Lucy

Lucy je obyčejná, trochu jednodušší dívka, jejíž přítel ji zaplete do obchodu s drogami. Má doručit kufřík drogovému bossovi Jangovi. Jeho muži Lucy omráčí a balíček s drogou, kterou má propašovat do Evropy, jí zašijí do břicha. Jeden z Jangových strážců však Lucy do břicha kopne. Balíček se v těle poškodí a droga se začne uvolňovat do krve. Lucy je najednou mnohem silnější, rychleji uvažuje a má nadlidské schopnosti. Může za to neznámá substance, která výrazně zvýšila využití její mozkové kapacity. Lucy si uvědomí, že tato droga by v nepravých rukou mohla způsobit katastrofu. Spojí se proto s vědcem Samuelem Normanem, největším odborníkem na lidský mozek, jehož výzkum by mohl být klíčem k její záchraně. V patách má ale Janga a jeho zabijáky, kteří nechtějí o drogu přijít...

Už dlouho se předpokládá, že lidé využívají pouze malé procento své mozkové kapacity. Celá staletí se teoretické vědy snaží přijít na odpověď na otázku, co by nastalo, kdyby lidstvo dokázalo překonat tento limit. A skutečně - co by se stalo s naším vědomím a nově nabytými schopnostmi, kdyby byl celý náš mozek a každá jeho oblast současně aktivní? Pokud by se každý z 86 miliard neuronů v lidském mozku najednou aktivoval, mohl by se tento člověk stát skutečným nadčlověkem?

Hlavní hrdinkou Bessonova příběhu je Lucy, bezstarostná mladá studentka žijící na Taiwanu, kterou její přítel podvede, když ji nechá doručit kufřík svému obchodnímu partnerovi. Než Lucy vůbec pochopí celou situaci, je chycena a držena jako rukojmí nemilosrdným panem Jangem. Když do ní jeho gauneři chirurgicky vpraví balíček se silnou syntetickou substancí - která by Lucy pravděpodobně zabila, pokud by se balíček poškodil - její hrůza se změní v beznaděj. S několika neochotnými průvodci po boku ji pak pošlou na letiště s cílem létat po celém světě jako transportní nádoba s materiálem, který je pro její únosce k nezaplacení.

Když se substance náhodou uvolní a Lucyin organismus ji vstřebá, začne Lucyino tělo reagovat nepředstavitelným způsobem: její mozková kapacita dosáhne udivujících a do té doby hypotetických úrovní. Jak se snaží pochopit všechny neuvěřitelné změny ve svém vědomí a těle, začíná Lucy cítit a vnímat vše kolem sebe - prostor, vzduch, vibrace, lidi, dokonce i gravitaci - a rozvíjí nadlidské schopnosti včetně telepatie, telekineze, rozšířeného vědomí a dechberoucí schopnosti ovládat hmotu.

Zatímco chemická látka dál probouzí a odemyká každý dřímající kout v její mysli, žene se Lucy přes celou planetu, aby požádala o pomoc profesora Samuela Normana, který se desítky let věnuje výzkumu mozkového potenciálu a je v této oblasti jedinečným odborníkem… a jedinou osobou na Zemi, která je schopná rozpoznat, kam to až může vést.

Lucy v její snaze najít dr. Normana pomáhá francouzský policejní kapitán Pierre Del Rio, důstojník bez emocí, který pevně vládne svému úřadu. Přestože ho Lucyiny, jak se zdá, nelidské schopnosti zneklidňují - navíc rostou každou minutu - je Del Rio ochoten obětovat vlastní život, aby ochránil mladou ženu, která si podle něj zachovává poslední zbytky své lidskosti.

Zatímco se Lucy začíná měnit v bojovníka vyvíjejícího se mimo veškerou lidskou logiku, má neustále v patách své bývalé věznitele, kteří jsou ochotní zabít kohokoliv, aby získali svůj produkt z ženy, která se mezitím stala jejich největším soupeřem.

Tajemství vesmíru:
Věda a fikce se spojují v Lucy

Lidský mozek a jeho schopnosti hluboce fascinují nejen vynikající vědce. I když víme, že člověk využívá daleko méně své mozkové kapacity, než je schopen, přesné procento zůstává nejisté… a stále se mění. Tato strhující myšlenka byla pro scénáristu a režiséra Luca Bessona výchozím bodem pro dějovou linii jeho nového filmu. Představoval si, jaké by to bylo, kdybychom získali přístup k nejvzdálenějším koutům našeho mozku a pokládal si otázku, jak by to ovlivnilo naše pochopení života … a naší role v něm, a přemítá „dokázali bychom lépe ovládnout sami sebe a ostatní?”

Besson měl představu o „průměrné dívce”, jak ji označil, u které se rozvinou nadlidské mentální a fyzické schopnosti, když se její mysl odemkne. Lucy má problémy jako kdokoliv jiný a neví, co udělat se svým životem. A přesto dosáhne nejvyšší znalosti ve vesmíru.

Producentka Virginie Besson-Silla, která s Bessonem spolupracovala na třech jeho předchozích filmech - Mafiánovi, The Lady a Tajemství mumie - prozrazuje, že si scénárista a režisér s tímto tématem pohrával už před 10 lety. „Základ příběhu měl, ale myslím, že tehdy ještě nebyl připraven,” říká producentka. „Myslím, že to chtěl nechat dozrát. A tak to nechal a po všech těch letech se k tomu konečně vrátil.”

Přestože Besson věřil, že myšlenka rozšiřování něčí mozkové kapacity je úžasný materiál pro akční thriller, bylo pro něj zásadní, aby Lucy postavil - aspoň částečně - na vědeckých faktech. Režisér vzpomíná, že po schůzkách s několika vědci, byl ohromený tím, co mu řekli „o rakovině, o buňkách, o skutečnosti, že máme stovky miliard buněk, které spolu navzájem komunikují. Každá buňka podle všeho vyšle něco kolem tisíce signálů za sekundu. Proti tomu je internet čajíček. Trvalo mi několik let, než jsem našel tu správnou rovnováhu mezi tím, co je skutečné a fantazií.”

Když se hlouběji ponořil do konceptu, obrátil se Besson na řadu vědců, včetně světově uznávaného neurologa Yvese Agida, spoluzakladatele Brain & Spine Institute (ICM) se sídlem v Pitié-Salpêtrière Hospital v Paříži, jejímž je Besson zakládajícím členem. Agid vzpomíná na rozhovor, který s Bessonem vedl o příběhu, který byl „kombinací faktu a fikce”. „Když mi Luc vyprávěl o scénáři,” říká neurolog, „připadal mi výjimečný. Přesto jsem Luca musel trochu korigovat fakty, ale to bylo snadné, protože Luc chápe velmi rychle.”

Když neurolog pomáhal Bessonovi nalézt tu správnou vyváženost mezi teoretickou realitou a představou, napadlo ho, že kreativita, kterou používá filmař, není nepodobná té, kterou potřebuje ke své práci vědec. Podle Agida je skvělé, že film používá skutečná fakta. „Lucy se zabývá počtem buněk v mozku, počtem signálů za sekundu, které odešle jedna buňka atd.,” říká neurolog. „Luc všechna tato čísla využívá k fantastické dynamice celého filmu. Samozřejmě, že čím více své mozkové kapacity Lucy ve filmu využívá, tím více se příběh stává fikcí. Když se na ten film díváte, věříte mu. Uchvátí vás, protože do určité míry vychází z reality.”

Besson svému příběhu věří nejen proto, že „se jedná o kombinaci faktorů, které se skutečně mohou objevit, včetně opravdu zlých lidí a nového druhu drogy. Ve skutečnosti vlastně ani nejde o drogu. Jedná se o přírodní látku, kterou produkuje organismus těhotných žen v 6. týdnu těhotenství s názvem CPH4. Přišel jsem s nápadem, který podle některých lékařů, s kterými jsem hovořil, není úplně nelogický. V určitém bodě, pokud otevřete kapacitu svého mozku, když můžete dosáhnout využití 20 procent, můžete dosáhnout i 30 %. Jakmile dosáhnete 30 procent, můžete se dostat na 40 a tak dále. Jde o dominový efekt. Lucy tedy „kolonizuje” svůj vlastní mozek a nemůže to zastavit. Ona sama to nechce, ale neví, co s tím počít.”

Nová pozemská První žena:
Znovuzrození Lucy

Silnými a jedinečnými ženskými postavami, jakými jsou například titulní postava v Brutální Nikitě, Mathilda v Leonovi a Leeloo v Pátém elementu vytvořil Besson jedny z nejnemilosrdnějších a nejtvrdších akčních hrdinek v moderním filmu. Pro ztvárnění hlavní hrdinky svého posledního filmu potřeboval herečku, které diváci bezezbytku uvěří nesmírnou zranitelnost stejně jako superschopnosti, které díky nedovolené látce bezděčně získá.

Besson-Silla popisuje netypickou hrdinku tohoto příběhu jako „obyčejnou dívku, která se baví se svými přáteli v Asii, chodí na večírky a tak podobně. Objevuje život, ale bude ho objevovat velmi tvrdým způsobem… a dojde mnohem dál, než by kdy čekala.”

Pro tuto roli vybrali Besson s producentkou herečku Scarlett Johansson, která zazářila stejně tak v intimních filmech jako Ztraceno v překladu a Ona, jako v akčních trhácích Iron Man 2, Avengers a naposledy v Captain America: Návrat prvního Avengera. Na Bessona udělala velký dojem hereččina disciplinovanost a vysvětluje, že Scarlett byla přesná a profesionální od samého začátku: „Když jsme se potkali poprvé, Scarlett měla přečtený scénář a mě se líbil způsob, jakým o něm mluvila. Byla nadšená příběhem, a tím to pro mě byla hotová věc. Věděl jsem, že ona je rozhodně ta pravá.“

Herečku na postavě Lucy zaujalo to, že se její postava na začátku příběhu nachází „v přechodné fázi svého života. Zjišťuje, kým je a má pocit, že by měla dát svému životu nějaký řád.” Johansson nepřitahoval jen materiál, ale zejména Bessonova vize. „Tenhle film představuje některé složité existenciální otázky. Bylo pro mě velmi těžké představit si, jak se bude scénář vyvíjet, protože spousta z toho jsou Lucovy vize. Všechny představy o tom, jak by mohl film vypadat, které jsem měla po přečtení scénáře, blednou v porovnání se skutečným životem, který Luc vdechl tomuto projektu.”

Herečka přiznává, že přestože byla zpočátku dezorientovaná nelineární strukturou scénáře, věděla, že může důvěřovat režisérovi. Protože Bessonovu práci znala docela dobře, odhodila veškerou opatrnost a podepsala smlouvu. „Musela jsem věřit Lucově vizi,” říká Johansson. „Když jsme se potkali, řekl ‘Musíš věřit, že vím, o čem to je, protože to může být občas vágní. Ale když uvidíš to, co vidím já, uvěříš tomu.' A tak jsem mu prostě věřila. Je to působivý člověk, který má v hlavě jasnou představu a chce, aby ta vize byla dokonale provedena.”

Všichni, kteří se podíleli na výrobě filmu, se shodují v tom, že Lucy byla velmi náročná role. Johansson přesto předčila všechna očekávání. „Bylo to o to těžší, že Lucy začíná jako prostá obyčejná dívka a končí jako superhrdinka,“ říká Besson-Silla. „Projde si vším. Scarlett dokázala snadno zvládnout celou tuhle cestu.“

S tak jasnou vizí své hrdinky byl Besson schopen vymyslet způsob, který herečce pomáhal zvládnout její postavu. „Vytvořili jsme takovou legrační věc, kterou si Scarlett pověsila na zeď,” vysvětluje režisér, „a co jí pomáhalo pochopit, jaké reakce od ní chci, když jí řeknu, aby hrála, řekněme 25 procent, potom 50 procent nebo 70 procent její mozkové kapacity.

„Pro každých 10 procent jsme mapovali, co by se s nimi dalo dělat - ve smyslu úrovně znalostí a možností,” pokračuje Besson. „Byl to velmi užitečný průvodce. Scarlett se každé ráno podívala na tu mapu, aby viděla, jakou dívku jde hrát. Když se podíváte na Lucy na začátku a na Lucy na konci, mají toho společného velmi málo. Když jsme přijeli na scénu, Scarlett byla výjimečná. Můžete ji požádat o cokoliv chcete a ona odpoví ‘Dobře'. Vždy je ochotná to zkusit.”

Herečka přiznává, že nejtěžší pro ni bylo ztvárnit Lucy navzdory všem psychickým a fyzickým změnám, kterými projde, jako skutečnou a uvěřitelnou postavu. „Jak droga působí, Lucy postupně ztrácí schopnost empatie a schopnost cítit bolest. Ačkoliv se může ponořit hluboko do něčí paměti a nakonec ho ovládat i fyzicky, nemá žádný názor. Ztrácí své předsudky nebo úsudky o jiných lidech. Bylo těžké zahrát to tak, aby můj výkon nebyl mělký a monotónní. Za všemi situacemi, do kterých se dostává a na které nějak reaguje, je potřeba hledat lidskost.“

Evoluce k revoluci:
Vedlejší role v akčním thrilleru

Protože se její schopnosti neustále rozvíjejí, vyhledá Lucy profesora Samuela Normana, odborníka na lidský mozek, aby jí pomohl pochopit, co se s ní děje. Brzy poté, co se její kapacita aktivuje na maximum, Lucy zjistí, že zvládne cokoliv - počínaje čínštinou, kterou se naučí za hodinu, až po ovládání času a prostoru. Produkce měla velké štěstí, že pro roli světově uznávaného neurologa, který se celý život zabývá otázkou, jak získat přístup k informacím uloženým v našem mozku, získala držitele Oscara Morgana Freemana.

Protože Freeman je velkým fanouškem vědy a zajímá ho hlavně kapacita mozku, byl herec pro Bessona přirozenou volbou. Sám režisér k tomu poznamenává, že „Morgan Freeman je naprosto nejlepší profesor, a to ze dvou důvodů. Za prvé ho fascinuje teorie, kterou jsme rozvinuli ve filmu, protože ji velmi dobře zná, což jsem ovšem předtím, než jsme se potkali na tomto filmu, nevěděl. Dělalo mu radost už jen o tom mluvit. No a za druhé je tak skvělým hercem, že mu věříte všechno, co řekne.“

Besson-Silla byla z obsazení Freemana nadšená. „Morgan je jedním z mála lidí, kteří by mohli hrát Boha,” nešetří chválou. „A na té moudré postavě, kterou ve filmu hraje, je evidentní, že je perfektním hercem.“

Také Freeman přiznává, že ho jeho účast na filmu těšila a dodává, že ke své postavě chová velkou úctu. „Profesor Norman o mozku píše roky,“ říká herec. „Přednáší po celém světě a několik let učil na pařížské Sorbonně. Vzhledem k tomu, že je ve svém oboru špičkou, vyhledá jej Lucy, která se snaží zjistit, co se s jejím mozkem děje.“

Herec dodává, že profesoru Normanovi zalichotí, když ho Lucy zkontaktuje. „Když mu zavolá a řekne, že četla vše, co kdy napsal, odpoví, že to je nemožné. A když mu začne citovat z jeho děl, řekne, že se musejí sejít.“

Když Lucyiny fyzické i psychické schopnosti náhle tak vzrostly, stává se Lucy nejcennější kořistí pro gang, který ji začíná pronásledovat, a zejména pro místního zločineckého bosse pana Janga, kterého hraje jihokorejský herec Choi Min Sik. „Pan Jang je nejlepší zločinec, na kterého jsem od postavy Garyho Oldmana v Leonovi přišel,“ přemýšlí režisér a scénárista. „Zatímco Lucy představuje vrcholnou inteligenci, pan Jang je vrcholným zlem.”

Při vymýšlení Lucyina úhlavního nepřítele chtěl Besson v co největší míře popustit uzdu své fantazii a možnostem. „Ve filmovém byznyse se ohledně zločinců chováme pořád trochu nesměle,” vysvětluje režisér. „Když vidíte v novinách realitu, lidé jsou daleko krutější, než si dokážeme vůbec představit, takže když vymýšlíme zločince, máme dost volnou ruku. Pan Jang je prostě čistokrevný bezskrupulózní a zlý byznysmen. Ví, že existuje 50procentní možnost, že večer bude mrtvý, ale je mu do celkem jedno.”

Producentka souhlasí s tím, že pan Jang je ztělesněním zla. „Postrádá jakékoliv hranice,“ říká Besson-Silla. „Je tím nejhorším, co lidstvo vyprodukovalo. Nemá žádné hodnoty, žádnou lásku, žádný soucit. Jediné, co ho zajímá, je byznys. Myslím, že nemá ani žádné emoce. Všechno a všechny kolem sebe považuje za věci, za předměty.“

Přestože jihokorejský herec známý svou rolí v oceňovaném snímku Old Boy neumí ani slovo anglicky nebo francouzsky, Besson věřil, že je pro roli tím pravým. „Bylo to legrační, protože jsme spolu komunikovali řečí těla,“ říká režisér. „Přehrál jsem mu scénu a on mi ukázal, jak ji pochopil a jak by ji zahrál. Zpočátku jsme spolu komunikovali skoro jako opice!“ Přesto si Besson nemůže herce vynachválit. „Choi mě fascinuje. Je jedním z největších herců, které jsem potkal, je obdivuhodný.“

Besson-Silla vzpomíná, že přesvědčit jihokorejského herce, aby vzal v Lucy tuhle roli, nějakou chvíli trvalo. Lucy je prvním mezinárodním filmem, ve kterém Min účinkuje. „Zpočátku nebylo vůbec jisté, že tu roli vezme,“ vzpomíná producentka. „Museli jsme za ním přijet do Koreje, promluvit s ním a probrat příběh. A až úplně na konci řekl ‘Dobrá, zajímá mě to, jdu do toho.'”

Ve skutečnosti byl Min Sik zmatený, když slyšel, že se s ním chce Besson setkat. Netřeba dodávat, že to byla nabídka, která se neodmítá. „Když jsem byl mladší, díval jsem se na Lucovy filmy,“ vzpomíná herec. „Ty pro mě vždycky byly velkou inspirací, takže jsem si řekl, že po těch letech, která se živím jako herec, konečně potkám tohoto velkého režiséra. Byl jsem na všechno zvědavý - na to, jak pracuje na scéně, jak budou ti lidé naladění a jak budou vypadat lokace.“

Přestože pan Jang a jeho muži její postavu ve filmu mučili, Johansson má pro svého filmového partnera jen slova chvály. „S Choiem se mi pracovalo skvěle,“ říká. „Nemluvili jsme stejnou řečí, ale mohli jsme spolu velice dobře komunikovat výrazem. Takže přestože jsme točili scény, které byly plné násilí, chladu a brutality, jeho přítomnost byla tak tajemná, že jsme mohli komunikovat jakýmsi duchovním způsobem. Ale byl milý a laskavý. Ráda jsem ho sledovala, protože jeho výraz umí být velmi výmluvný. Přestože pana Janga můžeme vnímat jako jednoznačného ďábla nebo zločince, v Choiově podání jde o mnohotvárnou postavu.“

Na útěku před gangem kontaktuje Lucy Pierra Del Ria, francouzského policejního důstojníka, kterému dává vodítko k pašerákům zkoušejícím obejít letištní bezpečnostní službu. Del Rio, kterého hraje egyptský umělec Amr Waked, je zmatený, když mu mladá dáma zavolá a zpočátku jejímu příběhu moc nevěří. „Domnívá se, že si z něj někdo vystřelil,” vysvětluje Waked, kterého diváci znají především díky roli ve filmu Stephena Gaghana Syriana. „Nakonec se k ní na její cestě přidá a zjistí, že Lucy má nějaké nadlidské schopnosti, i když netuší, kde k nim přišla. Je tím ohromen a jejich vztah se postupně stává užším.“

Podle Bessona ztělesňuje Del Rio naivitu, a dodává, že pro chlapíka, jako je on, který vede normální obyčejný život, vypadá Lucy jako mimozemšťan. „Je Voltaireovým Candidem,“ říká režisér. „Zjišťuje, že Lucyiny schopnosti jsou tak obrovské, že s tím on nic nenadělá. Del Rio reprezentuje obecenstvo; v podstatě je mnou a vámi.“

Podle producentky je policista pravým opakem pana Janga. „Jak Lucy tvrdí, Del Rio je připomínkou její lidskosti, protože představuje laskavost,“ říká. „A on je také jediný, kdo je u ní do samého konce a svým způsobem ji ochraňuje. Lucy ztratila v důsledku působení drogy všechny své emoce, ale když je s Del Riem, objeví se aspoň malá jiskřička citu, který v ní ještě zůstal.“

Když Amru Wakedovi zavolal jeho agent, aby mu řekl, že se s ním chce Besson setkat a že uvažuje o tom, že mu dá roli ve svém připravovaném projektu, byl Waked nadšený. „Luc Besson se chce setkat se mnou? Já se chci setkat s ním,“ směje se Waked. „Vážně, k tomu, abych ten film chtěl, mi úplně stačilo, že Luc napsal scénář a sám se ujme režie. Když ten scénář čtete, pochopíte, proč je Luc tak důležitý režisér, autor a producent.”

Besson-Silla zdůrazňuje, že je ráda, že západní publikum egyptského umělce příliš nezná. „Co se mi na mě líbí, je to, že je skvělý herec a že jsme ho neviděli v mnoha filmech,“ poznamenává. „Myslím, že je důležité mít na plátně nové tváře.“

V souvislosti s hereckým obsazením upozorňuje producentka na Bessonův zájem natočit film o tom, jakým způsobem nás ovlivňuje naše prostředí a naopak. „Luc chtěl ukázat rozmanitost na této planetě a směsici všech těch různých kultur. Máme tady bělošku Scarlett Johansson, Morgana Freemana, který je Afroameričan, Min Sik Choia z Koreje a Amra Wakeda, který pochází z Egypta.”

Čas je jednotka
Lokace pro Lucy

Zaměřeno na Taiwan

Když psal Besson před deseti lety první verzi scénáře k Lucy, plánoval ho točit v Taipei na Taiwanu. Do Taipei přijel v roce 1994 v rámci promotour k filmu Pátý element a zamiloval si tamní lidi i atmosféru města. Když přišel čas hledat pro akční thriller lokace, uvažovali filmaři o několika různých asijských městech - kvůli rozpočtu i z logistických důvodů. Podle Bessona bylo vtipné, že nakonec se stejně natáčelo v Taipei a že se vybral ten samý hotel, ve kterém byl před 20 lety. „Nemohl jsem přijít na nic lepšího, než co jsem měl celé ty roky v hlavě,“ říká.

Besson-Silla potvrzuje, že neexistuje způsob, jakým by bylo možné vytvořit Taipei někde jinde. „Luc od samého začátku směřoval film do Taipei, protože to chtěl umístit do asijského města, kde je vše strašně rychlé. Taipei tomu přesně vyhovovalo. Kromě toho neexistuje moc evropských nebo amerických filmů, které by se tam natáčely.“

Režisérovi se natáčení na Taiwanu líbilo a aktivně podporuje další filmaře v tom, aby své filmy točili zde. „Lidé žijící v Taipei jsou ti nejpříjemnější, které jsem kdy potkal,“ rozplývá se Besson nadšením. „Úřady jsou důvěryhodné a filmovému štábu nápomocné. Kromě toho jsou tady k dispozici všechny druhy reálných lokací - městské budovy, mořské scenérie, pláže, lesy, hory - vše v dosahu 100 mil.“ Odmlčí se. „A jako třešničku na dortu se tady dělají nejlepší knedlíky na světě.“

Lucy byla pro Johansson první zkušenost s natáčením v Taipei. „Milovala jsem objevování toho města,“ říká Johansson. Na Taiwanu je zvykem se na začátku každého natáčení pomodlit a obětovat bohům. Producentka Besson-Silla na tuto zkušenost vzpomíná: „Když jsem přišla první den na natáčení, uviděla jsem stolek s jídlem a pitím. Ptala jsem se, co to je, stolek uprostřed scény. A někdo řekl, že to je pro duchy. Byla to skvělá zkušenost a já jsem ráda, že jsem mohla být v jiné zemi a objevovat místní kulturu. Věřím, že to přineslo mnoho i členům týmu a celému filmu.“

Besson na sobě také cítil kouzlo místní tradice a líčí první den natáčení: „Všichni drželi vonné tyčinky a říkali modlitbu v čínštině. Potom jsme se uklonili na všechny čtyři světové strany, abychom ze scény vyhnali všechny zlé duchy. A ono to fungovalo, protože jsme za celou dobu natáčení neměli jediného zlého ducha. Bylo velmi milé a dojemné to vidět. Bez ohledu na náboženství existuje jednotná společná komunikace.“

À Paris

Poté, co Lucy uprchne z Taiwanu, skončí v Paříži, kde se točily některé z nejnapínavějších scén. Klíčové lokace zahrnovaly proslulou Rue de Rivoli kousek od muzea Louvre a Tuilerijské zahrady, světově uznávanou Sorbonnu, vojenskou nemocnici Val-de-Grâce, kde se léčí vysocí francouzští důstojníci a rušný bleší trh.

Jak Besson-Silla poznamenává, k natočení nejdivočejší automobilové honičky si filmový štáb vybral termín uprostřed léta, kdy je v Paříži méně lidí. „Luc měl bláznivou myšlenku nechat Lucy řídit auto v protisměru na Rue de Rivoli, což je velmi rušná čtyřproudá jednosměrka mezi Louvrem a náměstím Svornosti. To vše probíhalo v plné rychlosti za bílého dne! Bylo to úžasné.“

Režisér soustředil natočení jedné z nejnáročnějších akcí celé výroby na pařížský bleší trh. „Byli jsme na bleším trhu plném lidí ve dvě odpoledne a kolem nás jednoduše lítala vzduchem auta a přistávala na ovoci a zelenině,“ směje se Besson. „Vyžadovalo to obrovská bezpečnostní opatření, ale po třídenním natáčení jsme měli vážně skvělý materiál.“

Také Minu Sikovi se natáčení v Paříži líbilo. „V Paříži je opravdu velmi dobré jídlo, takže pro mě bylo dost bolestivé odolávat delikátní francouzské kuchyni,“ říká. „Myslím, že jsem stejně trochu přibral,“ směje se.

Cité du Fonéma

Kromě natáčení v lokacích Paříže se část filmu vyráběla ve studiu patřícímu k novému Cité du Cinéma kousek za Paříží. Umělecké studio postavené na 102 500 čtverečních stopách už hostilo několik velkých produkcí,včetně produkcí nejčerstvějších filmů jako 3 dny na zabití, Mafiánovi, 96 hodin: Odplata a The Hundred-Foot Journey.

Většina interiérů - například hotelové apartmá a části Sorbonny - byly vytvořeny v nahrávacím studiu. Besson-Silla konstatuje, že práce ve studiu je daleko pohodlnější, protože se celé prostředí dá lépe kontrolovat, a s takovým množstvím speciálních efektů to velmi zjednodušilo celou organizaci.“

„Sorbonna je jednou z nejstarších univerzit na světě,“ vzpomíná režisér na kulisy Sorbonny, „a my jsme po zdech rozeseli více než dva tisíce děr po kulkách. První den bylo vše čisťounké. Potom jsme tam den po dni strašně stříleli. Na konci nebylo vlastně vůbec nic vidět, všechno bylo v mlze. Pořád mám v hlavě obrázek prvního dne - kdy bylo všechno tak čisté - a posledního dne, kdy se nedalo ani poznat, že to je Sorbonna.“

„Legrační je,“ přemítá Besson, „že Sorbonna je celá o znalostech, a já jsem odešel ze školy poměrně mladý, abych mohl točit filmy. Teď jsem tady, dělám film o znalostech a mozkových schopnostech, a při tom kompletně zničím to, co je ztělesněním znalostí.“

Johansson obdivuje kulisy postavené v Cité du Cinéma: „Kulisy jsou masivní a hodně detailní,“ popisuje herečka. „Mohli jsme být v bytě nebo v luxusním hotelovém apartmá v Taipei nebo kdekoliv jinde. Cestovala jsem různými světy v rámci jednoho studia.”

Blízko k talentu:
Bessonův charakteristický styl

Bessonova produkce se nepodobá žádné jiné. To má rozhodně co do činění s tím, že se autor a režisér sám velmi intenzivně angažuje v každé fázi natáčení. Besson-Silla poznamenává, že Besson se k profesi „režiséra na plný úvazek“ propracoval přes práci ve všech odděleních. Nikoho proto nepřekvapilo, když se Besson zvedl a přidal komparzistům víc falešné krve nebo když poupravil Johansson makeup, když stál za kamerou.

Producentka popisuje režisérův postup: „Luc je velmi praktický. Pro něj neexistuje žádná zeď mezi technikou a natáčením scény. Když chce, aby něco bylo, tak prostě jde a udělá to. Takhle dostává ze scény i z herců maximum. Jakmile jste na place, je nejdůležitější, aby v centru pozornosti byli herci a ne technická stránka věci. Herci oceňují to, že jim je blízko, drží kameru a když točí, mluví s nimi.“

Besson k tomu říká, že má tak jasnou představu o každém záběru, který chce natočit, že má rád vždy po ruce kameru. „Jsem buď za kamerou, nebo ji mám aspoň na rameni,“ říká. „Rád jsem blízko herců. Zjistil jsem, že když řeknete ‘Akce', je to jako kdybyste drželi v paži herce injekční stříkačku. Je to anestetikum. Mezi povely ‘Akce' a ‘Střih' je herec na anestetiku. Je někým jiným a já to nechci rušit. Někdy uprostřed záběru můžu říct ‘Fajn, vydechni. Sjedeme to znovu. Řekni to znovu. Vrať se zpátky na začátek.' Nepřerušuji ho, protože chci z toho stavu, ve kterém herec je, dostat maximum. A herci to oceňují, protože ten tlak, který na ně vyvíjí pokyn ‘Akce!' je velmi silný.“

Představitelka hlavní role hodnotí režisérův přístup jako uspokojující a naplňující a zároveň jako velmi náročný. O Bessonově režijním stylu říká: „Luc má velmi specifickou představu o tom, jak chce, aby každá scéna vypadala. To může být těžké, ale já to u režiséra oceňuji. Oceňuji jeho důraz na detail a neochotu spokojit se s něčím menším. Může to být vyčerpávající, ale na druhou stranu jsem nikdy neopustila scénu s pocitem, že nevím, jestli jsme skutečně dosáhli toho, co jsme chtěli. Je důsledný v tom, že se nespokojí s ničím, co není perfektní. A to je skvělé!“

Waked s Johansson souhlasí a říká: „Nejzajímavější na práci s Lucem je to, že Luc je kameraman. Když režisér řekne ‘Stop' nebo ‘Střih', okamžitě se dívám do tváře kameramana. To je můj první divák, přímo na place. A podle výrazu v jeho tváři jsem si řekl, že to buď šlo dobře, nebo ne. A kdykoliv na Lucovi vidíte jeden konkrétní výraz, naprosto jistě víte, že děláte správnou věc. Je režisérem, který naprosto přesně zná každý atom svého obrazu a ví, kde ho chce mít a jak to chce. Hodně jsem se prací s ním naučil!”

Min Sik oceňuje hřejivou atmosféru, která na natáčení panovala, s tím, že jak filmový štáb, tak herci, byli velmi vstřícní, přestože nemluvil ani francouzsky, ani anglicky. „I když se kultura a jazyk liší, všichni jsme pracovali na stejném cíli. Ti lidé byli velmi profesionální a všichni ke mně byli velmi laskaví. Pořád jsme se smáli a žertovali, takže mám na celé natáčení jen ty nejbáječnější vzpomínky.“

Profesor Agid, který režisérovi pomohl rozvinout tento projekt, je nadšený jak filmem, tak zážitky, které film poskytuje. „Lucy přispívá k poznání mozku. Je zajímavé, že když mluvíte s lidmi na ulici, vědí, co je střevo, vědí, co je srdce, i když si někdy myslí, že emoce sídlí v srdci,“ směje se. „Ale ve skutečnosti nevědí, co je mozek. Je to neuvěřitelné. Takže doufám, že tento film, který je fascinující, podnítí zájem lidí o mozek.“

Více než deset let poté, co napsal první scénář k filmu Lucy, je Besson připraven ukázat světu svou dlouholetou a s láskou udělanou práci. „Chci, aby lidé odcházeli z filmu se slovy ‘Panebože! Musím si něco zjistit o mozku a rozumových schopnostech' a potom se připojili na internet, aby se o tom dozvěděli víc.“