Na život a na smrt

Elitní jednotka Navy SEALs měla v roce 2005 uprostřed nepřátelského území zajmout či zlikvidovat čelního představitele al-Kaidy. Čtyřčlenná skupina těch nejlepších vojáků byla ale prozrazena a v nelítostné řeži čelila drtivé převaze. Měla to být slavná vojenská operace, nakonec ji ale přežil jen jediný člověk. Film Na život a na smrt byl natočen právě podle jeho vzpomínek. Stejně jako úvodní sekvence vojína Ryana nebo Černý jestřáb sestřelen i v případě Na život a na smrt režisér Peter Berg znovu posouvá zfilmování válečné akce k zážitku, který svou nemilosrdnou autentičností, brutalitou a intenzitou vyráží dech. Členové amerických zvláštních jednotek Navy SEALs jsou nejlepší vojáci na světě: fyzicky zdatní a psychicky odolní takřka za hranice lidských možností; nejlépe vycvičení, vybavení dokonalou schopností přežít kdekoli. V noci z 27. na 28. června 2005 jsou čtyři členové elitní jednotky vysazeni helikoptérou v afghánských horách. Úkolem operace Red Wings je na nedaleké základně Talibánců zneškodnit jednoho z jejich pohlavárů, blízkého přítele Usámy bin Ládina. Hned na začátku ale řeší problém, který nečekali. Narazí na místního pastevce, ještě chlapce, a vojáci rázem stojí před morálním dilematem: mají dítě zabít anebo ho pustit a riskovat prozrazení? Rozhodnou se pro druhou možnost. Chyba. V krátké chvíli čelí obrovské přesile po zuby ozbrojených Talibánců a následuje krvavá bitva na život a na smrt.

Operace Red Wings

V červnu roku 2005 byl do hor provincie Kunar v Afghánistánu zasazen čtyřčlenný tým operátorů speciálních jednotek amerického námořnictva s úkolem pozorovat aktivitu povstalců v zájmové oblasti. Následný vývoj situace způsobil, že pouze jediný operátor tohoto týmu přežil a celá oblast se stala dějištěm bitvy mezi americkými jednotkami a povstalci.

V časovém období, kdy proběhla operace Red Wings přešla odpovědnost za operace v provincii Kunar z rukou 3. praporu 3. pluku námořní pěchoty do rukou 2. praporu 3. pluku (dále jen 3/3 pro 3. prapor a 2/3 pro 2. prapor). Za čas svého nasazení si velitelství 3/3 vytvořilo velmi jednoduchý, ale fungující systém spolupráce se speciálními jednotkami (SOF), které působily ve stejné oblasti. Celý systém byl postaven na sdílení zpravodajských informací a odděleném plánování jednotlivých částkových úkolů společných operací. Mariňáci si plánovali plnění svých úkolů a jednotky SOF zase své úkoly. Tímto způsobem bylo provedeno několik úspěšných operací, které značným způsobem zasáhly povstalce v celé oblasti. Příprava celé operace začala poté, co velitel 2/3, podplukovník Andrew MacMannis, převzal odpovědnost v svěřené oblasti. Hlavním cílem měl být povstalecký velitel známý pod jménem Ahmad Šah.

 Jako výsledek několika patrol v oblasti se podařilo získat informace a připravit dostatečně obsáhlý zpravodajský balík pro začátek detailní přípravy. Původní záměr velitelství 2/3 pro operaci Red Wings byl postaven na představě, že vyčleněné prvky praporu provedou celou operaci a odpovědné velitelství sil SOF[1] poskytne pouze leteckou podporu. Tato představa byla zamítnuta s tím, že v první fázi letecké prvky SOF sil zasadí do oblasti vyčleněné pozemní uskupení SOF a až po ukončení této fáze přejde kontrola od sil SOF do rukou námořní pěchoty. S tímto návrhem, byť narušoval princip jednotného velení, souhlasil jak podplukovník MacMannis tak i velitel úkolového uskupení SEALs, korvetní kapitán[1] Erik S. Kristensen.

  Operace Red Wings začala zasazením čtyřčlenného týmu do místa asi jeden a půl míle vzdáleného od zájmové oblasti. Po přesunu do pozice, odkud mohli tito operátoři pozorovat svůj cíl, byli odhaleni místními pastevci, kteří jejich přítomnost nahlásili Ahmedu Šahovi. Ten okamžitě nařídil začátek lovu na SEALs a v nastalé bitvě padli tři z čtyř operátorů. Ještě v počátečních fázích pronásledování se operátorům podařilo navázat částečný kontakt s velitelstvím úkolové jednotky SEAL. Ten byl dostatečný na to, aby potvrdil, že původní pozorovací mise byla zmařena a tým byl pod palbou protivníka. Po jistých průtazích vyšší velitelství povolilo spuštění záchranné operace, která čítala osm operátorů SEALs pod velením kapitána Kristensena, dva vrtulníky pro speciální operace MH-47, dva vrtulníky UH-60 a dva bitevní vrtulníky AH-64.br>
Velitel české elitní jednotky z války v Afghánistánu o filmu na Život a na smrt

Bc. Lumír Němec, voják ve výslužbě, velel v letech 2007 - 2008 operační jednotce Útvaru speciálních operací vojenské policie, známé jako SOG, která plnila speciální úkoly pro potřeby koaličních sil v Afghánistánu. SOG byla jednotka vysoce ceněná koaličními partnery, o čemž svědčí i fakt, že byla britskými specialisty doporučena coby osobní ochranka tehdejšího britského premiéra Tonyho Blaira při jeho návštěvě Afghánistánu. Poručík Němec má kromě toho za sebou také mise v Kosovu a Iráku. Je pro toto jedním nejpovolanějších lidí, kteří se můžou vyjádřit k realističnosti zobrazení mise Red Wings v americkém válečném dramatu Na život a na smrt.

Diskusní fóra na filmových webech jsou plná nařčení o přehnaných schopnostech vojáků elitní jednotky Navy SEALs.

„Takhle to ale funguje. Normální smrtelník si to nedokáže představit. Nasazení vojáci prošli extrémně náročným výcvikem, při kterém museli prokázat nejen fyzickou a psychickou odolnost, ale také schopnost být týmovým hráčem. Existuje dávné klišé „Bratrství pečetěné krví“, ale v tomto případě je pravdivé. Během výcviku a bojových akcí navážete tak silná přátelství, že jste schopen pro druhého obětovat život. Jistíte jeden druhého bez ohledu na nebezpečí. Výcvik, mluva vojáků, způsob, jakým žijí, jsou ve filmu ukázány realisticky - takhle to prostě funguje. Realistické je i zobrazení použití druhů zbraní, Talibanců coby schopných a chytrých nepřátel. Jediný moment, nad kterým jsem se pozastavil, jsou pády vojáků ze skal, které vypadají fatálně…“

Není právě schopnost vojáků bojovat přes mnohočetná zranění ve filmu trochu nadsazená?

„Adrenalin v těchto situacích dělá s člověkem neskutečné věci, víc než si lidé dovedou představit. Danou krizovou situací jste doslova nadopovaní, necítíte v tu chvíli fyzickou bolest. Fyzický stres v danou chvíli funguje pozitivně, ale zároveň dochází k rychlejšímu vyčerpání organismu. Na chvíli potlačíte bolest, ale ta se samozřejmě dříve nebo později ozve.“

Jednotka Navy SEALs při této operaci v afghánských horách řešila morální dilema, zda má zlikvidovat civilisty, anebo se vystavit možnému útoku nepřítele. Byl jste někdy vystaven podobné situaci?

“Naštěstí ne a na rovinu říkám, že nevím, jak bych se zachoval. Každá armáda má pravidla chování při bojovém nasazení, kdy můžete použít zbraň. Zabití civilisty může být přímá cesta do lágru. Málokdo z vojáků těchto jednotek by asi ty civilisty postřílel. V danou chvíli existují tři možnosti: nechat je jít, zneškodnit je svázáním a následným odvlečením do „landing zone“, či střílet. Ale na tu třetí možnost bez rozkazu vojáci nepřistoupí. Jak jsem řekl, čekal by je vojenský soud.”

Marcus Lutrell, jediný přeživší operace Red Wings, porušil pravidla Navy SEALs a o interních záležitostech výcviku a operace veřejně promluvil ve své vzpomínkové knize Red Wings, podle které byl film natočen.

K tomu se nemůžu vyjadřovat, ale určitě k tomu měl své důvody.