Osudové setkání

Na sídlišti v jižním Bronxu se určitě nežije snadno. Ale i tam se rodí géniové. Alespoň podle scenáristy Mikea Riche a režiséra Guse Van Santa. V jejich snímku Najít sám sebe je oním géniem šestnáctiletý černošský mladík Jamal Wallace. Ten na první pohled mimořádně vyniká jen v košíkové, kterou ustavičně hraje s kamarády na asfaltovém hřišti u parku. Avšak na rozdíl od svých vrstevníků má doma spoustu knížek a neustále si něco píše do sešitů. Naproti hřišti v bizarním domě, který zřejmě zapomněli zbourat při stavbě sociálních bytovek, žije starý muž, opředený místními legendami. Nikdo ho nikdy neviděl venku, jen tu a tam se za oknem bytu objeví jeho tvář. Říkají mu Okeňák. Kluci vědí, že sleduje každý jejich pohyb. Vyprovokovaný Jamal se jednou večer vydá po požárních schodech do domu. Je však tajemným obyvatelem bytu vyrušen a příliš pozdě zjistí, že při útěku ztratil svůj školní baťoh. Okeňák shodí druhý den baťůžek na ulici a překvapený mladík najde své literární pokusy peprně "okomentované" červenou tužkou. Zvědavost mu nedá. Tentokrát se chlapec vypraví dovnitř normální cestou. Starý muž s ním však mluví jen přes zavřené dveře. Kontakt je nicméně navázán a postupně může zdárně pokračovat. Shodou různých okolností Jamal zjistí, že jeho nový známý je autorem bestselleru Přistání v Avalonu, který vyšel před čtyřiceti lety a který je dodnes vysoce oceňován. Talentovaný spisovatel se však po vydání této jediné knihy už navždy odmlčel. Jmenoval se William Forrester. Mezi nerudným podivínským starým pánem a mladíkem z černošského ghetta vzniká zvláštní vztah. Ten je zpočátku založen zejména na pozici mentora a žáka. Forrester je ochotný dát Jamalovi pár lekcí ze spisovatelského řemesla. Jeho škola má však svá pevná pravidla, s nimiž se horkokrevný mladík jen s obtížemi smiřuje. Je ovšem nabíledni, že vazba mezi oběma autory z rozdílných generací projde různými zkouškami a že přeroste původně stanovené meze. Jistě to není nic nového pod sluncem. Výchozí situace příběhu je triviální, některé peripetie jsou předem dané, jiné zase připomínají dobře známá klišé. A přece se komorní psychologický snímek Osudové setkání vymyká z průměru a přesahuje běžnou hollywoodskou konfekci. Scénář se koncentruje pouze na popis vztahu výstižně charakterizovaných protagonistů a na atmosféru, v níž se oba pohybují. Dominuje tu sice téma umělecké tvorby jako syntézy řemesla a tvůrčího činu, ale právě skrze ustavičné hledání, pochybování a nalézání tvaru díla se vyjevuje osobnost umělce. Zatímco Jamal píše jakoby z přetlaku a zároveň z nutnosti, aby se vysvobodil ze zdánlivě předurčeného životního rámce, jenž je vymezen hranicemi chudinské čtvrti, Forrester se věnoval psaní s dokonalou znalostí literatury a hledal v něm výpověď o sobě a o niterných záležitostech, týkajících se tragických rodinných událostí. Jako by ve své jediné knize řekl vše, co chtěl, a proto se potom odmlčel. Šel dokonce tak daleko, že se uzavřel v domě a odmítá jej opustit. Vytvořil si vlastní mikrosvět, do nějž nikoho nepouští. Zároveň se však jako pravý spisovatel nedokáže vnějšího světa vzdát, proto jej sleduje, skryt za pečlivě umytými okny i za zálibu v pozorování ptáků. Vlastně musí přijmout chlapcovu výzvu k otevřenosti, jinak by definitivně ztratil sám sebe, smysl své tak dlouho zmarňované existence. Výjimečně nadaný Jamal zase potřebuje rádce nejen kvůli rozvíjení talentu, nýbrž i kvůli zmatkům a nejistotám, v nichž se zmítá. Ty jsou spojeny zejména s komplexem z neúplné rodiny a také s komplexy rasovými a sociálními. Zde vstupuje do hry třetí významná postava: zatrpklý profesor Crawford, učitel literatury na elitní soukromé střední škole, kam se Jamal dostane díky dobrým testům a především díky sportovním schopnostem. Forrester (jehož postava je zčásti inspirovaná osobou J. D. Salingera) sdílí podobně jako většina spisovatelů názor, že kritik je člověk, který hodnotí něco, co sám nedokáže udělat. Proto kdysi před lety Crawforda urazil a zároveň zčásti i kvůli kritice přestal psát. Ješitný pedagog dusí Jamalův rozlet, avšak chlapec má při sobě silného spojence.

Recenzi poskytl měsíčník Cinema

Jako ideálního režiséra si producenti vybrali Guse Van Santa. "Obrátili jsme se na Guse zrovna, když cestoval po Indii. Nebylo to jednoduché, ale našli jsme ho," vypráví Rhonda Tollefson. "Vypadalo to, že ho to zajímá, tak jsme mu faxovali scénář. Zabralo to šest hodin! Druhý den Gus telefonoval, že chce film dělat."
Jedním z velkých problémů bylo obsadit roli Jamala. Filmaři museli najít šestnáctiletého mladíka černé pleti, který je inteligentní, hraje basketbal a mohl by být důstojným hereckým partnerem Seanu Connerymu. Adepty hledali po celých Spojených státech a vyzkoušeli stovky potenciálních Jamalů. "Věděl jsem přesně, jaký typ chci," říká režisér Van Sant. "Viděl jsem spoustu takových kluků v Bronxu, kde jsme obhlíželi lokace. Pár jsem jich pozval na konkurs, vypadali dobře, ale nikdy nehráli a nedokázali přenést postavu ze stránek scénáře do života."
Van Sant a producenti se už museli rozhodnout, koho pro Jamala vyberou, když se najednou objevil kluk bez předchozích hereckých zkušeností jménem Rob Brown. Van Sant v tu chvíli věděl, že má Jamala. Přestože měl Brown trému, když se dozvěděl, že by měl hrát se Seanem Connerym, při setkání s ním výborně obstál. "Taky jsem se bál, že si nezapamatuju všechny ty řádky ve scénáři," svěřil se Rob Brown. "Bylo jich strašně moc. Ale nakonec to bylo v pohodě. Pamatoval jsem si všechno." Rob musel absolvovat před natáčením pečlivou přípravu. První, co ho čekalo, bylo šestitýdenní basketbalové soustředění pod vedením Rusella Smitha. Následoval pětidenní příprava, kdy si pod vedením režiséra prošel všechny dialogy s Connerym a dalších pět dní, kdy zkoušel s ostatními herci.
Natáčení začalo 3. dubna 2000 v Torontu scénami ve Forresterově bytě, kde se odehrává jádro příběhu. "Muselo to být místo, kde se pořád je na co dívat," řekl producent Laurence Mark. "To místo, kam Jamal přichází rovnou z ulice, mu připadá jako Země zázraků," souhlasila designérka Jane Musky. "Protože se v tom bytě odehrává mnoho scén, udělali jsme ho velký, skoro jako palác, aby mohla kamera volně kroužit po pokojích."
Musky se nechala inspirovat fotografiemi starých a sešlých newyorských, ale také havanských bytů. "Nakonec bylo všechno hotovo. Měla jsem trému, když tam poprvé vešel Sean Connery. Chvíli se tam procházel, prohlížel si všechna zákoutí a pak se zhluboka nadechl a sedl si na židli. Nakonec se usmál a řekl, že se tam cítí pohodlněji než doma," řekla Musky.
Po dokončení všech scén ve Forresterově bytě se štáb přesunul do malého městečka Hamilton v Ontariu, kde se natáčely scény v hale, která ve filmu představuje Madison Square Garden. Natáčení pokračovalo exteriéry kolem Central Parku a v jižním Bronxu v New Yorku.
V jižním Bronxu se také natáčela scéna, kdy jde Jamal s Forresterem navštívit bratra, který hlídá parkoviště u stadionu. Forrester má na sobě okrově hnědý plášť, zelenou golfovou čapku a tmavé brýle. Na první pohled je znát, že to není běžný typ Newyorčana.
"Chtěla jsem, aby kabát byl z něčeho zvláštního, ale nic nefungovalo," vypráví kostýmní výtvarnice Ann Roth, která je držitelkou Oscara za Anglického pacienta. "Nakonec mě napadlo použít tradiční vlnu, takže ten dlouhý kabát nakonec vážil skoro pět kilo. Myslím, že Sean Connery je jedním z mála lidí, kteří se v něčem takovém mohou cítit pohodlně."
Rothová Forrestera oblékla tak, jak se obvykle oblékali literáti ve 40. a 50. letech - pár kvalitních obleků a na doma vytahaný rolák. Pro Jamalovo oblečení našla inspiraci přímo v ulicích Bronxu.

Inspiraci pro OSUDOVÉ SETKÁNÍ našel scénárista Mike Rich v jedné poznámce. "Dělal jsem rozhovor s někým, kdo se zabýval zajímavými životopisy největších amerických autorů. Vyšlo najevo, že mnoho z nich, například J. D. Salinger nebo Thomas Pynchon, jsou excentrické, uzavřené typy," vypráví Rich, který tehdy pracoval v portlandském rádiu. "Napadl mě proto příběh o tom, jak někdo takovému velkému spisovateli pomůže překročit bariéru osamění a vrátit se do života. Zajímavější samozřejmě je, když je to někdo hodně mladý, například teenager, kdo zároveň sám potřebuje pomoc."
Rich věřil ve svůj scénář, ale nevěděl, jak by se mohl natočit. Přihlásil ho proto do soutěže Dona a Gee Nichollových, kterou sponzoruje Akademie filmových umění a věd. Jediná podmínka vstupu do této soutěže je, že autor zatím žádný scénář neprodal. V roce 1998, kdy se Rich přihlásil, bylo v soutěži čtyři a půl tisíce dalších prací. Scénář k OSUDOVÉMU SETKÁNÍ prošel několika koly, až se ocitl mezi pěti finalisty a Rich získal cenu 25 tisíc dolarů. Scénář vzbudil v Hollywoodu nadšení. Prezident společnosti Laurence Mark Production Jonathan King dostal jeho kopii v pátek večer. Drama dvou odlišných mužů ho zaujalo tak, že jakmile scénář dočetl, pustil se do něj znovu. V sobotu brzy ráno dal svou kopii přímo Laurenci Markovi, který souhlasil s jeho realizací. Krátce nato si šéf Sony Pictures Entertainment Columbia Pictures, pod kterou společnost Laurence Marka patří, John Calley sjednal schůzku se Seanem Connerym a scénář mu nabídl.
"Richův scénář je ohromný příval inspirace," tvrdí Mark. "Sean Connery není takový, že by okamžitě řekl, co si o tom myslí, ale když chvíli popřemýšlel, nadchlo ho to."
Conneryho produkční společnost Fountainbridge Film je také součástí Columbie. Connery a jeho kolegyně a prezidentka společnosti Rhonda Tollefson stále vyhledávají dobré látky, které zároveň poskytují Connerymu výrazné herecké příležitosti. "Takové filmy mám rád: současné drama se silnou zápletkou o přátelství," svěřil se Connery. "Poslední takový, který jsem dělal, byl Muž, který chtěl být králem a to bylo už před více než pětadvaceti lety. Navíc literární motiv je velmi originální a atraktivní."
Když Rich psal scénář, nemyslel s rolí Forrestera na Conneryho. Proto, když ji slavný herec přijal, musel pro něj postavu upravit a dodat jí skotský původ. Conneryho Forrester je ještě uzavřenější, ještě excentričtější a také soucitnější než v původním scénáři. "Myslel jsem si, že napsat scénář byla ta nejtěžší část mé práce. Netušil jsem, že to byl teprve začátek," směje se Rich. "Seanovy poznámky byly skvělé. Například si vymyslel, že Forrester pozoruje ze svého okna ptáky - proto ho sousedi pořád vidí stát za oknem."

Sean Connery
hrál naposledy v thrilleru Past s Catherine Zetou-Jones, který zároveň produkoval.
Narodil se ve skotském Edinburgu a nejprve hrál malé úlohy ve filmu a v televizi, dokud nepotkal roli, na níž postavil svou kariéru. Když přijal roli agenta 007 Jamese Bonda v nízkorozpočtovém britském snímku Dr. No, odstartoval tím jednu z nejdelších sérií ve filmové historii. Hrál Bonda ještě v Z Ruska s láskou, Goldfinger, Thunderball, Žiješ pouze dvakrát, Diamanty jsou věčné a Nikdy neříkej nikdy.
Hrál i ve spoustě jiných filmů, počínaje Hitchcockovým Marnie, přes Vraždu v Orient Expresu, Jméno Růže, Indiana Jonese a poslední křížovou výpravu až k takovým snímkům jako Ruský dům či Šaman. V roce 1996 byl protihráčem Nicholase Cage v kultovním snímku Skála. Namluvil také postavu animovaného draka ve filmu Dračí srdce.
V roce 1987 získal Zlatý glóbus a Oscara za vedlejší mužskou roli ve filmu Nedotknutelní a je nositelem nejrůznějších dalších ocenění. V roce 1999 byl povýšen britskou královnou do šlechtického stavu a má právo používat titul Sir.

Rob Brown
se narodil v Harlemu a vyrůstal v Brooklynu v New Yorku. Nikdy nestudoval herectví, ani profesionálně nehrál. Těsně před začátkem natáčení oslavil šestnácté narozeniny. Studuje střední školu, za kterou dobře hraje basketbal a americký fotbal.

F. Murray Abraham
se stal známým díky roli Salieriho ve filmu Miloše Formana Amadeus, za kterou dostal Oscara. Hrál například ve filmech Star Trek: Insurrection, Mocná Afrodíté, Poslední akční hrdina či Jméno Růže.
Narodil se v El Pasu v Texasu a navštěvoval Texaskou univerzitu. Je respektovaný pedagog, učí na Brooklyn College a City University v New Yorku.

Anna Paquinová
hrála ve filmu X-Man podle známého comicsu a ve snímku Na pokraji slávy o kapele ze 70. let. Paquinová ohromila svět v roce 1993, kdy debutovala v roli dcery Holly Hunter ve filmu Jane Campion Piano. Hunter získala Oscara za nejlepší hlavní ženskou roli a Paquinová za nejlepší vedlejší ženskou roli.

Gus Van Sant (režie)
byl nominován na Oscara jako nejlepší režisér roku 1997 za film Dobrý Will Hunting. Film nakonec získal dva Oscary - pro herce ve vedlejší roli (Robin Williams) a za nejlepší scénář (Matt Damon a Ben Affleck). Zatím poslední Van Santův film byl remake slavného Hitchcockova snímku Psycho. K jeho dalším filmům patří Drugstore Cowboy, Mé soukromé Idaho, který získal ocenění na Benátském festivalu, černá komedie Zemřít pro... s Nicole Kidman a další.
Narodil se v roce 1952 v Louisville v Kentucky a s rodinou cestoval po celých Spojených státech. Poté, co dokončil uměleckou školu na Rhode Islandu, přesídlil do Hollywoodu. V 80. letech vyhrávaly jeho filmy festivaly na celém světě. Protože se původně živil jako muzikant, natočil videoklipy pro Davida Bowieho, Eltona Johna, Red Hot Chili Peppers a další. V současné době žije v New Yorku a občas uplatní i své nadání pro malování, fotografování a psaní. V roce 1995 mu vyšla první fotografická kniha 108 portrétů a o dva roky později jeho první román Růžová.