fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Ukázka    Fotky    

Česká republika/Litva, , 94 min., od 12 let
Kinopremiéra v ČR 8.10.2020

Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka



Když chceš s vlky být, tak je musíš porazit.
V hokejového klubu Vlci jsou dospívající chlapci vychováváni podle zákona síly. Právo silnějšího dominuje v celém kolektivu, který se tak stává vlčí smečkou, kde panuje velká rivalita a tvrdé zákony.
Uprav informace o filmu

+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Smečka

Holky, právo silnějšího a hokej. V partě dnešních teenagerů se žije podle zákonů vlčí smečky. Ve škole i v hokejové kabině, kam přichází nováček David. Autorita dospělých sem nedosáhne, platí tu tvrdá pravidla a rivalita. Pokud chce někdo přežít, musí se podvolit - nebo se vzepřít a o svoje místo bojovat… Davidovi je šestnáct, má krásnou přítelkyni, rodiče ho podporují ve všem, do čeho se pustí, a vytvářejí mu patřičné finanční zázemí. Právě se přestěhoval, má nastoupit do nového hokejového týmu Vlků a zabojovat o místo brankářské jedničky. Jenže nováček v pevně semknutém kolektivu, to bohužel nevěstí nic dobrého. Co dělat, když tě spoluhráči nevezmou mezi sebe, a opustí tě holka? Spirála šikany, odvety a vzájemných bojů se roztáčí. Pro většinu hráčů je to zpočátku asi jenom zábava, ale kapitán Jerry tlak neustále stupňuje. Někteří s tím možná nesouhlasí, ale nikdo nic neudělá. A šikana se z kabiny následně přesune i na internet. Podaří se Davidovi vybojovat své místo v týmu, ve škole, v životě, a Vlky porazit?


Tomáš Polenský (Rozhovor)
obrazek
S hokejovým prostředím máte vlastní bohaté zkušenosti. Jaké?

Již od dvou let jsem bruslil. Začínal jsem hrát v Kutné Hoře jako moje o tři roky mladší sestra, která nyní hraje v Rusku za Ufu a je kapitánkou české reprezentace. Já osobně jsem hrál do osmnácti. Z Kutné Hory jsem dojížděl do Kolína, kde jsem hrál nejvyšší žákovskou soutěž. Jako druhý brankář jsem ale nedostával příliš šancí, tak jsem se po několika letech vrátil zpět do Kutné Hory. Zažil jsem tam nejlepší sezónu. Další rok přišel do Kutné Hory kolínský trenér a přivedl si svého brankáře. Místo toho, abych pokračoval v sezení na lavičce, tak jsem s hokejem seknul. Chvíli jsem ještě hrál v hobby lize, udělal jsem si trenérskou licenci a trénoval přípravku. Pak jsem ale odešel do Zlína studovat filmovou školu a kompletně změnil priority. Celkem 16 let jsem strávil v hokejovém prostředí. V létě jsme se sestrou místo k moři jezdili na hokejové tábory. Hokej mě hrozně bavil. Záleží ale na kolektivu. Když jsem hrál v Kolíně a dostal se do pozice náhradního brankáře, klesl jsem na dno v hierarchii týmu. Stal jsem se terčem různých posměšků, ale i šikany. Švihání ručníkem ve sprše, které máme ve filmu, nebylo z těch nejhorších. Na jednom hokejovém táboře - nebylo to v souvislosti s kolínským týmem - jsme po tréninku chodili do bazénu a spoluhráči mě začali potápět pod hladinu. Byli kolem mě ze všech stran a já jsem si v tu chvíli opravdu myslel, že se utopím, protože ponořování nepřestávalo, ani když jsem začal kašlat vodu. Nestačil jsem se nadechovat. Naštěstí pak přestali. To byl asi jeden z nejintenzivnějších zážitků. Šikanu jsem zažil i z druhé strany. Na jiném hokejovém táboře jsme si dělali srandu ze spoluhráče. Schovávali jsme mu věci apod. On to neunesl a rozbrečel se. V tu chvíli jsem si uvědomil, že dělám něco špatně.

Kromě režie filmu jste se také podílel na scénáři, jak dlouho vznikal? Konzultoval jste ho s dramaturgy, nebo je pouze vaším dílem?

Jsem spoluautorem scénáře. Vytvářeli jsme ho spolu s Irenou Kocí a vznikal asi dva roky. Celkem vzniklo osm verzí. Začalo to jako krátký film, který ukazuje přehnanou sebeobranu jako reakci na šikanu. Tento kraťoučký příběh jsme postupně začali obohacovat o další postavy a motivy, až vznikl celovečerní film. Dramaturgická pomoc je myslím u každého scénáře naprosto zásadní. Dodává potřebný odstup a pomáhá rozvinout příběh, postavy, ale i odstranit nejasnosti. Pracovali jsme s americkým script doctorem Stevenem Goldsmithem. Chtěli jsme totiž, aby byl film mezinárodně srozumitelný. Vždycky jsme napsali jednu verzi a nechali ji přeložit do angličtiny. Následně jsme dostali podrobnou písemnou analýzu a následovala skype konzultace. Kromě toho jsme od samého začátku spolupracovali s Ľudovítem Labíkem. V poslední fázi se ještě připojil Adam Hobzik, který nám pomohl nejen dramaturgicky, ale i scénáristicky.

Jak probíhalo obsazení Smečky? Hrál roli v obsazení Tomáše Mrvíka jeho výkon ve Všechno bude? Herci, kteří ztvárňují dospívající hokejisty, museli mít sportovní průpravu - kde jste je vybíral a jak museli pro účely natáčení trénovat?

To bylo asi nejsložitější z celé přípravy filmu. Začali jsme objíždět všechny střední herecké školy v České republice a dělat castingy. Zaslal jsem jim dva monology a zbytek byl improvizace. Vše jsme točili na kameru. Postupně se nám začínalo rodit obsazení některých postav: Pulec - Adam Joura, Jerry - Petr Kadah, Karolína - Anastasia Chocholatá, Leny - Denisa Biskupová. Problém byl ale v tom, že jsme stále neměli roli Davida. Přes castingovku Mirky Hyžíkové se nám podařilo najít Tomáše Mrvíka. Ukázalo se, že pro roli Davida se nehodí, ale je skvělý pro roli vtipálka Boba. Při natáčení pilotu jsem poznal Tomášův obrovský talent, a tak jsme z něj nakonec udělali Mikyho, antagonistu filmu. Všechno bude jsem viděl až po natáčení pilotu, takže mě Tomášův výkon v tom filmu pouze přesvědčil o tom, že si zaslouží větší prostor. Zbytek kluků jsme obsadili ve Zlíně. Jsou to skuteční hokejisté. Překvapivě jsme mezi nimi našli i vtipálka Boba, kterého hraje Michal Dluhoš. Na roli Davida jsme vystřídali celkem tři herce, ale ani jeden z nich nebyl ten pravý. Na poslední chvíli, pár týdnů před natáčení jsem byl upozorněn na Tomáše Daleckého, který je pro tuto roli zcela ideální! Od začátku bylo jasné, že pro herce budou potřeba dubly, kteří za ně budou bruslit. Nicméně jsme odjeli na týden na soustředění, jehož cílem bylo nejen zkoušet scény ze scénáře, ale také fyzicky se na roli připravit. Měli jsme tam skutečné hokejisty - neherce bez předchozí herecké zkušenosti a mladé herce. Hokejisté herce učili, jak se správně chovat v šatně, jak si oblíkat hokejovou výstroj apod. Naopak herci učili hokejisty, jak správně vyslovovat a jak zapomenout na kameru. To propojení se ukázalo jako velmi přínosné.

Smečka je mezinárodní koprodukcí. Jakou roli v něm má lotyšská a slovenská složka a jaké jsou vaše další plány se Smečkou na mezinárodním poli?

Lotyšská složka dodala kameramana a jeho štáb, hlavní kamerovou techniku a jednoho z našich dvou hudebních skladatelů - Jēkabs Nīmanis. Kromě toho se ve filmu objevil v jedné z menších rolí známý lotyšský sportovní komentátor Armands Puče. Kameramanem filmu je Andrejs Rudzāts a já jsem s ním byl bezvýhradně spokojen. Nejenže dělá krásné obrázky, ale svými nápady pomohl režijní interpretaci řady scén. Kromě toho jsme si rozuměli i lidsky, což je neméně podstatné. Slovenští kolegové měli na starosti kostýmy - Alexandra Grusková, hudbu - Jakub Kudláč, obrazovou postprodukci a v neposlední řadě také střih, kterého se ujal skvělý střihač Michal Kondrla. Smečka bude určitě uvedená v kinech v ČR, na Slovensku i v Lotyšsku, o další mezinárodní kariéru a festivalovou i distribuční strategii se nám stará dánská distribuční společnost LevelK, která mezinárodně zastupovala například Hřebejkovu Učitelku.

Tomáš Dalecký (Rozhovor)
obrazek
Proč jste přijal roli Davida? Můžete postavu charakterizovat?

Nejen že mě celkově zaujal scénář, ale cítil jsem, že s rolí Davida přijde i spousta nových zkušeností a překážek - např. hraní hokeje, které mě posunou jak v herectví, tak v životě. Celkově jsem to bral jako výbornou příležitost. David nastupuje do nového hokejového týmu, kde se kvůli svojí cukrovce stane obětí šikany kluků z kabiny. Do role Davida jsem se s hokejovým prostředím skoro nesetkal. Trvalo mi, než jsem pochopil, jaké zákony platí v kabině a jak celkově funguje smečka.

Zavzpomínejte na samotné natáčení Smečky, jaké bylo hraní s hokejisty-neherci?

Natáčení jsem si hrozně užil, protože jsem 99% času natáčel s vrstevníky a tak jsme si měli vždy o čem povídat, nebo co dělat. S hokejisty to samé. Ještě k tomu mi strašně pomohli s různými věcmi okolo hokeje. Předtím bych nevěřil, že obyčejné nasazení brankářské výstroje bude tak náročné. Jaké máte další filmové a divadelní plány?

Myslím, že se moje filmové a divadelní dění teď na chvíli pozastaví. Od října nastupuji do prvního ročníku činoherního herectví na DAMU, takže se budu v tomto ohledu angažovat maximálně v létě, kdy škola není.

Tomáš Mrvík (Rozhovor)
Tomáši, představte, prosím, svou postavu Mikyho.

Miky je obyčejný kluk z města, který chodí do místního hokejového klubu Vlci Zlín. Je to brankářská jednička, jeho táta je hokejový trenér, takže má různé výhody. Vlastně je díky tomu tak trochu líný a tátovi dává najevo, že hraje hokej jen kvůli němu. Zpočátku je Miky jako postava asi hodně nesympatický, ale pak se dost změní.

Co Vás zaujalo na scénáři?

Film mluví o hodně důležitých věcech, které trápí spoustu mladých lidí. To je určitě super. Taky mně samozřejmě zaujalo hokejové prostředí. Už odmala jsem se chtěl stát hokejistou a koukal jsem pořád na hokej. Je to super sport, který mají rádi snad všichni. Dále mi byla blízká i má role kluka z neúplné rodiny, kdy Miky vyrůstá jen s otcem.

Co bylo na natáčení nejtěžší?

Nejtěžší asi bylo bruslení. Když jste 12 hodin na ledě v bruslích a místo nohou už máte jen dva tvrdé klacky. Člověk by neřekl, že to bude tak náročné, jenom tak stát v bráně s brankářskou výstrojí, ale to je omyl! Neumím si představit strávit jeden celý skutečný zápas v brance a být pořad soustředěný. Na hokejové scény jsme se připravovali na letním kempu s panem režisérem Tomášem Polenským. Tomáš nám dal rozhodně pořádně zabrat! Doufám, že to bude vidět, až na to budeme koukat na plátně!

Vlastina Svátková (Rozhovor)
obrazek
Jaká je Davidova maminka?

Davidova maminka je starostlivá, milující. Sama mám doma puberťáka, takže jsem ani nemusela hrát. Stačilo si představit, jak by se mě osobně dotýkalo, kdyby někdo ubližoval mému synovi. Jak bych reagovala? Co bych udělala?

Co Vás zaujalo na scénáři?

Scénář byl kompaktní od začátku do konce. Měl příběh, který působil velmi autenticky a nenudil mě. Cítila jsem, že je režisér připravený a téma je mu blízké.

Co byste poradila svým dětem, kdyby se potýkaly s podobným problémem jako Váš filmový syn?

Díky Bohu, že jsem šikanu zatím nemusela řešit. Jsem typ člověka, který by šel okamžitě konat, dotyčného si vyhledal, zeptal se na důvody, proč má potřebu někomu ubližovat a řešil to s rodiči. Nenechala bych situaci na svém dítěti, ať si poradí samo. Sama mám zkušenost se stalkingem a kyberšikanou a vím, jak obrovská zátěž na psychiku to je, navíc když není možnost, jak se chránit a zastavit to.

Jiří Vyorálek (Rozhovor)
Proč jste kývl na roli otce ve filmu Smečka?

Hodně se mi líbil scénář. Takových filmů se u nás moc netočí, navíc jsem kdysi hrál hokej, takže vím, jak to v kabině někdy může vypadat. Doteď jsem velký fanda. S režisérem Tomášem Polenským jsme si hned sedli, on je také bývalý hokejista.

Co Vás zaujalo na scénáři?

Sám jsem táta a představil jsem si, jak bych reagoval já, kdyby se moje dítě někdy v budoucnu ocitlo v podobné situaci. Paradoxní je, že ačkoli se Davidovi oba rodiče snaží pomoci a být mu oporou, jdou na to úplně špatně a vlastně mu tím škodí, Film ukazuje, že David si nakonec musí poradit sám, najít si svou cestu.

Jak se mají zachovat děti nebo dospívající, kteří se stanou obětí šikany ve sportu?

Rozhodně by o tom měli mluvit a vědět, že se to může stát kdykoli a komukoli. Není to jejich chyba a něco, za co by se měli stydět. Musí se to řešit a pokud možno hodně rychle. Měli by se snažit vyhledat pomoc, ale hlavně - jako náš David - to nevzdat a bojovat s tím.

Václav Vašák (Rozhovor)
obrazek
Jak se vám hrál hokejový trenér ve filmu Smečka?

Hrát postavu trenéra mě náramně bavilo, u takové role máte totiž velkou výhodu v tom, že vás okolí musí respektovat a poslouchat. Dostal jsem navíc do ruky píšťalku, a to je ve sportu obrovská zbraň.

Co Vás zaujalo na scénáři?

Zaujalo mě především téma šikany. V hokeji se klade důraz na výkon, tvrdost, soutěživost. A v takovém prostředí přirozeně vzniká konkurence a rivalita. A kde je rivalita, tam jsou emoce. Doufám, že se nám je povede převést na diváka.

Jak se mají zachovat děti nebo dospívající, kteří se stanou obětí šikany ve sportu?

Myslím, že řešením jakéhokoliv problému je především komunikace. Šikanu vnímám jako proces, který často vzniká postupným a nenápadným tlakem okolí. Z hlášek a srandiček, které ke sportu samozřejmě patří, se lehce může stát problém, který už jedinec není schopen sám zvládnout. Proto je důležité snažit se neuzavírat do sebe a komunikovat s okolím, kamarády, trenérem a rodinou. Nebát se nahlas pojmenovat hranice toho, co je mi příjemné a co už je za hranou.


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Středa 25. 11. 2020 Svátek má Kateřina
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz