Jindřich s Eliškou sice oslavili svatbu, knížepán se svým proradným patolízalem Žánem jim ale pokoj dát nehodlají. Spíš naopak. Jindřicha pošle knížepán do války s Turkem a sám se v přestrojení za krajánka vydá do mlýna, aby si získal Eliščinu přízeň. Láska však nakonec všechny zlovolné intriky přemůže, obzvlášť když jí pomáhají obě dobré duše mlýna - čertík a hastrman.
Jednička se mi líbila. Mám rád klasický pohádky, kde je nejdřív všechno dobrý, pak se to na chvilku pokazí, a pak se to zas napraví, popř. chvíli tak, a chvíli jinak. Tady je děj negativní od začátku do konce a to už není pohádka, ale film ze života.

Příběh, který vám bude Zdeněk Troška tentokrát vyprávět se prý dozajista stal, ale je to tak dávno, že už to snad ani pravda není. To ještě v hlubokém lese pod starým hradem Krákorkou žila jedna čarodějnice, která by se tuze ráda vdávala. Ale čert, na kterého měla políčeno, si z ní dělal samá šprťouchlata a mnohem raději sedával za komínem mlýna a vymýšlel jednu čertovinu za druhou. On ale ani hastrman z rybníka nade mlýnem nebyl o nic lepší, místo aby pod hrníčky střádal dušičky, chodil mlsat do mlýna voňavé buchty. A zrovna tehdy se odehrál náš příběh.
Ryčný klapot mlýnského kola do celého širého kraje zvěstoval, že se u Jindřicha s Eliškou usídlila radost a opravdové štěstí. Dílo jim šlo od ruky a protože i láska hořela tím nejčistším plamenem, nikdo se nemohl divit, s jakou netrpělivostí tu vyhlíželi čápa. Ovšem když už se konečně objevil na louce pod lesem, výstřely knížepánova nohsleda Žána jej zahnaly zpět. Marně se ale knížepán snažil, místo čápa s chlapečkem to pěkně druhou stranou od rybníka stihla do mlýna vrána s holčičkou. Děvčátko sladké jako lesní med a krásné jak růže zrána dostalo jméno Terinka.
<>Obrázek nenalezen<>
Zámecká zlovolnost, pýcha a sobectví jim ale ten Boží zázrak nepřála. Knížepán nemohl přenést přes srdce své odmítnutí Eliškou a Žán, hnaný do koutka jeho výčitkami, se mu snažil hrát na ruku snad ještě víc než kdy jindy. Tak dlouho kuli ďábelské plány, až vymysleli ten nejďábelštější: Pošlou Jindřicha do války s Turkem, v níž jistojistě padne, čímž se dveře do mlýna otevřou knížepánovi dokořán.
Napomádovaní paňácové v krajkách se ovšem šeredně přepočítali. Čertík totiž daruje Jindřichovi kouzelný šátek, který ho ochrání před veškerým nebezpečenstvím, hastrmanskej mu poradí, že v nouzi největší se má obrátit o pomoc k vodě a Eliščin holoubek mu pak donese všechny potřebné zprávy z domova.
Ani tak to ale nebude mít Eliška doma lehké. Zastat práci ve mlýně, obstarat domácnost, postarat se o Terinku a ještě k tomu všemu pravidelně vyrážet dveře i okna s vlezlým knížepánem dá zabrat i jinačejší nátuře. Ještě že je tu "malej, ale šikovnej", sympatický zelenáč a zamilovaná "drahá přítelkyně", kteří se svými kouzly a dobrým srdcem uhrají to, na co obyčejní smrtelnící prostě stačit nemohou...