fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Ukázka    Fotky    Podobné filmy    

73% 165 hlasů
film / drama, Česká republika/Německo, , 100 min., od 12 let
Kinopremiéra v ČR 24.9.2009 v SK 25.3.2010, DVD od 12.4.2010 Sony Music Entertainment

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2009, Český Lev, Střih, Pavel Hrdlička
2009, Český Lev, Hudba, Midi Lidi
2009, Český Lev, Herečka v hlavní roli, Jana Plodková
2009, Český Lev, Scénář, Marek Najbrt , Benjamin Tuček , Robert Geisler
2009, Český Lev, Režie, Marek Najbrt
2009, Český Lev, Nejlepší film


V TV televize čt. 18.3. ČT2 22.00 /ST/
ČT2 22.00




Ukázka
01:41



Co všechno jste ochotni zradit pro lásku?
Co všechno jste ochotni zradit pro lásku? Příběh osudového vztahu dvou lidí, kteří na pozadí válečného dramatu prožívají vlastní drama soukromé. Příběh o skutečných citech, o lásce, která v extrémních dobách může vést až na samou hranici sebedestrukce, a přesto má v sobě sílu a naději. Riskantní hra o kariéru, cit, lidskou důstojnost a nakonec o život v temných časech Protektorátu.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu S odstupem času přehodnocuji. Najbrt je prostě a jednoduše v současnu jeden z mála, né li jedinej, který dokže udělat poctivý, zajímavý, či smysluplný TŮZEmský projekt. Protektor je a bude jedním z nejosobitějších filmů o potektorátu z počátku 21. století.
Všechny komentáře k filmu 24+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Protektor

Rozhlasový reportér Emil Vrbata a herečka Hana jsou manželé. Píše se rok 1938, atraktivní Hana slaví první úspěchy ve filmu, je obletována ctiteli. Emil žárlí. Německá okupace a začátek války obrátí jejich životy naruby. Hana je konfrontována se svým židovským původem, z výšin nadějně rozběhnuté kariéry padá na dno společenského žebříčku. Emil využije šanci zachránit a zároveň ovládnout Hanin život. Odmítne rozvod, v zájmu Haniny ochrany setrvá v „rasově smíšeném manželství“ a stane se hlasem německé propagandy. Smlouva s ďáblem si ale vybírá daň. Emilova sebeúcta se hroutí, láska k Haně se mění v „protektorství“, manželství se propadá do lhostejnosti. Osud na Emila přichystal past. Na útěku od milenky ve spěchu ukradne cizí kolo a šlápne do pedálů. Jenže z rozhlasu už drnčí poplašná zpráva: "V Praze byl spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora Heydricha, jeden z pachatelů ujel z místa činu na bicyklu...". Náhodný kontakt se zdánlivě banálním předmětem odstartuje Emilovu zběsilou jízdu o život, o odpuštění v očích milované ženy..


Marek Najbrt (rozhovor)
obrazek
Je Protektor inspirován osudem konkrétních lidí nebo jen fantazií autorů?

Protektor je inspirován naší historií. Z osudů konkrétních lidí si bereme jen určité motivy.

Jak dlouho trval proces tvorby - od nápadu po poslední klapku?

Na scénáři jsme začali pracovat na začátku roku 2005, poslední klapka padla na konci listopadu 2008. Takže když počítám i postprodukci, trvalo to skoro pět let.

Změnil se mezitím Protektor?

Základní příběh se ustálil celkem záhy, film sám se ale vyvíjel do poslední chvíle. Dokud nevznikne první kopie, pořád se něco mění.

Po celou dobu jste věřil, že se peníze seženou a budete točit?

Věřil, ale zároveň jsem si uvědomoval, že to vyjít nemusí. Kdyby to nastalo, určitě bych se nezhroutil. Zaměřil bych se na jiný projekt.

Proč právě Protektor? Není to trochu zavádějící název vzhledem k tomu, že samotný zastupující říšský protektor Heydrich se ve filmu objeví jen na pár chvil, z dálky, sedící v hledišti Rudolfina...?

Náš film má od samého počátku s Heydrichem jen málo společného. V tom názvu „Protektor“ je metaforicky obsažena podstata celého příběhu. Němci okupaci Čech a Moravy obmyslně nazvali ochranou - protektorátem. V tom byl veliký podvod, který zároveň generoval napětí té doby. Také náš hrdina Emil se stává ochráncem své židovské ženy Hany. Ale protože je tato ochrana podmíněna jeho vlastní kolaborací, i tady je v základu lež. Emil jedná proti vlastnímu přesvědčení, což v důsledku způsobí krach. Ačkoliv Hana na rozdíl od jiných netrpí nouzí, ani jí režim bezprostředně neusiluje o život, láska se ztrácí a původně harmonický vztah se deformuje. Emil se z ochránce mění v pouhého „protektora“, jeho nová pozice mu začne vyhovovat.

Hana hledá únik z nedobrovolné samoty a potká jiného muže. Bývalý student medicíny, promítač v kině, kam Hana tajně utíká, jí odhalí prostor vnitřní svobody. Naučí ji pohybovat se ve světě sešněrovaném zákazy a protižidovskými opatřeními... Atentát na Heydricha ale přinese zvrat, který vede k tomu, že na konci příběhu - byť v tragických souvislostech a jen na okamžik - k sobě naše hlavní postavy zase najdou cestu.

Protektor je skvěle obsazený. Jak náročný byl výběr herců?

Vybrat dobře herce je to nejdůležitější. Když v tom uděláte chybu, samotná režie už vás nezachrání. Proto jsme castingu věnovali maximální pozornost. Spolu s Kateřinou Oujezdskou, mou ženou, která film obsazovala, jsme hledali v divadlech po celé republice, částečně i na Slovensku. Byl to dlouhodobý proces, který provázely paradoxy. Například Marka Daniela, představitele Emila, jsme v prvním kole z výběru vyloučili. Postupem času mi ale došlo, že by ta postava měla mít nějakou nejednoznačnost, neměl by to být přímočaře „hrdinský typ“. Proto jsme se k Markovi vrátili a teď jsem s ním, stejně jako s jeho partnerkou Janou Plodkovou, maximálně spokojený. Mimochodem, naopak Janou jsme si byli na 90 % jisti od samého začátku. Výborně se do té doby hodí a práce s ní byla vyložená radost.

Je to náhoda nebo záměr, že sázíte spíše na mediálně neokoukané tváře?

Je to záměr. Nebavilo by mě obsazovat film „mediálně osvědčenými“ herci. Já chci autentické herectví a toho určitá část často obsazovaných lidí není podle mého názoru schopna.

Když píšete a následně i natáčíte konkrétní scény, myslíte na diváka?

Filmy točím z vnitřní potřeby, z přesvědčení. Primární je pro mě to, co chci daným příběhem vyjádřit. Nicméně samozřejmě doufám, že se náš příběh dotkne diváků, že je zaujme, osloví. Ideální je z mého hlediska film, který se bude líbit mně i divákům.

Příběh, který vyprávíte, je hluboký, emotivní, diváka občas mrazí, občas se zaleskne i slza v koutku oka... Napadá mě, zda se dá předem odhadnout a s tímto cílem i záměrně vystavět konkrétní scéna tak, aby byla dojemná?

Asi ano, ale takhle jsme neuvažovali. Emoce se v našem příběhu rodily přirozenou cestou. Pokud se podaří přenést je na diváka, budu spokojen.

Coby spoluautor námětu, scénáře, režisér jste u zrodu filmu od začátku do konce. Která fáze vás nejvíc baví a která naopak nejméně?

Dřív jsem měl nejradši střih, protože pro mě natáčení znamenalo stres. Teď už se z natáčení stala radost, takže nepreferuji žádnou fázi. Zrod filmu mě baví komplexně, navzdory všem potížím a tlakům.

Když vycházíte ze střižny - následuje úleva a radostné očekávání nebo spíše pochybnosti?

Pochybnosti mě provázejí vždy a všude. Vzhledem k tomu, že pomáhají sebereflexi, považuji je za užitečnou součást tvorby.

Z jakého důvodu jste příběh osudové lásky zasadili právě do časů protektorátu? Není to doba přece jen příliš vzdálená a extrémní na to, aby dnešní mladou generaci zaujaly její příběhy?

Volba, před kterou stojí hlavní hrdina, je univerzální. Podobná dilemata - jestli z nějakého pragmatického důvodu zradit své přesvědčení, svědomí nebo čest - řeší lidé často i dnes. Ve svobodné a hmotně uspokojené společnosti to však zpravidla nemá fatální následky. Proto je období války tvůrci tak vyhledávané. Je to doba, kdy šlo o život, doba, v níž byl nastartován proces morální deformace našeho národa, který posléze završil komunismus. Plody tohoto procesu sklízíme dodnes.

Na protektorátu je zajímavé i to, že do něj válka bezprostředně nezasahovala. Kdo byl loajální, mohl žít v klidu i v relativním materiálním dostatku. Není náhoda, že tehdejší média často apelovala na „klid k práci“. To je oblíbená floskule, používaná v našich dějinách vždy, když „hrozí“ nějaká potřebná reforma.

Jaká byla cesta od prvního ke druhému filmu, od Mistrů k Protektorovi? Víte víc?

Rozhodně vím víc. Zkušenost přináší zkušenost, usnadňuje práci. Mistři - to bylo velice napjaté a těžké natáčení, Protektor už byl víceméně hlavně radost. Rozhodně je mezi oběma těmi filmy kontinuita, která nespočívá jen v tom, že velká část tvůrčího týmu je stejná.

Jak se vám píše v autorském „trojspolku“?

Psát ve třech je zábava. Základ děláme společně, v další fázi mám na starosti hlavně strukturu, Robert s Benem si rozeberou dialogy. V případě sporu platí vůle většiny, dva prostě přehlasují jednoho.

Jaké jsou vaše další pracovní plány?

Máme dalších čtyři nebo pět námětů. Jedním z nich je příběh z 50. let, opět velmi finančně náročný, takže v dohledné době asi nerealizovatelný. Teď to vypadá na film ze současnosti. Prozradím, že se točí kolem nebezpečných ilegálních závodů aut v menším městě.

Robert Geisler (rozhovor)
obrazek
Z jakého důvodu jste příběh osudové lásky zasadili právě do časů protektorátu? Není to doba přece jen příliš vzdálená a extrémní na to, aby třeba dnešní mladou generaci zaujaly její příběhy?

Nemyslím, že by tato doba byla příliš vzdálená. Moje matka se narodila v roce 1932 a můj otec v roce 1925. Oba zažili protektorát jako děti. Pokud je mladá generace každý, kdo je mladší než já, pak se dá říci, že je to příběh jeho dědečka a babičky.

Příběh jsme zasadili do protektorátního období proto, abychom jasně ukázali, kam až se člověk může dostat, pokud se rozhodne koketovat s „ďáblem“. Rétorika oficiálních projevů z tohoto období nápadně připomíná rétoriku komunistickou - pamatuji si dodnes, jak jsem jako dítě za normalizačních časů slýchal mnoho projevů o „potřebě klidu k práci“, o „vděčných pracujících“, o „vůli našeho lidu“ či „národa“ a o „vítězném budování naší socialistické společnosti (nebo velkoněmecké říše)“. Všichni věděli, že to není pravda, ale každý to při jakékoliv oficiální příležitosti říkal, aniž by mrkl okem. Rozdíl byl v tom, že zatímco za normalizace by člověk, který se rozhodl říkat, co si myslí, ztratil pouze svou existenční pozici, za protektorátu by mu hrozilo, že bude zastřelen. Je to tedy mnohem vypjatější a dramatičtější období, na kterém lze mnohem přímočařeji vyjádřit myšlenku, že osobní život každého z nás (např. osudovou lásku) zásadně ovlivňují naše postoje k životu veřejnému (za protektorátu k fašismu či nacismu, v době pozdější ke komunismu apod.) a jak „nenápadně“ je osobní život každého z nás těmito faktory ovlivňován. A bylo to také poprvé, kdy se česká populace setkala s modelem takovéto společenské schizofrenie (i když schizofrenie padesátých let si s ní jistě nezadá...). Proto jsme situovali příběh do doby protektorátní.

Německá okupace, protektorát jsou prvoplánově vnímány jako tragické úseky československých moderních dějin. Přesto: Jaké pozitivní momenty, vidíte-li je, byste rád zdůraznil?

Rád bych zdůraznil, že hrdinů bylo v té době mnohem víc, než jaká je všeobecně ustálená představa. Ono se mocným lidem lépe pracuje s národem, který žije s pocitem, že vždycky všechno předem prohrál, že je příliš bezvýznamný na to, aby mohl ovlivňovat svůj vlastní osud, zkrátka, že nemá smysl se o něco snažit ve smyslu obecném a nezbývá, nežli sklopit uši a izolovat se v soukromí, které si vybuduji na úkor ostatních, protože těm na mně přece taky nezáleží. Jsme bezvýznamní úměrně k tomu, jak se snažíme, aby nás svět kolem nás potřeboval. Za protektorátu jsme potřebovali hrdiny a oni tady byli. Dnes by nám stačilo, aby naši společnost vedli lidé, kteří se nebudou chovat jako protektorátní šmelináři či normalizační veksláci, ale kteří se budou snažit, abychom je potřebovali. Zkrátka osobnosti vědomé si toho, že hodnota věcí nespočívá jen v jejich prodejnosti a že špinavými penězi platí pouze špinaví lidé.

Kolik verzi scénáře Protektora vzniklo?

Poslední scénář, který jsem našel v počítači, má číslo 9.

Jak vzdálená je nynější výsledná podoba filmu úplně prvnímu nápadu, námětu? Jste s výsledkem spokojen?

Nejsem schopen si uvědomit, co byl úplně první nápad. S výsledkem jsem spokojen (v rámci našich realizačních možností).

V čem vidíte přednosti a negativa autorského „trojspolku“? Máte nějak stabilně rozděleny úkoly?

Já nevím. S Markem Najbrtem se znám od patnácti let a už tehdy jsme psali ve trojici (s Pavlem Klusákem). S Benjaminem Tučkem píšeme společně asi od roku 1998. Pro mě je vlastně výjimečné, když něco napíšu sám. To má „pozitivum“, že se nemusím s nikým dohadovat. Bohužel, to má „negativum“, že jsem na to sám. Úkoly stabilně rozděleny nemáme. Někdy píšeme a hlavně vymýšlíme dohromady, někdy někdo z nás něco napíše a ti ostatní to přepisují a na závěr se zase sejdeme a všechno to předěláváme a vymýšlíme ve třech.

Jaký další společný námět zraje k realizaci?

Oddychový. Ještě nevíme, zda bude oddychový i pro diváky, ale pro nás rozhodně.

Pracoval jste i s jinými spoluautory? Dá se srovnávat?

Byl jsem několikrát osloven a několikrát jsem oslovoval já. Zatím pokaždé tato možnost skončila buď z důvodů produkčních (byli to neumětelové), a nebo z důvodů oboustranného nezájmu (nic víc než koketérie zkusit něco nového). Z toho, myslím, jasně vyplývá, že se to srovnávat nedá.

Jaká byla cesta od prvního ke druhému filmu, od Mistrů k Protektorovi - radostná, dlouhá, trnitá...

Tuším, že Mistry jsme natočili v roce 2004. Cesta tedy trvala 5 let. Za pět let prožijete všechno to, na co se ptáte. Je to radostné, dlouhé i trnité, někdy úmorné, jindy osvěžující, veselé i smutné, tak jak to v manželství zkrátka chodí. Důležité je, že si nakonec pokaždé řeknete, že to má smysl a že to chcete dělat.

Byla i nějaká krizová místa?

Byla. Pět let je dlouhá doba. Výhoda krizových situací (nebo chcete-li míst) je, že když se vám je podaří překonat, vyjdete z nich stmelenější a otevřenější než před tím. My se zatím tmelíme a otvíráme.

Benjamin Tuček (rozhovor)
obrazek
Z jakého důvodu jste příběh osudové lásky zasadili právě do časů protektorátu?

Zajímá a baví nás zkoumat českou povahu, řekněme duši. K tomu se hodí krizové období. Proto jsme zvolili dobu protektorátu, kdy byli národ i jednotlivci vystaveni tlaku fatálních rozhodnutí v esenciálně čistých podobách. Zároveň nás přitahuje ambivalence, vnitřní rozpory, takže Protektor je sice drama, ale nehodláme lidem nabídnout útrpné, patetické obrazoborectví, naopak se snažíme akcentovat všechny polohy žití té doby - lidé v rámci daných možností fungovali, bavili se, milovali se, podváděli, protektorovali - Protektor neboli ochránce je také o potřebě a podobě ochrany. Náš film není o klasických hrdinech, kteří se vrhají vstříc šíleným nebezpečím a riziku. Je to příběh lidí, kteří žili v době nepříliš vzdálené, v době mládí našich prarodičů. V okupované Evropě se do otevřené konfrontace s nacistickou mocí dostávalo zhruba 15 procent civilního obyvatelstva. Tito lidé se denně rozhodovali mezi hrdinstvím a zbabělostí, mezi odvahou a strachem, kariérou a kolaborací, životem a smrtí svou a svých blízkých. Zbylých 85 procent obyvatel si nepřálo nic jiného nežli žít a přežít. V našem filmu nikoho nesoudíme a snažíme se ukázat život té doby zevnitř, pohledem lidí, kteří ji žili. Někteří přežili, jiní ne.

Během dlouhých měsíců čekání na peníze jste mohli scénář dále propracovávat či přepisovat - dělo se tak?

Od začátku jsme věděli, že chceme napsat drama z protektorátního období. Vykrystalizoval nám osud manželské dvojice - rozhlasového reportéra a filmové herečky, problém rasově smíšeného manželství, téma kolaborace, zrady a lásky. V průběhu několika let práce na scénáři se základní tvar nezměnil, jen přibývaly vedlejší motivy a postavy. Když bylo potřeba příběh zkrátit, některé jsme zase škrtli, ale to neznamená, že by zmizely jejich problémy nebo étos, který nesly. Jen jsme je zhustili do osudů jiných postav. V tom zhuštění motivů a charakterů byla asi největší změna.

V historických filmech, Protektora nevyjímaje, hrají výmluvnou roli také reálie...

Na filmu odvedl velkou práci architekt Ondřej Nekvasil a jeho tým. Najít v Praze autentická místa zachovaná ve stavu použitelném pro historický film je skoro nemožné. Fasády jsou pokryté anténami, ulice přecpané auty, dlážděné vozovky záplátované asfaltem. Situaci zkomplikovala i probíhající rekonstrukce historické budovy pražského rozhlasu na Vinohradské třídě. Naopak v překvapivě zachovalém stavu bylo několik staveb tzv. Radiotrhu, místa v sousedství pražského Veletržního paláce, kde bylo tragicky proslulé místo shromažďování Židů pro transporty z nádraží Praha - Bubny do Terezína. Ale i tyto stavby byly krátce po natáčení zbourány. Prakticky nikde už není možné natočit záběr, který by nebyl něčím rušen. Kamera a režie ale z této situace těží, naším záměrem nebylo ukazovat romantická panoramata Prahy 40. let, nýbrž vystihnout sevřenou, klaustrofobní atmosféru té doby.

V čem vidíte přednosti a negativa autorského „trojspolku“?

Píšeme spolu deset let, začínali jsme mystifikačními filmy cyklu Kinetická encyklopedie všehomíra pro ČT, v letech 1998 - 1999 jsme psali a natáčeli čtyři dvacetiminutové filmy ročně, to jsou dva celovečeráky během dvou let. Tam vznikla základní struktura naší spolupráce, kterou jsme rozvíjeli při tvorbě filmu Mistři a posledních několik let při vzniku filmu Protektor. Lichý počet autorů poskytuje spravedlivou funkci hlasování a zároveň pokouší ochotu a disciplínu se s možností být přehlasován bez mindráků smířit. Protože se vzájemně respektujeme a inspirujeme, přednosti stále převyšují negativa, jež souvisejí spíše s pomalostí a nekoncentrovaností tvorby, jaká je ovšem u lidí, kteří musí z něčeho živit rodiny, pochopitelná.

Zajímalo by mě například, proč na režisérskou židli z trojice autorů usedl právě Marek Najbrt, když ani vám nechybí praktická zkušenost s tímto postem?

Od začátku naší týmové spolupráce tak fungujeme ke spokojenosti všech a není důvod to měnit.

Režíroval jste také „film o filmu“ Protektor. Asi těžko jste se mohl zcela oprostit od těsných vazeb, které k němu máte coby spoluautor. Ale přesto - setkal jste se s něčím, co vás překvapilo nebo zaskočilo, když jste měl možnost pohledu zvnějšku při zaznamenávání průběhu realizace?

Film o filmu je prazvláštní krátký tvar mezi reklamou a dokumentem. Má za úkol představit nový film, herce a autory a zároveň nalákat televizního diváka do kina. Nic dalšího se do formátu nevejde, přesto se dá najít prostor pro realizaci nápadů a postupů, které zčásti vycházejí z připravené koncepce, z větší části z neopakovatelné atmosféry natáčení, kdy několik desítek lidí po dobu několika desítek dnů intenzivně pracuje na díle, jemuž aspoň někteří věří, že má smysl. Měli jsme štěstí na pracovitý štáb a koncentrované herce, vzpoura a dezerce se nám vyhnuly, kurdějemi nikdo neonemocněl a na princip „veselých historek z natáčení“ jsem alergický.

Milan Kuchynka (rozhovor)
obrazek
Příběh začíná v období druhé republiky, v únoru 1939, krátce před okupací, pokračuje přes okupaci a končí po atentátu na Heydricha v červnu 1942. Takže je to poměrně velké časové rozpětí, vystřídají se všechna roční období, různé lokace... Jak moc těžké bylo sehnat dostatek peněz na realizaci a přitom neslevit z nároků, které s sebou natáčení historického filmu nese?

Velmi těžké. Na filmu jsme začali pracovat ještě před premiérou Mistrů, tedy na jaře 2004. První verze scénáře vznikla v květnu 2006, ale už o pár měsíců dříve jsme s Pavlem Strnadem a Johnem Rileym na koprodukčním trhu na festivalu Berlinale absolvovali 15 schůzek denně a sháněli zahraniční koproducenty. Zájem byl, ale nakonec z těchto jednání konkrétní spolupráce nevzešla. Objevil se však jiný německý producent, se kterým jsme film začali připravovat, společně získali fond MDM, ale ani to, díky jiným vlivům, nedopadlo. Nakonec jsme museli snížit plánovaný rozpočet 65 milionů, ale myslím si, že se to na kvalitě neprojeví. Roční období jsme vyřešili sněžením v létě, krásný a slunečný letní den zachránily velké lampy a také odvaha Kláry Melíškové, která s naprostou samozřejmostí skočila v říjnu do ledové Vltavy a opalovala se pod mrakem ve 12o C. Byla to docela legrace... i když dost náročná pro všechny, protože nedostatek peněz se odrazil na nižším počtu natáčecích dní, než by Protektorovi slušelo.

Musel jste v této souvislosti nějak výrazně korigovat původní představy tvůrců?

Myslím, že ne. Výrazná úspora nastala právě díky snížení počtu natáčecích dnů.

Jaký byl nakonec rozpočet filmu a kdo se na jeho financování podílel?

V době našeho rozhovoru se ještě pracuje na tricích, zvuku a hudbě, takže koncová částka není jasná. Bude se ale pohybovat kolem 51 milionů. Po všemožných peripetiích je Protektor z pohledu financování nakonec ryze český film. Koproducenty jsou Česká televize, UPP a Soundsquare, film byl podpořen Státním fondem ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie a vznikl ve spolupráci s HBO.

Právě průtahy kolem finančního zajištění posunuly začátek natáčení o dva roky. Opustila vás někdy víra ve šťastný konec?

Například když jsem se dva měsíce před plánovaným natáčením dozvěděl - v rozmezí pěti minut - že jsme nedostali příspěvek z fondu Eurimages a Barrandov nepůjde do koprodukce, o které jsme jednali. Byli jsme v mínusu 15 milionů, já šel po ulici a začala se mi motat hlava. To byla velká krize. Večer jsme si sedli s Markem Najbrtem a Pavlem Strnadem, domluvili se, o co se v následujících měsících pokusíme a pokud se to nepodaří, jdeme od toho. Film se naštěstí podařilo dofinancovat díky vstřícným krokům České televize a Státního fondu.

Co vás při prvním čtení scénáře zaujalo? A co na hotovém díle?

Na scénáři krásný a dramatický příběh zasazený sice do těžké doby protektorátu, ale zároveň nadčasový. Na hotovém díle moderní způsob zpracování, který se projevuje hlavně v pojetí herectví, kamery, střihu a hudby. Ta je Petrem Markem z formace Midi Lidi tvořena tak, že vzal staré dobové nahrávky a ty zremixoval. Hudba má tím pádem dobového ducha, ale zároveň je současně moderní.

S tvůrci Protektora jste spolupracoval na jejich prvotině - Mistrech. Protektor je jejich druhým společným filmem, zaznamenal jste nějakou změnu, nějaký posun v jejich přístupu k natáčení?

Už u Mistrů projevil celý tvůrčí tým velkou profesionalitu a odhodlání udělat dobrý film. U Protektora to nebylo jiné a navíc se zúročila dlouhá a náročná příprava, studium dobových materiálů a nadstandardní připravenost režiséra. A kvalita scénáře je úměrná době jeho psaní - čtyři roky, což je dost.

Miloslav Holman (rozhovor)
obrazek
Má práce kameramana na historickém filmu nějaká specifika? Co bylo nejtěžší?

Protože jsme chtěli dosáhnout maximální věrohodnosti a dobové autenticity, bylo celkem náročné dohledat lokace a realizovat na nich potřebné dekorace. Nakonec to, myslím, dopadlo dobře hlavně díky mistrovi svého řemesla - architektovi Ondřeji Nekvasilovi. Velmi inspirující bylo studium spousty archivních materiálů - fotografií, literatury, dobových dokumentárních filmů. Jako nepamětník jsem se docela podrobně seznámil s daným obdobím a pokusil se o věrohodné zobrazení protektorátní atmosféry. Nejtěžší bylo oprostit vlastní obrazovou formu od vlivů zažitých formálních konvencí, které má člověk vryty do paměti z mnoha jiných filmů z této doby. Chtěli jsme natočit dobový film moderním způsobem, aby bylo patrné, že to není historie až tak vzdálená.

Doba protektorátu je prvoplánově vnímána jako doba temná. Vidíte v ní i nějaké pozitivní momenty, něco, co vás zaujalo?

Protektorát chápu jako období, kdy byl národ v útlaku. Je dobré si uvědomit, že to nemusela být temná doba pro všechny. Mnoho lidí ve strachu přežívalo, podobně jako v jiném období totality, nedívali se nalevo napravo a v podstatě normálně fungovali. Někteří se zapojili víc, někteří míň a nejstrašnější bylo, že to všechno zastřešoval zvrácený systém.

S Benem Tučkem, Robertem Geislerem a především režisérem Markem Najbrtem spolupracujete dlouhodobě. V čem vám vyhovuje jejich styl? Po těch letech společné práce - konzultují s vámi od začátku např. scénář nebo náměty dalších filmů?

Hlavně jsme přátelé. Dlouhodobá spolupráce znamená zkušenost, dobře známe své přednosti i slabosti. To se pochopitelně a myslím, že pozitivně, odráží na stylu naší práce. Látku předem příliš nekonzultujeme, kluci píší rovnou tak, že je ze scénáře čitelná naše obrazová estetika, kterou dlouhodobě pilujeme.

Zůstal vám v hlavě z realizace Protektora nějaký dominantní dojem nebo zážitek?

Hodně na mě zapůsobilo natáčení v dobově autentických prostředích, například v Petschkově paláci, kde bývalo velitelství gestapa, nebo scény odchodu do transportu na bývalém Radiotrhu naproti Veletržnímu paláci.

Jana Plodková (rozhovor)
obrazek
Jak vidíte svou postavu Hany?

Hana je mladá, krásná, velmi tolerantní žena, která si ovšem nebere servítky, pokud již o něco jde. Před příchodem Němců si naplno užívá své kariéry, po jejich příchodu se z ní stává z dnešního pohledu lehkomyslná buřička, nepřipouštějící si nebezpečí, které jí hrozí každý den. Raději zavře oči, než aby viděla skutečnost.

Hana na začátku filmového příběhu zažívá vrchol své kariéry prvorepublikové hvězdy stříbrného plátna... Jak náročná byla příprava na tuto roli z hlediska dobových specifik?

Nijak zvlášť náročná nebyla. Snažila jsem se vidět co nejvíce hraných filmů z 30. - 40. let, abych měla nějaké povědomí o tehdejším jiném stylu herectví, což se, doufám ukázalo, když jsme točili scénu Hany a Fantla (kterého hraje Jiří Ornest). Jinak jsem přečetla veškerou dostupnou literaturu, ať už faktickou, či životopisy hvězd, abych se částečně přiblížila jejich vnímání tehdejší situace.

Ve filmu střídáte tmavé vlasy s blond parukou. Provází odlišnou barvu vlasů také nějaké specifické pocity?

Určitě. Zářivá blond byla ztělesněním divy, šarmu, naopak v barvě hnědé jsem se cítila nenápadně, takřka neviditelně.

Vašeho osudového muže hraje Marek Daniel, váš bývalý kolega z HaDivadla. Byla spolupráce o to snazší?

Byla jsem velmi šťastná, když jsem se dozvěděla, že Emila hraje Marek. Spadl mi tím velký kámen ze srdce, protože jednak jsem okamžitě přestala myslet na intimní scény jako na jeden velký stud a jednak jsem z divadelní zkušenosti věděla, že v Markovi budu mít velkou oporu a dobrého hereckého partnera. Což je pro mě velmi důležité.

Hana je pro vás první velkou filmovou rolí. Měla jste prostor na improvizaci - vstupovala jste do realizace svými nápady?

Chvílemi jsem se o to snažila, ale kluci to všechno měli tak skvěle připravené, že nebylo potřeba vymýšlet něco navíc.

Jde o vaši první spolupráci s režisérem Markem Najbrtem, nemýlím-li se, vybral si vás na základě konkurzu. Čím vás na první pohled nabídka a scénář zaujaly?

Ano, jde o naši první spolupráci a doufám, že ne poslední. Když jsem si přečetla pouhou synopsi, věděla jsem, že je to přesně to, co chci dělat. Už jenom tehdejší doba, silný a hlavně inteligentní příběh, se pro mě staly jasným důvodem proč do toho jít. A navíc mě tvůrci naprosto dostali tím, že první casting probíhal v kostýmech a líčení. Nebylo k tomu co dodat.

Zůstal vám v hlavě z natáčení Protektora nějaký dominantní dojem - pocit - zážitek... ať už úsměvný, nebo smutný?

Celé natáčení bylo tak skvělé, že jediné, na co občas myslím, je, že mi chybí. Nedávno, když jsme s Markem fotili plakát k filmu a opět měli na sobě kostýmy a já i paruku, hned jsme říkali: Pojďme si dát ještě třicet dní!

Jste výborná divadelní i filmová herečka, což nebývá vždy pravidlem. Kde se cítíte přece jen o něco lépe - na divadelních prknech, nebo před filmovou kamerou?

Každé má svoje. Oboje mě neskutečně baví. Ale to hlavní, co rozhoduje o tom, zdali budu preferovat to či ono, je dotyčný člověk, se kterým mám na daném projektu pracovat.

Marek Daniel (rozhovor)
obrazek
Jak vidíte svou postavu Emila?

Můj hrdina je netypický hrdina. Můj hrdina je tak trochu sráč, který se pohybuje při zdi. Až když je úplně zatlačen do kouta, zachová se odvážně, jako hrdina. Otázkou je, jestli je to z přirozeného hrdinství, nebo z lásky... asi zafunguje všechno dohromady. I když prvotně jedná emotivně, ve filmu se to projevuje konkrétními skutky. Dostává se do situace, kdy je okolnostmi a vyhrocenou dobou dotlačen reagovat. Válku jsem nezažil, tak jsem o charakteru Emila přemýšlel na pozadí jiných souvislostí - chování lidí za bolševika. Tehdy byla řada lidí ve straně z nejrůznějších důvodů, třeba kvůli dětem, aby se dostaly na vysokou školu a podobně, ale když pak došlo na lámání chleba, postavili se na náměstí a každý svým způsobem bojoval za svobodu. Myslím, že lidé v podobných extrémních situacích reagují ve všech dobách stejně.

Emil je profesí rozhlasový reportér. Velmi věrně působí váš způsob rozhlasové mluvy - volba výrazových prostředků, dikce... Jak náročná byla příprava?

Samozřejmě jsem se před natáčením snažil absorbovat alespoň zprostředkované dojmy z té doby. Četl jsem knížky, koukal na dobové dokumenty, poslouchal autentické rozhlasové nahrávky - ty na mě zapůsobily dost silně. Když člověk slyší reportéra, jak čte nebo odříkává naučené věty a je za tím cítit příšerný strach, aby neudělal chybu a neodnesl to on a jeho rodina. Některé příběhy jsou opravdu děsivé. Poslouchal jsem hlavně dobové zvukové dokumenty, abych se naučil používat způsob mluvy typický pro tehdejší rozhlasové reportéry.

Jak se vám hrálo v dobových kostýmech?

Výborně. Svým designem se mi období třicátých let moc líbí...

Vaši manželku Hanu, osudovou ženu, hraje Jana Plodková, vaše bývalá kolegyně z HaDivadla. Byla spolupráce o to snazší?

S Janou se mi hraje moc dobře, protože je talentovaná a přizpůsobivá momentálním situacím, což je skvělá kombinace především v divadle, ale i ve filmu. Mě nebaví hrát pořád stejně, stejně jako střídám nálady já, střídá je i moje postava. Ve filmu se to projevuje v detailech.

Emil je pro vás první velkou filmovou rolí. Měl jste prostor na improvizaci - vstupoval jste do realizace se svými nápady?

Režisérovi Marku Najbrtovi záleží na co nejpřirozenějším, civilním projevu. Vybízel nás, abychom si dialogy, bude-li to zapotřebí, přizpůsobili. Ale nebylo to moc třeba, scénář je skvěle napsaný.

Zůstal vám v hlavě z natáčení Protektora nějaký dominantní dojem nebo pocit?

Ano, zůstal. Stýská se mi. Bylo to hezké setkávání a náramná pohoda, i když se někdy nestíhalo. Spolupráci s Markem Najbrtem bych přál všem svým kamarádům-hercům. Čím jsem vzdálenější od této práce, tím víc si uvědomuji, jak je obecně pro film velmi důležité hledat herce a naturščiky. Takže můj velký obdiv patří Kateřině Oujezdské, protože „loví ve vodách”, kde by spoustu jiných lidí, kteří dělají casting, vůbec nelovilo. A v neposlední řadě je tu produkční společnost Negativ, která dělá filmy, jako je Protektor, a shání na ně peníze. A nejen na hrané filmy, ale i dokumenty. Možná to zní pateticky a sentimentálně, ale opravdu mi po této zkušenosti takové myšlenky probíhají hlavou.

Martin Myšička (rozhovor)
obrazek
Jakou úlohu sehrává vaše postava Franty ve filmovém příběhu? Jak byste ji charakterizoval?

Franta je vlastně hrdina, člověk, který se neohnul, a taky proto jako jeden z prvních špatně skončil. I když nutno dodat, že on možná ani hrdinou být nechtěl. Pro něj bylo prostě nepřijatelné rezignovat, podřídit se vnucené moci a potlačit svou vnitřní morálku. Ale on přitom nepodnikl žádný velkolepý čin. Na černou listinu gestapa se dostal za nějakou provokaci (možná i maličkost) a už nebylo návratu. Byl zatčen a pak za nejasných okolností propuštěn. A než aby kolaboroval, aby si odčinil to, co si „nadrobil“, udělal raději další a vlastně zoufalý čin, který se prakticky rovnal sebevraždě.

Byla příprava na roli v dobovém filmu z vaší strany zevrubnější než obvykle?

Režisér Marek Najbrt nám dal dobové nahrávky rozhlasových reportérů, abychom je ještě s Markem Danielem trochu do sebe nasáli. Jeho záměr byl, abychom jako reportéři měli hlas částečně dobově stylizovaný. A v kontrastu s tím jsme pak zase v jiných scénách mluvili normálně. Také jsem se díky natáčení dostal k mnoha fotografiím i několika dokumentům z protektorátu a heydrichiády. A musím přiznat, že bylo pro mne těžké, vciťovat se do osudů lidí, kteří v tom žili. My si proti nim žijeme ve vatičce.

Co vás při prvním čtení scénáře zaujalo?

Bylo to napínavé čtení. Zároveň to však byl velmi zajímavý pohled na onu dobu. Bylo velmi silné jít s hrdiny filmu a sledovat, jak vnější okolnosti nekompromisně určují jejich osudy. Jak jsou všichni neustále tlačeni k velmi těžkým rozhodnutím a jak z toho nelze utéct ani se nelze nikam schovat. Neustále vším prosakovala otázka: Co všechno je kdo schopen obětovat, zapomenout či opustit, aby se zachránil?

Je vám lidsky bližší Franta, který bojuje proti zlu bez kompromisů, nebo Emil s jeho vypočítavým koketováním s nepřítelem, omlouvaným snahou ochránit manželku?

Pro mne klíčová otázka filmu je: Je něco důležitějšího než samotný život? Čeho všeho jsem schopen a ochoten se vzdát, abych si zachránil svou kůži? Existují pro mě nějaké hodnoty, které prostě není možné opustit, a v situaci „buď - anebo“ bych raději volil smrt? To jsou otázky, jaké jsem si díky osudům Franty a Emila kladl. Myslím si, že takové hodnoty, cennější než život, skutečně existují. A velice obdivuji lidi, kteří tváří v tvář tragickému rozhodování neopustí to nejčistší v sobě i za cenu nejvyšší oběti. Zároveň si však uvědomuji, že pud sebezáchovy je asi ze všech ten nejsilnější.

S tvůrci Protektora jste se při realizaci filmu sešel poprvé. Jak se spolupracuje s trojicí autorů?

Znám se s nimi již několik let a navíc se mi velmi líbil jejich předchozí film Mistři, takže jsem o spolupráci velice stál. Casting se táhl poměrně dlouho, už jsem se smiřoval s tím, že v Protektorovi nebudu. O to větší radost jsem měl, když mě do projektu nakonec přizvali. Se všemi třemi jsem se během natáčení potkával. A bylo to velice příjemné setkávání. S Markem při režii, Robert hrál mého kolegu z rozhlasu, takže jsme se potkávali i jako herci. A Ben točil film o filmu, byl tedy také často na natáčení. Fakt, že jsem se na place potkával s autory, mělo tu výhodu, že jsem si s nimi mohl poměrně často povídat o mé postavě i o filmu vůbec, což bylo velmi inspirativní. Vlastně jsem je jednou zažil přímo při práci. Při natáčení jedné scény ze studia rozhlasu Marek zjistil, že by měl Franta ještě říci nějakou větu, která nebyla v textu. Tak povolal Bena, ten během chvíle vytvořil tři verze, Marek s Robertem vybrali tu nejlepší, a pak jsme to natočili. I když já vlastně nevím, jestli tam ta věta nakonec zůstala.

Zůstal vám v hlavě z natáčení Protektora nějaký dominantní zážitek?

Dominantní zážitek pro mne je, že to byla skvělá práce s velice milými a příjemnými lidmi a zároveň profesionály na svém místě. Kéž by takové práce bylo více!

V Dejvickém divadle jste nedávno režíroval divadelní hru Krajina se zbraní. Ovlivňuje tato zkušenost vaši hereckou práci?

Zjistil jsem, že ano. Režírování mne průběžně nutilo k tomu, abych si mnoho věcí ohledně budování inscenace pojmenoval. Tato zkušenost se mi vlastně stala zpětnou vazbou mého hraní. I když jsem se nedíval na sebe, ale na kolegy herce, tak jako bych připomínkoval sám sebe. Dnes díky tomu mnohem více vidím do „herecké kuchyně“. To znamená, že sám sebe usvědčuji, kdy nejsem zcela konkrétní a hraji obecně, anebo kdy mne už převálcovala rutina….

Klára Melíšková (rozhovor)
obrazek
Jakou úlohu sehrává vaše postava Věry ve filmovém příběhu? Jak byste ji charakterizovala?

Věra pracuje jako asistentka v rozhlase. Snaží se těžkou dobu protektorátu nějak přežít, ale zároveň si chce i užívat. Nikomu neubližuje ani výrazně nepomáhá. Důležitou roli v jejím životě hrají muži. Podvědomě a možná i vědomě hledá „nejsilnějšího“ samce, až ho bohužel najde.

Byla příprava na roli v dobovém filmu z vaší strany zevrubnější než obvykle?

Nebyla. Vybavila jsem si filmy pro pamětníky nebo dokumentární filmy z té doby.

Co vás při prvním čtení scénáře zaujalo?

Při prvním čtení jsem se soustředila jenom na svoji roli. Zajímalo mě, kolik mám replik...

S tvůrci Protektora jste spolupracovala na jejich prvotině - Mistrech. Protektor je jejich druhým společným filmem. Zaznamenala jste v jejich přístupu, nárocích na herce nějakou změnu?

Vše vyplývá už ze samotného tématu filmu. Protektor je mnohem závažnější. Scény, dialogy byly náročnější jak obsahově, tak způsobem hraní.

Na jevišti, především Dejvického divadla, jste odehrála dlouhou řadu postav v nezapomenutelných představeních. Přesto prestižního profesního ocenění, Českého lva, se vám dostalo za film Mistři - první větší roli na poměrně krátkém seznamu vaší filmografie. Přemýšlela jste, proč tomu tak je?

Nepřemýšlela jsem o tom. Takhle nelze uvažovat. Řekla bych, že to byla velká klika.

Kde se vy sama cítíte lépe, jistěji - před „živým“ publikem na jevišti nebo před neosobní filmovou kamerou?

Zajímá mě obojí. Možnost ovlivňovat představení v každém momentě hry. Před kamerou se pokusit dát všechno do každého záběru.

Zůstal vám v hlavě z natáčení Protektora nějaký dominantní dojem nebo zážitek, ať už úsměvný, nebo smutný?

Každý den na natáčení jsem si velmi užívala. A zjistila jsem, jak mě ta práce hrozně baví.

Jan Budař (rozhovor)
obrazek
Role Kolegy je nesrovnatelně menší než klíčový alkoholik Bohouš, za kterého jste získal další sošku Českého lva v prvním filmu tvůrců Protektora - Mistrech. Co vás lákalo na další spolupráci?

Já jsem moc chtěl hrát roli hlavní, což bohužel nevyšlo. Ale ten scénář je tak vynikající, že jsem skousnul svoji přirozenou ješitnost a zahrál Markovi v tom filmu v podstatě takovou větší komparsní roli. Já bych mu v tom filmu zahrál i dveře, jen abych mohl být u toho, protože si myslím, že ten film bude moc krásný. Marek je z těch režisérů, kteří mají velký talent, velkou umanutost, pečlivost a zároveň zdravé pochybnosti a s takovými režiséry je radost se setkávat.

Jak vidíte vaši postavu Kolegy ve filmovém příběhu? Jak byste ji charakterizoval?

Role je opravdu nepříliš obsáhlá, to je vidět i z toho, že jí říkáme Kolega, i když ten člověk má určitě nějaké jméno. A já bych začal tím, že vám ho prozradím. Jmenuje se Oldřich Smrž a vypracuje se díky poryvům doby strachu hodně vysoko - a pak toho bude hodně litovat.

Byla příprava na roli v dobovém filmu z vaší strany zevrubnější než obvykle?

Moje příprava nebyla tentokrát veliká. Spočívala v tom, že jsem si naposlouchal dobové nahrávky reportérů, protože Oldřich touží být slavným reportérem.

Vaše filmografie je pestrá výčtem filmů i režisérů, s nimiž jste spolupracoval. Lze srovnávat?

Určitě, ale mě to moc nebaví. Je to myslím trochu zbytečná práce, protože každý všechno pořád srovnává jinak, takže to není a ani nemůže být nikdy úplně srovnaný...!

Zůstal vám v hlavě z natáčení Protektora nějaký dominantní dojem, pocit nebo zážitek, ať už úsměvný, nebo smutný?

Hlavně se těším, až ten film uvidím. Těším se moc. A těším se, až budu moct říct Markovi Danielovi, jak je v tom filmu skvělý, protože on je skvělý herec a tímto ho zdravím.

Jiří Ornest (rozhovor)
obrazek
Jak vidíte postavu Fantla ve filmovém příběhu? Jak byste ji charakterizoval?

Arnošt Fantl by měl být jakýsi sukus (zahuštěná šťáva) prvorepublikových filmových hvězd. Jeho věková kategorie se označovala slovem seladon. Obletoval sotva zletilé dívenky a tvářil se jako jejich ochránce.

Byla příprava na roli v dobovém filmu z vaší strany zevrubnější než obvykle?

Příprava byla zevrubnější a hlavně delší. Například jsem si musel nechat narůst vlasy. Přesto mě ta práce těšila.

Zkusil jste někdy domyslet další osud Fantla po nezdařené emigraci?

Raději nedomýšlet. Čistě mezi námi, na happy end to nevypadá.

Co vás při prvním čtení scénáře na příběhu Protektora zaujalo?

To, jak chlapci poctivě zkoumají, proč se člověk stane kolaborantem. Bez moralizování, ale taky bez relativizace. Vlastně s tím jedině možným přístupem: Jak bych se v podobné situaci zachoval já?

S tvůrci Protektora jste spolupracoval i na jejich prvotině - Mistrech. Protektor je jejich druhým společným filmem. Zaznamenal jste v jejich přístupu, nárocích na herce nějakou změnu, posun?

Ne, myslím, že se moc neposunuli, když mi nabídli spolupráci ještě jednou.

Jste umělecky všestranná osobnost. Ovlivňují například vaše praktické zkušenosti režiséra hereckou práci? Měl jste tendenci občas mladým tvůrcům Protektora radit?

Neradím. Buď nařizuji, nebo poslouchám. Občas, když to stojí za to, přemlouvám.

Jaké jsou vaše aktuální pracovní plány?

Nic nedělat!

Tomáš Měcháček (rozhovor)
obrazek
Jakou úlohu sehrává vaše postava bývalého studenta a nyní promítače Petra ve filmovém příběhu? Jak byste Petra charakterizoval?

Petr je mladý, inteligentní, krásný a klímovsky bezstarostný muž, kterému se jeho románek s hlavní hrdinkou vymkne z rukou.

Jaká byla příprava na roli v dobovém filmu z vaší strany?

Četba filosofických a esoterických statí Břetislava Kafky a medicínských skript, exeperimentování s opiem a s filmy pro pamětníky.

Co vás při prvním čtení scénáře na příběhu Protektora zaujalo?

Že mi ho někdo dal k přečtení.

S tvůrci Protektora jste spolupracoval poprvé? Jak k tomu došlo?

Kateřina Oujezdská mi několik let vyprávěla o krásné roli v jednom filmu. A pak mě jednou pozvala na kamerové zkoušky. Tam jsem se dostavil a došlo k tomu.

Nemýlím-li se, jde o vaši první výraznější filmovou roli. Jak na ni budete vzpomínat?

Doufám, že na ni nebudu vzpomínat jako na svoji poslední výraznější filmovou roli.

Zůstal vám v hlavě z natáčení Protektora nějaký dominantní dojem - pocit - zážitek... ať už úsměvný, nebo smutný?

Spěch - v kontrastu s Markovým klidem. Cesty z letiště a na letiště. Rozsekaný špagety se šunkou a kečupem k snídani. Jednotliví lidé. Automotoklub.

Jaké jsou vaše aktuální pracovní plány?

Hraní mé komediální show HISTORY OF CZECHS IN 68 MINUTES, hraní s NIE v Edinburgu, Norsku, Rakousku, Německu i u nás. Cesta nákladní lodí do Karibiku a zkoušení nového představení. Psaní článků, divadelních her, pohádek pro pětileté.

Sandra Nováková (rozhovor)
obrazek
Jakou úlohu sehrává vaše postava Kristy ve filmovém příběhu?

Krista je mladá ambiciózní novinářka vstupující do příběhu ve chvíli, kdy se Emil stává populárním ve své profesi rozhlasového reportéra. Krista se do Emila bezhlavě zamilovává v podstatě hned po jejich prvním setkání, kdy s ním přijde napsat rozhovor. Nejpozoruhodnější na úloze Kristy v celém příběhu je forma její lásky k Emilovi. Jde o velice silný cit, který v podstatě pohltí veškeré její racionální uvažování. Její láska k Emilovi se stává přes svoji grotesknost velice nebezpečnou.

Byla příprava na roli v dobovém filmu z vaší strany zevrubnější než obvykle? Líbilo se vám být prvorepublikovou novinářkou dámského magazínu?

Vzhledem k dokonalé připravenosti režiséra Marka Najbrta a jeho jasné představě o charakteru všech postav stačilo už jen citlivě plnit jeho příkazy. Snad jen mluvě jsem musela věnovat víc pozornosti než obvykle. Se svou pražštinou mám tendenci šumlovat, takže jsem si musela dát pozor na výslovnost a intonaci.

Krista ve své naivitě bezelstnou upřímností, jenže osudově, přispěje k završení osudů hlavních hrdinů. Zažila jste něco podobně fatálního i v reálném životě?

Díkybohu se v mém životě nic tak fatálního neodehrálo. Přesto mám ale jednu hořkou vzpomínku na reakci a následné jednání člověka, s nímž jsem byla ve vztahu a vztah jsem se rozhodla ukončit. Zpětně mi dochází, že mé rozhodnutí přišlo v tu nejzazší chvíli.

Co vás při prvním čtení scénáře na příběhu Protektora zaujalo?

Nevím jestli to bylo zaujatostí, že jsem roli získala, ale abych pravdu řekla, nejvíc mě zaujala postava Kristy. Její vyšinutost projevující se vlastním vykonstruováním vztahu, který ve skutečnosti neexistuje, byl pro mě jako pro herečku velice atraktivní předlohou.

Doba Protektorátu je vnímána jako doba temná. Myslíte, že příběh z té doby může přitáhnout dnešní mladé diváky do kina?

Ačkoliv netuším, do jaké míry bude toto téma pro mladé publikum atraktivní, upřímně doufám a přeji si, aby jakékoliv zpracování této tragické doby (ať už filmové, dokumentární, literární, nebo divadelní) budilo nejenom v dnešních mladých lidech, ale i v příchozích generacích velký zájem a formovalo v nich takový postoj, aby se už nikdy podobná etapa v našich dějinách neopakovala.

S tvůrci Protektora jste spolupracovala poprvé?

Nebylo to poprvé. Spolupracovala jsem s nimi na jednom díle Kinetické encyklopedie všehomíra, což byl hraný dokument v hlavních rolích s Pavlem Liškou a Markem Danielem. Byla to velice tvůrčí a plodná práce, na kterou s láskou vzpomínám. Takže když jsem se dozvěděla o svém vítězství v konkurzu na film Protektor, měla jsem velikou radost, jelikož kvality a talent těchto tvůrců mi byly známy.

Zůstal vám v hlavě z natáčení Protektora nějaký dominantní dojem?

Moc ráda jsem si po dlouhé době zase zahrála v dobovém příběhu. Když opomenu ty tři hodiny strávené v maskérně před každým natáčecím dnem, které byly samozřejmě nezbytné k tomu, aby se naše rysy současnosti přeměnily v uvěřitelné postavy první republiky, bylo skutečně osvěžením hrát v takovéto kostýmní stylizaci. Zřetelně totiž pociťujete, jak za vás kostým i make-up odvádí polovinu práce a ulehčuje vám vžití se do role.

Jaké jsou vaše aktuální pracovní plány?

V srpnu přichází do kin romantická komedie z golfového prostředí Veni Vidi Vici, kde hraji velice pozitivní roli Terezky. Takže se těším na premiérovou šňůru po českých městech i na to, že mě po dlouhé době diváci uvidí v kladnější poloze. Počátkem srpna taky končí prázdninová pauza seriálu Ordinace v růžové zahradě 2, vypadá to tedy, že srpen pro mě bude poněkud hektickým měsícem. V září se těším na přípravu dalšího Barování, které už čtvrtým rokem uvádíme s Filipem Rajmontem v kavárně Carpe Diem. Tam nás pravidelně ctí svým účinkováním velká řada neuvěřitelně talentovaných kamarádů (jako např. Ondřej Brzobohatý, Tomáš Klus, Kryštof Michal, Martha Issová, Jakub Prachař, Jan Maxián, Vojta Dyk, Eliška Fajcová a mnoho dalších).

Simon Schwarz (rozhovor)
obrazek
Výčet vašich filmových a televizních rolí je dlouhý, ve své vlasti jste známým a úspěšným hercem. Proč jste se rozhodl přijmout malou roli důstojníka gestapa v novém českém filmu?

Nerozlišuji, o jak velkou roli jde, ale jak zajímavý herecký úkol přináší. Někdy může být menší role zajímavější než ta větší. Můj výběr závisí na možnosti vytvářet nový charakter, postavu.

Jak hodnotíte spolupráci s mladými tvůrci Protektora?

Byla to skvělá zkušenost pracovat s mladými nadšenými talenty.

Protektor se odehrává v temné, bezvýchodné době protektorátu a druhé světové války. Myslíte, že příběh z těchto časů může přitáhnout dnešní diváky do kina?

Už Alfred Hitchcock řekl: „Existují tři věci, které potřebujete pro dobrý film: dobrý scénář, dobrý scénář a dobrý scénář.“ Je velmi důležité připomenout mladé generaci toto téma. Už z toho důvodu, aby se to nikdy neopakovalo.

Jaká byla vaše příprava na roli v tomto dobovém filmu?

Jakmile se obléknu do kostýmu, jsem v roli!

Zůstal vám v hlavě z natáčení Protektora nějaký dominantní zážitek?

Bylo strašidelné vidět za úsvitu procházet pražskými ulicemi komparz v nacistických uniformách...

Přijedete se do České republiky na Protektora podívat?

Pokud čas dovolí, rád.

Jaké jsou vaše aktuální pracovní plány?

Právě natáčím v Číně dětský film pro „velká plátna” a na podzim budu pravděpodobně pracovat na rakouské road movie.

Podobné filmy

Osobní strážce
(The Bodyguard) Osamělý Kevin Costner se uvolil, že bude osobním strážcem populární zpěvač...
dnes 16.55
Nova
Špinavá hra
(Play Dirty) Dva muži mohou zastavit Hitlera v severní Africe. Britský válečný film s Mich...
dnes 20.00
ČT2
Pepa
Podpantoflák Pepa v podání Michala Suchánka se rozhodne změnit svůj život na úplném sklonk...
dnes 20.00
Nova Cinema
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Sobota 6. 3. 2021 Svátek má Miroslav
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz