fb  Sdílet
   Informace    Recenze    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Ukázka    Fotky    Podobné filmy    

77% 86 hlasů
film / komedie, Česká republika, , 90 min., od 12 let
Kinopremiéra v ČR 17.5.2007 v SK 11.10.2007, DVD od 15.10.2007 Bontonfilm

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2007, Český Lev, Nejlepší film
2007, Český Lev, Kamera, Ramunas Greičius


Ukázka
01:00



Jeden den v životě ženy, která znovu hledá svůj smysl života poté, co zemřela její oblíbená zpěvačka.
Komorní snímek se odehrává zhruba v průběhu jednoho dne, kdy se čtyřicetiletá překladatelka rozmýšlí jak nadále naloží se svým životem. Impulsem k hodnocení vlastního života je zpráva o smrti její oblíbené zpěvačky.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Tomuto dielu som sa dlho vyhýbal- keďže som tušil, že to bude kravina a ono to skutočne veľká je! Veľmi slabé dielo s príšerne nudným príbehom! HOD:20%.PS: veľká škoda času!!!
Všechny komentáře k filmu 42+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky    Videotéka: přidat si do ní film

Článek k filmu

Film Tajnosti Alice Nellis odměnili novináři potleskem   Praha 9. května (ČTK) - Jeden den ze života ženy, která chce začít znovu, líčí snímek režisérky a scenáristky Alice Nellis Tajnosti. V distribuci se objeví 17. května a novináři ho na dnešní projekci odměnili potleskem.   Hlavní roli ve snímku ztvárnila zpěvačka, skladatelka, instrumentalistka a herečka Iva Bittová, která se naposledy objevila v Trojanových Želarech. Jejími spoluhráči jsou Karel Roden, Martha Issová, v Paříži žijící Ivan Franěk a herec Miloslav König, který zvládl i náročné klavírní party. K příběhu režisérku inspirovala hudba jazzové zpěvačky Niny Simoneové.   "Žádnou výmluvu nemám. Film je jaký je," řekla režisérka před promítáním s obavami, o jejichž oprávněnosti však reakce novinářské obce nesvědčily. Film vznikl v produkci Jana Svěráka, který spolupracoval s Českou televizí a společnostmi Titanic a Soundsquare za 21 milionů korun.   Hlavní hrdinka, která má zdánlivě všechno, ž... Celý článek

Popis filmu Tajnosti

Julie je žena, která má zdánlivě úplně všechno. Pohledného, movitého manžela, prospívající a dospívající dceru, nenáročnou práci překladatelky, která překládá ne pro peníze, ale buď pro radost, a nebo prostě jen pro pocit, že pracuje, a nyní dokonce i nový, vysněný dům… Ale také má v sobě tajemství, které se v tomto jejím idylickém životě pomalu mění v časovanou bombu. Někdy však dobře časovaná bomba může svým výbuchem a „pročištěním terénu“ přinést ten největší užitek a naopak idylický život může být tím největším neštěstím, které člověka postihne, aniž by si toho vůbec stačil povšimnout. Když ráno Julie náhodně zaslechne zprávu o smrti své oblíbené zpěvačky Niny Simone, a vzpomene si na dobu, kdy byla mladá a vše bylo o mnoho jednodušší, zcela iracionálně se rozhodne koupit si piano. A tato nesmyslná mise, která ji odvede od bezpečné denní rutiny, se stane jakousi novodobou odysseou, ve které se Julii i celé její rodině změní od základu celý život.


Alice Nellis (rozhovor)
obrazek
Vaše předchozí filmy Ene Bene i Výlet vycházely buď z osobní zkušenosti nebo od života odpozorovaných situací. Dá se totéž říci o Tajnostech, s vědomím, že ze všech příběhů je tento asi „nejintimnější“?

Asi by mě nebavilo psát a točit o něčem, co se mého života netýká. To samozřejmě neznamená, že příběhy, které točím musí být nutně autobiografické. Některé otázky, problémy, situace se člověka týkají už jen proto, že je kolem sebe vidí a v jejich souvislosti žije. Když nějakou vyhrocenou, emocemi nabitou situaci ve svém okolí zažijete, nutí vás to téměř automaticky se ptát, jak bych se v takové situaci zachoval já? Stejně? Jinak? Kam by to vedlo?

Příběh pro mě začíná vždy podobnými otázkami a pak už si pomalu začne sám razit cestu. Takže i když situace, pocity a problémy, o kterých točím filmy, znám - až už z první nebo druhé ruky - to, kam příběh zamíří a jak se vyvine, překvapí často i mě samou.

TAJNOSTI jsou opravdu film velmi intimní - v tom nejširším slova smyslu. Je v něm intimita ve smyslu fyzickém, ale i intimita duševní, která se s tou fyzickou často nešťastně míjí. Ale kdo by čekal nějaké historky z mé vlastní ložnice, tak se nedočká. S tím hodlám dělat tajnosti navždycky.

Hrdinka Tajností, překladatelka Julie, je žena, které zdánlivě - nic nechybí. Je tedy vůbec o čem vyprávět?

Právě o tom. Někdy člověku chybí právě to chybění. Něco, po čem by toužil. Když už máte skoro všechno, začnete si touhy vytvářet uměle. Julie se jednoho rána rozhodne, že touží po pianu. To, že ji cesta za nástrojem, který vlastně nepotřebuje, zavede na nejdůležitější rozcestí jejího života, už je zase důkazem toho, že sám před sebou a před vlastní zodpovědností, člověk nikdy neuteče.

V dnešní době je více a více lidí, kteří jsou finančně zajištění, dosáhli určitého postavení, splnili si většinu dávných snů - alespoň ty materiální - a najednou se rozhlédnou kolem sebe, po tom svém povedeném, šťastném životě a zjistí, že jsou v něm úplní cizinci a že už ani oni sami neví, co cítí - jestli štěstí nebo vlastně jen prázdnotu.

obrazek
Zatímco hrdinky Ene Bene a Výletu byly často silné a aktivní, Julie se nechává naopak životem tak trochu unášet….

Je to určitý paradox - od hrdinek Ene bene by v situaci, ve které byly, okolí spíše očekávalo pasivitu a trpělivost. V Ene bene by bylo pro postavu Ivy Janžurové asi normálnější vykašlat se na nějakou místní politiku a třeba ve Výletu by bylo pro postavu Theodory mnohem pohodlnější, kdyby svou nevěru manželovi vůbec nepřiznávala. Pro obě by to znamenalo tu snazší variantu, ale ony se do dané situace vrhnou a to jim samozřejmě způsobí spoustu problémů. U postavy Julie je to opačné. Julie je ve skutečnosti v situaci, kdy ví, že její život se zcela určitě a zcela zásadně změní. A tohle zdánlivé unášení proudem času a prostoru je jen oddalováním momentu, kdy se strhne lavina. A ona se strhne.

Charakterizovala jste příběh Tajností jako hledání určitého bodu nula. Proč je tak důležité najít v určité životní fázi svou nulu?

Asi bych nejdřív měla říci, co tou nulou míním. Pro mě to není bod, který by znamenal něco jako sáhnout si na dno. Pro mě je to bod, ve kterém se člověk dokáže zastavit a srovnat, nebo ještě lépe se zsynchronizovat s plynutím času a vlastního života. Bod, v němž minulost už bude minulostí a nebude nás nikam tlačit nebo stahovat, a kdy budoucnost bude budoucností - to jest, že ještě nebude ničím daná, ještě stále v ní budou otevřené možnosti.

Aby se člověk do takového bodu dostal, musí se zbavit lží a nejasností, které z minulosti dělají strašáka, jenž na nás může kdykoliv a odkudkoliv vyskočit. A zároveň se musí ale zbavit strachu z neznáma - z možností, které mu otevřená, nenalajnovaná budoucnost, nabízí. Je to bod bez zadních vrátek, ale s budoucností otevřenou dokořán. Myslím, že v určitém věku se může stát, že člověk už je natolik zamotaný do všech těch drobných lží, nejasností a nevyřčeností, že přes ně skoro už svou budoucnost nevidí. Budoucnost má už pak jen jednu podobu - budoucnost je kopií minulosti, jediný rozdíl je, že nánosu kompromisů a nepravd bude přibývat.

obrazek
Kde se berou všechny ty lži?

Člověk lže o spoustě věcí - od úplných pitomostí, jako že svému partnerovi raději odkýve že ano, že má rád nízkotučné mléko, i když by radši plnotučné, až po zásadní věci, jako je nevěra nebo ty nejhlubší lidské postoje.

Ale většinou stejně nejvíc člověk lže sám sobě. Lžeme si o tom, že nás nežere svědomí, když ono nás vlastně žere. Lžeme si o tom, že takovýhle život, jako žijeme, jsme přece chtěli, i když jsme chtěli úplně jiný. Lžeme si i tom, jestli někoho milujeme nebo nemilujeme. A hlavně si lžeme o tom, že nás nic nemůže opravdu rozhodit.

A pak se jednoho dne zadíváme do sluníčka, zaslechneme pár tónů, nebo prostě třeba jen zahlédneme na ulici pár listů poletujících ve větru, něco drobného se v nás pohne a spustí se lavina citů, které už nezastavíme.

Bod nula je bod, kde se člověk zabaví všech svých strašáků - těžké je ovšem uvědomit si, co jsou ti strašáci vlastně zač. Nejhorší strach je ten, o kterém vlastně už nevíme, proč ho máme. Ten, co ztratí tvar.

Do hlavní role filmu jste obsadila Ivu Bittovou, která se herecké profesi věnuje spíš okrajově. Proč?

Jednoduchá odpověď - protože Iva Bittová je výborná herečka. A to, že se této práci věnuje jen okrajově, je pouze její volba a naše škoda.

Mimoto, Iva se pro roli Julie úžasně hodí i svou podstatou, která jí dovoluje být vyzrálou, krásnou ženou a zároveň holčičkou, která nás může překvapit jak svou nevinností, tak i čertíky, které jí blýskají z očí.

obrazek
Jan Svěrák, který je producentem filmu, poprvé produkoval snímek někomu jinému než sám sobě. Jak fungovalo vaše partnerství a bude do budoucna pokračovat?

Honza je výborný producent, snad právě proto, že po té práci příliš netouží a nechce si jí nic dokazovat. Zná nároky na producenta i z té druhé strany, ze strany režiséra, a tak dokáže pochopit, co se s vámi děje, aniž byste mu to museli nějak sáhodlouze vysvětlovat. Je to člověk, který mluví jasně - někdy to může znít až drsně, ale krása téhle věci je v tom, že na to, co říká, se můžete spolehnout. Nejsou v tom kličky. Nemusíte to obracet ze strany na stranu a hledat, co to vlastně znamená. A to mi vyhovuje. Když mi řekne, že se mu něco nelíbí, tak samozřejmě pištím jako potrefená myš, ale on zase ví, že já dopištím, všechno si to v hlavě srovnám, a pak se domluvíme. A ta domluva platí. A to je důležité.

Kdyby bylo na mně, tak bych Honzu jako producenta chtěla i dále a s radostí, ale nevím, jestli ta práce baví jeho. A na druhou stranu, když by ho to mělo příliš zdržovat od točení filmů, tak by to asi byla škoda. Ale třeba přeci jen…. Na to se musíte ptát jeho.

Iva Bittová (rozhovor)
obrazek
V průběhu posledních let jste se herectví a filmu věnovala pouze výjimečně a od velké hlavní role vás ve filmu dělí mnoho roků. Proč jste se rozhodla přijmout nabídku Alice Nellis na hlavní roli ve filmu Tajnosti, čím vás příběh oslovil?

Alice napsala skvěly scénář, producent Jan Svěrák mi vycházel maximálně vstříc a oba jsou skvělí lidé, kterých si vážím, takže nabídka se jaksi nedala odmítnout. Navíc jsem potřebovala na chvíli změnu z mého hudebního světa, přijít na jiné myšlenky, získat nadhled a měla jsem opravdu veliké štěstí! Štáb tohoto filmu byl naprosto úžasný. Navíc mi vyhovovala ta malá produkce nízkorozpočtového filmu, kdy jsme mohli fungovat jako filmová "rodina".

S režisérkou jste se před spoluprací neznala. Jaký vztah se mezi vámi v průběhu natáčení vytvořil a jak jste byla s touto spoluprací spokojena?

Bylo to mé první setkání s Alicí a jsem šťastná, že jsme se poznaly! Máme si co předávat a zároveň máme respekt jedna před druhou. Věřím, že vznikl velmi silný dlouhodobý přátelský vztah.

Režisérka Alice Nellis, když charakterizuje příběh, mluví o tom, že pro ni jsou Tajnosti především o hledání budoucnosti, o tom, že pokud chceme začít znovu bez zadních vrátek a od jistého životního bodu nula, musíme především vyřešit minulosti a současnost, abychom si do budoucnosti netahali minulé lži, stereotypy a přetvářky. V čem vy vidíte základní téma příběhu Julie?

Myslím si, že to není jen ženské téma. Je to téma lidské bytosti, která chce mít v životě jasno a jít správnou cestou. Není to snadné, ale každý ve svém životě tu šanci má! Jen ji správně uchopit. Pak její tvář/duše zkrásní a může být šťastná!

Jan Svěrák (rozhovor)
obrazek
Poprvé produkujete film jinému režisérovi než sám sobě. Proč „debutujete“ právě snímkem Tajnosti Alice Nellis?

Alice pro mne psala jiný scénář a Tajnosti mi dala přečíst jaksi „bokem“. Bylo to krásné a pro mne jako pro režiséra bolestné zároveň, protože mi bylo po pár stránkách jasné, že tohle téma musí natočit Alice sama. Chtěl jsem být ale u toho, až ten film bude vznikat, a tak jsem jí navrhl, jestli to nechce ode mne alespoň produkovat.

Snímek vypráví příběh především z ženského pohledu, čím by podle vás mohl oslovit mužskou část publika?

Je to pohled do mužům neznámé oblasti, a tím je vzrušující. My se setkáváme vždycky jen s výsledky procesů ženské mysli a ty nás velmi často překvapí. Tenhle film mapuje ty podzemní magmatické činnosti, které už probíhají, i když my na povrchu ještě nemáme o nějakém neodvratném chrlení lávy ani šajna.

Vyzkoušel jste si vztah producent- režisér na obou postech. Byly nějaké situace, ve vztahu k režisérce či štábu, kterých jste se chtěl vyvarovat a proběhlo natáčení k vaší spokojenosti podobně, jako tomu bylo u Vratných lahví?

Těšil jsem se, že budu chodit na natáčení třeba až v devět a budu to jenom tak jistit zpovzdálí…ale on režisér, když přijde ke kameře, tak chce režírovat… tak jsem se musel hodně opanovat, abych byl k užitku a přitom Alici neznervózňoval. Ale pár nepříjemných situací jsme řešit museli - například po prvním týdnu bylo jasné, že jestli bude Alice točit celé scény a skoro ze všech stran, dojde nám v půlce natáčení materiál. Režisérka se zprvu kroutila, ale pak se nad producentem slitovala a začala šetřit. Co vám mám říkat - když velím sám sobě, tak takovéhle věci řešit nemusím, protože si neodmlouvám.

Bude vaše spolupráce s Alicí Nellis pokračovat?

To doufám. Líbí se mi, jak Alice píše a ona mi snad důvěřuje jako režisérovi. Právě dopsala první verzi pohádky, kterou bych snad ještě letos mohl začít točit.

O hercích

Iva Bittová
Zpěvačka, houslistka a herečka patří k nejvýraznějším osobnostem české hudební scény.Vystudovala hudebně dramatický obor na konzervatoři v Brně. Od roku 1978 byla členkou Divadla na provázku, kde na sebe upozornila rolí Eržiky ve hře Balada pro banditu. Rozsah jejích aktivit je pozoruhodný - v hudbě od vlastních interpretací lidových písní přes experimentální jazz, rock, až po houslové aplikace skladeb vážné hudby a operní zpěv. Účastní se též nejrůznějších projektů performativního zaměření, programů pro děti, atd. Patří k mezinárodně nejuznávanějším českým kulturním osobnostem posledních dvaceti let.

Karel Roden
Karel Roden patří nejen k nejobsazovanějším domácím hercům, ale je prakticky i jediným českým hercem, který se dokázal plnohodnotně prosadit především v amerických filmech. Po absolvování DAMU působil v Divadle na Vinohradech, odkud odešel do Činoherního studia v Ústí nad Labem. Účinkoval v řadě televizních inscenací a seriálů.

Ivan Franěk
Rodák z Plzně pomýšlel původně na sportovní kariéru, ale v 15 letech se vydal ve stopách bratra Petra, který v té době začínal hrát amatérské divadlo a rozhodl se pro hereckou dráhu. Během doby, kdy se věnoval amatérskému divadlu se vyučil ve Škodovce strojním zámečníkem a vystudoval večerní průmyslovku. V roce 1983 zahájil studium na loutkoherecké fakultě DAMU, kterou absolvoval v roce 1989. Poslední rok studií se seznámil s francouzskou stážistkou a spolu s ní na podzim roku 1989 odjel na rok do Francie. Začal pracovat jako herec a výtvarník v loutkovém divadle Jean-Pierra Lescota, kde strávil skoro 10 let. Od roku 1996 spolupracuje s francouzskou televizí a od roku 2000 hraje v celovečerních filmech. Zlom nastal v roce 2001, kdy dostal nabídku na hlavní roli ve filmu Silvia Soldiniho Ve větru hořím. Je rozvedený a má dvě děti. Film Tajnosti znamená pro Ivana Fraňka návrat do českého filmu.

Martha Issová
Patří k nejnadanějším a také nejvytíženějším mladým herečkám. Pochází z umělecké rodiny (maminka je herečka, tatínek režisér), studovala na konzervatoři, kterou nedokončila a svůj talent zúročuje na řadě divadelních scén jako je Divadlo Na Fidlovačce, Dejvické divadlo nebo Divadlo v Řeznické. Popularitu jí přeneslo účinkování v televizních filmech a seriálech - Hop nebo trop, Dobrá čtvrť, Náves. S režisérkou Alicí Nellis spolupracovala rovněž na divadelních představeních.

Miloslav König
Absolvent herectví na DAMU rozděluje svůj čas mezi herectví a hudbu. Kromě hlavní role v muzikálu M. Pavlíčka Obraz Doriana Graye (alternace s Davidem Krausem) zpívá s jazzrockovou kapelou VKV. Již během studií hostoval v Národním divadle, dále jsme jej mohli vidět např. na scéně divadla DISK ve hře Bez kyslíku, nebo v Divadle Na zábradlí, kde mimo jiné účinkoval v hře Alice Nellis Záplavy. Hostuje v Divadle v Dlouhé.

O tvůrcích

Alice Nellis
Vystudovala pražskou konzervatoř, anglistiku a amerikanistiku na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a scenáristiku na FAMU. Pracovala jako překladatelka, spolupracovala s hudebními soubory, od roku 2002 vyučuje na FAMU. V roce 2000 debutovala filmovou komedií Ene Bene s Ivou Janžurovou a její dcerou Theodorou Remudovou v hlavních rolích. Film získal řadu mezinárodních ocenění, mimo jiné hlavní cenu na MFF v San Francisku. Jako herečka se objevila ve filmu Sluneční stát aneb Hrdinové dělnické třídy, je autorkou textů k písni filmu Všechno nejlepší! Intenzivně se věnuje také divadelní režii.

Jan Svěrák
Patří k nejvýraznějším režisérským osobnostem posledních 15 let. V roce 1994 založil vlastní produkční společnost Biograf Jan Svěrák, s. r. o. Zde realizoval mimo jiné i svůj čtvrtý celovečerní film Kolja, úspěšně uvedený ve více než čtyřiceti zemích světa, včetně Spojených Států a Velké Británie. Dalším počinem Biografu byl celovečerní dokument Jana Svěráka a Martina Dostála Tatínek, věnovaný právě osobnosti scenáristy a režisérova otce Zdeňka Svěráka a zatím poslední dílo dvojice Jana a Zdeňka Svěrákových Vratné lahve. Filmy Kolja a Vratné lahve vznikly v koprodukci se společností Portobello Pictures britského producenta Erika Abrahama.

Podobné filmy

Svatba na bitevním poli aneb Hodiny před slávou
(Svatba na bitevním poli) Úsměvná komedie o chlapech s hlavou v oblacích, hříšných touhách...
dnes 18.05
Nova Cinema
Mamma Mia!
Svobodná matka Meryl Streep provozuje na prosluněném řeckém ostrově hotýlek a chystá se pr...
dnes 20.00
Nova Cinema
Sprosťárny
(Bad Words) Čtyřicetiletý Guy Trilby objevil mezeru v pravidlech národní soutěže v hláskov...
zítra 00.25
Nova Cinema
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Čtvrtek 19. 5. 2022 Svátek má Ivo
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz