fb  Sdílet
   Informace    Recenze    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Ukázka    Fotky    Podobné filmy    

78% 2668 hlasů
film / animovaný, komedie, fantasy, muzikály, romantický, USA, , 92 min.
Tangled
Kinopremiéra v ČR 27.1.2011 v SK 16.12.2010, DVD a Blu-Ray od 18.5.2011 Magicbox

Režie: ,
Herci: , , , , , více...


V TV televize pá. 23.10. RTL klub 19.00



Ukázka
02:07



Když se okouzlující bandita Flynn schová v tajemné věži, stane se rukojmím krásné Lociky. Odvážná dívka má hebké zlaté vlasy, dlouhé neuvěřitelných třiadvacet metrů! Ty dva čeká dobrodružství plné humorných příhod.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Nádherně udělané, příjemné vyprávění, nádherná hudba ale co, samé nej nej nej, Prostě americká věc
Všechny komentáře k filmu 66+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka ČR, Oficiální stránka 2    Videotéka: přidat si do ní film

Recenze

Bylo, nebylo…kdysi dávno se chtěla být jedna čarodějnice navždy mladá. K tomu jí pomáhala mocná kytka, která po zpívaném zaklínadle vždy omladila její tělo a stařena tak žila jako mladice po dlouhá léta. Jednoho dne ale onemocněla místní královna a kytka jí pomohla přežít, za což zaplatila rostlina svým životem. Její vliv však přešel na čerstvě narozenou královskou dceru Lociku, jejíž vlasy si zachovaly stejnou uzdravující schopnost.      Mamá Gothel, jak je nám čarodějnice představena, se pokusí mladou Lociku ostříhat a vlasy si přivlastnit. Při prvním ustřižení však zjistí, že vlasy mají svou moc jedině, pokud zůstávají na hlavě královského dítka. Gothel tedy mladou Lociku unese, zavře do věže a vychová ji jako vlastní dceru.    Dítě si myslí, že je vše správně a její matkou je Mamá Gothel, tedy až do doby puberty. Ta v člověku probouzí různé touhy a mladá dívčina tak stále víc přemýšlí nad okolním světem, který jí zůstává zapovězen. Osud ji do cesty pošle... Celá recenze
moviefan, 9 z 10

Popis filmu Na vlásku

Na vlásku je animovaná hudební komedie plná efektů a dobrodružství o dívce, která má kouzelné vlasy zlaté barvy dlouhé víc než 70 stop. Princezna Locika je unesena z hradu svých rodičů již jako dítě a zamčena v tajné věži a touží po dobrodružství. Nyní je ve věku teenagera s bujnou fantazií a odhodlá se s pomocí temperamentního bandity provést velký husarský kousek. Locika a její komplici nacházejí dobrodružství, srdce, humor a vlasy


O filmu

<>Obrázek nenalezen<> „Na vlásku je nabité zábavnými postavami, ale najdete v něm i úžasné akční scény a spoustu emocí,“ prohlašuje John Lasseter, hlavní tvůrčí vedoucí Walt Disney a Pixar Animation Studios. „Chtěli jsme stvořit unikátní svět a příběh, které připomínají bohatý a dramatický styl, který je spojen s klasikami společnosti Disney, ale současně je svěží a zábavný, a výsledkem je něco, co diváci v oblasti počítačově animovaných filmů ještě neviděli. Tvůrci filmu vytvořili svět, který vychází z Disneyho dědictví, ale přenáší nás do země, která je naprosto nová.“

„Jde o úžasný příběh dvou lidí, kteří tak docela ještě nevědí, kým jsou, a v průběhu filmu odhalují, co jim je souzeno,“ dodává producent Roy Conli. „Chtěli jsme prolomit některé stereotypy, které jsou v takovýchto filmech zaběhlé. Flynn je člověk, co všechno zná a všechno ví a nic ho nezaskočí. Locika je naivní, ale chytrá dívka, která vyrůstala v ústraní, takže nezná a neví nic a zaskočí ji naprosto cokoliv. Flynn jí pomáhá uvědomit si, kým vlastně je, a ona jemu pomáhá napravit některé z chyb, které v životě udělal. Společně se navzájem doplňují.“

Lasseter s režií jubilejního padesátého animovaného celovečerního filmu společnosti Disney oslovil dva z největších talentů této společnosti. Jakožto vycházející hvězdy animovaného světa byli povoláni Byron Howard a Nathan Greno, aby vytvořili film, který bude možné umístit na poličku do společnosti klasických animovaných filmů společnosti Disney, ale který je současně zábavnou hříčkou pro současné diváky. A Lasseter, který získal dva Oscary a na svém režijním kontě má filmy jako Příběh brouka či Auta, prohlašuje, že se jim to povedlo. „Jsou to jedni z nejtalentovanějších mladých režisérů, jaké jsem poznal,“ soudí. „Mají neuvěřitelný smysl pro příběh, ale jednou z věcí, které na nich mám rád, je jejich smysl pro humor. A dokonale chápou, co dělá film společnosti Disney filmem společnosti Disney: emoce. Walt Disney vždycky říkal, že každý úsměv by měl být vyvážen jednou slzou. Velice svěžím a moderním způsobem přistupují k něčemu, co je jinak naprosto klasický Disney.“

„Vypadá jako klasický animovaný film, ale je to současně 3D počítačová animace,“ podotýká Lasseter, „takže se opravdu nepodobá ničemu, co jsme dosud udělali.“ Howard režíroval v roce 2008 pro společnost Walt Disney Animation Studios komediální dobrodružný film Bolt: Pes pro každý případ, který po světě vydělal více než 300 milionů dolarů a vysloužil si nominaci na Zlatý globus ve dvou kategoriích (nejlepší animovaný celovečerní film a nejlepší původní skladba) a nominaci na Oscara v kategorii Nejlepší animovaný celovečerní film. Greno, zasloužilý animátor společnosti Disney se čtrnáctiletou praxí, se na filmu Bolt: Pes pro každý případ podílel jako vedoucí týmu scenáristů a coby animátor nebo scenárista se podílel i na filmech Legenda o Mulan, Medvědí bratři a Robinsonovi.

Díky neuvěřitelnému obsazení působivých lidských i zvířecích postav, fantastickým reáliím - od hradů a věží až po lesy a hostince - a ohromujícím vizuálním efektům, které zahrnují velkolepou scénu s až 46 tisíci zářícími lampiony, je Na vlásku moderní komedií pro diváky všech věkových skupin, která současně reprezentuje technický a umělecký milník Walt Disney Animation Studios i umění počítačové animace samotného.

„Diváci si mohou myslet, že vědí, co od filmu s Locikou očekávat,“ míní Greno. „Ale my jsme to vzali úplně odjinud a udělali film, který je relevantní, nový a odlišný. Oba máme s Byronem rádi klasické filmy od Disneyho a chtěli jsme se vrátit k té úžasné retro podobě filmů z padesátých let a zkombinovat ji se současnými vypravěčskými postupy, tempem, akcí a humorem. To takovémuto příběhu dodává zcela novou dimenzi.“

„Rozpětí tohoto filmu je obrovské,“ dodává Howard. „Honičky na koních a šermířské souboje, útěky z vězení a povodně. Příběh nám dal šanci vzít klady moderní filmové výroby a aplikovat je na klasický příběh.“

<>Obrázek nenalezen<> „Kromě toho jsme měli k dispozici neuvěřitelně vtipného a inteligentního Dana Fogelmana, který nám psal scénář,“ pokračuje Howard. „To on vdechl život Flynnovi, dodal Locice ostrý a štiplavý jazýček a Gothel obohatil o úžasný sarkastický rozměr a bez něj bychom to byli nedokázali.“

Podle režiséra Byrona Howarda je Na vlásku „velkolepé dobrodružství nabité akcí, vtipem, okouzlujícím koněm Maximem a celou řadu rozmanitých postav, na které, jak doufáme, hned tak nezapomenete.“ Tvůrci filmu se shodují na tom, že stvořili úžasné postavy. „Postavy vás prostě uchvátí,“ domnívá se Lasseter.

Locika možná strávila celý život zavřená v tajné věži, ale to neznamená, že je to bezmocná princeznička. Dívka s dvacetimetrovými zlatými vlasy má svého života už po krk a těší se na dobrodružství. Když se v její věži ukryje okouzlující zloděj, uzavře s ním dohodu, která má změnit její život, opustí věž a vydá se na neuvěřitelnou dobrodružnou pouť, ze které vám budou vstávat vlasy na hlavě a na které se rozplete nejedno tajemství. Mandy Moore, která Lociku v původním znění namluvila, o tom říká: „Věděla jsem, že Disney si celý příběh nějak upraví po svém, jak je u této společnosti obvyklé. Je opravdu velice zábavný a milý. Locika je mladá dívka, která právě dospívá. Je ohromně citlivá, tvůrčí a odhodlaná poznávat svět. Je velice otevřená a touží se seznámit se vším, co potká. Rozhodně má dobrodružnou povahu. Film v sobě ukrývá obrovskou dávku ženské síly - Locika je mnohem silnější, než si i ona sama uvědomuje.“

Neskonale sebevědomý Flynn Rider je sám sobě svým největším fanouškem a velice dlouho se spoléhá na svůj důvtip, na své kouzlo a příjemný vzhled, aby se s jejich pomocí dostal z každé patálie. Flynn je zloděj, který touží po jednom posledním velkém zločinu, který mu umožní konečně žít životem, o kterém vždy snil. Když potká Lociku, podivnou dívku s neuvěřitelně dlouhými vlasy, je tomuto svému snu blíže než kdy předtím. Překvapující spojenectví s touto dívkou z věže ho uvrhne do víru dobrodružství, jaké dosud nezažil. „Je to šarmantní bandita,“ míní Zachary Levi, který jeho postavu v angličtině nadaboval. .“Ale líbí se mi, jak se to celé obrátilo proti němu samotnému - je to sobecký zloděj, ale současně velice okouzlující chlapík. Humor je v tomhle filmu velice důležitý, což je ohromná zábava.“

Možná se ji snaží ovládat, je manipulativní a přehnaně opatrná, ale matka Gothel je jedinou matkou, jakou kdy Locika poznala. Tím, že Lociku ukradla jako nemluvně a vychovala ji ve věži, si Gothel zajistila jako jediná přístup k jejím kouzelným vlasům, které používá jako svůj soukromý elixír mládí. „Mám moc rád, když v příběhu figuruje pořádný zloduch, a ve filmu Na vlásku je zloduch úžasný, matka Gothel,“ svěřuje se Lasseter. „Je teatrální. Je ohromná. Je úžasně nadsazená - je jedním z nejlepších zloduchů, jaké jsme kdy stvořili.“

Kapitán strážných koní, Maximus, proměnil úkol dopadnout hledaného zločince, Flynna Ridera, ve své osobní poslání. Tento kůň, nezdolný ve svém pronásledování, následuje nebojácně Flynna tam, kam si ostatní netroufnou - zdá se, že tohoto „drsného poldu“ před Flynnovým dopadením nedokáže nic zastavit. Jakmile Maximus pozná Lociku, vloží se do pronásledování i jeho srdce a začne věci vnímat trochu jinýma očima. Z toho, co začalo jako nemilosrdné pronásledování, se možná stane krásné přátelství. Kůň, který se chová spíše jako pes než jako kůň, na sebe podle tvůrců filmu tak trochu strhává pozornost. „Je to animovaný kůň v pojetí, jaké jste ještě neviděli,“ domnívá se Greno. „Je opravdu svěží a inteligentní.“

Locičiným jediným skutečným přítelem je její mlčenlivý, barvy měnící kamarád Pascal. Pascal je možná jen malý chameleon, ale v Locičině životě hraje zásadní roli. Je jejím důvěrníkem, učitelem i fanouškem a má přímý podíl na jejím rozhodnutí opustit její osamělou věž. A pokud tento věrný a povzbuzující společník odhalí své pravé barvy, možná bude klíčem k rozlousknutí jedné královsky velké záhady. „Pascal je její kamarád a nejlepší přítel,“ vysvětluje Howard. „Je to malinký zelený chameleon, a ve filmu se objevuje proto, že jsme potřebovali postavu, které by se Locika mohla svěřovat se svými nadějemi a sny. Chtěli jsme to pojmout nějak netradičně, a tak se zrodil Pascal. Ve skutečnosti je inspirován skutečným chameleonem jménem Pascal, který patřil Kelly Lewis, jedné z animátorek filmu. V titulcích je uvedena jako 'krotitelka chameleona'. Pascal je rozverný a vytrvalý a sledovat ho je ohromná zábava.“

obrazek
Příběh o Locice talentované pracovníky společnosti Disney fascinuje už dlouho. Už ve čtyřicátých letech na něm pracoval sám Walt Disney. Režiséři Byron Howard a Nathan Greno pomáhali tomu, aby se snímek Na vlásku na stříbrná plátna skutečně dostal.

„Nathan předtím, než jsme se stali režiséry filmu, pracoval na jeho příběhu, a Locika ho opravdu zaujala,“ vzpomíná Howard. „Během našich úvodních rozhovorů o podobě filmu jsme řešili celou řadu věcí. Kdo je Locika a jak rychle ji můžeme dostat ven z věže? Věděli jsme, že musí být nosným bodem celého příběhu, a pokud bude neustále zavřená v jedné místnosti, nikam se nedostaneme. To mělo zásadní vliv na její roli v příběhu.“

„Chtěli jsme, aby byla mnohem dynamičtější, což znamenalo, že jsme potřebovali někoho, kdo by ji vyvažoval,“ dodává Greno. „Potřebovala někoho, kdo by se jí vyrovnal - postavu, která by obstála i vedle takové zvláštní a inteligentní dívky. Je velice chytrá, ale nemá žádné zkušenosti. Má na svět velice omezený pohled a nemá vlastně tušení, jak vypadá a funguje. Ví, že si chce prohlédnout ta vznášející se světla a zjistit, co jsou zač. A tady přichází na scénu Flynn Rider. Je to protřelý a zkušený člověk, který už leccos prožil a vyzná se. V průběhu filmu jeden druhého vzájemně doplňují.“

S tvorbou příběhu režisérům pomáhali hlavní autor námětu Mark Kennedy a scenárista Dan Fogelman. Díky vzájemné spolupráci všech zúčastněných film nabral zcela nový směr a proměnil se v pozoruhodné dobrodružství dvou zajímavých postav.

„John toužil po tom, aby film diváka uchvátil,“ vybavuje si Mark Kennedy. „Vždycky mu záleželo na tom, aby byla Locika velice silnou postavou a aby její život ve věži nepůsobil nepříjemně nebo děsivě. Vysvětloval nám, že je to dcera krále a královny, a že má v povaze být za každých okolností odvážná.“

„Nathan a Byron měli od začátku velice jasnou představu o tom, jak příběh uchopit,“ dodává Fogelman. „Chtěli vyprávět klasický Disneyho příběh naprosto novým způsobem, který bude ladit se stylem počítačové animace. To znamenalo posunout komediální složky příběhu a postavy v určitém smyslu do 21. století, ale současně zachovat řadu prvků, které diváci mají na Disneyho filmech odjakživa rádi. Klíčem bylo po celou dobu najít tu správnou rovnováhu.“

„Locika byla tak zajímavá a výtečná postava, že jsme museli Flynna udělat co nejzajímavějšího, aby se jí vyrovnal,“ dodává Greno. „A pak se občas stávalo, že byl zajímavější než ona, takže jsme zase museli nějak obohatit ji. Ale následkem toho se z nich obou staly velice silné postavy. Film by samozřejmě bez Lociky nefungoval, ale současně nefunguje, pokud si z něj odmyslíte Flynna Ridera. Potřebovali jsme zkrátka oba.“

„Snažili jsme se udělat z Flynna Ridera toho nejkrásnějšího a nejatraktivnějšího muže, jaký se kdy ve filmech společnosti Disney objevil,“ vypráví Howard. „Věnovali jsme tomu hodně času. Sezvali jsme všechny ženy na takzvané 'frajerské schůzky', na kterých jsme shromažďovali fotografie podle nich nejpohlednějších mužů. Velice specificky se mluvilo o tom, co se jim na kom líbí a nelíbí.“

„Ale připomínky se našly prakticky na každého,“ upozorňuje Greno. „Všichni byli patřičně zkritizováni. Nikdo nebyl dokonalý,“ konstatuje Howard. „Byly to pro muže velice náročné schůzky. Když jste z nich odcházeli, cítili jste se příšerně. Ale pak jsme se pokusili všechny tyhle informace spojit dohromady a vytvořit úžasně pohlednou a přitažlivou postavu.“ „Stvořili jsme dokonalého muže,“ chlubí se Greno.

Ten měl nakonec na výslednou podobu postavy zásadní vliv. „V devíti případech z deseti, když jsme potřebovali v denních záběrech něco ujasnit, se toho ujal Nathan a roli nám přehrál,“ vysvětluje Howard. „ A protože pro něj byla ta postava tak přirozená, tak v ní z něj samozřejmě leccos zůstalo.“

„Na tomhle filmu byla nejúžasnější právě spolupráce s Nathanem a Byronem,“ dodává producent Conli. „Přišli s příběhem, který bylo třeba přepracovat, a velice rychle ho dokázali adaptovat pro naše potřeby a učinit ho výjimečným. Nathanovy vypravěčské schopnosti a Byronův smysl pro zábavu a animaci měly zásluhu na tom, že oba dokázali dokonale komunikovat s ostatními členy týmu. Bylo pozoruhodné pracovat ve společnosti tak mladých a tak nadaných tvůrců.“

Úkol zhostit se vyprávění příběhu Na vlásku po vizuální stránce a být skutečnou inspirací pro postavy a expresivní, detailní animované herecké výkony, byl svěřen pozoruhodnému a talentovanému Glenovi Keanemu, pětatřicetiletému veteránovi studia Disney, který je považován za jednoho ze skutečných moderních mistrů tohoto média.

obrazek
„Máme tu tolik neuvěřitelně nadaných animátorů,“ míní Greno, „a máme tu Glena, který využívá veškeré své znalosti a tradice, které získal, aby je předával této nastupující generaci animátorů. Máme také něco, co žádné jiné animační studio nemá: odkaz minulosti.“

V průběhu své působivé kariéry Keane, který se na filmu Na vlásku podílí jako vedoucí výroby, přispěl svým uměním ke vzniku takových památných postav jako profesor Ratigan, Ariel, Marahute, Zvíře, Aladdin, Pocahontas, Tarzan a John Silver a řady dalších. V případě Na vlásku byl také vedoucím animačního týmu (společně s Johnem Kahrsem a Clayem Kaytisem) a těsně spolupracoval se všemi animátory ve snaze pozvednout laťku počítačové animace lidských postav.

„Od prvního okamžiku, kdy jsme s Johnem Lasseterem spatřili první testovací záběry z filmu Tron v roce 1981, jsme byli ohromeni možnostmi pohybu v tomto působivém světě,“ vzpomíná Keane. „Nikdy jsme nic podobného neviděli a okamžitě jsme začali mluvit o tom, že bychom si něco takového vyzkoušeli. Vypracovali jsme pozadí a já zjistil, že kdykoliv se počítačová animace kombinuje s ruční, vždycky vás to nutí kreslit lépe. O řadu let později, když John začal se světem sdílet svou práci v Pixaru, mi bylo neustále připomínáno, že v počítačové animaci se můžeme danými světem a kolem daných postav pohybovat zcela volně. V případě Tarzana jsem spolupracoval s technologickými odborníky, abychom dodali hloubku scénám, ve kterých se hrdina ve 2D prostředí houpe na liánách. Kdykoliv něco animuji, vnímám to spíše očima sochaře.“

Když v roce 2006 přebral Lasseter kreativní vedení společnosti Disney, vyvstala všem na mysli otázka, zda Na vlásku pojmout jako klasický animovaný film či jako počítačovou animaci. „Přemýšlel jsem o vlasech, o jejich osvětlení, struktuře, o strukturách pokožky,“ vzpomíná Keane. „Takže jsem se této cesty držel a zakomponoval do procesu tolik Ollieho (Johnstona) a Frankových (Thomasových) principů tvorby postav, kolik jsem jen dokázal. To bylo v zásadě základem.“

„Animace lidských postav v tomto filmu je odlišná od čehokoliv, co kdy měl kdo šanci spatřit,“ dodává k tomu Howard. „A tím se nesnažím chlubit, protože myslím, že jsme oba velice pyšní na to, co naši animátoři dokázali. Podívali jsme se na filmy jako Ratatouille nebo Úžasňákovi - na úroveň detailů, která v nich je - tyhle filmy nastavily laťku a poté ji ještě posunuly. Potřebujeme ji stále zvedat. A animátoři se toho ujali opravdu svědomitě - drobné mikroanimace víček pod očima, mírné pohyby očí, které jsou báječné v subtextu filmu, ale hrají zásadní roli i pro příběh.“

Lepší technologie umožnila animátorům a režisérům spolupracovat na výsledné podobě filmu tak jako nikdy předtím. Keane měl při sledování každodenních nových záběrů dokonce možnost kreslit přímo do obrazových snímků. „Byron a Nathan jsou fenomenální herci,“ říká Keane. „Předehrávali animátorům scény. Byron hrál Flynna a Nathan Lociku, nebo naopak. Mohl jsem obraz převíjet dopředu, zastavit si ho a pak do něj něco dokreslit.“

„Glen Keane je jedním z nejlepších animátorů, jaký ve společnosti Disney kdy působil,“ dodává Lasseter. „Je to skutečně jeden z nejvýjimečnějších umělců, se kterými jsem měl kdy možnost spolupracovat. Znám ho od léta 1975. Zrovna jsem tehdy dodělal střední školu a chystal jsem se na vysokou, kde jsem měl studovat obor animace postav. Glen tehdy u Disneyho začínal v rámci výukového programu. Měl čerstvě po vysoké. Postupem času vytvořil jedny z nejlepších postav vůbec - Ariel, Zvíře, Aladdina, Pocahontas, Tarzana - a díky jeho talentu budou žít navěky. Součástí týmu Na vlásku byl od samého počátku a inspiroval celou novou generaci animátorů k tomu, aby se zajímali o počítačovou animaci a někam ji posunuli. Klasická Disney animace, ručně kreslená animace - té je Glen Keane ztělesněním. Spolupracoval s animátory. Spolupracoval s tvůrci postav. A skutečně se díky tomu tenhle film podařilo posunout na úroveň, jaké žádný předchozí nedosáhl. Jde o klasický film společnosti Disney, ale přesto je svěží a nový, nepodobá se ničemu, co jsem doteď viděl.“

Animace lidských postav patřila v počítačové animaci vždy k nejtěžším věcem. Průkopníky byly filmy jako Úžasňákovi či Ratatouille, které k lidské animaci přistupovaly s výrazně karikujícím přístupem a představovaly divákům detaily a výrazové prostředky, které v počítačově animovaných filmech do té doby neviděli. Animace snímku Na vlásku pod vedením Glena Keaneho, Claye Kaytise a Johna Kahrse představuje další krok v evoluci animace lidských i jiných postav. Animovaný „herecký tým“ filmu zahrnuje pět hlavních postav, 21 lupičů, krále a královnu a 38 řadových občanů.

obrazek
„Prvním, co musíte u animovaného filmu udělat, je ujistit se, že jsou vaše postavy zajímavé,“ zamýšlí se Howard. „V našem filmu jsou lidé karikování právě tolik, aby to bylo zábavné. Nejsou příliš realističtí, ale nejsou ani příliš přehnaní. Jsou natolik skuteční, abyste jim věřili emoce, ale nadsazení tak, že vás baví komediální scény, které jsou velice důležitou součástí každého animovaného filmu.“

„Locika je jednou z nejnáročnějších postav, jaké jsme kdy museli animovat,“ míní Kaytis. „Prvním krokem bylo zajistit, aby model vypadal dobře, poté aby se správně pohyboval a tváře správně reagovaly na pohyby úst. Jakmile ale začnete postavu animovat, dostáváte se na zcela jinou úroveň. Musíte zjistit, ze kterých úhlů postava vypadá dobře a ze kterých ne. Když dobře nevypadá, musíte pečlivě prozkoumat každé políčko filmu a zjistit, jak to napravit. Počítačová animace je velice zrádná. Neposkytuje vám automaticky ty správné výsledky. Musíte si je 'zasloužit'.“

„Animátoři tohoto filmu odvedli úžasnou práci, podařilo se jim zachytit veškeré emoce i jejich nuance,“ dodává Kahrs. „Občas se stávalo, že jsme seděli v projekční místnosti, dívali se na dokončený záběr a zdálo se nám, že se díváme na skutečnou dívku. Zapomněli jsme, že je animovaná. A právě to by mělo být vaším cílem. Vždy by mělo jít o to, abyste dokázali diváky přimět zapomenout, že sledují animovaný film, zapomenout, že jsou v kině, že sledují film, a nechali se vtáhnout do příběhu samotného. Animátoři mi předkládali scény, které právě tohle dokázaly. Jsem na ně a na jejich práci opravdu hrdý.“

Glen Keane má specifický přístup k umění a technologiím a neustálou touhu obojí kombinovat. Film Na vlásku pro něj proto představoval vítanou šanci. „Nejde o to, že bych se snažil za každou cenu najít možnost posunout techniku někam dál, ale spíše jde o mou touhu realizovat animaci formou sochařské kresby,“ vysvětluje Keane. „Pokud bych měl popsat svou práci, pak sochařská kresba je přesně ten správný výraz. Kdykoliv něco animuji, je to jako bych se snažil vám dokázat, že nejde o pouhou plochou kresbu. Při každé příležitosti, kterou mám, postavou v prostoru rotuji a ukazuji vám její záda! Stínuji své kresby, aby vypadaly reálněji. Počítačová grafika poskytuje cestu k tomuto svatému grálu plastičnosti. A přesto se nacházím na cestě, která je definována kresbou. Při práci na filmu Na vlásku jsme se opakovaně museli ptát sami sebe, kde vlastně leží hranice kresby.“

Za účelem pomoci Keanemu a dalším jeho kolegům nalézt odpověď na tuto otázku bylo uspořádáno setkání, které bylo označeno jako „To nejlepší z obou světů“. Na jedné straně místnosti byly nahromaděny nejlepší příklady počítačové grafiky. Na straně druhé to nejlepší z ručně kreslené animace.

„Ruční kresba má přirozený, intuitivní styl, který automaticky působí estetičtěji a pohledněji,“ vzpomíná Keane. „Počítačová animace má hloubku a věrohodnost - působí uvěřitelněji. Máte k dispozici obrovské množství možností, co se týče textur i čehokoliv jiného, které můžete využít. Rozdělili jsme se do malých skupinek a přemýšleli o tom, jak náš film natočit nejlépe. Celá řada z principů, které jsme tehdy objevili, se stala základem Na vlásku. Byron a Nathan to, s ohledem na jejich historii v ručně kreslené animaci, velice podporovali.“

Klíčem k úspěchu filmu bylo nalezení způsobu, jak zanimovat Locičiny vlasy, aby působily uvěřitelně, přirozeně a dokázaly vše, co po nich tvůrci filmu a animátoři chtěli. Co se animování vlasů týče, Keane je pravděpodobně největším expertem. „Pokud se podíváte na moje postavy, jsou jejich problémy vždy definovatelné pomocí jejich vlasů,“ poznamenává. „Ariel má neustále nadýchané zrzavé lokny, které nám připomínají, že žije v jednom světě, ale chtěla by žít tam nahoře v jiném. V případě Zvířete jsou jeho vlasy neustálou připomínkou srsti. Je to zvíře a pokrývají ho po celém těle. Pocahontasiny vlasy neustále povlávají ve větru. To představuje její spirituální stránku a její snahu zprostředkovat kouzlo neviditelné spirituální podoby jejího světa těm, kteří v něm vidí jen jeho zlaté bohatství. Tarzan je ve skutečnosti lord Greystroke a je aristokratického původu, ale nyní má dredy, které nikdy nepoznaly hřeben. Vlasy poukazují na jeho problém s tím, zda je divokým zvířetem či člověkem. V případě Lociky jsou její vlasy neustálou připomínkou toho, že v sobě ukrývá obrovský potenciál.“

Keane instruoval animátory o tom, jak vlasy animovat, a spolupracoval s technickým týmem na jejich simulaci. „Nakreslil jsem spoustu náčrtků a mluvil o různých principech, na které je třeba myslet. Její vlasy musely působit přitažlivě - musely být opravdu atraktivní a krásné. Musely mít svou váhu. Locika se jich musí být schopna dotýkat a používat je. Hraje to roli i v jejím příběhu. Může se ve vlasech schovat, a když je na svobodě, dopřeje větší svobodu i jim.“

„Žádné studio ještě nepracovalo na animaci dvacet metrů dlouhých vlasů,“ objasňuje hlavní animátor Clay Kaytis. „Už jsme sice měli možnost vidět počítačově animované vlasy, ale většinu času velice pasivní. Postavy s nimi obvykle nejsou nijak v kontaktu. Nepohazují je kolem sebe nebo je neuvazují k židlím. Tenhle film je první svého druhu. Obdivuji technickou úroveň, na jakou jsme se díky tomuto filmu dostali. Jde opravdu o technický zázrak.“

obrazek
Vedoucí týmu vizuálních efektů Steve Goldberg, vedoucí týmu počítačové animace Jesus Canal a tým vlasových expertů (pod vedením Sinman Čao a Kelly Ward) byli pověřeni úkolem vdechnout Locičiným vlasům život. Vyvinuli zcela nový software (zvaný Dynamical Wires) a nové technologie s účelem realizace Keaneho ambiciozních představ o vlasové animaci.

„Glen nás instruoval a poskytoval nám konkrétní rady potřebné k tomu, abychom zajistili, že Locičiny vlasy vždy působí krásně, přitažlivě a přirozeně,“ říká Canal. „Nechtěl, aby za žádných okolností byly nudně rovné. Toužil po tom, aby vyvolávaly silný vizuální dojem. Musely mít objem, svůdné záhyby, ladné křivky, neposlušné pramínky a tradiční vlnu na čele. V případě každého záběru jsme je museli modelovat a simulovat přesně podle těchto instrukcí. Technický tým animoval 147 trubic, představujících strukturu vlasů, které byly potom při výsledném renderování nahrazeny více než 140 tisíci jednotlivých vlasů.“

„První překážkou byla už samotná délka vlasů,“ vysvětluje Kelly Ward, softwarová inženýrka, která se na vlasy specializuje a je považována za dost možná největší světovou kapacitu v oboru počítačové animace vlasů. „Dynamic Wires jsme vyvinuli pro film Bolt: Pes pro každý případ, ale v tom filmu byly všechny vlasy velice krátké. Delší vlasy znamenaly obrovské problémy s rychlostí, protože simulace vlasů je velice náročná na počítačový výkon. Dalším problémem bylo to, že se vlasy měly tendence hromadit na zemi, když se Locika pohybovala po místnosti. Jakmile jsme se dostali po stránce technické na úroveň, kdy jsme byli schopni zvládat něco, co by se blížilo dvaceti metrům vlasů, museli jsme začít úpravy po stránce umělecké. Dalším krokem byla spolupráce s animátory a režiséry, abychom pochopili, jak podle nich mají vlasy vypadat a jak by se měly pohybovat a chovat.“

Výzkum subjektu zahrnoval například sledování reklam na šampony na YouTube a pozorování modelky se skoro dvoumetrovými vlasy za účelem pochopení jejich fyziky. Proběhla celá řada testů, které měly zaručit, že se budou vlasy pohybovat přirozeně.

„Opravdu to byla dlouhá cesta,“ popisuje vedoucí simulačního týmu Čao. „Dospěli jsme do bodu, kdy jsme dokázali vlasy nasimulovat, ale pak jsme museli zohlednit specifický umělecký žánr, který si vyžadoval jisté změny chování. Na začátku nám vytvoření jednoho záběru trvalo dva týdny. Po optimalizaci všech procesů jsme se dostali na deset hodin, někdy i méně.“

Kromě pozoruhodného využití technologických inovací pro animaci jako takovou vyžadoval snímek Na vlásku také rozmanité vizuální efekty. Jedna z nejpozoruhodnějších scén, založených na efektech, se odehrává v důlní šachtě. Locika s Flynnem prchají jeskyněmi, které postupně zaplavuje voda z protržené hráze.

„Ještě nikdy jsme tolik vody nepotřebovali,“ popisuje vedoucí efektového týmu Michael Kaschalk. „Jde o téměř 90 milionů litrů virtuální počítačové vody, po které plavou stovky a stovky prken a všude kolem dochází k všemožné destrukci. Záběry jsou vymyšlené tak, aby působily co nejpoutavějším a nejdramatičtějším dojmem a mimo záběr kamery jsme vytvořili spousty falešných vodních zdrojů, ze kterých voda do záběrů stříká.“

Dalším náročným úkolem pro efektový tým bylo vytvoření nebe plného lampionů pro jednu z nejzásadnějších scén celého filmu, kterou doprovází píseň „I See the Light“. Inspiraci pro ni poskytl jeden z autorů námětu, John Ripa, a také přímý zážitek Johna Lassetera.

„Tloukli jsme hlavami do stolu a snažili jsme se přijít na něco, co by Lociku dokázalo vylákat z její věže,“ vzpomíná Greno. „Bavili jsme se o ohňostrojích a podobných věcech, které by mohla spatřit v dálce, když v tom se ozval John Ripa a zmínil tyhle létající lampiony.“

„Četli jsme o lampionových obřadech, které se konají v Indonésii a ve východní Asii, kde lidé vyrábějí z rýžového papíru lampiony, zapalují pod nimi svíčky a vypouštějí je k obloze,“ dodává Howard. „Bývají jich i desítky tisíc a je to úžasný zážitek. Když jsme se o tom zmínili Johnovi Lasseterovi, poznamenal jen 'Ano, u toho jsem byl'. Se svou ženou Nancy v Indonésii byli a jednoho z těchto obřadů se zúčastnili. Věděl ihned, o čem mluvíme, a povzbuzoval nás, ať to do filmu dáme, že to bude působivé.“

Efektový tým vytvořil skupinu čtrnácti lampionů různých tvarů a barev. Potom byl do každé z nich vložen plamen z deseti tisíc světelných mikrobodů a lampiony byly duplikovány až do potřebného množství. V jedné z vrcholných scén jich je k vidění 46 tisíc. „Sekvence s lampiony je vyvrcholením jejich milostného příběhu - film přestává být romantickou komedií, ve které si spolu dva hlavní hrdinové zábavným způsobem nerozumějí, a stává se plnohodnotným romantickým filmem,“ soudí umělecký vedoucí Dave Goetz. „Kromě toho ona touží po tom zjistit, co jsou ty lampiony zač. Chtěli jsme, aby tahle scéna byla romantická a opravdu krásná.“

<>Obrázek nenalezen<> Umělecký vedoucí Dave Goetz, pomocný umělecký vedoucí Dan Cooper a výtvarník Doug Rogers se ujali úkolu vytvořit celkovou podobu filmu, od prostředí a architektonického designu až po barevnou paletu. Nechali si poradit Lasseterem a Locičinu věž vytvořili ve stylu „toho nejkrásnějšího a nejkouzelnějšího malého hotelu na jihu Francie, jaký si jen dokážete představit.“ Argumentoval tím, že jelikož je Locika velice inteligentní dívka, těžko by někde vydržela být zavřená až do svých osmnáctých narozenin, pokud by to tam nebylo opravdu krásné. V případě královského hradu si výtvarný tým prostudoval architektonické styly snad z celého Evropy, aby se ve finále rozhodl pro dánský styl, ve kterém figurují mědí posázené cibulovité střechy a střešní štíty se zakroucenými motivy. Inspirován tvary v podobě písmene S, které jsou k vidění v Popelce, a masivním stylem z Pinocchia, vytvořil tým počítačové kulisy, které byly unikátní i krásné. Goetz se spoléhal na paletu sytých barev, aby s její pomocí docílil pocity, po kterých tvůrci filmu toužili.

„Nejdůležitější na věži bylo to, aby byla přívětivá a pohledná,“ říká Goetz. „Stojí v krásném údolí a Locika tam žije šťastně, i když osaměle. Kreslí na zdi a zachycuje v kresbách život kolem sebe. Nástěnná malba je jako její deník, který odráží její zážitky. Něco vidí, převede si to do grafické podoby a zapracuje to do své nástěnné malby.“

Co se pestrobarevných nástěnných maleb na zdech Locičiny věže týče, je jejich autorkou Claire Keane, Glenova dcera, která zde popustila uzdu svému talentu a představivosti. „Proces tvorby nástěnné malby jsem začala studiem středověkých maleb a také toho, jak někteří umělci objekty ve svých kresbách propojují,“ vysvětluje Keane. „Chtěl jsem přijít s novým jazykem, kterým by se vyjadřovala. Nástěnná kresba není jenom dekorací, ale vyjadřuje i její podvědomé touhy a city. Tráví svůj život tím, že zalévá květiny a zpívá ptákům. Květiny miluje. Současně jsem přidala náznaky toku času. Získáte dojem, že vidíte podzim, zimu, léto i jaro. Kromě toho je tam také zřetelná výšková míra, protože v průběhu let samozřejmě rostla.“

„Claire mi připomíná Lociku samotnou - vždycky v sobě měla jakousi nezkrotnost, což je přesně výraz, kterým bych Lociku popsal,“ míní Glen Keane. „Když bylo Claire osmnáct měsíců, dal jsem jí do postýlky pastelky a papír, a ona nakreslila svou matku. Bylo to vzhůru nohama, ale mohli jste rozpoznat, kdo to je. Odjakživa se nás ptala, jestli by mohla kreslit na strop.“

Díky zázrakům moderní techniky a výjimečné kvalitě systému Disney Digital 3DTM, si budou moci diváci po celém světě vychutnat divoká dobrodružství Lociky a Flynna zcela důvěrným způsobem.

„Prezentace ve 3D divákům umožní prožít příběh a akci tak, jak je dosud nikdy prožít nemohli,“ soudí režisér Byron Howard. „Místo toho, abychom viděli hrady jen jako kreslená pozadí, nám před očima celé království ožívá a stává se skutečným. Les je skutečný a ve sloupech světla se vznáší prach. Diváci se ocitají ve stejném prostředí jako postavy samotné.“

Pro Roberta Neumana, vedoucího týmu stereoskopického zpracování, představoval film Na vlásku celou řadu vzrušujících možností pro využití 3D efektů a jednalo se o další krok ve vývoji 3D technologií společnosti Disney. Společně se svým týmem se na podobě filmu podílel od prvních návrhů a úzce spolupracoval s režiséry i dalšími technickými vedoucími, aby z filmu společně vytěžili maximum.

„Jedním z důvodů, proč je Na vlásku pro 3D proces tak ideální, je to, že vlasy jsou v tomto systému velice efektivním materiálem,“ popisuje Neuman. „Vnímáte to, jak jsou jednotlivé vlasy oddělené od sebe a jasně vidíte jejich objem. A když Locika své vlasy spustí z věže, máme příležitost užít si pár 3D legrácek. Režiséři toužili po dynamickém úhlu pohledu na daný záběr. Opravdu se snažili 3D využívat a tvrdě pracovali na optimálních kompozicích, které budou v prostorovém zobrazení ideálně fungovat.“

„Tenhle film je představitelem nejnovějších pokroků ve 3D technologiích, kterých jsme ve společnosti Disney dosáhli,“ pokračuje Neuman. „Používáme hloubku scény mnohem umělečtěji než kdy dříve a nezabýváme se tak úzkostlivě přesným převodem hloubky mezi kamerou a projektorem, jako spíše její interpretací.“

„Snažíme se tu pracovat s něčím, co vypadá úžasně už ve 2D, a dodáváme tomu něco navíc, něco, co divákovi sdělí, že sleduje cosi víc než jen světlo, promítané na plátno - že sleduje realitu, do které by mohl vstoupit,“ shrnuje Neuman. „Možnost vzít ty úžasné záběry a dále je obohatit je poměrně vděčná z hlediska pocitu uspokojení. Jedná se o zatím nejambicioznější projekt společnosti Disney a jsme opravdu pyšní na to, jakým způsobem se nám podařilo ho dovést do konce.“

<>Obrázek nenalezen<> Ve filmu Na vlásku zazní celkem pět nových skladeb a také orchestrální soundtrack osminásobného držitele Oscara, skladatele Alana Menkena, který má na svém kontě hudbu například k filmům Malá mořská víla, Kráska a zvíře, Aladdin, Pocahontas či Kouzelná romance. Slova k písním napsal Glenn Slater, který byl nominován na ceny Tony a Grammy za svou práci na filmu Malá mořská víla. Skladbu Something that I Want, která zazní při závěrečných titulcích, napsala a nazpívala známá skladatelka a zpěvačka Grace Potter.

„Je vždycky zábavné inspirovat se zdrojovým materiálem a najít nějaký moderní způsob, jak jeho příběh zprostředkovat a současně zachovat nadčasovost,“ míní Menken. „Velice mě láká možnost zkoušet se vyjadřovat novými způsoby. Jednou z prvních věcí, které jsem udělal, bylo, že jsem si přečetl pohádku o Locice a snažil se přijít na to, v jakých ohledech k ní bude přistupováno novátorsky. Cosi ve spojitosti s těmi vlasy a věží mi připomnělo folk rock a umělce jako Joni Mitchell, James Taylor, Cat Stevens a Jackson Browne. Od toho jsem se už mohl nějak odrazit.“

Například úvodní píseň filmu s názvem When Will My Life Begin? (Kdy začnu žít?) zpívá sama Locika a vyjadřuje v ní svou touhu prozkoumávat svět. „V jistém smyslu jde o začátek pouti, o které neví, že už začala,“ vysvětluje Menken. „Nemá tušení, že existuje nějaký větší svět. Víceméně to v sobě potlačuje. Takže tu čelíme nutnosti vytvořit v ní touhu po něčem, o čem ona vlastně ani neví, že po tom touží.“

Jednou z nejzábavnějších scén ve filmu je ta, ve které Locika s Flynnem vejdou do hostince a ocitnou se tváří v tvář hrozivě vyhlížející bandě hromotluků a hrubiánů. Locika situaci uklidní písní I Have a Dream (Mám jeden sen) a přitom o místních hrubiánech objeví některé překvapivé skutečnosti.

„Pro Lociku bylo velice důležité, aby na začátku své pouti našla nějakou komunitu, jejíž součástí by se toužila stát,“ objasňuje Menken. „Flynn se ji snaží vystrašit, aby se vrátila zpátky do věže, ale v téhle scéně dojde k zásadnímu zvratu. Během psaní téhle písně jsem se snažil o něco, co byste mohli slyšet někde na folkovém koncertě. Na jednu stranu musela skladba působit středověkým dojmem, na stranu druhou spíše jako lehkovážná až ironická folková píseň.“

„Většina naší práce na tomhle filmu coby skladatelů spočívá v tom, že potřebujeme vyvolat určité emoce a zeptáme se, zda se k němu můžeme dostat po dálnici, kterou hodláme postavit,“ shrnuje Menken. „Naším úkolem je v podstatě v tom příběhu najít hlas, který umí zpívat.“

Podobné filmy

Čarodějky z Eastwicku
(Witches of Eastwick, The) Rozvedená Susan Sarandon, ovdovělá Cher a opuštěná Michelle Pfe...
zítra 00.40
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Muzikál ze střední 2
(High School Musical 2) Láska Gabrielly a Troye trvá i o prázdninách, kdy si s partou spol...
zítra 11.20
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Brácha za všechny peníze
Mladší bráška ochotně zařídí vše - i maléry! Česká komedie (1978). Hrají: R. Čada, M. Reif...
zítra 13.50
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Úterý 20. 10. 2020 Svátek má Vendelín
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz