fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

66% 1608 hlasů
film / drama, akční, dobrodružný, fantasy, science fiction, USA, , 138 min., od 12 let
The Tree of Life
Kinopremiéra v ČR 21.7.2011 v SK 3.11.2011

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2011, Nominace na Oskara, Film


Ukázka
02:07



Texas, 50. léta minulého století. Jack O'Brien si prošel dětstvím plným her a krásné nevinnosti. Dospívání mu však přináší rozčarování a vztah s jeho otcem, který by mu pomohl tímto nelehkým obdobím projít, je dosti komplikovaný. Jack je ztracenou duší v moderním světě, která si klade řadu otázek a snaží se v životě zorientovat. Kde je pravda? Co je věčnost? Jak vznikl život... Hvězdně obsazený snímek je poctou životu, přírodě a světu kolem nás, jenž se nám odhaluje jako symfonie. Postupně, obraz po obrazu nám přináší epický a dokonalý příběh, který je aktuální dnes stejně jako před více než půl stoletím.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Film pro otrlé. Netřeba více rozebírat. Ovšem co mě obzvlášť potěšilo? Rozhodně poslechnout českou hudební rozkoš v americkém filmu! Konkrétně šlo o Bedřicha Smetanu a jeho fenomenální Vltavu.
Všechny komentáře k filmu 27+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

O filmu Strom života

<>Obrázek nenalezen<> Začátky

Terrence Malick vždy vytvářel provokující, intenzivně vizuální a fyzicky emotivní filmy, všechny jsou výrazným zážitkem plným záhad a hloubek. Jeho nový snímek Strom života se zdá být jeho dosud nejdetailnějším a nejepičtějším dílem - výprava, která se klene od dnešních městských, korporátních věží k zadnímu dvorku texaské rodiny 50. let, a zároveň od počátků života na zemi ke konci známého vesmíru, v hledání toho, co je pravda, co trvá věčně a co je nekonečné.

Příběh se odkrývá symfonicky, jako kousek hudby rozdělené do rytmů nebo jako větve košatého stromu, a mapuje vývoj jednoho života - Jacka O'Briena, který se snaží uspořádat si sérii vleklých otázek o vzteku k jeho otci, lásce jeho matky a smrti jeho bratra, stejně jako své vlastní spory o podstatě a víře. Jackův příběh je vyjádřen na pozadí ohromné krásy a ozvěn rytmů ze samotného vesmíru. Jeho lidské boje se stávají součástí ohromných tvůrčích a destruktivních sil vesmíru, začíná cítit spojení s hvězdným prachem či prehistorickými tvory, kteří kdysi putovali po zemi. Snímek nám předkládá příběh o tom, jak láska vyplývá ze života a život z lásky.

Strom života je pro současné filmové diváky otevřenou cestou do nezmapovaných oblastí. Takovou, která bez pochyby ovlivní každého z nás ojedinělým způsobem. Jak Malick vstupuje do mlhavých, na představivost bohatých světů jako jsou dětská mysl, historie před vznikem lidstva a ohnivé sféry hvězd. Sarah Greenová, která také produkovala Nový svět, byla nadšená a plná úcty ze svého prvního setkání s projektem. „Terry mi ukázal první návrh a já si pamatuji, jak jsem si hned pomyslela, že tento film „musí“ být natočen - a že udělám cokoliv, aby se to zrealizovalo,“ vzpomíná. „Již samotný název filmu nám hodně dává. Strom života je klíčový symbol v mnoha hlavních náboženstvích a také ve slovníku Darwina. Přináší nám přírodu, přináší nám duchovno. Každý na tyto slova reaguje.“

„Terry má svůj vlastní filmový jazyk,“ uvádí producent Grant Hill, který již dříve spolupracoval s Malickem na Tenké červené linii. „Dá Vám pocit, že se nacházíte přímo v ději filmu a znáte jeho postavy. U Stromu života vede tento jazyk ještě do nových míst, aby vykreslil divákům prehistorickou cestu, vzal je na skok do oblasti víry a umožnit jim přinést části svých vlastních životů pod plachty tohoto příběhu - příběhu, který je o jedné rodině, ale vedle toho o stvoření vesmíru.“

Scénář si prošel určitým procesem vývoje, nicméně byl stále otevřený dalším možnostem úprav. To rychle zaujalo další producenty, kteří byli s Malickem několik let v kontaktu a chtěli se přidat k chystanému projektu: Bill Pohlad z River Road a partneři z Plan B, Brad Pitt a Dede Gardnerová.

O své reakci po prvním přečtení scénáře Pohlad říká: „Byl to úžasný scénáristický počin, ale ne takový, jaké jsem kdy četl. V podstatě to bylo jako báseň. Nevím, co jsem očekával, když jsem to začal číst, ale zasáhlo mě to hodně emocionálně. Byl to úžasný, silný scénář, který spojoval skutečnou intimitu s epickým rozsahem.“ Dále pokračuje: „Ve filmu je silné spojení mezi vesmírem a osobou. Krása Stromu života je organické propletení těchto dvou prvků.“

Gardnerová, který uvádí, že film Nebeské dny před několika let inspiroval její vlastní kariéru ve filmu, dodává: „Byla jsem šokovaná tím, jaké jsem po přečtení scénáře cítila pohnutí a jak mne to vnitřně ovlivnilo, ale podle mého názoru si každý z filmu odnese něco jiného a to je ta skutečná krása, co Terry u Stromu života dokázal.“ Dále uvádí: „Pro mne se stává tento rodinný příběh a to, co nám říká o našem egu, hanbě, pokoře a laskavosti, mnohem více dosažitelným, protože je to krásně podáno do většího kontextu nadčasového světa bez hranic. Je úchvatné vidět, jak dokáže Terry přinést všechny tyto ohromné vrstvy do výhledu - tak enormního ve velikosti i rozsahu - aniž byste ztráceli dojem, že se jedná o nevěřitelně intimní a naléhavý rodinný příběh.“

Jak se film posouvá kupředu v čase a prostoru, vytváří obrazy, se kterými se téměř nesetkáme v historii hraných filmů: obrazy vesmíru a Země, které se formují z explozivního chaosu, dále rostou a vyvíjejí se do úžasné podoby života. Malick konzultovat otázky vzniku vesmíru a Země s mnoha vědci celého světa, aby lépe porozuměl hybným silám - fyzice, astronomii a biologii - a mohl tak rozsáhle pracoval s vizuálními efekty. To dělal ve spojení s uznávaným týmem - Douglasem Trumbellem z filmu 2001: Vesmírná odysea a supervizorem vizuálních efektů Danem Glassem.

„Nepamatuji si, že bych se někdy setkala s režisérem, který by se snažil autenticky ztvárnit začátky vesmíru v celovečerním filmu,“ uvádí Gardnerová. „Podle mne to je magické. Mohla bych se na to dívat hodiny. Ale za tou krásou a obdivem je výjimečný způsob, jakým Terry toto vše protkává v jednom filmu a umožňuje vám vidět, že tato rodina, ego tohoto otce, tyto boje, které Jack cítí uvnitř sebe, jsou tak malé a pomíjivé v porovnání s tím ostatním.“

Ačkoliv se prvek specifických témat line celým Malickovým filmem - kontrast nevinnosti a násilí, podstaty a duchovna, strnulé reality a neskutečné krásy - je tam i něco navíc, co je spojuje dohromady: je málo filmů, ze kterých si divák odnese kromě vizuálního zážitku také zkušenosti, které si vezme za své.

<>Obrázek nenalezen<> O´Brienovi

Herecké obsazení Stromu života je tak různorodé, jako jeho témata - Brad Pitt a Sean Penn vedou harmonickou skupinu, která zahrnuje začínající herečku Jessicu Chastainovou a tři malé kluky z Texasu, kteří dosud neměli zkušenost s filmem.

„Určitým způsobem bylo snadné dát dohromady tyto úžasné herce, protože každý, kdo četl scénář, reagoval velmi intenzivně na krásu a poetičnost a sílu těch myšlenek,“ říká Sarah Greenová. Brad Pitt se k projektu přidal krátce poté, kdy se s partnerkou své společnosti Plan B, Dede Gardnerovou, stali producenty. Přijal roli pana O’Briena, muže, který hluboce miluje svou rodinu, nicméně je také přísnou autoritou s ohromnými očekáváními, hluboký zdroj vzteku a víry, že světové požadavky na tvrdost a odolnost jedince musí být přeneseny na jeho děti.

„U pana O’Briena by bylo velmi snadné, aby byl krutý z jednoduché, opět zlé příčiny, ale místo toho u něj uvěříte, že svou rodinu skutečně miluje, a cítíte jeho obavy a necitlivost,“ uvádí Gardnerová. „Bradův portrét je skutečně precizní, přesný a lidský.“

„Cesta pana O’Briena je fantastická,“ pokračuje Hill. „Jeho příběh je vyprávěn ve velmi roztříštěném, Malickovském stylu, který nám umožňuje se opravdu hodně ztotožnit s filmovými postavami. V průběhu filmu se odhaluje, takže začínáte vidět duchy, které ho celý život pronásledovali.“

Pitt nikdy dříve s Malickem nepracoval a musel si zvyknout na režisérův nezvyklý, nestrukturální proces. „Brad byl svolný vstoupit do tohoto projektu a jít s ním,“ říká Pohlad. „Skutečně Terrymu věřil a byl připraven na jakýkoliv úkol.“

Sean Penn již dříve natočil s Malickem snímek Tenká červená linie, kde hrál drsného seržanta Welshe, ale zde získal naprosto odlišnou roli. Hraje O’Brienova syna Jacka, jako dospělého, úspěšného architekta, který se nicméně cítí ztracený v korporátním světě železných mrakodrapů a začíná vyvolávat své vzpomínky, znalosti a emoce, hledajíce spojení, která mu chyběla.

Hill říká: „Sean nám svým hereckým výkonem, který je hodně postaven na řeči těla a velmi málo slovech, umožňuje pochopit vše, co tato postava cítí. Každý sval Seanova těla hraje. Poskytuje nám tak úžasný pohled do srovnání dnešního života se životem v 50. letech, což je pro film stěžejní. A pak nás vede do závěrečné sekce filmu a bere nás na tento neuvěřitelný, emocionální výlet.“ „Seana jsme měli k dispozici jen krátký čas, ale on vede celou tu cestu,“ dodává Greenová. „On je naším průvodcem skrze celou tuto zkušenost.“

Bušícím srdcem vzpomínek na mládí Jacka O’Briena je jeho matka, zářící maják soucitu, tolerance a bezmezné lásky a později silného žalu. Pro roli paní O’Brienové hledal Malick herečku, která by byla pro diváky novou, neznámou osobou. „Ta matka musela být někdo, z koho doslova prýštila láska, kdo je ztělesněním půvabu a ideálně, aby nebyla moc známá veřejnosti,“ vysvětluje Greenová. „Doufali jsme, že najdeme někoho nového, což není snadné, protože dnes jsou takovíto lidé rychle objeveni. Ale Jessica Chastainová tiše pracovala v New Yorku, studovala svůj obor, a když jsme ji uviděli, řekli jsme si, ‚to je ona‘.“

Chastainová, která získala stipendium na Julliard po sérii představení Shakespeara v San Franciscu, hrála nejvíce v New Yorských divadlech a filmový debut si odbyla v roce 2008 snímkem Jolene. S Al Pacinem se objevila ve filmu Salome a byl to právě Pacino, kdo ji jako první doporučil Malickovi.

Celý filmový štáb si pamatuje její kamerové zkoušky. „Myslím, že jsme všichni měli ten pocit, že Jessica je ta pravá pro tuto roli,“ říká Gardnerová. „Hraje ženu, která je ztělesněním dobroty a trpělivosti, a Jessica taková je. Má velmi výjimečné chování. Je nadpozemská ve své kráse, téměř průsvitná, a přináší pocit laskavosti a vlídnosti, což se přesně hodí k matce této rodiny.“

„Jessica odvedla nádhernou práci ve ztvárnění velmi tiché, ale pevné a silné ženě, která drží celou rodinu pohromadě,“ dodává Hill. Před samotným konkurzem si Chastainová udělala svůj soukromý Malickův filmový festival. „Zhlédla jsem všechny jeho filmy v chronologickém pořadí, a když jsme skončila, měla jsem pocit, že toho člověka miluji,“ říká herečka. „V jeho dílech je spojení přírody a duchovna, které mne oslovilo, a líbí se mi, jak odhaluje cesty, kterými se mezi nimi pohybujeme - a otázka, nakolik jsme zvířaty nebo jsme rozvinuté, duchoví bytosti. Následně jsem zjistila, že taková je i Terryho osobnost. Na jedné straně to je velmi chytrý a vzdělaný muž, ale také věří v duchovno.“

Scénář viděla Chastainová až potom, co získala roli, a v první chvíli cítila bázeň ze své postavy. „Ona je typ ženy, kterou byste chtěly být, všechna ta dobrota a důvěra a shovívavost,“ vysvětluje. „Je těžké hrát osobu, která je tak spirituální a čistá. Ale pak jsem zjistila, že cesta k ní povede přes její lásku k jejím dětem. To byl ten klíč.“

obrazek
„Paní O’Brienová je někdo,“ pokračuje, „kdo si celý svůj život říkal, že když bude ostatní pouštět před sebe a bude milá ke všem okolo, bude to tak v pořádku. A pak když to tak není, otřese to její vírou a vyvstanou otázky. Proč tu jsme? Existuje něco mimo tento svět? Jsme skuteční? Myslím, že v tomto bodě jí odpovídá vesmír - a pro každého, kdo se na film podívá, to bude znamenat něco jiného.“

Jako součást své přípravy se Chastainová také ponořila do průzkumu tehdejší doby. „Dívala jsem se na filmy z 30. a 40. let, zvláště Laurena Becalla, o což mě Terry požádal, protože tehdy byl jiný druh mluvy. Řekl mi, a podle mne to je pravda, že dnes mluvíme hrozně rychle, neboť se bojíme, že nás někdo utne. Ale ve filmech z 30. let existovala v jejich řeči přímost a pomalost, což je způsob, jakým ve skutečnosti mluví i Terry.“

Ostrý kontrast je také mezi způsobem mluvení a osobou paní O’Brienové a jejím manželem, kterého ve filmu hraje Brad Pitt. „Brad přestavuje Sílu a ona Půvab. On je velmi energický a agresivní v tom, jak mluví, zatímco její lekce jdou spíše cestou skutků než slov, skrze to, jak se k druhým chová. Bylo pro mne nádherné pracovat s Bradem tímto způsobem,“ říká. „Byl tak statečný a vlídný a usiloval o ty nejtěžší, děsivé scény.“

Chastainová také úzce spolupracovala se třemi chlapci, neherci, kteří ztvárnili její malé syny. Na place s nimi strávila hodiny a hrála si s nimi na honěnou, smála se a četla knihy. Zažehávala tak mateřskou lásku, která se stala skutečností, téměř až devastující. „U Terryho se hraní stává jakýmsi kouzlem, neexistuje tam absolutně žádná nedůvěra. Na konci natáčení mne velmi zklamalo, když jsem si uvědomila, že to nejsou moji chlapci,“ přiznává herečka.

Chastainová říká, že si byla vážně vědoma toho, že něco silného bylo v pohybu. „Ten film byl pro nás všechny velmi osobní. Každý si klade ty otázky, na které se film ptá, a to z něj činí víc než jen krásný film. Je to zkušenost, která vás přiměje přemýšlet o vašem životě a lidech, které milujete, a to vás mění.“ Více než rok putovali tvůrci od města k městu, skrz Texas a Oklahomu, a hledali tři kluky, kteří by hráli sourozence O‘Brienovi. Výběrovým řízením prošlo přes 10 000 dětí, oni však hledali někoho, jehož přednosti by předčily hereckou nezkušenost.

„Šli jsme do škol a dívali se na tváře, na děti, jak reagují a jak se pohybují, to bylo pro nás podstatné,“ vysvětluje Greenová. „Bylo úžasné, že jsme si vybrali tři kandidáty na Jacka a udělali z nich tři bratry O’Brienovi. Všichni byli velmi přirození a vzájemně propojení.“

Hunter McCracken získal ústřední roli Jacka. Koproducent Nicolas Gonda říká: „Na Huntera jsme přišli již rok před tím, než jsme ho skutečně do filmu obsadili, a Hunter zatím vyrostl do Jacka. Získal dovednosti, o kterých jsme zatím netušili. Začali jsme vidět jeho extrémně čistou a sympatickou stránku osobnosti, která ukazuje druh vnitřní citlivosti a přemýšlivosti. Když jsme s ním začali pracovat, přišli jsme na to, že tento kluk je výjimečný.“ Greenová potvrzuje: „Nikdo z nás nemohl z Huntera spustit oči. Je to vytáhlý kluk s divokou, zvídavou povahou, která je vážně fascinující. Je velmi chytrý a kreativní. Měl v sobě tu dobrotu, do které se zamilujete, takže když Jack začíná mít v životě problémy a začíná ztrácet svou čistotu, vaše srdce je zlomeno.“

Laramie Eppler získal roli prostředního z bratrů, R.L., který zaujímá zvláštní, lehce turbulentní místo ve vzpomínkách svého staršího bratra. „Najít Laramieho byl jakýsi zázrak,“ říká Gonda. „Doprovázel svého kamaráda, který přišel na druhé kolo konkurzu, ale když jsme ho uviděli, měl přesně ty sladké přednosti, které jsme hledali. My jsme nenašli Laramieho - on našel nás.“

Tye Sheridan, který hraje nejmladšího z bratrů, Steva, byl vybrán jako jeden z prvních. Gonda vzpomíná: „On se prostě objevil a my hned věděli, že toto je někdo, kdo má v sobě ty staromódní americké hodnoty a že přirozeně ten příběh pozvedne. Nebyli jsme si jistí, kterého z bratrů bude hrát, ale věděli jsme, že ho ve filmu potřebujeme.“

Nikdo z chlapců, ani jejich rodiny nečetli scénář, a tak neměli představu o rozsahu filmu. Jediné, co věděli, bylo, že ti tři budou představovat texaské bratry z 50. let. Toto bylo úmyslné rozhodnutí, protože filmaři nechtěli, aby chlapci přemýšleli příliš o hraní. „Bylo by kontraproduktivní, kdybychom po těch chlapcích, kteří mají mnoho úžasných, přirozených vlastností, chtěli, aby byli někým jiným,“ vysvětluje Gonda.

Kluci přijali své role skvěle a vnesli do filmu přirozenou zvědavost, bezprostřednost a divokost nevinného, chlapeckého věku. „Terry chtěl získat něco velmi skutečného. Proto hledal kluky, kteří by se dokázali ve svých rolích projevit,“ říká Pohlad. „Bylo zábavné vidět ty chlapce, jak rostou společně s filmem a naopak, vidět Terryho formovat jejich role, jak víc a více vnášeli do projektu.“

Tím, že kluci dokázali mezi sebou jednat naprosto přirozeně, je výsledek na filmovém plátně čistý a srdečný. „Jedny z nejunikátnějších, nejdojemnějších a upřímně nejúžasnějších scén filmu jsou ty, kde hrají všichni chlapci pohromadě, což se ve filmech příliš nevidí,“ uvádí Hill. To, co je pro takovýto snímek důležité, byli herci z 90 - 95 % neprofesionálové.

„Terryho instinkty ohledně těchto věcí jsou neomylné a u všech to skvěle fungovalo. On dokáže svým stylem a přístupem získat lidi, kteří nejsou zkušení herci a kteří nejsou zvyklí na tento proces, a přiměje je, aby byli klidní a dodali svým rolím to, co Terry chtěl,“ dodává Pohlad.

„Jeho způsob práce je matoucí,“ pokračuje, „a impozantní. Sledujete ten proces, ale nikdy si nejste jistí, jak se to bude vyvíjet. Nejen že netočí podle časové posloupnosti, ale ty obrazy jsou tak rozmanité, že se divíte, jak to všechno dá dohromady. A pak to začne dávat smysl. Vidíte, že všechny ty doplňky dodávají celku větší a větší bohatost.“

<>Obrázek nenalezen<> Vizuální obrazy

Uprostřed tvorby Stromu života vložil Terrence Malick do filmu některé prehistorické, chaotické a zdánlivě nesympatické momenty, které kdy pronikly do lidské představivosti. Ty zahrnují formování vesmíru v úchvatném výbuchu kosmické síly před 14 biliony lety, utváření Země od narůstání sluneční mlhoviny před 4,5 biliony let, známky první, samostatně fungující formy života v prehistorickém období, 160 milionu let, během kterých dinosauři vládli na planetě jako nejdominantnější a nejkomplexnější tvorové, a celkový osud vesmíru v průběhu biliónů let.

To vše vytvořit autentickým způsobem znamenalo použít rozsáhlé vizuální efekty - poprvé v Malickově kariéře. Také to znamenalo zvolit originální přístup, který by korespondoval s Malickovým estetickým cítěním - spojení efektů staré školy s nejnovějšími postupy digitální technologie.

Před lety, kdy se tento projekt začal rodit v Malickově mysli, hovořil režisér s Douglasem Trumbullem, průkopníkem v inovativním použití speciálních efektů, nejvíce známým díky mistrovskému dílu Stanleyho Kubricka 2001: Vesmírná odysea. Trumbull dále tvořil speciální efekty pro Stevena Sielberga a jeho Blízká setkání třetího druhu, pro Ridleyho Scott - Blade Runner, a první film Star Trek, stejně jako režíroval sci-fi filmy Silent Running a Brainstorm.

Ačkoliv Trumbull již několik let netočil v Hollywoodu, zlákala ho Malickova vize Stromu života. Malick chtěl, aby každý obraz vypadal jako přirozený fenomén, což znamenalo spolehnout se co nejméně na počítače a použít Trumbullovi tzv. „nepočítačové grafiky“.

„Terry a já sdílíme stejný pohled na vizuální efekty a obraz. Oba se rádi posouváme do nových oblastí, jaké film může nabídnout. Nebylo to tak, že bychom nepoužili u tohoto filmu počítače - naopak, použili jsme jich spoustu a ve filmu je několik úžasných počítačových animací,“ vysvětluje Trumbull. „Například když vidíte dinosaury, vypadají jako skuteční, živí tvorové a jsou zasazeni do světa, který je zcela reálný. Není to umělý svět s umělými tvory. Pouhých 10 - 20 procent toho, co vidíte, je vytvořeno počítačem, ale nedokážete určit, která část filmu je počítačově vytvořena a která je skutečná, což zapadá do Terryho přirozeného světa.“

Trumbullovi se zalíbil Malickův naturalismus, jakmile uviděl Nebeské dny. „Byl jsem ohromen, jaký skutečný vliv to mělo na moje vzpomínky. Byl to velmi éterický, empirický snímek, který se snažil prolomit ustálený jazyk kina,“ uvádí. „Na Terryho filmech se mi líbí jeho poetický styl.“ Když četl scénář Stromu života, byl překvapen jeho kreativními možnostmi. „Bere jednoduchý lidský příběh a zasazuje ho do efektního rámu začátku a konce vesmíru a nekonečnosti života.“

Krátce poté začali Trumbull a Malick vést hypotetické diskuze o tom, jak by některé sekvence z Malickovy vize mohly být vytvořeny. „Hovořili jsme o tvorbě mnoha mezigalaktických efektů, které chtěl ve filmu mít a které jsme dělali před několika lety - za použití vody a barev a vysokorychlostní kamery,“ vysvětluje Trumbull. Také hodně hovořili celkově o astronomii, jak říká Trumbull, „o procesech vesmíru, teorii Velkého třesku, vesmírné explozi, obecné relativitě a jak by to všechno mohlo jít dohromady. Terry chtěl prozkoumat tyto nápady jako umělec, ne jako vědec, zavést film do nové oblasti. Hovořil o věcech, které chtěl vidět - protohvězdy (první seskupení prachu a plynu, ze kterých vznikly hvězdy), zvětšující se kruhy (rotující kruhy plynu a prachu, které se tvoří kolem hvězd a dalších masivních vesmírných objektů), Slunce rostoucí do Rudého Gigantu (hvězda v posledních fázích svého života, která expandovala poté, co se její jádro roztrhlo) - a hovořili jsme o tom, jak by to bylo možné udělat.“

Poté dal Trumbull dohromady tajnou laboratoř v Austinu, Texasu, přezdívanou „Skunkworks“ (tchoří doupě), kde začali experimentovat. „Pracovali jsme s chemikáliemi, barvami, fluorescentními barvami, kouřem, tekutinami, CO2, září, dynamikou tekutin, světlem a vysokorychlostní kamerou, abychom zjistili, jak efektivní to může být,“ říká. „Byla to neformální příležitost prozkoumat něco, co mi přišlo výjimečně těžké dostat do filmu. Terry neměl žádné předpojaté představy, jak by něco mělo vypadat. Dělali jsme věci, jako že jsme lili mléko přes trychtýř do úzkého koryta a točili to na vysokorychlostní kameru přes složené čočky, lehce nasvícené a za použití obnovovacího kmitočtu, díky kterému tento proud tekutiny vypadal jako vesmírný, galaktický, obrovský a epický.“

obrazek
Aby udrželi kreativitu stále na vysoké úrovni, nepoužíval Malick pro tyto scény klasické storyboardy. „Nechtěl mechanický přístup, který by byl zasazen do betonu,“ uvádí Trumbull. „Raději měl záhadný fenomén, který se spontánně objevil při natáčení.“ Tato touha se vyplatila. „Jsem velmi pyšný na to, jak to všechno fungovalo a co vše jsme při tom odhalili,“ shrnuje Trumbull. „Doufám, že výsledek bude jakýmsi experimentálním, zasvěceným kinem, které jde za hranice slov a za tvorbu konvenčního hollywoodského filmu.“

Zhruba před čtyřmi lety přivedl Grant Hill do týmu k Malickovi a Trumbullovi Dana Glasse, aby s nimi spolupracoval na profesionálním dokončení vizuálních efektů. Tato nabídka ho mile překvapila. „Jako profesionál v oblasti vizuálních efektů jsem si nikdy nepředstavoval, že bych měl možnost pracovat s filmařem, jako je Terrence,“ vysvětluje. „Bylo to úžasné.“

Proces byl trochu jiný, než na co byl zvyklý z několika největších akčních, fantasy a sci-fi filmů, na kterých pracoval, včetně Matrix Reloaded a Batman začíná. „Vizuální efekty jsou běžně velmi systematicky dané, přesně naplánované již na začátku samotného natáčení,“ uvádí, „ale Terry chtěl spíše tvořit obrazy, které hodně komunikují emoce a náladu a mají více spontánní nádech.“

Během tohoto procesu se Glass nikdy nedozvěděl celý příběh Stromu života nebo cokoliv o rodině O‘Brienových. Věděl pouze o sekcích filmu, které mapují historii vesmíru, Země a přírody. Stejně jako Trumbull strávil hodně času s Malickem při diskuzích o tom, co posbíral z historie a osudu vesmíru přes biliony let, od posledního vědeckého výzkumu. „Terry četl a četl a měl neuvěřitelné znalosti o současných poznatcích v těchto oblastech,“ říká Glass. „Kontaktoval světové odborníky a bylo pro něj velmi důležité, aby uprostřed snahy o vytvoření krásných, emocionálních obrazů byla také prezentace posledních vědeckých teorií. Když jsme přišli na představy a záběry, poslali jsme je vědcům, aby k nim dodali svůj komentář.“

Vědecký konzultant, Dr. Andrew H. Knoll, profesor Přírodních věd na Harvardské univerzitě, hovořil s Malickem a jeho týmem několik let o historii života a procesech, které podepřely minulost. „Na Terrenci Malickovi obdivuji jeho hluboké odevzdání jak umělecké vizi, tak i faktům, které udávají filozofii jeho filmu,“ říká Dr. Knoll. „Terrence pracoval tvrdě, aby pojal vědu správně, viděl v historii života širší rámec pro příběh jedné rodiny.“

Glass se také přidal k procesům ve Skunkworks v Austinu a přinášel své vlastní návrhy kouřových strojů, barev, chemikálií a dalších filmových „nástrojů staré školy“. „Většina současných režisérů by tyto scény dělala jiným způsobem. Například obraz, kde meteor narazí do Země, by mohl být velmi efektní. Ale Terry to chtěl učinit hodně pochopitelným, kde vidíte právě oblouk Země, jak jde přes něj stín noci, a pak do něj narazí meteor, což bylo vytvořeno s mlékem v kruhovém korytu. Výsledkem byl velmi přirozený, organický pocit.“

Ten stejný druh organického pocitu je vštípen do „oživění“ doby dinosaurů. Glass pracoval s velkým množstvím filmového materiálu, od sekvojí v Severní Kalifornii po poušť Atacama v Chile. „Pak jsme se rozhodli, kam bychom mohli umístit tvory, kteří působí spíše jako vzpomínka,“ vysvětluje. „Snažili jsme se tam zasadit ta obrovská zvířata tak, aby vypadala přirozeně. Snažili jsme se, aby byli dobře srozumitelní a přirozeně zapadali do scén z každodenního života. Nejsou to tedy ti známí zástupci dinosaurů, které očekáváte. Hodně jsme spolupracovali a konzultovali s paleontologem Dr. Johnem „Jackem“ Hornerem z Montanské státní univerzity, aby bylo vše přesně podle nejnovějších poznatků.“

Velké rozpětí přírodních světů zobrazených ve Stromu života, od intergalaktických pohybů k šumícím stromům, domácím okamžikům lásky a strachu brilantně zachycuje kamera Emmanuela „Chivo“ Lubezkiho, který již dříve spolupracoval s Malickem na Novém světu. Stejně jako u předchozí spolupráce se Lubezki zaměřil nejen na typické záběry nebo rozsah, ale také na čiré vyjádření emocí skrze organické obrazy a neomezené pohyby. Snažil se vcítit do těchto záběrů, používal přirozené světlo a ruční kameru a sledoval slunce, vítr, stromy a svůj instinkt stejně jako dialogy nebo akci.

„Terry je ten nejlepší vizuální režisér, kterého jsem kdy potkal, a on a Chivo si vzájemně hodně důvěřují,“ říká Sarah Greenová. „Oba rádi používají vizualizaci v největší možné míře.“ Koproducent Nicolas Gonda dodává: „Chivo Lubezki je vitální součástí Terryho procesu. V určitém smyslu musí být scénárista jako kameraman, protože když ti dva jsou na place, věci se mění lusknutím prstů. Je to tanec dvou úžasných lidí, s kreativní rytmikou.“

obrazek
Design

K tomuto tanci se přidal také vedoucí výpravy Jack Fisk, který pracuje s Malickem na každém jeho filmu, JIŽ od Zapadákova, a v nedávné době vnesl svůj smysl pro scénu do příběhu Paula Thomase Andersona, Až na krev.

Fisk dobře věděl, že Malick v tichosti pracuje na široko-spektrálním projektu, který má co do činění s historií přírody, ale chvíli trvalo, než mu režisér něco ukázal na papíře. „Myslím, že jsem v té době, kdy jsem uslyšel o tomto projektu, pracoval na Mulholland Drive,“ uvádí Fisk. „Terry přišel s asi 20 stránkami scénáře. Hovořil o tom jen jako o malém filmu o rodině - a to bylo nějaký čas před tím, než jsem zjistil, že v tom budou také zahrnuty speciální efekty a rozsáhlé fotografie přírody. Ale s porcí živé akce jsem měl plné ruce práce. Věděl jsem, že Terry chce natáčet nekonvenční cestou, více spontánní a přirozenou.“

Jak se tvorba filmu přiblížila, Fisk hledal texaské město, které si stále ještě zachovalo pomalý, tichý nádech 50. let. To našel ve Smithville, zhruba 40 mil od Austinu. Tato obec byla založena v polovině 18. století a leží na východním okraji proslulé lokality Lost Pines v Texasu, blízko břehů řeky Colorado. Se svými širokými ulicemi lemovanými magnóliemi a mixem domů v architektonickém stylu Queen Ann, dělnického hnutí a viktoriánském, s rozsáhlými trávníky s prostorem pro hraní dětí - to vše působí dojmem, jako byste se vrátili v čase.

„Smithville vypadá jako by se za posledních 50 let vůbec nezměnilo,“ uvádí Dede Gardnerová. „A Terry chtěl, aby tam nebyly žádné kamiony od filmu nebo přívěsy, abyste mohli prostě jít jakoukoli ulicí a točit. Šli jste kolem a viděli jste kola položená na trávníku, psi pobíhající po okolí, dětské hračky na dvorcích - bylo to výjimečné místo.“

Fisk využil rázu tohoto města a začal tvořit dům O’Brienových a zázemí, kde se chlapci poprvé vážně setkají se životem v místě kolem stromu, který jejich otec zasadil. Fisk vysvětluje: „Chtěl jsem vytvořit město, které by nebylo nějak specifické, které by bylo spíše nadčasové, jako jsou vzpomínky z dětství, které by oslovily každého z nás.“

„Scény jsou více o barvách a světle než o čemkoliv reálném. Barva a textura jsou to, co kamera vidí, a tím, že Terry nenasvěcoval scénu, staly se barvy velmi důležitými. Ke scénám vždy přistupuji jako k sochařskému dílu, jako práci, která postupuje, jak se vyvíjí děj filmu. Nezůstávám uzamčen v jedné představě.“

Dále pokračuje: „Můj přístup k domu O’Brienových byl, jak si pamatuji, z mých dětských vzpomínek. Terryho filmy také mají vždy mnoho země a přírody, takže jsem se snažil zapojit životní prostředí, jak to jen šlo. Jedna věc, kterou jsem se od Terryho naučil, je vždy ocenit úžasné věci, které nás obklopují.“

Scény v Houstonu, kam se přestěhuje dospělý Jack O’Brien, skrze svět financí a moci v ocelových mrakodrapech, které sahají až k nebi, se stává protikladem Smithville. „Kontrast tohoto malého města s velkou, moderní metropolí ukazuje život, kam mnoho z nás míří o generaci později. Je to otřesný obraz, když vidíte, že v Houstonu rostou stromy jen ve vestibulech velkých domů místo venku na dvorcích.“

Natáčení se také odehrávalo v Barton Springs a State Capitol v Austinu a mezi obilnými poli a poli s bavlnou v Manoru, Texasu. Vrcholné scény filmu byly natočeny v různých drsných krajinách, včetně Goblin Valley v Utahu, Boneville Salt Flats, Mono Lake, Death Valley a Matagorda Bay Nature Park.

Během tvorby filmu se, podle Fiska, vytvořilo určité organické spojení mezi herci a štábem, které umožnilo všechny rozličné prvky filmu zkombinovat neobvyklou cestou. „Terry to vůbec nenazývá svým filmem, vždy říkal, ‚Je to náš film.‘ Vládnul tam pocit, že všichni pracujeme společně, abychom vytvořili momenty, ze kterých se stane velký film. Je to úžasný způsob práce.“

Nadšená z opětovné spolupráce s Malickem byla také kostýmní výtvarnice Jacqueline Westová, která s ním dělala na Novém světu. Westová říká: „Mezi filmaři není nikdo jako Terry. Je to umělec a filozof, ale své představy zpřístupňuje všem, jako malíř, jako Van Gogh. Když pracuji s Terrym, mám pocit, že dělám na něčem, co vydrží spoustu let.“ Toto pak zvláště platilo u Stromu života. „Byl to ten nejhezčí scénář, jaký jsem kdy četla,“ uvádí. „Bylo to dojemné vyobrazení toho, co znamená být součástí rodiny - jak jste propojeni s těmi, které jste ztratili, a s tím, co se dříve stalo a co to bude znamenat, když Váš vlastní život skončí. Nikdy jsem něco podobného ve scénářích neviděla.“

Aby se připravila na natáčení, prozkoumala si Westová filmy jako Intolerance a Nostalgie. „S tímto projektem jsem cítila nadčasovost. Chtěla jsem se pocitově ponořit do filmů, které měly své evokativní přednosti i po mnoha letech. Tento film potřeboval jemný dotek,“ říká Westová.

Toto byla jediná cesta, jak přistoupit k prchavému světu vzpomínek ve hře Stromu života. Westová byla inspirovaná samotným titulem filmu. „Ústředním bodem filmu byl pro mne strom na dvorku O’Brienových. Chtěla jsem, aby ta rodina vypadala, jako by také vyrostla z té země, takže jsem se snažila udržet barvy velmi organické a utlumené,“ vysvětluje.

„Šaty Jessicy jsou klasické a jednoduché, aby umožnily její postavě zazářit. Pro Brada jsem si vzala fotku, kterou jsem někde našla - byli na ní texaští NASA inženýři. Cítila jsem, že v celé té přísnosti jeho postavy je stále jemná stránka, která by měla prostoupit jeho oblečením. Ale pro ty kluky měl být zastrašující, takže je stále v obleku. Nikdy se úplně nepřevleče do domácího oblečení a neuvolní své vnitřní já před svými dětmi.“

<>Obrázek nenalezen<> Westová spolupracovala úzce s herci a Malickem při všech svých volbách. „Vytvořila jsem pro Jessicu malý šatník se všemi těmi prvky, které jsme sesbírali, a ona si pak vybírala věci, ve kterých se ten den cítila dobře. Byl to nádherný způsob práce.“ Chastainová byla ze spolupráce s Westovou nadšena. „Jackie mi pomohla poznat moji postavu z pohledu, na který jsem sama před tím nemohla přijít. Vše, co mi dala, byly skvělé volby,“ říká herečka.

Pro chlapce O’Brienovy umožnila Westová, aby jejich zevnějšky odrážely jejich osobnosti. „Oni jsou odlišní, ale jsou to také bratři, kteří mají určitý druh propojení, takže jsem se snažila udržet tu podobnost a také ten nádech toho, že po sobě dědili oblečení.“

Westová vnímala dospělou verzi Jacka, kterého ztvárnil Sean Penn, jako opozici těchto kluků. „Paleta této rodiny je jemná a laděná do sépiového tónu, jako fotografie, ale Jack se stal architektem s velmi ostrými liniemi v jeho životě. Cítila jsem, že černý oblek vytváří pravý kontrast tónům země v jeho myšlenkách, a Terry byl stejného názoru. Líbila se mu ta modernost.“

Strom života také představuje pátou spolupráci Westové s Jackem Fiskem, se kterým má téměř symbiózní vztah. „Mám pocit, jako když nepotřebuji s Jackem komunikovat, velmi podobně používáme design a barvy pro vyprávění příběhu. Jak Jackovy scény odhalují způsob života pana a paní O’Brienových, oděvy musí jít stejnou cestou.“

Asi tou nejneobvyklejší scénou pro design byla klimatické scéna, jak rodina O’Brienových se znovu setkává v nadpřirozeném světě. „Hovořila jsem s Terrym o tom, že to bude hodně emocionální, krásný moment, a že by tam měla být milá jemnost, éterický pocit, i když za použití každodenních šatů,“ vysvětluje.

Celá zkušenost ze Stromu života zůstane, podle Westové, navždy něčím výjimečným v její kariéře. „Práce s Terrym působí, jako když děláte víc než jen film. Myslím, že pro všechny z nás to bylo jako něco z jiného světa. S Terrym máte pocit, jako když společně kreslíte a kreslíte.“

obrazek
Hudba

Umění tvorby filmu není však jen o vizuálním, ale také o sluchovém vjemu - s hudbou a zvuky tak živými jako jsou barvy, textury a nálada. „Ten film může být vnímán jako requiem ztraceného syna,“ říká Greenová. „A hudba je odrazem této myšlenky. Mnoho z těchto kompozic je requiem, od ústředního Tavenera, k Preisnerovi ve scéně počátků vesmíru, k Berliozovi v budoucnosti.“

Kromě hudebních momentů měla pro Malicka ústřední roli i „nepřítomnost hudby“. Jak Gardnerová popisuje: „Ticho je pro Terryho stejně mocné jako hudba. Používá ho jako jednoduchý nástroj, ale s vlivem celého symfonického orchestru.“

Podpoření této zkušenosti byla práce francouzského skladatele Alexandra Desplata, známého díky své citlivým nahrávkám plným nálad pro filmy jako Králova řeč a Podivuhodný případ Benjamina Buttona, který byl od prvního okamžiku zaujat tématem Stromu života.

Již z prvních diskuzí Desplat pochopil, že Malick chce mít v nahrávce něco jako „trans a meditaci“, chtěl, aby to mělo tak přirozené a instinktivní prvky jako stromy, tráva a hvězdné exploze. „Hlavní věc, kterou mi Terry řekl, bylo, že by hudba měla plout jako voda skrze film. Takže tam byl pocit řeky, kterého jsem se snažil dosáhnout,“ říká Desplat. „Hudba měla být velmi organická a zemitá, takže jsme použili jen živé instrumenty a žádné elektronické. Je tam hodně piana, které je velmi jednoduché a základní. Chtěl jsem nadčasovou, lesklou kvalitu, kde vibrace přichází ze zvuků přírody.“

S Malickem, který hovoří plynule francouzsky, pracoval podivuhodným způsobem. „Pracovali jsme tak, že jsme o všem hovořili, o filozofii, poezii, vizuálních vjemech a mnoha dalších věcech,“ vysvětluje. „Hovořili jsme o světle, vědě, přírodě a dětské nevinnosti.“

Malick si již předem vybral existující hudbu od několika skladatelů, včetně francouzského romantika Hectora Berlioze z 19. století, známého pro kombinaci emocionální turbulence a elegantního klasicismu, a maďarského skladatele Gyorgyho Ligetiho z 20. století, který je možná nejvíce znám pro svoje skladby z Kubrickova filmu 2001: Vesmírná odysea. Desplat použil jejich práci jako podněty, které ho inspirovaly.

Pak nahrál zhruba dvě hodiny hudby s Londýnským symfonickým orchestrem, bez jakéhokoliv obrazu. „Terry mi ukázal kus filmu, takže jsem získal představu jeho tempa, plynulosti, hustoty, ale nechtěl jsem je sledovat doslovně,“ vysvětluje. „Když byla hudba nahrána, dal jsem ji Terrymu do ruky, aby si upravil všechny vrstvy, jak potřeboval. Mohl si s tím hrát jako s další součástí jeho nářadí.“

Jako všichni, kdy byli do Stromu života zapojeni, věřil i Desplat, že někde v tomto procesu připomínajícím řeku se na povrch proderou neočekáváné a neopakovatelné momenty. Desplat to shrnuje: „Věřil jsem v myšlenku, že Terry je alchymista, který najde ten správný způsob, jak přeměnit rtuť na zlato.“

Podobné filmy

King Kong
Naivní herečka Naomi Watts přijme nabídku bezohledného filmového producenta, který hledá p...
dnes 12.20
NAHRAT
ZDARMA
Nova
Alenka v říši divů: Za zrcadlem
(Alice Through the Looking Glass) Alenka Kingsleighová se ujala řemesla po svém otci a str...
dnes 13.40
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Pozdní léto
Věra Galatíková, Jiří Vala, Dana Medřická, od jejíhož narození včera uplynulo 100 let, a L...
dnes 16.15
NAHRAT
ZDARMA
ČT1
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Neděle 12. 7. 2020 Svátek má Bořek
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz