Red 2

Bývalý agent Frank Moses žije poklidný život po boku své přítelkyně Sarah a status nebezpečného důchodce hodil za hlavu. To se mu taky daří, dokud se neobjeví paranoidní kamarád Marvin. Je jasné, že události brzy naberou rychlý spád. Po Frankovi, který je i nadále na listině stíhaných osob, jdou vládní agent a najatý korejský zabiják. Aby toho nebylo málo, do hry se vrací i Victorie, kterou si zase na Franka najala britská špionážní rozvědka MI6. Frank, Sarah a Marvin budou mít opět plné ruce práce. Do cesty se jim ještě postaví dávná Frankova láska ruská agentka Katja a především geniální fyzik a padouch profesor Bailey, který se chce za pomoci vysoce účinné bomby pomstít za své dlouholeté věznění. Chtějí-li agenti zachránit svět a zůstat přitom na živu, nezbývá jim nic jiného, než se spolehnout na svou vynalézavost, důvtip i na trochu toho dynamitu.

Produkční informace

Bývalý agent CIA Frank Moses bojoval celý život s padouchy. V boji muže proti muži, diplomatických intrikách a skákání z pohybujících se předmětů je jako ryba ve vodě. Když však přijde na vztah se Sarah Rossovou, ztrácí pevnou půdu pod nohama.

Frank je s poklidným životem agenta ve výslužbě spokojený, Sarah však znepokojuje, že už několik měsíců nikoho nezabil. Cítí, že jejich vztah začíná být stereotypní. Chce do jejich společného života vnést trochu dobrodružství, romantiky a nebezpečí.

Sarah je odhodlaná splnit si přání „být jednou z nich“ a Frank zjišťuje, že udržet si přítelkyni stojí mnohem víc úsilí než ji získat a že zachraňovat svět je možná těžká práce, ale mít vztah je mnohem těžší.

O natáčení

Tvůrci si byli vědomi toho, že aby udrželi komediální tón příběhu, musejí se v první řadě zaměřit na akci a dobrodružství. Teprve v kontextu akčních scén se totiž „obavy postav, které jinak působí směšně, stanou uvěřitelnými,“ říká režisér Parisot. „Red 2 má strukturu akčního filmu, ale postavy jsou komediální, protože uprostřed extrémního násilí řeší absurdní problémy.“

Film je plný exotických lokací, fascinujících automobilových honiček ulicemi Paříže a akčních scén, ve své podstatě je to však film o mezilidských vztazích, o tom, jak těžký má tajný agent úděl, a o tom, jak se Frank snaží udělat správnou věc a ochránit svou křehkou porcelánovou panenku, zatímco ona touží po pravém opaku a v Marvinovi nachází spojence.

„Frank neví, co si počít s obyčejným vztahem, a Marvin nešetří radami. Přitom je vysoce pravděpodobné, že o tom sám nic neví,“ říká Willis.

„Platí tu staré rčení, které praví, že i rozbité hodiny ukazují správný čas dvakrát denně. Marvin je s největší pravděpodobností v otázce vztahů neschopný a veškeré znalosti nejspíš vyčetl v příručce. Neumím si představit Marvina v nějakém vztahu,“ poznamenává Malkovich.

Mnohem sofistikovanější a zasvěcenější úhel pohledu poskytuje v tomto směru Frankovi Victoria. Směšovat práci s milostnými vztahy je její parketa. „Myslím, že Victoria do jisté míry řídí Frankův citový život,“ říká Helen Mirrenová, která se znovu objevuje v roli Victorie. Marvin možná Frankovi radí, ale Frank dá na Victorii. „Je až zvráceně vyrovnaná. Ví, že může kdykoliv zemřít, a jde si za svým,“ říká Parisot.

„Na všech postavách je úžasné, že přestože vedou velmi neobyčejný život, řeší úplně obyčejné problémy a mají stejné nedostatky jako my všichni,“ říká Mirrenová.

Sarah je citově vyrovnanější, avšak o to horší jsou její špiónské schopnosti. „Není dobrá lhářka, je poněkud neobratná a nemá v rukávu moc es,“ říká Parkerová. A když se setká s Frankovou bývalou láskou a vidí její vytříbenou sofistikovanost a čirou smyslnost… Ale nikdo ji k tomu nenutil. „Chce být jen součástí týmu a na určitou dobu je odhodlání to jediné, co má.“

„Od začátku bylo naším cílem poskytnout divákovi ještě silnější zážitek, než jaký si odnesl z prvního filmu,“ říká producent Lorenzi di Bonaventura. „Já i Bruce jsme si byli vědomi toho, že v případě druhých pokračování hrozí nebezpečí, že budou působit přihlouple. I proto je Frank Moses stále tvrďák, který vytáhne zbraň dřív, než položí otázku. Bruce dělal všechno proto, aby výsledek byl co nejlepší.“

Z předchozího filmu se zachovaly staromódně laděné dialogy mezi Frankem a Sarah. „Shodli jsme se s Brucem na tom, že naše dialogy by se měly odehrávat ve stylu ztřeštěné komedie třicátých let,“ říká Parkerová.

Souhra mezi herci poskytla Parisotovi více prostoru ve střižně. „Mary-Louise a Bruce se skvěle doplňují. To mě vedlo k tomu, že jsem se nakonec rozhodl použít více dvojzáběrů než záběrů, na kterých je jenom jeden z nich, protože jsem ani o jednoho z nich nechtěl přijít,“ říká Parisot. „Jiskří to mezi nimi jako ve starých filmech s Tracym a Hepburnovou. Bylo ohromně zábavné je během natáčení sledovat.“

Postava, kterou ztvárnil Morgan Freeman, v předchozím filmu zemře, tvůrci tak stáli před větší výzvou než jen zasadit scény do Londýna a Paříže. Potřebovali hnací motor příběhu a protagonistu, který roli ztvární. „Z předchozího filmu jsme měli takové tahouny, jako jsou Bruce, Mary-Louisa, Malkovich, Helen a Brian Cox, takže jsme museli najít herce, kteří s nimi udrží krok a zároveň vytvoří role, které budou pro ostatní herce výzvou,“ říká producent Mark Vahradian.

Bez toho, abychom vyzradili o postavě Edwarda Baileyho příliš mnoho, můžeme říci, že Hopkins studoval dějiny Británie za účelem dát své postavě pevné obrysy. „Dva měsíce před začátkem natáčení mi Tony posílal e-maily, ve kterých se snažil vytvořit svou postavu. Detailně popisoval dokonce i to, co by měl mít Bailey na sobě,“ vzpomíná Parisot. „Pročítal scénář pořád dokola a postupně vytvářel postavu, která překračovala hranice původního konceptu.“

„Trochu jsem to se čtením textu přeháněl. Četl jsem ho snad dvěstěkrát,“ říká Hopkins. „Ale dělal jsem to proto, abych si vytvořil pevný základ pro improvizaci. Jedině tak můžete otevřít svou mysl a nemusíte se starat o text, protože ho umíte i pozpátku. To je okamžik, kdy začíná být hraní zábava,“ říká Hopkins.

Zeta-Jonesová obrátila stereotypní představu ruské špionky naruby. Do role vnesla humor a osobitost. „Nechtěla jsem vytvořit jednorozměrnou postavu, jak ji známe z bondovek,“ říká. „První věc, kterou jsem udělala, když jsem si přečetla scénář - tedy potom, co jsem řekla Ano -, bylo, že jsem procházela módní časopisy a posílala je Deanovi, abychom si dokázali představit, co bude Katja zač.“

Její scény na pařížských ulicích dostály věhlasu, kterému se město pro svou módní historii těší. „Na tom, co má Catherine na sobě, když spolu s Brucem pátrají po Davidu Thewlisovi alias Frogovi, je něco divokého a výstředního,“ říká Parisot.

„Společně s naší kostýmní návrhářkou Beatrix Pasztorovou prací na kostýmu postavu dotvořily.“ I David Thewlis začal na své postavě pracovat ještě před začátkem natáčení. Posílal Parisotovi fotografie. Rozhodli se, že Frog - misantrop, který má prsty v nejrůznějších nekalostech světa-, bude vypadat jako James Joyce. Využívá své pochybně získané vědomosti k financování své lásky k těm nejdražším vínům.

Natáčení netrpělivě očekávaného pokračování začalo 14. září 2012 na Olympijském stadionu v kanadském Montrealu, který byl postaven v roce 1976 pro účely letních olympijských her. Stejně jako většina víceúčelových sportovních stadionů postavených v sedmdesátých letech v USA se příliš nevyužívá. Převážně betonové haly, připomínající bunkry, poskytly ideální podmínky pro umístění základny britské tajné služby MI6.

Následujících čtrnáct dní se natáčelo na různých místech v Montrealu. Frogův pařížský byt se natáčel v honosném domě věhlasného architekta Jean-Omera Marchanda z roku 1914 na Wood Street v módní části Montrealu Westmount. Mezi další montrealské lokace patří bývalá pobočka Kanadské královské banky ve starém Montrealu nebo kostel sv. Ondřeje v Chateauguay. Otevírací scéna filmu se natáčela v pobočce obchodního řetězce Costco, ústředí v Kremlu se natáčelo ve finanční budově v Montrealu a Hankova internetová kavárna v Saint Colombanu severně od Montrealu, kde před třiceti lety sídlil resort Colford Inn.

Pět dní se natáčelo přímo v Paříži (na rozdíl od filmů, které vkládají záběr Eiffelovky do záběrů z interiéru). „Bylo pro nás důležité natáčet v Paříži,“ říká di Bonaventura, „protože Paříž navozuje romantickou atmosféru, kterou vztah Franka a Sarah potřebuje. Ona touží po dobrodružství a být v Paříži na misi je pro ni vrcholem romantiky.“

Paříž byla vybrána mimo jiné i proto, že právě tam se poprvé setkali Frank s Katjou. To je pro nejistou Sarah dobrý důvod k tomu, aby „přitvrdila“, koupila si v Paříži šaty a pokusila se překlenout propast mezi ní a její domnělou rivalkou.

První den, tedy 10. října, se natáčelo před a uvnitř hotelu Regina, který se nachází naproti Tuilerjským zahradám a kousek od Louvru. Z protější ulice přihlížely natáčení stovky lidí. Natáčení se ten den stalo jednou z turistických atrakcí Paříže.

Velkou část natáčení v Paříži tvořila automobilová honička postav ztvárněných Willisem, Malkovichem, Parkerovou, Zeta-Jonesovou a tajuplné postavy „Froga“ v podání Davida Thewlise na mostě Pont de la Tournelle východně od mistrovského díla gotiky, impozantní katedrály Notre Dame. Citroen byl speciálně upraven tak, aby mohl sjet po schodech až ke břehu Seiny.

12. října se scéna s automobilovou honičkou přesunula do čtvrti ve stínu Panteonu do ulice Rue Saint-Étienne-du-Mon na levém břehu a následující den o kousek dál do ulice Rue de la Montagne-Sainte-Geneviève, kde si postava ztvárněná Owenem Wilsonem ve filmu Půlnoc v Paříži noc co noc chytá taxi do jiného světa. Venkovní restaurace, kde se Frank s Katjou u večeře oddávají nostalgickým vzpomínkám, se nachází pouhých pár metrů od místa, kde se natáčel film Woodyho Allena. „Lokaci jsme prohlíželi za bílého dne a teprve v noci, když jsme přijeli natáčet, jsme zjistili, kde vlastně jsme,“ říká Parisot.

<>Obrázek nenalezen<> S natáčením první scény s Willisem, Malkovichem, Parkerovou a Mirrenovou na výletní plavbě po Temži se tým přesunul do Londýna. Dvůr a zdobená banketní síň londýnské budovy Fishmongers Hall posloužily jako Iránská ambasáda.

Scéna z ulice v Moskvě vznikla během poklidné soboty 27. října v zavřené finanční čtvrti v centrálním Londýně. Jak na zavolanou bylo ráno -6°C.

Jako ruská letecká základna posloužila stanice RAF v Upper Heyfordu v hrabství Oxfordshire, zavřená od roku 1994, kdy bylo zřejmé, že studená válka definitivně skončila. Německá základna byla umístěna do leteckého parku v Dunsfoldu (další zavřená základna RAF).

Scény odehrávající se v Pařížském hotelu George V se natáčely na různých místech Londýna, například v hotelu Langham, na impozantních panských sídlech Hedsor House v Taplowu a Luten Hoo, kde se natáčely filmy jako Čtyři svatby a jeden pohřeb, Válečný kůň nebo Eyes Wide Shut.

Útočiště Kremlu bylo postaveno v doku Tobacco Dock ve východním Londýně, postaveném počátkem 18. století jako sklad tabáku, který se dovážel z Nového světa. Naposledy budova sloužila jako obchodní centrum, které bylo před několika lety zavřeno. Přízemí s cihlovými klenutými chodbami vytvořilo ideální zlověstnou atmosféru.