Sherlock Holmes

Slavný detektiv Sherlock Holmes je proslulý tím, že využívá svůj pozorovací talent, geniální schopnost dedukce, ale i hrubou sílu svých pěstí. S věrným přítelem Dr. Watsonem dokáže vyřešit i ten nejkomplikovanější případ. Jenže nyní je Londýn v ohrožení a náhlá hrozba je děsivější, než cokoli dříve. Po sérii brutálních rituálních vražd přijíždí Holmes s Watsonem právě včas, aby zachránili před smrtí další oběť a odhalili nebezpečného vraha, zatvrzelého Lorda Blackwooda. Předtím, než je oběšen, varuje Blackwood Holmese, že smrt nad ním nemá žádnou moc. Blackwoodovo slibované zmrtvýchvstání, ke kterému došlo, pochopitelně vyděsí celý Londýn. Pro Sherlocka Holmese je to ale pouhý začátek jedné velké hry. Ponoří se do světa černé magie a ohromujících nových technologií, kde je logika pořád jednou z nejlepších zbraní proti boji se zločinem.

Sherlock Holmes se proslavil tím, že dokázal odhalit pravdu i v případě těch opravdu největších záhad. Tenhle asi nejslavnější detektiv všech dob je známý tím, že společně se svým věrným přítelem doktorem Watsonem pronásleduje zločince všeho druhu, využívaje jak svého pozorovacího talentu či geniální schopnosti dedukce tak i hrubé síly svých pěstí.

Jenže nyní Londýn zahalily mraky v podobě hrozby, jaké Holmes ještě nikdy nečelil… což je přesně ta výzva, na kterou čeká.

Londýnem otřese série brutálních rituálních vražd. Holmes a Watson dorazí právě včas na to, aby poslední oběť zachránili a odhalili vraha v osobě nestoudného lorda Blackwooda. Lord Blackwood, který ve vězení zřejmě s využitím spojení s temnými a mocnými silami terorizoval své spoluvězně i dozorce, Holmese těsně před svoji plánovanou popravou varuje, že smrt nad ním nemá žádnou moc a že chystaná poprava naopak výborně zapadá do jeho ďábelských plánů.

Blackwoodovo slibované zmrtvýchvstání, ke kterému podle všeho opravdu došlo, pochopitelně vyděsí celý Londýn. Pro Sherlocka Holmese je to ale pouhý začátek jedné velké hry.

Holmes a Watson se snaží zmařit Blackwoodovy vražedné plány. Ponoří se do světa černé magie a ohromujících nových technologií, kde sice logika je pořád jednou z nejlepších zbraní pro boj se zločinem… ale pořádný pravý hák taky často dokáže své.

Sherlocka Holmese v novém dynamickém ztvárnění nejslavnější postavy Sira Artura Conana Doylea hraje Robert Downey Jr. Holmes ve filmu jako obvykle předvádí bojová umění i famózní intelekt, obojí samozřejmě ve snaze rozluštit záhadný případ. Při tom se jako vždy dostane na místa, kde by nikoho jiného nenapadlo hledat to, co ani nevidí.

Doktora Watsona, Holmesova mnohaletého kolegu, ve filmu ztvárnil Jude Law. Pro Watsona to může být možná poslední případ předtím, než se posune k nové životní etapě ženatého muže. Irene Adler, okouzlující a o to nebezpečnější Američanku, jejíž bouřlivý vztah s Holmesem se pro detektiva stal jedinou záhadou, kterou nedokáže vyřešit, ve filmu ztvárnila Rachel McAdams. Mark Strong hraje Lorda Blackwooda, jehož intelekt kombinovaný s nemilosrdnou ambiciózností z něj udělaly obdivuhodného soupeře. Eddie Marsan představuje inspektora Scotland Yardu Lestrada, který velikého Sherlocka Holmese obdivuje a současně jím je frustrován.

<>Obrázek nenalezen<> Věčný hrdina v úplně novém dobrodružství

Sherlock Holmes pro mnoho generací ztělesňoval schopnost vidět více než ostatní a rozpoznat pravdu v mlze podvodů. Postavu stvořil ve druhé polovině 19. století v sérii svých povídek a románů Sir Arthur Conan Doyle. Od té doby se Sherlock Holmes stal jednou z nejvytrvalejších postav popkultury a jeho příběhy patří mezi vůbec nejčtenější v dějinách anglického jazyka.

„Sherlock Holmes byl pravděpodobně první superhrdina intelektuálního ražení,“ říká Rober Downey Jr., na Oscara© nominovaný herec, který ve filmu „Sherlock Holmes“ ztvárnil hlavní postavu. „Holmes byl, a zřejmě i nadále je, jednou z nejuznávanějších ikon naší planety. Spousta lidí si dokonce myslí, že se jedná o skutečnou osobu. Čím víc se do Doyleových knih ponoříte, tím víc uvidíte, jak neuvěřitelně bohatou postavou Sherlock Holmes je. Ovládá tolik různých umění: od hry na housle přes bojová umění až po box a boj na kordy. Jeho život navíc ovládají pevné morální zásady spočívající zejména ve snaze soustavně pomáhat dobru a bojovat se zlem, které ho přivedly k zasvěcení jeho života práci soukromého detektiva. Svoji práci nedělá proto, aby ostatním předváděl, jak je chytrý nebo jak přišel na to, na co ostatní nepřišli. Je něco jako novodobým křižákem, který i v moderní době bojuje za dobro,“ vysvětluje základní charakterové rysy své postavy Robert Downey Jr.

Vedeni těmito postřehy, rozhodli se herci i filmaři „Sherlocka Holmese“ ponořit se hlouběji do Doylových čtyř románů a 56 samostatných kratších příběhů, a to ve snaze přiblížit se pravému Holmesovi, jak ho původně stvořil Sir Arthur Conan Doyle. „Pokusili jsme se vrátit Holmese tam, kde podle nás původně byl. Holmes byl dle našeho názoru mnohem tělesnější, než jak ho chápeme dnes,“ říká režisér Guy Ritchie, který je Holmesovým fanouškem už od dětství. „Snažili jsme se tenhle postřeh zohlednit a současně udělat Holmese znalcem ještě více věcí. Je všeobecně známo, že se vyzná v chemii, bojovém umění nebo v lidském těle. Jenže on pronikl v podstatě do všech vrstev tehdejší anglické společnosti, která přitom byla neuvěřitelně komplexní. Sherlock Holmes byl prostě tehdy stejně jako i dnes naprostý unikát. A právě tohle ho dělá tak přitažlivým. A tak i když se náš příběh odehrává v Londýně 90. let předminulého století, snažili jsme se ho udělat zároveň co nejsoučasnějším,“ vysvětluje režisér.

„Náš film ukazuje Holmesovy přednosti, které jsou sice relativně neznámé, ale zároveň jsou ideální pro filmové ztvárnění a odpovídají postavě i dobrodružstvím, která Sir Arthur Conan Doyle stvořil,“ říká producent Joel Silver. „Předchozí zpracování obvykle příběhy o Sherlocku Holmesovi pojala jako svého druhu detektivky ve stylu filme noir na velkém plátně, byť ve skutečnosti jsou ty příběhy zároveň akčními romány. Sherlock Holmes je akčním hrdinou 90. let 19. století, s rozhledem a inteligencí vysoce převyšující celé jeho okolí, včetně Scotland Yardu,“ vysvětluje Silver.

Scénář filmu „Sherlock Holmes“ napsali podle původního námětu Lionela Wigrama a Michaela Roberta Johnsona scénáristé Michael Robert Johnson, Anthony Peckham a Simon Kinberg. Wigram, který je současně jedním z producentů filmu, také patří mezi Holmesovy příznivce od dětství. „Když jsem začal dělat producenta, tak jsem si všechny příběhy o Holmesovi přečetl znovu a uvědomil jsem si, že existuje úplně nový způsob, jakým ty příběhy pojmout,“ říká Wigram. „Nejdřív jsem napsal něco jako komiks, díky kterému jsem pochopil, jak skvělý a vtipný umí Holmes být. Chtěl jsem ale také pojmout jeho lidskost a zranitelnost, stejně jako i ty aspekty jeho povahy související s jeho genialitou. Nakonec mi z toho vypadl moderní hrdina, kterým ostatně Holmes od samého počátku byl,“ dodává scénárista a producent.

Wigram se sešel i se členy skupiny Baker Street Irregulars, což je skupina odborníků na Sherlocka Holmese z celého světa, která se schází jedenkrát ročně v New Yorku, kde si vyměňuje své postřehy a myšlenky a kde její členové diskutují o svém hrdinovi. „Setkání s nimi byl poměrně ponižující zážitek,“ přiznává Wigram. „Před ním jsem si myslel, že jsem Holmesův fanoušek a že o něm něco vím. Jenže s odbornými znalostmi těchto lidí jsem se vůbec nemohl srovnávat. Skvělé nicméně bylo, že náš film plně podpořili, což byla obrovská úleva. Les Klinger, jeden z členů skupiny a uznávaný odborník na holmesologii, nám dokonce pomáhal s volbou správného jazyka a s dalšími detaily.“

Tvůrci filmu doufali, že „Sherlock Holmes“ bude pro diváky filmový zážitek, který vyvolá obdobné nadšení, jaké u původních děl vyvolalo jejich obrovskou popularitu a nadčasovost. „Pracovali jsme s pocitem, že nám dnešní moderní technologie konečně dávají možnost příběh naplnit tím, že původní úžasnou vizi převedeme na filmové plátno,“ říká producentka Susan Downey. „Existuje celá generace lidí, co o Sherlockovi Holmesovi kromě jeho jména vlastně nic neví. A pak tu máme skalní fandy, kteří jsou zvyklí na Holmesovu čepici a na Holmesovo ‘jak prosté, milý Watsone', což jsou v obou případech prvky, které v našem filmu záměrně nemáme. My jsme prostě použili rámec všech těch původních příběhů i to, co je v knihách pouze naznačeno, a převedli jsme to na filmové plátno,“ vysvětluje Susan Downey.

„Bylo to rozhodně velké dobrodružství, stejně jako pro mne byly úžasným dobrodružstvím původní příběhy, když jsem je poprvé četl,“ říká Jude Law, který ve filmu ztělesnil doktora Watsona. „Ve filmu samozřejmě zůstala celá řada typických znaků původních povídek jako různá intelektuální cvičení, věda a podobně, ale současně je tam i hektičnost a zmatek, které byly věrně převzaty z románů. Díky tomu opravdu věřím, že fanoušci Sira Arthura Conana Doylea budou nadšeni, protože já sám jsem velký fanoušek a k původnímu odkazu mám velkou úctu. Jsem přesvědčen, že jsme původním příběhům zůstali dostatečně věrní, ale že jsme současně našim postavám dodali rozměry, které nikdy dříve neměly. Guy Ritchie je skvělý v tom, jak dokáže udržet drama na akční úrovni plné energie,“ chválí režiséra představitel doktora Watsona Jude Law.

„I když se film odehrává ve viktoriánské době, Ritchieho smysl pro cit a inovátorský přístup filmu zajistily jak očekávané rozměry mystéria a dramatu, tak i celkem nečekané rozměry akce a humoru,“ souhlasí producent Joel Silver. „Právě tahle kombinace podle mě dělá z ‘Sherlocka Holmese' vzrušující a současně mimořádně zábavný filmový zážitek,“ dodává producent.

<>Obrázek nenalezen<> Přátelé a protivníci: obsazení a postavy „Sherlocka Holmese“

„Sherlock Holmes“ se odehrává na pozadí Londýna 90. let 19. století, kdy se město stávalo centrem světa, technologie rozšiřovaly lidské obzory a nové věci nahrazovaly věci staré. „V té době rostlo nadšení pro technologie blízké budoucnosti,“ konstatuje Robert Downey Jr. „Prostě se schylovalo ke všem těm skvělým věcem,“ říká herec.

Jenže navzdory veškerému lesku a prestiži je Londýn 90. let 19. století současně i žumpou, do které se stahují všichni kriminálnici tehdejšího světa… což dělá město ideálním působištěm pro někoho, jako je Sherlock Holmes. „Máte tady to neskutečně fascinující a nebezpečné město a Holmes zná každý jeho kout. Má pocit, že to město je jeho a že v něm musí čelit nepříteli. A on dobře ví, čemu musí čelit,“ pokračuje v popisu svého hrdiny Robert Downey Jr.

Pro Guye Ricthieho bylo obsazení Downeyho do postavy hlavního hrdiny klíčem k novému uchopení Sherlocka Holmese. „Robert je podle mého názoru perfektní Holmes,“ říká režisér. „Je sice Američan, ale jeho britský akcent je bezch ybný a navíc má určitý mezinárodní rozměr. Robert je navíc svým způsobem i tak trochu génius. Je neuvěřitelně chytrý a pohotový, a díky tomu dokáže výborně zahrát postavu jako je Holmes bez jakéhokoli předstírání či umělé snahy,“ dodává Ritchie.

S režisérem plně souhlasí producentka Susan Downey. „Holmesova výmluvnost i jeho způsob užívání slov bylo pro Roberta zcela přirozené. Vhodnost Robertovy volby má navíc i své fyzické aspekty. Například Holmes se zarputile účastní boxerských zápasů a praktikuje bojová umění, což obojí Robert dělá již šest let. No a tak pomyšlení na Roberta v roli Sherlocka Holmese bylo nanejvýš přirozené,“ říká producentka.

Holmesovy nevšední schopnosti i jeho umírněný idealismus našly u herce kladný ohlas. „Holmes je pro mě téměř archetypální postavou,“ říká Robert Downey Jr. „Je na něm něco až mnišského. Jeho úmysly jsou zcela čisté, jeho mravní zákon je zesílen jeho rozhodností a jeho činy. Pokud naopak zrovna nemá žádnou inspiraci ani motivaci, upadá do stavu zvláštní letargie, kdy během několika dnů třeba neřekne jediné slovo. Když se naopak do něčeho pustí, má neuvěřitelné množství až nadlidské energie. Jak sám říká, ‘neexistuje nic víc inspirujícího než případ, kde se pro vás nic nevyvíjí dobře'. Holmesova unikátnost je dána kombinací jeho až vášnivé zvídavosti a schopnosti nejen věci vidět, ale hlavně je správně interpretovat,“ popisuje svého hrdinu herec.

Jenže Holmes by nebyl tím, kým je, kdyby neměl Watsona, svého spolupracovníka a přítele. Podobně jako u Holmese, měli i u Watsona tvůrci filmu pocit, že doktor Watson byl v původních příbězích podstatně dynamičtější postavou, než jak je vykreslován v nedávných filmech a televizních seriálech. „Watson býval občas zobrazován jako nějaký blábolící hlupák, jehož hloupost je protikladem vůči velikosti Holmesova génia,“ říká režisér Guy Ritchie. „Jenže to je úplně špatně. Watson je mnohem větší individualitou, než by se mohlo zdát. Teprve on tvoří s Holmesem dohromady opravdový tým,“ dodává.

Watson je v „Sherlocku Holmesovi“ docela tvrdý muž. „Watson je válečný veterán, který se právě vrátil z afghánské války, kde byl zraněn a zažil spoustu útrap,“ konstatuje scénárista a producent Wigram. „Jenže Watson je silný a fyzicky zdatný muž, který si vždy dokáže poradit. I když samozřejmě není tak geniální jako Holmes, je rozhodně velice inteligentní,“ dodává.

Obsazení Juda Lawa do role Watsona bylo z mnoha důvodů stejně klíčové jako obsazení Downeyho do role Holmese. „Jakmile jsme získali Juda, bylo skoro nemožné si pro roli Watsona představit kohokoli jiného,“ říká režisér Ritchie. „Hledal jsem především dobře vypadajícího Watsona. Nechtěl jsem jenom nějakého přisluhovače nebo podřízeného, ale tak trochu hrdinu, který bude s Holmesem v rovnoprávném partnerství. Věřím, že takhle nějak to zamýšlel i Sir Arthur Conan Doyle,“ dodává režisér.

Jude Law znal příběhy Holmese a Watsona jako čtenář od dětství. Když začal pracovat na filmu, udivilo ho, nakolik zůstal Watsonův potenciál do dnešních dob nevyužit. „Watson bojoval v brutální válce a zažil nespočetné hrůzy i fyzickou bolest,“ konstatuje herec. „Se znalostí tohoto jeho vojenského pozadí jsem chtěl z Watsona mít spíše upjatého a tak trochu naleštěného profesionála, zatímco Holmes bude něco jaké svéhlavý excentrický diletant. Jenže sám Watson je dalek tomu, aby jenom glosoval Holmesovy úspěchy. Často je v naprostém centru akce, a někdy dokonce o několik kroků před Holmesem,“ říká o své postavě herec Jude Law.

Vedle účasti na Holmesově pátráních je Watson také vypravěčem jeho příběhů. „Kdyby neexistoval Watson, neexistoval by ani Holmes, protože Holmes nikdy nemluví o tom, co dělá,“ říká Downey. „Jenže Watson je naštěstí s Holmesem na každém kroku,“ dodává.

„Watson vždycky byl a vždycky bude oko diváka, které sleduje velikána Holmese odhalujícího záhady a zápletky,“ vysvětluje Jude Law. „Samozřejmě, že si v jejich společných případech také zašpiní ruce, ale současně je vždy u vytržení z toho, kdy Holmes něco jednoduše zjistí díly své fotografické paměti či schopnosti rozluštit, co přesně se stalo a jak k tomu došlo,“ říká herec.

Přátelství Watsona a Holmese hraje důležitou roli jak v jejich práci, tak i v jejich soukromých životech. „Jsou si navzájem velmi blízcí a my s touto jejich blízkostí pracujeme,“ konstatuje režisér Ritchie. „V jejich partnerství je sice spousta humoru a taky nějaká ta žárlivost, ale především jde o opravdovou náklonnost a vzájemnou upřímnost. Jeden druhého potřebují kvůli rovnováze. Holmes je kreativní génius a Watson je z těch dvou zase klidnější a disciplinovanější,“ vysvětluje režisér.

Downey a Law navázali od chvíle, kdy se poprvé setkali, kvalitní spolupráci, která se výborně odrazila na jejich hereckých výkonech. „Robert a Jude se stali skvělými přáteli,“ říká producent Joel Silver. „Jejich vzájemná chemie na filmovém plátně je obdivuhodná. Oba měli až telepatickou schopnost navzájem se doplňovat a vytvořit dynamiku pohánějící jejich pracovní i soukromé partnerství,“ dodává producent.

„Jude je neuvěřitelně chytrý a miluje hry,“ doplňuje slova producent představitel Holmese Downey. „Hned jak jsme se poprvé potkali, začali jsme jeden na druhého chrlit naše nápady. Jsme oba naladěni na podobnou notu, a to na notu poměrně hodně excentrickou. Jude velmi dobře ví, co dělá, a současně je ochoten nechat věci volně plout. Pracovali jsme jako opravdu kvalitní tým s cílem dát našim postavám takové místo, které si dávno zasloužily,“ říká herec.

„Mým hlavním cílem bylo, aby můj Watson byl jin pro Holmesův jang,“ říká Jude Law. „Ostatně právě to sledovali i Guy a Robert. Mluvili jsme opakovaně s Robetrem o tom, jak dosáhnout rovnováhy mezi oběma natolik rozdílnými hrdiny, aby dohromady dělali skvělý pár. Vycházeli jsme při tom z toho, že řada popisů našich hlavních hrdinů v původních příbězích potvrzuje, že jsou tak silní právě proto, že se navzájem podporují a že jejich přátelství má tak silné kořeny. Vztah našich dvou hrdinů navíc dává prostor i pro spoustu vtipných situací, neboť některé Holmesovy vlastnosti Watsona bytostně vytáčejí a naopak,“ vysvětluje herec.

Každopádně Holmesovy detektivní schopnosti z něj udělaly též spolupracovníka doplňujícího vrchního inspektora Scotland Yardu jménem Lestrade, představovaného Eddie Marsanem. „Lestrade je státní úředník, a tak postupuje zásadně podle předpisů, což je přesný opak Holmese,“ konstatuje Lestradův herecký představitel Eddie Marsan. „Holmes a Lestrade pracují paralelně, a ne vždy bez vzájemných třenic. Jenže Londýn Lestradovy doby rozhodně netrpí nedostatkem zločinců, a tak Lestrade, i když Holmesovy metody neschvaluje, je nakonec rád, když jsou zločiny vyřešeny a zločinci chyceni, k čemuž mu Holmes často napomáhá,“ dodává Marsan.

„Holmes si je velmi dobře vědom toho, že jen málokdo je mu ve svých metodách ještě více vzdálen než Lestrade, a že tudíž jen těžko může mít takové výsledky, jako má on,“ poznamenává o hlavním hrdinovi Downey. „A myslím si, že je na to i hrdý. Právě tohle je základ Holmesovy sebeúcty. Dělá mu vysloveně dobře, pokud může být nápomocný“.

Úspěšné partnerství Holmese a Watsona ovšem dostane překvapivou ránu ve chvíli, kdy se Watson zamiluje do Mary Morstan a pojme úmysl se s oženit. „Mary Watsona velice miluje a Holmese obdivuje, i když ji Holmes vidí tak trochu jako hrozbu,“ říká Maryina představitelka Kelly Reilly. „Holmes se obává, že jakmile se Watson ožení a odstěhuje, jejich vztah to zničí… což může být pravda“.

Holmes je především otřesen z poznání, nakolik silně je Watson odhodlán začít nový život s Mary. „Holmes není vůbec schopen pochopit, jak může Watson toužit po něčem jiném, než co už oba mají,“ říká producentka Susan Downey. „V průběhu filmu nakonec postupně pochopíme, proč jeden druhého tolik potřebují. Watson dodává Holmesovi potřebnou rovnováhu. Je pro Holmese svým způsobem hlavním spojením s reálným světem,“ dodává producentka.

„Holmes žije samotářský život plně zasvěcený detektivní práci,“ říká scénárista a producent Wigram. „Na lásku ve skutečnosti nevěří, protože ta jeho práci akorát narušuje. A o manželství nebo jiný podobný tradiční vztah nestojí už vůbec, protože na to je příliš nekonvenční,“ vysvětluje Wigram.

Jedinou výjimkou z Holmesova postoje k ženám je Irene Adler. Američanka z New Jersey cestující právě po světě je odvážná žena, která předběhla svoji dobu a žije na hraně zákona. Přestože není pravidelnou postavou příběhů o Sherlocku Holmesovi, zanechala velmi významnou stopu zejména v povídce „Skandál v Čechách,“ a to jako jediná žena, která byla kdy lepší než Sherlock Holmes a dokázala ho přelstít. „Vždycky jsem si ji představoval jako tajnou agentku, která svádí muže a krade jim jejich tajemství, něco jako Mata Hari,“ říká scénárista a producent Wigram. „A tak jsem si říkal, že by mohlo být skvělé ji udělat součástí našeho příběhu jako někoho, kdo zlomil Holmesovo srdce a dostal se mu pod kůži.“

Do role Holmesovy velké lásky a současně jeho Achillovy paty filmaři obsadili Rachel McAdams. „Na Rachel mě zaujalo, že přesně odpovídala mé představě Irene,“ říká režisér Guy Ritchie. „Dokázala fantasticky vytvořit onu na první pohled neškodnou masku krásné ženy, za kterou se skrývá ten nejnebezpečnější had. Naprosto ji nelze věřit. Bude se na vás smát i ve chvíli, kdy vám bude podřezávat hrdlo. Její sladký zevnějšek je její zbraní pro boj v mužském světě,“ vysvětluje Ritchie.

„Irene pro mne byla tak trochu záhadou,“ říká představitelka této postavy Rachel McAdams. „O to zajímavější pro mě bylo odhalovat jednotlivé vrstvy její osobnosti. Vztah mezi Irene a Holmesem je tak křehký a neortodoxní; celou dobu balancují na hraně vzájemné lásky a nedůvěry. Ona žila mnoho životů a žije vždy pro daný okamžik. Je to žena, která žije jako muž, což bylo v této době zcela neobvyklé. Nejtěžší proto bylo skloubit eleganci její ženskosti s její bezohlednou a nebezpečnou povahou,“ dodává.

Jenže Irene nezneklidňuje Holmese pouze jako žena, nýbrž ho také uvede do záhady podobného typu, jaké Holmes ve svém životě běžně řeší. Právě díky této kombinaci Holmese zaujme Lord Blackwood. I když jeho první zločiny - rituální vraždy mladých žen - pro Holmese nebyly žádnou výzvou, Blackwoodovo následné „zmrtvýchvstání“ již pro Holmese představovalo ideální případ.

Blackwood ovládající černou magii se sám prezentuje jako mocný temný rytíř, který hodlá použít síly zla k ovládnutí celého světa. „V pozdně viktoriánském světě existoval silný zájem o spirituální svět,“ poznamenává scénárista a producent Wigram. „Právě v téhle době působili lidé jako Aleister Crowley a Rasputin, kteří se zabývali okultismem a dokázali lidi přesvědčit, že mají spojení se silami mimo lidský svět. Již pouze z tohoto důvodu Holmese silně přitahovala možnost odhalit tajemství někoho, jako je Blackwood,“ vysvětluje Wigram.

„Lord Blackwood je tajemný a zlý protipól Holmese,“ říká herec Mark Strong, který ve filmu Blackwooda ztvárnil. „Zabývá se okultismem a podařilo se mu lidi přesvědčit, že se dokáže vstát z mrtvých. Tímto způsobem terorizuje Londýn, který uvěřil, že má co do činění s nadpřirozenou bytostí. Blackwood ale současně vynalézá věci, které předbíhají svoji dobu. Tím pro Holmese coby vědce a současně pragmatika vytváří zajímavé dilema. Chtěl jsem, aby Blackwood byl záhadná postava, a současně nebezpečná hrozba. K tomu, proč dělá ty hrozné věci, má navíc své důvody. Prostě doufám, že jsem Holmesovi vytvořil důstojného protivníka,“ popisuje své snažení Strong.

„Sherlock Holmes“ je už celkem třetí spoluprací Guye Ritchieho s Markem Strongem, neboť oba spolu pracovali již na filmech „Revolver“ a „RocknRolla“. Režisér Ritchie získal dojem, že herec dodal svému Blackwoodovi vážnost potřebnou k tomu, aby byl pro detektiva dostatečně hroznou výzvou. „Mark je úžasný chameleon,“ říká režisér. „Je jedním z mála herců, kteří dovedou jinak nutně teatrální výstup přetvořit ve výstup důvěryhodný, což bylo potřeba v případě Blackwooda, který je sám o sobě dramatickou a impozantní postavou,“ dodává.

I když Blackwood příběhu na povrchu dodává nadpřirozený rozměr, Sherlock Holmes se vždy nakonec uchýlí k logice veden vírou, že čím vypadá problém na první pohled složitěji, tím jednodušší bude nakonec vysvětlení,“ říká Downey. „Holmes věří, že ať už Blackwood dělá cokoli, bude to možné vysvětlit v rámci běžného vědeckého vidění světa. Jak Holmes říká: ‘Nerozvíjejte žádné teorie dříve, než budete mít k dispozici data. Jinak skončíte tím, že budete přizpůsobovat fakta teoriím, zatímco správně musejí vaše teorie odpovídat faktům.' Je to právě tahle ryzost Holmesova myšlení, který Holmese odlišuje od ostatních a dělá ho zřejmě jediným člověkem na zemi, který Blackwooda dokáže zastavit“.

První místo útoku: akce “Sherlocka Holmese”

Ve filmu, stejně jako v knihách, Holmes i Watson dobře vědí, jak si poradit v boji, a jejich bojové schopnosti zažijí řadu zkoušek. Holmes je zkušený vládce bojovým uměním; tahle tendence ho spojuje s představitelem i s režisérem „Sherlocka Holmese“. Downey i Ritchie totiž oba po řadu let praktikovali bojová umění a nyní spolu vytvořili originální bojový styl Sherlocka Holmese. „Doyle Holmesův styl v knihách nazýval Baritsu, což souvisí s variantou jiu-jitsu vytvořenou v 19. století Ewdarwem Williamem Barton-Wrightem nazvanou Barritsu,“ vysvětluje Downey. „Jiu-jitsu je Ritchieho vyvolené bojové umění. Moje nejoblíbenější umění je Wing Chun Kung Fu. A tak jsme vytvořili naši vlastní kombinaci bojových umění pro náš film,“ dodává.

Kromě likvidace nepřítele během své práce je Holmes znám také tím upouštěním páry v boxerském ringu v dělnické hospodě nazvané Punch Bowl. Tady uprostřed divokého davu dá Sherlock Holmes nakládačku obrovskému boxerovi jménem McMurdo, představovaného Davidem Garrickem. Právě tenhle brutální zápas v boxu bez rukavic je ukázkovým příkladem detektivovy výdrže a fyzické síly.

„Boxerský ring boxu bez rukavic je jediným místem, kde Holmes nepřemýšlí,“ říká Downey. „I když vlastně tady přemýšlí: myslí na to, jak vyhrát zápas, ale nemyslí na ostatní životní problémy. Mezilidské vztahy Holmes do boxu nezatahuje. Je to jenom mezi ním a jeho soupeřem,“ vysvětluje herec.

„Do Punch Bowl Holmes chodí vylepšovat svoje schopnosti, dělat chyby a testovat si techniky proti silným protivníkům,“ vysvětluje Holmesovy pohnutky poradce na bojová umění Eric Oram, který roky trénoval Downeyho v bojovém umění Wing Chun Kung Fu a připravoval ho na natáčení akčních scén. „V první polovině boje obvykle svojí sílu neukazuje. Teprve když jeho soupeř překročí určitou hranici, rozhodne se Holmes dát mu lekci,“ říká Oram.

I když spíše z nutnosti než na základě vlastní volby, i Watson si umí poradit v pouliční rvačce, přestože je to oproti Holmesovu proměnlivému bojovému stylu spíše klasický rváč. „Watson je zvyklý na běžný boj jeden na jednoho, který přináší každodenní život,“ přiznává Downey. „Má sice mnohem běžnější styl než Holmes, ale to neznamená, že by snad byl méně efektivní. Z toho plyne, že zatímco Holmes někdy něco netaktizuje ve snaze najít úplně to nejlepší řešení, Watson jednoduše udeří s tím, co má po ruce jako první,“ vysvětluje herec rozdíly mezi oběma hrdiny.

„Watson je válečný veterán zvyklý přemýšlet vestoje,“ říká koordinátor kaskadérských scén Franklin Henson. „Dokáže dát pořádnou ránu a jako každý pouliční rváč ke sražení soupeře použije cokoli, co má zrovna po ruce, včetně vlastní hlavy, kolena či lokte,“ dodává Henson.

Natáčení bojových scén si Jude Law vyloženě užíval. „Pokud jste v rukou někoho, kdo dokáže natáčet tak skvěle jako Guy Ritchie, pak nepůjde o natáčení běžné akční scény,“ říká herec. „Guy vždy hledá nové způsoby, jak popsat příběh nacházející se za konkrétním soubojem, a vždy přesně ví, co chce ukázat. Točit s ním bojové scény byla vysloveně zábava,“ vzpomíná Jude Law.

Kameraman Philippe Rousselot pracoval se světlem a kamerou tak, aby vše působilo reálněji a aby bojové scény vyvolávaly opravdu tělesný dojem. „Guy chtěl, aby se divák cítil, jako by byl součástí soubojů,“ vysvětluje kameraman. „Dobrým příkladem je právě box v Punch Bowl. Při jeho natáčení bylo klíčové soustředit se na každý detail, od miniaturní kapky potu přes každou ránu do soupeřova těla až po moře pohybů a melu v davu,“ říká Rousellot.

Ritchie také tyto scény využil k tomu, aby ukázal Holmesovo uvažování v průběhu zápasu. Ritchie a Rousselot toho dosáhli okamžik po okamžiku tak, že využili unikátní technologii pracující s vysokorychlostní digitální kamerou nazvanou Phantom, která umí vyvolat efekt extra pomalého pohybu. „Phantom dokáže vzít jednu sekundu natočeného materiálu a roztáhnout ji do 40 až 50 sekund,“ říká režisér. „Kamera zaznamená obrovské kvantum informací ve velmi krátkém časovém okamžiku, což je typické i pro Holmesovo uvažování. Holmes totiž dokáže nasát obrovské množství informací během jediného zlomku sekundy,“ dodává.

Natáčení klíčové akční scény odehrávající se na pozadí rozestavěného Tower Bridge Guy Ritchie společně s Oramem, Hensonem a koordinátorem bojových scén Richardem R. Ryanem s herci velmi intenzivně zkoušeli. „Spolupracovali jsme velmi úzce s poměrně velkým týmem kaskadérů,“ poznamenává koproducent Steve Clark-Hall. „Oni znali Robertovy obdivuhodné schopnosti a byli schopni využít jeho silné stránky. Ovšem dostat tenhle vysoký stupeň kvality akčních scén i do práce s kaskadéry bylo výsledkem poměrně náročné týmové práce,“ říká.

Při natáčení akčních scén Ritchie usiloval o dosažení strategického mixu vyzkoušených scén a chaosu boje tak, aby výsledek byl věrohodný. „Udělal jsem klíčové rozhodnutí natočit film jako věrný a drsný, a tak jsem nechtěl, aby bojové scény vypadaly příliš naaranžovaně,“ říká Ritchie. „Všechno jsme pochopitelně probírali, ale chtěli jsme také nechat dost prostoru pro improvizaci. Nechtěl jsem, aby všechno vypadalo perfektně,“ vysvětluje režisér.

Tenhle přístup zaujal Rachel McAdams, která pracovala s celou řadou kaskadérů na natáčení scény u Tower Bridge. „Guy chtěl, aby scéna vypadala chaoticky a věrohodně i v tomhle fantastickém světě,“ poznamenává herečka. Při natáčení filmů z 19. století vám vždycky hrozí, že výsledek bude příliš uhlazený, zatímco Guy dbal o to, aby výsledek byl také syrový a moderní. Natáčení filmu s Guyem mě naučilo být rychlá a precizní a současně otevřená a flexibilní,“ pochvaluje si svoje dojmy z natáčení herečka.

Důležitou složkou akčních scén byl ovšem samozřejmě i humor. „Potřebovali jsme ve filmu mít lehčí scény i scény vážnější,“ říká Ritchie. „A tak jsme ty lehčí scény udělali ještě vtipnější a ty vážné ještě temnější“.

Z 221B Baker Street až na vrchol Tower Bridge aneb skládání střípků Holmesova Londýna

Při vytváření města, na které si divák může sáhnout, chtěl Ritchie především vykreslit Londýn jako město na křižovatce mezi minulostí a novou budoucností, jako místo expandující a kurážné s odvážnou novou architekturou vrstvenou na architekturu původní. „Londýn jako centrum průmyslové revoluce pulsoval nadšením a kreativní energií,“ konstatuje Ritchie. „Právě v této době postavili Tower Bridge, jeden ze symbolů ambic viktoriánské doby,“ dodává.

„Náš film se odehrává v době vrcholu britského impéria,“ dodává Robert Downey Jr. „Lidé měli pocit, že se nacházejí na úsvitu moderního věku a měli skutečný zájem o technologický pokrok,“ říká.

Základním požadavkem pro všechny úrovně designu byla snaha o autentičnost a zakotvení v realitě a o současné vytvoření svěžího nového vzhledu Holmesova světa. „Tohle byl náš klíč k filmu,“ říká autorka kostýmů Jenny Beavan. „Můj hlavní pokyn zněl vyhnout se oné ostudné hučce, která se stala tak typická pro starého Holmese,“ pokračuje Beavan se slovy, že tato pokrývka hlavy ostatně původně nepochází z Doyleových knih, nýbrž z jedné jejich rané ilustrace. „Náš Holmes má pomačkaný a zanedbaný vzhled. Máte z něj dojem, že šaty po jejich použití hodí na podlahu, odkud si v případě potřeby jejich jakoukoli část zase vezme. Na oběd s Watsonem a jeho snoubenkou si sice třeba správně vezme sako, ale kombinuje ho s naprosto špatnou košilí a kravatou. Z Holmesova stylu oblékání budete mít tak trochu dojem jako z vetešnictví,“ vysvětluje autorka kostýmů.

„Čtenáři i diváci vědí, že Holmes dokáže strávit týdny v kuse ležením na gauči v pokoji, kde vůbec nic nedělá,“ poznamenává scénárista a producent Wigram. „V takovém případě samozřejmě musí vypadat hrozně. Holmes je tak trochu bohém, a tak jsme k jeho šatníku přistoupili poněkud nekonvenčněji a romantičtěji. Představili jsme si, že se bude oblékat spíše jako umělec či básník než jako obchodník či gentleman své doby. Moje myšlenky směřovaly ke stylu podobnému stylu Rolling Stones, pokud by hráli ve viktoriánské době,“ vysvětluje Wigram.

V příkrém protikladu k Holmesově šatníku je šatník jeho přítele Watsona. Watsonův styl je elegantní a chytrý, starosvětský a slušivý. Protože Watson je bývalý voják, který se právě vrátil z Afghánistánu, je jeho styl oblékání pochopitelně ovlivněn i vojenskou módou. „Styl Harris Tweed dodává Watsonovi solidní a současně lidský vzhled,“ říká autorka kostýmů Jenny Beavan. „Jeho trojdílné obleky mají hnědou a modrou barvu a Watson k nim nosí cylindr, což je typický znak mužů té doby,“ dodává.

Tvůrci filmu si dali důkladnou práci i s kostýmy Irene Adler. U Irene vycházela autorka kostýmů ze skutečných kostýmů 19. století, které jen určitým způsobem upravila. „Střihy i vzory jsou dobové. Já se jen rozhodla více zdůraznit silné barvy - šokující růžovou a modrou - abych jim dodala něco navíc,“ vysvětluje Jenny Beavan.

U některých scén Jenny Beavan oblékla Irene do jemnějších barev, jako například do modrých šatů s černou lemovanou blůzou ve scénách z Punch Bowl, jindy zas do praktických tvídových šatů Donegal. Látky na Ireriny šaty tvořily například hedvábný satén. Jedním z nejdůmyslnějších kostýmů vytvořených Jenny Beavan pak je Irenin kabát, který umožňuje dobře maskovat spěch a zároveň v rukávech ukrývat zbraně. Irene má samozřejmě také spoustu klobouků, včetně dvou tvrďáků.

Aby ukázala i Ireninu jemnější tvář, vytvořila Jenny Beavan také krásné hedvábné kimono v odstínu světle fialové a zlaté. „Měla jsem štěstí, že jsem ve svém vlastním obchodě našla ten správný materiál,“ směje se autorka kostýmů. „Byl to hedvábný damašek jemně protkaný rostlinnými motivy. Co ale dělalo materiál velmi zajímavým bylo, že při barvení získal vzorek mnohem větší důraz, což dodalo oblečení nový rozměr,“ vybavuje si autorka kostýmů.

Pokud jde o šperky, které ve filmu nosí Irene Adler a Kelly Reilly, nešlo o reprodukce skutečných historických šperků, nýbrž o zapůjčení skutečných starožitných šperků od Martina Travise z obchůdku Symbolic & Chase, nacházejícího se na Old Bond Street v Londýně. Mezi takto zapůjčenými šperky byl krásný 47 karátový žlutý diamant, který Irene ve filmu odcizila princovi, diamantový medailonek z 19. století, také ve vlastnictví Irene, nebo Maryin diamantový náhrdelník z 19. století, o kterém Holmes správně předpokládá, že si ho půjčila od svého zaměstnavatele.

„Naše kostýmy byly fantastické,“ říká Rachel McAdams. „Bylo skvělé sledovat všechny ty promyšlené detaily, které vám současně dávaly odpovědi na řadu otázek o vaší postavě. Mohla jsem se podívat, jaké šperky Irene nosí a jaký používá parfém. A jen ty šaty samy o sobě byly krásné. Všechny ty detaily a lidský čas do nich vložený byly obdivuhodné,“ dodává herečka.

I autorka scény Sarah Greenwood částečně opustila tradiční vidění viktoriánské Anglie ve prospěch Ritchieho vize. „Náš film je legrační, fyzický, ubíhá rychle a je plný energie,“ říká Sarah. „Všechny tyhle prvky jsme museli při tvorbě jednotlivých scén mít neustále na paměti,“ dodává.

Sarah Greenwood a její kolegové pracovali tak, aby vytvořili scény vypadající plně autenticky. „Holmes je sám o sobě dostatečně excentrický i bez toho, aby kolem něj byly fantastické scény,“ říká zcela upřímně Sarah Greenwood. „Díky tomu jsme se mohli mnohem více soustředit na detaily. Základ našeho umění spočívá v uchopení doby a ve využití prostředí pro další rozvoj příběhu,“ vysvětluje autorka scén.

Jednou z nevětších výzev pro tvůrce scény a její tým byl obrovský rozsah filmu. „V našem filmu projdeme od té nejhlubší žumpy Londýna až po nejvyšší místa v obou sněmovnách parlamentu. Budeme se přesunovat z Chathamových loděnic do podzemních krypt i do intimity Holmesových pokojů,“ prozrazuje Sarah Greenwood.

Pojmout všechna ta rozmanitá místa bylo možné pouze kombinací několika různých metod, od autentických lokací přes speciálně upravené scény ve Velké Británii až po počítačovou grafiku. Některé sofistikovanější interiérové scény pak byly později natáčeny ve studiu v New Yorku.

„Guy rád natáčí venku v původních lokacích a je při tom velmi efektivní,“ říká koproducent Clark-Hall. „Pobyt na ulici dá filmaři opravdu hodně. Je to v mnoha ohledech složitější, zejména protože filmař není úplným pánem scény. Natáčením venku ale zároveň můžete mnoho získat, zejména ve velkém městě jako je Londýn, kde na vás na každém kroku dýchá historie,“ dodává koproducent.

Při oživování ducha Londýna z konce 19. století filmaři využili lokací v Londýně, v Liverpoolu i v Manchesteru. „Pro nás to byla velká výzva, protože Sarah neustále hledala obrovský plac v okolí Temže, starého města a parlamentu. To se ukázalo být velice obtížným z důvodu přítomnosti mnoha moderních staveb,“ vzpomíná Clark-Hall. „Právě z tohoto důvodu jsme nakonec natáčeli také v Manchesteru a v Liverpoolu, které nám pomohly poskládat všechny potřebné chybějící detaily našeho viktoriánského Londýna,“ vysvětluje koproducent.

„Lokace použité pro natáčení filmu jsou úžasné,“ konstatuje Jude Law. „Narodil jsem se v Londýně, i jsem tady vyrůstal, a přesto jsme se dostali na místa, kde jsem nikdy nebyl a která jsem ani nikdy neviděl, včetně různých neskutečně krásných viktoriánských dlážděných zákoutí Londýna, Manchesteru a Liverpoolu. Během natáčení jsem se dověděl neuvěřitelnou spoustu informací o své zemi,“ říká herec.

Holmes a Watson ve filmu navštíví snad úplně všechny vrstvy tehdejšího Londýna - od zemitých a průmyslových částí pro dolní vrstvy až po noblesní a opulentní části těch nejbohatších. Film začíná na místě s historií sahající až do 12. století, kterým je kostel svatého Bartloměje Velikého ze 12. století, ve kterém Holmes a Watson dostihnou Blackwooda a zmaří jeho další pokus o rituální obětování mladé ženy. Další slavná místa britské historie využitá při natáčení zahrnují katedrálu svatého Pavla, Reform Club, jeden z nejstarších a nejslavnějších soukromých klubů (jeho členem byl i Sir Arthur Conan Doyle), starou námořnickou akademii v Greenwichi, Somerset House na nábřeží Temže nebo hřbitov Brompton v Kensingtonu, na kterém bude šokovat svědectví jediného svědka Blackwoodova zmrtvýchvstání.

Co do požadavků na vytvoření scény byla snad úplně nejnáročnější honička na jatkách za běžného provozu. Tahle scéna byla natáčena v nepoužívaném skladišti v londýnském East Endu, kde Sarah Greenwood a její tým vytvořili věrohodný a brutální labyrint pohybujících se strojů. Scéna byla plná různých čepelí, pil a obrovských háků visících na řetězech.

Holmes a Watson se během vyšetřování ocitnou také v provizorní laboratoři, ve které Blackwoodův pobočník Luke Reordan provádí důmyslné, leč zcela záhadné pokusy. Budova v londýnské čtvrti Spitalfields byla přetvořena ve fyzický odraz Reordanovy zvrácené mysli, zahrnující různé čmáranice a vzkazy na zdi v latině a hebrejštině, kříže a pohanské symboly visící ze zdí a rozpitvané žáby a krysy poházené na podlahách.

„Chaos Reordanovy laboratoře má nějaký systém, ale musí přijít někdo jako Holmes, aby ho rozluštil,“ říká Sarah Greenwood. „Nechtěla jsem, aby ta laboratoř vypadala příliš fantasticky nebo dokonce jako z příběhu od Julese Verna. Chtěla jsem naopak něco, co bude vypadat realisticky,“ vysvětluje svůj přístup Sarah Greenwood.

Bojová scéna a honička, která začne v Reordanově laboratoři, se přesune do doku v loděnici, kde právě probíhá výstavba obrovské lodi. Během tohoto boje se Holmes a Watson musejí postavit i obrovskému Blackwoodovu nohsledovi jménem Dredger, představovaného profesionálním zápasníkem Robertem Mailletem.

Obrovská scéna z doků byla vytvořena v historických chathamských docích mimo Londýn. Stavební dělníci zde postavili levou polovinu lodě v původní velikosti, tj. dlouhou 69 metrů a vysokou 4,5 metrů, přičemž uprostřed byla loď postavena v celé výšce, tj. 9 metrů. Chybějící části lodě byly dotvořeny počítačovou grafikou. Přípravné práce související se stavbou lodi zabraly pět týdnů, samotné složení lodi v chathamských docích pak dalších pět týdnů. Tým Sarah Greenwood úzce spolupracoval s oddělením vizuálních efektů, který dotvářel hroutící se průchody, chvějící se můstky či volně ležící kmeny stromů pro libovolné použití během jednotlivých sekvencí.

Jakmile skončilo natáčení ve Velké Británii, přesunul se tým za Atlantik, kde byly dotáčeny některé scény ve studiích Marcy Avenue Armory v brooklynském Williamsburgu. Na tomto prostorném místě byly postaveny celkem tři různé klíčové scény, a totiž Punch Bowl, interiér Holmesova bytu na 221B Baker Street, a část slavného londýnského Tower Bridge v průběhu výstavby v roce 1890.

Podkrovní pokoj nad hospodou Punch Bowl, kde se Holmes účastní soubojů v boxu bez rukavic, je ve skutečnosti malý a zašlý pokojík, kde Holmes medituje ve snaze odhalit tajemství obklopující lorda Blackwooda. Sarah Greenwood se společně s režisérem snažili využít ono tajemno vyvěrající z Holmesova studia Blackwoodova spiritualismu. „Používali jsme hodně symbolismu a velkou míru představivosti, zejména při tvorbě chrámu čtyř řádů, což byla sekta využívaná Blackwoodem při jeho spiknutí,“ vysvětluje autorka scény.

Jednou z nejdůležitějších scén byly i interiéry Holmesových pokojův bytě na adrese 221B Baker Street, který využíval Holmes společně s Watsonem a jejich bytnou, paní Hudsonovou představovanou ve filmu Geraldine Jamesovou. „Holmes bydlí v pokoji, který původně patřil paní Hudsonové a jenž byl vyzdoben tak před zhruba 20 či 30 lety, takže v době Holmesova nastěhování už působil poněkud zanedbaně,“ vysvětluje Sarah Greenwood. „Rozhodně nejde o typický příklad viktoriánského salónu; spíš naopak, jde o jeho protiklad. A po nastěhování Holmese se chaos vládnoucí pokoji zněkolikanásobil,“ dodává.

Dobový nábytek, textil a obrovské množství různých předmětů nalezených na bleších trzích, ve starožitnictví či ve starých domech byly převezeny z Anglie do New Yorku jen proto, aby se staly výzdobou Holmesova bytu na Baker Street. „Museli jsme všechno dovézt z Anglie, protože viktoriánská Anglie je něco úplně odlišného od viktoriánské Ameriky,“ vysvětluje aranžérka scény Katie Spencer. „Viktoriánská Anglie měla svůj určitý styl a ten je velice obtížné správně zachytit,“ dodává.

Přecpanost a chaos Holmesova bytu velmi dobře zachycuje oba spisovatelem zamýšlené rozměry Holmesovy osobnosti, a to jeho osobní zvyky i jeho brilantní a komplexně uvažující mozek. „Všechno v bytě nějakým způsobem odkazuje na jeho cestování, na jeho snahu pronikat do tajemství lidské existence, anatomie, chemie, fotografie… prostě do všeho, co stojí za Holmesův zájem,“ vysvětluje režisér Ritchie.

Knihy o psech, malby z Blízkého Východu, nezaplacené účty, mapy Velké Briránie, anatomické nákresy, orientální koberce, tygří kůže a půlky dávno nesnědeného ovoce, to vše patří do Holmesova bytu, nehledě na Watsonova poměrně tolerantního psa Gladstona, kterého také naleznete v obývacích prostorách Holmesova bytu. S ohledem na Holmesovu profesi v bytě najdete také paruky, kníry a falešné nosy, stejně jako i boxovacího panáka na trénování Holmesova bojového umění.

„Jsou to sice všechno maličkosti, ale pro Holmese jsou velmi důležité,“ vysvětluje Downey. „Právě tyhle předměty mu totiž umožňují cítit se příjemně. Holmesova práce totiž vyžaduje často dlouhé a dlouhé hodiny izolace, kdy jeho mozek není ničím stimulován. Takové chvíle jsou pro Holmese skoro horší než smrt, a tak je důležité, aby měl na Baker Street po ruce cokoli, co ho vytrhne z té strašné nudy,“ dodává herec.

„Bylo skvělé mít ve filmu herce jako je Robert, který si pečlivě všímá svého okolí a který často použije některou z rekvizit způsobem, jaký nás vůbec nenapadl,“ říká aranžérka scén Katie Spencer. „Právě proto Robert velmi trval na tom, aby veškeré předměty při natáčení nebyly pouhou dekorací, nýbrž aby jejich umístění do filmu dávalo nějaký konkrétní smysl.

Sarah Greenwood, Katie Spencer a jejich tým ve filmu použili také řadu předmětů, které si Holmesovi fanoušci budou pamatovat z knih Sira Arthura Conana Doylea. Tak kupříkladu se ve filmu objeví citronový džus, který Holmes používá pro neviditelné psaní. „Ve filmu je prostě spousta doylismů,“ říká Robert Downey Jr. „Film jsme jimi doslova prošpikovali, a to nejen samotné scény, ale i scénář,“ dodává.

Watsonova kancelář, která se také nachází na Baker Street a také byla postavena ve studiu, je mnohem uspořádanější než Holmesova. Na zdech nalezneme lékařské diplomy, svíčky ve tvaru mečů a nezbytnou lékařskou výzbroj.

Ne všechny scény natáčené ve studiích ovšem byly interiérové scény. Zdaleka největší scéna byla postavena pro natáčení závěrečného souboje ve filmu - Tower Bridge. Současná ikona Londýna získala svůj název i podobu svých dvou 60 metrů vysokých věží od nedalekého hradu Tower of London, který se nachází na severní straně 240 metrů dlouhého mostu. V roce 1890 byl Tower Bridge postavený pouze z jedné poloviny a jeho ocelová konstrukce a chodníky potřebovaly ještě dokončit, což vytvářelo vizuálně nádhernou, fascinující a nepředvídatelnou scénu pro závěrečný souboj ve filmu.

Scéna s Tower Bridgem byla postavena proti zelenému pozadí, které později tým vizuálních efektů doplnil řadou pohledů na Londýn té doby a na řeku Temži. „Se všemi těmi moderními technologiemi jsme měli možnost Londýn v podstatě znovu vytvořit,“ říká scénárista a producent Wigram. „Naše město působilo naprosto realisticky. Měli jsme skvělý tým a já věřím, že jsme všichni společně vytvořili období existence Londýna, jaká ještě ve filmu nikdy dřív nebyla vytvořena,“ dodává Wigram.

„Guy zná Londýn velmi dobře, což znamená, že k němu nemá příliš posvátnou úctu,“ konstatuje Mark Strong. „I když se film odehrává ve velmi specifické době i na specifických místech, Guy do natáčení vnesl svoji vlastní vizi Londýna, což mu dodalo neskutečnou energii. V tomhle bodě já vidím záblesk porozumění mezi géniem Sherlocka Holmese a Guye Ricthieho,“ říká Strong.

Posledním důležitým prvkem natáčení filmu byla hudba Hanse Zimmera, která perfektně podtrhává silné stránky filmu, tj. jeho dramatičnost, hravost, akčnost a spousty intrik. „Pro mě bylo velké potěšení mít možnost pracovat s Guyem a zachycovat všechny ty různé světy, kterými Holmes a Watson ve filmu procházejí, od sálů parlamentu přes ring pro box bez rukavic až po temné krypty pod katedrálou,“ říká Hans Zimmer, pro nějž „Sherlock Holmes“ představuje první spolupráci s Guyem Ritchiem. „Tenhle film má tolik různých rozměrů a postav, že to pro nás byla velká příležitost vytvořit rozmanitý hudební jazyk dokreslující film,“ vysvětluje autor hudby Hans Zimmer.

„Hans a já jsme naladěni na stejnou vlnu, pokud jde o poměrně volný přístup k hudbě. Hudba v našem filmu má svoji vlastní identitu a zaujala důležité místo v naší celkové snaze dodat ‘Sherlocku Holmesovi' pocit současnosti.“

„Chtěli jsme udělat film, který by jednak vyhovoval stávajícím fanouškům Holmese a jednak by dobrodružné příběhy Holmesova typu představil úplně nové generaci,“ uzavírá producent Joel Silver. „A mám pocit, že se nám to i skvěle povedlo,“ dodává.