Psí poslání

Během pěti desetiletí nás jeden hlas, hlas neúnavného psa, zavede na strhující a povznášející cestu, na které promlouvá k srdci všech lidí, kteří kdy milovali nějaké zvíře. Přestože se během těch let postupně reinkarnuje do několika psů různých ras, je to jeho pevné pouto se spřízněnou duší jménem Ethan, které přenáší a inspiruje jednoho psa na jeho cestě za nalezením vlastního poslání a skutečného smyslu existence a pro svého chlapce. V roce 1962 osmiletý Ethan Montgomery a jeho matka zachrání štěně zlatého retrievera, kterého objeví zavřeného v přehřátém autě. Navzdory výhradám Ethanova otce přijmou štěně do rodiny, dají mu jméno Bailey a začíná celoživotní přátelství.

<>Obrázek nenalezen<> Ethan má Baileyho plně na starosti - krmí štěně, chodí ho venčit a cvičí ho a také ho učí nezapomenutelné kousky. Když se Ethan dostává do věku teenagera, poprvé se romanticky zamiluje do půvabné a dobrosrdečné Hannah, a stále zůstává se svým nerozlučným a věrným kamarádem Baileym.

Po zranění, které znamenalo konec jeho fotbalové kariéry, a otřesném rozchodu s Hannah, míří Ethan na vysokou školu a začíná další životní etapu. Nemůže vzít Baileyho s sebou a musí nechat svého věrného společníka doma. Když je pryč ve škole, stárnoucí Bailey onemocní a Ethan dorazí k veterináři právě včas, aby mohl dát svému příteli poslední sbohem. Ethan je naprosto zoufalý.

Zrovna když si myslíme, že to je konec jejich vzájemného pouta… Bailey se znovuzrodí v těle Ellieho, německého ovčáka, K-9 u zásahovky chicagského policejního oddělení. Nikdo není tímto zvratem událostí překvapen víc, než ´štěně radostně vrtící ocasem, které dobře ví, že je stále Ethanův nejlepší přítel. V dalších reinkarnacích uvidí diváci Baileyho jako Velškorgiho jménem Tino, potom jako křížence australského ovčáka a bernardýna Buddyho.

Přestože si Bailey není jist, proč se jeho duše znovu a znovu vrací, aby prožíval nová dobrodružství, zjistí, že jeho opakované návraty do života jsou pro jeho chlapce mnohem důležitější, než by si kdy dokázal představit.

O produkci

Radostná představa:
Jaké je psí poslání?

Po vydání v roce 2010 slavil román „Psí poslání“ po celém světě obrovský úspěch u čtenářů z řad milovníků zvířat, které okouzlil jeho láskyplný, hluboce dojemný a vtipný pohled na to, co si o nás naši zvířecí společníci myslí a na jejich pravé poslání. Kniha se držela více než rok na seznamu nejprodávanějších knih deníku New York Times, byla přeložena do více než 20 jazyků a vydána ve 29 různých zemích celého světa. Zrodilo se dokonce její neméně úspěšné pokračování, „Psí cesta“, které vyšlo v roce 2012.

Autor obou knih, W. Bruce Cameron, je známý jako autor obsáhlého humoristického bestselleru „8 jednoduchých pravidel“. Australská veřejnoprávní mediální společnost ABC natočila na motivy knihy velmi oblíbený sitkom, ve kterém hlavní role ztvárnili zesnulý John Ritter a Katey Sagalová a poprvé se v něm světu představila Kaley Cuocoová ze seriálu Teorie velkého třesku.

Cameron se rozhodl napsat tento román, když se žena, se kterou chodil, vyrovnávala se zármutkem ze ztráty svého psa. Ke své inspiraci dodává: „Jeli jsme po dálnici 101 podél kalifornského pobřeží a její zármutek mě trápil. Z ničeho nic, jako bych ho stáhnul z internetu, mě napadl příběh o psu, který vlastně nezemře, ale zrodí se znovu a znovu a vyvine se u něj pocit, že by důvodem jeho opakovaného znovuzrození mohlo být nějaké vyšší poslání.“

Pasažérka, kterou Cameron utěšoval, byla jeho příští manželka a zároveň jedna ze spoluautorek scénáře k filmu Psí poslání Cathryn Michonová. Michonová na ten den s láskou vzpomíná: „Cestou do Bay Area v San Francisku jsme se zastavili na latte a když jsem se vrátila do auta, Bruce mi řekl, že mi musí vyprávět jeden příběh… a že to bude jeho další kniha. Vyprávěl mi ten příběh plných 90 minut a než skončil, plakala jsem jako malá holka.“

Než se pustil do psaní románu, Cameron věnoval spoustu času pozorování vzájemné interakce psů a analýze jejich chování. Spisovatel vysvětluje: „V přípravné fázi jsem nečetl knihy o psech, za mnohem důležitější jsem považoval chodit do parku, kde se venčí psi, a sledovat jejich chování. Z lidského hlediska mají psi zmatenou sociální strukturu. Dva psi budou nejlepší přátelé, ale když se k nim přidá třetí pes, okamžitě se změní dynamika jejich vztahu.“ Směje se. „Je to desetkrát horší než na střední škole.“

Podle autora příběhu bylo nejtěžší příběh příliš nekomplikovat: „Píši o psovi a pes nepřemýšlí ve složitých metaforách. Psí myšlení se do značné míry omezuje na podstatná jména a jen v malé míře na slovesa. Jeho slovní zásoba je omezena na přibližně 40 či 50 slov a já jsem chtěl svůj příběh napsat z perspektivy skutečného psa, ne psa, který rozumí angličtině.“

Producent Gavin Polone četl román „Psí poslání“ ještě před jeho redakčními úpravami a na žádost Camerona a Michonové se ujal závěrečné fáze před jeho vydáním. V této době román upoutal pozornost produkční společnosti Amblin Entertainment. „Chtěli jsme najít producenta, který by se postaral o převedení knihy do filmové podoby, a Gavin má skvělou reputaci jako ochránce zájmů spisovatelů, a proto jsme mu tu knihu poslali.“, prozrazuje Cameron. Pro zfilmování potřebovali najít vynikajícího režiséra, který by myslel stejně jako oni a měl stejný cíl.

S přihlédnutím k Hallströmově dosavadní filmové tvorbě a jeho režii filmu společnosti Amblin Entertainment, tehdy DreamWorks, Láska na kari se jednomyslně shodli, že zfilmování románu se do lepších rukou nemohlo dostat. Režisér prohlašuje, že není náhoda, že ho toto téma přitahovalo: „Už v minulosti jsem natočil dva filmy o psech - Můj život jako pes a Hačikó - příběh psa - takže toto je můj třetí příběh o psech. Pokud člověka zajímají outsideři a emoce, které lidem připadají iracionální, určitě se vžije do pocitů psa a jeho života.“

Zatímco Cameron a další spoluautoři scénáře museli vytvořit pravidla příběhu - z hlediska psího myšlení a toho, co dokáže zpracovat, Hallström musel zachovat logiku věcí… v tom, co by někteří mohli označit jako nelogický pohled. „Nakonec jedno z našich pravidel bylo, že pes nemůže mluvit přímo na kameru.“, vysvětluje Hallström. „Formou vyprávění jsou do psího myšlení vloženy lidské prvky a kvůli filmu jsem se stále víc a víc musel přemýšlet o reinkarnaci… kdo ví. Důležité je být otevřený magické možnosti, že ve vesmíru se děje něco, co dosud nedokážeme vysvětlit.“

Hallström cítil, že jeho nejdůležitější úkol jako režiséra je reálně podat výkony herců a psů. Nechtěl nic stylizovat ani použít komediální prvky. „Chtěl jsem autentické vyznění s minimálním zasahováním do příběhu, který bude vycházet se skutečných emocí psů i lidí. Byla to zábavná výzva.“