Smlouva s ďáblem

Elliot Richards je nesmělý dobrák zamilovaný do své kolegyně Alison. Ta ho však vůbec nebere na vědomí, proto se zoufalý Elliot rozhodne přijmout nabídku atraktivní ďáblice. Za jeho duši mu splní sedm přání. Jenže ďáblice má trochu svérázný smysl pro humor. Elliot vysloví první přání a skutečně se probudí v luxusním sídle s Alison po boku. Brzy ale zjistí, že Alison je mu nevěrná a jeho bohatství pochází z obchodu s drogami. Podruhé si tedy Elliot raději přeje, aby byl mužem plným pochopení, ale malíř slzející nad západem slunce Alison také na dlouho nezaujme. Vinou ďáblice neuspěje ani mohutný basketbalista ani okouzlující intelektuál, jemuž vedle Pullitzerovy ceny přisoudí i poněkud problematickou sexuální orientaci. S každým přáním je sice Elliot o něco moudřejší, ale také o něco blíž peklu. A než se naděje, zbývá mu poslední přání.

Recenzi poskytl měsíčník Cinema

Režiér Harold Ramis a producent Trevor Albert se rozhodli vytvořit remake jejich oblíbené Fausto-Mefistofelské legendy z roku 1967 s Peterem Cookem a Dudley Moorem v režii Stanleye Donena. A samozřejmě příběh převedli do současnosti. Pro roli prosťáčka Elliota si vybrali Brendana Frasera, který nejvíc upoutal ve filmu Mumie, Liz Hurleyovou do role ďábla zvolili zvláště dobře, protože spojením s kosmetikou Estée Lauder, totiž získala Liz něco na ďábelské kráse. A jakže je ta okřídlená hláška? Kam čert nemůže, nastrčí ženskou!
Kultovní Smlouvu s ďáblem uzavřel již v roce 1967 režisér Stanley Donen s vydatným přispěním Petera Cooka, Dudleyho Moorea (který tuhle faustovskou variaci ztvrdil navíc svým zpěvem a muzikou), Eleanor Broneové a tehdejší atrakce Raquel Welchové. Po více než třiceti letech se Harold Ramis (Na Hromnice o den více, Přeber si to) rozhodl přehrát upravenou verzi tohoto vděčného příběhu, situovaného tentokrát do San Franciska - a dokázal, že za (evidentně) víc peněz nemusí být často víc muziky. Spolu se svými scenáristy (Larrym Gelbartem a Peterem Tolanem) vyšli ze základního konceptu, který ovšem neobjeli přes kopírák, ale dotvořili po svém. Možná tím trochu pobouřili vyznavače výchozího originálu, ale zároveň vzali vítr z plachet hnípavým komparatistům, kteří tak mohou srovnávat spíše celkový dojem než to, kdo zvládl lépe jednotlivé sekvence. Ramisova verze prostě potvrzuje některé obecnější atributy tohoto žánru, podle nichž kopie zpravidla nedokáže překonat originál, nemusí být nutně jeho "doslovným" otiskem, a autoři remaku tak mají jistou volnost v tom, jak se základním námětem naloží. Ďábelská smlouva podle Ramise tak tvoří docela zábavný sled (někdy až příliš svižně stříhaných) klipově laděných sekvencí, jejichž úroveň není vždy zcela vyrovnaná a v nichž bylo někdy zaděláno na víc, než z nich tvůrci nakonec vymáčkli. Elliot v nich prochází svými metamorfózami, jež nakonec pointují do staronové poučky, že by se člověk neměl snažit převlékat kůži, ale naučit se smířit s vlastní identitou a dokázat být sám sebou. To už se tak v některých komediích stává, že se do vás po nezávazném žertování snaží naprat moudro nebo alespoň přihodit nějakou tu obecnou pravdu.

Takto založený projekt předpokládá ovšem pečlivě vybraný ústřední herecký tandem, zejména dostatečně variabilního centrálního blba, prosťáčka Elliota, jenž vám zpočátku poleze na nervy, za čas si na něj zvyknete a posléze mu začnete fandit. Bytostný komik Brendan Fraser (Dožeň co se dá!, Mumie, Král džungle) tu dokazuje, že je obdivuhodně plastickým interpretem, který je schopen krátkodobě se zabydlet v nejrůznějších polohách, dopointovat gag a uchovat si stále něco z toho nevinně přitroublého chlapce, na kterého je i protřelá ďáblice krátká. Elizabeth Hurleyová je ve své pekelnické kreaci více sexy nežli démonicky satanská a místy připomíná spíše zkušenou dominu ze sadomasochistického salonu nežli klasicky přičmoudlého Mefistotela. Oko divákovo i Elliotovo na ní ovšem může spočinout se zalíbením a představa rafinovaných pekelných muk v její režii může být inspirativní nejen pro rigorózně deviantní vyznavače kůže a biče. V závětří téhle třeskuté ústřední dvojice operuje Elliotův nedosažitelný idol Frances O´Connorová přece jen spíše v druhém sledu - jako doplněk akcí, které sice inspiruje, ale nijak zásadně neposouvá.

Michal Šobr