fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

68% 763 hlasů
drama, Francie/Kanada/Velká Británie, , 98 min., od 12 let
Spider
Kinopremiéra v ČR 27.3.2003, DVD od 16.6.2003 Hollywood

Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka
02:05



Mistr napětí se vrací na místo činu.
"Pavouk" je podivný, samotářský typ. Po téměř dvaceti letech, které strávil za zdmi Ústavu pro mentálně choré, je vržen zpět do normálního života. Logicky míří do East Endu, části Londýna, kde v šedesátých letech 20. století vyrostl, a kde to důvěrně zná. Nebo si to alespoň myslí. Úzké uličky, kterými probíhal jako malý kluk, v něm však podvědomě evokují hrůzné vzpomínky na to, co zde prožil. Vrací se mu okamžiky, kdy tragicky přišel o matku. Trauma, které nikdy nepřekonal. Už jen proto, že je přesvědčen, že ji brutálně zavraždil jeho otec, aby si mohl domů nastěhovat svoji novou milenku, prostitutku Yvonne. Tehdy desetiletý "Pavouk" byl přesvědčen, že pak je na řadě on...
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu David Cronenberg patří mezi mé nejoblíbenější režiséry a Pavouk v jeho filmografii představuje určitý přechod mezi ultradivnými filmy jeho raného tvůrčího období (Scanners. Videodrome) a pozdějšími „usedlejšími“ filmy typu Dějiny násilí nebo Nebezpečná metoda. Brilantní studie schizofrenie v podání excelentního Ralpha Fiennese.
Všechny komentáře k filmu 8+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

O filmu Pavouk

obrazek
"Když si v roce 1988 začal dělat první poznámky k tomuto románu spisovatel a dramatik Patric McGrath, chtěl vytvořit černou komedii o instalatérovi, který zavraždí manželku jen proto, aby si mohl domů nastěhovat prostitutku. Sám autor říká: "Myslel jsem, že to bude jednoduchý příběh o lidské touze, která je silnější než obecně uznávané mantinely společnosti, a proto z ní vyplývají neadekvátní situace a problémy. Za ideálního vypravěče zápletky jsem zvolil instalatérova syna, který vidí tuto událost jinýma očima než dospělí, a vrací se k ní až po mnoha letech. A tehdy mě napadlo. Co když budou jeho vzpomínky deformované? Co když si nikdy neuvědomil, co se ve skutečnosti stalo? Co když si své dětství záměrně oškliví a násilně překrucuje? Proč by to dělal? Možná proto, že se nechce vyrovnat s nějakou pro něj krutou pravdou... Čím více jsem o tom přemýšlel, tím více jsem se do příběhu zaplétal a původní námět dostával schizofrenické rysy. Humorně laděná komedie se časem obrátila ve zkoumání tajuplné lidské mysli a představ, které si instalatérův syn - nyní již příznačně nazvaný "Pavouk" - vsugeroval."



obrazek
Úvahy tvůrců
Přirovnání k pavoukovi vyjadřuje to, o co v tomto příběhu jde. O dlouhodobé a záměrné vytváření si sítě z vlastních představ. Sítě, která se postupně jako smyčka utahuje a svého majitele dusí, ačkoliv mu měla původně sloužit jako úniková cesta popírající skutečné události. Sám Cronenberg vidí v tomto názvu i metaforu opírající se o fakt, že syn instalatéra je ve vlastním příběhu odjakživa fascinován příběhy, které mu vyprávěla maminka, o pavoukovi tkajícím sítě do nichž může lapit jiné, nebo i sám sebe... Cronenberg k tomu říká: "Vůbec ta představa, že dítě věří, že otec mu zavraždil matku, aby jí nahradil téměř identicky vypadající bytostí, je šokující. Odráží se v ní podvědomé freudovské principy i fakt, že malé dítě není schopno rozlišit sexuální akt od činu násilného. Ralph Fiennes se dokonale hodil pro ztvárnění hlavní postavy, protože je schopen zahrát rozdvojenou osobnost, na první pohled primitivní a přesto tak komplexní, že dokáže vzbudit v divákovi lítost i odpor zároveň. Zdá se být křehký i bázlivý, ale jde z něj i strach."

Producentka Catherine Bailey, která na přípravě snímku Pavouk strávila dlouhých šest let dodává. "Myslím, že "Pavouka" lze vnímat jako jednoho z bezejmenných podivínů, které potkáváme dnes a denně na ulicích, jdou proti nám a něco si sami pro sebe mumlají. Tento příběh by nám měl pomoci uvědomit si, že lidská mysl je dodnes velkou neznámou. Každičký pokus odhalit její fungování je přitom pouze malým krůčkem vpřed. Při sledování filmu si možná uvědomíte, že to co vás na "Pavoukovi" nejvíce děsí je skutečnost, že by se něco podobného mohlo stát klidně i vám. "

Také hlavní představitel "Pavouka" Ralph Fiennes byl od prvního okamžiku uchvácen scénářem. Původně ho ukázala manželka Patrica McGratha - herečka a režisérka Maria Aitken své známé Catherine Bailey jen ze zvědavosti. Bylo to v roce 1995 když Catherine produkovala pro BBC rozhlasový pořad "Man and Superman", kde spoluúčinkoval právě Ralph Fiennes. Půjčila mu scénář a on jí hned druhý den volal. "Říkal, že ho to nesmírně zaujalo, že by se na tom projektu, bude-li se kdy realizovat, chtěl podílet," vzpomíná Catherine.

"S postavou pavouka jsem se okamžitě ztotožnil," tvrdí sám Fiennes. "Fascinovalo mě jeho odlišné vnímání světa, to co se dělo uvnitř jeho mysli. Unikátní je i způsob, jakým vidí Londýn svého dětství po návratu z institucionální péče. Za tu dobu si mnohé věci přikrášlil a nyní je konfrontován s něčím zcela odlišným. Co v něm zůstává nesmazatelně zakořeněno je něco strašného co se mu přihodilo. Aby na to zapomněl a současně se sám před sebou ochránil, vytvořil si vlastní svět poskládaný z negativních, podivně zvrácených vzpomínek na dětství. Jak říká režisér Cronenberg - je to subjektivní film, který bude každý divák vnímat asi jinak. Ale pokud se při jeho sledování stane alespoň na okamžik "Pavoukem", pochopí to, co jsem se pokusil ztvárnit."

obrazek
Při přípravě snímku Ralph Fiennes několikrát navštívil rehabilitační centra v Londýně, kde se léčí lidé trpící schizofrenií. "Přestože samotný film není dokumentem o tomto problému, pomohlo mi to lépe pochopit celý případ jak z vědeckého hlediska tak z pohledu pacientů. Schizofrenii má nepočítaně lidí, z nichž lze některé považovat za zcela normální, zatímco jiné už do této kategorie zařadit nelze. Nebezpečím mé role bylo, že pokud bude postava "Pavouka" příliš nezvyklá, začne působit nevěrohodně. Takže jsem se snažil od něčeho podobného oprostit a o to více se ponořit do myšlenkových procesů hlavního hrdiny. "Pavouk" toho sice moc nenamluví, ale v jeho nitru neustále probíhá monolog. Pořád hovoří sám se sebou. Nejsou to běžně používaná slova a už vůbec ne věty. "Pavouk" není hloupý, ale když se vyjadřuje a musí nedejbože pohlédnout druhé osobě do očí, stojí ho to neuvěřitelné úsilí. Jeho myšlenky totiž musí předtím překonat celou řadu normálnímu člověku nepochopitelných bariér a bezpečnostních bloků, uvnitř kterých se upevnil, aby se chránil před "naším" světem."

Když dostal scénář tohoto příběhu v roce 2000 do ruky režisér Cronenberg, nic mu to téma neříkalo. Do složky se začetl jen proto, že snímku přislíbil účast právě Ralph Fiennes. "Když mi někdo nabídne scénář, prolistuji si ho, aniž bych předem uvažoval o hereckém obsazení. Mám raději když se hlavní postava a případný kandidát na ni tak nějak postupně vynoří. Ale musím přiznat, že když jsem tento scénář dočetl, neuměl jsem si vybavit nikoho lepšího než Ralpha. Vždyť ten příběh má tolik rovin. V jedné chvíli se jedná o rodinné psychodrama, které se vzápětí zvrtne v bizardní noční můru. Ta role byla pro Ralpha jako dělaná, právě on jí dokázal vtisknout tu mnohovýznamovou mnohoznačnost."

Skutečná výzva pro filmaře byla najít chlapce, který by byl schopen zahrát roli "Pavouka" - dítěte. Měl být z oblasti West Endu, aby měl zafixované toto prostředí a navíc musel být natolik citlivý, aby dokázal hodnověrně ztvárnit počínající příznaky mentálního narušení. Poslední podmínkou byla i částečná podoba s Ralphem Fiennesem. Tuto roli nakonec získal desetiletý Bradley Hall, který do té doby neměl s herectvím žádné zkušenosti. Vytipoval ho jeden z agentů štábu a při hereckých a kamerových zkouškách se ukázal být ideálním kandidátem. Záměrně nebylo vydáno žádné rozhodnutí po konkurzu a Bradley byl znovu povolán na casting v den svých desátých narozenin. Tehdy už měl přímo zahrát jednu scénu z filmu. "Projevil se jako skvělý člen štábu," pochvaluje si ho dnes Cronenberg. "Svým odhodláním a ztotožněním se s rolí nás všechny doslova dostal..."
V knize původně vystupuje třináctiletý chlapec, ale režie se rozhodla, že bude hledat někoho mladšího. "Čím bude mít méně roků, tím bude citově více labilní," shoduje se štáb.

Herec Gabriel Byrne, který si zahrál "Pavoukova" otce je sám velkým obdivovatelem knih Patricka McGratha a snímků režiséra Davida Cronenberga. "Od okamžiku kdy mě oslovila produkce jsem měl pocit, že to je neodolatelná nabídka," říká. "Film je drama o šílenství. A pocit, že šílený může nějaký člověk být třeba jen v představách, to je velice poutavé téma. Co si vybavíte pod pojmem duševní zdraví a co si pod tím představím já, to mohou být dvě rozdílné věci. Každopádně to co diváci uvidí na filmovém plátně je prolínání dvou zcela odlišných realit: reality toho co se tehdy skutečně stalo a reality, ve které žije mysl nemocného člověka." Byrne ještě podotýká, že jeho role byla nesmírně náročná. "Miranda zde hrála dva odlišné charaktery, nesmělou zakřiknutou domácí myšku a sprostou, sarkastickou, věčně opilou děvku. To já jsem byl přinucen zůstat v jedné rovině. Musel jsem zahrát otce "Pavouka" tak, aby byl přesvědčen, že je ve mě ukryto zlo, ale přitom jsem musel zůstal nestranně upřímný k divákům. Aby pochopili, že "Pavoukův" pohled nemusí být zcela pravdivý. Byla to skutečně možná ta nejobtížnější role, kterou jsem kdy v životě hrál."



obrazek
Zvláštnosti snímku
Andrew Sanders, který měl na starost výběr exteriérů říká: "Příběh se pohybuje doslova v minimalistických hranicích. Je tak moc zaměřen na jedinou osobu a duševní stavy, kterými prochází, že vše ostatní muselo být nenápadně potlačeno.
"Samotný film začíná scénami, kdy se "Pavouk" toulá ulicemi. Bylo třeba zachytit je očima mentálně narušené bytosti. Snažili jsme se jednotlivá místa co nejvíce odlidštit, dát jim studený, mrtvolný nádech. V záběrech se téměř neobjevují lidé, auta, vývěsní štíty, žádné z artefaktů moderní doby. Uličky a průchody jsou prázdné. Působí to stoprocentně lépe, než kdyby se hlavní hrdina brodil v lidském davu. Každý detail tu má své opodstatnění a přibližuje divákům "Pavoukovy" myšlenkové pochody, jeho svět nočních můr. Přispívá k tomu i kompozice jednotlivých záběrů, jejich délka, nasvícení a třeba i chaotický či naopak pomale plíživý pohyb kamery."

obrazek
Andrew Senders přitom neopomine zmínit britské poválečné fotografy - Luciena Freuda a Rogera Mayneho, jejichž mrazivé snímky vznikaly často v rozpadlých opuštěných zákoutích vybombardovaného města. Jsou samozřejmě černobílé - o to více působí dramaticky.

"Tenhle film mohl být de facto klidně natočen černobíle," rozvíjí své vize Sanders. Nicméně nakonec jsme zůstali u barvy a jen potlačily její tóny. Řada záběrů tak má téměř dokumentární, monochromatický vzhled, kterému dominují okrové a hnědé tóny."

Režisér Cronenberg ještě dodává. "Myslím si, že diváky upoutá i fakt, že Pavouk je propojený s okolní společností mimo svých představ jen pár věcmi. Tím co má na sobě, co nosí v kapsách a co má v malém cestovním kufříku - jen z toho se skládá jeho svět. Nic dalšího nepotřebuje. I tento fakt vzbuzuje v divácích velmi rozporuplné pocity a svým způsobem je provokuje."

O hercích

Ralph Fiennes
obrazek Je jeden z nejvýraznějších britských herců, který si debut odbyl ve snímku Wuthering Hights Petera Kosmickyho. Pak následovala role ve filmu The Baby of Macon následovaná Schindlerovým seznamem, kde si zahrál po boku Liama Neesona. Tato role mu vynesla řadu uznání počínaje oceněním New York Critics Awards, přes Boston and Chicago Film Critics Awards, the National Society of Film Critics Award, až po titul nejlepšího britského herce roku 1994, Zlatý Glóbus a nominaci v Academy Award, konče oceněním BAFTA Award za nejlepší vedlejší roli. Tentýž rok si Ralph ještě zahrál ve snímku Quiz Show v produkci Roberta Redforda, který měl též na americkém kontinentě velkou odezvu. Následovala hlavní role ve futuristickém thrilleru Strange Days a druhá Academy Award nominace za postavu ve filmu Anglický pacient. Pak si Ralph zahrál po boku Cate Blanchetové v Oscar & Lucia, v The Avengers a konečně v Evženu Oněginovi, který režírovala jeho sestra Martha Fiennes. Pak dostal roli v Sunshine a End of the Affair, kde mu byla společnicí Julianne Moorová. Fiennes pochází z Suffolku a poprvé se objevil na divadelních prknech v roce 1987, když jeho Královské Shakespearovské divadlo hrálo v British Theatre představení Henry VI, Troilus & Cressida či Král Lear. V roce 1984 ztvárnil postavu Hamleta a to jak v Londýně, tak na Broadwayi, za kterou získal o rok později ocenění Tony Award. V roce 2001 se Fiennes vrátil na divadelní prkna jako Richard II a vystoupil v této roli v Londýně, New Yorku a Tokiu.

Miranda Richardsonová
obrazek Hraje ve filmu "Pavouk" hned několik rolí. Především zakřiknutou matku hlavního hrdiny a její alter ego - divokou a nevymáchanou Ivonne. Miranda poprvé oslovila širší veřejnost svým výkonem ve filmu Dance with a Stranger, kde si zahrála postavu Ruth Ellis, poslední ženu která byly popravena ve Velké Británii. V roce 1992 upoutala svým výkonem ve snímku Hra na pláč, po kterém následovaly Damage a Enchanted April. Za ten získala Zlatý Glóbus a za Damage byla dokonce nominovaná na Oscara. V roce 1995 získala nominaci na Oscara podruhé a to za roli manželky T.S.Eliota ze snímku Tom and Viv. V poslední době účinkovala po boku Sylvestera Stalona a Michaela Caineho v Get Carter, pro Tima Burtona pracovala na filmu Ospalá díra a podílela se i na animovaném filmu Kuřecí úlet. Na kontě má i The Apostole s Robertem Duvallem, The Designated Mourner, Kansas City a konečně Spielbergovu Říše slunce. Podobně aktivní je i na divadelních prknech a v televizním vysílání BBC.

Gabriel Byrne
obrazek Představuje postavu Billa Clega, dělníka, který svůj čas rozděluje mezi milovanou manželku a kamarády v hospodě. Byrne má na kontě více než pětadvacet filmů z nichž něco řeknou českému divákovi Stigmata, Muž se železnou maskou, Obvyklí podezřelí či Millerova křižovatka.... Sám Byrne se živí i jako producent nízkorozpočtových snímků a účinkuje v divadle, za což si v roce 2000 vysloužil ocenění Tony Award.

O tvůrci

David Cronenberg
obrazek Je známý i tím, že si píše či upravuje scénáře k filmům, které chce natočit sám. Řadí se k nim Shivers, Rabit, Fast Company, Scanners, Videodrome, Moucha, Dead Ringers, Nahý oběd, Crash či eXistenZ. Cronenberg se narodil 15. března 1943 v Torontu, kde též vystudoval a natočil první pokusy na 16 mm film. Jeho komerční prvotinou byl Shivers z roku 1975. Ale teprve Moucha, kde si zahrála Geena Davis po boku Jeffa Goldbluma, vynesla tohoto režiséra do skupiny tvůrců připravujících více komerčně orientované snímky. V tomto duchu se nesl i kontroverzní Crash (u nás někdy překládaný jako Bouračka) oceňovaný a zároveň zatracovaný a kritizovaný. Podobně na tom byl i jeho další snímek eXistenZ, který ho napadl po rozhovoru se Salmanem Rushdiem a vychází z příběhu o umělci, který se musí začít skrývat a žít život věčného uprchlíka. Tento film byl oceněn na Berlínském filmovém festivalu v roce 1999 Stříbrným medvědem. Ve stejném roce předsedal jeho tvůrce porotě na filmovém festivalu v Cannes.


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Pondělí 1. 6. 2020 Svátek má Laura
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz