Sherlock Holmes: Hra stínů

Robert Downey mladší hraje roli nejslavnějšího detektiva na světě Sherlocka Holmese. Ve filmu "Sherlock Holmes: Hra stínů." Jude Law se vrací jako jeho úžasný kolega Dr. Watson., Sherlock Holmes býval nejchytřejším mužem salónu... až dosud. Na scéně je ovšem nový kriminalistický mozek - profesor Moriarty který se intelektuálně Holmesovi nejen vyrovná, ale jeho cit pro špatnost spolu s naprosto chybějícím pocitem svědomí mu vlastně může pomoci slavného detektiva předstihnout. Když najdou rakouského korunního prince mrtvého, podle důkazů, jak je interpretuje inspektor Lestrade, to vypadá na sebevraždu. Ale Sherlock Holmes usuzuje, že princ se stal obětí vraždy, která je navíc pouze kouskem větší a daleko a zlověstnější záhady, kterou zkonstruoval profesor Moriarty. Při výkonu služby spojené se zábavou Holmes najde stopu v podzemním pánském klubu, kde Holmes spolu se svým bratrem Mycroftem Holmesem zapíjejí poslední noc svobody Dr. Watsona. Právě tady se Holmes seznámí se Sim , cikánskou kartářkou, která vidí víc, než prozrazuje. Vyšetřování se stává ještě nebezpečnějším, když se Holmes, Watson a Sim dostávají na starý kontinent. Prohnaný Moriarty je pořád o krok napřed a spřádá sítě smrti a zkázy. Všechno je součástí většího plánu, který, pokud vyjde, změní celé dějiny.

„Případ bude znovu otevřen…”

Tato dvě slova na konci filmu z roku 2009 „Sherlock Holmes“ dávala divákům naději, že se dočkají dalších dobrodružství. A tuhle naději teď naplňuje snímek „Sherlock Holmes: Hra stínů“, který znovu přivádí legendárního detektiva na filmové plátno v novém tajemném akčním příběhu, na jehož přípravě se opět sešli stejní herci a tvůrci jako na filmu předchozím.

Režisér Guy Ritchie říká: „Pro mě byla radost vrátit se ke světu Sherlocka Holmese už jen proto, že má zkušenost s prvním filmem byla veskrze pozitivní jak po osobní, tak po profesionální stránce. Škála přístupů k hlavnímu hrdinovi je přitom rozsáhlá díky tomu, kolik má Holmes různých tváří. Jeho výstřednosti prakticky všechny nejde popsat, a tak jsem rád využil příležitosti se jím více zabývat a nabídnout divákům něco, co ještě neviděli. Snímek „Sherlock Holmes“ nabídl nové pojetí slavného hrdiny Sira Arthura Conana Doyla pro současnou generaci diváků. Legendárního detektiva ve filmu ztvárnil Robert Downey ml. a doktora Johna Watsona, Holmesova slavného přítele, partnera a příležitostného nešiku Jude Law.

Producent Joel Silver říká: „Mezi Robertem a Judem v rolích Holmese a Watsona fungovalo jakési zvláštní kouzlo, které jsme chtěli znovu a ještě o něco více využít. V prvním filmu jsme museli divákům dát určitý prostor, aby se seznámili se základními rysy postav. Pro druhý film jsme tak už měli u diváků položené základy, a tak jsme mohli přejít rovnou k akci, které je ještě vtipnější a výbušnější,“ vysvětluje producent.„Naším hlavním cílem bylo zachovat tělesný charakter příběhu tvořící základ Guyovy původní vize, a současně předložit Holmesovi ještě složitější případ, který bude představovat další výzvu jeho neskutečným schopnostem,“ doplňuje producentova slova Holmesův představitel Robert Downey ml. A další výzva se týká Holmesova snad nejslavnějšího protivníka, jehož jméno snad zná každý, kdo ví alespoň něco o kánonu příběhů o Holmesovi, a totiž profesora Jamese Moriartyho.„Potřebovali jsme tajemství, které bude pro Holmese výzvou, a tak jsme ho postavili proti jeho nejslavnějšímu nepříteli,“ vysvětluje producentka Susan Downey. „Na konci prvního filmu se o Moriartym Holmes letmo doslechl od Ireny Adler. V mezidobí se ale stal tímto padouchem přímo posedlý a právě se přibližuje konečnému odhalení š íře jeho zločinných plánů,“ dodává. Producent Lionel Wigram poznamenává: „Profesor Moriarty je vedoucí osobnost světového zločinu. Je to génius, byť génius zla, a pro Holmese je tím pravým soupeřem právě díky jeho kvalitám.“

Režisér Ritchie zdůrazňuje: „Právě proto, že jsou si oba po intelektuální stránce do určité míry rovni, je jejich vzájemný souboj stimulující pro oba. Jeden vlastně svým způsobem potřebuje druhého, což je myšlenka, která je i v knize. Holmes potřebuje Moriartyho úplně stejně, jako Moriarty potřebuje Holmese,“ vysvětluje režisér. Na napsání scénáře producenti angažovali píšící manželský pár Kierana a Michele Mulroneyovi. Hlavně Michele je přitom odbornicí na Holmesovy příběhy. „Coby rodačka z Anglie jsem již jako dítě četla knihy o Holmesovi a byla jsem tímhle zvláštním a úžasným hrdinou naprosto pohlcena,“ vzpomíná Michele Mulroney. „Bylo pro mě skvělé si v dospělosti jeho originální příběhy oživit a znovu obdivovat vynalézavost a tajemnost jejich autora,“ dodává.Skuteční nadšenci ve filmu zaregistrují, že tvůrci vzdali hold autorovi tím, že některá z jeho slov zapojili přímo do dialogů. Scénáristé také cítili povinnost zachovat se spravedlivě jak k hlavnímu padouchovi příběhu, tak i k jeho hrdinům. „Věděli jsme od začátku, že ať už si Moriarty zvolí jakýkoli ďábelský plán, musí vypadat naprosto nepřemožitelně,“ potvrzuje Kieran Mulroney. „Rizika samozřejmě musela odpovídat profesorově touze naplňovat zlo, která byla logicky obrovská. Naším cílem bylo donutit Holmese a Watsona, aby v boji s profesorem dospěli na samou hranici svých možností, čímž koneckonců prověří svůj vztah ještě více než v prvním filmu.“„Jsem rád, že srdcem i duší příběhu zůstal i nadále vztah mezi Holmesem a Watsonem,“ říká Jude Law, který se ve filmu vrací jakožto představitel doktora Watsona. Producent Dan Lin, který se scénáristy pracoval již v minulosti, říká: „Kieran a Michele se ve svém scénáři zabývají vývojem vztahu Holmese a Watsona od posledního filmu. Zatímco Sherlock je připravený na další případ, Watson se zasnoubil s Mary a plánuje se usadit a opustit kariéru soukromého detektiva. Co tohle znamená pro jejich budoucnost? A jak bez nich svět přežije, zejména ve chvíli kdy se znovu zjevuje Sherlockův nejnebezpečnější nepřítel, profesor Moriarty?

“Kromě profesora Moriartyho představuje film „Sherlock Holmes: Hra stínů“ současným divákům i další postavu, dobře známou čtenářům původních příběhů, a to Sherlockova staršího a usedlejšího bratra Mycrofta Holmese, kterého ve filmu ztvárnil Stephen Fry. Ve filmu se také znovu objeví Irene Adler, která Holmese opět pokouší a trápí, a také nová ženská postava, cikánka jménem Sim, představovaná švédskou herečkou Noomi Rapace. Sim by mohla ve filmu být posledním dílkem skládačky tvořící Moriartyho nekalý plán.

Jak se ve filmu postupně ukazuje rozsah Moriartyho spiknutí, děj začne přesahovat hranice Londýna a dospěje do Francie, Německa i Švýcarska. „Příběh nám umožnil dostat se za hranice a roztáhnout křídla po celé Evropě, což mu dodalo nový rozměr,“ potvrzuje Guy Ritchie.

Producent Lionel Wigram k tomu říká: „Přesuny mimo Anglii nám umožnily doplnit do filmu pozadí, zobrazující různé děje z konce 19. století v oblasti politiky, hospodářského vývoje a průmyslu. Náš film se totiž odehrává na úsvitu moderního věku, kdy jsou zaseta semena moci vojenskoprůmyslového komplexu s jeho většími a mocnějšími zbraněmi,“ vysvětluje producent.S měnícím se světem samozřejmě přicházejí i nová nebezpečí. No a pro ty, kdo vědí, jak přikládat pod kotel, je to také příležitost získat obrovské bohatství a moc. A jediný Sherlock Holmes odhaluje, že pod kotlem ve skutečnosti přikládá profesor Moriarty a že je jen otázkou času, kdy celý kotel vybuchne.

„Je to naše poslední dobrodružství, Watsone. A proto mám v úmyslu si ho užít naplno.”

Hlavní hrdina ztvárněný v „Sherlocku Holmesovi“ Robertem Downeym ml. bořil všechny zažité konvence. Sherlock Holmes opustil legendární kostkovanou čepici, zahnutou dýmku i britské dekorace, a namísto toho se objevuje elegán a boxující rváč, jehož fyzické schopnosti jsou stejně skvělé jako jeho úžasná mysl a až nadpřirozené schopnosti vnímání.

Režisér Ritchie k tomu říká: „Jednou z nejdůležitějších věcí, o kterou jsme v prvním filmu usilovali, bylo překonání určitého, pokud to tak mohu říct, zaprášeného dojmu z hlavního hrdiny, který možná většina diváků očekávala. Chtěli jsme samozřejmě zachovat to hlavní z Sherlocka Holmese v pojetí Conana Doyla, tj. inteligenci a vtipnost, ale taky jsme mu chtěli dodat i fyzický rozměr, který v původních příbězích chybí. No a Robertovi se naštěstí povedlo dostat všechny tyhle aspekty našeho hlavního hrdiny do rovnováhy. Já si teď už nikoho jiného jako Sherlocka Holmese ani nedokážu představit,“ konstatuje režisér. Downey na režisérova pochvalná slova reaguje takto: „Práci s Guyem jsem si moc užil. Pracovalo se mi s ním výborně a oceňoval jsem hlavně jeho smysl pro humor. Z mého pohledu jsme v našem filmu Sherlocka Holmese znovu objevili. Na jednu stranu jsme nechtěli úplně potlačit humorný rozměr příběhu, ale na straně druhé jsme mu chtěli dodat i trochu vážnosti.“„Robert přesně věděl, jak proniknout do Holmesovy hlavy a jak ho udělat vtipným a excentrickým a současně maximálně důvěryhodným nejslavnějším detektivem všech dob,“ poznamenává Silver. „Dívat se na jeho práci byla vyloženě radost,“ dodává.

V době, která uplynula od posledního filmu, se Holmes vydal na sólovou misi, a to po zjištění, že zatímco bojoval se zločinným Lordem Blackwoodem, unikla mu ještě větší hrozba. Úkryt v utajení totiž začal trpělivě spřádat plány na využití díla započatého právě Lordem Blackwoodem, samotný profesor Moriarty.Downey k tomu říká: „O několik měsíců později už vidíme, že Holmes je pohlcen bojem s profesorem Moriartym natolik, že téměř zešílí. Holmes se na Moriartyho zaměřil na úkor všeho ostatního, včetně vlastního duševního zdraví,“ konstatuje herec.No a právě v tomhle stavu objeví svého starého přítele doktor Watson, když se vrátí na Baker Street těsně před svoji svatbou s Mary. „Watson dorazí za Holmesem natěšený na rozlučku se svobodou, kterou měl Holmes zorganizovat. Namísto toho ale najde svého přítele ve znepokojivém stavu posedlosti profesorem Moriartym. Nemyslím si sice, že by Watson pochyboval o tom, že by Holmes neměl pravdu, protože ve Watsonovi se nakonec vždy projeví duše vojáka, který chce, aby spravedlnosti bylo učiněno zadost. Jenže Watson si také uvědomí, že bude znovu čelit dilematu, které musel řešit již mnohokrát v minulosti: na jedné straně klidný a bezpečný život s manželkou a na straně druhé nový dobrodružný případ. Watson přitom samozřejmě ví, že každý případ s Holmesem přináší fantastické zážitky, a také chce příteli pomoci v problémech, kterým čelí. Takže pro Watsona to v jeho věčném vnitřním boji vůbec není lehké rozhodování,“ vysvětluje herec.

Režisér Ritchie říká: „Asi bychom všichni byli rádi, kdybychom byli stejně geniální jako Sherlock Holmes, ale ve skutečnosti se většina z nás ztotožní spíš s doktorem Watsonem. I když jako doktor je Watson taky do určité míry intelektuál, je to především obyčejný člověk, který se k akčnímu ž ivotu dostane jenom díky Holmesovi. To je základem skvělého vztahu mezi nimi, a to je také motorem příběhů o nich,“ vysvětluje Ritchie.

Úzký vztah mezi Holmesem a Watsonem se odrazil i na vztazích mimo kameru mezi představiteli hlavních dvou hrdinů. „Měl jsem vůči Judeovi podobné city, jako Sherlock vůči Watsonovi. Cítil jsem se, jako by to byl můj bratr. Lepšího filmového partnera jsem si snad ani nemohl přát,“ říká Robert Downey ml. „Práce na vzájemných vztazích mezi Holmesem a Watsonem byla na celém filmu to nejzábavnější, a tomuto rozměru jsme proto s Robertem věnovali pozornost po celou dobu natáčení,“ vzpomíná Jude Law. „Naší výhodou bylo, že teď už jsme naše postavy dobře znali, protože jsme je poznali už v prvním filmu. Díky tomu jsme teď mohli dát více prostoru instinktu a ještě víc se tomuto rozměru věnovat,“ dodává herec. Michele Mulroney říká, že souznění herců s jejich postavami bylo pro ztvárnění jejich postav klíčové: „Robert i Jude svými postavami vyloženě dýchali a věděli přesně, co jejich hrdinové prožívají. Ve filmu nenajdete jediný dialog, který by přesně neodpovídal jejich vztahu. Pro ztvárnění Holmese a Watsona byli oba naprosto nenahraditelní,“ konstatuje scénáristka.„Robert a Jude jsou mimořádně talentovaní herci, kteří svoji práci milují, a zároveň jsou to i skvělí chlápci,“ říká režisér Ritchie. „Jejich přítomnost dodávala našemu štábu spoustu energie a ulehčovala práci nám všem,“ uzavírá režisér.

„Ten muž bez tváře, se kterým jste ve spojení, není žádný běžný zločinec. Je to Napoleon zločinu.“

V průběhu filmu se ukáže, že Watson nebude mít na výběr, jestli se k Holmesovi přidat nebo ne. Tohle rozhodnutí za něj totiž udělá profesor Moriarty, který se ve své válce se slavným detektivem obrátí i proti nebohému doktoru Watsonovi a jeho milované Mary coby detektivovým spojencům. Postavu profesora Moroartyho, kterého sám nazývá prvním „nadzloduchem v moderní literatuře“, ve filmu s nadšením ztvárnil Jared Harris. „Mým úkolem bylo zahrát hrdinu na takové úrovni, která ospravedlňuje Holmesovo vysoké mínění ohledně hrozby, kterou představuje. Diváci musí uvěřit, že Moriarty je stejně chytrý nebo ještě chytřejší než Holmes, že je jako šachista, který je několik tahů napřed před svým soupeřem. To, že se ale současně jedná o nemocného sociopata, ještě zvyšovalo moji radost z téhle role,“ směje se herec. Při výběru herce vhodného ke ztvárnění jednoho z největších zločinců všech dob museli filmaři zohlednit, že svět vnímal Moriartyho jako skvělého, leč zločinného profesora matematiky, který byl nicméně spíše obdivován než obáván. „Chtěli jsme se držet Doylovy myšlenky, že profesor Moriarty je tím nejméně pravděpodobným zločincem, jakého si dokážete představit,“ vysvětluje režisér Ritchie. „Profesora svedl na scestí hlavně rozsah jeho ambicí. Jared Harris byl pro nás naprosto ideální adept na tuhle roli,“ dodává režisér. Producent Wigram režisérova slova potvrzuje: „Jared Moriartyho hraje s úžasnou kombinací šarmu a nebezpečnosti. Působí na jednu stranu velmi plaše a slušně, ale na druhou stranu je v jeho očích něco šíleného. Profesor tak přesně odráží svůj literární vzor: na jedné straně respektovaný univerzitní profesor a přítel bohatých a mocných, na straně druhé ďábelský organizátor rozsáhlého zločinného spiknutí, který včas jako nikdo jiný odhalil změny vyplývající z industrializace a využil je ve svůj prospěch způsobem, který nikoho jiného nenapadl. A právě v tom je jeho genialita,“ říká producent.„Jediný Holmes v plné míře pochopil rozsah a komplexnost plánů profesora Moriartyho,“ konstatuje režisér Ritchie. „A tak je na něm vysvětlit to Watsonovi a jeho prostřednictvím i divákům,“ dodává.

Sám Holmes by možná ani včas neodhalil profesorovy plány, nebýt Ireny Adler, která v minulosti pro profesora pracovala. Irene Adler odhalila jeho identitu Holmesovi a paradoxně jej varovala před profesorovým podceněním přesto, že sama působila někde na půli cesty mezi oběma nepřáteli.Susan Downey k tomu říká: „Irene je jediná žena, která kdy na Holmese vyzrála a dostala se mu pod kůži. Její vztah s Holmesem je velmi napjatý, čehož si je Moriarty velmi dobře vědom. To se samozřejmě ukáže být nebezpečným pro oba,“ vysvětluje producentka Susan Downey.

Rachel McAdams, která si roli Holmesovy femme fatale zopakovala i ve druhém filmu, říká: „Irenin vztah se Sherlockem je jedna velká hra na kočku a myš, ve které se hraje o to, kdo z nich dá své city najevo jako první. Současně je to ale i drama plné intrik, protože si nikdy nemůžete být jisti, jaké eso Irene zrovna vytáhne ze svého rukávu. Práci s Guyem a Robertem a hledání té pravé rovnováhy mezi láskou a nenávistí jsem si užila skvěle jako nějaký úžasný tanec,“ konstatuje herečka. Irene, která působí jako kurýr pro Moriartyho, nevědomky poskytne Sherlockovi i další nápovědu v podobě dopisu tajemné cikánce jménem Sim, věštkyni, která se stane slovy Downeyho „základním článkem řetězu vedoucího k rozluštění příběhu“.

Postava Sim byla první anglickou rolí pro Noomi Rapace, herečku, která se dostala do povědomí tvůrců zásluhou švédského filmu „Muži, kteří nenávidí ženy“. To potvrzuje režisér Ritchie: „Všichni jsme byli jejími velkými fanoušky. Když jsme se s ní poprvé setkali, měla už spoustu nápadů týkajících se její postavy. Práce s ní byla vyloženě radost, protože je odvážná, chytrá a své práci se věnuje maximálně naplno, což jsou všechno vlastnosti, které jsem pro Sim hledali,“ říká režisér.Noomi Rapace o své postavě říká, že jí zformovaly hlavně nomádský životní styl a doba, ve které žila. „Sim je pořád na cestách, a ať se ocitne kdekoli, nikde s ní nezacházejí moc dobře, takže se musí naučit postarat se o sebe sama. Její lidé dokážou přežít v mimořádných podmínkách na okraji společnosti a v místech, kde nejsou vítáni. Sim se už mockrát setkala s temnějšími stránkami lidské duše, což mají svým způsobem společné s Holmesem,“ vysvětluje herečka. Herečka ovšem dokonce může mít něco společného i se svojí postavou. „Můj otec byl španělský zpěvák Flamenca, a já jsem vždycky od ostatních slyšela, že měl částečně cikánskou krev,“ říká herečka. „Nejsem si sice úplně jistá, jestli je to pravda nebo ne, ale cikáni mě vždycky zajímali a možnost zahrát si Sim mi nabídla obrovskou příležitost pořádně se ponořit do téhle mé záliby a hlavně do zkoumání toho, jakým způsobem žijí, milují a jak u nich funguje silný cit pro rodinu a loajalita. Guy mi dal poměrně velký prostor pro ztvárnění a rozvoj mé postavy, což jsem samozřejmě oceňovala,“ popisuje své pojetí postavy herečka. „Noomi byla skvělá nejen jako nádherná herečka, ale i jako úžasný člověk,“ říká producent Joel Silver. „Ve většině scén se ve filmu objevuje po boku Roberta a Juda, a přesto se i v téhle hvězdné společnosti dokázala prosadit,“ dodává producent. Šifrovaný dopis, který dovedl Sherlocka Holmese k Sim, pocházel od jejího bratra Reneho. Sim a Rene se před mnoha lety stali součástí skupiny anarchistů nazývané Lapin Vert. Když se skupina příliš zradikalizovala, Sim a její bratr jí opustili, avšak Rene se do skupiny později z neznámých důvodů vrátil a nakonec se stal pěšákem ve smrtící šachové partii rozehrané profesorem Moriartym. Sim proto souhlasí, že Holmesovi a Watsonovi pomůže za podmínky, ž e zachrání jejího bratra. Holmes nejprve hledá Sim v pánském klubu, kam vzal Watsona a svého bratra Mycrofta Holmese pod záminkou rozlučky s Watsonovou svobodou.

Mycrofta Holmese, který zastává nespecifikovaný, avšak evidentně vysoký post v britské vládě, ve filmu představuje známý britský herec a komik Stephen Fry. Ten říká: „Sherlock Holmes byl vždy jednou z mých prvních a nejvášnivějších lásek v oblasti literatury. Stal jsem se dokonce členem londýnské Společnosti Sherlocka Holmese, a to myslím dokonce nejmladším členem. Když mě tvůrci oslovili s nabídkou zahrát si ve filmu Mycrofta, byl jsem tak nadšený, že jsem samou radostí skákal až do stropu,“ směje se herec. „Na Sherlocku Holmesovi je úžasné, že má své kvality, které přetrvají generace a díky nimž si na něm každá doba najde své,“ pokračuje Stephen Fry. „Když jsem poprvé viděl ‘Sherlocka Holmese’, kterého natočil Guy s Robertem a Judem, tak jsem si hned pomyslel, že tahle je verze je ta pravá zrovna pro naši dobu. Najdete v ní totiž ten správný mix akce a humoru i všeho ostatního, co představuje ty nejsilnější stránky hlavního hrdiny. Guy je skvělý režisér, chytrý, neustále zvídavý, přesně ví, co chce i to, jak vytvořit při natáčení zábavnou atmosféru.“

„Stephen Fry je v Anglii považován za něco jako národní poklad, což pochopíte až teprve tehdy, pokud strávíte nějaký čas po jeho boku,“ říká producentka Susan Downey. „Nejenže to je mimořádný herec, ale současně ho považuji i za jednoho z nejčistších, nejvzdělanějších a nejvýřečnějších lidí, jaké znám. Je to chodící encyklopedie. Kdykoli jsme měli nějakou otázku, ať už týkající se historie nebo Holmese, tak jsme se obrátili na Stephena, protože jsme mohli vždy spoléhat na to, že bude znát přesnou odpověď,“ dodává producentka. Protože je Fry skutečným nadšencem do Holmesových příběhů, přijal roli Mycrofta již s velice důkladnou znalostí všech jeho vrtochů. „Vždycky mě fascinovala představa, že Sherlock Holmes má bratra chytřejšího, než je on sám, jenže také naprosto líného a bez zájmu o lidi. Mycroft je totální misantrop. Je spoluzakladatelem klubu jménem Diogenes, ve kterém je zakázáno mluvit. Kdykoli se sejde se Sherlockem, skončí to snahou obou vyzrát na toho druhého. A někde mezi nimi uprostřed se vždycky ocitne chudák Watson,“ směje se herec. Watsonova nevěsta Mary, která se po zmaření svatební cesty ze strany Sherlocka Holmese dočasně ocitne v péči jeho bratra Mycrofta, je zjištěním o existenci dalšího Holmese šokována až vyděšena. V roli Mary Morstan, nyní již paní Watsonové, se ve filmu znovu objevuje Kelly Reilly, kterou producentka Susan Downey nazývá mimořádně talentovanou herečkou. „Potěšilo nás, že jsme mohli pro film vytvořit další akční i komediální scény, ve kterých se Mary objeví. Současně jsme se snažili o zachycení určitých rozdílů mezi Kelly jako herečkou a Mary jako postavou,“ dodává producentka.Kelly Reilly o své postavě říká: „Mary ví, že jí John miluje, ale také moc dobře ví, jak moc je Watson rozpolcen mezi klidný život po jejím boku a dobrodružství po boku Sherlocka Holmese. Jsem přitom ale přesvědčena, že i Mary si Watsonova dobrodružství užívá více, než je ochotna připustit,“ konstatuje herečka.

Ve filmu „Sherlock Holmes: Hra stínů“ se dále objevili Paul Anderson v roli Moriartyho pravé ruky, plukovníka Sebastiana Morana, známého mimo jiné jako nejlepší střelec v Evropě, a Thierry Neuvic v roli Cluada Ravache, vůdce skupiny Lapin Vert, který se dopustí osudové chyby a spolčí se s Moriartym, což povede k tragickým důsledkům.

<>Obrázek nenalezen<> „Milý příteli, kdybyste dokázal vidět až na konec, tak bych Vás nikdy nemohl žádat o Vaši pomoc.“

Holmes byl Moriartymu na stopě už nějakou dobu předtím, než se znovu dal dohromady s doktorem Watsonem. Watson dorazí na rozlučkovou party se svobodou na adresu 221B Baker Street, jejíž exteriér byl vytvořen ve studiích Levesden. Watson očekává klasickou pánskou jízdu, jenže ve skutečnosti by měl vědět, že tradice zrovna nepatří mezi silné stránky jeho přítele. Když se otevřou dveře Holmesova bytu, uvidí Watson místo rozlučkové párty džungli uprostřed města - obývací pokoj plný rostlin, stromů a spousty exotických zvířat.

Erupci flóry a fauny v Holmesově bytě na Baker Street má na svědomí autorka scény Sarah Greenwood s jejím týmem a vytvořila ho ve studiích Elstree. Sarah Greenwood k tomu říká: „Úžasné bylo, že jsme do Holmesova bytu mohli umístit prakticky jakékoli rostliny, protože Holmes si je všechny dovezl z různých míst s cílem testovat jedy a lékařské recepty. Bylo na tom dokonce něco svým způsobem krásného, přestože Holmes jinak nic z čistě estetických důvodů nedělal; v jeho činnostech musí vše složit svému účelu,“ vysvětluje autorka scény. Hluboká džungle byla Holmesem navrstvena na už existující směsici nábytku, knih, papírů, výsledků pokusů a jiných nesmyslů, a to tak, že byste si řekli, že už se tam nic dalšího nemůže vejít. „Až jsme si skoro říkali, jak se filmařům vůbec podaří do toho místa dostat kameru, ale nakonec se jim to nějak povedlo,“ vzpomíná Sarah Greenwood.

Holmes, schovaný někde ve své džungli, je ve svém bytě prakticky neviditelný, protože je od hlavy k patě oblečen do maskovacího oblečení. „Sherlock má ve filmu několik různých převleků, což sice byla výzva, ale také legrace,“ konstatuje autorka kostýmů Jenny Beavan. „Jinak jsme se ale drželi zásady, že Holmesův šatník je spíše různorodá směsici ne vždy ladícího oblečení. Naopak Watson se obléká elegantně, jak se sluší na vojáka ve výslužbě. I na jeho oblečení v civilu tak lze pozorovat stopy po dřívější uniformě,“ říká Jenny Beavan.Holmes si také přivlastnil původní Watsonovu pracovnu, kterou proměnil na složitý sledovací systém k pozorování Moriartyho spiknutí. Výstřižky z novin, mapy a spousta dalšího materiálu, tvořící komplexní obraz spiknutí a vražd a vedoucí vždy k profesoru Moriartymu.

Když oba hrdinové opustí Holmesův byt, řídí Watson jeden z prvních automobilů. Výzkum a design automobilu zajistila Sarah Greenwood, stavbu stroje pak provedl tým zvláštních efektů v čele s Markem Holtem.

Sarah Greenwood ale pro film vytvořila i další populární dopravní prostředek oné doby, a to velkorysý viktoriánský železniční vagón, ve kterém měl doktor Watson v úmyslu zahájit své líbánky, netuše, že bude své plány muset posunout. Sarah Greenwood k tomu říká: „V předchozím filmu jsme moderní dobu jenom lehce naťukli, a tak jsme chtěli v jeho pokračování mnohem více využít rychle se rozvíjející průmysl, který ovlivňoval všechny části společnosti. Celý svět byl v té době na pokraji obrovských změn,“ vysvětluje Sarah Greenwood.Na konci 19. století pomalu elektrické lampy vytlačovaly původní petrolejové lampy. Nové elektrické lampy se poměrně neočekávaně hodily kameramanovi Philippu Rousselotovi. Ten říká: „Nejstarší elektrické lampy měly často podobu velkých obloukových lamp osvětlujících město, a zrovna tyhle lampy docela připomínají světla, která při natáčení používáme dnes. To se nám samozřejmě při natáčení hodilo, protože jsme nemuseli schovávat veškeré naše osvětlení, aniž bychom narušovali historický ráz jednotlivých záběrů,“ vysvětluje kameraman.

Podobně jako v prvním filmu, Rouseelot a Guy Ritchie k natáčení použili vysokorychlostní digitální kameru jménem Phantom, která umožňuje režisérovi různými způsoby měnit rychlost akce. Ritchie tuto kameru využil v prvním filmu třeba pro natočení scén, které nazval „Holmesovize“, ve kterých zobrazil hrdinovy bleskové myšlenkové pochody.

Ritchie nicméně říká: „Nikdy nechci své postupy opakovat dvakrát, takže jsme ve druhém filmu holmesovizi posunuli někam jinam. Holmesovy myšlenky tentokrát nezobrazujeme tak, jak probíhají jeho hlavou, ale spíš naopak jeho myšlenky přizpůsobujeme rychlosti děje,“ vysvětluje režisér. Režisér také vysvětluje, že techniku použili i pro zdůraznění souboje mezi hlavním kladným a záporným hrdinou filmu a ž e tímto způsobem zobrazovali Holmesovu strategii a Moriartyho protistrategii. „I díky technice jsme měli možnost přesně ukázat, že Holmes a Moriarty operují na stejné intelektuální úrovni. I tak ale náš Sherlock Holmes zůstává i fyzicky zdatný,“ dodává Ritchie. Eric Oram, který roky trénoval Roberta Downeyho ml. v bojovém umění Wing Chun Kung Fu a který s ním pracoval i na filmu „Sherlock Holmes“, na tuto spolupráci navázal i v tomto filmu, a to hlavně s cílem naučit herce intuitivní bojový styl jeho hrdiny. Koordinátor kaskadérských scén Franklin Henson říká: „Robert často tyhle scény natáčí sám a je v tom opravdu dobrý. Ericova přítomnost nicméně byla každopádně velkou výhodou už jenom proto, že Eric zná dynamiku, na kterou je Robert zvyklý.“Pokud jde o profesora Moriartyho, u něj Henson pracoval spíše na tradičním boxerském stylu, a to zejména proto, že Moriarty byl boxerským šampiónem na Cambridgi. Jared Harris si své scény také natáčel sám a prokázal v nich, že profesor je Holmesovi rovným protivníkem nejen mentálně, ale i fyzicky. To potvrzuje i režisér Ritchie: „Moriarty sice vypadá jako člověk z akademického prostředí, ale vzhled jak víme č asto klame.“Bojové scény se ale ve filmu neomezují pouze na muže, což rozhodně ocenila Noomi Rapace. „Sim je pouliční bojovnice,“ říká herečka. „Dokáže dát ránu, kopat a je skvělá v boji s nožem, ale umí si poradit i s čímkoli jiným, co zrovna najde po ruce. Je jako z béčkového filmu. Líbí se mi,“ směje se Noomi Rapace.Sim svoji bojovnost předvede zejména v napínavé akční scéně, která začne v pánském klubu, kde ovšem Holmesovy skutečné motivy nemají s Watsonovou rozlučkovou party společného prakticky nic, resp. vůbec nic. V tomto podniku, na který se dočasně proměnila londýnská historická Wilton’s Music Hall, Holmes odvrátí útok akrobaticky mimořádně zdatného kozáckého vraha vyslaného Moriartym, aby zabil Sim. Následující honička a bojová scéna, která se odehrává v různých patrech pánského klubu, zahrne bojové umění herců i kaskadérů, oblečených do ruského oblečení. Při přípravě kostýmu pro Sim vzala Jenny Beavan v potaz jak fyzické dispozice postavy, tak i její cikánskou krev. „Sim by určitě nebyla ochotna podřídit se viktoriánské módě,“ vysvětluje Jenny Beavan. „Chtěla jsem, aby její oblečení vyzařovalo určitý pocit svobody. Našla jsem v Harper’s Bazaaru fotografii ženy z 90. let 19. století v loveckém oblečení, jehož součástí byla na tehdejší dobu velmi krátká sukně. No a hned jsem věděla, že právě takové oblečení by bylo ideální pro Sim,“ dodává.

Přestože Simino oblečení není nějak příliš opulentní, je barevné, s jemnými výšivkami a vrstvami různých látek a vzorů. Její pokrývka hlavy a boty tak trochu připomínají muže, zatímco ženskost zase zdůrazňují její šperky.

„Musíme ho najít a zastavit ho… jinak západní civilizace zanikne. Ale jinak o nic nejde.“

Moriartyho velký plán je zamýšlen tak, aby měl globální dopady, a tak se Holmes a Watson na své misi dostanou i za hranice Anglie. Mezinárodní rozměr filmu představoval pro filmaře současně příležitost i výzvu, a to zejména s ohledem na skutečnost, že se film takřka výhradně natáčel ve Spojeném království. Znovuvytvoření Evropy 19. století si samozřejmě využilo použití technologií 21. století. Tým tvůrců vizuálních efektů v čele s Chasem Jarrettem pro natáčení použili druhou kameru a zelené obrazovky, a to s cílem překlenout více než století změn. „Nejnovější technologie vizuálních efektů nám umožnila natáčet primárně v Londýně a okolí a teprve následně do záběrů doplňovat další místa v Evropě,“ vysvětluje Dan Lin. Greenwich byl použit pro natočení scén jak z Anglie, tak i z Francie, a to včetně úvodní scény odehrávající se v londýnských ulicích, kde maskovaný Sherlock Holmes sleduje Irenu Adler. Kromě toho se v Greenwichi natáčely i exteriéry představující scénu před pařížskou operou.Londýnský Richmond Park posloužil k natáčení Simina romského tábora, do kterého Holmes a Watson sledují Sim, která se k nim následně přidá v jejich pátrání po svém bratrovi Reném, které začne v Paříži. Kavárna ve stínu Eiffelovy věže, tehdy nově postavené architektonické perly, byla postavena v Hampton Court přímo na kraji města. S postupným rozšiřováním Moriartyho ničivých pokusů se Holmes, Watson a Sim musejí vydat z Německa do Francie na koních, kde se ukáže jedna z Holmesových slabých stránek. Tahle scéna byla natáčena v horách ve Walesu. Historické anglické doky Chatham Dockyards posloužily pro natáčení německé zbrojní továrny Meinhard Munitions Factory. Tady diváci uvidí moderní zbrojní průmysl v masovém měřítku, a Holmes se zde zase z první ruky dozví o krutosti svého nepřítele. Děj nakonec nezadržitelně dospěje k osudové konfrontaci Holmese a Moriartyho u Reichenbachských vodopádů ve švýcarských Alpách. Scénu opět vytvořila Sarah Greenwood a její myšlenky uvedli do praxe Jarretovi lidé z VFX týmu. Donwey k tomu říká: „Myslím si, že jsme scénu natočili přesně tak, jak by jí chtěl vidět Conan Doyle, na cožjsem obzvláště hrdý. Z mého pohledu je uchvacující hlavně to, že scéna je současně majestátní i hrozivá, což je skvělé pozadí pro poslední střet oněch dvou obdivuhodných nepřátel,“ konstatuje Downey. Mezinárodní rozměr filmu se odráží i v hudbě Hanse Zimmera, který složil filmu už pro první film. „Samozřejmě, že jsme zařadili i klasické sherlockovské téma, jenže tenhle film byl majestátnější a epičtější, a to jsme chtěli zachytit i v hudbě,“ říká Zimmer.

Skladatel složil pro film nové téma pro Moriartyho a do hudby také vtělil cikánskou kulturu, ovlivňující Sim. Zimmer za tím účelem navštívil romské vesnice na Slovensku, kde podle svých vlastních slov objevil neuvěřitelné muzikantství. „Oslovil jsem několik kapel, posadil jsem je do autobusu a odvezl do Vídně, kde jsme se přesunuli do malého nahrávacího studia a nahráli tam spoustu muziky. Zajímavé bylo, že ačkoli já neumím romsky a oni neuměli německy ani anglicky, tak jakmile jsme si sedli a začali hrát, bylo úplně jedno, jakým kdo mluví jazykem,“ vysvětluje Zimmer. Ritchie k tomu říká: „Práci s Hansem mám moc rád. Je to skvělý spolupracovník, což ale ostatně můžu říct o všech členech našeho týmu. Nejde jenom o mě, producenty nebo herce; náš film je výsledkem kreativní práce spousty talentovaných lidí,“ dodává režisér. Joel Silver jeho slova potvrzuje: „Práce na našem filmu byla radost pro všechny a já mohu jen doufat, že uděláme radost i divákům. A také věřit, že až budou diváci z kina odcházet, položí si jedinou otázku: ‘A co bude dál?’“