fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Ukázka    Fotky    

74% 546 hlasů
drama / romantický, Itálie/Velká Británie/Turecko/Portugalsko, , 106 min., od 12 let
La Finestra di fronte / Facing Windows / The Window Opposite
Kinopremiéra v ČR 23.10.2003, DVD od 7.5.2004 SPI

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2003, Křišťálový glóbus, Ferzan Ozpetek (režie). 2003, Křišťálový glóbus, Giovanna Mezzogiornová (nejlepší herečka).


Ukázka
01:42



Giovanna, která se scítí stále velmi mladá, je devět let vdaná za svého věrného a oddaného manžela Davida. Dělí svůj čas mezi prací v drůbežárně, starostí o dvě děti a pečením zákusků pro místní café, čímž bere na svá bedra značný díl odpovědnosti. Všechno se začíná měnit ve chvíli, kdy David ve své dobrotě přivádí domů kultivovaného postaršího gentlemana, jenž utrpěl ztrátu paměti. Při pokusech pomoci tomuto muži tráví s ním Giovanna zprvu neochotně stále víc a víc času a pomalu odkrývá jednotlivé střípky tajemství jeho skryté minulosti - číslo vytetované na jeho předloktí, jeho odbornou znalost cukrářského umění a pak jeho jméno - Simone... Stále více popuzována manželovou měkkostí přenáší své fantasie o ideálu na pohledného a tajemného souseda od naproti, v němž spatřuje naději na přidání trocha vzrušení do svého života...
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu ja si nemyslím že hlavní postavou je ta žena myslím si že ten starší pán tam byl hlavní postava .díky němu ten film byl i dost tajemný .a krasny zahrál tam fakt super .Škoda že jeho láska nebyla naplněna .ale asi pak by to bylo o něčem jinem .Super film jak jsem již psala .
Všechny komentáře k filmu 7+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

O filmu Okno naproti

obrazek
Režisér Ferzan Ozpetek není českému publiku neznámý: do našich kin byl péčí společnosti SPIN Film v listopadu 2002 uveden jeho psychologický snímek Falešné vztahy, který získal tři Ceny italského Národního syndikátu novinářů Stříbrné stuhy (nejlepší herec a herečka - Stefano Accorsi a Margherita Buyová, producenti Tilde Corsiová a Gianne Romoli,). S Falešnými vztahy tvoří Okno naproti svébytný diptych: i tentokrát je hrdinkou moderní, navenek emancipovaná žena, jíž se pod rukama začne bortit dosavadní, navenek spokojený život opřený o respektování zažitých konvencí a povrchně vnímaných rodinných vztahů.
Podobně jako ve Falešných vztazích dobře situovaná lékařka Antonie šokovaně objevuje, že se její zemřelý manžel se dlouhá léta realizoval v tajném homosexuálním poměru, také hrdinka Okna naproti Giovanna - matka dvou dětí pracující v továrničce na zpracování drůbežího masa a přivydělávající si pečením cukrovinek pro nedalekou kavárnu - je z dosavadního způsobu života vytržena mužovou vinou. Dobrácký, rodině oddaný manžel Filippo totiž jednoho dne přivede domů dezorientovaného starce, kterého našel na ulici. Ve zprvu neochotné péči o "vetřelce", jehož totožnost i bydliště jsou brzy zjištěny a jehož začne mladá žena navštěvovat, si Giovanna začíná uvědomovat, že v její bezprostřední blízkosti existují i jiní lidé a jiné osudy než jen ten její. Přitažlivý soused Lorenzo, kterého mladá žena dosud jen toužebně sledovala v oknech protějšího bytu, se ukazuje být mužem, s nímž by po devíti letech stereotypního manželství mohla začít nový život. Možná lákavější než nevěra je však pokušení poskládat dohromady střípky starcovy minulosti: osmdesátiletý Davide Venoli, na jehož předloktí je vytetované číslo a jenž se podivuhodně vyzná v cukrářském řemesle, totiž kdysi - v temné době fašismu - spáchal ve jménu lidskosti zločin a tvrdě za něj potom pykal. Před Givannou se pozvolna vynořuje cizí minulost, jejímž prostřednictvím nachází bezprostřednější a upřímnější vztah k vlastní přítomnosti.

Podobně jako ve Falešných vztazích (i ve filmech Hamam/Il bagno turco - 1997 a Harem Suare) režisér Ferzan Ozpetek přibližuje svou hlavní postavu živoucí realitě prostřednictvím prostoru, ve kterém se začne energičtěji pohybovat a který začíná vnímat novýma očima. Zatímco protější byt přestává být nedosažitelným místem snů, uličky Říma, kterými Giovanna dosud jen lhostejně spěchala do práce či pro děti do školy, ožívají připomínkami minulosti. Skrz moderní rytmus velkoměstské všednodennosti začínají ke Giovanně stále hlasitěji doléhat nostalgické melodie svázané se starcovým mládím a ona náhle dokáže vlastní osud vnímat v bohatším a hlubším kontextu. Podle režiséra to nutně neznamená, že bude šťastně žít až do smrti, představuje to však výrazný pokrok v jejím dosud konvenčním chápání okolního světa.

Okno naproti je prvním filmem Ferzana Ozpeteka, v němž rodák z tureckého Istanbulu usazený od roku 1977 v Římě opouští své oblíbené téma konfrontace životního stylu a tradic Itálie a Turecka (které proniklo v postavě Antoniiných nových přátel i do jinak "velmi italských" Falešných vztahů). Místo líčení dvou odlišných životních stylů tak autor ve svém novém díle formuje spíš vztahy mezi dvěma prostory - minulostí a přítomností, jež jsou ovšem navzájem nedílně provázány. Byty Giovanny, Davida a Lorenza jsou tak nejen vizitkami životního stylu každé postavy, ale i metaforou jejího osobního časoprostoru. Klíčovým tématem Okna naproti se pak stává komunikace mezi těmito časoprostory, tedy komunikace mezi lidmi ovlivňovaná nejrůznějšími omezeními, láskami, bolestmi i sny. Podobně jako v předchozích režisérových filmech jsou navíc tyto soukromé prostory součástí městského labyrintu, jenž dodává trápení a hledání hrdinů plasticitu i historický a společenský rozměr.

O natáčení

Gianni Romoli, který je spolu s Tilde Corsiovou hlavou římské produkční společnosti R and C Produzioni, má vedle scénářů a produkce Ozpetekových filmů Falešné vztahy a Okno naproti na svém kontě jako scenárista řadu dalších úspěchů svázaných s nejslavnějšími osobnosti italské kinematografie (mj. snímky Rimini, Rimini Sergia Corbucciho, Trauma Daria Argentoa, Palla di neve Maurizia Nichettiho či Nitrato d'argento Marca Ferreriho). Podílel se rovněž na i u nás známé televizní sérii Princezna Fantaghiro.

Už během pečlivé scenáristické přípravy, na níž Romoli úzce spolupracoval s Ferzanem Ozpetekem, se začalo uvažovat o obsazení hlavních rolí. Náročného ženského partu Giovanny se ujala Giovanna Mezzogiornoová. Římská rodačka (1974), která pochází z herecké rodiny, pracovala dva roky ve workshopu legendárního divadelníka Petera Brooka v pařížském Le Centre insternational de créations théatrales. Pod Brookovým vedením si v inscenaci Shakespearova Hamleta zahrála Ofélii a zakalila svůj talent v konfrontaci s díly Brechat či Artauda. Debutovala v roce 1997 po boku Sergia Rubiniho ve filmu Il viaggio della sposa, za nějž získala řadu ocenění včetně ceny Targa d'argento pro nejtalentovanější objev roku 1997. V roce 1998 si ji vybral Michele Placido jako hvězdu svého filmu Del perduto amore (ceny Nastro d'argento, Ciak d'oro a Premio Pasinetti pro nejlepší herečku v hlavní roli). Talentovaná hvězda se také objevila po boku Gérarda Depardieua a Johna Malkoviche v televizní minisérii Bídníci, již podle románu Victora Huga natočila režisérka Josée Dayanová (mj. i v Praze).

Postava tajemného starce Davida se stal poslední rolí italského hereckého veterána Massima Girottiho. Hvězda, která se narodila v roce 1918 a zemřela 5. ledna 2003, si na své konto během více něž sedmdesátiletého působení ve filmovém průmyslu připsala 117 titulů včetně Touhy (1943) Roberta Rosselliniho, Vášně (1943) či Nevinného (1976) Luchina Viscontiho, Teoremy (1968) a Medey (1969) Piera Paola Pasoliniho či Posledního tanga v Paříži (1972) Bernarda Bertolucciho.

Part souseda odvedle Lorenza připadl u nás zatím neznámému talentovanému italskému herci Raoulovi Bovovi, který např. v roce 1995 spolupracoval s legendární Linou Wertmullerovou na filmu Ninfa plebea a který si zahrál v komedii Avenging Angelo (2001, režie Martyn Burke) po boku Sylvestera Stallonea. Hrdinčina manžela Filippa ztvárnil Filippo Nigro, který si už zahrál ve Falešných vztazích. V postavě dobrácké Emine se znovu objevuje Serra Yilmazová, jež si zahrála už v Ozpetekových předchozích snímcích Harem Suare a Falešné vztahy.

Během natáčení, které začalo 30. září 2002 a trvalo deset týdnů strávených v ateliérech Cinecittá i v římských exteriérech ("Ghetto", Testaccio, lidová čtvrť Donna Olimpia), režiséra Ozpeteka podpořil vysoce profesionální štáb, který dokázal i v těch nejnáročnějších okamžicích prokázat svůj cit pro atmosféru příběhu jemně oscilujícího ve dvou časových rovinách. Klíčový poddíl na vizuální sevřenosti Okna naproti má kameraman Gianfilippo Corticelli, který úzce spolupracoval nejen se střihačem Patriziem Maronem, ale i s hudebním skladatelem Andreou Guerrou. Společně usilovali především o to, aby scény odehrávající se v minulosti odlišili od "současného" dění, ale aby je zároveň vnitřně propojili. Zkouškou jejich umění se staly okamžiky, kdy minulost s přítomností začínají splývat nebo kdy hlavní hrdinka přestává vnímat rozdíl mezi realitou a svými představami.

Také autorka kostýmů Catia Dottoriová a autor výpravy Andrea Crisanti (který v ateliéru vytvořil přesnou kopii hrdinčina domu) pečlivě dbali o to, aby podpořili režisérovu vizi: prostor Okna naproti je totiž velmi komplikovaným organismem, v němž předměty, osoby i události vstupují do nečekaných a přece niterně přirozených vztahů.

O tvůrci

Ferzan Ozpetek
Rodák z tureckého Istanbulu (1959) žije od roku 1977 v Itálii. Studoval filmovou historii na římské univerzitě La Sapienza. Absolvoval kurzy dějin umění a kostymérství na Navonské akademii a divadelní režii na Akademii dramatických umění Silvia D'Amica. Pracoval s Julianem Beckem a jeho divadelním souborem Living Theatre a jako asistent se režisérskému řemeslu učil např. u Massima Troisiho, Francesca Nutiho, Maurizia Ponziho nebo Marca Risiho. Právě Risi společně s Mauriziem Tedescem produkoval Ozpetekův celovečerní debut - milostné drama římského architekta, který po tetičce z Istanbulu zdědí staré parní lázně, Hamam/Il bagno turco (1997). Snímek Ozpetek úspěšně představil na MFF v Cannes v sekci Quinzaine des réalisateurs a prodal jej do řady zemí (mj. Japonsko a dokonce USA). V roce 1999 režisér uvedl na MFF v Cannes v sekci Un certain regard svůj druhý film, drama ze sultánova harému na počátku 20. století Harem Suare, který se dočkal pozornosti i na řadě dalších festivalů (Toronto, Londýn...).

Následoval psychologický příběh ženy, která objevuje samu sebe v prostředí, v němž její zemřelý manžel žil tajný druhý život, Falešné vztahy (2001), který byl přijat do soutěžní sekce MFF v Berlíně, získal tři Ceny italského Národního syndikátu novinářů Stříbrné stuhy (nejlepší herec a herečka - Stefano Accorsi a Margherita Buyová, producenti Tilde Corsiová a Gianne Romoli) a vydělal 12,5 milionů euro. Zatím posledním a nejúspěšnějším Ozpetekovým dílem je psychologické drama Okno naproti (2003), které získalo pět Donatellových Davidů (za nejlepší film, hudbu - Andrea Guerra, herce a herečku - Giovanna Mezzogiornoová a Massimo Girotti, a dílo s výchovným cílem), tři ceny domácích filmových novinářů a na MFF v Karlových Varech Velkou cenu Křišťálový globus za nejlepší film a ženský herecký výkon (Giovanna Mezzogiornoová). Ozpetek nyní zvažuje nabídky natáčet mimo Itálii.


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Neděle 29. 1. 2023 Svátek má Zdislava
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz