Obřad

Michael Kovak nechce následovat životní cestu svého otce a pracovat v pohřebním ústavu, a tak vstoupí do seminární školy, kde může zdarma získat vysokoškolské vzdělání, přestože není v otázkách víry silný. Po čtyřech letech je vysvěcen na kněze a odjíždí do Říma na seminář o exorcismu, který vede otec Xavier. Seznamuje se zde s Angelinou, která má o semináři napsat článek do novin. Ona je dalším důvodem, proč Michael nechce být knězem. Otec Xavier si uvědomí, že je Michael v otázkách víry váhavý. Proto jej posílá za otcem Lucasem, což je proslulý jezuitský exorcista. Michael je svědkem vymítání ďábla z těla těhotné šestnáctileté dívky Rosarie. Vidí několik nadpřirozených událostí. Rosariin stav se stále zhoršuje, dívka se pokusí o sebevraždu, otec Lucas se znovu snaží vyhnat ďábla z těla mladé dívky, ta však i s dítětem umírá. Zemřel však ďábel s ní?

Vymítači ďábla a temné věci, se kterými se zblízka setkávají, fascinují lidstvo po dlouhou dobu bez ohledu na víru či původ. Režisér Mikael Håfström to potvrzuje: „Obřad vymítání ‚ďábla zajímá všechny lidi po celém světě. Je tomu tak z velké části z náboženských důvodů, ale svůj základ má tento zájem i v populárním umění, kde snímek ‘Vymítač ďábla' ze 70. let je nejslavnější film o tomto fenoménu. To téma přitahuje lidi po celém světě, přestože - nebo možná právě proto - jej nelze dost dobře vysvětlit nebo úplně pochopit. Čím více se jím zabýváte, tím více zjišťujete, že v téhle oblasti neexistují žádné jednoduché odpovědi.“

Jako herec se Anthony Hopkins setkal se zlem již dříve, nejvýrazněji díky svému ztělesnění Hannibala Lectera ve filmu „Mlčení jehňátek“. O filmu „Obřad“ říká: „Film samozřejmě vyvolává otázky: ‘Je to Ďábel? Existuje jeho ztělesnění? Je to psychologie? Je to Freud nebo Bůh? Kdo zná odpovědi?'”

Irský herec Colin O'Donoghue, který ve filmu ztvárnil společně s Anthony Hopkinsem hlavní roli, konstatuje, že film nastoluje obecné otázky na téma, jak přistupujeme k nevysvětlitelným věcem. „Na jedné straně máte argument psychologů, že posedlost je příčina nebo následek psychické choroby, na straně druhé pak viru v démony a posedlost. Tyto diskuse se vedou tisíce let. Film líčí některé velmi znepokojující reálné scénáře, a skutečnost, že je inspirován skutečnými událostmi, Vás přiměje uvěřit, že na tom všem vlastně něco je.“

Cesta k natočení filmu „Obřad“ začala námětem knihy Matta Baglia, novináře žijícího v Římě, kterého v roce 2007 zaujalo oznámení Vatikánu, že bude nově školit duchovní v umění vymítání ďábla s cílem zajistit přítomnost vymítače v každé diecézi na celém světě.

Jakmile se Bagliův desetistránkový námět dostal k producentům, okamžitě je zaujal. Producent Beau Flynn si vzpomíná: „Matt slyšel o tom, že se ve Vatikánu otevírá nová škola pro exorcisty, a celý koncept ho od samého počátku fascinoval. V průběhu sbírání informací se setkal s americkým knězem, který právě kurz navštěvoval. Místo článku se tak Matt rozhodl napsat celou knihu.“

Výsledkem jeho snažení byla kniha Obřad: Vytváření moderního vymítače ďábla, která popisuje události, které inspirovaly film. „Do exorcizmu samotného je zasvěcen jen málokdo,“ říká Baglio. „Chtěl jsem vymítání ďábla pochopit nejen já sám, ale také to tajemství poodhalit jiným. Setkal jsem se s americkým knězem, otcem Gary Thomasem, který se zúčastnil apoštolského semináře v Římě, aby se stal exorcistou, a jeho zkušenosti byly základním zdrojem informací pro hlavní postavu scénáře, Michaela Kovaka.“

Producent Tripp Vinson říká: „Když natáčíte film, jako je tenhle, musíte se tématem zabývat zcela vážně a přistupovat k němu s plným respektem. Když se zabýváte opravdu vážnými tématy jako je dobro a zlo, nemusíte už k tomu mnoho dodávat. Pravda je totiž mnohem přesvědčivější než cokoli, co vymyslíme.“

Producenti oslovili scénáristu Michaela Petroniho, aby koncept zpracoval do scénáře, a to ještě v době, kdy Baglio svoji knihu teprve psal. „Lidé jsou fascinováni tématem posedlosti, protože její existence zůstává i nadále nevzodpovězenou otázkou,“ říká autor scénáře. „Toto téma jsem důkladně prostudoval. Mluvil jsem s kněžími a prošel kroniky, ve kterých byly zachyceny skutečné zážitky a zkušenostmi. Co tito lidé zažili je strašidelné.“

Otec Gary, který nyní působí jako pastor a exorcista v severní Kalifornii a který byl odborným poradcem filmu, vysvětluje: „Obřad vymítání ďábla se vykonává již od roku 1614, presto mnoho biskupů a kněží vůbec netuší, co mají od exorcizmu očekávat, snad kromě toho, že má něco společného se Satanem. Šance zúčastnit se školení v Římě mi dala velmi dobré základy, jelikož jsem mohl pracovat vedle zkušených exorcistů a pokládat jim další otázky. Co je pro mě opravdu důležité je to, že vymítání ďábla je v podstatě léčení, jež dává kněžím, jako jsem já, možnost pomoci lidem, kteří opravdu trpí.“

Režiséra Håfströma lákala představa prozkoumat exorcizmus na základe faktů. „Náš film není klasický přímočarý horor,“ poznamenává režisér. „Je to sice fikce, ale s velmi skutečným a opravdovým základem. Když jsem četl scénář, měl jsem pocit, že se na otázku posedlostí démonem dívá z úhlu, ze kterého se na něj ještě předtím nikdo nedíval, a že diváky do tohoto světa přivádí napínavým, přitažlivým a zábavným způsobem.“

Příběh a postavy Obřadu

Anthony Hopkins ve filmu ztvárnil otce Lucase, kontroverzního vymítače ďábla známého využíváním nejtemnějších koutů vlastního duchovna ve službě Bohu. „Otec Lucas je mezi duchovenstvem tak trochu černou ovcí,“ konstatuje Vinson. „Provedl již mnoho obřadů vymítání ďábla a patří mezi kněze, kteří vedou zákopovou válku s Ďáblem po mnoho a mnoho let. Není to ale běžný kněz. Vyvolává ve vás pocity dvojznačnosti a nebezpečí. Některým lidem se zdá šílený, ale na druhou stranu je i vřelý a milý. Oba tyhle rozměry zvládá Anthony Hopkins skvěle.“

„Na otci Lucasovi mě zaujalo, že mi vlastně nebylo jasné, jaké je jeho místo ve světě teologie,“ říká Anthony Hopkins. „Je to sice jezuita, ale má i další rozměry. Když se s ním Michael setká, neví, co si o něm má myslet, protože starý kněz je popudlivý a netrpělivý. A když tenhle mladý muž začne zpochybňovat jeho víru, otec Lucas na to říká: ‘Užijte se svoje pochybnosti. Vychutnejte si je. Buďte přáteli se svými pochybnostmi, protože právě ony vás pohánějí vpřed.' I sám otec Lucas má své vlastní pochyby, a to až do doby, dokud se mu nezačnou dít hrozné věci.“

Anthony Hopkins coby otec Lucas projevil obrovský smysl pro vážnost příběhu i jeho postav. „Našemu filmu samozřejmě přinesl mnoho,“ potvrzuje režisér Håfström. „On je jeho srdcem i duší. Postava otce Lucase je fascinující tím, že vlastně nevíme, kdo to je a čemu věří, jestli je prostě jenom kouzelník nebo pravý vymítač. Má několik diametrálně odlišných rozměrů a Anthony je všechny zachytil naprosto přesvědčivým způsobem. Mít možnost pracovat s tak skvělým hercem byla pro mě fantastická příležitost,“ dodává režisér.

Přestože Michael je vyslán za otcem Lucasem proto, aby lépe porozuměl temným stránkám své víry, student semináře věří více - jak se zdá - psychiatrii než moci exorcizmu. „Jestliže chcete být úspěšný vymítač ďábla, musíte si být naprosto jistý, že jdete do bitvy, ve které za vámi stojí obrovská moc,“ vysvětluje Vinton. „Vymítání ďábla je něco, co nikdo nemůže dělat sám. Jak Michael postupně následuje otce Lucase do světa vymítání, setká se s celou radou děsivých a zlých věcí, které ho donutí znovu se zamyslet a případně i přehodnotit, čemu opravdu věří.“

„Obřad“ je vlastně pohledem do světa exorcizmu očima protřelého odborníka a novice. Tuhle dvojici ve filmu představuje Colin O'Donoghue ve svém filmovém debutu v roli Michaela Kovaka a herecký veterán Anthony Hopkins v roli otce Lucase.

Mladý herec z irské Droghedy před tímto filmem neměl žádné zkušenosti s celovečerním filmem, nicméně filmařům poslal svoji nahrávku na kazetě. „Natočil jsem se sám na zahradě u kamaráda, ale samozřejme jsem nevěděl, jestli se na tu pásku někdo podívá. Díky bohu se podívali,“ říká mladý herec s úsměvem. „Pro mě to bylo splnění velkého snu, protože s Michaelem Kovakem jsem měl pocit velkého souznění. Ať už totiž věříte v Boha nebo ve vyšší moc, ať už věříte v predestinaci či naopak v to, že svůj život máme výhradně ve svých rukou - vždycky si kladete otázky, o kterých přemýšlí i Michael.“

„Colin je podle mého názoru někdo, komu prostě přirozeně věříte, a kdo vás proto klidně může bezpečně provést tímto světem,“ poznamenává režisér. Když filmaři poznali kvality mladého herce - zejména jeho hloubku a introspektivní povahu - rozhodli se, že jej vezmou do Los Angeles a zkusí s ním natočit pár záběrů s Anthony Hopkinsem. Vzájemná chemie s hereckou legendou, pak prakticky rozhodla. „Tohle byl Colinův první film, a přitom skoro v každé scéně hraje po boku legendárního Anthony Hopkinse. Takže první den byl pochopitelně docela nervózní,“ vzpomíná režisér Håfström. Naštěstí Anthony byl jako člověk i jako herec ke Colinovi mimořádně velkorysý a ve spoustě věcí mu pomohl. Stali se z nich dobří přátelé, což bylo pro nás moc důležité, protože náš film byl tak trochu i přátelským příběhem o dvojici kněžích - staršího a mladšího. Je mezi nimi také podobná dynamika jako mezi otcem a synem. Na druhou stranu jsme potřebovali také situace, kde mezi nimi panovala určitá disharmonie. Oba herci zvládli vytvořit vzájemné napětí skvěle.“

„Myslím, že Colin je neobyčejný,“ poznamenává Hopkins. „Bylo skvělé s ním pracovat, protože je to nejen mimořádný herec, ale i hrozně příjemný člověk.“ Otec Lucas ovšem není jediný člověk, se kterým se Michael v Římě seznámí. Hned první den školení ho zaujme další návštěvnice kurzu jménem Angeline. Reportérka, která se zajímá o novou iniciativu Vatikánu. „Michael působí na Angelinu velice přesvědčivě, protože jako novinářka je zvyklá dívat se na věci objektivně,“říká Vinson. „Angeline není věřícím člověkem, který přijme za své vše, co se dozví, takže když slyší Michaela, jak zpochybňuje tyto věci, je jí jasné, že je to spřízněná duše a že by jí mohl pomoci v její práci.“

Pro roli Angeliny tvůrci vybrali brazilskou herečku Alici Bragu, kterou scénář velice zaujal, a dokonce kvůli němu nemohla spát. „Když jsem ho dočetla, nemohla jsem vůbec usnout,“ říká herečka. „Ten film je sice fikce, ale fenomén vymítání je reálný, a postavy našeho filmu se do toho tématu ve snaze dopátrat se jeho podstaty ponořují hlouběji a hlouběji. Angelinu, svoji postavu, jsem si vyloženě zamilovala, protože to je silná a přímočará žena s úkolem, který vám začne být jasný poté, kdy se ukáže, proč hledá odpovědi na kurzu exorcizmu.“

<>Obrázek nenalezen<> „Alice natočila hodně filmů, ale pro mě byl přelomový nezávislý film ‘Město bohů', a to i zásluhou jejího hereckého výkonu, na který nikdy nezapomenu,“ říká producent Beau Flynn. „V našem filmu jsme potřebovali, aby se mezi Alicí a Colinem vytvořil velice blízký vztah bez jakéhokoli romantického podtextu. Alice je natolik komplexní herečka, že to dokázala naprosto perfektně. Je velice talentovaná.“

Podobně jako Michael, i Angeline musí nakonec konfrontovat své pochybnosti a obavy s tím, co uvidí na vlastní oči. „Na téhle cestě o sobe zjistí spoustu věcí stejně jako Michael,“ říká Alice Braga. „Je to opravdu zajímavý způsob, jak si promluvit o náboženství, protože nad ním můžete přemýšlet z pohledu jiných lidí,“ dodává.

Michaelova sebereflexe ho zavede zpět do dětství a k jeho otci Istvanovi, maďarskému imigrantovi, jenž je trvalým zdrojem velice komplexních emocí. Istvana ve filmu ztvárnil Rutger Hauer, který říká: „Michaelův otec tvrdě pracuje, je silně nábožensky založen a poněkud přísný. Chce, aby jeho syn po něm převzal rodinný pohřební podnik. Jeho syn samozrejmě naopak netouží po ničem jiném než po odchodu. Jejich vzájemný vztah je velice silný, i když současně i složitý. Syn vlastně otce možná tak trochu nenávidí.“

Postava Michaelova otce Istvana Kovaka se v Michaelovi odráží i v době jeho pobytu v Římě, což je hlavně zásluha hereckého výkonu Rutgera Hauera. „Rutgerovo účinkování ve filmu nemá chybu. Je v něm sice poměrně krátce, ale díky působivosti jeho scén má jeho postava velký vliv na celý film,“ říká režisér Håfström.

Díky semináři Michael najde učitele v octi Matthewovi, kterého ztvárnil Toby Jones. Moderně smýšlející kněz, kterého trápí hlavně neustále se zmenšující počet kněží, objeví ve svém studentovi neobyčejný potenciál. „Otec Matthew ví, že Michael bojuje se svými myšlenkami a se svoji vírou, ale současně cítí, že v jeho nitru je něco velikého… možná, že je to dotek Boha,“říká producent Flynn. „Jenže sám Michael v sobě nic takového nevidí, a tak se mu otec Matthew v podstatě snaží nastavit zrcadlo, aby pochopil, čím je obdařen. Tohle všechno přitom Toby dokázal ztvárnit velice lidským a inteligentním způsobem,“ dodává.

„Otec Matthew je svědkem nehody, při které se Michael chová velmi neobyčejně, díky čemuž si otec Matthew uvědomí, že má potenciál stát se exorcistou,“ dodává Jones. „Objeví něco v jeho osobnosti a kořenech.“

Protikladem postavy otce Matthewa je jeho protějšek ve Vatikánu, otec Xavier, kterého ztělesnil Ciarán Hinds. „Úkolem otce Xaviera je předat dalším generacím vyzkoušené metody vymítání ďábla a zajistit udržení potřebné rovnováhy mezi psychiatrickým a náboženským rozměrem tohoto obřadu,“ poznamenává Hinds. „Myslím si, že otec Xavier chápe, že Michael toho muže církvi nabídnout mnoho, ale také si je vědom toho, že bude nutné se vypořádat s jeho pochybnostmi. Proto navrhne, aby se Michael setkal s otcem Lucasem, který mu dokáže předat neortodoxní stránku posedlosti dáblem. Spolu se vydají na jednu velkou pekelnou jízdu na horské dráze.“

„Ten projekt mě zaujal hlavně proto, že vážné věci nebere na lehkou váhu,“ vzpomíná Ciarán Hinds. „Film nechce prvoplánově působit strašidelně. Je o něčem, co je pro nás všechny mnohem vážnější - nejen o našich obavách a pochybách, ale i o té části naší osobnosti, která se muže skrývat v temnotě, a o tom, jak s ní můžete bojovat.“

Michael je vyslán, aby se setkal v otcem Lucasem na jeho malé faře na okraji Říma, v době, kdy je otec Lucas plně zaměstnán déle trvajícím případem mladé těhotné dívky jménem Rosaria, u které otec Lucas zjistil posedlost ďáblem. Tuto klíčovou úlohu ve filmu ztvárnila jedenadvacetiletá debutantka Marta Gastini. „Marta má možná fyzicky vůbec nejnáročnější roli z celého filmu,“ říká režisér Håfström. „Je to mladá herečka s málo zkušenostmi a zcela novou tváří, ale odvedla naprosto fantastickou práci,“ dodává. Na choreografii klíčových vymítačských pasáží režisér spolupracoval s koordinátorem triku Charleem Croughwellem i se samotnou herečkou. „Šlo mi o to, aby všechno v našem filmu bylo fyzicky možné a aby se to hluboce zoufalému člověku opravdu mohlo stát.“

„Marta musela ztvárnit dívku, která je posedlá,“ říká Croughwell, který ještě před prvním natáčením zkoušel, jestli herečka zvládne potřebné pohyby. „Každý pohyb, který udělá, musí být maximálně fyzický, i když někdy jen tak jemně, že ho spíše cítíte, než vidíte. Její výkon vyžadoval obrovskou sílu, a mě z něj běhal mráz po zádech.“

Rosariiným hlavním hereckým partnerem byl otec Lucas, což bylo pro mladou herečku současně výzvou a velkým potěšením. „Byla jsem opravdu šťastná, protože jsem zjistila, že je to alespoň podle mého názoru nejen nejlepší žijící herec, ale současně také naprosto skvělý člověk. I když byl mimo záběr, vždy z něj vyzařovala stejná energie a vždy se mi snažil pomoci s mým výkonem. Opravdu ho moc obdivuji a jsem vděčná za příležitost pracovat právě s ním.“

Při příprave vymítačských scén doprovázeli Matta Baglia na skutečná vymítání i Marta Gastini a Colin O'Donoghue. Marta Gastini si vybavuje hlavně ten obrovský kontrast mezi tím, co se dělo na dvou různých stranách týchž dveří. „Venku byl normální svět, s turisty v Římě, dopravní zácpou. Ale uvnitř za dveřmi se dělo něco, co nedokážete slovy ani popsat - tak silný a strašný to byl vnitrní boj mezi dobrem a zlem.“

Na Colina O'Donoghua vymítání působilo podobně silně. „Obzvláště mě zaujalo, že pro exorcistu se evidentně jednalo o normální práci, o něco, s čím se setkávají dnes a denně. Ale z našeho pohledu to bylo něco zcela mimořádného.“

„Když mluvíme o vymítání ďábla a o posedlosti, je třeba si uvědomit, že ať už věříte čemukoli, vždycky budete sledovat někoho, kdo strašně trpí,“ vysvětluje producent Beau Flynn. „A musím vám říct, že není lehké na to jen tak zapomenout, protože jakmile do toho světa trochu proniknete, pak zjistíte - a to opět bez ohledu na vaši víru - že jde o svět temný, strašidelný a velice intenzívní.“

Ďábel pod lupou

Ještě před začátkem natáčení, které se odehrávalo v nádherných evropských městech Římě a v Budapešti, navštívilo vedení týmu Matta Baglia v Římě, aby si společne prohlídli místa, která spisovatel navštívil při svých výzkumech, a to včetně Vatikánu. „Ať už bylo prostředí jakékoli, starobylé či moderní, chtěli jsme vytvořit v divácích pocit, že procházejí těmito místy, aniž by jim připadala jakkoli cizí,“ říká Andrew Laws, jenž měl na starosti výpravu filmu.

Pro režiséra Håfströma bylo z hlediska fyzického vnímání filmu klíčové vyvolat v divákovi dojem, že se mimořádné věci odehrávají v prostředí, které je naopak zcela reálné. „Chtěli jsme využít skutečné prostředí a pak do něj doplnit vrstvu další, jiné reality,“ vysvětluje režisér.

„Vzhled filmu se v průběhu natáčení vyvíjel,“ říká kameraman Benjamin Davis. „Já i Mikael jsme fanoušci filmu ze 70. let, a Mikael chtěl mít film ve stejném naturalistickém duchu. Snažili jsme se, aby všechny záběry vypadaly reálně.“ Po důkladných přípravách začalo natáčení 10 dny filmování v Římě, kde se točilo na rušných ulicích a památkách na vrcholu turistické sezóny. Natáčelo se mimo jiné na náměstí Republiky, náměstí Pia XI., na španělských schodech, na moste Sant' Angelo přes Tiber a na Via della Conciliazione, která vede k náměstí svatého Petra, kudy Michael Kovak přichází do Vatikánu.

„Většinu exteriérů jsme natáčeli v Římě, který je pro filmaře opravdu vděčným městem,“ říká režisér Håfström. „Takový vzhled a duši sotva najdete kdekoli jinde. Pak jsme se přesunuli do Budapešti na natáčení ve studiu a objevili jsme „malý Řím“ - zejména pokud jde o jeho kostely a dlážděné ulice - což se nám výborně hodilo.“

Marto Giacalone, lokační manažer, k tomu dodává: „V Budapešti je k nalezení architektura, která je velice podobná římské architektuře. Kromě toho tam ale najdete i veliké prázdné budovy, které jsou ideální pro stavbu rozsáhlejších kulis.“

V Budapešti filmaři vystavěli interiéry představující klíčové lokace celého příběhu, včetně vatikánského soudního dvora, který byl vytvořen uvnitř prázdného aukčního domu Báv, dvůr činžovního domu, kam otec Lucas přivede Michaela v Damjanichi a nemocnice vybudovaná uvnitř maďarské historické budovy Ludovica, bývalé vojenské akademii sloužící v současnosti jako Muzeum přírodních věd. Slavná římská kavárna Santo Saccio byla znovustvořena na Náměstí Baziliky sv. Štěpána a unikátní Úzká ulička byla využita pro natočení scény útěku v dešti.

Pravděpodobně největší výzva pro filmaře z hlediska scény bylo natáčení Vatikánu, kde Michael absolvuje první lekci exorcizmu Otce Xaviera. „Katolická církev je velice obezřetná, pokud jde o natáčení za zdmi Vatikánu,“ vysvětluje Marco Giacalone.

Lawův tým postavil starší část Papežské akademie věd i úřad Otce Xaviera v Etnografickém muzeu v Budapešti. „Náš záměr byl, aby tradiční architektura muzea v lidech vyvolala stejný pocit, jako by v nich měla vyvolat i papežská akademie,“ vysvětluje Andrew Laws.

V příkrém kontrastu k těmto historickým prostředím pak je přednášková síň. Její atrium i posluchárna byly vystaveny jako kulisy ve filmovém studiu Astra nedaleko Budapešti.

„Posluchárna ve Vatikánu je pro Michaela Kovaka přelomem v mnoha směrech,“ poznamenává Laws. „Michael totiž přichází do Říma s poměrně cynickým očekáváním toho, s čím se tam setká. Vstup do posluchárny je jedním z prvních okamžiků znamenajících vstup do prostředí, které není ani trochu takové, jaké si představoval. Naše vatikánská Akademie vypadá moderně, současně a reprezentativně, jako kdyby se jednalo o nějakou akademii věd. Tenhle dojem poněkud naruší Michaelovy předsudky, že všechno, s čím se setká, bude mystické a starobylé,“ dodává Laws.

Laws vybudoval posluchárnu na motiv překrývajících se listů a jednoduchých barev. „Naše vatikánská Akademie říká, že nemá co skrývat,“ vysvětluje Laws. „Její práce je otevřená všem, což dokazuje postava novinářky ztvárněné Alicí Braga, které je umožněn neomezený přístup na kurzy vymítání.“

Oválnému auditoriu dominují moderní sedadla, sofistikovaný dotykový monitor a strop, který je pro Lawse symbolem místnosti. „Chtěli jsme, aby prostor ukončovalo něco dramatického,“ říká Laws. „Muselo to být něco, co lidem přináší nějaké poselství. Tak jsme se pres několik verzí světlého stropu dostali až k nádherně vyřezávanému zvlněnému stropu se světelnými prvky mezi každým nosníkem. Pověsit tuhle věc nebylo úplně jednoduché, ale nakonec se to vyplatilo.“

Michaelovy předsudky také naruší okamžik, kdy vstoupí na faru a do domu otce Lucase těsně na okraji Říma. Natáčení této klíčové lokace přitom bylo rozděleno na dvě části - část se točila v budapešťské čtvrti Gül Baba, která připomíná římskou čtvrť Rocca di Papi, a dvůr, byt, fara a místnost pro vymítání se natáčely ve studiu Astra. Na faře Michael spatří i další stránky osobnosti otce Lucase - od motorky opravované na dvoře, pres potenciálně rouhačské knihy na jeho poličkách až po jednoduchý nábytek uvnitř samotného domu.

<>Obrázek nenalezen<> Oblečení otce Lucase také odráží jeho nekonvenční povahu. Autor kostýmu Carlo Pogglioli při tvorbě kostýmu pro otce Lucase nejprve zamýšlel využít celkem tradiční oblečení pro kněze. Pak se ovšem setkal s Anthony Hopkinsem. „Hned na první schůzce mi řekl: ‘Chtěl bych směsici tradičního a moderního oblečení', a v tom měl naprostou pravdu, říká Pogglioli. „Otce Lucase ve filmu uvidíte ve staré sutaně, jenže pod ní má tričko a z kapsy mu kouká mobilní telefon.“

Pogglioli si vychutnal možnost udělat si pro film potřebnou rešerši o kostýmech duchovních. „Nemohl jsem udělat nic lepšího, než ukázat Mikaelovi, našemu režisérovi, skutečný život ve Vatikánu,“ říká tvůrce kostýmů. „A tak jsme se šli podívat na papeže, když dával audienci. Což bylo fantastické, protože se na jednom místě shromáždila snad stovka různých knězů, jeptišek a kněží z celého světa. To, co jsme tam vypozorovali, jsme pak mohli využít i ve filmu.“

Michaelu Kovakovi Pogglioli připravil pro počátek filmu silně americký vzhled, který se ale postupně s průbehem filmu mění ve vzhled temnější a tmavší. „Naše kostýmy procházejí stejným vývojem jako mysl našeho hlavního hrdiny, která začíná čelit ďábelské posedlosti,“ vysvěluje Pogglioli. „Začali jsme jasnými barvami v jeho domovském Illionois, které pak následují chladnější barvy Říma.“

Pocit chladného prostředí zesiluje s tím, jak Michael společně otcem Lucasem více a více proniká do temných sfér. „V tomhle filmu slunce svítí velmi zřídka,“ říká kameraman Davis. „A čím temnější je příběh, tím chladněji působí jednotlivé dny. Působí, jako kdyby se už nikdy nemělo oteplit. Představte si listopadové deštivé odpoledne, ve kterém vyjdete ven a vlastně ani nevíte, jestli je den nebo noc. Právě takový pocit jsem se snažil vytvořit v našem filmu,“ dodává.

S tím, jak posedlost démonem roste a Michael ztrácí kontrolu nad tím, čemu poměrně pevně věřil, začíná se jeho svět doslova rozpadat. Pro tyhle pozdější scény chtěl režisér vyvolat pocit, že posedlost démonem je něco jako černá díra vysávající energii a život ze všeho, čeho se dotkne.

„Chtěli jsme se vyhnout jakýmkoli nadpřirozeným efektům, jako třeba věcem létajícím vzduchem. Místo toho jsme ve filmu dali prostor jevům jako je déšť, rozklad architektury, nárůst houby a plísně ve zdech,“ vysvětluje Andrew Law. „Démonickou posedlost jsme chápali jako rozklad - ať už je to rozklad osoby, prostředí, ve kterém žije, nebo jejího života.“

Samotná místnost pro vymítání představuje naprosté dno toho, čeho tvůrci chtěli dosáhnout. Do místnosti jde světlo jen jedním kulatým oknem vysoko nad úrovní očí, a dále dvěma zastíněnými střešními okny. Světlo v místnosti, které tím Davis dosáhl, je tak úplně to nejstudenější, jaké si lze představit. „Snažili jsme se vyvolat dojem, že v téhle místnosti proste nikdo nikdy nemůže mít z ničeho radost,“ vysvětluje kameraman.

Režisérova snaha uvést v život svět exorcistů a démonů nechala silný dojem na mnohých hercích i členech štábu. „Mikael věci nikdy nezveličuje,“ oceňuje režiséra Anthony Hopkins. „Vytváří dojem, že se snaží natočit úplně obyčejný film plný světla a normálních lidí, akorát že při tom zjistí, že někde pod povrchem se děje něco strašného. A tak otočí kameru pod ten povrch a sleduje, co se tam děje, jako by to pozoroval kdokoli jiný,“ dodává herec.

„Myslím si, že každý z nás ve svém životě zažil jeden nebo dva momenty, kdy se mu stalo něco divného a kdy si kladl otázku, co by to mohlo být,“ říká Matt Baglio. „Mám na mysli pocity, že se nás dotklo něco spirituálního, ať už temného či světlého, nebo okamžiky, kdy nemáme tak úplně kontrolu nad rozhodnutími, která děláme. Na tomhle tématu je podle mě pro spoustu lidí něco atavistického. Snažíme se jít co nejblíže k našim kořenům, abychom mohli lépe pochopit a ovládat naše životy.“ Podobně jako pro mnoho herců i dalších členů štábu, bylo natáčení „Obřadu“ pro režiséra Håfströma zrcadlovým odrazem cesty, kterou prošel její hlavní hrdina. „Všichni v našich životech něco hledáme. A jako režisér máte možnost věci zkoumat poměrně unikátním způsobem,“ vysvětluje režisér. „Může to být určitá historická doba nebo zvláštní místo nebo fenomén jako exorcizmus. Jeho odhalování mě lákalo čím dál tím víc. Byl to pro mě způsob, jak se do tohoto fascinujícího světa ponořit..“