Signál

Dvojice mladíků Filos a Kája míří do vesnice Zálesí, aby si z důvěřivých místních obyvatel vystřelila. Považuje za velkou legraci je mystifikovat chystanou stavbou vysílače a pozorovat jejich reakce. Vystupují jako zástupci společnosti, která bude ve vesnici hledat nejvhodnější pozemek pro stavbu vysílače mobilního operátora, a samozřejmě slibují vysokou částku za pronájem pozemku v eurech. Vidina příjmů je pro obyvatele natolik lákavá, že na nějaké podezírání "pánů inženýrů" vůbec nepomyslí. Vesnice se rychle stává bitevním polem a to s využitím všech povolených i nepovolených zbraní.

<>Obrázek nenalezen<> Signál vtipně a překvapivě rozehrává oblíbenou zápletku o malém chytrém podrazu, který sází na lidskou chamtivost a touhu přechytračit sousedy. Film v moderním podání navazuje na tradici nejlepších českých veseloher. „Marek je vynikající scenárista a Signál mě strhnul na první čtení,“ říká Tomáš Řehořek. „Má skvělou ústřední dvojici, výborně profilované vedlejší postavy, má poutavý příběh, spád, vtip, nadhled, je upřímný, milý, pravdivý, napínavý... A při dokončovacích pracech jsem navíc zjistil, že v jeho příběhu se strašně špatně krátí. Všechno na sebe tak přesně navazuje, že byste tu stavbu mohli nějakým neuváženým zásahem snadno zbořit.“

A proč se Tomáš Řehořek rozhodl po několika převážně dramatických látkách přijmout nabídku na lehčí žánr? „Bavilo mě téma Signálu a upřímnost, s jakou je podáno. Když jsem se pak vcítil do role diváka, tak jsem si to užíval. A nejen kvůli scénáři, ale teď už taky díky celkovému hereckému obsazení, o kterém se mi ani nesnilo,“ přiznává se režisér.

Signál není prvoplánová komedie, zaznívají v ní i taková hořká pousmání nad trochu zvláštní komunitou obyvatel malé vesnice. Jak hledal režisér rovnováhu mezi tím, aby zůstal humor příběhu a přitom působil lidsky? „Nemusel jsem hledat, protože Signál je tak napsaný. Humor v Signálu pramení z lidskosti a upřímnosti jeho postav, aniž by upadly do karikatury. Já jsem se jen snažil je neponičit,“ říká Tomáš Řehořek.

Signál je film o malých českých podvodníčcích a jejich střetu se svéráznými vesničany. Jsou příběh i jednotlivé situace nebo postavy výhradně autorskou licencí nebo má tenhle “podraz po česku” inspiraci v nějakých skutečných událostech? „Podraz je náš, tedy český, ale výchozí situaci jsem si dovolil importovat ze svého pracovního pobytu v deltě Dunaje. Ve vesnici, kde jsme byli ubytováni, stála celá řada zchátralých domů a pak jeden luxusní, opravený a zářící. Nad ním se tyčila anténa známého francouzského operátora. Náš průvodce trochu obšírně naznačoval, že v domě bydlí starosta a že svého času přineslo rozhodování, na čí pozemek ji umístit, velkou roztržku. Napadlo mě, že podobný spor by mohl vzplanout klidně i u nás,“ přiznává scenárista Marek Epstein.

Hlavní role vytvořili herec a zpěvák Vojtěch Dyk, jeden z nejpopulárnějších mladých umělců s obrovským fanouškovským zázemím a Kryštof Hádek, hvězda divácky úspěšné série komedií Bobule a držitel Českého lva za hlavní roli ve filmu 3 sezóny v pekle.

„Vybíral jsem je podle stejného klíče, jako vždycky,“ přibližuje režisér úvahy, které předcházely obsazení. „Přečtu si scénář, ujasním si postavy a pak hledám dle mého pohledu vhodné představitele. Tady tomu nebylo jinak. Oba jsou charismatičtí, oba jsou skvělí herci a dohromady jim to před kamerou funguje a baví nás. Myslím, že jim jejich postavy sluší a ta sázka na ně se vyplatila.“

„Rád střídám žánry a tak je Signál pro mě možností vrátit se po dramatické roli, opět ke komedii. Moc se mi líbil scénář, na tom příběhu mě hned po prvním přečtení bavilo, že jsem mu mohl uvěřit. Napoprvé jsem se moc smál, protože to byl hlavně vtipně napsaný příběh, ale při dalších čteních už se mi tam začalo objevovat i pár smutných situací a tohle balancování na hraně mne v komedii moc baví,“ říká Kryštof Hádek.

„Mne na příběhu tohoto filmu bavila asi nejvíc taková ryzost, o kterou - bych řekl - že jsme s Kryštofem Hádkem dokonce usilovali a pak taková čistota. Od toho se pak odvíjí všechno další, co ten příběh přináší, “ doplňuje Vojta Dyk.

A jak to dvěma „podvodníčkům“ spolu klapalo?

„S Vojtou se mi pracovalo hodně dobře. My jsme se takhle přímo ještě nepotkali, tohle bylo vlastně poprvé a já jsem za to rád, že jsem si s ním mohl zahrát. A pracovalo se mi s ním výborně hlavně proto, že i když vím, že není jako jeho postava ve filmu Signál, tak jsem na place měl chvílemi pocit, že takovej je a já neměl vůbec dojem že hraje,“ přiznává Kryštof Hádek.

„S Kryštofem se hraje velmi dobře,“ vrací poklonu Vojta Dyk. „Vlastně se s ním hraje skoro samo a mnohdy se vlastně ani nehraje a přesto se natáčí. Tam je to opravdu velmi jednoduché, on je takový jednoduchý člověk…“

V dalších rolích uvidíme domácí herecké stálice - Bolka Polívku a Karla Rodena a po delší době se ve větší herecké úloze objeví v českém filmu režisér Jiří Menzel. Vedle nich se představuje mladá talentovaná studentka DAMU, Eva Josefíková, známá z pohádky Čertova nevěsta nebo dokudramatu Piko.

„Pan Menzel byl pro mne od začátku ideální představitel své postavy a jsem moc rád, že roli nakonec přijal,“ říká mladý režisér.

A jaký humor má rád Tomáš Řehořek, třeba jako divák? „Mám rád humor, vycházející z lidské přirozenosti, nepohrdnu ani stylizací, pokud je chytrá,“ říká režisér. „Českou srdeční záležitost, pokud jde o komedie, nemám, ale moc se mi líbila Nuda v Brně anebo letos o Vánocích se mi připomněly Pelíšky,“ dodává.

Stali jste se vy někdy obětí nějakého podvodu nebo pokusu o podvod? Jak to dopadlo?

„V průměru tak jednou až dvakrát týdně, pokud jsem v Praze, tak téměř denně,“ přiznává Tomáš Řehořek a dodává. „Výsledek je proměnlivý, zaleží na tom, jak rychle na to přijdu. S přibývajícím věkem se ta doba naštěstí zkracuje.“

„Jednou mne odchytil na zastávce metra Svědek Jehovův a snažil se mě přesvědčit, že svět stvořil Bůh a Darwinova teorie je nesmysl. Ale protože u toho jedl sušenky Disco a strašně drobil, už mi to tehdy - bylo mi asi čtrnáct - naznačovalo, že na mě zkouší podraz,“ vzpomíná Kryštof Hádek.

„Musím říct, že na mě to lidi moc nezkoušejí, protože já jakmile ucítím závan podrazu, tak okamžitě ustupuju. Nicméně naposledy to na mě zkusil právě Kryštof Hádek, který se mi v hospodě v Lipnici na Sázavou snažil přinést místo slivovice zelenou, ale tam jsem to rozpoznal, protože ty barvy jsou natolik rozdílné, že se mu to nemohlo povést,“ říká Dyk.

O hudbě

Ve filmu zazní scénická hudba Wolfganga Amadea Soukupa a Johana Sebastiana Kalába. Kromě toho uslyší diváci písničku Čekám na signál, k níž hudbu a text společně napsali František Soukup a Jakub Prachař a kterou nahrála kapela NightWork.

Wolfganga Amadea Soukupa, působícího též pod jménem František Soukup, jsme se zeptali, proč se rozhodl nabídku na vytvoření filmové hudby pro Signál přijmout?

„Film má výbornou atmosféru a vystihuje českého ducha. Je plný zvratů. Je velmi dobře obsazen, takže postavám věříte a jsou autentické. Navíc fakt dobrá kamera. Jednoduše, naše hudba pokulhává za jinak superlativním filmem…“

Nabízí se otázka, zda a jak jsou ve filmové hudbě využity písně skupiny NightWork?

„Zvesela,“ říká František Soukup. „Pro film jsme předělali písně Tepláky a Globální oteplování do čistokrevné dechovky, Slunce v duši je jako country. Složili jsme novou píseň Čekám na signál, která se zabývá českým fenoménem a tím jest domácí kutil!“

<>Obrázek nenalezen<> Ze zákulisí

Klíčovou scénou filmu Signál je závod vesničanů na motocyklech „Pionýr“ lidově zvaných též „fichtl“. Pionýr býval v dobách minulých ozdobou mládeže mužského pohlaví a zcela nepostradatelným nástrojem pro získání srdce slečen. Po Pionýru toužil každý mladý muž. Dnes už tento dopravní prostředek patří spíše ke sběratelským raritám. Produkce přesto sehnala pro tuto scénu 11 malých motorek, které se podařilo zprovoznit. Byly nakoupeny na inzeráty a po natáčení zase postupně rozprodávány zájemcům. Pro natáčení získaly všechny stroje nově ušité sedačky. Hlavním problémem důležité scény závodu bylo, aby se je všechny podařilo nastartovat ve stejný okamžik. I přes nepřetržitý dohled technika se scéna musela rozjíždět na několikrát, než se podařilo, aby se kolona fichtlů rozjela najednou. Stroje jsou ve filmu řízeny předními českými herci v čele s Karlem Rodenem, Bolkem Polívkou, za řídítka usedl i Norbert Lichý nebo Karel Zima. Přestože byli připraveni kaskadéři, nikdo z herců se nenechal zastupovat!

Příprava plakátu k filmu dokonce významně zasáhla do filmového děje. V původní verzi scénáře se pokusili oba hlavní hrdinové uniknout zlobě vesničanů na kolech. Protože však kolo se neukázalo pro plakát zrovna dynamické, byla vybrána motorka se sajdkárou, která se tak dostala do filmového příběhu. Přestože šlo také o starší stroj, skutečně jezdila, ale pro reálné natáčení se ukázala jako nepoužitelná. Byla totiž tak hlučná, že nebylo slyšet ani dialog ani pokyny režiséra. A tak se točilo s vypnutým motorem a motorka byla tažena na laně.

Většina natáčení probíhala v okolí Lipnice nad Sázavou. Štáb našel azyl v hotelu U české koruny, jejímž majitelem je prapravnuk spisovatele Jaroslava Haška. „Pan Martin Hašek nám vytvářel po celou dobu natáčení skutečně domácí prostředí,“ vzpomíná s vděčností výkonná producentka Jana Gospičová. „Co bylo potřeba, to společně se svou maminkou zařídil, zorganizoval. Celou dobu jsme žili v jakémsi převráceném režimu. Vzhledem k tomu, že jsme měli většinu nočních frekvencí, vraceli jsme se pravidelně do hotelu nad ránem. A pan Hašek i jeho maminka vstali a šli nám v pět ráno připravit jídlo. Byli jedním slovem úžasní.“