejich individuální umělecké cíle - hnacím motorem veškeré kreativity, včetně jeho hudby.

„Je to velmi romantický film, ale s nádechem melancholie.“, říká Hurwitz. „Prožíváme nadšení z lásky i neodbytný zármutek a všechny tyto odstíny musely být do filmu vetkány.“ Tvůrčí synergie mezi Chazellem a Hurwitzem byla podnětná. „Justin byl po mém boku s každé fázi celého procesu.“, poznamenává Chazelle. „Ještě než jsem napsal nějaký dialog, když jsme sestavovali příběh, Justin už pracoval na hudebním tématu filmu. Dokonce ještě ve fázi střihu jsem pracoval v jedné místnosti a on pracoval naproti přes chodbu.“

Fred Berger říká: „Justin byl velmi důležitým členem filmové rodiny od prvního dne. Jednou z radostí při práci na tomto filmu bylo, že hudba se skládala společně s psaním scénáře - a protože se Justin a Damien znají už od svých osmnácti, spolupracují jako bratři, navzájem se podněcují. Justin doslova žije hudbou a nic nesleví z její kvality. Posílal Damien stovky demo nahrávek a on z nich vybral dvacet, potom jsem si je poslechl s Jordanem, dále jsme společně zredukovali jejich počet a z těchto malých hudebních motivů vznikali písničky téměř současně s psaním scénáře.“

Marc Platt podotýká: „Justin Hurwitz je velký talent, tichý chlapík s upřímnou duší, která se odráží i v jeho hudbě. Požádali jsme ho, aby pro film La La Land složil melodie evokující mnoho různých prchavých pocitů, které ale budou vyvolávat pocit nadčasového světa jazzu. Napsal každičkou notu hudby k tomuto filmu - je to hudební jazyk s vlastními pravidly, který odpovídá Damienovu stylu.“

Marius de Vries, který od začátku pracoval po boku Hurwitze a zbytku tvůrčího týmu, poznamenává: „Bylo nádherné pracovat s tak bohatým a organicky koherentním rámcem příběhu, který se zrodil díky Damienově vypravěčské předvídavosti promyšlené do nejmenších podrobností, a s Justinovými nádhernými melodiemi a důmyslnou instrumentací na velmi rozvinuté úrovni od samého začátku hudební předprodukce - La La Land měl už od začátku vlastní charakteristickou hudbu. Okamžitě jsme poznali svět a akustický vesmír, ve kterém jsme se ocitli - a tak jsme ho mohli snáze chránit a rozvíjet ho.“

Když odezva na film Whiplash potvrdila Chazelleův velký talent as a major talent, oprášil svůj záměr natočit La La Land. Chazelle předložil svou vizi filmu Lionsgateovi, který chtěl, aby se film natočil přesně podle původní koncepce. „Dostali jsme souhlas k natočení filmu přesně podle první verze, kterou jsme s Justinem předložili v roce 2006.“, říká Chazelle. „Film, který jsme natočili, je úplně stejný, nic jsme nevynechali. Vlastně si myslím, že jsme všichni čekali, že se něco vypustí nebo změní, protože skutečný život se neodehrává podle fantazie. Ale v tomto smyslu to bylo o splněném snu.“ Jak se film rozrůstal, přišel na pomoc Marc Platt, který svou kariéru zahájil v divadle a produkoval významné filmové muzikály, včetně filmů Čarovný les a Nine.

Platt říká, že nedokázal odolat příležitosti spolupracovat s Chazellem. „Jsem velkým obdivovatelem muzikálů - ale obdivuji také nové filmaře, kteří mají co sdělit a sdělit to určitým způsobem. Okamžitě mě nadchla Damienova vize, jak přenést minulost do současnosti. Chtěl natáčet scény stejně, jako to dělala stará studia, která ve scénách nikdy nepoužívala střih. Zajímala ho Demyho bohatá paleta a choreografie Jeromea Robbinse a Boba Fosse. Ale jeho scénář byl tak silný také díky emocionálnímu realismu dvou krásných moderních postav.“

„Ale je známo, že v současném filmovém světě je těžké uspět s hudební produkcí.“, přiznává Platt. „V tomto žánru figuruje mnohem víc proměnných než v klasickém filmu.“, vysvětluje. „První je hudba - melodie, texty, instrumentace a aranžmá, potom herci, kteří se musí naučit písničky a taneční čísla, a všechny vizuální prvky, výtvarný design, kostýmy, kamera, osvětlení - ti všichni musí vytvořit svět, který není tak docela reálný, ale vychází z něj. Otázka byla: dokážeme to všechno spojit do jednotného vyznění, které bude působit současně?“ Částečná odpověď spočívá v obsazení hlavních rolí dvojicí herců, kteří jsou přesvědčivě současní. Chazelle k tomu říká: „Chtěli jsme zachytit starého ducha kultovních Hollywoodských filmů, které diváci viděli v minulosti. Ve starých filmech to byli Fred a Ginger, Bogart a Bacall, Myrna Loy a Dick Powell, these impozantní páry, které hráli různé role, ale vždy to byly velké postavy. Považuji ten nápad za neuvěřitelně romantický a byl jsem si jistý, že Ryan Gosling a Emma Stoneová jsou pro tyto role ti nejvhodnější. Zároveň jsem věděl, že proti veškerému očekávání diváků vnesou do filmu prvek překvapení. Film také odkrývá pozlátko a lesk, který si běžně spojujeme s Ryanem a Emmou, když jsou spolu.“

Nakolik je La La Land dech beroucí romance, je to také příběh o honbě za splněním osobních snů. „Je ironií, že aby si Sebastian a Mia mohli splnit své sny, musí se rozejít. Dojímá mě pomyšlení na to, že můžete ve svém životě potkat někoho, kdo vás změní a zavede na cestu, která vám nakonec umožní stát se člověkem, jakým jste vždy toužili být, ale nakonec se na tu cestu musíte vydat sám.“, říká Chazelle. „Můžete mít vztah, který vás ovlivní na zbytek života, ale netrvá po zbytek života. Považuji to za neuvěřitelně krásné, srdceryvné a úžasné. V hloubi duše jsem chtěl, aby právě o tom byl tento film.“

Fred Berger říká, že na prvním castingu bylo jen pomyšlení na Johna Legenda čirým bláznovstvím. „Tento film vždy tak trochu existoval v říši snů, tak jsme snili o někom vhodném pro tuto roli, a pak se to stalo.“, uvažuje producent. „Dokonce z hlediska možnosti uvolnění pro tento film bylo s Johnovými závazky těžké si představit, že by tu roli mohl hrát. Ale nakonec ji hrál a vrhl se do ní s neuvěřitelným elánem a vášní. Velmi dobře vyhovoval duchu filmu, protože je velmi milý pracovitý člověk s nohama pevně na zemi.“

Berger dodává: “Věděli jsme, že z hudebního hlediska bude úžasný. Ale co se herectví týče, musel obstát vedle Ryana - ale naprosto nás ohromil svým přirozeným talentem. Myslím, že se ho ještě často uvidíme na plátně, a to nejen zpívat.”

Legend se chopil příležitost poznat něco nového. „Považoval jsem to za skvělou příležitost ke změně a víc si zahrát v roli, která se velmi podobá tomu, čím se dnes živím, což je hudba.“, říká Legend. „Lákala mě myšlenka zahrát si hudebníka ve skvěle obsazeném filmu, který režíruje tak talentovaný režisér.“ Pro Legenda byl také fascinující spor mezi Keithem a Sebastianem, který se dostává až k samé podstatě adaptace jedince na rychle se měnící kulturu. „Oba jsou to velmi talentovaní lidé, kteří milují jazz.“, podotýká Legend. „Ale dojde mezi nimi ke srážce, protože Keithovou filosofií je nesnažit se uchovat něco, co se stalo před padesáti lety, ale vzít to, co jsme se naučili, a udělat něco pro současnost. Sebastian chce ctít tradice … ale Keith doufá, že se mu podaří využít Sebastianovy úžasné schopnosti, aniž by se musel zabývat jeho komplikovanějšími stránkami.“

Legend s nadšením uvítal příležitost zahrát si osobně s Ryanem Goslingem. „Ryan je jeden z nejlepších právě hrajících herců, takže jsem přišel s patřičnou pokorou - a Ryan ke mně byl velmi vstřícný a ochotný. Vzbudil ve mně pocit, že to zvládnu.“

Psaní písničky „Start A Fire“ pomohlo Legendovi lépe pochopit postavy. „Zábavné na tom je, že písnička se postupně mění s tím, jak si Sebastian a Keith uvědomují, jakou hudbu chtějí dělat.“, říká Legend. „Sebastian musí vyřešit dilema, jak moc je ochoten být ‚pop‘ a jak daleko je ochoten odklonit se od hudby, kterou cítí ve svém nitru.“

Podle Goslinga ta písnička vypovídala o mnohém sama o sobě. „Pro Johna to bylo v této scéně opravdu těžké. Mohlo se stát, že to zvukově a pohybově nebude ladit s hudbou, kterou film oslavuje.“, zdůrazňuje. „Ale to, co John složil, bylo tak dobré, že to to ještě více komplikuje dilema mé postavy.“

Základ filmu La La Land: texty a melodie

Podstatnou součást filmu of La La Land tvoří původní filmové písničky, které nás příběhem provázejí stejně jako monology, dialogy a skupinové konverzace. Aby texty ladily s Hurwitzovou hudbou, Chazelle a Hurwitz spolupracovali s předními muzikálovými skladateli Benjem Pasekem a Justinem Paulem, kteří mají na svém kontě inscenace jako Dear Evan Hansen, A Christmas Story, Dogfight, Jakub a obří broskev a Edge. V tomto filmu dostali poprvé příležitost napsat otextovat písně k celému celovečernímu filmu.

Po setkání u pizzy v L A. byli Pasek a Paul připraveni vrhnout se do práce. „Ohromil nás Damienův a Justinův elán a jejich záměr vzdát hold klasickému filmovému muzikálu a zároveň natočit něco velmi současného.“, říká Paul.

„Dnes není moc lidí, kteří by natáčeli takový muzikál“, připouští Pasek, „a my jsme něco takového vždycky chtěli dělat.“ Zdálo se, že je to osud, zejména když se Pasek a Paul po setkání u pizzy vrátili do bytu svého přítele, kde se ubytovali, a Chazelle a Hurwitz už tam byli. „Ukázalo se, že Justin bydlí v tom samém domě. Řekl: ‚Kluci, to nás sledujete?‘“, vzpomíná Pasek.

Nebyl to žádný stalking, ale určitá synchronizace myšlení. Podobně jako Chazelleovi ani Pasekovi a Paulovi nedala spát myšlenka na proniknutí do hraniční zóny mezi realitou a romantickou fantazií. „Bylo to o vyváženosti, protože jsme chtěli vystihnout, jak moc je těžké snažit se v L. A. uspět, ale také jsme chtěli zachytit radost dvou lidí, kterým se konečně naskytuje šance naplnit své sny.“, vysvětluje Paul. „Nebylo to snadné. Obnášelo to spoustu konkurzů a spoustu jídel z rychlých občerstvení.“

Dalším úkolem bylo ušít písně na míru postavám Sebastiana a Mii. „Sebastian je tak trochu nekonvenční a příznivec alternativní kultury, takže to byl zábavný úkol, zatímco Mia je spíše vážná.“, říká Paul.

Obsazení Ryana Goslinga a Emmy Stoneové bylo dalším zdrojem inspirace. „Emma a Ryan přinášejí do filmu půvab, hloubku a city, a to je přesně to, co chceme doprovodit hudbou.“, říká Pasek. Paula a Paseka inspirovali také Hurwitzovy skladby. „Jsou osvěžující, protože jsou velmi melodické. Jeho hudba nezní jako směska starých skladeb, ale také to není hudba z roku 2016, je to někde uprostřed, to je vždy ta nejlepší hudba, a nás to udržovalo v neustálém střehu.“, říká Paul.

Gosling se do těch písniček naprosto zamiloval, neustále mu zněly v hlavě. „Tři měsíce jsem čtyři hodiny denně procvičoval některé klavírní skladby - takže technicky vzato bych je už nikdy neměl chtít slyšet.“, směje se. „Ale pokaždé, když je slyším, tak mě dojímají a pořád si myslím, že jsou opravdu, opravdu krásné. Máme štěstí, že máme ve filmu tuto velmi mimořádnou hudbu.“

Aby se herci naladili na určitou chvíli příběhu, byly dvě písně - „Audition“ Emmy Stoneové a „City of Stars“ - zapívány živě přímo na ve scéně. „Bylo to náročné, ale také něco, co jsem vnímal velmi intenzivně.“, říká Stoneová. „Právě jsem dotočil film Cabaret a přisvědčil jsem se, že živé vystoupení cosi přidává - dokonce i když nezpíváte úplně čistě nebo úplně nedodržíte melodii, atmosféře to přidá něco nenahraditelného.“