fb  Sdílet
   Informace    Recenze    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Ukázka    Fotky    

75% 8 hlasů
drama, Česká republika, , 70 min., od 15 let
Kinopremiéra v ČR 22.11.2012

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2012, Český Lev, Herečka v hlavní roli (G. Míčová)


Ukázka
01:21



Filmový scénář Reinera Wernera Fassbindera, byl předlohou divadelní inscenace režiséra Dušana Pařízka. Z tohoto scénáře a divadelního zpracování vychází film Jana Hřebejka Odpad město smrt. Prostitutka Romi je ve svém povolání málo úspěšná: na své zákazníky je až příliš jemné povahy. Čím umanutěji ji však její pasák Franz posílá na ulici, tím více se Romi přibližuje úplnému zhroucení. Jednou ji osloví spekulant s realitami, který sám sebe nazývá "bohatým Židem": nepožaduje po ní sexuální služby. Stačí, aby mu vyprávěla, a za to ji doslova královsky odměňuje. Její tak náhlé štěstí s ní však nikdo nesdílí. Kolegyně i její stávající klienti se od ní odvracejí, a stejně tak i Franz, jehož miluje, říká: kšeftování s Židem smrdí. Celý příběh se odehrává v prostředí rozpadajícího se města, při jehož sanování se politici nepokrytě dělí o zisky se spekulanty a lobbisty, to vše pod ochranou policie.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Na divadle bych se k tomu stavěl jinak. Ale v reáliích soudobé Prahy to vyznívá tak hloupě, až to bolí. Šlapka jde po Václaváku a filozofuje. Pasák ždímá prachy a filozofuje. Alkoholik si dá dvě deci vodky a filozofuje... Já, když si dám kořalku, tak taky žvaním, ale vypadá to úplně jinak.
Všechny komentáře k filmu 3+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Recenze

Při prvním shlédnutí nejspíš čeká diváka šok, zásah na komoru – adaptace Fassbinderova (ale spíš Pařízkova) „Odpadu, města, smrti“ zabolí svojí opravdovostí, sžíravostí. Vypráví příběh prostitutky Romi (Gabriela Míčová), která si musela nasadit masku cynismu, aby vůbec přežila mezi těmi vlky. Docela těžce zahořklé vlastní opakovanou zkušeností vyděděnce, který nakonec pokorně přijal svůj úděl „věci, díky níž je ve městě dýchatelněji…“ (Stejně tak ovšem, další rovina - příběh mocného žida(Martin Finger), který se rozhodl po svém vyrovnat s příkořím „nejrozšířenějšího sportu u své rasy - transportu“ potažmo genocidy).  Ať dělá co chce, vždycky jí nějaký blbec připomene, jak je vlastně nízká a ubohá a jak má nad ní každý převahu. Morální, leckdy jednoduše fyzickou, jindy společenskou...prostě převahu. Neschopná vymanit se z všudypřítomných okovů neúprosné samoty, ač obklopena lidmi ze všech stran, především však monstry, odkázaná na zahrané smířlivé gesto jako vrtoch uprostřed nemilo... Celá recenze
4236, 10 z 10

Dušan David Pařízek (rozhovor)
obrazek
Co vás přivedlo na nápad sáhnout po Fassbinderově málo inscenovaném textu?

Souvisí to s tím, jak se během posledních let vyvíjela a vyvíjí pražská politická a společenská situace. V původním textu narazíte na řadu situací ve kterých se Rainer Werner Fassbinder zabývá ironicky ,,okouzlujícím pohledem“ na ,,město odsouzené k zániku“. Hra je místy vulgární místy politicky naprosto nekorektní především ale nastavuje zrcadlo společnosti, která všechno sebepožíračně podřídila pravidlům trhu. Přes stáří textu stačilo několik jednoduchých úprav a z Odpadu, města, smrti se stal obraz města, v němž se každý svým způsobem prostituuje a zaprodává - od pouliční šlapky až po politickou reprezentaci. Přes čtyřicet let stará látka tak dala vzniknout kontroverzní komedii plné narážek na etický a morální rozklad společnosti, která prochází obdobím krize. Pro poslední sezónu souboru Pražského komorního divadla byl tento text ideálním výchozím materiálem.

V čem vidíte jeho dnešní aktuálnost?

Fassbinder se ve svém téměř nehraném příběhu o náhlém zbohatnutí prostitutky Romi M. Zabývá podstatou konzumní společnosti, skrývaným i otevřeně proklamovaným rasismem, homofobií a alibistickým přehlížením důsledků těchto jevů. Kdyby člověk nevěděl, ze se jedná o dramatizaci románu mapujícího poměry ve Frankfurtu 60. a 70. let dvacátého století, nabyl by na základě upraveného scénáře dojmu, že se jedná o snahu podat zprávu o současné Praze a o diletantském působení několika ODS-áckých klik a jejich voličských klak řícících v posledníh letech magistrát, a vlastně i osud tohoto města. Jako by Fassbinder předvídal poměry na divokém kapitalistickém východě po roce 1989. Respektive ve městě, ve kterém se vstupuje do politiky - nebo dokonce zakládají celé strany - z ryze obchodních důvodů. Někdy prostě podobnost s žijícími postavami není čistě náhodná nýbrž nevyhnutelná.

Když jste uváděl Odpad, město, smrt v Divadle Komedie, nebál jste se skandálu, jaký se odehrál na německé premiéře 1985?

K německé premiře v roce 1985 ani nedošlo. Ačkoli hra nastavuje nelichotivé zrcadlo mj. Politické korektnosti, která mnohdy vede k pokrytectví protože xenofobii a intoleranci sice zastírá, ale neřeší, byl Fassbinder paradoxně opakovaně nařčen z antisemitismu. Ani čtyřicet let po druhé světové válce nebylo ve Frankfurtu nad Mohanem možné na jevišti tvrdit, že i žid může být spekulantem, který výhodně skupuje domy a ty pak se ziskem prodává - a že ho dokonce podporuje zkorumpovaný magistrát držící nad ním ochranou ruku. Tehdejší člen ředitelství Ústřední rady Židů v Německu, bohatý obchodník a spekulant s frankfurtskými nemovitostmi Ignatz Bubis společně s dalšími aktivisty obsadil v den premiéry jeviště a protestoval proti „dotovanému antisemitismu“. V současné skrz naskrz sekularizované české společnosti podobné reakce na divadelní inscenaci nehrozí. Kde nic není ani smrt nebere. Kromě toho byl náš inscenační záměr jiný. Už léta se ptám, proč lidé věří v samospásnou energii tržního hospodřství. A společně s námi si i několik tisíc diváků v Praze, Mnichově a Berlíně po shlédnutí inscenace mohlo klást stejné otázky: Neprodáváme se příliš lacino? Je politika skutečně poslední manévrovací prostor, který nám lidem neoliberalistické pojetí tržního hospodářství ponechalo? Lze pravidla trhu aplikovat na všechno - třeba i na mezilidskévztahy? Může každý z nás nabídnout i něco víc, než kdejaká pouliční šlapka? Může vůbec nárok nějakou pouliční šlapku soudit?

Jak jste inscenaci adaptoval a aktualizoval na naše současné reálie? Mám na mysli například citaci proslovu Daniela Landy nebo použití písně skupiny Elán.

Zadání bylo jasné: morální integrita, zodpovědnost, solidarita a občanský postoj ztrácejí v dnešní době význam. O neprodejné zboží není zájem. V období krize se sází na falešnou morálku a lhostejnost, vidina okamžitého zisku vzbuzuje v každém z nás podnikavého ducha. Když chcete vytvořit portrét této kolektivní duše, musíte v současné společnosti identifikovat a posléze zobrazit vše, co k fenoménu „trhu v člověku“ patří prototypy pachatele, jeho pomyslných obětí i typických konjunkturálních přívrženců-přizdisráčů, které současné poměry i návnada ve společnosti živí. Portrét pachatele nebylo třeba upravovat: Fassbinderova postava Bohatého Žida připomíná tolik současných lobbistů či politiků, respektive obchodníků s vlastním svědomím, až jsem se obával nařčení s lacině plakativního boje proti korupci na pražském magistrátu. Pomyslná oběť, prostitutka Romi, je ideální nositelkou tématu zklamané víry v samospásný efekt kapitalismu. Vydali jsme se do ulic a posbírali okolo Václavského náměstí a hlavního nádraží hlasy „relaxačních terapeutek“ v aktivní službě. Dostalo se nám vysvětlení fungování tržních mechanismů, za které by se nemusel stydět ani erudovaný ekonom usilující o příklady z běžného života. Spojením několika výpovědí do velkého monologu jsme fassbinderovsky eklekticistickým způsobem zkonkretizovali psychogram této hlavní postavy, ve které se održáží morální a existenciální rozměr současné ekonomické krize i její dopad na jednotlivce.

Takové období doprovázené vysokou nezaměstnaností často vyvolává u širších vrstev konzervatismus, nacionalismus a nesnášenlivost vůči menšinám. Je to doba, která si přímo říká o hlas z lidu, vzývající ryzí Češství a nadřazenost malého českého poslušňáka nad přistěhovalci a asociálními přživníky zneužívajícími sociální systém. Takový samozvaný lidový tribun je například právě Daniel Landa. Jeho populistické„vize“ ve spojení se spasitelským syndromem působí na určitou část společnosti jako magnet. Pro postavu Pana Müllera je to ideální materiál - a navíc autentický a pro diváka uchopitelný. Je to opět fassbinderovský posun výchozího materiálu do zdejších reálií Spojením několika postav a dějových linek vznikly obrazy současných postojů, ze kterých lze poskládat různé aspekty pomyslné české kolektivní duše prožívající, přežívající a využívající naprosto krizové období posledních několika let. I v hudební stránce posun odpovídá logice věci: volbou titulů narážíme na pokleslé dědictví totalitního zábavného průmyslu. Fassbinder se v předloze vrací spíš k hudbě odrážející reálie a styl zábavy Třetí řše a na ni navazující první éry formující se Spolkové republiky Německo, my jsme rovněž hledali v nedávné minulosti.

Jak na filmu probíhala vaše režijní spolupráce s Janem Hřebejkem? Doplňovali jste se? Nebo jste mu nechal volnou ruku?

Přirozeně jsme o filmové adaptaci hovořili. Úprava výchozího Fassbinderova materiálu představuje výrazný výklad, takže pro mne bylo samozřejmostí na realizaci s Janem Hřebejkem spolupracovat, i když jsme na řadu věcí měli odlišné názory. Vážím si jeho otevřenosti a ochoty si nechat poradit. I když se to místy neobešlo bez rozepří, měl jsem vždy pocit, že jde všem zčastněným o společnou věc.

Podílel jste se na střihu nebo postprodukci filmu?

Viděl jsem několik projekcí a jsem rád, že jsem mohl navrhovat úpravy nebo například iniciovat odstranění některých scén, které narušovaly celkový rytmus nebo relativně důslednou skladbu divadelního příběhu. Za takovou možnost jsem Vladimíru Barákovi a Janu Hřebejkovi vděčný: podnětný trénink v cizím oboru...

Jak vzpomínáte na konec působení Pražského komorního divadla v Divadle Komedie?

Budu vždy vzpomínat s nadšením a vděkem. Jenom v roce 2012 jsme dosud odehráli 212 představení, další, 213., nás čeká19. prosince v Berlíně - bude to prozatím poslední repríza Odpadu, města, smrti. V poslední sezóně jsme hostovali ve Vídni, Mnichově, Berlíně, Düsseldorfu a na řadě mezinárodních festivalů, získali ceny, přivítali v Komedii víc než 30 000 diváků. A to všechno během jediného roku a s mandátem, který oficiálně končil 31. července 2012! Mnohokrát jsem v posledních měsících slyšel, že se má končit v tu pravou chvíli. Asi se nám to povedlo...

Jan Hřebejk (rozhovor)
obrazek
Podle producenta Čestmíra Kopeckého jste filmovou adaptaci divadelní inscenace Odpad, město, smrt inicioval vy. Jak k tomu došlo?

Ivan Acher, hudební skladatel spojený s Divadlem Komedie v době, kdy tam působilo Pražské komorní divadlo, má „boudu“ na Vltavě vedle mě. Když jsem se s ním o Komedii bavil, zjistil jsem, že jsem tomu tempu, v jakém tam Dušan Pařízek s Davidem Jařabem hry inscenovali, skutečně nestačil. Když se přiblížil konec toho divadla, rozhodl jsem se, že tam uvidím všechno, co stihnu. Představení Odpad, město, smrt jsem viděl letos někdy v březnu nebo dubnu; a autor textu R. W. Fassbinder je můj zamilovaný režisér. Byl jsem z té inscenace nadšený, to divadlo mělo před sebou sotva půl měsíců života... S nápadem natočit to jako film jsem oslovil Čestmíra Kopeckého, který v sobě má velkou akceschopnost, ten věc akceleroval a Dušan Pařízek bleskově vyřídil autorská práva na Fassbinderův text.

Divadelní inscenaci jste adaptoval už ve filmu Zítra se bude..., tam šlo ale o „pouhý“ záznam. Odpad, město, smrt je o hodně filmovější.

Hledali jsme filmový klíč, jak udělat filmové představení hry, kde prvních 35 minut představují monology. Dušan byl velkorysý, vyšel nám vstříc, uvědomoval si, že filmové médium nám neumožňuje něco tak unikátnnío, jako byla interakce mezi herci Divadla Komedie a jeho věrnými diváky. Zároveň jsme ale řadu divadelních stylizací zachovali: třeba úvodní a závěrečnou scénu Romi, nebo to, jak jsme pracovali s palácem Lucerna, kde jsme natáčeli. Snažili jsme se divadelní poetiku a energii přenést do filmu tak, abychom o ni nepřišli, ale aby to zároveň nebyl „jen“ záznam divadla.

Film Odpad město smrt prostory pražského paláce Lucerna využívá opravdu novátorsky. Jak k tomu došlo?

Na Lucerně jsme se shodli s Čestmírem i Dušanem. Ve filmu „hraje“ na mnoha rovinách: jako genius loci, krásná architektura, dekadence, ale i na symbolické úrovni prostřednictvím toho, kdo ji postavil, komu patřila, jakou dobu reprezentuje a v jakém stavu je teď... Pak také byla velkou výzvou pro kameramany.

Pod kamerou jsou podepsaní Martin Štrba a Lukáš Milota. Jak jste si je vybral?

Kameramani, se kterými spolupracuju dlouhodobě, Jan Malíř a Martin Šácha, tenhle projekt točit nechtěli - z důvodů, které jsem respektoval. Zároveň jsem hledal kameramana pro svůj film Líbánky, který se točil v září; oslovil jsem Martina Štrbu. Taky jsem v tom obdobíviděl film Příliš mladá noc režiséra Olmo Omerzua, kde mě nesmírně zaujala kamera Lukše Miloty. Spojení těch dvou se ukázalo jako velmi dobré. Štrbovy zkušenosti a mistrovství jsou mimo diskuzi; a když jsou lidi tak dobří jako on, nečiní jim problém poznat talent kolegy a otevřít se skoro rovnocenné spolupráci.

Jak fungovala režijní spolupráce mezi vámi a Dušanem Pařízkem?

Už od začátku měl můj velký obdiv: za svou práci, za to, jak deset let Komedii řídil, za to, jak si tam vychoval herce. Velkou část práce udělal už jen tím, že inscenaci Odpad, město, smrt zrežíroval. Před natčením jsme se na nějakých věcech dohodli, pak natáčení do značné míry opustil, možná nejdůležitější roli pak měl v tom, že se stal určitým mým oponentem nebo analytikem ve fázi sestřihu. Měl řadu připomínek, které byly velmi podnětné.

Hra měla 105 minut, film 70. Co hlavně vypadlo?

Hlavně úvodní monology, ty v divadle fungují úlně jinak než ve filmu, tím spíš v divadle, které si vychovalo publikum, které s herci dýchá. Pak jsme taky museli vypustit jednu další scénu, tomu říkám vynucená chyba: točilo se ve dne, venku bylo hezky, v pasáži Lucerna to najednou vypadalo idylicky, vybočilo to z daného konceptu.

Měnil se text, který zůstal? Nebo jeho vyznění?

Textu jsem se hodně držel. Pařízek zásadně upravil Fassbinderův text, hodně do něj přidal ze sebe, to bych chtěl vyzdvihnout. Málokterý český hraný film má politický názor, Pařízkovo Divadlo Komedie jednoznačný politický postoj mělo. V tom textu se mluví drsně, koneckonců hlavní postavy jsou prostitutka, pasák, alkoholik atd., ale ten jazyk je zároveň velmi bánický. Třeba ty dialogy mezi prostitutkou Romi a jejím pasákem Franzem: jsou odporné, skriptka říkala, že se v noci kvůli nim budí hrůzou, ale zároveň mají velikou literární hodnotu. Kolegovi Radimu Špačkovi, který zachytil dvanáct inscenací Divadla Komedie, připadal duch tohohle textu příliš levičácký, ale u mě to bylo v pořádku; nejsem tak vyhraněný, neberu to tak politicky. Možná jsem vyznění nakonec i trochu zjemnil. Radim inscenace zaznamenal pro budoucnost tak, jak byly, já jsem si dal za úkol zachytit svůj hlavní pocit z toho představení, aby někdo po letech cítil tu energii a pochopil, o co Pařízkovi a jeho týmu šlo. A na to jsou potřeba jiné prostředky, než divadelní.

Martin Štrba (rozhovor)
obrazek
V paláci Lucerna se natáčí málo, tamní prostředí je přitom vizuálně luxusní. Musela to pro vás být kameramanská výzva...

Bylo to žasné, pro mě byl objev, že takové prostředí existuje, je tam úžasná atmosféra. Prostorově Lucerna vyhovovala celému konceptu filmu, dalo se tam výborně svítit a hlavně „podsvěcovat“. Členitý prostor umožňoval využívání rakurzů. S Honzou Hřebejkem jsme se shodli, že Lucerna je pro Odpad, město, smrt ideální obrazově i scénicky.

Měli jste při práci v Lucerně nějaká omezení?

Ano, od statika. Stanovil nám, kam můžeme pokládat kamerové jízdy a těžkou techniku, ukazoval nám, na které překlady na střeše pasáže můžeme co dávat, abychom se nepropadli skrz luxfery, někam jsme nemohli stoupat vůbec. Ale každé omezení přece vytváří styl; s těmihle se dalo pracovat tak, aby výsledný výraz neutrpěl.

Celý film se odehrává v noční atmosféře. Jak jste tenhle dekadentní vizuál vytvářeli?

Atmosféru světel, spodní podsvěcení, využívání reálných zdrojů - to jsme probírali hlavně s režisérem Honzou Hřebejkem. O používání přirozeného světla zároveň píše diplomku na FAMU druhý kameraman Lukáš Milota. Spolu jsme to řešili mixem umělého svícení s přirozeným, optimální kombinací obou složek. S Lukášem jsme snímali skoro permanentně na dvě kamery, takže bylo důležité, aby mezi námi byla souhra. On se toho zhostil velmi dobře, pracuje samostatně, bylo vidět, že už za sebou má vlastní pěkný film Příliš mladá noc.

Jakou jste používali kameru?

Kamery byly REDy v cinemascopické optice. To se ukázalo být velmi dobře zvolená kombinace: samotné médium už bylo elektronické, ale ta filmová optika mu dala úžasný filmový výraz, včetně záměrně vytvořených obrazových chyb. Vytváří to dohromady působivou atmosféru.

Čestmír Kopecký (rozhovor)
obrazek
Kdo filmovou adaptaci divadelní inscenace Odpad, město, smrt inicioval?
Zavolal mi Honza Hřebejk a pozval mě do divadla. Představení mne přímo oslnilo. Nevěřil jsem, že se dočkám tak silného textu a provedení, které mi bude tak mluvit z duše.

Co vás k projektu filmové adaptace přivedlo?
Znal jsem nešťastný osud Divadla Komedie a ve chvíli, kdy Radim Špaček s kamarády natáčel záznamy z představení, jsem se nabídl jako prostředník a navrhl projekt doplnit o dokument a hraný film. Oslovil jsem Českou televizi, která měla rest v tom, že Divadlo Komedie v jeho tehdejší podobě nezachytila. V podstatě se opakovala situace s Divadlem Na zábradlí. Tehdy jsem byl producentem České televize a záznamy jsem natočil ve vlastní „Zábavně tvůrčí skupině“. Natočit Odpad, město, smrt jako film byl samozřejmě nápad Honzy Hřebejka, a tak jsme spolu po dvaceti letech od seznámení mohli natočit první společný snímek.

Jak probíhalo financování? Film vznikl v koprodukci s Českou televizí, žádali jste také o podporu státního fondu?
Celý projekt zaštítila Česká televize, jen na filmu jsem menšinovým koproducentem. Státní fond kinematografie film odmíl podpořit.

Jak jste pro poměrně neobvyklý projekt získali distributora?
Smlouva s Českou televizí mne zavazovala vybrat distributora. Na oslovení ze čtyř reagovali tři společnosti a Aerofilm s nejlepší nabídkou.

Jaký jste měl vztah k poetice Pražského komorního divadla v D ivadle Komedie, kterou tenhle film pomáhá zakonzervovat pro budoucnost?
Martin Pechlát hrál v mém prvním „soukromém filmu“ Nuda v Brně a Ivanka Uhlřová byla herečka v karlovarském Městském divadle, když jsem tam byl ředitelem. Divadlo Komedie z let 2002-2012 jsem znal ze tří předchozích návštěv, ale objevit mi ho pomohl až Honza Hřebejk. Při představení Odpad, město, smrt a vzápětí Utrpení hraběte Sternenhocha jsem v dobrém slova smyslu nevěřil vlastním očím. Pak už jsem byl beznadějně lapen. O to víc jsem pohoršen arogancí magistrátu. Největším zločinem těchto nekulturních garnitur politiků je to, co nevzniklo, a to co nevznikne.

Gabriela Míčová (rozhovor)
obrazek
V Odpad, město, smrt hrajete protitutku Romi. Ta role vyžaduje, abyste mluvila sprostě, chodila spoře oblečená, měla velká prsa... Jak jste na nabídku téhle postavy ještě v Divadle Komedie reagovala?

Nebyla to první herecká příležitost, kdy jsem si mohla zahrát prostitutku, i když je postava Romi samozřejmě úplně jiná, komplikovanější, než když jsme třeba v divadle Na zábradlí hráli podle Petry Hůlové Umělohmotný třípokoj se Studiem Tována. S nahotou i s tématem prostituce už mám na jevišti zkušenost. Věděla jsem, že divadelní i filmové zpracování budou mít jistou estetickou kvalitu a nebude nutné ukazovat víc, než je třeba.

Dalším požadavkem pro roli Romi bylo umět se akrobaticky hýbat na takzvané „šále“, pruhu látky zavěšeném ze stropu. Jak jste se na tyhle výstupy připravovala?

To byl takový spontovní nápad z jedné z divadeln兤h zkoušek, kde jsme s režis駻em Dušanem Pařízkem hledali vhodný prostředek - znak pro levitující Romi, která přemýšlí o smrti. Použití akrobatické šály se ukázalo jako nejlepší řešení. Hned jsme tehdy volali do Centra pro nový cirkus Cirqueon, kde nám doporučili Jonáše Janků jako trenéra a choreografa. Začali jsme s ním zkoušet a během měsíce jsem se dopracovala na tu úroveň, kterou uvidí i diváci.

V recenzi Jany Machalické z LN na divadelní inscenaci zaznělo, že „všechny postavy se potácejí v kruhu vlastního egoismu a ubohosti, z něhož je možná jediným východiskem smrt“. Není ale Romi jediná, se kterou se dá nějak soucítit?

Nemám ten pocit. Musím nechat na divákovi, jestli se s tou postavou natolik ztotožní, že k ní může mít i jisté sympatie. Ale opravdu si myslím, že v této hře není kladná postava. Všichni jsme tam prodejní, všichni se můžeme nechat koupit. Každá postava se k tomu samozřejmě staví jinak, ta moje nalézá východisko. Rozhodne se. Nechce takto žít dál. Nevidí jiné řešení.

Hřebejkova verze Odpad město smrt není jen záznamem představení, je jeho filmovým znovuvytvořením. Jak jste tomu musela přizpůsobit své herectví?

Velká výhoda byla, že jsem se nemusela soustředit tolik na text, který jsem už měla dobře zažitý z divadla; mohla jsem se místo toho soustředit na práci před kamerou, se kterou zatím nemám takovou zkušenost.

Dobře, ale herecký projev jste nějak měnit musela...

I v Komedii jsme pracovali s až filmovou autenticitou, šlo nám o civilnost a přirozenost. Takže se domnívám, že až tak velké změny v mém hereckém projevu před kamerou nejsou. Ano, člověk nemusí ve filmu mluvit tak nahlas a může vést opravdu intimní dialog. Těžší byly před kamerou naopak pasáže, které byly v divadle mířené přímo do publika, monology. Při natčení divíci chyběli, partnerem byla jenom kamera. Musela jsem zvolit jiný přístup: tím partnerem se stalo budoucí oko diváka, který se bude dívat na plátno.

To se týká hlavně vašeho výstupu v autentickém prostředí nočního Václaváku. Jak vznikal?

Bylo to takové noční dobrodružství. Byla jsem vypuštěná do noční Prahy. Měla jsem v kabelce vysílačku, chodila jsem sem a tam a dostávala různé instrukce. Došlo i na takové nepříjemné okamžiky... Měla jsem třeba „nabídky“. Nebo se na mě naopak tamní „holky“ koukaly, že jsem v jejich rajónu nová a že mám táhnout pryč. Asi jsem působila opravdu věrohodně. Celý štáb byl s kamerou přibližně sto metrů daleko. Takže kdo šel bezprostředně kolem mě, nemohl mít tušení, že někde stojí kamera a snímá mě.


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Středa 21. 10. 2020 Svátek má Brigita
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz