fb  Sdílet
   Informace    Recenze    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

60% 569 hlasů
thriller / drama / akční, Francie, , 128 min., od 12 let
L' Empire des loups / L'empire des loups
Kinopremiéra v ČR 6.10.2005, DVD od 27.3.2006 MagicBox

Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka
01:51



Bývalý policista vyšetřuje brutální a záhadné vraždy tří žen.
Anna Heymesová, manželka vysoce postaveného pařížského úředníka, již déle než měsíc trpí hrůznými halucinacemi a částečnou ztrátou paměti. Začíná podezřívat svého manžela, že vlastně není tím solidním a čestným mužem, jakým se zdál být...
V turecké čtvrti Paříže jsou nalezeny tři brutálně zavražděné, zohavené ženy, které si jsou nápadně podobné. Případ dostává na starost Paul Nerteaux, houževnatý policejní kapitán, který požádá o pomoc bývalého kolegu Jeana-Louise Schiffera. Schiffer se vyzná v podsvětí a používá tvrdé vyšetřovací metody.

Anna mezitím nalezne útočiště u přátelské psychiatričky a začne odhalovat svou záhadnou minulost. Spojitost mezi ní a vraždami je stále více zřejmá ...
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Krapet těžkopádný příběh v temné atmosféře, který se sice snaží vybudovat nějaké to napětí, ale nějak se to ve své podstatě podivně rozpadá. Spousta věcí vyznívá nesrozumitelně a tak lze bohužel očekávat spíše tápání o tom, co že se tu vlastně po dějové stránce uvádí. Zkrátka převládá chaotičnost, což je ohromná škoda. Thriller s prvky hororu trochu připomíná podobný snímek ´Purpurové řeky´, ale skutečně jen opravdu zdánlivě. I ta mysterióznost se nějak vymyká kontrole. Jean Reno je sice skvělý jako vždy, ale takovéto míchanině různých žánrů stejně nepomohl. Škoda, tohle prostě mělo navíc.
Všechny komentáře k filmu 9+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Recenze

Film Říše vlků je temný thriller (hahaha!), který se odehrává v Paříží (hahaha!) ponořené do modrošedého oparu promíšeného s provazy nikdy nekončícího deště (hahahaha!). Melancholické barvy vykreslují Paříž jako místo věčného přítmí, které je vstupní branou do ještě větší temnoty, kde se pod povrchem šedé a modré skrývá barva lidské krve. (Ha-ha-ha-ha-ha-ha-ha!). Sladké obrázky turistického království dostávají na frak, protože tahle Paříž je dáma dvou tváří, (hahahaha!), z nichž ta druhá je agresivnější a nebezpečná natolik, (hahaha!), že o té první - přívětivější je třeba zapochybovat. (hahahaha!)    Mladý policista Nerteaux (Jocelyn Quivrin) se snaží vyřešit případ tři brutálně zavražděných žen. (hmmm!). Jeho pátrání však komplikuje nemožnost identifikace zohavených těl, (hahahaha!) a tak se Nerteaux odhodlá k riskantnímu kroku a požádá o pomoc bývalého policistu (Jean Reno) (hmmm!), jehož provází nevalná pověst zkrachované existence, u policie nenávratně zdiskreditované (... Celá recenze
Archinek, 4 z 10

Popis filmu Říše vlků

Psychiatrička Mathilda se ujme Anny, manželky příslušníka elitní pařížské protiteroristické jednotky. Žena už několik týdnů trpí děsivými halucinacemi a výpadky paměti, které se stále zhoršují. Ve stejnou dobu je nalezena zohavená mrtvola turecké imigrantky. Detektiv Paul Nerteaux se obrací s prosbou o pomoc na bývalého policistu Jean-Louise Schiffera, odborníka na tureckou komunitu. Ukáže se, že oba případy mají mnohem víc společného, než by se mohlo zdát. Krátce nato však Anna zmizí a policista, který ji vyslýchal, byl bez udání důvodu přeložen. Vydají se po stopě, která je zavede až k Anně. Ta už mezitím zjistila, že se stala pokusnou osobou v tajném experimentu. Jeho cílem bylo proniknout do teroristické organizace Šedí vlci. Byla jí vymazána paměť. Proč se ale podrobila plastické operaci? Tato část tajemství je ještě nebezpečnější. A protože blízko jeho odhalení jsou i Nerteaux se Schifferem, ocitají se v ohrožení života. Francie 2005, kriminální thriller.


O filmu

obrazek
Scenárista, novinář a spisovatel Jean-Christophe Grangé při práci na scénáři spojil dva náměty, které jej fascinují. První se týká nových zařízení, které umožňují manipulovat různými částmi mozku, hlavně pamětí. Druhým je schizofrenie a myšlenka, že v každém z nás se ukrývá jiná osobnost, nebezpečná a temná, kterou v sobě dusíme. Toto téma se objevuje i v jeho scénáři k filmu Fantom Paříže (Vidocq, režie Pitof, 2001). Při své novinářské práci současně psal sérii článků o mafiích - sicilské, čínské, turecké … Poslední z nich nikdy nepublikoval. Zmiňuje se v něm o větvi turecké mafie, která nese jméno Šedí vlci. Jsou to více než pouzí zločinci, jsou politizovanou sektou s krédem vrátit Turecko do starých časů a mravů. Zalíbila se mu myšlenka lidí, kteří se považují za syny Bílé vlčice a kteří se usadili v Paříži. O nich psal v letech 2001 až 2002 ve své knize.

Úspěch knihy vzbudil zájem filmařů a Jean-Cristophe Grangé si mezi nimi vybral společnost Gaumont, protože jejich umělecký projekt byl nejzdařilejší a již dříve s nimi spolupracoval na filmu Purpurové řeky (Les Rivieres Pourpres, režie Mathieu Kassovitz, 2000). Pro napsání scénáře, casting a přípravy stačil pouhý rok. Grangé nejprve navrhl, že napíše pouze kostru scénáře s hlavními body příběhu, nicméně z časových důvodů se do něho v červnu pustil naplno a dokončil ho za měsíc a půl. S natáčením se mohlo začít už v zimě, tedy jak se plánovalo. Do psaní zasáhl režisér Chris Nahon i další tvůrci filmu. Vyprávění začíná od konce a prolíná se zpětným oživováním. Největším problémem proto bylo všechna tato oživování spojit v koherentní a zajímavý celek. Střih musel filmu zachovat srozumitelnost a rytmus.
obrazek
Grangé se jako novinář deset let setkával s šílenstvím v okolním světě, z tohoto důvodu se věnoval hledání informací o Šedých vlcích. Vydal se do Turecka, kde se sešel s největšími specialisty na tuto problematiku. V Turecku je toto téma velmi citlivé, což mohli filmaři pocítit i při natáčení. Vždy museli být opatrní, protože mohli narazit na někoho, kdo sdílí takový politický názor.

Film na osmdesát procent vychází z literární předlohy. Grangé sám žádal úpravy a okleštění knihy, podle něho není třeba se jí striktně držet, aby vznikl dobrý film. Sám dobře ví, že jeho knihy obsahují filmový střih i čistě filmové efekty, protože, jak sám tvrdí, viděl více filmů než četl knih. Oponuje tak svým kritikům, kteří se shodují v tom, že píše tak, aby se to dalo hned točit. Rozuzlení jeho knih je vždy racionální, protože čtenáři to mají rádi. Ctí pravidlo detektivky, že i když se příběh odehrává v tajemné atmosféře, vysvětlení na konci musí být rozumově přijatelné.
Atmosféra filmu je na pokraji fantastična. Film flirtuje nejen s fantazií, ale i se sci-fi. Režisér Chris Nahon vědomě prostřednictvím zvukového a světelného plánu dodal fantastický tón první části, i když ho tento žánr nechává jinak spíše chladným, a klinická, až odtažitá estetika začátku evokuje právě sci-fi filmy. Nahon se snažil docílit vizuální atmosféry, která vyznívá okolo skutečných postav téměř neskutečně. Rušivá ozvěna nahrazuje hudbu. Podtrhuje nemožnost komunikace s lidmi, kteří se neznají nebo nepoznávají. To vyvolává pocit tísně. Zpočátku je obraz filmu stabilní, ke konci již v pohybu a trhavý. Ve filmu se vyskytuje řada násilných obrazů, častokrát zdůrazněných světelnými efekty a podpořených temnými zvuky. Jednotlivé scény jsou často velmi krátké, avšak o to působivější Odpovídá to vývoji obecné kultury, kdy si současný divák pod vlivem videoklipů zvykl vnímat velké množství vjemů za krátkou dobu. Ve filmu se objeví na 400 trikových momentů, s nimiž má Chris Nahon velké zkušenosti ze své předchozí spolupráce s jinými režiséry i ze svého prvního vlastního filmu.
obrazek
Na hudbě se podílelo několik skladatelů vybraných při castingu. Hudba začíná až po několika minutách filmu, což vyvolává dojem hluboké tísně, a postupně, jak se akce začínají stupňovat, film přibírá i hudební zabarvení.
Režisér i scenárista se shodli v myšlence angažovat méně známé herce vedle Jeana Rena, protože neznámé tváře logicky na sebe nestrhávají divákovu pozor-nost od děje. Z 250 osob při castingu vybrali Arly Jover a Jocelyna Quivrina.

Jean Reno hraje postavu nesympatického, zbrklého, surového a svým způsobem narušeného policisty Schiffera, jehož heslem je: účel světí prostředky. Nestará se o nic. Ví, koho má před sebou a netrefí-li se on, příště se trefí oni. Připomíná jestřába ve způsobu útočení i přemísťování. Nemá místo, kde by nalezl klid, „bydlí“ pouze ve své košili. Jeho tetování hovoří o jeho minulosti. Na svého mladého kolegu se dívá jako na tvrdohlavé děcko. Postava Schiffera není tak docela totožná s postavou z knihy, Jean Reno je mladší, Schifferovi v knize je kolem šedesáti let.

Podle Jeana-Cristopha Grangého je herečka Arly Jover velmi sexy a zároveň trochu v protikladu k současným plakátovým tvářím. Postavě Anny dala jemnost a křehkost kombinovanou se silou, působí jako panter. V něčem jsou si Arla Jover s Annou podobné. Anna je v podání Arly Jover přesně podle Grangého představ. V detektivním, tajemném a akčním příběhu se vyvíjí. Je ztracená, smutná, sama, vystrašená, domnívá se, že se zbláznila, hledá se. I když měla těžký život, neztrácí naději. Nebyla vždy super-ženou, nezapomněla na svůj život, lásku, svatbu a všechny city. Při natáčení jedné vypjaté scény se Arly Jover poranila nožem Jeana Rena, ale naštěstí lehce.
obrazek
Paul Nerteaux (Jocelyn Quivrin), mladý kapitán policie, vypadá spíše jako student, což neodpovídá přesně knize. Samotář, pro kterého je práce vším, chce vyřešit sérii vražd mladých tureckých žen, které byly v Paříži ilegálně a všem bylo okolo třiceti let. Požádá Schiffera o pomoc a najednou stojí vedle policisty ze staré školy, prohnilého a se siláckými způsoby. Nerteaux chce najít pravdu a pochopí, že klasickou cestou se jí nikdy nedobere, zatímco Schiffer se svým záludným a pošramoceným charakterem, archaickými a násilnickými metodami má výsledky. Nerteaux vypadá jako muž činu, ale mohutná bunda a velká šála ležérně omotaná okolo krku zakrývají jeho vnitřní zranitelnost, což naopak podtrhuje kočka, o kterou se stará. Jocelyn Quivrin natáčel scény napůl s kaskadérem a některé docela sám.
Neopomenutelnou součástí atmosféry filmu je déšť, protože vyvolává pocit tísně, tlaku, sklíčenosti. Bylo těžké přesvědčit producenty o jeho důležitosti, protože velmi zvyšoval náklady na film. Únavný déšť přivodil nevraživé ovzduší při práci i mimo záběry, ale natáčení ztěžovaly také prach, kameny, noc a zima.

Tvůrci vybrali pro natáčení tureckých exteriérů Kappadocii na Anatolské planině v srdci Turecka, která je kolébkou Šedých vlků. Kappadocii tvoří řada údolí a roklí, které byli během tisíciletí vytvořeny povětrnostními vlivy po vyhasnutí celého horského hřbetu sopek. Mezi bizarními útvary převládá tvar pyramidového kužele. Zde byla vytesána ohromná jeskynní města, která se kdysi stala útočištěm pronásledovaných před nepřáteli, protože podzemní labyrinty byly prakticky nedobytné. Některé jeskyně jsou obývané ještě dnes.

Sem byly převezeny například také polyuretanové kopie autentických soch. Při natáčení vyšly najevo rozdíly v turecké produkční struktuře a politicko-mafiánské tlaky Turecka. Režisér Nahon obdržel i několik výhrůžek, a proto musel předvádět a přepisovat natočené sekvence, aby získal povolení pokračovat v práci. Šedí vlci jsou velmi mocní a těsně svázaní s historií arménské genocidy a atentátem na papeže. Nic je nezastaví, rozhodně ne policie, zvláště když mnoho jejích členů patří k hnutí.

O hercích

Jean Reno
U nás velmi dobře známý a populární francouzský herec se poprvé objevil ve filmu Raoula Ruize Hypotéza ukradeného obrazu (Hypotese du tableau volé, 1978). Významným filmem se pro Jeana Rena stala Magická hlubina (Le grand bleu, režie Luc Besson,1987), za niž byl nominován na Césara za nejlepší mužskou vedlejší roli. V roce 1989 se objevil v kinech další Bessonův film s menší rolí pro Jeana Reno Nikita (Nikita). V následujícím roce se ocitl na plátně s Christianem Clavierem ve filmu Operace Corned Beef režírovaném Jeanem-Marie Poiré (L‘Opération Corned-Beef, 1990).

Arly Joverová
Mladá herečka španělského původu, byla nejmladší ze sedmi dětí a odešla z domova ve čtrnácti letech. Před natáčením Říše vlků studovala herectví a pracovala v USA. Role Anny Heymesové pro ni byla podobně fyzicky náročnou jako postava Mercury ve filmu Blade (režie Stephen Norrington, 1998), díky níž se poprvé objevila na filmovém plátně. Ještě před tím hrála v epizodě City of Men televizní série Women: stories of Passion (režie Elisa M. Rothstein, 1997). Účinkování ve filmech prokládá prací pro televizi. Říše vlků je jejím desátým filmem.

Jocelyn Quivrin
Tento mladý francouzský herec má na svém kontě pěknou řádku filmů a četná účinkování v televizních seriálech a pořadech. Vedle postav ze současnosti hrál i v televizních adaptacích děl klasické francouzské literatury. Mohli jsme ho vidět i v naší televizi v epizodách kriminálního seriálu Julie Lescaut (režie Alexis Lecaye, 2000). V roce 2004 natočil snímek A co věčnost (Et quoi L’éternité), ve kterém si zahrál sám sebe.

O tvůrcích

Jean-Christophe Grangé
Spisovatel a bývalý novinář napsal scénáře k pěti filmům, z nichž prvním byly Purpurové řeky (Les Rivieres Pourpres, režie Mathieu Kassovitz, 2000).

Chris Nahon
Režisér Chris Nahon má velmi dynamický vizuální styl, silný cit pro vyprávění příběhu a vedení herců. Po svém prvním akčním filmu Polibek draka (Kiss of the Dragon, 2001), produkovaném Lucem Bessonem, plném scén s asijským bojovým uměním wushu, potřeboval čas, aby našel projekt podle svých představ, film s akcí a obsahem. Dostal mnoho nabídek od amerických i francouzských producentů. Vydavatelství Albin Michel mu nakonec zaslalo knihu Jeana-Cristopha Grangého Říše vlků, od něhož znal pouze Purpurové řeky. Říše vlků (L’empire des loups, 2005) je jeho teprve druhým filmem.


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Neděle 24. 5. 2020 Svátek má Jana
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz