fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Ukázka    Fotky    Podobné filmy    

56% 1274 hlasů
film / animovaný, dobrodružný, pro děti, komedie, USA/Belgie, , 102 min., od 7 let
The Smurfs
Kinopremiéra v ČR 11.8.2011 v SK 4.8.2011, DVD a Blu-Ray od 30.11.2011 Bontonfilm

Režie:
Herci: , , , , , více...


V TV televize ne. 3.10. Sony Max 16.50
Sony Max 16.50




Ukázka
01:39



Nejšmoulovatější období všech dob.
Šmoulové se v této napůl hrané a napůl animované akcí nabité rodinné komedii dostali na stříbrné plátno. Když nebohé modré trpaslíky mimo jejich vesnici honí zlý čaroděj Gargamel, jsou nuceni projít magickou bránou. Ocitnou se v lidském světě, přímo uprostřed newyorského Central Parku. Maličcí Šmoulové v pulzujícím velkoměstě neví kudy kam, musí rychle najít cestu zpět do své vesnice, než je Gargamel najde!
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Začátek se mi docela líbil, v podstatě až do fáze kdy se dostali do NY. Pak už mě to přestalo víceméně bavit. Nemá smysl hledat v pohádkách nějakou logiku v příběhu, není tu, ani tu o ni nešlo. Bylo hezké zavzpomínat na dětství, kdy si celá třída obkreslovala jednotlivé šmoulíky na průsvitný papír a vidět Gargamela v živém podání, než jakém jsme ho měli mi, v podání úžasného dabingu pana Císlera. Pro děti asi dobrý, nejspíš je to zabaví, já už to podruhé vidět nemusím.
Všechny komentáře k filmu 39+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka 1, Oficiální stránka 2    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Šmoulové

Rodinná komedie, ve které se pojí animovaný i hraný film, uvádí na plátna kin všem dobře známé modré hrdiny, Šmouly. Zlý čaroděj Gargamel vyžene Šmouly z jejich vesničky a během následného pronásledování všichni společně projdou kouzelným portálem, který je zavede do našeho světa, přímo doprostřed newyorského Central Parku. Malí modří Šmoulové musejí dát hlavy dohromady a najít způsob, jak se dostat zpátky domů do vesničky dříve, než je Gargamel znovu vystopuje.


O filmu

obrazek
V roce 1958 stvořil belgický kreslíř jménem Pierre „Peyo“ Culliford Šmouly pro jeden ze svých comicsů. „Schtroumpfs“, jak se jmenovali, se okamžitě proslavili - vydavatel byl zavalen lavinou dopisů od čtenářů, dožadujících se přídavku - a v průběhu následujících padesáti let se stali nepopiratelným fenoménem na stránkách comicsů, knih, na televizních obrazovkách, ve filmech, ve videohrách, hraných seriálech a také na pultech obchodů s hračkami (prodalo se přes 300 milionů figurek). Zájem o Šmouly dále stoupá, protože děti, které se Šmouly vyrůstali, se nyní sami stávají rodiči a seznamují se Šmouly i své potomky.

Podle producenta Jordana Kernera je snadné pochopit, proč Šmoulové baví generace lidí po celém světě. Nejde jenom o to, že jsou roztomilí - současně představují to nejlepší z lidské povahy. „Šmoulové jsou analogií národa,“ míní Kerner. „Zdůrazňují rodinu a důležitost spolupráce. A především za každých podmínek vidí v lidech vždycky to nejlepší. Šmoulům na sobě opravdu záleží.“

Nyní se Šmoulové poprvé vydávají mimo svou vesničku a objevují se na filmových plátnech ve filmu společností Columbia Pictures a Sony Pictures Animation Šmoulové 3D. „V podstatě se jedná o klasický film o tom, jak to vypadá, když se Šmoula ocitne mimo své přirozené prostředí,“ říká Raja Gosnell, který film režíroval. „Vzali jsme šmoulí způsob života a stavíme ho do kontrastu se současným New Yorkem.“

Kernerův příběh vzniku filmové verze Šmoulů sahá až ke snídani s legendárním manažerem společnosti NBC Brandonem Tartikoffem v roce 1980. Tartikoff Kernerovi navrhl, aby si přečetl knižní sérii o Šmoulech, jejíž adaptaci v té době zvažoval. Kernera to okamžitě velice zaujalo. Tartikoff posléze vytvořil klasický televizní seriál ve spolupráci se společností Hanna-Barbera, vysílaný v neděli dopoledne, kterého se za osm let odvysílalo 256 dílů.

V roce 1997 Kerner poslal první z celé řady dopisů Lafigovi, správci licence na Šmouly, ve kterém vyjádřil svůj zájem natočit s nimi celovečerní film. A v roce 2002, poté, co na základě Kernerovy adaptace klasické knihy Šarlotina pavučinka vznikl také scénář, měl Kerner pro Peyovy dědice také hmatatelný důkaz, že by se jejich postavy ocitly v dobrých rukou.

Veronique Culliford, Peyova dcera, prohlašuje, že její otec svému výtvoru dodal jisté obecné kouzlo. „Šmoulové jsou si všichni velice podobní, ale současně je každý jedinečný,“ míní. „Každý se s nějakým z nich dokáže identifikovat. Existuje Šmoula pro každou povahu. Jsou velice milí, velice společenští. Mají vlastnosti, po kterých lidé touží.“

Jak Culliford poznamenává, některé věci se mění, ale Šmoulové jsou jakýmsi záchytným bodem. „Příběhy jsou mezi lidmi stále populární proto, že lidé jsou zkrátka lidé. Jsme takoví, jací jsme, a Šmoulové odrážejí naše životy. Můžeme se během let měnit, může nás ovlivnit technologie, ale v zásadě jsme pořád stejní.“

Culliford a její rodina touží po natočení celovečerního filmu už řadu let. Když začalo být evidentní, že Kerner s nimi sdílí nadšení a vizi, vnímala to sama jako „něco kouzelného. Jordan byl první, s kým jsme se setkali, kdo toužil natočit přesně takový šmoulí film, jaký jsme si představovali sami,“ říká.

Pro Culliford je jeho vznik splněním dlouholetého snu. Vyrostla obklopena dílem svého otce. „Šmoulové vznikli v roce 1958, kdy jsem se narodila,“ vysvětluje. „Takže jsou od samého počátku součástí mého života. Odjakživa žiji se Šmouly. Můj otec pracoval doma a když jsem přišla ze školy, byli všude Šmoulové a mluvili jsme na sebe šmoulovsky. Pro mě je přítomnost Šmoulů naprosto přirozená.“

Kerner se domníval, že tento film poskytuje dokonalou formu pro další pokračování šmoulích dobrodružství. Celý se natáčel v New Yorku na slavných místech, jakými jsou Central Park a Belvedere Castle, ale také FAO Schwarz, Ruská čajovna, Rockefeller Center a brooklynský Prospect Park.

Kerner dodává, že zkušenosti a citlivý přístup režiséra Raje Gosnella - nemluvě o jeho zkušenostech s kombinováním živých a počítačově animovaných hrdinů ve filmech jako Scooby Doo či Čivava z Beverly Hills - jsou důvodem, proč se pro natáčení tohoto snímku dokonale hodil. „Musím říct, že Raja je jedním z nejchytřejších, nejintuitivnějších, nejmilejších a nejskvělejších lidí, se kterými můžete chtít spolupracovat,“ prohlašuje. „Každý den byl kouzelný. Všichni jsme chtěli natočit film, na který bychom byli hrdí, a pomoci mu s realizováním jeho vize.“

obrazek
Rodina tvůrce Šmoulů toužila zachovat šmoulí odkaz v co nejvěrnější podobě - stejně jako Kerner. „Nejdůležitější ze všeho,“ dodává Culliford, „je to, aby Šmoulové zůstali Šmouly. Poprvé v životě opouštějí svou vesničku, což je vzrušující koncept.“

V mytologii Šmoulů je třeba zodpovědět celou řadu otázek a Kerner se domnívá, že na ně existují odpovědi. Kdo jsou vlastně Šmoulové a odkud se vzali? Jak se k nim dostal Gargamel a proč je takový protiva? Proč stvořil Šmoulinku?

Jednou z mnoha tradic je také představování nových Šmoulů. Tvůrci filmu měli možnost vymyslet si tři zcela nové Šmouly - Panikáře, Šílence a Nebojsu, přičemž posledně jmenovaný hraje ve filmu významnější roli.

Vzhledem k tomu, že ve Šmoulí vesničce žije zhruba stovka Šmoulů, plus mínus Šmoula, není jednoduché uspokojit každého z fanoušků. Musíte na to mít trpělivost, mozek, chovat se dospěle...a možná k tomu potřebujete i vousy. Něco jako moudrý vůdce Šmoulů, Taťka Šmoula, který ví, jak si se Šmouly nejlépe poradit. Taťku můžete velice často najít v jeho houbovém domečku u kouzelného knihy, jak vaří lektvary na ochranu před zlým čarodějem Gargamelem. Když Taťkova kouzla předpovědí nadcházející katastrofu, je postaven před zatím největší úkol vůbec: musí se postavit Gargamelovi a provést Šmouly bezpečně New Yorkem!

Na Šmoulince je něco výjimečného. Ať už je to její krása, milý hlas, okouzlující osobnost či prostá skutečnost, že se jedná o JEDINOU dívku mezi stovkou kluků, prostě dokáže ostatním Šmoulům naprosto zamotat hlavu. Původně ji stvořil Gargamel, aby s její pomocí polapil ostatní Šmouly, ale Taťka ji svými kouzly zachránil a proměnil ji ve skutečného Šmoulu. A když je nucena se postavit tváří v tvář svému původnímu stvořiteli, dokáže mu dát až překvapivě jasně najevo, co si o něm myslí.

Neexistovat na světě neštěstí, neměl by Nešika možnost poznat nic, co v sobě obsahuje slovo „štěstí“. Jeho levá ruka neví, co dělá pravá a čepice mu věčně padá do očí. Nešikovy původně jen ty nejlepší úmysly jsou opět zdrojem velkých problémů - a tentokrát ostatní zavede na podivné cizí místo, do New Yorku. Ale v každém z nás se ukrývá hrdina a když ho ostatní Šmoulové potřebují, dokáže Nešika, že je možné překonat vlastní osud.

Pokud má každá obec svého blázna, má každá vesnička také svého Koumáka. Je trochu příliš horlivý a až přehnaně sečtělý, což z něj dělá „vševěda“, který ale tak docela všechno neví. Koumák je z vlastní iniciativy pravou rukou Taťky Šmouly, a i když je se svým encyklopedickým poučováním občas protivný, je to dost možná ten pravý Šmoula, na kterého se obrátíte s žádostí o kouzlo, když zrovna není po ruce Taťka Šmoula.

Nebojsu poznáte velice snadno podle jeho kiltu, zrzavých kotlet, mužně pohledného obličeje a skotského přízvuku. Bez obav se postaví jakémukoliv riziku. Je to Šmoula, který nejdříve šmouluje a teprve potom pokládá otázky, a pro své šmoulí kamarády je ochoten vrhnout se okamžitě po hlavě do jakéhokoliv dobrodružství.

Nebojsa byl stvořen speciálně pro tento film. „Je to náš akční hrdina,“ vysvětluje Gosnell. „Je to nezdolný optimista a má kuráž, je to náš drsňák, který se první řítí do jakékoliv situace.“ Pokud byste si mysleli, že je každý Šmoula šťastný, veselý a veskrze sluníčkový, ještě jste se nesetkali s Mrzoutem. Každé ráno z postele vyšmouluje špatnou nohou. Nesnáší slunce, z veselí je mu zle a ze štěstí je nešťastný. Pod vším tím mračením a brbláním se ale kdesi hluboko ukrývá srdce ze zlata...i když on pravděpodobně nesnáší i zlato.

Pokud byste hledali nějaké pojmenování pro ošklivého člověka, bylo by to Gargamel. A kdyby posedlost měla tělo, vypadala by jako Gargamel. Tenhle zlý čaroděj je posedlý vším, co se týká Šmoulů: na nic jiného nemyslí, o ničem jiném nemluví, po ničem jiném netouží. Co se kouzel týče, je to nula, a na stupnici čistotnosti je hodnocený stupněm -100. Gargamel ale neustále vymýšlí nové a komplikované způsoby, jak polapit legendární Šmouly a zbavit je jejich „podstaty“ - klíčové ingredience těch nejmocnějších kouzel! Gargamel je pro vidinu polapení Šmouly schopen udělat cokoliv, třeba se vrhnout do víru New Yorku, jen aby se stal nejmocnějším čarodějem na světě.

Role Gargamela se ujal Hank Azaria. „Gargamel je zlý a je na to dost hrdý,“ míní Azaria. „Touží po tom přestat být mizerným čarodějem a stát se čarodějem skvělým. Proto je posedlý Šmouly - potřebuje jejich kouzelnou modrou podstatu, aby s její pomocí získal větší moc.“

obrazek
Ale Gargamelův vztah ke Šmoulům nejde vysvětlit takhle jednoduše. „Myslím, že je prostě jenom nesnáší - jsou tak šťastní a on je úplně sám, jen se svým kocourem. Pohání ho prostá a obyčejná nenávist. Je to na mnoha úrovních velice pozoruhodná postava.“

Azaria se samozřejmě nemohl odporně jenom chovat - musel tak také vypadat. Tato transformace si vyžadovala řadu hodin v maskérském křesle. „Nejdřív přijdou na řadu uši,“ vysvětluje. „Pak se pracuje na Gargamelových podivných a kněžsky vyhlížejících vlasech, poté na obočí a nakonec dostanu obrovské křivé zuby.“

Ty mu během některých scén doslova vyletěly z úst. „Zpočátku to s nimi bylo dost náročné,“ vzpomíná. „Výslovně jsem se s nimi musel učit mluvit. A občas mi během nějakých obzvláště ukřičených záběrů prostě vyletěly z pusy.“

Gargamelovým spojencem je Azrael, jeho kocour. A Azaria zjistil, že si musí k Azraelovi vybudovat vztah nejen v rámci příběhu, ale že si musí stejně tak zvyknout i na svého živého hereckého zvířecího kolegu. „Chtěl jsem, aby jejich vztah připomínal starý rozhádaný manželský pár,“ popisuje Azaria. „Když si povídáte s kočkou, dává to smysl. A pokud to ta kočka bere dost znuděně, je to ještě zábavnější.“

Roli Azraela si zahráli dohromady čtyři kocouři a v některých scénách se tvůrci rozhodli použít počítačově animovaného Azraela. Azaria říká, že práce s živými zvířaty vyžaduje trpělivost, ale výhody za každých okolností hravě převažují nevýhody. Když Gargamel se Šmouly projdou portálem do New Yorku, vstoupí současně do života Patricka Winslowa a jeho ženy Grace.

Patrick Winslow je mladý marketingový manažer kosmetické společnosti Anjelou a chystá se založit rodinu. Je to doslova uzlíček nervů - cokoliv ho dokáže vyvést z míry, v neposlední míře jeho brzké otcovství a nové práce, a když se mu v životě objeví ještě Šmoulové, nebude to mít rozhodně jednoduché!

Roli Patricka si zahrál Neil Patrick Harris. „Patrick je ženatý a se svou ženou očekává dítě - snaží se prosadit v manažerském světě a neustále se obává, že přijde o práci. Takže je to spíš obchodník a z toho důvodu se společně se svou ženou tak trochu obávají, že nebude dobrým rodičem nebo že nebude přítomen narození jejich dítěte - nejen fyzicky, ale citově.“

„Když se v jeho životě objeví Šmoulové, musí s nimi jednat velice trpělivě, téměř otcovsky, a díky tomu si postupně uvědomí svůj potenciál k tomu stát se skvělým otcem,“ pokračuje Harris. „Neil je nejenom ohromně zábavný a okouzlující, ale hodně svou roli obohatil,“ míní Gosnell. „Jeho postava má ve filmu několik klidných scén s Taťkou Šmoulou a díky němu jsou až překvapivě emotivní. A když si uvědomíte, že Neil při natáčení vedl rozhovor jen s kusem drátu, je to jasným důkazem jeho schopností. Nezanedbatelnou část herectví tvoří interakce s hereckými kolegy, takže pracovat s postavami, které nejsou přítomny, je ohromně náročné. Ale Neil se do toho pustil s odhodláním a dokonale vše zvládl.“

Grace Winslowová je návrhářka nábytku a Patrickova milující a chápavá manželka v pátém měsíci těhotenství. Její manžel na tom není úplně nejlépe, s ohledem na dítě, novou práci a šest tajemných postaviček, které mu život převrátí vzhůru nohama... ale optimistická Grace je mu věrně po boku, aby mu pomohla se se vším vypořádat.

Jayma Mays, která Grace představuje, na kreslených Šmoulech vyrostla - i když možná trochu neplánovaně. „Moje matka je měla moc ráda, takže jsem se s ní na ně musela dívat,“ směje se Mays. „Abych ji provokovala, schválně jsem říkala, že fandím Gargamelovi s Azraelem! Měli jsme šmoulí povlečení, šmoulí skleničky, hrnečky, všechno možné. Ale potají jsem byla velkou fanynkou - zbožňovala jsem ten seriál, jenom jsem byla ve věku, kdy nemůžete přiznat, že se vám líbí něco, co chce vaše matka, aby se vám líbilo.“

„Pro Grace je ohromně vzrušující, že jí do života vstoupila tahle drobná stvoření,“ vysvětluje Mays. „Zbožňuje je a líbí se jí jejich spontánnost a bezstarostný přístup k životu - nevadí jí, že jí trochu nabourají plány. O tom se právě snaží přesvědčit i Patricka - že je v pořádku si trochu užívat legrace a nemít všechno pečlivě naplánované. A protože očekávají dítě, tak na plánování na nějakou dobu rozhodně mohou zapomenout - a Šmoulové mu pomohou se na to připravit.“

obrazek
Gosnell prohlašuje, že Grace je překvapivě náročná role. „Musíte být legrační, ale současně velice citliví,“ míní Gosnell. „Byla to jediná herečka, která nás přesvědčila, že umí zahrát obě tyto polohy. Její komediální dovednosti jsou ohromující a současně je plná nadšení, takže nás přesvědčila, že to, co sledujeme, je skutečné.“

Odile je odhodlaná, krásná a neústupná majitelka kosmetické společnosti Anjelou. Je velice náladová a je příčinou Patrickovy nejistoty, protože ho povýší do pozice vedoucího reklamní kampaně pro novou produktovou řadu...která se na trh chystá za dva dny. Celebritní vedoucí firmy udělá cokoliv pro to, aby na trhu uspěla, třeba i věnuje trochu času jistému pomatenému kouzelníkovi, který by mohl mít v ruce klíč k nové revoluci v oblasti péče o pleť.

Sofie Vergara se v roli Odile snažila nalézt rovnováhu, aby její postava nepůsobila přehnaně. „Chtěla jsem, aby Odile byla uvěřitelná, ale také zábavná, silná a velice cílevědomá,“ vysvětluje Vergara. „Jedná se o ženu, která svou práci dělá s opravdu velkým nasazením a dává to všem ve svém okolí najevo.“

Než vznikl tento celovečerní film, existovali doposud Šmoulové vždy pouze ve dvou rozměrech. Jejich proměna do trojrozměrné, počítačově animované podoby, navíc v 3D filmu, nebyla pro tvůrce filmu jednoduchá.

Vše začalo na natáčení, kde kameraman Phil Méheux a výtvarník Bill Boes koordinovali svou práci s vedoucím týmu vizuálních efektů Richardem R. Hooverem, vedoucím animátorem Troyem Salibou a odbornicí na vizuální efekty ze společnosti Sony Pictures Imageworks Lydií Bottegoni tak, aby stavba kulis, jejich nasvícení i natáčení v nich probíhaly za podmínek, které budou ideální pro další zpracování záběrů s pomocí počítačové techniky.

„V tomhle filmu se objevuje obrovské množství pohyblivých složek,“ říká Gosnell. „Už na prvních hodinách filmové režie vás naučí, jak se vaše postavy mají pohybovat, jak uspořádat scénu. Pro tento film jsme museli pracovat se scénami, v nichž chybí celkem šest postav. Herci mluvili do prázdna a někdy dokonce docházelo k tomu, že kamera složitě sledovala pohyb něčeho, co tam nebylo. Mým hlavním úkolem v roli režiséra bylo zajistit, aby všichni podali odpovídající výkony - aby se snažili dosáhnout stejného cíle. Všichni se nechali strhnout humorem a náročností celého filmu a někdy v polovině už nám šlo všechno naprosto samo.“

Boesův tým byl zodpovědný za reálné kulisy, mimo jiné i za byt Grace a Patricka, dvoutřetinovou kopii Belvedere Castle a Gargamelovo sklepení v něm. Pod hradem ve skutečnosti žádné sklepení není, takže tvůrci filmu to své vysněné vybudovali v ateliéru.

Hlavním prvkem Gargamelova sklepení je Šmoulátor - stroj, který dokáže (pokud Gargamel někdy nějakého Šmoulu chytí) extrahovat podstatu chyceného Šmouly. „Nemá vůbec nic, takže Šmoulátor postaví z věcí, které našel,“ vysvětluje Boes.

O vrcholné bitevní scéně říká Boes následující: „Hrad má několik pater. Chtěli jsme s Rajou, aby Gargamel přistál na jednom z nich a poté sešel dolů a bojoval se Šmouly. Je to jako útok na středověký hrad, ze všech stran se objevují Šmoulové a bojují s Gargamelem, který stojí uprostřed. Muselo to působit jako středověká bitva.“

Pro Méheuxe bylo náročným úkolem nasvícení a natáčení v Boesových kulisách, protože šest hvězd filmu existovalo jenom v jejich hlavách (a posléze v počítačích). „Protože tam s námi Šmoulové pochopitelně fyzicky nebyli přítomni, stálo nás obrovské úsilí představovat si, co dělají a jak,“ vysvětluje Méheux. „Museli jsme se rozhodovat o tom, jak bychom je měli nasvítit a jak by se měla pohybovat kamera.“ A nestačilo udělat to vše jen jednou. „Šmoulové se ocitají v nejrůznějších patáliích a odlišných situacích: od rána do večera, v interiérech i exteriérech.“ To vše bylo po kamerové stránce velice zajímavé, ale současně velmi náročné.

Aby si vypomáhal s rozhodováním ohledně nasvícení scén, používal Méheux se svým týmem modely v „životní velikosti“ (tedy 20 centimetrů velké), které při přípravách záběrů a zkouškách Šmouly nahrazovaly. „Pak jsme byli schopni světla umístit tak, aby naše hrdiny osvětlovala správně. Herci věděli, kde se Šmoulové budou později pohybovat, takže se dívali na správná místa. Pak model odstraníme a natočíme celou scénu, a ve finále to vše vypadá velice reálně. Šmoulové působí dojmem, že jsou součástí svého filmového prostředí.“ Během těchto postupů používal tým společnosti Imageworks nový kamerový systém, který velice přesně zaznamenával světelné podmínky na scéně a umožňoval jejich pozdější rekonstrukci přímo v počítači.

Jedním zajímavým vedlejším efektem umístění dvaceticentimetrových postaviček do skutečného světa je to, že ho najednou vidíte zcela novým způsobem. „Ve většině filmů se málokdy objevuje strop. Ale pokud si lehnete na zem a podíváte se vzhůru, získáte poměrně dobrou představu o tom, jaké to je být Šmoulou - všichni jsou obří a vy strop vidíte neustále.“ Tento šmoulí pohled na svět kameramani vytvořili prostřednictvím zařízení, podobajícího se periskopu, které jim umožnilo zaznamenávat svět z perspektivy 20 cm vysoké postavy.

obrazek
Když byl film nasnímaný, bylo žezlo předáno Hooverovi, Salibovi a Bottegoni. Během měsíců přípravných prací umělci ze společnosti Sony Pictures Animation a Imageworks vytvářeli spousty výtvarných návrhů, konceptů a 3D modelů, potřebných k tomu, aby bylo možné natočit scény s živými herci a připravit Peyovy jednoduše kreslené hrdiny na přerod do tří rozměrů a přesvědčivou interakci s živými herci. Animátoři společnosti Sony připravili testovací scénu, ve které zkombinovali počítačového Šmoulu s živým hercem. Tento test potvrdil funkčnost celého systému a proměnu Šmoulů na počítačově generované modely. Návrhář postav Allen Battino poté tyto prvotní experimenty modifikoval tak, aby odpovídaly aktuálním úpravám, ke kterým ve filmu došlo.

Většina lidí zná Šmouly buď z Peyových kreseb nebo z televizního seriálu z osmdesátých let, soudí Battino. Oba tyto světy se od sebe vizuálně velice liší a ani jeden z nich nebylo možné pro film použít. „Peyovy kresby jsou nádherné - obsahují rovné linie i křivky a kompozice každého panelu comicsu je překrásná. Ale formy a jejich prvky jsou současně nadsazené“ - například pokud Šmoula musel něco zvednout nad hlavu, mohl mu Peyo prostě prodloužit ruce. Naproti tomu televizní Šmoulové byli upraveni tak, aby vyhověli krátkým produkčním termínům televizních seriálů. „Museli jsme vymyslet návrhy, které byly umírněné, ale přesto stále šmoulí,“ pokračuje Battino.

Přepracování Šmoulů pro 3D svět a vypracování návrhů zcela nových postav zabralo měsíce práce, ale výsledek udělal každému radost, od tvůrců filmu až po členy Peyovy rodiny. Dost možná největší změnou bylo to, že ve filmu postavičky působí dojmem, jako by měly skutečně kosti i svaly, jako by skutečně měly funkční těla.

„Když tenhle film sledujete, máte na postavy odlišné nároky,“ konstatuje Hoover. „Pokud chcete, aby něco působilo reálně a uvěřitelně, musíte zvažovat celou řadu aspektů. Máte tu povahu dané postavy, to, jak chodí a pohybuje se. Musíte myslet na fyzikální logiku jejího těla a její hmotnost a na to, jak přesně její pokožka odráží světlo.“

Ze všeho nejdůležitější pak byly herecké výkony těchto postav. „Raja toužil po určité míře upřímnosti a přirozenosti,“ říká Saliba. „Takže to bylo hlavním úkolem: zajistit, aby postavy stále působily jako figurky z kresleného seriálu - takové všichni znají - ale současně aby podávaly herecké výkony srovnatelné s výkony živých herců.“

„Nejdůležitější bylo to, že postavy měly srdce - že dokázaly předvést výkony na úrovni výkonů skutečných herců,“ říká Battino, který postavičky Šmoulů přepracoval. „To byla jediná možnost, jak diváka přimět, aby mu na nich záleželo, aby ho zajímalo, co s nimi bude dál.“ „Jsem ohromně pyšný na to, co naši animátoři dokázali - ve spojení s dabingem těm malým skřítkům vdechli duši,“ pochvaluje si Gosnell.

Hoover vysvětluje, že klíčem k přesvědčení diváka o tom, že by Šmoulové skutečně mohli být součástí našeho světa, je textura jejich pokožky. Ačkoliv je modrá, říká, může vám prozradit, že lidé a Šmoulové se od sebe vlastně zas tak moc neliší. „Naše oči tyto drobnosti posuzují na základě toho, jak se od povrchu těla odráží světlo. To vás ve velké míře informuje o tom, z čeho předmět nebo stvoření je a co je uvnitř. Naši Šmoulové mají póry, pihy a chloupky. Taťka Šmoula má pochopitelně vousy a Šmoulinka má dlouhé husté vlasy. To všechno využíváme k tomu, abychom postavám dali další rozměr a přesvědčili diváka o tom, že jsou skutečné.“

Přesto jsou ale Šmoulové zcela ojedinělým druhem. „Lidská postava má obvyklou výšku zhruba sedmi až devítinásobku výšky hlavy. U Šmoulů je to zhruba dvouapůlnásobek. Mají ohromně velká chodidla - stejně dlouhá nebo i delší než jsou dlouhé celé jejich nohy. Kdybyste byli Šmoulové, měli byste hlavu širokou 90 centimetrů a vaše ruce by připomínaly baseballové chytačské rukavice. To znamenalo, že jsme museli vymyslet způsob, jak se Šmoulové pohybují - protože nemají proporce člověka, nemohou se jako lidé ani pohybovat.“

Jako příklad Saliba, hlavní animátor, dává scénu, ve které Šmoulové utečou Gargamelovi. „Jedná se o dvaceticentimetrové skřítky, jak by dokázali předběhnout 180 cm vysokého muže?“ ptá se Saliba. „Vymysleli jsme to, že se díky svým velkým nohám jsou schopni lépe odrážet a pohybovat se tak rychleji. Raja na internetu našel videa s jakýmsi člověkem, který měl k nohám připevněné jakési obří boty s pružinami, a ta jsme použili jako referenční materiál. Dokázali jsme Šmouly rozpohybovat rychlostí něco přes tři metry za sekundu. Pokud by šlo o klasický běh, Gargamel by je dohnal, ale přijde-li řada na krátký sprint, působí uvěřitelně, že by Šmoula dokázal uniknout. Nemluvě o tom, že by mohl využívat svých malých rozměrů k tomu, aby kličkoval mezi překážkami, mezi které se normální člověk nevejde.“

obrazek
Hoover a Saliba byli také přítomni natáčení a pomáhali Méheuxovi a hercům s vnímáním toho, kde by se asi Šmoulové právě nacházeli a co budou dělat, až bude jejich animace hotová. „Snažíte se hercům dát co nejvíce informací o příběhu, o tom, jak se chovají, kde jsou, kam se dívají. Využívali jsme k tomu nejrůznějších triků, ať už se jednalo o malé tečky na stole nebo drátěné náznaky obličejů,“ popisuje Hoover. „Pak měli herci lepší představu, kde v trojrozměrném prostoru Šmoulové jsou a kdy se dívají na to správné místo. Pro diváky je opravdu důležité, aby si živí herci a animované postavy hleděli přímo do očí, jako by spolu skutečně mluvili. Měli jsme k dispozici malé modely všech našich Šmoulů, které jsme používali k nacvičování scén a měli jsme k dispozici i dabéry, kteří četli jejich dialogy, aby je herci a režisér slyšeli, protože to všechno pomáhá zlepšit načasování celé scény.“

„Měli jsme po ruce malé silikonové modely našich postav s drátěnými kostrami, které jsme mohli různě polohovat,“ vysvětluje Saliba. „Vytvořili jsme scénu, aby si ji Phil mohl správně nasvítit, pak jsme přizvali herce a třikrát nebo čtyřikrát si ji zkusili, přičemž já jsem se Šmouly různě pohyboval tak, aby si herci zvykli na to, kde Šmoulové v daný okamžik budou. A jakmile s tím byli všichni dobře obeznámeni, natočili jsme celou scénu bez těchto pomůcek.“

Saliba podotýká, že proces animace je neuvěřitelně technický - figurují v něm digitální modely scény včetně jednotlivých povrchů, a dokonce i digitální modely živých herců, což je vše snímek po snímku namapováno na scénu, která byla natočena, a to celé ještě předtím, než do ní vůbec může být zasazen a následně v ní animován Šmoula. I tak je ale třeba, aby animátoři bedlivě dohlíželi na proces samotného natáčení. „Ptáme se sami sebe na to, jaké má přesně být tempo celé sekvence? Co je v ní za gagy? Kdy má působit emotivně? Animační proces vyžaduje člověka, který si dokáže poradit s technickými aspekty, ale současně má cit pro tvůrčí proces.“

Tvořivost animátorů také pomohla vyřešit zapeklitý technický problém: když budou diváci sledovat širokoúhlý záběr, musejí být schopni od sebe bez problémů jednotlivé Šmouly rozeznat. Někteří z nich, například Taťka (bílé vousy, červené oblečení) nebo Šmoulinka (blonďaté dlouhé vlasy) na sebe upozorní snadno, ale, jak připomíná Gosnell, „Mrzout a Nešika nejsou na pohled ničím zvláštní.“ Nešika vypadá trochu jinak než Mrzout - má větší uši a nohy a čepice mu víc plandá - „ale současně tu jde také o herecký výkon,“ říká režisér. „Jaký má daná postava charakteristický postoj? Jaké má držení těla?“ V tomto ohledu animátoři museli být nejenom talentovanými umělci, ale také nadanými herci, kteří dokáží tyto drobnosti podtrhnout.

Tým vizuálních efektů měl také tu čest přetvořit propracované návrhy kouzlené šmoulí vesničky od výtvarníka Billa Boese na počítačový model. „Vyzkoušeli jsme řadu různých návrhů,“ říká Boes. „Ale ve finále jsme skončili u takového, který víceméně všichni známe, byť v realistickém pojetí. Stálo nás spoustu zkoušení najít ten správný poměr.“

Jak se ukázalo, pokud chcete vytvořit počítačovou vesničku, musíte na to povolat doslova celou vesnici. „Měl jsem k dispozici zástupy nejrůznějších umělců,“ dodává, „a prostě jsme zkoušeli různé věci. Například co se domů ve tvaru hub týče, zkoušeli jsme malé a bachraté, vytáhlé i domy s komíny. Začali jsme objevovat vizuální výraz pro tvorbu houbových domků. Původně jsme je navrhli jako skutečné houby, ve kterých žili. Ale když jsme se ponořili do studia podkladů o něco důkladněji, zjistili jsme, že v Peyových příbězích Šmoulové své domky stavěli a houby jenom připomínaly.“

Poslední díl přerodu Šmoulů z dvourozměrné stránky do trojrozměrného filmu má na svědomí Rob Engle, vedoucí týmu 3D efektů, který svou práci popisuje takto: „Mým úkolem je zajistit, aby až si diváci nasadí 3D brýle a nahlédnou do světa, ve kterém se náš film odehrává, před sebou měli konzistentní, poutavý a zábavný zážitek.“

Protože šmoulí vesnička a Šmoulové existují pouze v počítači, není problém tyto prvky prezentovat v plném 3D. „Díky tomu, jakým způsobem Raja film natočil, jsme měli v použití 3D prvků velkou pružnost,“ říká Engle. „Mohli jsme vykreslit počítačové světy a potom jsme, ve scénách, ve kterých se Šmoulové ocitají ve skutečném světě, mohli využít hybridní techniky, kdy dodáváme filmovému materiálu hloubku. Například v živé složce filmu vidíte Neila Patricka Harrise s nějakým pozadím, a my tomuto prostředí dodáme hloubku a pak do něj ve 3D zasadíme Šmoulu.“

obrazek
„Taková hybridní technika nám umožňuje velice pružně pracovat s 3D prvky tak, abychom divákovi nabídli ten nejlepší 3D zážitek,“ pokračuje Engle. „Zacházíme s 3D podobně jako se zvukem. Nikdy nemůžete mít filmový soundtrack celé dvě hodiny naplno. Musíte uplatnit celý dynamický rozsah. A my s 3D nakládáme stejným způsobem, hledáme takříkajíc tiché i hlasité pasáže.“

„Tím nejdůležitějším pro Raje a Jordana bylo, aby se nám podařilo zachytit podstatu toho, čím Šmoulové jsou - abychom měli pocit že jsme s nimi a oni se nacházejí v našem světě,“ shrnuje Engle. „To je na stereoskopickém 3D filmu skvělé - automaticky se přibližujete jeho hrdinům. Ve finále jde o to, že využíváme jako základu úhly záběrů a režijní rozhodnutí a dodáváme jim z pohledu diváků další úroveň.“

Podobné filmy

Thor: Ragnarok
Thor je uvězněn na opačném konci vesmíru bez svého mocného kladiva a je nucen pustit se do...
dnes 20.00
Nova Cinema
Gentleman s pistolí
(The Old Man & The Gun) Pro někoho je loupež způsob výdělku. Pro něj způsob života. Robert...
dnes 21.50
ČT2
Gympl
Jiří Mádl a Tomáš Vorel ml. v komedii o studentech, učitelích, rodičích a graffiti. Kultov...
dnes 22.20
ČT1
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Pondělí 27. 9. 2021 Svátek má Jonáš
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz