Karty jsou rozdaný ... Režie Vladimír Michálek Dost podivný milostný příběh, který se uděje inteligentnímu a úspěšnému žurnalistovi během jednoho dne. Honzův život je uzavřen do koloběhu práce, běžných rodinných problémů a každodenních pitek. V černohumorném, jemně ironickém příběhu o labyrintu jazyků a žargonů hrají novináře - novináři. |
Absolutní Láska Režie Michaela Pavlátová Anna i Petr jsou zklamáni. Oba se marně snaží zhodnotit ukončený vztah, popřípadě navázat nový. Existuje ideální partner? Jak se pozná a nemunuli ho právě na ulici? |
Obrázky z výletu Režie Martin Šulík Za Martou přijíždí ze Slovenska na inspekční návštěvu maminka. Po počátečních rozpacích a řadě absurdních nedorozumění, přijímá stárnoucí učitelka hudby dívčiny nestandartní názory i vztahy tak, jak jsou. |
Riziko Režie Artemio Benki Během jediného dne jeden milostný vztah umírá a druhý vzplane. Francouz Richard přijíždí s přítelkyní Marií pracovně do Čech, ale marně hledá Prahu jakou poznal na začátku devadesátých let. Aniž by si to oba uvědomovali, jejich vztah se pomalu rozpadá a Marie potkává Pavla. |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() Jak byste se představila českému publiku? Je mi třicet, narodila jsem se v Lyonu, studovala jsem divadelní školu v Paříži. Svůj první film Travelling - avant jsem natáčela ve dvaceti letech. Hrála v něm spousta již známých herců a pro mou filmovou kariéru byl velice důležitý, protože od té doby se věnuji převážně filmu. Občas natáčím také pro televizi. A proč jste se chtěla stát herečkou? Chtěla jsem mít možnost vyjádřit něco ze sebe, ale také mít známé jméno... To se vám daří. V roce 1997 jste doma získala prestižní filmovou cenu - Césara. Hrála jste ve filmech takových režisérů jako je Téchiné, Rivett či Godard. To je pro mne minulost. Jsou to velcí režiséři a bylo skvělé se s nimi setkat... Hodně jsem se od nich naučila, ale teď mám chuť jít kupředu a ne pořád přetřásat staré příběhy. Znala jste režiséra Artemia Benkiho z dřívejška? Proč jste přijala roli Marie v jeho filmové povídce Riziko? Z Francie jsme se neznali, ale když jsem se s ním setkala, hned jsme si dobře rozumněli. A pak, myslím že jsem pochopila jeho příběh o citových problémech dvou lidí mého věku. Připadal mi jasný a pravděpodobný. Proto jsem měla chuť tehle film dělat. Líbila se mi myšlenka natáčet v zahraničí s mladou generací filmařů, které neznám. Ve Francii také hodně a ráda točím s mladými začínajícími filmaři. |
![]() Je mi třicet dva let italské příjmení mám po svém pradědečkovi z tatínkovi strany. Herectví jsem studoval na konzervatoři v Marseille a v Paříži. Tatínek pracoval jako dirigent orchestru v Marseille, takže odtud asi mé umělecké sklony. V Marseille jsem se věnoval spíš divadlu, ale od roku 1989, kdy jsem začal studovat v Paříži, se více věnuji filmovým a televizním projektům. Jak došlo k tomu, že jste přijal roli Richarda v povídce Riziko? Znal jste režiséra Artemia Benkiho z Francie? Ne, Artemia jsem předtím neznal a roli jsem dostal na základě castingu. Myslím, že ani Artemio mne před tímto natáčením neznal a neviděl mou dřívejší práci. Až když si mne vybral podíval se na videokazety se staršími filmy, ve kterých jsem účinkoval. Mně se líbil jeho scénář i možnost znovu se podívat do Prahy. Tenhle projekt je mi blízký, protože v něm cítím určitou podobnost se slavným povídkovým filmem, který se natáčel v šedesátých letech v Paříži. Příběh Benkiho povídky Riziko je jednoduchý a velmi otevřený. Dává hercům možnost vnést do subtilního příběhu také svůj pohled. Tahle volnost dává velký prostor pro zajímavou spolupráci herců a režiséra. Vy jste byl v Praze již dříve? Natáčel jsem tu asi před pěti lety s režisérem Patellierem jeden díl komisaře Maigreta, jmenoval se Cecile est Morte. Filmování pro mne představuje příležitost spojit práci a zálibu v cestování. Při práci poznáte cizí zemi z úplně jiného pohledu než jako obyčejný turista. Navíc se mohu seznámit se zajímavými lidmi, což se potvrdilo i tentokrát. Natáčení začínalo milostnou scénou. Nebylo to v neznámém prostředí s neznámými lidmi příliš? Jsme profesionálové a navíc to asi byl režijní záměr - začínat scénou, kterou začíná celá povídka. Sekvence se nám natáčela dobře. Máme výborného kameramana Igora Luthera, kterému všichni věříme. Režisér nám zjednal tak velké soukromí, jak jen to natáčení umožňuje. V hotelovém pokoji s námi nebyla ani klapka. Pomohl také fakt, že se Laurence Côte známe z dřívějšího natáčení. Asi před pěti nebo šesti lety jsme oba hráli v krátkometrážním filmu Adieu cayenne, takže jsme se v posteli hotelu Paříž neviděli úplně poprvé. |