Mělčiny

V napínavém thrilleru se Nancy vydává osamoceně surfovat na odlehlé pláži. V průběhu surfování je napadena velkým bílým žralokem a zůstane uvězněna na moři jen nedaleko od břehu. Ačkoliv ji od přežití dělí pouhých 200 metrů, jejich překonání se ukáže být otázkou souboje dvou vůlí. Jedná se o Čelisti pro zcela novou generaci diváků.

„Tenhle film vás pohltí na té nejnižší úrovni,“ prohlašuje Blake Lively, která si zahrála mladou ženu, jež uvízne nedaleko od břehu po útoku bílého žraloka. „Je o odhodlání přežít, o síle vůle. Když jsem si scénář přečetla, přemýšlela jsem o tom, co bych si v takové situaci počala. To, jak Nancy bojuje o život, je prostě neuvěřitelné.“

Ve filmu Mělčiny Nancy touží po smrti matky po samotě. Ačkoliv se intenzivně věnovala studiu medicíny, surfování pro ni vždy bylo způsobem, jak si pročistit mysl, a nyní nalezla přesně to, co hledala - tajnou pláž, která byla pro její matku velice výjimečným místem. Ačkoliv si uvědomuje, že surfovat o samotě je nebezpečné, poté, co to její doprovod vzdá, rozhodne se toto riziko podstoupit - dokonce ještě zavolá své rodině, aby jim oznámila, že ono výjimečné místo skutečně našla. Surfování na tomto krásném a ukrytém místě pro ni představuje šanci vyrovnat se s nedávnou ztrátou.

„Bohužel se jí ale podařilo zabrousit do lovišť bílého žraloka,“ vysvětluje Matti Leshem, který film se svou manželkou a produkční partnerkou Lynn Harris produkuje. „Žralok na ni zaútočí, ale dělá v podstatě jen to, co je v jeho přirozenosti. Nancy se nikdy neocitne dál než několik stovek metrů od břehu - mohla by k němu bez problémů doplavat - ovšem dostat se do bezpečí znamená čelit dalšímu útoku žraloka.“

„Moc mě baví sledovat vývoj nějaké postavy ve filmu podobného žánru,“ říká producentka Lynn Harris. „Snímek Mělčiny je neuvěřitelně napínavým thrillerem, postaveným na velice realistické postavě - na hrdince, která prochází určitým vývojem, jenž jí pomáhá nabrat síly a překonat svůj strach.“

Nancy bude skutečně potřebovat veškeré své síly - ale také odvahu, inteligenci, zručnost a tvořivost - k tomu, aby z této situace vyvázla živá. „Uvědomuje si, že si musí vystačit s tím málem, které má k dispozici. Zjišťuje, co by všechno ke svému přežití mohla využít. Ať už se jedná o předchozí znalosti a zkušenosti, základní a dosud neobjevené instinkty, zhodnocení a průzkum okolního prostředí či dokonce vytváření improvizovaných nástrojů z toho, co má k dispozici na své výstroji a na oblečení, se pokouší v souboji o přežití nalézt cokoliv, co by jí mohlo nějakým způsobem pomoci. Znovu a znovu je nucena poznat, jak silnou vůli doopravdy má. A podobně jako příliv na moři kolem ní i síla této vůle neustále stoupá.“

„Jedná se o neuvěřitelně syrový příběh, ale současně také o příběh, který nás všechny dokáže oslovit - který se zabývá našimi nejhoršími obavami,“ míní Leshem. „Co obnáší postavit se něčemu, o čem by vás nikdy nenapadlo, že se tomu postavit budete muset? A na jisté úrovni se samozřejmě jedná o metaforu pro cokoliv náročného, ztělesněnou v podobě bílého žraloka.“

Nancy se ocitá tváří v tvář nejobávanějšímu mořskému dravci. Tento je navíc výjimečně velký a vražedný - jakmile ucítí krev, udělá to, co je v jeho přirozenosti a brání svá loviště a mrtvolu velkého keporkaka. Nancy je sice velice vynalézavá a zručná, ale žralok je stejně jako ona odhodlaný přežít za každou cenu a udělá cokoliv, aby z tohoto souboje vyšel vítězně.

Režisérem, který jejich souboj dostal na povel, je Jaume Collet-Serra. „Každý film, který natočil, je ohromně napínavý,“ prohlašuje Harris. „Své herce je schopen přimět k výjimečným výkonům a každou scénu a každé políčko filmu chápe z pohledu diváků - je mu jasné, co pro ně v daný okamžik bude nejzajímavější a nejuspokojivější.“

Collet-Serra byl z možnosti podílet se na tomto filmu nadšený, protože, jak říká, „šlo o spojení velkého množství prvků, které jsou pro režiséra velkou výzvou. Vše se odehrává na jednom místě. Všude kolem je voda. Jsou tu zvířata. A také počítačově generovaná postava. Cokoliv ze jmenovaného je samo o sobě náročné, takže zkombinovat vše do jednoho filmu bylo opravdu velmi lákavé.“

Do hlavní role filmu jeho tvůrci obsadili Blake Livelovou, která se proslavila svou rolí v seriálu Super drbna a sklidila velké uznání kritiky za svůj výkon ve filmu Věčně mladá. „Vypadá jako mladá dívka, která se surfování věnuje celý život, ale současně je velice inteligentní - umí na diváka skutečně zapůsobit a rozhodně byste jí uvěřili, že studuje medicínu,“ míní Harris. „Její výkon je velice silný a emocionální - a jedná se o náročnou roli, protože její postava se objevuje v každém záběru filmu.“

„Blake je nejenom velice sympatická, ale také houževnatá, chytrá a schopná,“ prohlašuje Collet-Serra. „To jsou přesně ty vlastnosti, které měla mít i Nancy.“ „Nancy je studentkou medicíny, což se hodí, protože krvácí na kameni v moři,“ směje se Livelyová. „Je velice praktická a snaživá, má ráda, když jí vše vychází. Představte si, že se někdo takový ocitne v té nejzmatenější situaci, jakou si dovedete představit. Moc to k sobě nejde. A právě to je na tomhle příběhu tak zajímavé - její zážitky jsou pro ni jednou velkou zkouškou. Jak bojuje o život, vnímáte, že současně narůstá její vnitřní síla, ale také že se zvolna rozpadá její osobnost. Jedná se o zajímavé pozorování. I když je ale velice zodpovědná, kdesi v jejím srdci se musí ukrývat i touha po dobrodružství, jinak by se z ní nikdy nestala tak úžasná surfařka.“ „Nancy by měla být mrtvá, ale díky své vynalézavosti, inteligenci a touze přežít dokáže neuvěřitelné věci,“ říká Leshem.

„Musela jsem trénovat - nejenom se naučit co nejlépe surfovat, ale musela jsem podstoupit také spoustu vytrvalostního tréninku, abych tuhle fyzicky velice náročnou roli zvládla,“ vysvětluje Livelyová. „S výjimkou posledních dvou týdnů natáčení jsem dokonce ani neměla dublérku - všechny kaskadérské scény jsem až do té doby točila sama. Samozřejmě s výjimkou surfování! Měla jsem velké štěstí, že moje surfařské scény natočila Isabella Nichols, nejlepší juniorská surfařka na světě. Co se týče ostatních kaskadérských výkonů, rozhodně jsem si z natáčení odnesla pár „válečných zranění“, ale byla jsem hrdá, že jsem to všechno zvládla.“

„Blake před natáčením absolvovala pár hodin surfařského výcviku, takže měla celkem jasnou představu, o co se jedná,“ říká Nichols. „Pomáhala jsem jí s nejrůznějšími drobnostmi, které si člověk osvojí teprve časem, a pomáhala jsem jí se zlepšováním techniky. Učila se poměrně rychle, což je velice příjemné. Kdykoliv bylo při natáčení potřeba něco, co souviselo se surfováním, byla jsem jí k dispozici. Přicházela za mnou s různými nápady, a já zase naopak za ní, a všechno to skvěle fungovalo.“

V roce 2010 Livelyová strávila jistý čas ve vodě potápěním mezi bílými žraloky ve společnosti ochránců přírody, což znamenalo, že měla k příběhu tohoto filmu mnohem blíže. „Potápěla jsem se mezi bílými žraloky v Gansbaai v Jihoafrické republice,“ svěřuje se. „Ocitla jsem se těm majestátním zvířatům tváří v tvář. Bylo to pro mne ohromně objevné, protože jsem z bílých žraloků měla vždycky hrůzu, ale když jsem se s nimi ocitla ve vodě, v jejich přirozeném prostředí, tak vůbec nevypadaly jako ty obrovské příšery - jsou to krásná, mírumilovná a rozvážná zvířata. To mi pomohlo, protože v rámci tohoto filmu nepovažuji žraloka za prostého útočníka - žralok je pozoruhodné stvoření, které se prostě jen snaží přežít. Stejně jako Nancy.“

Natáčení filmu obvykle znamená, že jste obklopeni spoustou lidí, ale Livelyová si občas situaci své postavy musela vyzkoušet na vlastní kůži. Například širokoúhlý záběr Livelyové na kameni v moři pochopitelně znamenal, že kolem ní nemohl nikdo být. „Přišla jsem na plac - který byl v našem případě tvořen kamenem a bójí, obklopenými mořem - a všichni mě tam nechali a vrátili se na břeh. Seděla jsem tam nějakých 300 nebo 400 metrů od břehu sama ve velkých přílivových vlnách a čekala na to, až za kopci v dálce objeví vrtulník s kamerou. Po několika minutách osamocení vrtulník přiletěl, natočil potřebné záběry a zase mě opustil. Dohromady jsem tam strávila dobrých třicet minut naprosto sama, během kterých jsem si velice dobře uvědomovala, co taková situace obnáší. Bylo to krásné, ale i skutečně děsivé. Jednalo se o pozoruhodný zážitek.“

Collet-Serra prohlašuje, že Blake Livelyová pro něj v případě tohoto filmu nebyla pouhou řadovou herečkou. Protože se objevuje v prakticky každém záběru filmu, podle jeho slov „se skutečně podílela na vyprávění tohoto příběhu. Ušili jsme jí ho přesně na tělo. Shodli jsme se na tom, jaký film natáčíme, a ona se na jeho vzniku zcela jednoznačně chtěla podílet.“

Jednou z věcí, na které se uvedené vztahuje, je právě její názor, že žralok není nějaká nestvůra, ale prosté zvíře, které se - podobně jako Nancy - snaží přežít. „Lidé ze žraloků dělají nesmyslná monstra - považují je za krvežíznivá a krutá stvoření, ale oni takoví vůbec nejsou. Žralo je zkrátka divoké zvíře ve svém přirozeném prostředí,“ pokračuje Livelyová. „Nancy se žralokem poměrně hodně sympatizuje, i když bojuje o život. Myslím, že je velice pozoruhodné, pokud se někomu v tak náročné situaci podaří najít zachovat empatii. Nancy si to naplno uvědomí ve chvíli, kdy si všimne, že lidstvo na žraloka zaútočilo jako první. Lidé se ho už velmi nemilosrdně pokoušeli ulovit. A nikoliv z důvodů vlastního přežití - čistě pro zábavu. Pak začnete chápat žralokovu motivaci, jeho odhodlání a vůli, jeho zoufalství, protože mu jde o přežití. Jde tu tedy o souboj dvou vůlí. Oba jeho protagonisté jsou obětmi. Ale jen jeden z nich může přežít. Je to velice tragické. Jak už tomu v přírodě bývá.“

Ve filmu se objevují také Angelo Josue Lozano Corzo a Jose Manuel Trujillo Sala (zvaný též Yuco), kteří na pláži surfují společně s Nancy. „Angelo právě vyhrál šampionát v Mexiku, takže jsem si ho našel na Google a pustil jsem si všechna jeho videa,“ říká Collet-Serra. „V jednom z nich surfoval s Yucem. Prohlásil jsem, že je chci mít oba ve svém filmu, a opravdu se to vyplatilo - potřebovali jsme dva surfaře, kteří budou nejenom výjimeční, co se surfování týče, ale budou to také dobří přátelé.“

Lozano Corzo prohlašuje, že Livelyová se ničeho nezalekla - neměla nejmenší problémy nechat si od odborníků poradit, a samozřejmě mohla být naopak nápomocná i sama. „Byla skutečně velice příjemná a moc dobře se nám s ní spolupracovalo,“ říká. „Surfování jí šlo velice dobře - v rychlosti jsme ji naučili pádlovat a ona se byla schopna učit velice rychle. Nějaké předchozí zkušenosti už měla, takže myslím, že to pro ni bylo snadné a že ji to bavilo. Poskytli jsme jí nějaké další surfařské rady, které byly podle nás na místě, a ona je zvládla velice rychle vstřebat a dokonce si je uzpůsobit pro svůj vlastní styl. A naopak nám poskytla jisté herecké rady, které jsme s Yucem velice ocenili.“

Pro Lozana Corza a Trujilla Salase nebylo surfování před kamerami ničím výjimečným. „Pro mě to bylo naprosto všední - prostě jen normální surfování a zábava,“ popisuje Lozano Corzo. „Během natáčení jsme s Yucem prožili pár skutečně hodně zábavných dní. Kameramani byli velice dobří a v minulosti už na surfařských filmech spolupracovali, takže jsme si velice dobře rozuměli.“

Posledním členem hereckého týmu je Óscar Jaenada coby Carlos, domorodec, který Nancy na pláž dovede. „Je jediným, kdo ví, jak se na tuhle pláž dostat - je velice ukrytá a najít ji není snadné,“ popisuje Jaenada. „Později mu dojde, že se na té pláži něco stalo, a jde se tam podívat.“

Natáčení probíhalo především na Ostrově lorda Howea, malém ostrůvku, který se nalézá zhruba 1100 kilometrů východně od Sydney. Návštěvníky kin patrně zaujme ze stejných důvodů, kterými zaujalo Nancy ono odlehlé místo, které ve filmu ztvárnil: jedná se o jedno z mála posledních člověkem nepoznamenaných míst na Zemi.

Většinu ostrova tvoří prakticky nedotčená džungle plná rostlin a živočichů, které nikde jinde na světě nenajdeme. V okolních tyrkysových vodách žijí obří škeble, mořské želvy, klauni, perutýni, tuňáci, řada druhů makrelovitých a klipkovitých ryb a také pyskouni. „Jedná se o místo světového dědictví UNESCO a národní park, vody kolem ostrova jsou chráněné a ti, kteří na ostrově žijí, sem přijeli před pěti či šesti generacemi a ostrova si velice váží. Na atmosféře tohoto místa bezpochyby celý náš film stojí,“ soudí Duncan Jones, který pro film vybíral natáčecí lokace.

„Možnost natáčet na Ostrově lorda Howea byla něčím skutečně výjimečným,“ říká o tomto místě Lively. „Je to překrásný a neposkvrněný kousek země uprostřed oceánu. Je to takový malý ukrytý poklad. Až do kin uvedeme náš film, všichni tam budou chtít jet, protože je záběry z ostrova okouzlí.“

Jones byl prvním, kdo Ostrov lorda Howea navrhnul jako potenciální místo natáčení. „Ze Sydney tam letíte dvě a půl hodiny letadlem,“ vzpomíná Leshem. „Nachází se na cestě mezi Austrálií a Novým Zélandem uprostřed oceánu. Vydal jsem se tam společně s Jaumem a s Flaviem Labianem, našim kameramanem. Flavio, skutečný umělec, vystrčil hlavu z okna a povídá 'Koukejte támhle na tu pláž.' Podíval jsem se na ni, otočil jsem se na Jaumeho a bylo mi jasné, že jsme našli místo, které jsme hledali.“ „Brali jsme to tak, že čtyři filmová políčka záběru na téhle pláži jsou cennější než dvě hodiny materiálu z nějaké jiné pláže, která by nám tak docela nevyhovovala,“ popisuje Collet-Serra.

Leshem zmiňuje, že na natáčecí lokaci měli jen několik málo požadavků. „Potřebovali jsme přirozenou zátoku - postava, kterou ztvárnila Blake, musí neustále vidět na břeh. Museli jsme mít k dispozici místo, kam by se náš příběh dal zasadit. Ale jinak jsme chtěli natáčet na místě, které ještě nikdo neviděl, a takových míst už na světě mnoho není,“ míní Leshem.

Snímek Mělčiny je skutečně prvním vysokorozpočtovým filmem, který se na Ostrově lorda Howea kdy natáčel. Jak si lze představit, vydat se na místa, kam se dosud žádný jiný filmový štáb nevydal, s sebou pro tvůrčí tým přinášelo nejrůznější výzvy. „Na ostrově žije 350 lidí a k dispozici je zde 400 ubytovacích míst - to je vše,“ popisuje Harris. „Není tu mobilní pokrytí, wifi jen na pár místech, několik automobilů.“

„Po logistické stránce se jednalo o nejkomplikovanější projekt, na kterém jsem se kdy podílel,“ dodává Jones. „Museli jsme tam dopravit stočlenný štáb s veškerým vybavením, což obnášelo potřebu zajistit celkem 45 lodí, které by zde mohly přistát.“ Ačkoliv si s sebou štáb na ostrov přivezl nákladní automobily, nejsou na ně na Ostrově lorda Howea příliš zvyklí. „Všichni po ostrově cestují pěšky, na kolech nebo několika málo auty, která tu jsou k dispozici, takže jsme byli velice omezení v tom, jakou techniku si můžeme přivézt, a členové štábu proto museli být velmi kreativní, co se řešení problémů týče.“

Ironická na celém natáčení byla podle slov vedoucího týmu kaskadérů Glenna Ruehlanda také skutečnost, že bylo při natáčení třeba používat zábrany proti žralokům, aby se nemohli do míst, kde se právě natáčelo, dostat.

Collet-Serra se svým štábem čelil také velice nečekanému problému. „Má se jednat o velice odlehlou a takřka nenavštěvovanou pláž, ale my pracujeme s velkým štábem. Jakmile jsme si vybrali na pláži potřebné místo, připravili ho na natáčení a nanosili na něj veškeré vybavení, všude bylo v písku plno stop - takže jsme se poté museli snažit po sobě veškeré stopy zase zamaskovat. Nakonec jsme se rozhodli vytyčit stezky, po kterých všichni chodili v řadě za sebou, abychom nežádoucí stopy v písku v maximální možné míře dokázali odstranit.“

Tvůrci filmu natáčeli v exteriérech na Ostrově lorda Howea celkem deset dní. „Sílu oceánu nemůžete nikdy podceňovat,“ pokračuje Collet-Serra, když popisuje průběh natáčení. „Zkuste si představit, že se snažíte koordinovat filmový štáb, pracující na velice rozsáhlé lokaci, která zahrnuje otevřené moře s obrovskými vlnami, zatímco Blake jede na surfu. Kameraman se to vše snaží zachytit, a počasí se začíná měnit, takže hrozí, že světelné podmínky záběru, který teď natočíte, nebudou odpovídat těm v záběru předchozím.“

„Oceán je mocný a nepředvídatelný,“ dodává Leshem. „Byli jsme vydáni na milost jak moři, tak počasí. Všude kolem nás se odehrával přirozený chaos a my se v něm pokoušeli natáčet film, což je velice pečlivá a koordinovaná práce. Bylo to velmi náročné, ale domníváme se, že výsledky za to stály.“

Jako příklad problémů s natáčením na vodě uvádí Collet-Serra jednu ze zdánlivě prostých scén. „Tou nejnemožnější scénou, jakou jsme natočili, byla scéna s dialogem - Blake sedí na surfu a baví se se surfaři, kteří jsou od ní 30 metrů daleko,“ pokračuje Collet-Serra. „Abyste mohli natočit scénu s dialogem, musíte mít kameru stabilizovanou. Takže jsme kamerový jeřáb ukotvili na lodi na čtyřech místech a pomocníci se ho snažili rovnat. Potápěči drželi na místě Blake, aby ji neunášel proud, a oba surfaři se pokoušeli najít správné místo, kde by měli v záběru být. K natočení scény, která působí velice triviálně, jsme potřebovali devět lodí, 70 lidí a několik potápěčů.“

Práce na takovém překrásném místě se ale přesto vyplatila, protože se tvůrcům filmu - včetně pomocného/podmořského kameramana Simona Christidise, A.C.S. - podařilo natočit některé opravdu ohromující záběry. „Simon, náš podvodní kameraman, byl úžasný. Vzal si například kameru a šel natáčet Angela a Joseho, jak surfují, a já za ním téhož dne odpoledne běžel natěšený jak malý kluk, abych se podíval, jaké pozoruhodné záběry natočil tentokrát. Surfařské scény jsou v našem filmu prostě úchvatné a je to jenom díky Simonovi a surfařům.“ Film se natáčel také v hlavní vodní nádrži ateliérů Village Roadshow Studios v australském Queenslandu.

Při tvorbě žraloka chtěl Jaume Collet-Serra vytvořit úctyhodného protivníka, který by diváky dokázal udržet v maximálním napětí. „Chtěl jsem, aby na sebe žralok po celou polovinu filmu dokázal upoutat pozornost,“ říká Collet-Serra. „Nechtěl jsem ho divákům odhalit najednou, ale spíše postupně, a poté byl ztělesněním moci přírody. Bral jsem to tak, že pokud si ho nestihne dobře prohlédnout Nancy, pak by ho neměli vidět ani diváci.“

Z pochopitelných důvodů měl být bílý žralok ve filmu vytvořen digitálně. Bílí žraloci jsou ohroženým druhem a v zajetí se jim obvykle příliš nedaří. A to vůbec nebereme v potaz rizika, která by souvisela s natáčením filmu v blízkosti nepředvídatelného divokého zvířete.

Collet-Serra při práci na žralokovi spojil své síly s výtvarným týmem. „Usoudil jsem, že by se mělo jednat o samici,“ říká režisér. „Samice jsou poněkud větší a řada z nich má po páření velké jizvy. Po vizuální stránce jsou strašidelnější a jsou také odhodlanější bránit své území.“ Vedoucím týmu vizuálních efektů byl Scott E. Anderson. „Jak Jaume, tak Diana Ibanez, producentka vizuálních efektů tohoto filmu, si toho o žralocích hodně nastudovali,“ říká. „Prostřednictvím Jaumeových poznámek a našich společných rozhovorů s Dianou dali dohromady velké množství nejrůznějších podkladových materiálů - situace se žraloky, které Jaumea zaujaly, ale i jejich obecné chování a činy. Z toho, co se Jaumemu líbilo, jsme sestavili celou naši podkladovou knihovnu, z níž jsme následně čerpali.“

Při animaci žraloka bylo pro Andersona nejnáročnější vytvořit postavu, která by se chovala dostatečně uvěřitelně. „Žralok je ve své povaze velice konzistentní,“ říká. „Nancy se v jeho území ocitne náhodou a naruší fungování žralokova světa. A jakmile ji žralok poraní, bere ji prostě jako potravu. Nejde tu o nic osobního - žralok se prostě jen chová jako žralok. Ke konci, když Nancy bojuje o holý život, bojuje žralok o ten svůj. Oba dělají jenom to, co musejí.“

Samotná velikost žraloka byla pro animátory velice důležitá. „Neustále jsem jim říkal, aby si žraloka představovali jako velkou dodávku se silným dieselovým motorem a spoustou kroutícího momentu, ne jako lehké a svižné sportovní auto s vysokootáčkovým motorem,“ pokračuje Anderson. „Je velký a elegantní a ve vodě se pohybuje s velkou silou. Jeho hmotnost je nutno brát v potaz, když naráží do bóje nebo do čehokoliv jiného - je to opravdu obrovské a mohutné zvíře.“

<>Obrázek nenalezen<> Tyto dvě spolu přímo související vlastnosti žraloka - povaha jeho chování, vyplývající z jeho rozměrů - poskytly Andersonovy dostatek prostředků k tomu, aby dokázal vytvořit napínavé scény, po kterých Collet-Serra toužil. „Jaume měl velice jasnou představu o tom, co po stránce napětí a strachu od filmu očekává - někdy se objevují, když byste to nečekali, a jindy vám jde po krku obrovský žralok. S touhle rovnováhou neustále pracoval, takže bylo velice důležité, aby se nám ji podařilo velice přesně vystihnout.“

Andersonův tým zpracoval také obrovské množství simulací vody. Ačkoliv si štáb při natáčení vypomáhal vodním skútrem, masivní rozměry žraloka vyžadovaly, aby se jeho pohyby na vodě kolem něj projevovaly ještě mnohem intenzivněji. Proto přišla na řadu digitální technika. „Před mnoha lety by nikoho ani nenapadlo se do projektu s podobným rozsahem vůbec pustit,“ míní Anderson. „Je úžasné, kolik společností nám dokázalo vypomoci jak s animací žraloka, tak i s digitálním doplněním a simulací vody.“

Andersonův tým má na svém kontě také pozoruhodné množství digitálních manipulací natáčecích lokací. Ty části filmu, jejichž natáčení bylo třeba provádět v podmínkách, nad kterými mohl mít štáb větší kontrolu než v případě exteriérů na Ostrově lorda Howea, se natáčely ve vodní nádrži a okolní prostředí pak bylo do záběrů doplněno digitálně. „Vytvořili jsme virtuální vodní svět,“ popisuje Anderson. „Jednalo se o obrovsky náročný úkol - dost možná tři čtvrtiny záběrů ve filmu obsahují vizuální efekty. V průběhu natáčení si Jaume vytvořil krásné 360-stupňové panoráma z kamene, na kterém Nancy uvízla. Tohle panoráma se stalo naším virtuálním světem, který nám pomohl zahrnout vše, co ve filmu vidíte, od slunečného dne přes oblačnou noc až po časné ráno.“