fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

75% 310 hlasů
film / komedie, Česká republika/Německo/Slovensko, , 108 min., od 15 let
Kinopremiéra v ČR 24.2.2005, DVD od 19.9.2005 Intersonic

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2005, Český Lev, Herec ve vedlejší roli (M. Krobot), Zvuk (M. Holubec)


Ukázka
02:12



Ženský nejsou naši nepřátelé. Jsou to přátelé, ale hrají tvrdou hru!
Petr je mladý muž, který už by měl mít život pevně pod kontrolou. Stále se však, a ne vždy vlastní vinou, ocitá ve víru absurdních situací, které vytrvale hatí jeho milostný život i původně slibnou kariéru leteckého dispečera. Z navigační věže spadnul až za volant vysokozdvižného vozíku v letištním překladišti a vztah s milovanou Janou nahradila ponižující pozice voyera za úplatu šmírujícího sousedy, kteří na "to" potřebují diváky. Ani Petrovi rodiče nejsou úplně standardní. Matka je posedlá dobročinností a balíky s obnošeným šatstvem bombarduje oběti války i živelných katastrof na celém světě. Otec, který kdysi zvučným hlasem namlouval komentáře k socialistickým týdeníkům, se s dojemnou bezradností potácí v nových svobodných časech. Jeden náhodný telefonát a trocha černé magie nezadržitelně rozjíždějí kolotoč komických situací plných absurdity každodenního "obyčejného šílenství".
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Divadelní hra je super. Film, téměř s tím samým obsazením se mi nelíbil.
Všechny komentáře k filmu 40+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Příběhy obyčejného šílenství

<>Obrázek nenalezen<> Petr Hanek je bývalý letecký dispečer, který byl na ruzyňském letišti přeřazen na práci do překladiště. Jedna z beden, kterou přebírá, není na seznamu zásilek a šéf mu při jejím otvírání vypráví příběh o muži, který se pokusil v podobné bedně emigrovat, ale byl udán a odhalen. V bedně je jen ženská figurína. Petr je poněkud podivínský muž, který stále nepřestal milovat svou bývalou přítelkyni Janu. Jeden z kolegů mu poradí jak ji získat zpátky. Má jí ustřihnout pramen vlasů a ty pak speciálním způsobem uvařit. Vypraví se proto do vily, kde Jana bydlí se svým novým přítelem Alešem. Tam se právě koná večírek a Aleš ho pozve dál, i když Janě se to příliš nezamlouvá. Petr se opije a když hosté odejdou, získá v ložnici pramen jejích vlasů. Další den mu do práce volá rozzlobená Jana. Ostříhal prý Alešovu tetu, která ho za to chce žalovat. Petrovi zavolá také matka, kterou rozčiluje manžel David - prý úplně ztratil zájem o všechno kolem sebe. <>Obrázek nenalezen<> Aby ho vyburcovala, nutí ho telefonovat na různá čísla a zjišťovat, jestli lidé poznávají jeho hlas. David Hanek je totiž bývalý komentátor socialistických filmových týdeníků. Jedním z lidí, ke kterým se dovolá, je mladá sochařka Sylvie, jež ho považuje bývalého přítele Martina a nutí ho vyznat jí lásku pod pohrůžkou sebevraždy. Petr se stane nečekaným divákem milostných hrátek své sousedky Alice a jejího přítele Jiřího, kteří potřebují diváka pro okořenění svého milostného života. Krátce poté Petra v práci navštíví Jana. Původně přišla kvůli Alešově tetě, ale prozradí mu, že jejich rozchod těžce nesla, a že proto lákala do svého bytu muže, kteří náhodně procházeli kolem ulicí, kde bydlí. I Aleš je jedním z takových náhodných milenců. Petr dívku prosí, aby si ho nebrala. <>Obrázek nenalezen<> David Hanek se schází se Sylvií, doprovází ji dokonce na seskok padákem a na vernisáži výstavy, kde Sylvie vystavuje, vystoupí s jedním socialistickým komentářem. Setká se tu s překvapeným Petrem, který je nucen doprovázet na výstavu Alešovu tetu. Ta si pak Petra odveze do vily a předpokládá, že spolu stráví noc. Jenže Petr náhodně vyslechne jak Jana prozradí Alešovi, že si s ním začala jen kvůli rozchodu s Petrem. Zavolá jí mobilem a přes další nedorozumění se s dívkou usmíří a stráví s ní noc. Petrova otce Davida vztah se Sylvií unaví, a tak se rád vrací k ženě, jenže ta se zbláznila a skončila na psychiatrii. Ani Petr to s návratem k Janě nemá snadné. Usmířili se sice a vrátili se k sobě, jenže jeho originální nápad jak dívku požádat o roku se poněkud vymkl kontrole.


O filmu

obrazek
Na základě vlastní úspěšné hry natočil scenárista a režisér Petr Zelenka komediální love story o různých podobách lásky. Autor Knoflíkářů, Roku ďábla či scénáře Samotářů nabízí další příběh prosycený jeho typickým smyslem pro humor. Film vznikl v mezinárodní koprodukci České republiky, Slovenska a Německa, za podpory Státního fondu na podporu a rozvoj kinematografie. Film vyrobila společnost Negativ, která produkovala už předchozí Zelenkův film Rok ďábla. Na projektu se také podílela TV Nova.

<>Obrázek nenalezen<> Natáčení filmu probíhalo v Praze a okolí od června do srpna 2004, celkem 49 dní. Bylo natočeno 2037 záběrů, 30 hodin materiálu, na který se spotřebovalo 35 km filmového pásu. Největší komparsní scéna ve filmu se točila na Evropské třídě - vítání Fidela Castra - a ve filmu je kombinována s dobovými dokumenty. Nejdéle se natáčelo v přepravních terminálech a na letišti v Praze Ruzyni. Ivan Trojan před natáčením absolvoval kurz na řízení vysokozdvižného vozíku. Pro Miroslava Krobota byla tato role filmovým debutem. Mimo to si také ve filmu skočil padákem a přitom musel i telefonovat. Petra Lustigová podstoupila kvůli roli ve filmu kosmetickou operaci. Vedle Miroslava Krobota, obsadil Petr Zelenka do role Aleše dalšího divadelního režiséra Jiřího Bábka. Nina Divíšková byla při natáčení jedné scény nucena běhat po Václavském náměstí v pánském spodním prádle.

Ivan Trojan (rozhovor)
obrazek Jak byste charakterizoval Petra - postavu, kterou ve filmu hrajete?
Je to člověk, který má smůlu na divné lidi a dějí se mu divné věci.

A jak vnímáte tuto postavu herecky?
Petr je člověk, který se zajímá o neobvyklé lidi, situace, věci a zároveň je přitahuje: určitou otevřeností, tolerancí, hravostí, možná i tajemstvím. Je to člověk, který umí naslouchat, lidi se mu rádi svěřují. Zároveň většinou není hybatelem děje a situací. Když jsme to zkoušeli na divadle, tak mi chvíli trvalo, než jsem pochopil, že já jsem ten "nahrávač" a ostatní jsou ti "smečaři". Přesto bychom měli vnímat přes něj, což pro herce vůbec není jednoduché zadání.

Na scéně hrajete Petra už několik let. Dozvěděl jste se o něm ve filmovém scénáři něco nového?
Některé postavy a konec filmu je jiný, ale to nemohu prozradit. Jsou to spíš vnější věci, protože film je na rozdíl od divadla vždycky realističtější. Postava Petra je zasazena do konkrétního prostředí, někde pracuje, bydlí atd.

Je Vám postava Petra něčím osobně blízká?
Určitě jistou hravostí, nerozhodností. Obdivuji na něm toleranci, umění naslouchat a nehodnotit lidi. Myslím, že jsem ambicióznější než Petr (doufám, že zdravě). A to je asi dobře.

Konzultoval s Vámi Petr Zelenka scénář?
Ano, stejně jako u divadelního představení. Petr, v určité fázi psaní, potřebuje scénář vyzkoušet, projít s herci. Potřebuje, aby se věci dotvářely eventuelně i nějakou improvizací. Považuji to za velké plus. Takhle jsme spolu strávili dva měsíce.

Pamatujete si nějakou konkrétní situaci nebo scénu, která vznikla společně?
Například příchod Petra do vily a společenská hra Ťuhýk, ťuhýk nebo setkání Petra s tetou. Ale opatrně. Mám zkušenost z Ondříčkova filmu Jedna ruka netleská, na premiérových besedách se nám často stávalo, že jsme si přivlastňovali autorství toho druhého. Petr Zelenka to, ale jak ho znám, ví určitě přesně. Zeptejte se jeho.

Našel byste u sebe nějaký projev obyčejného šílenství?
Otázka je, co je šílenství a co obyčejné šílenství. Samozřejmě, že některé věci vnímám citlivě a dotýkají se mě. Spíš ale cítím takový všeobecný smutek nad tím, že se chováme jako hovada a sobci a tím můžeme někoho dovést až k "šílenství".

Je spolupráce s Petrem Zelenkou nějak specifická ve srovnání s jinými režiséry?
Je specifická. Jak už jsem říkal, Petr rád zkouší, takže řadu věcí děláme spolu. On, ale hlavně ví, o čem to má být a proč to chce dělat. A má velkou víru v sebe, že to dotáhne až do konce. Taky už mě zná a víc do mě vidí, takže mě někdy umí pěkně sejmout. A to je dobře, i když to někdy pěkně bolí. Bude u nás v Dejvickém divadle zkoušet svou novou hru, kterou pro nás píše, tak se na to těším.

Jste dnes jedním z nejobsazovanějších herců. Přemýšlel jste, že byste si vyzkoušel režii?
Rád bych. Určitě bych začal divadlem. V Dejvickém divadle by prostor určitě byl, ale čím víc toho mám za sebou, tím víc vidím, co všechno režie obnáší a za co všechno musí být režisér odpovědný. Myslím, že bych byl silný v práci s hercem, ale to o čem to celé bude, tam o sobě trošku pochybuji. Pokud najdu nějaké téma nebo hru, která mě osloví, tak bych se do toho asi pustil. S Davidem Ondříčkem si po zkušenosti z Jedna ruka netleská slibujeme, že bychom spolu rádi něco napsali. Pro mě je to bohužel časový problém. Jsem hodně vytížený a na psaní prostě musí být čas a klid. Ale bavilo by mě to.

Miroslav Krobot (rozhovor)
obrazek Byla role Davida Haneka Vaším divadelním i filmovým debutem?
Debut to byl každopádně. Když jsem působil v divadle na oblasti, tak jsem občas zaskakoval, například za někoho kdo onemocněl. Ale abych někdy zkoušel roli od začátku do konce, tak to tedy ne. Měl jsem samozřejmě strach, protože jsem nevěděl co můžu čekat, ale na druhou stranu jsem byl hrozně zvědavý. Musím říci, že až teď postupem doby přicházím hraní na chuť a začínám si užívat různé nuance. Teprve teď se začínám kupříkladu svobodněji pohybovat. Ale jako herec se necítím. Chybí mi technická vybavenost.

Bavilo Vás se na sebe dívat při kontrolních projekcích?
Moc rád to teda nemám, ale stalo se asi dvakrát nebo třikrát během natáčení, že jsem poprosil Petra, aby se záběr udělal znovu. Většinou jsem ho udělal a Petr ho pak stejně nevzal.

Pomáhala Vám Vaše režisérská profese? Když jsem Vás při natáčení pozorovala, měla jsem pocit, že jste okamžitě schopen zpětné vazby, že vnímáte citlivě situaci, gesta apod.
Spíš to cítím, než že bych to vnímal nějak racionálně. Vnímám třeba, že nejsem uvolněný, nebo že je něco v replice vymyšlené ... cítím spíš umělost okamžiku či situace.

Byl to pro Vás velký rozdíl, hrát tuhle roli v divadle a ve filmu?
Na divadle se musí pořád myslet na celý sál, na celek. U filmu jsou právě zajímavé ty detaily. Najednou jsem třeba zjistil, že i minimální pohyb může být pro kameru někdy příliš výrazný.

Postava Davida Haneka má ve filmu velmi zajímavý vývoj. Je Vám osobně nějak blízká?
Myslím, že si to dovedu představit. Ani nemusí jít o takového introverta jako je Hanek. Člověku se může v tomhle tom věku stát, že se převrátí nějaké životní stereotypy a většinou je v tom žena, nebo nějaký vztah.

Bylo pro Vás jednodušší, že nejbližší herci s Vámi hráli i v divadle?
Určitě. Třeba s Ivanem máme jak v divadle, tak ve filmu mezi sebou takovou hru - snažíme se toho druhého něčím lehce překvapit a těšíme se, jak na to ten druhý zareaguje. Ale stejně to funguje i s Ninou, se kterou se dobře známe. Ta zkušenost pro mě byla rozhodně příjemná.

Měl jste někdy tendenci mluvit Petrovi do režie?
Zásadně ne. Dovedu si představit, jak to může být pro režiséra nepříjemný.

Byl pro Vás Váš seskok padákem ve filmu tím nejobtížnějším zážitkem?
Nebyl nejobtížnější, ale byl jsem rád, že ho mám za sebou. Nejsem zrovna takový ten adrenalinový typ. Dokonce musím říci, že ani po seskoku se nedostavilo žádné štěstí nebo potěšení. Skutečně sem byl spíš rád, že to mám za sebou.

Rozhodl jste se pro seskok Vy sám?
Rozhodl jsem se sám a dobrovolně, protože si myslím, že je to nejdůležitější nebo nejzásadnější krok mojí postavy a maskovat to nějakým trenažérem, nebo vytvářet jinou iluzi by působilo divně.

Nina Divíšková (rozhovor)
obrazek Ve filmu hrajete matku hlavního hrdiny, jak byste ji charakterizovala? Odlišuje se nějak od té divadelní matky?
Role matky, ale i otce se od té divadelní odlišují minimálně. Mám pocit, že se Petrovi ta maminka prostě povedla dobře napsat. A stejně tak tatínek. Takže tyhle role moc neměnil. Samozřejmě, že scénář je něco jiného než divadelní hra, ale tyhle ty figury jsou nejméně změněné.

Jak byste matku charakterizovala prostřednictvím jejích vztahů se synem a manželem?
To musí posoudit diváci. Se synem i s manželem jsou ty vztahy podivné. Syn žije sám, maminka mu neustále předhazuje, že není normální, tatínkovi taky a pak jediné, co se stane v tom příběhu, že v blázinci skončí ona. Jí to přijde úplně normální. Ona je všechny trochu buzeruje, pořád je kritizuje, pořád se nad ně trošku vyvyšuje, pořád dává najevo ten svůj vztah k dárcovství krve a humanitárním aktivitám, je v tom úplně umanutá. Já hrozně nerada mluvím nebo pitvám roli dopodrobna. I s Petrem jsme minimálně mluvili o tom proč a jak. To, co tam je, člověk pochopí z textu. Ta spontaneita je podle mě důležitější než spekulace.

Je Vám ta postava něčím blízká, nebo je Vám naopak protivná?
Ne, já ji miluji. Je mi velmi blízká.

Vašim hereckým partnerem ve filmu je režisér a umělecký šéf Dejvického divadla Miroslav Krobot, který je neherec. Jak se Vám s ním hrálo?
Mně se s tím "nehercem" hrálo úžasně! Ba dokonce lépe, než s některými herci. On je autentický, velmi jemný a neotřelý tím, že nemá žádný šuplík a že vlastně to byla jeho první jak divadelní, tak filmová role. Bylo to báječné! Já jsem neměla ani minutu žádný problém a doufám, že on se mnou také ne.

Pomáhalo Vám, že obsazení Krobot a Trojan zůstalo z divadla, že jste to měli prozkoušené? Nebo Vás to naopak mátlo?
Mně to pomáhalo. My jsme měli už trošku dopředu ten píseček nahrnutý, takže mně to téměř tříleté hraní této role na divadle pomohlo. Nepovažuji se za až tak šikovnou filmovou herečku, takže jsem se toho bála, ale to, že jsem měla za sebou zkušenost z divadla a s publikem, které na tu hru chodí, to mi jednoznačně pomohlo.

Co bylo pro Vás na natáčení nejtěžší? Bylo to třeba natáčení scény, kdy jste v pánském spodním prádle běhala po Václaváku?
Já jsem z toho měla trému snad měsíc předem. Pak jsme přišli na Václavák, oblíkli mě do spodního pánského prádla a já říkala výtvarníkovi kostýmů: Ty, já tam nepůjdu! On mě vzal za ruku a vedl mě k soše svatého Václava, protože jsem se šíleně styděla. Petr mi říkal, každého koho překvapíš, tak ho vezmi do hry a bafni na něj. Ale já mezi těmi stovkami lidí na tom Václaváku nikoho nepřekvapovala. Lidé jsou dnes tak otrlí, že kdybyste tam přišla s prasečí hlavou, tak se možná jen tak ledabyle pootočí a jdou dál. To bylo pro mě největší překvapení. Kdybych to byla věděla, mohla jsem si ušetřit tolika strachu předem. Běhání bylo náročnější, než ta psychika. Ani jsem nemohla pak chodit, běhala jsem snad dvacetkrát.

Zuzana Šulajová (rozhovor)
obrazek Petr Zelenka zmínil, že pro něj bylo velmi těžké obsadit ženské role. A že se rozhodl až po mnoha castinzích. Měla jste z té nabídky radost? Jak castingy probíhaly?
Pochopiteľne, že som mala radosť. Párkrát sme sa s Petrom stretli na káve, vyskúšali sme nejaké dialógy a potom prišlo známe: ďakujeme, my se vám když tak ozvem." A oni sa ozvali.

Jak byste charakterizovala svou postavu?
Jana je mladá žena, ktorá sa nevie rozhodnúť, či žiť usporiadaný nudný život, alebo počúvať svoje srdce a robiť šialené veci s šialeným Petrom /Ivan Trojan/.

Je Vám něčím blízká?
Ja som sa už na rozdiel od nej rozhodla. Pre druhý variant.

Po filmu Powers je to Vaše druhá spolupráce s Petrem Zelenkou, je to tak? Jak se Vám s ním spolupracuje? Je ta spolupráce něčím specifická?
S Petrom som sa zoznámila už pri filme Samotári, kde som robila fotografku. Ale ako režiséra som ho zažila až pri filme Powers. Spolupráca s ním je veľmi príjemná a priateľská. Preto som sa tešila, že sa s ním a Ivanom Trojanom v Příbězích obyčejného šílenství opäť stretnem. Petr je na pľaci rovnako ako v súkromí pokojný a plný humoru a necháva hercom dostatočnú voľnosť.

Diváci Vás znají ze slovenského filmu Záhrada, režiséra Martina Šulíka. Od té doby uplynulo přeci jen pár let, co jste dělala mezitím?
Od Záhrady už ubehlo 10 rokov. Medzitým som absolvovala štúdium fotografie na VŠUP v Prahe u skvelého pána profesora Pavla Štechu, natočila som pár reklám a videoklipov, 3 ďalšie filmy... Posledným bol spoločný projekt s mojou sestrou O Dve Slabiky Pozadu.

Vy se kromě herectví věnujete fotografii? Dá se říci, co Vás víc baví a naplňuje a čemu byste se chtěla věnovat do budoucna?
Baví ma práca pred aj za objektívom. Pri fotografovaní som sama sebe pánom, ale rada sa podieľam aj na zhmotňovaní predstáv režiséra pri filme. Film je kolektívne dielo a keď zatúžim po samote, vždy sa môžem vrátiť k fotografovaniu. Tá sloboda rozhodnúť sa je naozaj príjemná.

Viděla jste představení v Dejvickém divadle?
Videla. Ale zámerne som si ho išla pozrieť až po natáčaní. Nechcela som byť nijako ovlyvnená divadelnou verziou.

Karel Heřmánek (rozhovor)
obrazek S Petrem Zelenkou jste pracoval poprvé? Jak jste se seznámili a jak se Vám s ním pracovalo?
Petra jsem poprvé poznal prostřednictvím telefonu, když mi nabídl roli v Příbězích obyčejného šílenství v Dejvickém divadle. Tenkrát se jednalo o roli, kterou později hrál Jirka Bartoška a tenkrát jsem neměl čas, a po shlédnutí představení mě to velice mrzelo.

Vaše role "šéfa v cargu" v divadelních "Příbězích" není. Objevuje se až ve filmovém scénáři. Měl jste ještě před natáčení možnost nějak spoluvytvářet její charakter a osud?
Před natáčením jsme se s Petrem několikrát sešli a o roli si povídali. Dokonce jsem si udělal exkurzi v prostorách carga a při té příležitosti si zavzpomínal na své mládí, kdy jsem dělal vlastně podobnou profesi, jezdil jsem taky s vozíkem. Tenkrát jsem tam napáchal šílenou škodu, protože jsem vozil ledničky a zmasakroval sem jich asi třicet. Do dneška se to neví. A doufám, že je to promlčený.

Jak byste svou postavu charakterizoval?
Je to prostě obyčejný řadový šílenec.

Dlouhou dobu jste se teď věnoval divadlu - jak jste se cítil před kamerou?
Sám za sebe si myslím, že jsem neměl vážnější problémy.

Našel byste u sebe projev nějakého "obyčejného šílenství?
No já osobně ani tak ne, ale moje rodina ano. Občas totiž bývám cholerický.

Petra Lustigová (rozhovor)
obrazek S Petrem Zelenkou jste točila poprvé. Jaká je to zkušenost?
S Petrem Zelenkou jsem točila poprvé a je to moje nejlepší filmová zkušenost. Měl se mnou trpělivost a myslím, že se snažil mě i něco naučit, což se obyčejně nestává. Toho si moc vážím.

Musela jste kvůli roli podstoupit něco neobvyklého?
Lítala jsem ve strašně starém a rozvrzaném ruském letadle. Letadla nemám vůbec ráda. Ani normálně. A vždycky se mi dělá špatně. Při přistávání mi museli kolegové doslova podávat pytlíky. Během letu tam lítaly šrouby a otevíraly se zadní úložné prostory, a to mi opravdu kuráže nedodávalo.
Pak jsem ještě musela podstoupit kosmetickou operaci svých nádherných mateřských znamínek a teď mám místo nich jednu nádhernou jizvu. Ale mně to nevadí, protože ty pihy zase někde narostou, třeba někde jinde, ale to je jedno.

Jak byste charakterizovala postavu, kterou ve filmu hrajete. Je Vám něčím osobně blízká?
Hraji umělkyni - sochařku. Ženu, která experimentuje se vším, co jí přijde pod ruku, ať jsou to materiál, lidé či vztahy. Muži ji snadno podléhají i opouštějí.

Jak se Vám hrálo s "talentem roku 2002" panem Miroslavem Krobotem?
S panem Krobotem se mi hrálo báječně. Je tak přirozený, že mi nezbývalo, než ho pořád obdivovat. Petr Zelenka mi to neustále zakazoval, protože cítil, že z něj mám moc velký respekt. Jenže postava, kterou hraji, ho mít nemůže ... respektive to musí být právě naopak.

Hrajete sochařku - bavila by Vás práce s hlínou?
Bavila. Ráda maluji. Teď také se svou dcerou Jasninkou vyrábíme různé věci z korálků. K těmto věcem mám vztah. V naší rodině všichni malovali. Mně se to hrozně líbí a uklidňuje mě to. K hlíně se určitě ještě vrátím.

Skákala jste někdy padákem?
Neskákala a ani nikdy neskočím. Jímala mě hrůza, když jsem sledovala pana Krobota při seskoku. Dělalo se mi špatně za něj. Není to zrovna můj druh sportu. Mám ráda všechny ostatní sporty, ještě kromě tenisu, ze kterého mně vypadává loket. Ale seskok padákem to opravdu ne. Možná jedině Petr Zelenka že by mě přemluvil, ale jinak asi nikdo.

Jana Hubinská (rozhovor)
obrazek Jak byste charakterizovala postavu, kterou hrajete? Je Vám něčím osobně blízká?
Tak, teta mi asi moc blízká není. Nevím, ale spíš ne. Nemám s touto postavou, ani s postavami v předchozích filmech, mnoho společného. Každý máme v životě něco, v čem se můžeme najít. Samozřejmě bych asi našla drobnosti i u "mojí tety", ale aby to bylo doslova moje životní putování, to rozhodně ne. Je to taková zvláštní osoba, která se životem ani moc nezaobírá a žije, jak se dá.

Jak vzpomínáte na natáčení?
V první řadě dost hekticky, protože jsem pracovala na několika věcech najednou. Většinu času jsem trávila v autě, ale samotná spolupráce byla veselá. Pro mě velmi pěkná a inspirativní, protože se mi někdy stávalo, že jsem nevěděla, jestli jsem v reálu nebo ve filmu. Jednoduše řečeno - bylo to zajímavé.

Postava "tety" ve filmu velmi lpí na svých vlasech? Jak je to s Vámi, experimentujete se svými vlasy?
Jsem velmi zvědavý a kreativní člověk. Ráda improvizuji, což moje hlava někdy velmi odnáší. Poprvé jsem se z brunety změnila na blondýnu, když mi bylo čtrnáct. Tenkrát byla jiná doba, takže to byl víc než odvážný krok. A když jsem byla předvolaná na kobereček k ředitelce, tak jsem jí řekla: "Soudružko, já mám poruchu pigmentace." Rodiče mě potom skoro zabili. Takže ano, vlasy si měním, stříhám, barvím a baví mě to, protože mám vždycky pocit nějaké změny.

Našla byste u sebe projev nějakého obyčejného šílenství?
Myslím si, že šílení jsme trochu všichni. Nějakým způsobem, v nějaké době, prostoru a čase a záleží na tom kdy, kde a s kým. Některým šílenstvím se snažím vyhýbat, ale např. velmi často dostanu amok v autě, ale tam mě chvála Bohu nikdo neslyší, takže si tam křičím sama pro sebe. Další amoky mi dokáže způsobit moje dcera, někdy radostné, někdy to má k radosti daleko. Ale zatím je to spíš příjemné, protože je jí třináct, to podotýkám, protože doufám, že to nebude horší. Ale na úplné šílenství si vzpomínám z doby puberty. V hromadných prostředcích jsem měla chuť kousat lidi do houpajících se rukou, kterými se drželi. Trochu krvelačné, že? To by bylo celkem slušné šílenství, kdybych to dokázala dovést do konce, ale nikdy jsem to neudělala.

Zuzana Bydžovská (rozhovor)
obrazek Petr Zelenka říká, že nejsložitější pro něj bylo obsadit ženské role. Oslovil Vás přímo pro roli Alice? Procházela jste castingem?
Já už to nevím úplně přesně, protože je to dlouho. Začínali jsme točit někdy ke konci června a Petr mi volal asi v březnu. Nabídl mi roli Alice. Párkrát jsme spolu mluvili, viděli se, kostýmová zkouška a pak už se točilo.

Kdybyste si mohla vybrat, měla byste chuť zkusit si zahrát i některou jinou z rolí v tomto filmu?
Tím, že jsem hrála tu postavu Alice, tak už jsem na ni svým způsobem fixovaná.

Měl Petr Zelenka pro Vás nějaké zvláštní úkoly, požadavky?
Co já si vybavuji, tak po mně neustále chtěl, abych tak jakoby plula, protože jsem měla vyšší kramfleky. Tak to byl Petrův nejspeciálnější požadavek, tak sem se snažila jakoby plout.

Na co budete z tohoto natáčení nejvíce vzpomínat?
Na to natáčení budu ráda vzpomínat. Bylo to fajn. Milý a vstřícný štáb. Po delší době jsme se tam potkali s Jirkou Bartoškou, nezávisle na tom, že pak jsme spolu začali zkoušet v divadle Ungelt.

Našla byste u sebe projev nějakého obyčejného šílenství?
Po shlédnutí toho filmu si každý bude myslet něco jiného, tak je to vždycky. Ale tuhle otázku si může pokládat každý a ať si na ni taky každý odpoví.

Jiří Bartoška (rozhovor)
obrazek Jak byste charakterizoval postavu skladatele Jiřího, kterého ve filmu hrajete?
Je to jeden z nás a tím, že je nás deset miliónu, tak je možná jenom jediný. Ale rád vyhoví každému nebo aspoň tomu, s kým momentálně žije a mnohdy se mu to nevyplácí.

Je Vám ta postava něčím blízká?
Postava skladatele Jiřího je mi na hony vzdálená, protože se jedná o hudebního skladatele a můj vztah k hudbě je skutečně velice panický, takže Jiří je opravdu postavou, kterou jsem se snažil zahrát, nikoliv ji žít.

Jak se Vám hrálo s Vaší filmovou partnerkou Zuzanou Bydžovskou?
Se Zuzanou Bydžovskou se známe dlouhá léta. Před lety jsme byli spolu v angažmá v Divadle Na zábradlí a teď spolu hrajeme v divadle Ungelt v představení Mathilda.

Po dlouhé době hrajete v jednom filmu i s bývalým kolegou Karlem Heřmánkem. Máte nějakou společnou scénu?
S Karlem Heřmánkem sice hrajeme v jednom filmu, ale bohužel jen v jednom filmu, nikoli v jedné nebo několika scénách. Ten film má několik tahů a ty naše tahy se míjejí, takže jsme se spolu v rámci tohoto filmu nepotkali. Bohužel. Ale vypadá to, že se spolu potkáme na divadle, na což už se velmi těším.

Našel byste u sebe projev nějakého "obyčejného šílenství?
Já mám pocit, že každý v sobě nosí obyčejné šílenství. A tím, že je obyčejné, tak je skutečně u každého a pak jsou ta šílenství, která jsou neobyčejná a ta potom už patří někam jinam, ale už ne do života, ale spíš do nějakého ústavu, takže to obyčejné šílenství, si všichni i já neseme sebou.

Petr Zelenka (rozhovor)
obrazek O čem jsou Příběhy obyčejného šílenství?
Především to není film o šílenství. Změnil bych název, kdybych vymyslel nějaký lepší. Je o tom, jak se lidi snaží spolu vycházet, navazovat vztahy a ty pokusy mají někdy zvláštní podobu. To je červená niť toho příběhu.

Příběhy obyčejného šílenství se zcela odlišují od Vašich předchozích filmů. Jak byste ho krátce charakterizoval?
Je v něm výraznější hlavní hrdina, pokus o milostnou zápletku, objevuje se v něm poprvé vztah mezi lidmi v rodině. Jinak je stejný jako ty předchozí. Kdo má rád moje filmy, můj svět, tak tam určitě najde podobné motivy - voayerství, výtahovou hudbu a dají se vysledovat určitě i další.

Jak vznikl nápad převést Příběhy do filmové podoby ?
Nápad je Jiřího Bartošky. Pak se toho chytil producent Pavel Strnad. Já jsem to vnímal spíš jako zakázku nebo nabídku od producenta.

Kde jste hledal inspiraci při psaní scénáře, inspirovali Vás reální lidé?
Jsou to pořád stejné postavy, které se objevují v mých filmech. Jenom jsou tentokrát realističtější. Snažil jsem se film zasadit do konkrétního prostředí, do továrny resp. letiště, které funguje jako továrna. Tak mám ve filmu poprvé postavu, která je zasazená do reálného prostředí a má reálnou profesi.

Letiště Vás napadlo jako první nebo jste přemýšlel i o jiných prostředích?
Napadala mě různá prostředí a v souvislosti s tím jsem i dlouho řešil, co bude hlavní postava dělat za práci, jako například designér ohňostrojů. Pro cargo a letiště jsem se nakonec rozhodl kvůli výraznému motivu balíků. A letiště mě samo o sobě fascinuje.

Píšete scénáře sám nebo máte v průběhu psaní potřebu komunikovat, konzultovat, mít zpětnou vazbu?
Hrozně rád se o scénáři bavím, ale nedokážu psát s někým dohromady. Považuji za ideální, když najdu někoho, s kým si můžu o scénáři povídat.

A co se týká dialogů?
Dialogy jsem vědomě předimenzoval kvůli hereckým zkouškám, abychom na nich poznali, jak lidi hrají. Pak jsem to ale nedokázal zpátky seškrtat, takže jsme natočili spoustu přebujelých dialogů, které jsme až ve střižně začali krátit.

Jak jste si vybíral herce? Měl jste už na začátku jasno, koho necháte z divadelního obsazení a jaké role změníte, či přeobsadíte?
Čtveřice Trojan, Krobot, Divíšková a Bartoška byla jasná v zásadě od začátku psaní filmového scénáře. O Jirkovi Bartoškovi jsem jednu chvíli zapochyboval, protože jsem hodně chtěl obsadit Karla Heřmánka. Ale nakonec jsem mu napsal jinou postavu.

Proč právě Karla Heřmánka?
Na Karla Heřmánka jsem měl dlouhou dobu zálusk. Je to výborný herec. Přemýšlel jsem, kde by se mohl objevit. V divadle jsem mu dokonce nejdříve nabídl roli Jiřího, kterou díky pracovním povinnostem odmítl.

Jak vznikl nápad obsadit hlavní ženskou postavu mladou slovenskou herečkou Zuzanou Šulajovou a ostatní ženské postavy?
Kromě role matky bylo pro mě nejkomplikovanější obsadit ženské role včetně hlavní. Zkoušel jsem řadu různých hereček a z castingů vzešlo stávající obsazení, včetně role Jany, obsazené slovenskou herečkou Zuzanou Šulajovou. Za jeden z kladů filmu považuji, že jsou v něm výborní herci. Herecky geniální je pro mě Zuzana Bydžovská, kterou jsem obsadil do role Alice, poté, co jsem ji viděl v Divadle Na zábradlí v představení Alice Nellis Perfect Days. Potřeboval jsem vedle Jirky Bartošky někoho podobně výrazného.

Pravděpodobně jste vytvořil novou hereckou hvězdu - Miroslava Krobota. V jeho věku se to příliš často nestává, jak Vás vůbec napadlo ho obsadit?
Doufám, že bude mít úspěch. On je zkušený pozorovatel. Hodně toho nakoukal a má prostě přirozený talent a kouzlo osobnosti, které v tom filmu zafungovalo. Kdyby ta role byla větší, musel by začít hrát. Už by zkrátka nevystačil s tím minimalistickým projevem, který má. Ale takhle je to podle mne v pořádku a držím mu palce.

Co se týká Vašich ostatních spolupracovníků - kameramana, zvukaře, kostýmního výtvarníka, architekta atd. - pracujete s nějakým stálým týmem nebo si vybíráte jednotlivé profese podle typu filmu?
Využil jsem většinou lidi, se kterými sem dělal na předchozích filmech. S Davidem Charapem, střihačem a Miro Gáborem, kameramanem jsem dělal všechny své filmy.
Zkusil jsem tentokrát nového architekta Ondřeje Nekvasila. Líbila se mi jeho práce v Indiánském létě, ale i v dalších filmech. S Martinem Chocholouškem, výtvarníkem kostýmů, jsem spolupracoval na divadelním představení, tam byl scénografem a vlastně někým, kdo mne uvedl do tajemství divadelního prostoru.

O hercích

Ivan Trojan
Český divadelní a filmový herec. Vystudoval sportovní gymnázium, ale záhy se vydal ve stopách svého otce, herce Ladislava Trojana. Stejně jako on absolvoval DAMU a začínal v Realistickém divadle (1988-1990). Po sedmiletém angažmá v Divadle Na Vinohradech (1990-1997) odešel k otcově nelibosti do Dejvického divadla. Za roli hejtmana v Gogolově "Revizorovi" byl v roce 1998 nominován na prestižní cenu Thálie, za titulní roli "Oblomova" tuto cenu o dva roky později získal. Na plátna kin se dostal ve svých 35 letech v roli chirurga ve filmu Davida Ondříčka a Petra Zelenky Samotáři. Je nositelem tří ocenění České filmové a televizní akademie Český lev. V roce 2003 získal dva České lvy za hlavní roli ve filmu Smradi režiséra Zdeňka Tyce a za vedlejší roli ve filmu Musím tě svést režisérky Andrey Sedláčkové, v roce 2004 za vedlejší roli ve filmu Davida Ondříčka Jedna ruka netleská. Je členem Dejvického divadla. Objevil se také v televizních seriálech "Dobrodružství kriminalistiky" a "Četnické humoresky". Je bratrem známého českého producenta a režiséra Ondřeje Trojana a manželem herečky Kláry Trojanové-Pollertové.

Miroslav Krobot
Je jedním z nejvýznamnějších českých divadelních režisérů střední generace, patří k osobnostem, které výrazně určují podobu současného českého divadla. V letošním roce byl nominován na Cenu ministra kultury ČR v oblasti divadla. Role Davida Haneka je jeho divadelním i filmovým debutem. Za divadelní roli získal v roce 2001 Cenu Alfréda Radoka jako "Talent roku". Absolvoval studium režie na brněnské JAMU v roce 1975. Poté působil do roku 1979 v Západočeském divadle Cheb. Pro jeho další práci mělo zásadní význam setkání s režisérem Janem Grossmanem. V Chebu opustil poprvé tradiční prostor kamenné scény a vyzkoušel si postupy autorského divadla. Společně s Janem Grossmanem a dramaturgem Miloslavem Klímou se jako režisér i umělecký šéf podílel v letech 1979 - 82 na slavné éře Divadla Vítězného února v Hradci Králové. V té době zde vedle klasické velké scény vzniklo legendární umělecké studio Beseda.
V roce 1982 odešel Krobot do angažmá v Realistickém divadle v Praze, kde působil až do roku 1990. Kritika si začala všímat jeho originálních režijních koncepcí. V roce 1990 byl Miroslav Krobot angažován jako režisér v činohře Národního divadla v Praze. Za svou adaptaci a inscenaci románu bratří Mrštíků Rok na vsi, uvedenou na této scéně, získal od českých divadelních kritiků v roce 1993 Cenu Alfréda Radoka za nejlepší inscenaci roku. V roce 1990 se Miroslav Krobot stal také pedagogem na katedře alternativního a loutkového divadla pražské DAMU. V souvislosti se svým pedagogickým působením a v duchu svého výroku "nejraději jsem byl vždycky tam, kde něco nového vznikalo" se v roce 1996 rozhodl k nečekanému kroku: odešel se skupinou svých žáků - absolventů do Dejvického divadla a zde začal budovat nový divadelní soubor. Dokázal v něm soustředit několik výjimečně talentovaných herců mladší a střední generace (např. Ivana Trojana, Tatianu Vilhelmovou, Jiřího Macháčka). Během několika let se z této scény pod jeho vedením stalo jedno z nejnavštěvovanějších pražských divadel. Repertoár Dejvického divadla staví na současně rezonujících inscenacích klasických titulů (Revizor, Bratři Karamazovi, Oblomov, Tři sestry, Tramvaj do stanice Touha ...), stejně jako na původních textech (Petr Zelenka: Příběhy obyčejného šílenství, Miroslav Krobot: Sirup) i tzv. autorském divadle (Jan Dušek a improvizace souboru: Sekec mazec).

Nina Divíšková
Česká filmová a divadelní herečka. Vystudovala DAMU, kde se setkala se svým budoucím manželem Janem Kačerem. Ze školy skupina studentů odešla do Ostravy do Divadla Petra Bezruče, kde strávila šest let v angažmá. Od roku 1965, působila v Činoherním klubu, kde strávila v angažmá 35 let např. v roli Svatavy ve hře Podivuhodné doktora Zvonka Burkeho (1966), Matky v dramatizaci románu F.M. Dostojevského Zločin a trest (1966), ... Teď je na volné noze a spolupracuje s Dejvickým divadlem, Divadlem v Příbrami, divadlem Na Prádle, v Řeznické a Švandovým divadlem.

Zuzana Šulajová
Vystudovala fotografii na SUV v Bratislavě a na VŠUP v Praze prof. Pavla Štechy. V roce 1994 debutovala v celovečerním filmu Záhrada slovenského režiséra Martina Šulíka a za hlavní ženskou roli v tomto filmu byla nominována na Českého lva. V roce 1996 byla oceněna za tuto roli na filmovém festivalu v Minsku.

Zuzana Bydžovská
V roce 1982 absolvovala pražskou konzervatoř a už v průběhu studia hostovala v Divadle na Vinohradech, v Divadle J.K.Tyla v Plzni a v Realistickém divadle v Praze. V letech 1983 - 90 byla členkou Divadla Na zábradlí, 1990-2000 činohry Národního divadla v Praze a od sezony 2000/2001 je opět v angažmá v Divadle Na zábradlí. Hraje i v Divadle Ungelt a Kalich. Svůj intenzivní, expresivní herecký projev a osobitý sebeironický humor uplatnila v řadě divadelních i filmových rolí. Z divadelních rolí např. - Armelina v Astrologovi (1983), Boleta z Paní z námoří, 1986, Soňa ve Stýčku Váňovi (1986), ... Objevila se například ve filmech Jaromila Jireše Helimadoe (1993) a Učitel tance (1994), dále v Akáty bílé (Bohdan Sláma, 1996), Knoflíkáři (Petr Zelenka, 1997), ...

Jiří Bartoška
V roce 1972 absolvoval brněnskou JAMU, krátce působil v Divadle na Provázku v Brně, 1973 - 76 v Činoherním studiu v Ústí nad Labem a poté v Městských divadlech pražských. V letech 1978 - 1991 byl členem Divadla Na zábradlí a 1991-94 Divadla Bez zábradlí. Herecké zkušenosti získával nejprve ve studiových divadlech, záhy se prosadil svým výrazným zjevem a provokativním projevem, který uplatnil v rolích na divadle, ve filmu i v televizi. V letech 1994-98 působil jako prezident Nadace Film-Festival Karlovy Vary a od roku 1998 zakladatel a poté prezident a.s. Film Servis, která se podílí na organizaci Mezinárodního festivalu v Karlových Varech.

O tvůrci

Petr Zelenka
Vystudoval scenáristiku a dramaturgii na FAMU. V letech 1990-91 působil jako dramaturg ve Filmovém studiu Barrandov, později psal původní televizní hry pro Českou televizi.
V roce 1993 debutoval jako režisér televizním filmem Visací zámek, v roce 1997 byl jeho autorský film Knoflíkáři oceněn mj. Českým lvem za scénář, režii a nejlepší film. Mezi jeho další filmy patří Rok ďábla, který získal Křišťálový globus na MFF v Karlových Varech a šest Českých lvů, ...

Podobné filmy

Tonoucí se stébla chytá
(Le petit baigneur) Popudlivý šéf loděnice Louis de Funés chce zpátky konstruktéra Roberta...
dnes 12.45
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Příšerná tchyně
(Monster-in-Law) Snoubenec Jennifer Lopez má pouze jedinou vadu, a to svoji matku! Syna Ja...
dnes 15.00
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Páni kluci
I poklidné městečko je pro Tomáše a Huberta rájem klukovských rošťáren a dobrodružství. Ob...
dnes 16.50
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Úterý 26. 5. 2020 Svátek má Filip
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz