fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Ukázka    Fotky    Podobné filmy    

90% 13 hlasů
film / dokumentární, Česká republika/Slovensko, , 100 min., od 15 let
Kinopremiéra v ČR 11.5.2020 v SK 5.3.2020

Režie: ,
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2020, Český Lev, Nejlepší dokument


V TV televize so. 24.4. HBO 12.35
HBO 12.35




Ukázka



Z lovců se stanou lovení.
3 herečky, 3 pokojíčky, 10 dní a 2458 potenciálních sexuálních predátorů v odvážném dokumentárním experimentu, který otevírá tabuizované téma zneužívání dětí na internetu.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Dokument otevírající mnoha lidem oči, kdo by tušil, že za tak krátkou dobu se 3 mladým dívkám ozve tolik mužů a bude po nich chtít nebo ukazovat jim to, co ukazovali predátoři během natáčení. Mnoho věcí by ani tak mladé dívky vidět neměli, natož aby byli žádány o svlékání a focení svých těl. Kolik takových lidí, především mužů je mezi námi? Kolik mladých holek se s tímto setkalo? Kolik z nich si to nese do budoucnosti? A nejsmutnější je, že většina z těch mužů si ani neuvědomuje, co jejich promyšlené počíná způsobí.... Doporučuji všem! Snad i v těch školách to bude mít dopad a rodiče začnou trávit více času se svými dětmi nebo budou mít o jejich online čase větší přehled.
Všechny komentáře k filmu 3+ Napiš komentář k filmu a získej DVD



Popis filmu V síti

Celovečerní dokumentární film V síti naléhavým způsobem otevírá doposud tabuizované téma zneužívání dětí na internetu. Jen ze statistik vyplývá, že bezmála třetina českých dětí na vlastní oči zažila, že před nimi někdo masturboval prostřednictvím webkamery. Hlavní linka filmu sleduje radikální psychosociální experiment, pomocí kterého autoři zviditelňují, s čím se v online prostoru potýkají děti ve věku 11-13 let. Virtuální predátoři se často skrývají za falešným dětským profilem, což jim usnadňuje oslovit „vrstevníky”. Pomocí sofistikovaných triků si brzy získají důvěru dítěte a snaží se z něj vylákat obnažené selfie. Jakmile se jim to podaří, začnou dítě vydírat tím, že jeho fotky zveřejní například na Facebooku, nebo rozšíří na jeho škole. Pro účely experimentu si autoři filmu tyto úskoky a manipulativní techniky vypůjčí a obrátí je proti jejich strůjcům. Z lovců se tak stanou lovení.


O filmu

obrazek
Jak vše začalo

Na podzim roku 2017 oslovila společnost O2 režiséra Víta Klusáka, zda by pro ně nenatočil virální video, které by naléhavým způsobem upozornilo na strmě vzrůstající čísla zneužitých dětí na českém internetu. Vít Klusák k projektu přizval kolegyni Barboru Chalupovou a společně se pustili do rešerše formou pokusu: Vytvořili si důvěryhodně vypadající falešný profil 12leté dívky Týnušky a čekali, co se bude dít. Během prvních 5 hodin existence profilu dívku oslovilo 83 mužů ve věkovém rozmezí 23 až 63 let a to v drtivé většině s explicitními výzvami ke společné masturbaci pomocí videohovoru. Mnozí z nich bez předchozího upozornění posílali fotografie svých ztopořených penisů, případně odkazy na nejrůznější porno včetně zoofilního. Čtyři muži se skutečně ještě ten večer uspokojovali před webkamerou, aniž by se jim „Týnuška" ukázala... Dokumentaristé Chalupová s Klusákem se během několika dnů rozhodli, že objevený fenomén je materiál pro celovečerní dokumentární film. Od začátku projekt také podporovala Česká televize, která se stala strategickým koproducentem a filmu zásadně pomohla s jeho vznikem.

Barbora Chalupová (Rozhovor)
Vybavíte si moment, kdy jste se rozhodla na filmu spolupracovat?

Když jsem poprvé viděla statistiky týkající se bezpečí děti na internetu, byla jsem upřímně zaskočená. Byla to alarmující čísla, která jsem si jen těžko dokázala reálně představit. Nebylo to však nic proti nepopsatelnému šoku, když jsme si sami pro účely hlubšího pochopení problematiky vytvořili identitu naivní, nekoketující 12leté dívky Týnky, která se jedno odpoledne nudila a založila si profil na sociálních sítích. Během 5 hodin ji oslovilo celkem 83 mužů ve věkovém rozmezí 23-63 let, z nichž drtivá většina po několika nevinných úvodních větách přešla k explicitním sexuálním narážkám a návrhům. A to včetně „nabídky” společné masturbace přes Skype (dva pánové tak skutečně ještě ten den učinili). Ten moment, na který se mě ptáš, se ale odehrál až krátce na to. Měla jsem telefonát s Vítem, protože jsme si chtěli ujasnit, čeho jsme to byli minulý den svědky, a on mi řekl příběh, který byl pro můj vstup do filmu naprosto zásadní. Vyprávěl mi, že jeden nejmenovaný vysoce postavený muž půjčil své dceři telefon. Ta si na něm hrála, ale brzy musela zpátky na odpolední výuku od školy. Když odešla, muž vzal do ruky telefon a zjistil, že se neodhlásila ze svého messengeru. Nakoukl do něj a s hrůzou zjistil, že jeho dcera udržuje velmi intimní konverzaci, doplněnou svými obnaženými fotografiemi, s pánem v jeho věku. Když dcera dorazila domů, on a jeho žena na ni v slzách udeřili. No, a ona se přiznala. Přiznala se k tomu, že holky z její třídy si takhle s chlapama píšou a ona byla jediná, co to nedělala. Tak si jednoho takového prostě vymyslela. A to byl ten moment. Jestliže přede mnou stála natolik komplexní a společensky závažná situace, že si děti sami sobě píšou sprosťárny, aby uspěly v kolektivu, spolupráci na filmu jsem musela přijmout.

Proč jste se uchýlili k mystifikaci?

Stála před námi výzva zaznamenat fenomén, který se odehrává za zavřenými dveřmi dětského pokojíku. Chtěli jsme co nejpřesněji ukázat všechny triky a manipulace, které predátoři ve své komunikaci s dětmi používají. Uvědomovali jsme si etickou křehkost našeho experimentu. Proto jsme také hned od začátku vše konzultovali s odborníky - psycholožkami, sexuoložkou, právníkem a policií. Zároveň jsme chtěli s diváky hrát zcela rovnou hru, a proto jsme se rozhodli, že je celým experimentem, bez skrývání vlastních pochybností a nezdařilých situací, sami provedeme. Věřím, že pokud bychom natočili film pouze jako například soubor rozhovorů nebo reportáž, nikdo by si nedokázal představit, čím vším v dnešní době děti procházejí.

Liší se nějak významně námět od samotného natáčení?

Pomocí rešerší a konzultací s experty se nám podařilo vymyslet takový námět, který se od samotného natáčení příliš nelišil. Jediné, co mě po celou dobu natáčení nepřestalo překvapovat, byla ta rychlost, se kterou predátoři naše herečky oslovovali. Po pár úvodních větách okamžitě přešli do explicitně sexuálních výzev. A pak samozřejmě ta kvantita. Herečky vůbec nestíhaly odepisovat, natož odbavovat všechny muže žádající videohovor.

Co bylo pro Vás z celého procesu nejtěžší?

Pro mě osobně to byla střižna. Probírat se znovu detailně vším, co se v ateliéru i na osobních setkání stalo, bylo pro mě frustrující. Již na nás neležela tíha režie, takže byl čas se v klidu a s odstupem podrobně podívat na všechen natočený materiál. Upřímně, některé věci jsem už znovu v životě vidět nepotřebovala. Úkol před námi ležel ovšem komplikovaný. Museli jsme vybalancovat míru toho „hnusného”, aby film ukazoval skutečnost, ale zároveň zůstal koukatelným.

Změnil se natáčením nějak Váš postoj k tématu?

Myslím, že se mi v rámci tématu názor nezměnil. Neviděla jsem to totiž černobíle ve smyslu - andělské děti a zlí muži. Musím se ale přiznat, že mě jedna věc zarazila. Věděli jsme, že tento fenomén je tu již minimálně deset let. V posledních letech se ale děje to, že si dívky a chlapci začali uvědomovat hodnotu svých obnažených těl a na internetu se bez váhání za kredit či novou aplikaci do telefonu prodávají.

Vít Klusák (Rozhovor)
obrazek
Podle jakého klíče jste vybírali tři hlavní představitelky dvanáctiletých dívek?

Hledali jsem především herečky s autentickým nehereckým projevem. To je vlastně i důvod, proč je v té trojici jen jedna skutečná herečka - Tereza Těžká z DAMU. Sabina Dlouhá a Anežka Pithartová stály před kamerou poprvé. Nebudu tajit, že mám radost, když nám teď diváci i novináři říkají, že jsou všechny tři naprosto přirozené a při tom působí jako předpubertální děti. To bylo totiž další zásadní kritérium castingu: aby jim diváci věřili 12-13 let. Ale ono stačilo s nimi zajít do kavárny a zkusit jim objednat víno a hned bylo jasné, že i tenhle parametr jsme trefili.

Dojmu, že se jedná o dvanáctileté dívky, napomáhají i ty pokojíky a oblečení. Co všechno jste ještě hlídali?

Dost jsme si s tím vyhráli. Filmová maskérka Barbora Potužníková při své rešerši například objevila, že dívkám v předpubertálním věku se na rozdíl od starších slečen jinak prokrvuje obličej, takže to líčením simulovala. Ale pozornost jsme věnovali i IT detailům. Ačkoliv byly všechny tři herečky na jednom místě poblíž Prahy, jejich počítače se hlásily z těch měst, které jsme uvedli v jejich falešných profilech, aby to bylo patrné třeba i z hlavičky emailu. A tyto profily jsme zase postavili především na fotkách, kdy bylo holkám skutečně dvanáct let. Ale zabývali jsme se i počasím. Kameraman Adam Kruliš se věnoval nápodobě denního světla na těch předstíraných adresách. Když bylo v Plzni zataženo, tak pohasly i reflektory za oknem naší „dvanáctileté Niky Komárkové”.

Jak se herečky na roli dvanáctiletých dívek připravovaly?

Pomohlo, že jsme holkám zadali domácí úkol, aby se 14 dnů před natáčením setkávaly s dětmi v tom věku a nabraly co nejvíce postřehů, jak dnes mluví, píšou, na co koukají na youtube a podobně. Aby to neodflákly, sepsaly nám svoje postřehy v eseji. Tereza oslovila svou mladší sestřenici a ta založila na messengeru skupinu, kam přizvala svoje spolužačky, díky čemuž si s nimi Tereza mohla psát a okoukávat, jaké používají zkratky, gify a smajlíky. Pozornost jsme věnovali i překlepům a pravopisným chybám. Děti například nedělají mezeru za čárkou ve větě, resp. se interpunkcí vůbec moc netrápí.

O filmu V síti se mluví už měsíce před jeho uvedením. Není to také tím, že to téma má velký bulvární potenciál?

Myslím, že máte pravdu - kus té vzbouřené pozornosti to určitě generuje. Ale zároveň si myslím, že jsme se nástrahám zpracovat téma zneužívaní dětí na internetu šokantně a emocionálně vyděračsky docela dobře vyhnuli. Vedli jsme o tom s kolegyní Bárou ve střižně spoustu diskuzí a každou scénu ladili tak, aby tu hranici nepřekročila. Je to i důvod, proč jsme se nebránili humoru.

Diváci na předpremiérách se docela často smáli. Jak to vnímáte? Nehraničí to už s cynismem, když se jedná o zneužívání dětí?

Díky sérii předpremiér po celé republice máme od diváků zpětnou vazbu, že je humor v takovém filmu překvapil, ale příjemně. Část diváků a hlavně divaček se bojí, že jim z našeho filmu bude zle a že jej nebudou schopné dokoukat. Ale naštěstí se to nepotvrzuje. Predátoři jsou totiž při svém lovu dívenek často směšní a někdy to jde až na hranu parodie. Jsou to momenty, při kterých se publikum úlevně zasměje - takové emocionální ventily, díky nimž můžete film dokoukat a dovnímat i v jeho tíživých pasážích.

Film končí titulkem „Policie ČR si vyžádala natočené materiály a na jejich základě zahájila trestní řízení.” - Jak konkrétně spolupráce s policií vypadala?

Je dobré si uvědomit, že ten projekt vychází z experimentu o mnoha proměnných. Na začátku jsme netušili, jaké typy jednání natočíme, kam až to může zajít. Když jsme psali námět, tak jsme si řekli, že naším záměrem není ty muže kriminalizovat, že chceme především ukázat, jaké manipulativní techniky na děti používají, a rozpoutat tak silnou společenskou diskuzi. Jenže pak jsme natočili vydírání a vyhrožování, někteří ti pánové posílali našim herečkám pedofilní a zoofilní porno a bylo jasné, že tohle si nemůžeme nechat pro sebe. Policisté, kterým to doputovalo na stůl, se chovali naprosto profesionálně. Dávali nám najevo, že náš film má potenciál stát se silným nástrojem prevence a že to vítají.

Co byste si přál, aby váš nový film změnil?

Přál bych si, aby rozpoutal celospolečenskou diskuzi, která by ústila v pozitivní nápady, jak děti v online prostředí ochránit nejen před zneužívači, ale i před jimi samotnými. Nesmí se totiž zapomínat, že jsou to i děti, kdo jde často těm nebezpečným situacím naproti. A souběžně bych si přál, aby film nepodněcoval pomstychtivé nálady a zákazy. Což se často u témat, při kterých říznete do něčeho nekalého, děje. Při ubližování je na místě i represe, ale většina energie by se měla napnout do prevence. Ale hlavní je dětem nabídnout lepší program než vysedávání u tabletu. Sám musím začít u sebe, neustále mžourám do telefonu a odepisuju na maily málem i za volantem. A vím, že to není dobře. Kvůli mně i kvůli mým dětem - nechci, aby si mě tak pamatovaly.

Tereza Těžká, Anežka Pithartová a Sabina Dlouhá (Rozhovor)
obrazek
Proč jste se rozhodla být součástí filmu V síti?

Tereza: Než jsem se seznámila s tím, o čem náš film V síti má být, neměla jsem ani ponětí o tom, jak velký problém zneužívání dětí na internetu je. Myslím si, že to tak má většina lidí. Sama jsem se s tím ve dvanácti letech setkala a myslela jsem si, že jsem jen nějaká výjimka, a že dnes už je internet více chráněný. Opak je ale pravdou. To je i důvod, proč jsem ani vteřinu neváhala, jestli budu ve filmu účinkovat. Jsem přesvědčená, že je to téma, o kterém se musí mluvit a musí se s ním něco dělat.

Anežka: Šla jsem na casting, protože jsem si chtěla zkusit zahrát ve filmu. Jediná podmínka byl mladiství vzhled, s nímž jsem zápasila celé dětství. Všichni se mě celou pubertu ptali, proč jsem tak malá a já neznala odpověď. Řekla jsem si, že je skvělý, že můžu svůj opožděný vývoj využít při natáčení tak smysluplným způsobem. To jsem ještě netušila, co mě všechno kolem filmu čeká. Obrovsky mě naplňuje, když teď vidím plný sál dětí na projekci a můžu se s nimi o tom všem bavit nebo jim i pomoct.

Šla byste do projektu znovu?

Sabina: Ano šla, protože se o tomto tématu je třeba více mluvit. Je opravdu důležité, aby si dvanáctileté děti uvědomily, že když něco zveřejní na internetu, tak to už nikdy nezmizí. Už ve studiu jsem si říkala - když si s těmi muži píšu já, tak aspoň nestíhají psát opravdovým dětem…

Tereza: Byla to ta nejtěžší práce, jakou jsem kdy v životě zažila. Vždycky, když jsem si myslela, že už nemůže přijít nic horšího a druhý den se stalo něco, co mi ukázalo, jak moc se mýlím. Ale zároveň to byla i ta nejhezčí práce, jakou jsem kdy dělala. Neuvěřitelně mě posunula dál a ukázala mi, že dělat něco, co má smysl, je to, co člověka opravdu naplňuje. Takže ano! A bez váhání.

Anežka: Znovu bych to zažít nechtěla, ale moje rozhodnutí z castingu do toho jít bych nezměnila.

Lidé se často bojí tématu a říkají, že projekci filmu nezvládnou. Co byste jim poradila?

Anežka: Chápu, že pro některé lidi už je to přes čáru, ale mrzelo by mě, kdyby přišli o film kvůli svému strachu. Vždycky se dá z projekce odejít, ale zkusit by se to mělo. Když chcete bojovat se zlem, musíte ho nejdřív poznat.

Tereza: Poradila bych jim, aby se tohoto tématu nebáli, ale naopak se do něj pokusili pořádně nahlédnout. Náš film je i přes závažné téma udělaný velice jemně. Já jsem se taky upřímně trochu bála. Přece jen je to shrnutí něčeho, co jsem půl roku zažívala a nebylo to úplně jednoduché. Nakonec jsem se ale u filmu mnohokrát hlasitě s celým kinem smála.

Co byl pro vás nejtěžší moment natáčení?

Sabina: Těžký moment pro mě byl první Skype, kdy jsem vůbec nevěděla, jak to všechno bude probíhat. A pak schůzka, na kterou si jeden predátor přivedl i svoji partnerku a začali mi společně vysvětlovat, co to je “trojka”.

Tereza: Tohle je hrozně těžká otázka, protože pokaždé když na ni odpovídám, napadají mě úplně jiné věci. Těžkých momentů byla spousta a každý byl těžký jiným způsobem. Třeba když jeden z predátorů zveřejnil mé falešné nahé akty vytvořené ve photoshopu a začal mě vydírat. Mně v té chvíli vůbec nedošlo, že se nejedná o mé reálné tělo, že to nejsem já. Nebo když jsem málem vypadla z role, protože jsem na skypu mluvila s jedním predátorem, který říkal tak absurdní a směšné věci, že se mi chtělo smát. I když šlo o velice zlé věci. Těch věcí je mnoho... těžko říct.

Anežka: Poměrně dlouhou dobu jsem nic tak strašného neprožívala, až přišel bod zlomu. Tím nebyl ani tak konkrétní zážitek, ale spíše moment, kdy mi připadalo, že se sexuální zneužívání děje tak nějak všude. Během jednoho týdne začaly v médiích vyplavovat na povrch kauzy, které byly doposavad skryty. Objevil se dokument, který zachycuje svědectví dospělých mužů o zneužívaní Michalem Jacksonem a zároveň naprosto šokující výpovědi dívek zneužívaných v církevním prostředí. V tu chvíli mě opanovala totální beznaděj, kdy jsem měla pocit, že všichni muži zneužívají a všechny děti jsou zneužívány.

Máte nějaké doporučení pro děti a rodiče, které film uvidí?

Tereza: Je důležité, aby dítě vědělo, že v osobě rodiče má maximální podporu, a opravdu ji mělo. Že se mu může s čímkoliv takovým svěřit a ne to dusit v sobě. Jak je vidět i ve filmu a já jsem si to mohla zkusit na vlastní kůži, je velice snadné do toho spadnout. My jsme ani jednoho z predátorů nekontaktovali jako první. V komunikaci jsme se držely přísného kodexu o tom, jak smíme psát a mluvit, a i přesto jsme se dostaly do neuvěřitelných situací. Také je důležité, aby rodič měl povědomí o tom, co jeho dítě na sociálních sítích dělá. Nemluvím o přísné kontrole, ale spíše o partnerství. Zajímat se o to, co dítě na internetu baví, co se mu líbí, třeba si i sám založit na sociálních sítích účet. Nesmírně důležitá je komunikace a důvěra. Děti, zvlášť v tomhle věku, mají milion otázek o svém těle nebo sexualitě. Je mnohem lepší o těchto věcech mluvit otevřeně s někým, koho důvěrně znají, než aby to bylo tabu. To může skončit tím, že si s nimi o tom otevřeně promluví až nějaký predátor. Internet však není jen zlé místo plné nástrah a pastí, jen je důležité dodržovat několik zásad bezpečnosti.

Anežka: Přesně tak, hlavní je komunikace.

Sabina: Přála bych si, aby rodiče dětem nezakazovali sociální sítě, aby si to nevyložili tak, že internet je špatné místo. Zákazy nikdy nikam nevedou.

Podobné filmy

Jumbo Jet: 50 let v oblacích (2/2)
Boeingy 747 se staly výkladní skříní největších světových aerolinek. Britský dokumentární ...
zítra 15.15
ČT2
William a Kate: Královský příběh lásky
(William and Kate: The First Year) Jaký byl první rok po pohádkové svatbě Williama a Kate?...
ne. 25.4. 20.15
Barrandov
Pouť krkonošská
Poutnickou cestou Karla Hynka Máchy pěšky napříč Čechami z Prahy na Sněžku. Dokumentární f...
so. 1.5. 13.55
ČT2
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Pondělí 19. 4. 2021 Svátek má Rostislav
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz