Pompeje

Velkolepá katastrofická podívaná, která spojuje zkázu kvetoucího antického města s akčním a milostným příběhem. "Titanic na souši", tak se hovoří o novém filmu Pompeje. Bohaté město plné přepychu a zhýralosti prosperovalo a užívalo si hesla "chléb a hry" plnými doušky. Až do osudného dne 24. srpna roku 79 našeho letopočtu, kdy se probudila sopka Vesuv a v bouři ohnivých erupcí pohřbila celé město a zaclonila slunce v pravé poledne. Tváří v tvář děsivé katastrofě musí gladiátor, jehož čekal poslední boj o konečnou svobodu, zachránit svou lásku, anebo to aspoň zkusit. Hlavní hrdina Milo, otrok, který se stal gladiátorem, čeká na svůj poslední boj, aby zničil své soupeře a dostal se na svobodu. S výhledem na svobodný život se zamiluje do dcery bohatého obchodníka, která však má být proti své vůli provdána za zkorumpovaného a zhýralého senátora. Jejich opravdový problém se ale připravuje v hlubinách Země. V osudových hodinách po erupci Vesuvu, ve chvílích totálního chaosu a děsivé zkázy se musí Milo probojovat ven z

O žhavém natáčení

Město Pompeje, zářící oáza starověkého luxusu v Neapolském zálivu, byly v roce 79 našeho letopočtu pohřbeny po výbuchu sopky Vesuvu. Během 24 hodin tento životem kypící přístav zlikvidovala strašlivá přírodní katastrofa. Obzvlášť děsivě přitom působí skutečnost, že město a jeho obyvatelé byli pod vrstvami popela a lávy uchováni přesně v té podobě, v jaké je zkáza zastihla.

Režisér Paul W. S. Anderson se o tragédii Pompejí zajímal už jako chlapec a ve svém nejnovějším filmu se rozhodl ji proměnit v akční film epických rozměrů, v němž nebudou chybět gladiátorské souboje, politické intriky, milostná zápletka a boj o přežití.

Anderson a jeho produkční partner Jeremy Bolt, který s ním pracoval i na hororové sérii Resident Evil, strávili přípravou na Pompeje 3D více než šest let. „Když po roce 2000 stále častěji přicházely do kin 3D filmy, Paul a já jsme si řekli, že tato technologie je jako stvořená pro katastrofický film,“ vysvětluje Jeremy Bolt. „Navrhl, abychom společně natočili film o Pompejích. Rozhodli jsme se, že to bude velkolepá starověká podívaná s výbuchem sopky. Nejde o dokument, ale dramatický příběh pevně zakotvený v realitě.“

Pompeje byly ve starověku úchvatným městem odpočinku a zábavy. „Byly jako Las Vegas římského impéria,“ říká Paul W. S. Anderson. „Město bylo plné nevěstinců, barů, a nabízelo spoustu příležitostí pro zábavné aktivity,“ dodává Jeremy Bolt. „Protože zde byl přístav, přijížděli sem lidé ze všech koutů římské říše.“

Vesuv, který celá století jen dřímal, vychrlil po poledni 24. srpna obrovský oblak vulkanického popela, který dosáhl výšky 33,8 km. Popel, kameny a vulkanické úlomky se sesypaly na Pompeje a pokryly celé město, přičemž střechy mnoha domů se pod jejich tíhou zřítily. Městem se hnaly přívaly horkého popela a plynů, které zničily všechno živé, co se jim postavilo do cesty. Město bylo pohřbeno a naprostá většina obyvatel zahynula.

Podle Andersona sice máme dostatek archeologických důkazů o tom, k čemu došlo, vzhledem k tomu, že téměř nikdo nepřežil, však chybějí svědectví z první ruky. „Historikové vycházejí z vyprávění Plinia Mladšího, který explozi sledoval z větší vzdálenosti,“ říká režisér. „Napsal sérii dopisů popisujících katastrofu, ale jejich adresáti ho nebrali příliš vážně. Nikdo nevěřil, že tak obrovská zkáza by byla možná.“

Během dvanácti hodin město vedle vulkanické erupce zasáhlo i zemětřesení a poslední smrtící rána, tsunami. Vrcholek hory Vesuv se v důsledku erupce snížil o 609 metrů. Ale popel, který zničené město zasypal, ho také dokázal uchovat pro budoucnost. „Ty výjevy jsou neuvěřitelné - pod popelem zůstaly třeba bochníky chleba, pes na řetězu... výjevy z života Římanů, které přežily další dvě tisíciletí,“ vypráví Anderson.

Vlivem výbuchu došlo v okolí Pompejí i k tektonickému posunu. Město, jež bylo původně přístavem, se posunulo o téměř tři kilometry do vnitrozemí. Producent Jeremy Bolt slibuje, že diváci filmu Pompeje 3D budou svědky podívané, která jim věrohodně zprostředkuje zážitek skutečných obyvatel zničených Pompejí: „Uvidíte lávové bomby, vichřici žhavého popela, valící se pyroklastické proudy, což jsou potoky žhavých plynů a kamenů, valící se vpřed takovou rychlostí, že před nimi nelze uprchnout. Uvidíte přílivovou vlnu. Uvidíte zemětřesení. Ale to je jen poslední dějství. Ještě předtím budete sledovat senzační gladiátorské souboje, válku v Británii, velké emoce a nadčasový milostný příběh.“

Obsazení Pompejí

Vesuv získal roli hlavní sopky ve filmu Pompeje bez konkurzu, ale co ostatní? Obsadit hlavní roli původem keltského gladiátora Mila bylo velmi obtížné vzhledem k tomu, že hrdina měl být současně hlavním milovníkem i profesionálním bojovníkem. „Milo je expert v přežití. Bojovat se učil už od svých šesti let a je v tom velmi dobrý,“ říká o něm Paul W. S. Anderson. Milo je otrok, který je donucen bojovat jako gladiátor, ale jeho bojové schopnosti navíc vybičovává jeho touha pomstít smrt svých rodičů.

Pro hlavní roli byl vybrán Kit Harington, známý divákům jako Jon Snow ze seriálu Hra o trůny. „Chtěli jsme někoho svěžího a neokoukaného, kdo by dokázal diváky překvapit,“ říká producent Jeremy Bolt. „Hra o trůny je sice televizní fenomén, ale ve filmu podobných rozměrů Kit dosud nehrál.“

Pro Kita Haringtona bylo účinkování v Pompejích 3D zatím nejnáročnější role, jakou kdy hrál. „Byl jsem na place každý den, a když jsem nenatáčel, zkoušel jsem akční scény,“ konstatuje. „Bylo to drsné. Paul žádá od herců hodně, ale to se mi na něm právě líbí.“

Jeho trénink začal více než měsíc před natáčením. „Kit rozhodně vypadá jako filmová hvězda, ale před natáčením to ještě nebyl dokonalý gladiátor, jakého jsme potřebovali,“ vysvětluje režisér. „Soustředil se na dosažení perfektní fyzičky, kterou můžete ve filmu obdivovat.“ Jeho půvabným protějškem ve filmu je Australanka Emily Browning v roli Cassie, dcery jednoho z nejbohatších Pompejanů.

„Okamžitě, jak jsem se s Emily poprvé setkal, mi bylo jasné, že mezi ní a Kitem to bude jiskřit přesně tak, jak potřebujeme. To bylo důležité, protože milostný příběh je samotným srdcem našeho filmu,“ konstatuje Paul W. S. Anderson. Celá milostná zápletka se přitom odehraje během pouhých 48 hodin, milenci se jen několikrát letmo setkají a než vypukne přírodní pohroma, nevymění si nic než několik pohledů.

„Vždycky jsem si chtěla zahrát v takovémto filmu,“ říká Emily Browning. „Ale ženské postavy v nich bývají poněkud nudné. Proto mě potěšilo, že moje hrdinka Cassia je inteligentní a odvážná. Několikrát dokonce Milovi sama zachrání život.“ A jak vycházela se svým hereckým partnerem? „Kit a já jsme se rychle stali dobrými přáteli. A když jsme se pak před kamerou měli poprvé líbat, bylo to divné, protože už jsme si připadali skoro jako brácha a sestra.“

Hlavním padouchem Pompejí 3D je zkorumpovaný římský senátor Quintus Attius Corvus, který se snaží získat Cassii proti její vůli za manželku. Zároveň byl velitelem vojáků, kteří kdysi vyvraždili Milovu rodinu. Pro tuto postavu se režisér vybral Kiefera Sutherlanda, divákům dobře známého například díky seriálu 24 hodin.

„Zdálo se mi zajímavé vzít dobře známého herce a obsadit ho do role padoucha,“ vysvětluje producent Bolt a dodává: „Jeho práce na roli Corva byla skutečným zjevením. Jako zloduch je opravdu přesvědčivý.“

Jared Harris a Carrie-Anne Moss si zahráli Cassiiny rodiče, Marca Cassia Severa a jeho ženu Aurelii - bohatý a ambiciózní pár stojící v čele pompejské společnosti. „Vždycky jsem si chtěl zahrát v gladiátorském filmu a přemlouval jsem Paula, ať mě pošle do arény, abych mohl bojovat. Ale měl se mnou jiné plány,“ přiznává Jared Harris.

Jeho hrdina je pompejský stavitel, který má velké plány s přestavbou města, chybí mu ovšem prostředky pro tak gigantický projekt. A právě zkorumpovaný Corvus mu nabídne pomoc - ovšem výměnou za ruku jeho cery. „Severus má dobré úmysly, ale neuvědomuje si, jak nebezpečné je zaplést se s lidmi tohoto typu,“ konstatuje o svém hrdinovi Harris.

Posledním z hlavních členů ansámblu je Adewale Akinnuoye-Agbaje - představitel afrického gladiátora Attica, který je Milovi v aréně soupeřem, ale ve skutečném světě spolubojovníkem. Diváci ho mohli vidět jako tajemného Eka v seriálu Ztraceni.

<>Obrázek nenalezen<> Pompeje tak, jak vypadaly. Výprava a kostýmy

Než začalo natáčení v Cinespace Studio v Torontu, filmaři studovali starověké Pompeje ze všech úhlů. Režisér Paul W. S. Anderson úzce spolupracoval s kameramanem Glenem MacPhersonem, designérem Paulem Denhamem Austerberrym, designérkou kostýmů Wendy Partridge a tvůrcem vizuálních efektů Dennisem Berardim.

„Pracoval jsem s Paulem už počtvrté,“ říká Paul Denham Austerberry. „Naposledy na filmu Tři mušketýři. Tentokrát šlo ale o to, vytvořit epickou podívanou pevně zakotvenou v realitě.“ Producent Jeremy Bolt vysvětluje, že v zájmu maximální věrohodnosti bylo použito jen minimum digitálních efektů. „Pokud nemáte v každé scéně něco skutečného, nemůže film působit věrohodně. Čím víc toho doopravdy natočíte na kameru, tím spíš tomu diváci uvěří. Styl filmu je velmi realistický. Zobrazujeme událost, která se opravdu stala. Nechtěli jsme, aby na to diváci zapomínali kvůli přemíře efektů.“

Designér Austerberry a jeho tým postavili pro film na 30 různých dekorací, včetně Severovy opulentní vily, pompejských ulic, amfiteátru či arény, v níž se odehrávají gladiátorské souboje. Pokud jde o Severův dům, vycházel přitom z detailů dvou skutečně existujících vil v Pompejích. „Jeho vila byla příležitostí předvést sofistikovanost a nádheru římské civilizace,“ říká režisér Anderson. „Měli topení v podlaze, vodovod s pitnou vodou, dokonce i odpadní potrubí.“ Jedna z nejvelkolepějších dekorací, pompejská ulice, zabrala členům týmu dekoratérů asi 13 týdnů. Je plná stánků a obchodů s kořením, exotickými ptáky i živými zvířaty. Je barvitým vtělením toho, jak mohl vypadat každodenní život obyvatel Pompejí před ničivou katastrofou. „Každý dlažební kámen jsme nechali ručně vyrobit tak, aby odpovídal dlažebním kostkám v Pompejích. Stánky obchodníků byly inspirovány reliéfy z té doby, které jsme objevili v neapolském muzeu,“ dodává Austerberry.

Tvůrce vizuálních efektů Dennis Berardi a jeho tým ze studia Mr. X potom dekorace doplnili a rozšířili a především vytvořili dramatické efekty během vulkanické erupce. Režisér Anderson před natáčením strávil týden ve skutečných Pompejích natáčením ruin i samotného Vesuvu. „Tyto záběry jsme použili jako východisko pro digitální triky“ vysvětluje Jeremy Bolt. „Ještě před 15 lety by bylo velmi obtížné takovýto film natočit, ale nejnovější digitální technologie nám umožnila zrekonstruovat Pompeje roku 79 daleko věrohodněji.“

Tvůrci se shodují na tom, že i když natáčení ve 3D je dnes normou, tento formát je jako stvořený právě pro snímky, jako jsou Pompeje. „Je to nástroj, který příběhu velmi pomáhá,“ říká kameraman Glen MacPherson. „Ve filmu je spousta záběrů, pro které je formát 3D doslova předurčen.“

Designérka kostýmů Wendy Partridge strávila celé měsíce podrobným studiem dobového ošacení. „Zjišťovala jsem, co staří Římané nosili, a přišla jsem na to, že styl oblékání se u jednotlivých tříd příliš nelišil. Co se ale velmi odlišovalo, byly použité materiály a zejména barvy. Barvy na textil byly velmi drahé, zejména purpur, takže když někdo nosil něco purpurového, znamenalo to, že je vlemi bohatý.“ Partridge se svým týmem vyrobila pro film na 3000 kompletních kostýmů. „Naše dílna byla celé měsíce plná tunik, tóg a zbrojí. Speciálně se vyráběly šperky pro každou z hlavních postav. Jedno celé oddělení pracovalo jenom na kožených zbrojích pro gladiátory a vojáky.“

Cvičení a choreografie

Některé z nejvelkolepějších scén se odehrávají v drsném světě gladiátorů. Čtyři týdny před tím, než začalo natáčení, herci trénovali, aby nejen vypadali jako profesionální atleti, ale navíc aby byli schopni vydržet dvanáctihodinové bojové scény před kamerou. Dostat se do formy jim pomáhal trenér Nuno de Salles.

„Každý herec měl jiný cíl,“ vysvětluje trenér. „Kit potřeboval vybudovat svalstvo a jeho trénink se tedy soustředil na staré dobré posilování. Nedělal kardio cvičení, protože už tak byl velmi štíhlý. Adewale naopak potřeboval shodit trochu tuku, takže jeho režim zahrnoval kombinaci kardia a posilování. Každý navíc dodržoval velmi přísnou dietu.“

Cílem nebylo jenom vypadat fit, ale také být doopravdy v kondici. „Byla to drsná dřina,“ říká Akinnuoye-Agbaje. „Dělal jsem hodinu kardia, pak dvě hodiny bojového tréninku, potom pauza na oběd, pak hodina posilování s trenérem. Potom byla půlhodinová pauza a další hodina kardia. Ale jakmile jsem přišel na plac a měli jsme dělat bojové scény, vyplatilo se to.“

Choreografii soubojů v aréně vytvářel renomovaný koordinátor bojových scén Jean Frenette, který pracoval například na soubojích ve filmu 300: Bitva u Thermopyl. „Boj je vyjadřovací prostředek, je to jeden z jazyků těla,“ říká Frenette. „Každý boj vypráví prostřednictvím své choreografie a pohybů jiný příběh. Nejsou to jen rány, seky a kopance. Pomocí boje se dá vyprávět.“

„Zažili jsme přípravu spolu s kaskadéry,“ říká Kit Harington. „Já jsem už předtím nasbíral zkušenosti v boji s mečem, ale tentokrát šlo o jiný typ tréninku: bojoval jsem s krátkým mečem a štítem. Asi čtyři týdny jsme věnovala základům práce s mečem. Chtěl jsem, aby to vypadalo, že doopravdy vím, co s tím mečem dělám.“

K extrémním fyzickým nárokům, které natáčení na herce kladlo, se přidružily také obtížné podmínky natáčení uprostřed oblaků umělého kouře, prahu, plamenů a odletujících úlomků. „Snažili jsme, aby vše bylo co možná nejrealističtější a digitální triky jsme omezovali, jak to jen šlo,“ říká Paul W. S. Anderson. „Během intenzivních akčních scén, jako je třeba závěrečný souboj mezi Kitem a Kieferem, herci vdechovali spoustu popela a kouře, takže to pro ně bylo opravdu náročné.“

„Nejhorší byl ten popel,“ potvrzuje Kiefer Sutherland. „Když jsme točili dialogy, vdechli jsme ho spoustu, takže se nedalo takto pracovat dlouhou dobu v jednom zátahu.“ „Během natáčení jsme byli od hlavy až k patě pokrytí všemi možnými druhy popela, prachu a špíny,“ doplňuje Kit Harington. „Bylo na mně vidět, že se okolo mě přehnaly deště, vichry i přívaly bahna. Občas jsme natáčeli ve čtyřicetistupňovém vedru. Ale ten popel nic nepřekonalo, to bylo brutální.“

Režisér Paul W. S. Anderson popisuje Pompeje 3D jako nejnáročnější film, který kdy točil. „Už kvůli logistice, rozměrům snímku a nepřátelství jednotlivých živlů, se kterými jsme pracovali. Natočili jsme film, který vypadá, jako by zachycoval konec světa. Pro lidi v Pompejích tomu tak skutečně bylo. Diváci dostanou příležitost nahlédnout do dávno zmizelého světa a doslova na vlastní oči sledovat největší přírodní katastrofu starověku.“

<>Obrázek nenalezen<> 15 faktů a zajímavostí o Pompejích a jejich zkáze

1) 24. srpna roku 79 našeho letopočtu hora Vesuv skutečně začala soptit, jak to zachycuje film Paula Andersona Pompeje 3D. Vysoko do atmosféry byl z jejího kráteru vyvržen sloupec popela a lávy rychlostí 1,5 milionu tuny za sekundu. Sloup žhavé lávy vystoupil až do výše 33,8 km a silný východní vítr ho zanesl nad města Pompeje a Herculaneum. Během několika hodin byla tato města pohřbena pod vrstvou popela a vulkanický mrak zcela zastínil slunce, takže celá oblast se ponořila do naprosté tmy. Zděšené obyvatele navíc zasáhlo šest zničujících pyroklastických proudů, které šířily naprostou zkázu.

2) Pyroklastické proudy jsou přívaly žhavých sopečných plynů, úlomků magmatu a sopečného popela s teplotou 100-1000°C, které smetou cokoli, co jim stojí v cestě, a zasáhly město rychleji, než měli obyvatelé čas uprchnout.

3) Nedávné vykopávky odhalily stovky těl pohřbených ve vulkanické hornině, viditelně zkroucených strachem a zoufalstvím. Nikdo neví, kolik přesně při erupci Vesuvu zahynulo lidí, ale zřejmě šlo o tisíce.

4) Geofyzikové změřili (a film Pompeje 3D to zachycuje), že energie vyvržená explozí Vesuvu roku 79 odpovídá stotisícinásobku energie uvolněné bombou, která zasáhla Hirošimu. Většina obětí v Pompejích zahynula okamžitě, zásahem nesnesitelně vysoké teploty. Kdokoli přežil, byl pohřben a udušen popelem.

5) Výbuch byl tak silný, že vrcholek Vesuvu se v jeho důsledku snížil o 609 metrů! Způsobil navíc posuv pevniny, vytvořil novou pobřežní čáru a posunul Pompeje víc do vnitrozemí.

6) Pyroklastické proudy jako ten, který způsobil výbuch Vesuvu, se mohou pohybovat až rychlostí 724 kilometrů za hodinu a dosahují teploty 1000 stupňů Celsia, přičemž zničí cokoli, přes co se převalí, a uprchnout před nimi je nemožné.

7) Historikové a média často přehlížejí fakt, že erupce Vesuvu způsobila také tsunami v Neapolském zálivu.

8) Film Pompeje 3D zachycuje, že Vesuv je stratovulkán, neboli navrstvená sopka. Většina vyvržené horniny je andezit, který způsobuje mimořádně výbušné erupce. Právě kvůli tomu je Vesuv mimořádně nebezpečný a nepředvídatelný, a to i v dnešní době.

9) Existuje jen jeden druh sopky, která je pro lidstvo nebezpečnější než Vesuv, a to je supersopka. Vědci se dnes domnívají, že supersopka, která vybuchla před 250 miliony let, způsobila největší masovou zkázu, jakou svět dosud poznal, a vyhladila 95 procent rostlinných a živočišných druhů. Někteří vědci se domnívají, že vyhynutí dinosaurů před 65 miliony let nezpůsobil dopad asteroidu, ale právě supersopka.

10) Mohly by se Spojené státy stát příštími Pompejemi? Největší katastrofa pro život na Zemi - kromě dopadu asteroidu - by byla erupce supersopky. Supersopky jsou stokrát silněšjí než obyčejné soopky a mají schopnost vyhladit naši civilizaci. Jedna z největších supersopek se nachází pod Yellowstoneským národním parkem v USA. Analýzy horniny v této spící supersopce ukázaly, že vulkán může explodovat bez jakéhokoli vnějšího podnětu a bez varování. Kdyby k této erupci došlo v Yellowstoneu, dvě třetiny USA by byly neobyvatelné, protože by do nich pronikl toxický vzduch, ucpaly by se veškeré komunikační kanály a miliony lidí by musely opustit své domovy.

11) Geologové a vulkanologové, kteří studují Vesuv, připouštějí, že žádná exploze tu nebyla až překvapivě dlouho. Observatoř na Vesuvu 24 hodin denně monitoruje seismickou aktivitu, emise plynů a další ukazatele, aby mohla obyvatele včas varovat. Exploze by dnes byla ještě ničivější, protože v Neapolském zálivu nyní žijí 3 miliony lidí.

12) Jak zachycuje Andersonův film, otroci, kteří bojovali jako gladiátoři, pocházeli z různých kultur a ras. Přináší věrohodné zobrazení otroctví v době starověkého Říma - otroctví, které nemá nic společného s rasovým původem. Otroci mohli být přivezeni z britských ostrovů i z Afriky, odkudkoli, kam římská moc sahala. V dobách chudoby a hladu u zoufalých Římanů dokonce nebylo výjimkou, že pro peníze prodávali do otroctví vlastní děti.

13) Režisér Paul Anderson se svým týmem šest let před natáčení studoval pompejské reálie. Dokázali znovu zhmotnit každou ulici a budovu v Pompejích i okolí tak, aby film co nejvěrohodněji zachytil tehdejší civilizaci. Tým také dělal časté studijní přelety nad Vesuvem a dalšími sopkami, aby jejich zpodobení bylo co nejvěrohodnější.

14) Životní styl bohatých Pompejanů byl zahlcen nevídaným luxusem, a to i na dnešní poměry. Jejich jídelníček se skládal převážně z ryb, ořechů, obilovin, oliv a ovoce. Podle nejnovějších vykopávek pompejské restaurace nabízely i maso žiraf a plameňáků.

15) Vesuv je dnes stejně hrozivý jako kdysi a zůstává jednou z přírodních supersil. Jeho příští erupce by byla zničující - přičemž se očekává, že tato erupce by byla ještě silnější než ta v roce 79. Mohla by změnit klima v celé Evropě. Tři miliony obyvatel Neapolského zálivu by pravděpodobně nebylo možné včas evakuovat.