Skvělý boxer se jen těžko vyrovnává se skutečností, že jeho milovaný sport ovládli dva a půl metru vysocí oceloví roboti. Protože už nemá s kým zápasit, je nucen přivydělávat si jako promotér robotických zápasů. Když už se zdá, že situace nemůže být zoufalejší, vstoupí mu do života jeho syn. Oba spojí síly, aby se společně v brutálním a nemilosrdném světě prosadili..
Pokud si člověk odmyslí, že anotace jako obvykle nemluví pravdu a minimálně půlka infa je vycucaná z prstu, smíří se s tím, že jde o hezky vypadající pohádku a rodinný doják o napraveném otci, super chytrém chlapci a vítězství dobra nad zlem, dá se na to koukat. Jen nesmí člověk moc myslet, protože by mu vrtalo v hlavě, proč a jak. Zeus dokáže rozbít jediným úderem super připravené bojové roboty nejnovější generace, ale nadarmo mlátí do prastarého kusu, který ani nebyl určený k boji... No fakt pohádka...
V blízké budoucnosti zastanou část naší práce roboti, ani box už neláká jako dřív a tak se do ringu místo Rockyho s Apollem Creedem dostávají plechoví bojovníci.
Charlie Kenton (Hugh Jackman) je bývalý profesionální boxer a nyní i prvotřídní smolař. U boxu zůstal i poté, co ring ovládli roboti. Jeho svěřenci však v ringu nepodávají zrovna vyrovnané výkony a to především díky Charliemu, který je ovládá zbrkle a nasazuje je proti zbytečně silným soupeřům. Vzhledem k jeho „úspěšnosti“ nikoho nepřekvapí, že dluží na všech frontách a celá řada lidí by z něj ráda vymlátila duši.
Do života se mu ale připlete syn Max (Dakota Goyo), kterému umřela matka. Jeho dobře zajištěná teta Debra by si ho ráda nechala, ale první na řadě je samozřejmě otec. Charlie syna od narození neviděl a tak se snaží ze situace vytřískat co se dá a získat za jeho přenechání rozumnou finanční injekci. Vše se podaří sjednat, jediným zádrhelem je, že dostane Maxe na nějakou dobu na starosti, ne...
V blízké budoucnosti boxerský ring ovládli dva a půl metru vysocí roboti řízení počítačem. Charlie Kenton kdysi býval skvělým boxerem. Nyní nemá s kým zápasit, a tak se živí už jen jako druhořadý promotér mechanických náhradníků. Dává dohromady vysloužilé roboty a cestuje od jednoho turnaje k druhému. Když už se zdá, že situace nemůže být zoufalejší a komplikovanější, vpadne mu znenadání a proti jeho vůli do života jeho syn Max. Zprvu ho bere jako nechtěný a otravný přívažek, ale skrze společně sdílenou vášeň pro robotí zápasy k němu postupně nachází cestu. Oba spojí síly, společně postaví nového robota a promění ho v boxerského šampiona. Zatímco si buduje jméno v brutálním a nemilosrdném světě robotických zápasů, zjišťuje Charlie, že se mu nabízí poslední šance na boxerský comeback.
Představte si nedalekou budoucnost (2020), ve které jsou už fanoušci boxu unaveni sledováním dvou boxerů, kteří do sebe navzájem buší. Hlad po násilí a destrukci je ve společnosti už tak vysoký, že ho obyčejní sportovci nejsou schopni ukojit - ani vydržet. Jedná se o svět, ve kterém se box změnil do té míry, že už spolu samotní boxeři nebojují - nahradili je roboti. Zručnost a dovednost talentovaných profesionálů je věcí minulosti. Nyní fanoušci touží po nekontrolovaném ničení plném drtivých úderů a totální destrukce protivníků.
Samotná idea robotických soubojů byla podle režiséra Shawna Levyho, který je uznávaným autorem hitových komedií Noc v muzeu a Noční rande, velice lákavá. Když mu společnost DreamWorks předložila nápad na film Ocelová pěst, velice ho celý projekt zaujal, protože, jak sám říká, mu ho předložili Steven Spielberg a Stacey Snider. „Zavolali si mě a mluvili o něčem, co se zpočátku zdálo jako šílený nápad,“ vzpomíná si Levy na svou první reakci. „Samozřejmě jsem byl ohromně poctěn, když jsem si přečetl scénář. Zjistil jsem, že mám možnost natočit vzrušující sportovní film o otci a synovi, který má duši. A to mi učarovalo.“
„Byli jsme nadšení z možnosti spolupracovat se Shawnem,“ komentuje to Stacey Snider, která společně se Stevenem Spielbergem vede společnost DreamWorks Pictures. „A věřili jsme, že se mu tímto filmem podaří překonat vysokou laťku, kterou si svými předchozími snímky nastavil. Ocelová pěst je revoluční.“
Vedoucí výroby Steven Spielberg s tím souhlasí a přidává další postřeh: „Shawn vytvořil realitu. Tenhle film je pravděpodobně tím nejrealističtějším, jaký Shawn kdy natočil, a domnívám se, že se jedná o jeho filmový přerod. Viděl jsem výsledný film - vypadá skvěle, záběry jsou současně citlivé i nápadité. Když skončil, řekl jsem Shawnovi: 'Víš, natočils už pár vážně dobrých bijáků, ale tohle je tvůj první film.“
Shawn Levy je od dětství nejen fanouškem boxu, ale také obdivovatelem boxerských filmů jako Zuřící býk nebo Rocky. „Dokonce ani ty, které se tak docela nepovedly, jsou pořád skvělé, protože v nich obvykle máte podceňovaného hrdinu a chcete, aby se mu podařilo vrátit na výsluní a předvést světu, co v něm doopravdy je,“ říká režisér. „Ocelová pěst je bez diskusí poctou těmto filmům, které jsem se svým bratrem viděl dobře padesátkrát.“
„Myslím, že diváci mají rádi ten jednoznačný aspekt vítěz/poražený, který s boxováním souvisí,“ vysvětluje dále Levy. „Je velice prostý a myslím, že tahle jednoduchost zájem o celý sport zvyšuje. Když vidíme skvělé borce jako Ali nebo Sugar Ray Leonard, cosi nás na nich fascinuje a přitahuje, něco, čemu se žádný jiný sport nevyrovná.“
Co se výpravnosti Ocelové pěsti týče, zdůrazňuje Levy skutečnost, že se nejedná o žádné „komorní dílo“, ale o skutečně působivý film, který překonává vše, na čem se doposud podílel. „Robotí box je velkolepý sport a obrovská show,“ říká. „Ale i po zbytek filmu se ocitáme na působivých místech. Je to takový výlet napříč Amerikou.“
Když se Charlie nerad shledává se svým dlouho ztraceným synem Maxem, je jasné, že to jediné, co sdílejí, je vzájemné opovržení. Ale jednu věc mají společnou - zájem o robotický box - a krok za krokem se s námahou pokoušejí najít znovu jeden k druhému cestu. Zpočátku se nejedná o příliš silné pouto, ale když na smetišti objeví starého robota, začíná jejich pouť za znovuobjevením sebe samých.
„Když se s Charliem poprvé setkáváme, je na dně - věnuje se robotickým soubojům té nejnižší úrovně,“ zamýšlí se producent Don Murphy. „Ale v průběhu filmu se pouští na odvážnou cestu, aby si splnil svůj velký sen a vyhrál světovou robotickou ligu.“
Ale přes zvláštní kombinaci zapomenutého šampiona, robota ze skládky a drsného chlapce, který dokáže z hlavy odříkat veškeré regule robotické ligy, má Charlie šanci na víc než jen na vítězství - má šanci na spasení.
Levy, který měl v minulosti primárně zkušenosti s natáčením komedií, prohlašuje, že ačkoliv se domníval, že natáčení komedií je plné smíchu a odlehčené atmosféry, měl současně dojem, že při natáčení dramatického filmu musí vládnout vážnější a intenzivnější atmosféra. Jak sám přiznává, byl rád, že se mýlil. „Zjistil jsem, že ať už natáčím jakýkoliv film, mám svou práci rád, jsem rád, že tam každý den mohu být, a tahle nálada se šíří. Vždycky usiluji o to, aby při natáčení vládla taková atmosféra, která všem umožňuje ze sebe vydat maximum s vědomím, že s nimi bude zacházeno s respektem. Zčásti je to zajištěno tím, že sice rozdávám denní rozvrhy, ale současně nechávám prostor pro experimentování a improvizaci. Řada věcí ve scénáři nebyla. Zjistil jsem, že pokud při natáčení vládne uvolněná atmosféra, můžete se dočkat skvělých překvapení.“
Producentka Susan Montford shrnuje atmosféru spolupráce se Shawnem Levym během natáčení Ocelové pěsti: „Shawn nás nepřestává udivovat, protože je to skvělý vedoucí. Působí na okolí velice povzbudivě a zdá se, že svůj štáb a své herce dokáže inspirovat k těm nejlepším výkonům. Když se všichni na natáčení těší, chtějí natočit co nejlepší film a milují svou práci, vypovídá to o režisérovi poměrně hodně.“
Režisér Levy strávil se svým produkčním týmem dlouhou dobu hledáním dokonalých představitelů rolí ve filmu Ocelová pěst a společně jsou nadšeni z toho, že se jim podařilo již tak skvělé postavy ještě dále rozvinout.
První osobou na Levyho seznamu byl Hugh Jackman, kterého si režisér přál pro roli Charlieho Kentona. „Podle mého názoru byly Shawnovy instinkty naprosto správné,“ míní o režisérově volbě vedoucí výroby Steven Spielberg. „Hugh Jackman byl pro roli Charlieho skvělý nápad. Jeho obsazení nám pomohlo celý film skutečně pořádně rozjet.“
To, čím Jackmana role Charlieho zaujala, bylo naprosto totéž, kvůli čemu se na filmu podílel sám režisér i společnost DreamWorks. „V první řadě se mi na tom scénáři zamlouval vztah otce a syna a myšlenka, že lidé, kteří udělali chyby, kteří něčeho litují, mohou dostat druhou šanci a mohou se z nich stát lepší lidé,“ říká Jackman.
Herce současně zaujal svět, ve kterém se film odehrává. „Líbilo se mi, že se jedná o dobu, která nám není příliš vzdálená. Jedná se o budoucnost, která je pro nás poměrně přístupná,“ míní úspěšný herec. „Současně jsem velkým sportovním fanouškem, takže představa robotického boxu mě doslova fascinovala. A samozřejmě je to příběh odpadlíka, ve kterém ten, kdo má srdce na správném místě, bojuje až do samotného konce. Rozhodně je to film, který zahřeje u srdce. A šlo o něco docela jiného, než co jsem zatím natočil. A také možnost spolupráce s Shawnem Levym vše podstatně zjednodušovala. Shawn je dost možná tím nejpozitivnějším, nejaktivnějším a nejzábavnějším člověkem, jakého můžete kdy potkat. Jednalo se o jedno z nejnáročnějších, ale nejpříjemnějších natáčení, jakých jsem se zúčastnil.“
Ani režisér sám nešetří na adresu Hugh Jackmana chválou. „Hugh Jackman je známý jako nejpříjemnější člověk v branži. Musím to potvrdit,“ svěřuje se upřímně. „Je to šílené, ale zdá se, že mu nikdy nikdo neřekl, že je neuvěřitelně pohledný a současně že je fenomenální filmovou hvězdou. Doufám, že se nám to podaří utajit, protože na někoho takového je zkrátka až příliš milý. Je skvělý a dodává Charliemu, který jinak dokáže být opravdu drsný a neústupný, jistou dávku sympatie.“
Za účelem obsazení role Maxe, kterého velice záhy v jeho životě Jackmanova postava opustila, tvůrci filmu vyzkoušeli stovky chlapců a objevili řadu výjimečných mladých herců. „Neustále jsme se nemohli ubránit dojmu, že najdeme někoho, kdo bude mít talent a bude vypadat přesně tak, jak bylo třeba, ale současně bude mít něco navíc, něco, co nemůžete tak docela popsat, ale na plátně to bude působit skvěle,“ vzpomíná Levy.
„Když se objevil Dakota, vyrazil nám se Shawnem dech,“ popisuje Jackman. „Má v sobě něco velice lidského. Kamera mu nějakým způsobem vidí až do duše. Nechá ji tam nahlédnout, což je u mladého muže jeho věku velice vzácné. Jeho tvář působí až andělským dojmem. Je od přírody velice vstřícný a šťastný. A je velice zdvořilý a milý. Jak na plátně, tak i mimo něj je to velice výjimečný člověk.“
„Když jsem Dakotu viděl, spatřil jsem opravdového kluka,“ popisuje Steven Spielberg vlastnost, kterou se snaží najít v hercích pro své vlastní filmy. „Neviděl jsem před sebou herce. Poznáte, když před vámi stojí někdo, kdo je skutečně opravdový a právě po něčem takovém toužím, kdykoliv obsazuji své herce, ať dospělé či dětské.“
V případě role Bailey, kterou získala populární televizní hvězda Evangeline Lilly, režisér Levy připouští, že byl velkým fanouškem právě této herečky a že byl nadšený z toho, že roli přijala. „Nad Evangeline žasnu,“ rozplývá se. „V seriálu Ztraceni jsem z ní byl u vytržení. Byl jsem jeho velkým fanouškem. V Ocelové pěsti nejenom skvěle zvládá dramatické scény mezi ní a Dakotou a mezi ní a Hughem, ale dokáže na sebe upozornit dokonce i tehdy, kdy je obklopena tisícovkami lidí, kteří reagují na zápasy. Kdykoliv na ni kamera během soubojů krátce střihne, jedná se o scénu, která je nabitá energií. Je ohromně nadšená a dává do své práce vše.“
Lilly zaujala role Bailey poté, co si přečetla scénář Ocelové pěsti, který jí poslal agent. „Udělal na mě takový dojem a byl tak upřímný a skvěle napsaný, že jsem tu roli zkrátka chtěla získat.“
Kromě skvělého scénáře ale Lilly na filmu zaujala ještě jiná věc, a sice příležitost spolupracovat s Hughem Jackmanem. „Když jsem před časem viděla film Fontána Darrena Aronofskyho, ve kterém Hugh Jackman hraje, řekla jsem si, že pokud bych někdy měla možnost s ním spolupracovat, nenechám si ji uniknout. Je v tom filmu neuvěřitelně skvělý. Takže jsem se rozhodla už jen proto, že byl do Ocelové pěsti obsazený, že tenhle film zkrátka natáčet musím. Výhodou pak byl skvělý scénář a samozřejmě také skutečnost, že film režíruje Shawn Levy.“
Lillyina postava z filmu, Bailey, je dcerou bývalého Charlieho trenéra z dob, kdy byl mladým zápasníkem. Obě postavy se znají celý život. Možná mezi nimi něco bylo, když byli mladší, ale jejich vzájemná přitažlivost není pouze fyzická - vychází ze skutečnosti, že se dokonale znají. Vědí, co toho druhého pohání. Bailey zná Charlieho lépe než kdokoliv jiný a přesto mezi nimi vládne přitažlivost, která je do značné míry faktorem v celém příběhu.
Poté, co Shawn Levy zhlédl snímek Smrt čeká všude, věděl naprosto přesně, že chce, aby si roli Finna, moderátora v The Crash Palace, zahrál Anthony Mackie. „Scénář mi vyrazil dech,“ vzpomíná Mackie. „Nikdy jsem se nesetkal se žádným, který by se mu podobal. Postava Finna je ohromně charismatická. Bavil jsem se se Shawnem a svěřil se mu, že by pro mě Finn byla opravdu velice lákavá postava.“
Hlavní herecký tým uzavírají na cenu Tony nominovaná herečka Hope Davis v roli Deborah, Maxovy tety, která je odhodlána získat poručnictví nad svým osamělým synovcem, a James Rebhorn coby Marvin Barnes, její bohatý starší manžel, který je mladého Maxe schopen živit, pokud jim ho soud přidělí.
<>Obrázek nenalezen<>
Vedoucí výroby Steven Spielberg měl velice aktivní roli v navrhování podoby robotů a hned záhy režisérovi Shawnovi Levymu doporučil, aby se nepokoušel vytvářet vše pouze digitálně, přestože je potřebná technologie k dispozici. „V digitálním světě herci v podstatě nemají na co reagovat,“ vysvětluje Spielberg. „Když máte při natáčení k dispozici fyzickou podobu toho, s čím má postava přijít ve filmu v kontakt, a herec s ní může být ve skutečném fyzickém kontaktu a dívat se například takovému robotovi přímo do tváře, velmi pozitivně to ovlivňuje herecký výkon. Pro herce je dobré, když mohou hrát proti něčemu hmatatelnému. To byla jediná rada, kterou jsem Shawnovi dal - kdykoliv to bude jen trochu možné, pracuj se skutečnými roboty.“
„Steven Spielberg mi vysvětloval, že Jurský park sice natočil už před dlouhou dobou, ale protože postavili i skutečné dinosaury a makety, mají v sobě herecké výkony upřímnost, která by tam jinak zkrátka nebyla,“ rozvádí tuto myšlenku Levy. „A proto nám hned na první schůzce Spielberg doporučil, abychom některé z robotů skutečně postavili. Takže jsme vyrobili čtyři ve skutečné velikosti. A byla to skvělá rada, protože právě z tohoto důvodu působily herecké výkony tak uvěřitelně a silně. Herci byli v kontaktu se skutečným robotem.“
S úkolem navrhnout roboty se štáb obrátil na talentovaný tým mistrů svého oboru ve společnosti Legacy Effects. Ti pro film vytvořili celou řadu fascinujících boxerů - každého se specifickým vzhledem a dovednostmi.
Ve filmu jsou roboti obsluhováni lidskými operátory pomocí špičkových dálkových ovladačů a ovládacích panelů, ale všichni jsou velice unikátní. „Velice snadno byste o každém z robotů mohli natočit samostatný film, protože mají v podstatě plnohodnotně rozvinuté osobnosti,“ míní producentka Susan Montford. „Klíčem je vytvářet postavy,“ dodává producent Don Murphy. „Musejí být komplexní. Ačkoliv pochopitelně nejde o živé bytosti, musejí se jim co nejvíce podobat, aby s nimi diváci dokázali soucítit. Naše postavy jsou rozpoznatelné a identifikovatelné.“
Tvůrci filmu proto chtěli, aby měl každý z drsných robotů specifickou osobnost a podobu, stejně jako i barevnou paletu. Výška robotů se pohybuje od 2.3 metru po 2.6 metru a mají přibližně lidskou podobu, což znamená, že mají dvě paže, dvě nohy, tělo a hlavu (respektive v případě robota Twin Cities dvě hlavy). Ale jsou schopni dělat věci, které člověk nedokáže. Vymyslet dokonalý tým robotických osobností bylo náročné, ale velice uspokojující.
„Chtěl jsem, aby si diváci uvědomovali skutečnost, že ačkoliv se jedná o film s vědeckofantastickou zápletkou, roboti samotní nijak fantastičtí nejsou,“ připomíná režisér Levy. „Jsou to bojové stroje, jaké by měli být lidé schopni postavit v blízké budoucnosti. Kromě jejich přijatelnější velikosti - nejsou to Transformers a nejsou nezničitelní - jsme je obdařili také jistou křehkostí a lidskostí, která nám připomíná robotické hrdiny jako Iron Giant nebo Vall-I.“
Levy toužil roboty odlišit nejen vizuálně, ale i zvukově. To znamenalo zajistit dvě věci. Zaprvé, pokud robota někdo udeří, ozve se specifický zvuk, který vyplývá z materiálu jeho kostry, mechanismu, z tělesných proporcí a celkové hmotnosti. Současně má každý robot také vlastní zvuk, jakousi auru, který se ozve, jakmile ho zapnete, ať už jde o bzučení, syčení, vrnění motorů či zvuk počítačů.
Zvukař Craig Henighan si vychutnával možnost vytvářet zvuky, které nejsou k nalezení ve zvukových bankách. Nahrával vlastní záznamy, například zvuky na smetištích, zvuky nárazů automobilů, úderů kovu o kov a podobně. Některé z nich poté přehrával pozpátku, upravoval jejich frekvence či dělal podobná další kouzla.
Zatímco všichni ostatní robotičtí boxeři jsou velice honosní a specifičtí, Atom, robot hlavního hrdiny, pochází ze smetiště a rozhodně je na něm vidět, že už něco pamatuje - je plný škrábanců a jiných oděrek. Ale jeho modré „oči“ ze svítivých diod mu dodávají velice specifickou osobnost.
Atom má neobvyklou funkci zvanou „stínový režim“, která mu umožňuje kopírovat jakýkoliv pohyb, který zahlédne, takže když s ním Charlie trénuje, naučí se Atom jeho klasické boxerské pohyby a vnese do robotického boxu lidskost a eleganci, které z něj už dávno vymizely.
Čím je Atom výjimečný? To je otázka, kterou autor scénáře s tvůrci filmu probíral velice dlouho. Je Atom jenom hromada kovu a programů, nebo skutečně má něco, co se podobá vlastnímu vědomí?
Levy k tomu dodává, že už velice záhy v průběhu příprav navrhl vedoucí výroby Robert Zemeckis, aby tato otázka byla nejméně jednoznačnou otázkou celého filmu. „Ale pokud se vám to podaří natočit správně, pak celý film působí velice poeticky,“ míní Levy. „Právě tehdy u něj může divákům vzrušením naskakovat husí kůže.“
<>Obrázek nenalezen<>
Pro některé členy hereckého týmu byla přítomnost obřích robotů velkým překvapením. „Byl jsem na place první den a bavil jsem se se Shawnem, když jsem najednou koutkem oka zahlédl toho obřího, hrozivého robota,“ vzpomíná Anthony Mackie. „To jsem opravdu nečekal...bylo to úžasné. Pak se robot začal rozhlížet kolem sebe a já jen čekal, kdy se ozve cvaknutí a pustí se do mě! Uvědomil jsem si, že natáčíme docela jiný film, než jaký jsem si představoval. Byl to skvělý zážitek.“
Při plánování choreografie soubojů měl Shawn Levy jasno v tom, že chce, aby byl každý souboj odlišný a chtěl přitom využít skutečnosti, že roboti nejsou lidé. „Neunaví se. Nezpomalují,“ říká Levy. „A možnosti choreografie jsou proto velice široké. Výsledkem práce Garretta Warrena, který choreografii soubojů vypracoval, je to, že je každý souboj unikátní.“
„Ligový zápas podléhá konvenčním pravidlům boxu, zatímco neoficiální se mnohem více podoba smíšeným bojovým uměním,“ vysvětluje Levy. „Držení soupeře, kolena, lokty, to vše je dovoleno. A proto jsou po stránce choreografie souboje velice rozmanité a zábavné. Každý zápas má také určitou příběhovou strukturu.“
Tvůrčí tým najal Sugar Raye Leonarda - obecně považovaného za jednoho z nejlepších boxerů, který získal titul v pěti různých váhových kategoriích - aby se na filmu podílel jako konzultant a trénoval Hugh Jackmana pro jeho scény v ringu. „Jednou z prvních věcí, kterými jsme se postarali o to, aby zápasy byly nejen realistické, ale také zajímavé, bylo to, že jsme přizvali Sugar Ray Leonarda, aby s námi pracoval na choreografii, nejen proto, aby hercům v motion capture oblecích ukázal, jak to má vypadat, ale také aby režisér a kaskadéři viděli, jak vypadá správný úder,“ popisuje producent Don Murphy. „Skutečně nám velkou měrou pomohl - zápasy díky němu nevypadají jako dva roboti, kteří do sebe klepají rukama.“
Hugh Jackman byl z přítomnosti Sugar Raye Leonarda nadšený, zejména proto, že jeho otec byl boxer a armádní šampion, který boxoval ještě po dvacítce.
„Když jsem otci řekl, že natáčím tenhle film a spolupracuji na něm s Sugar Rayem Leonardem, myslím, že jsem ho ještě vzrušenějšího nikdy v životě neviděl,“ popisuje Jackman. „Je to Angličan, takže se chová poměrně odměřeně. Řekl mi, že Sugar Ray je ze všech boxerů jediný skutečný šampion. A když se s ním setkáte, je to vidět. Je ohromně vstřícný a přátelský. S lidmi jedná s velkým respektem. Občas se mi ani nechce věřit, že tenhle člověk prošel smrští drsných boxerských zápasů, protože je tak milý a přátelský. Chci říct, jen se s ním setkat bylo skvělé, ale to, že mě dokonce i učil, to bylo naprosto úžasné. Vymyslel údery, které ještě nikdo před ním nezkusil.“
Navzdory drsné povaze tohoto sportu se odborníci shodují na tom, že box je otázkou psychické kondice ve stejné míře jako té fyzické. Leonard s tím souhlasí. „Pokud dokážete ve svém soupeři vzbudit respekt, máte k dobru jedno nebo dvě kola,“ míní. „Šampionát vyhráváte díky psychické vyrovnanosti. Dívám se na tenhle sport jako na formu umění. Než se pustím do zápasu, představím si v hlavě jeho průběh a devětkrát z deseti případů se pak zápas odehraje přesně tak, jak jsem si ho představoval.“
Ačkoliv Jackman ve skutečnosti boxoval, zajímal se o drobnosti, které se může naučit od jednoho z velikánů tohoto sportu. Naučil se od Leonarda správně krýt, správný pravý hák a také to, jak důležité je se při útoku jednou rukou krýt tou druhou. „V případě Hugha šlo o spoustu drobností tady a támhle,“ vysvětluje Leonard. „Je to koneckonců sportovec v neuvěřitelné formě. Všechno mu šlo skoro samo.“
Možná nejdůležitějším prvkem, který filmu Leonard dodal, byla autenticita. Jackman se ve filmu stává trenérem podřadného robota Atoma, takže Leonard Jackmanovi velmi rozsáhle vysvětloval, jak důležitý je pro bojovníka trenér, který na něj čeká v rohu ringu a udílí mu rady, a co taková práce obnáší.
„Moje postava ve filmu je v podstatě trenérem,“ objasňuje Jackman. „Není to boxer. Vlastním a ovládám roboty a dělám jim reklamu, takže jsem trenér. Sugar Ray mi to všechno vysvětloval velice důkladně. Říkal, že se domníval, že si neuvědomuji, jak důležitý v boxu trenér je. Sugar Ray vyprávěl o tom, že poslední dva nebo tři týdny před zápasem najímal Angela Dundeeho právě proto, že Angelo věděl naprosto přesně, co mu má během zápasu říkat. Prohlašoval, že pokud máte trenéra, který neví, co potřebujete slyšet, je to to nejhorší, co vás může při zápase potkat. To bylo něco, na co jsem se příliš nesoustředil, takže mi to ohromně pomohlo.“
„Mluvit o tom, jaký má Hugh vztah k robotovi, může možná znít trochu podivně, ale Sugar Ray opravdu výrazně ovlivnil styl, jakým Hugh svoje scény zahrál,“ dodává režisér Shawn Levy. „Leonard film ovlivnil velice nenápadným, ale přitom ohromně cenným způsobem.“
Když film začíná, ocitáme se v blízké budoucnosti - konkrétně v roce 2020 - a Světová robotická liga už existuje sedm let. Vznikla v roce 2013, kdy se v televizi vysílal první boxerský zápas dvou robotů. Stal se z něj obrovský hit a krátce nato byla tato organizace založena. V roce 2014 už byl šampionát v plném proudu.
V roce 2016 už ligu zcela ovládali takzvaní „superboti“ a z robotického boxu se stal globální sport. V roce 2018 se objevil nový druh boxera - Zeus, který je větší a silnější než jakýkoliv předchozí robot. Jeho jediným posláním je zničit a zdemolovat protivníka. Zeus je současným světovým šampionem.
Režisér Shawn Levy nešetří chválou tam, kde je na místě, a proto přiznává, že si v případě úžasných technologií, které se v Ocelové pěsti objevují, vypůjčil řadu postupů od týmů, které se podílely při práci na snímku Jamese Camerona Avatar.
„Jedná se o zcela nový přístup k vizuálním efektům,“ rozvíjí tuto myšlenku dále. „Zjednodušeně řečeno jsme místo klasického postupu, kdy natočíme prázdné políčko a počítačoví animátoři do něj poté robota dokreslují, jsme pracovali s technologií motion capture a na place spolu tedy bojovali skuteční boxeři pod dohledem Garretta Warrena a Sugar Raye Leonarda. Odečetli jsme data jejich pohybů, zdigitalizovali je a uložili. A o řadu měsíců později jsme přišli na skutečnou scénu s reálnými kulisami a uspořádali záběr tak, aby do něj pohyby boxerů zapadaly. Poté jsem tato uložená data mohl vzít a používat virtuální kamery k tomu, abych si je mohl v reálném čase promítat přímo do „živého“ obrazu z aktuálního natáčení. Jedná se o technologii, která byla vyvinuta speciálně pro film Avatar, ale my s ní děláme něco trochu jiného. Avatar využíval data z motion capture a umísťoval je do virtuálního počítačového světa. My je vracíme zpátky do světa skutečného, jen v jiné podobě.“
Levy připouští, že to celé zní velice komplikovaně a proto se nám vše pokouší vysvětlit jednodušeji. „Ve skutečnosti to znamená tohle: postavíme do ringu dva boxery ve speciálních oblecích. Ti spolu zápasí. Data o jejich pohybech - data, z nichž jejich pohyby sestávají - jsou převedena do podoby robotického avatara přímo na našem monitoru. Poté můžeme jít do skutečné sportovní haly, namířit kameru na prázdný ring a vidět v něm robota, jehož pohyby jsme natočili před půl rokem, jako kdybychom ho právě sledovali přímo na místě. A to je právě virtuální kamera.“
Protože jsou pro film klíčoví roboti a specifický způsob pohybu, musela být zaznamenaná data z motion capture procesů patřičně upravena. „Nemohli jsme je použít bez úprav. Pokud bychom to udělali, roboti by se pohybovali příliš lidsky. Takže jsme je zpomalili na 89 procent. To udělalo hodně. Rychlost lidského pohybu vypadá po převedení na robota nepřirozeně. Už jen to, že jsme vše o několik procent zpomalili, dodalo robotům iluzi patřičné hmotnosti. A protože Atom občas působil až příliš schopně, museli jsme mu také trochu „přitáhnout“ klouby, aby jeho pohyby působily mechaničtěji.“
Svět snímku Ocelová pěst je výjimečný i po stránce výtvarné. Tu měl na starosti výtvarník Tom Meyer. Meyer stvořil svět budoucnosti, který se velmi podobá tomu našemu, ale současně je nadčasový a je prostoupený zašlým duchem Ameriky. Režisér Levy výtvarnou podobu filmu označuje jako „retro-futuristickou“.
„Není to taková budoucnost, jakou obvykle ve filmech vídáme, což obvykle znamená, že má vše spíše šedivé, kovové odstíny a veškeré barvy jsou hodně tlumené,“ dodává. „My tu máme barev spousty, ale vždycky v přirozeném světle. Svět pak působí jistým způsobem nepřikrášlovaně.“
Snímek se natáčel v Michiganu, zejména v Detroitu, a pro potřeby natáčení nebyly stavěny žádné kulisy. Natáčecí lokace sestávaly z existujících míst, arén a starých automobilek. Levy chtěl, aby film působil syrovým dojmem a krásné výjevy podával neočekávaným způsobem. Díky oscarovému kameramanovi Mauro Fioremu, který pracoval na snímku Avatar, získal přesně to, co hledal. „Vzpomínám si, že jsem Maurovi říkal, že se mi Avatar ohromně líbil, ale já chci spíše Training Day [který Fiore natáčel také],“ vypráví režisér. Pro Shawna Levyho se krása ukrývala v syrovosti, nikoliv v dokonalosti, a to bylo heslo, kterým se kameramani snímku řídili.
Každý aspekt podoby Ocelové pěsti vycházel z oné základní premisy - „retro-futuristické“. A kostymérka Marlene Stewart proto postavu Charlieho oblékla do kostýmů, které se inspirovaly praktičností oděvů šedesátých let minulého století. Prohlašuje, že dokonce i jeho sluneční brýle se už asi patnáct nebo dvacet let nevyrábějí.
<>Obrázek nenalezen<>
Naproti tomu v případě postavy Taka Mashida, kterému patří Zeus, sáhla spíše po futurističtějším odění, které v divákovi více navozuje dojem budoucnosti.
Tvorba kostýmů pro „blízkou budoucnost“ byla úkolem, kterého se Stewart chopila s nadšením. „Když máte pracovat na něčem takovém, je to ve skutečnosti mnohem těžší, než když pracujete na filmu z minulosti, tedy na historickém filmu, jak se říká, nebo naopak na vzdálené budoucnosti, kdy si veškeré kostýmy vymýšlíte od základů,“ popisuje Stewart. „V případě Charlieho blízké budoucnosti jsem do kostýmů zapracovala jistý prvek každodenní klasiky. Používala jsem některé prvky z třicátých let, dlouhé kabáty z let šedesátých a vše různě kombinovala. Ale nepůsobí to zastarale - jen se zkrátka jedná o oblečení, které všichni dobře známe.“
Stewart ostatně patří mezi Levyho stálé spolupracovníky. Pracovali spolu na filmech ze série Noc v muzeu a také na Nočním rande a Stewart je nadšená z toho, že může opakovaně spolupracovat s tak talentovaným režisérem, jakým je právě Levy.
„Na Shawnovi je zajímavé to, že je velice vnímavý a postřehne cokoliv - od oblečení po účesy a makeup, všímá si všeho, co postavu dotváří,“ říká o něm. „Co se týče návrhu kostýmů, rozhodně ví velice dobře, co chce a co to obnáší. Je skvělé mít vedle sebe někoho, kdo ví, jak funguje váš tvůrčí svět, a spolupráce s ním je vždy jedinečná.“
„Na tom, že film, který vidíme na plátně, odpovídá tomu, který jsem si v duchu představoval na samém počátku, je něco velice uspokojivého,“ shrnuje Shawn Levy své dojmy z práce na Ocelové pěsti. „Jedná se o stejný film, který jsem probíral se Stevenem Spielbergem a Stacey Snider na naší první schůzce. Dokázali jsme se zkrátka našich prvotních instinktů velice dobře držet.“
„Doufám, že až budou diváci opouštět kino, budou mít za sebou nevšední a vzrušující filmový zážitek,“ dodává. „Doufám, že se budou bavit. Doufám, že se budou smát a budou hrdiny povzbuzovat. Chtěl jsem natočit film, který bude současně vizuálně velkolepý a přitom decentní. Snad diváky obě jeho složky osloví.“
„Ocelová pěst je zábavný film,“ komentuje Hugh Jackman. „Obsahuje skvělé akční scény, ale pod nimi se ukrývá velice citlivý příběh, který vás do jeho světa vtáhne a nepustí. Všechny ty postavy si zamilujete - lidské i robotické.“
„Myslím, že v Ocelové pěsti se najde něco pro každého,“ dodává producent Don Murphy. „Pro chlapy je tu box, pro chlapce roboti, pro dámy Hugh Jackman a pro každého pak rodinný příběh.“
Producentka Susan Montford s tím z celého srdce souhlasí. „Myslím, že je to úžasný příběh o něčí životní pouti, kterou diváci velice dobře pochopí, a současně je to patřičně velkolepý film. Myslím, že v něm najdete úplně všechno. Divákům se bude moc líbit.“