Nikdy není pozdě

Ricki za mlada opustila svojí rodinu, aby našla vytouženou slávu v rockové muzice. O několik let později jí zavolá ex-manžel, že se její dcera rozvádí. Ricki opět zatouží stát se matkou svých dětí a touží pomoc své dceři Julii v jejích nejtěžších chvílích života. Začne si uvědomovat, že v životech svých dětí toho hodně promeškala a bude se snažit vše napravit, jenže nic si nejde snadnou cestou vydobýt..

„V životě každého nastala nějaká chvíle, kterou by si přál změnit,“ říká režisér Jonathan Demme, který se ujal režijního vedení snímku Nikdy není pozdě. Ricki, kterou nezapomenutelně ztvárnila Meryl Streepová, je rocková hvězda, jež lituje svých minulých chyb a dostává šanci je napravit. „Když Ricki vidí, že se její dcera ocitá ve velkých nesnázích,“ pokračuje Demme, „chápe, že se jedná o její spásnou šanci, a snaží se napravit všechny své chyby, kterých se v minulosti dopustila.“

„Všichni musíme se svými chybami žít,“ říká Streepová. „Myslím, že si přeje, aby ji její děti měly raději, aby ji chápaly - myslím, že právě toho lituje - ale dokáže o takových věcech uvažovat zcela racionálně. Ricki žije pro přítomnost - chová se impulzivně a řídí se tím, co jí připadá správné. Je úleva zahrát si někoho, kdo se nechová tak, jak si ostatní myslí, že by se chovat měl. V podstatě říká, že je jaká je a nikdo s tím moc nenadělá.“

„Ricki Rendazzová rozhodně představuje Meryl Streepovou takovou, jakou jsme ji ještě nikdy neviděli,“ pokračuje Demme. „Meryl si ve své kariéře troufá na velmi pozoruhodné role - ať už se jedná o ztvárnění skutečných osobností, či například o děsivou čarodějnici ve filmu Čarovný les. Jsou to velice vyhraněné postavy. V tomto filmu je sice Ricki také poměrně vyhraněná, ale Meryl ji pojala velice umírněně - jako skutečnou, věrohodnou kytaristku, ženu jednadvacátého století.“

„Nejedná se o žádné stylizace a idealizace - jsou to skuteční lidé,“ dodává Streepová. „Řeší skutečné, komplikované, nepříjemné problémy. Ty jsou ve výsledku legrační, ale současně také velice dojemné.“ Ricki Rendazzová se zrodila v mysli Diablo Cody, oscarové scenáristky filmu Juno a Znovu a jinak a také televizního seriálu Tara a její svět.

„Když jsem si scénář poprvé přečetl, tak mě jeho postavy naprosto uchvátily - zejména pouť, kterou prochází Ricki, a její vztah s dcerou, s bývalým manželem a s jejím novým přítelem,“ říká Marc Platt, producent filmu. „Konec této pouti mě velice dojal - byl jsem ohromený. A to je pro mě směrodatné, podle toho se rozhoduji, zda se něčemu budu dále věnovat - vyvolal ve mně scénář po přečtení dostatečně přirozenou a silnou reakci? A tenhle to dokázal. Jeho první přečtení mi cosi hmatatelného dalo.“

Cody říká, že inspirace pro takto unikátní postavu ve skutečnosti pochází z jejího soukromého života, a to z kruhů velice blízkých. „Postava Ricki se inspirovala mou tchýní, Terry, která je zpěvačkou v rockové skupině Silk and Steel v New Jersey,“ říká Cody. „Terry je babičkou šesti vnoučat, a stále každý víkend koncertuje, řádí na baru a diváci z ní šílí. Rock'n'roll je celý její život a myslím, že se už setkala s lidmi, kteří se domnívali, že to, co ji baví, je pro matku nebo dokonce babičku poněkud nevhodné - a jí je to naprosto jedno. To se mi na ní líbí.“

Když měl Marc Platt v ruce původní scénář Diablo Cody, dokázal přesvědčit k účasti na filmu Meryl Streepovou. „Protože se s Meryl znám velkou spoustu let a vím, jak má ráda muzikálové role, bylo mi okamžitě jasné, že tuhle postavu by si podle mého názoru chtěla zahrát,“ vysvětluje Platt. „Byl jsem v Londýně a pracoval s Meryl na Čarovném lese, a jednoho dne jí povídám, že pro ni mám něco, co je podle mého názoru opravdu výjimečné a byl bych rád, kdyby si to přečetla. Vzhledem k tomu, s jakou upřímností Cody postavu Ricki stvořila, mě příliš nepřekvapilo, když se mě Meryl o pár týdnů později zeptala, jestli si ještě vzpomínám na ten scénář, co jsem jí dal, a že z něj byla nadšená. A zbytek už nebyl vůbec těžký.“

Ve filmu se Ricki Rendazzová vydává ze svého domova v Los Angeles, aby mohla být v okamžicích krize se svou dcerou Julií. Ze svého rockového světa se vydává do Indiany za životem, který za sebou coby Linda Brummelová, matka tří dětí, zanechala. Jak ale Cody podotýká, ačkoliv Ricki touží po spasení, chce, aby ho došla po svém. „Ricki je prostě Ricki,“ říká. „V minulosti to byla Linda Brummelová, Peteova žena. Byla to matka a žila v Indianě. Nechce se k tomu vrátit. Jako Ricki se cítí velice dobře.“

Při psaní scénáře o postavě, která se proměnila v někoho docela jiného, píše Cody o něčem, s čím má velice dobré zkušenosti. „Poměrně dost důvěrně chápu, jaké to je, když si vybudujete osobnost, která se neztotožňuje s tou vaší řekněme původní,“ směje se Cody. „V mém životě jsou dvě velice výrazné kapitoly - jednu jsem prožila na Středozápadě jako Brook a druhou jako Diablo Cody v Los Angeles, kterou jsem posledních osm let. Někdy mám problémy tyhle dvě osobnosti spojit do jedné - takže chápu, jak se Ricki cítí.“

Tato role poskytla Streep šanci objevit se na plátně ve společných scénách se svou skutečnou dcerou a herečkou Mamie Gummerovou. Protože je tento film ve své podstatě příběhem matky a dcery, dodává mu reálný vztah mezi představitelkami obou rolí na intenzitě. Demme trval na tom, aby spolu mimo své společné scény během natáčení nemluvily. Protože jsou si ve skutečnosti velice blízké, prostupuje filmem jejich odcizení, které je tak zjevné, jako si jsou obě velice podobné. Skutečný rodinný vztah filmu dodal neobvyklou dávku realismu.

„Mamie je velice dramatická a vždycky taková byla, už od tří let - nebo možná tří měsíců - takže společně hrajeme už velice dlouho,“ říká Streepová. „Moc ji obdivuji, stejně jako její odhodlání vrhnout se do své role po hlavě. V naší branži je velice těžké se prosadit, pokud máte tak známou matku, ale děti své rodiče vidí ojedinělým způsobem, což rozhodně ani vzdáleně neznamená, že by je považovaly za své dokonalé vzory. Takže najít způsob, jak zajistit, aby na mě byla naštvaná, to nebyl nejmenší problém.“

Streepová míní, že částečným důvodem toho, proč si jsou filmová matka s dcerou tak vzdálené, je skutečnost, že si jsou velice podobné. „Myslím, že mají obě nemalé sklony k hádkám,“ soudí Streepová. „Obě vnímají svět jako outsiderky a obě jsou přesvědčeny o tom, že právě ony mají pravdu. Jablko nepadá daleko od stromu. Obě si žijí podle svých pravidel a nehodlají se nikomu omlouvat.“

Celý film pojí dohromady osoba režiséra Jonathana Demmeho. „Pokud někdy existoval scénář, který by byl jako stvořený pro Jonathana Demmeho, pak je to právě Nikdy není pozdě,“ říká Platt. „Vzpomeňte si na jeho tvorbu - s herečkami a ženskými rolemi umí pracovat dokonale. Natočil pár skvělých filmů s hudebními skupinami - žil v rockovém světě. Jeho filmy jsou o rozmanitosti a toleranci a odlišných lidech z odlišných společenských vrstev, kteří touží po společném životě. Byl pro nás nevyhnutelnou volbou. Takže když mi zavolal a řekl, že tenhle film prostě musí režírovat, velice mě to potěšilo, ale ani v nejmenším nepřekvapilo.“

„Velice záhy jsem zjistila, že Jonathan chce veškerou hudbu ve filmu natáčet živě, což mě zaskočilo,“ říká Cody. „Kdykoliv jsem se podílela na filmu, ve kterém se objevovaly hudební scény, jednalo se o hollywoodské podvody - playback, plácání pusou naprázdno, předstírání hraní na kytaru. Dělají to tak, protože je to mnohem jednodušší. Ale Jonathan Demme takový není.

Skutečně založil skupinu The Flash. Všechno, co ve filmu slyšíte a vidíte, je skutečné. Meryl zpívá a hraje na kytaru. Jsou skupina. To je bezpochyby tím nejúžasnějším prvkem tohoto filmu.“ Takže ačkoliv byla Streepová první, nejlepší a jedinou volbou představitelky hlavní role, aby Ricki vdechla život, musela se naučit hrát na kytaru. Demmeho představa od prvních okamžiků zahrnovala skutečnou hudební skupinu. „V případě takovéhoto charakterního filmu musíme v divácích navodit dojem, že to, co sledují, je opravdové,“ říká. „Nikdy mě ani nenapadlo, že bych hudební scény řešil jinými způsoby než skutečnou živou hudbou. Obvykle je zvykem, že kapely hraní předstírají a následně do toho přimícháte již dříve nahranou a dokonalou hudbu, ale to jsem udělat nechtěl - chtěl jsem, aby tahle skvělá kapela, v jejímž centru stojí Meryl, skutečně hrála.“

Streepová, která je talentovanou zpěvačkou, se učila celé měsíce hrát na kytaru, což zahrnovalo také několik týdnů spolupráce s kytaristou Larrym Saltzmanem a několik dalších s legendárním losangeleským studiovým hráčem Neilem Citronem. „Nejdřív jsem se začala s pomocí učitele v New Yorku učit hrát na akustickou kytaru, a poté jsem se zhruba o měsíc později přeorientovala na kytaru elektrickou,“ vysvětluje Streepová. „Pak jsem prakticky každý den spolupracovala s Neilem Citronem, což je geniální učitel hry na kytaru. Dal mi do ruky Telecaster a naučil mě spoustu drobných triků, které rockeři používají, jako barré akordy, rychlé změny akordů a podobné věci.“

Tvrdí, že se jí na elektrickou kytaru hrálo snáze než na akustickou, ale „vaše chyby jsou mnohem hlasitější. V případě akustické kytary to nějak ustojíte. V případě elektrické ten falešný tón nijak neutajíte, protože rezonuje celou halou! Byla to obrovská zábava.“

„Nikdy jsem ani na vteřinu nepochyboval o tom, že by se z Meryl nestala výtečná hráčka na doprovodnou kytaru, protože vím, že je ve svých přípravách na roli velice pečlivá,“ říká Demme. „Během času, který natáčení filmu předchází, dře naprosto stejně jako když už stojí přímo před kamerami.“

Jako Rickiina sólového kytaristu obsadil Demme rockovou legendu Ricka Springfielda. Ten se proslavil zejména svými hity z osmdesátých let a rozmanité a komplexní herecké role jeho kariéru dále posunuly do zcela nových výšin.

„Role Grega v sobě rozhodně spojuje dvě důležité věci,“ říká Demme. „Potřebovali jsme mít k dispozici skvělého herce, který by dokázal držet krok s Meryl Streepovou, ale současně musel umět skutečně velice dobře hrát na kytaru. Dělalo mi starosti, že se mi toho pravého Grega nepodaří objevit. Úkolem našich skvělých castingových vedoucích, Bernieho Telseyho a Tiffany Little Canfield, bylo najít herce, který umí hrát na kytaru a má potenciál. Chtěl jsem kohokoliv v požadované věkové skupině - byl jsem ochoten sejít se s kýmkoliv. A pak se objevil Rick Springfield, sešli jsme se s ním, byl velice milý - a pak zapnul zesilovače a byl naprosto úžasný.“

Později se Springfield sešel také se Streepovou - toto setkání mělo ověřit, zda jejich vztah na plátně bude skutečně fungovat. „Vyzařuje z něj skutečná vřelost - podařilo se mu z Meryl dostat věci, o kterých neměla tušení, že je dokáže. Přišel na tu schůzku s vědomím, že by v té roli mohl být skvělý - šlo o vzrušující možnost zahrát si po boku Meryl Streepové, být členem kapely, ale navíc ještě také ztvárnit velice komplikovanou postavu,“ popisuje Demme. „Když odešel, říkali jsme si, že jsme objevili toho nejúžasnějšího Grega na světě.“

„Rick je velice energický a bezprostřední člověk, muzikant i herec,“ říká Streepová. „To je nádherná vlastnost a pro Grega naprosto nezbytná, protože se jedná o křehkou postavu. Je sólovým kytaristou v kapele The Flash, ale současně touží po tom, aby se stal Rickiiným vyvoleným. Greg po ní zkrátka chce, aby se do toho vrhla po hlavě, ale Ricki má se závazky spoustu problémů a není si vůbec jistá, zda dokáže zajistit, aby nešlo o pouhou přetvářku.“

„Greg je skvělý kytarista, kterému se nikdy nepodařilo skutečně prorazit,“ popisuje Springfield. „Úspěch se na něj trochu usmál, ale nikdy z toho nic zásadního nebylo. Ale hraní ho baví a už delší dobu Ricki miluje. Frustruje ho její vyhýbavý a nevážný přístup k jejich vztahu, ale baví ho jejich společné hraní - proto se dali dohromady. Sdílejí spolu vášeň pro hudbu.“

„Učit se na kytaru byla zábava, ale jednalo se o osamělou činnost, a pak najednou Jonathan prohlásil, že si uděláme dva týdny času a dáme dohromady celou kapelu. Přišlo mi absurdní, že by se něco takového dalo zvládnout za pouhé dva týdny,“ vzpomíná Streepová. „Připadalo mi, že to je hrozně málo času, ale všichni byli ohromní. Chovali se ke mně velice mile a na začátku mi mnohé odpustili, protože jsem s nimi nezvládala držet krok. Pak to někdy zhruba šestého dne do sebe všechno nějak zapadlo a nedokázali jsme přestat s hraním. Hráli jsme a hráli a hráli a já tehdy skutečně pochopila, proč se toho Ricki nikdy nechtěla vzdát, protože je to ohromná zábava.“

Zkoušky kapely byly tak intenzivní, že na ně její členové zakázali vstup všem, kteří na nich neměli co dělat - včetně Demmeho samotného. „To bylo fér,“ směje se Demme. „Když jsem se o tři týdny později objevil a vešel do té malé místnosti, v níž hráli, stáli na pódiu a přímo uprostřed byla Meryl Streepová a tvářila se, jako by tam patřila odjakživa. Bylo to vzrušující - tenhle zážitek překonalo jen to, když jsme začali natáčet a měli jsme možnost je vidět hrát před skutečným publikem.“

Pro Demmeho se jednalo o velice klíčový okamžik, a ne nezbytně takový, jaký ho očekával. „Neuvědomil jsem si, že když bude kapela hrát před publikem, bude vše ještě energičtější, protože lidé budou tancovat - tanci na živou hudbu se nic nevyrovná. Bylo úžasné sledovat, jak všichni tančí na hudbu, kterou Ricki s kapelou The Flash hraje.“

Ricki and the Flash je skupina, která hraje převzaté skladby, takže si Demme se svými spolupracovníky vybral řadu dobře známých písní, jejich účel byl dvojí: nejen, že se jednalo o skladby, které by si podobné hudební skupina skutečně vybrala, ale šlo také o skladby, které tematicky zapadaly do příběhu filmu. „Všichni společně vytvářeli seznam svých nejoblíbenějších písniček,“ vypráví Platt. „Jedná se o takové skladby, které byste od rockové kapely, hrající převzaté věci, nejspíše očekávali, nebo které by mohly zaznít na rodinné oslavě. Tyhle seznamy jsme si prošli - některé z písní byly velice známé a časem prověřené, a v případě jiných zase šlo o novější písně, po kterých posluchači touží, ať už se kapele líbí nebo ne.“

„Jonathan původně tvrdil, že půjde o tři skladby, že budeme mít dva týdny na nazkoušení a budou to maximálně tři skladby,“ vzpomíná Streepová. „No, ve filmu nakonec hrajeme písniček deset - deset! - a to nebylo vůbec snadné.“

Skupina veškeré skladby hrála naživo přímo při natáčení, a podle Demmeho jim to vdechlo nový život. Například Keep Playin' That Rock'n'Roll je podle Demmeho „skladba, kterou by taková kapela v repertoáru mít měla - já osobně jsem z ní nikdy kdovíjak nešílel, ale když ji zahrají oni, něco na ní je. Je neuvěřitelné, co Meryl dokáže do těch skladeb dát, a proto se z téhle písně stala jedna z mých vůbec nejoblíbenějších.“

Streepová se samozřejmě naučila nejen hrát na kytaru, ale osvojila si kompletní chování rockové hvězdy. „Veškeré její pohyby, každá vteřina pochází z její hlavy,“ říká Demme. „V případě jedné ze skladeb, konkrétně Let's Work Together, sestoupí z pódia, hraje mezi publikem, dojde až k baru, dá si tam drink - a to všechno je čistě její nápad. Ptal jsem se jí, co ji k tomu inspirovalo. A ona mi na to řekla, že jí to zkrátka zrovna přišlo jako dobrý nápad.“

Možná nejzásadnější chvíle na jevišti se ale odehrávají mezi Ricki a Gregem. „Ricki zpívá Gregovi Drift Away, a Greg, protože je to skladba, která velice silně staví na kytarových riffech, na to reaguje,“ říká režisér. „Zcela vás to naplňuje, je to ohromně působivé. Je to úžasná rocková chvilka - Meryl a Rick společně produkují hudbu, ale současně jde o pozoruhodné dramatické herectví, které má zásluhu na tom, že vše působí velice realisticky a kompaktně.“

Sám Demme skupině vybral skladbu Wooly Bully, zatímco Cody ve scénáři uvedla skladbu Get the Party Started od Pink a Bad Romance od Lady Gaga. Ale právě Streepová rozhodla o výběru jedné z nejvýznamnějších písní filmu, skladbě Bruce Springsteena My Love Will Not Let You Down. „Meryl jednoho dne vyjížděla z domova do práce a tahle píseň zazněla v rádiu,“ svěřuje se Demme. „Zavolala mi a povídá 'Propána, objevila jsem tu pravou píseň'. Je pro naše potřeby velice dobrá.“

Dost možná vůbec nejdůležitější skladba, kterou Ricki ve filmu zahraje, je původní - jmenuje se Cold One a ačkoliv se ve filmu říká, že ji napsala Ricki, ve skutečnosti jsou jejími autory Jenny Lewis a Jonathan Rice. „Byl jsem jejich fanouškem už předtím, než jsme navázali spolupráci,“ svěřuje se Demme. „Potřebovali jsme jednu původní skladbu a Diablo žádnou nenapsala, takže jsem Jenny a Johnnyho oslovil a požádal je, aby nám napsali skladbu takovou, jako by naše postava asi mohl složit před nějakými 15 lety. Poslali mi demo Cold One a bylo to přesně ono. Šlo to prostě velice snadno.“

Streepová vzpomíná, jak slyšela Springfielda zmíněnou skladbu hrát, zatímco se chystala sama na totéž. „Slyšela jsem Ricka, jak hraje Cold One - ozývalo se to z jeho šatny, jen tak si to zkoušel, a bylo to naprosto překrásné. Ale já jsem ji ve filmu musela zahrát v akustické verzi!“ upozorňuje.

Ačkoliv Streepová přiznává, že se Springfieldově hře na kytaru tak docela nevyrovná, objevila pro tuto příležitost styl, který dokonale odpovídá její postavě a také situaci. „Napadlo mě zkusit hrát spíše perkusním stylem - zahrajete akord a klepnete na struny a výsledek zní velice rytmicky, slyšíte jednotlivé změny akordů. V dané scéně to funguje, protože ona tu píseň hraje v soukromí pro svou rodinu, ale nesnaží se o plnohodnotnou hru. Jedná se o skladbu, která měla představovat její velký hit a dovést ji ke slávě, ale nikdo o tu píseň neprojevil zájem. Hraje ji, ale současně vlastně nehraje - není si sama sebou příliš jistá.“

Zmíněná skladba ve skutečnosti ve filmu zazní čtyřikrát. Poprvé to je při důvěrné scéně v Indianapolis, kdy Ricki hraje jemnou akustickou verzi pro Petea a Julii, a nakonec zazní během klimaktické scény na svatbě, ve které to Ricki a The Flash rozjedou. Mezitím zazní dvakrát v instrumentální podobě: jednou prostřednictvím kytary Ricka Springfielda, když se Ricki zklamaně vrací z Indiany do Los Angeles, a pak znovu v Indianapolis, když je nucena čelit svým obavám z účasti na svatbě. Tehdy ji na klávesy jímavě hraje Bernie Worrell.