V tom domě straší!

Některé domy jsou strašidelné. V některých nejen straší, ale jsou také pořádně hladové. Jeden takový má přímo přes ulici chlapec Walter. Když se tam vydá pro míč, tak se majitel domu Nebbercracker rozčílí a pak se zhroutí, takže ho sanitka odveze do nemocnice a dům zůstane prázdný. To je jedinečná příležitost vydat se na průzkum. Je jim jasné, že to nebude legrace, když vidí, jak dům pohltí rockera Kostru. I je nakonec děsivý živý dům spolkne a Walter s Buřtem a Jenny se rozhodnou s ním bojovat. Počkají, až usne, a najdou tu nejen fotky sousedovy obří manželky Constance, o níž se povídá, že ji muž zabil a snědl, ale také sklep plný rozbitých hraček a kostru pohřbenou v betonu. Nedlouho poté se vrátí pan Nebbercracker a svěří se dětem se svým děsivým tajemstvím. Pak se rozhodne s jejich pomocí vyhodit dům do vzduchu. Ten se však nehodlá vzdát bez boje, a tak se v ulici brzy rozpoutá ta nejpodivnější bitva, jakou kdy svět zažil.

Film V tom domě straší! svedl dohromady dva oscarové filmaře, kteří v minulosti významnou měrou ovlivnili vývoj kinematografie - Roberta Zemeckise a Stevena Spielberga - s talentovaným nováčkem Gilem Kenanem, aby společně využili revoluční motion-capture animace a učinili další významný krok v oblasti filmového umění. S pomocí scénáře Dana Harmona, Roba Schraba a Pamely Pettler, který srší chytrým humorem a je prostoupen nefalšovanou hrůzou, této moderní technologie využili k plynulému spojení dvou oblíbených žánrů - rodinné komedie a hororu.

Rozličné domy hrůzy se v Hollywoodu těší nemalé oblibě - počínaje gotickým sídlem ve filmu Psycho a předměstskou rezidencí, která se stala domovem Střihorukého Edwarda konče. A stejně tak rádi filmaři následují děti v jejich zvědavosti, která je nutí tajemné domy a jejich neméně tajemné obyvatele prozkoumat. S přihlédnutím k tomu, jaké se tato tématika stále těší oblibě, nebylo žádným velkým překvapením, že vedoucí pracovníky v Zemeckisově produkční společnosti ImageMovers Harmonův a Schrabův námět příběhu o žijícím domě ihned zaujal.

Scénář nicméně obsahoval pasáž, která filmařům stavěla do cesty zdánlivě nepřekonatelnou technickou překážku: v jednom z vrcholných okamžiků se má dům zvednout ze základů, začít se pohybovat ulicemi a terorizovat každého v sousedství. „Vzhledem k tomu, že původně byl film koncipován jako normální hraná záležitost, hodně nám vrtala hlavou otázka, jak asi skloubíme konvenční film s domem, který najednou přijde k životu,“ říká producent Steve Starkey.

Tento problém se vyřešil teprve v okamžiku, kdy Zemeckis objevil převratnou technologii motion-capture (záznam pohybů a mimiky osob pomocí mnoha senzorů, umístěných na jejich tělech), kterou poté zdokonalilo studio Sony Pictures Imageworks a využilo jí při natáčení Zemeckisova hitu Polární expres. „Motion-capture se zdál být ideálním prostředkem, pomocí nějž by bylo možné film V tom domě straší! odvyprávět,“ vysvětluje Zemeckis. „Je to výborná kombinace živých herců a počítačové grafiky. Máte dokonalou kontrolu nad obrazem a zároveň pracujete s profesionálními herci.“

<>Obrázek nenalezen<>Záměrem tvůrců bylo tento film oproti jeho předchůdci více stylizovat. „Zatímco Polární expres byl natočen s důrazem na fotorealističnost, tento film měl být jiný,“ vysvětluje vedoucí výroby Jason Clark. „Přišlo nám fajn, že jsme měli při návrhu postav větší volnost a mohli jsme jejich herecké výkony doplňovat hravou animací. Přizvali jsme ke spolupráci spoustu lidí, kteří pracovali na Polárním expresu, aby nám poradili, které postupy fungují a co by potřebovalo ještě vylepšit. Technologie se neustále vyvíjela.“

Dalším oříškem bylo najít vhodného režiséra - avšak pouze do chvíle, kdy se filmaři setkali s mladým Gilem Kenanem, jehož studijní projekt The Lark získal v roce 2002 univerzitní cenu UCLA Spotlight Awards. „The Lark byl zajímavý v tom, že byl tak odlišný,“ říká Rapke. „Gil při vyprávění svého příběhu využil technik, které nás opravdu zaujaly.“

„Jakmile jsem shlédnul Gilovy promo materiály, věděl jsem, že bude pro tenhle projekt ideální - přestože dosud nenatočil žádný celovečerní film,“ říká Zemeckis. „Když jsme s ním pak nad projektem diskutovali, měl zcela jasnou a inovativní představu, takže jsem ihned věděl, že mě mé instinkty nezklamaly. Přesně pochopil, jakým způsobem má být ten film humorný a děsivý a jak tyto dva elementy vyvážit, aby společně utvořily výjimečný filmový zážitek.“

„Gil si udělal seznam herců, kteří by tvořili ideální obsazení,“ vzpomíná Rapke. „Tak jsme ho popadli a vydali jsme se s ním do Sony, kde se nám - k našemu překvapení i němému úžasu - podařilo získat souhlas od všech lidí, které Gil do filmu chtěl. Od Maggie Gyllenhaal, která měla hrát chůvu Zee, od Jasona Leea, který měl hrát Bonese (Kostru), od Jona Hedera, který se měl zhostit role Skulla (Lebzi), i od Catherine O'Hary a Freda Willarda, kteří si měli zahrát DJovy rodiče. Získal Kevina Jamese pro roli policisty Landerse a Nicka Cannona pro roli jeho kolegy Listera. Dokonce mu kývl i Steve Buscemi, který hraje Nebbercrackera. Je to úžasné a já jsem Gila neopomněl ujistit, že takové štěstí už ho nikdy nepotká. A navrch ještě získal Kathleen Turner pro roli Constance.“

Obsazení tří dětských herců si vyžádalo rozsáhlé hledání po Spojených státech a Kanadě. „Kontaktovali jsme agenty, filmové komise, herecké školy a manažery,“ říká vedoucí obsazení Victoria Burrows. „Setkali jsme se s dětmi, které měly spoustu profesionálních zkušeností, i s dětmi, které neměly vůbec žádné. Bylo jim mezi deseti a dvaceti lety. Nakonec se nám mezi nimi podařilo najít výborné adepty, jejichž věk dokonce přesně korespondoval s údaji ve scénáři.“

„Bylo to velmi obtížné,“ přiznává Kenan. „Myslím, že jsem minimálně jednou viděl každé americké dítě a polovina z nich pak byla ještě pozvána na konkurz.“ Tři mladí herci, které vybral - Sam Lerner (Chowder/Buřt), Mitchel Musso (DJ) a Spencer Locke (Jenny) - se ihned stali nerozlučnými kamarády a jejich dětské přátelství se ukázalo být pro natáčení neocenitelným přínosem.

Po pětidenních přípravách začalo samotné natáčení. Prostor o velikosti 6x6 metrů, kde bylo umístěno vybavení pro motion-capture a kde byly zachyceny veškeré herecké výkony, které ve filmu uvidíme, byl „postaven“ na Stage 6 v Culver Studios. Scény vznikaly z větší části v pořadí, v jakém se objevují i ve filmu, a tato fáze produkce byla nezvykle krátká. „Zvládnout celé natáčení za 42 dní je docela výkon,“ říká vedoucí výroby Clark. „Zejména ve srovnání s většinou normálních hraných filmů, jejichž doba natáčení se často přehoupne přes tři měsíce. Navíc jsme pracovali s dětmi, které mají kratší pracovní dobu, takže některé natáčecí dny nebyly nijak dlouhé.“

Technologie motion-capture ve své stávající, zdokonalené podobě nabídla filmařům způsob, jak velmi detailně zaznamenat herecké výkony, aby je poté mohla přenést do animace.

Přípravy na natáčení pomocí motion-capture se proměnily v každodenní zdlouhavý rituál. Herci byli nejprve oblečeni do speciálního obleku a bot. Poté se přesunuli do maskérny, kde jim byly staženy vlasy dozadu, na hlavu jim byla přilepena plastická čapka a na obličej nakresleny korelační body.

Vzhledem k tomu, že se celé natáčení odehrávalo v jediné místnosti, filmaři velmi pečlivě zvažovali, jaké věci do obrazu umístí. „Nakreslili jsme konstrukční plány, podle nichž pak vznikly drátěné modely, kterých se herci mohli dotýkat,“ vysvětluje hlavní výtvarník Ed Verreaux. „Když se má herec například posadit ke stolu, potřebuje jednak něco, o co si opře lokty, a samozřejmě také musí na něčem sedět. Skutečný stůl by však zakrýval orientační body na jejich tělech a digitální kamery by je nemohly snímat, proto se museli spokojit se zmíněnými drátěnými modely. Záběry z této drátěné dimenze pak byly přeneseny do počítačové geometrie, kde se z nich ve fázi postprodukce staly skutečné a bytelné objekty.“

„Imageworks vzali všechny kreativní elementy, které dal režisér dohromady, a spojili herecké výkony a výtvarnou stránku v jeden precizně nasvícený a vyrenderovaný celek,“ říká vedoucí výroby Clark.

Vedoucí animace Troy Saliba a hlavní animátor postav T. Dan Hofstedt ve fázi finální animace úzce spolupracovali s režisérem Kenanem a vedoucím vizuálních efektů Reddem. „Věděli jsme, že to bude založeno na motion-capture, ale chtěli jsme, aby byl výsledek trochu jiný,“ říká Redd. „Věděli jsme, že náš svět bude více - asi se nevyhnu tomu nadužívanému termínu - stylizovaný. V tomhle filmu jsou lidské bytosti, ale také dům, který pochoduje po sousedství. Mým úkolem bylo vymyslet, jak všechny scény patřičně dramaticky ztvárnit pomocí vizuálních efektů a sestavit tým expertů, kteří by se dokázali zhostit všech důležitých prvků - modelů, textur, převodu motion-capture na animace, osvícení a kompozic.“

„Nejprve jsme všechny postavy nakreslili,“ říká Hofstedt. „Vzali jsme grafické návrhy Chrise Appelhanse a vytvořili kresby, ve kterých se odrážela celá škála pohybů i emocí, které v rámci filmu jednotlivé postavy dělají či prožívají. Naším cílem nebylo snažit se pomocí animace vytvořit co nejrealističtější kopie herců.“ Animátoři poté vybrali záběry, v nichž jsou herci naštvaní, štastní nebo vyděšení a pokusili se vytvořit volnou grafickou interpretaci každé z těchto emocí.

Už od začátku bylo jedním z hlavních úkolů propůjčit domu lidské vlastnosti - dát mu určitý výraz a vdechnout mu život. Přestože měli k dispozici špičkovou technologii, úvodní návrh podoby domu nebyl nijak jednoduchý: „Bylo těžké přijít s designem, který by byl hrůzný, ale zároveň ne tak děsivý, aby publikum zcela zavrhlo možnost, že by mohl v sousedství existovat, aniž by budil rozruch,“ vysvětluje výtvarník Chris Appelhans. „Na začátku musel zkrátka vypadat jako další starý dům, který v okamžiku, kdy jej osvítíte z jiné strany, najednou působí obludně a hrozivě.“

<>Obrázek nenalezen<>„Jednou z výhod animovaného filmu je to, že v něm můžete vytvořit dům tak, aby působil dojmem, že má dvě oči a ústa,“ říká producent Starkey. „Dokonce pomocí nich dokázali napodobit lidskou mimiku.“ Dům si ve filmu „zahrála“ Kathleen Turner, která se stala předlohou všech jeho pohybů a dokonce i zuřivých zvuků.

Všechna tvrdá práce, kterou filmaři a herci do filmu vložili, je na výsledku vidět. „Myslím si, že V tom domě straší! bude silný filmový zážitek,“ předesílá producent Rapke. „Je to jako projížďka na horské dráze a z vizuálního hlediska se tenhle film liší od čehokoliv, co jste kdy měli možnost na plátně vidět.“

Steve Buscemi
(Nebbercracker) má na kontě spoustu různorodých rolí, díky nimž se zařadil mezi nejvýraznější herce současné doby.

V roce 2002 získal Independent Spirit Award, Cenu newyorských filmových kritiků a byl nominován na Zlatý glóbus za roli ve filmu Přízračný svět. Kromě toho byl nominován na Emmy a cenu DGA za režii jedné z pěti epizod populárního seriálu Rodina Sopránů. Na seriálu se podílel také jako herec, což mu přineslo další nominaci na Emmy.

Brzy jej budeme moci vidět také v části filmu Paris, je t'aime, kterou režírovali bratři Coenové a snímku Toma Di Cilloa Delirious. Kromě toho propůjčil hlas jedné z postav filmu Šarlotina pavučinka a momentálně se chystá na natáčení komedie We're the Millers.

Buscemi se narodil v Brooklynu a zájem o herectví se v něm poprvé probudil během posledního ročníku na střední škole. Krátce poté se přesunul na Manhattan, kde studoval herectví. Zde začal společně s kolegou, hercem a scénáristou Markem Boonem vymýšlet a hrát vlastní divadelní představení, což posléze vedlo k jeho první titulní filmové role v dramatu Parting Glances, pojednávajícím o hudebníkovi s AIDS.

Od té doby si připsal na konto spoustu úspěšných filmů jako Tajuplný vlak Jima Jarmusche, za nějž byl nominován na IFP Spirit Award, In the Soup Alexandra Rockwella, který v roce 1992 získal cenu poroty na filmovém festivalu Sundance, Povídky z New Yorku Martina Scorseseho, Millerova křižovatka, Romance and Cigarettes, Barton Fink a oscarové Fargo bratří Coenových, Big Lebowski, Velká ryba Tima Burtona, Podvodníci Stanleyho Tucciho, Con Air Simona Westa, Ostrov a Armageddon Michaela Baye, Život v oblouznění Toma Di Cilloa, Twenty Bucks, Útěk z L.A. Johna Carpentera, Desperado, Malý svědek, Co dělat v Denveru, když člověk nežije, Somebody to Love Alexandra Rockwella, Gauneři Quentina Tarantina, za něž Buscemi získal IFP Spirit Award, Kansas City Roberta Altmana, Mr. Deeds - Náhodný milionář, Spy Kids 2: Ostrov ztracených snů, Spy Kids 3-D: Game Over, Šedá zóna, 13 Moons, Bouchači a bouchačky či televizní snímek HBO Projekt Laramie. Krátce se mihnul také filmy Art School Confidential, Vycházející slunce, Záskok, Velký táta a Píseň pro nevěstu. Svůj hlas propůjčil postavám animovaných filmů Příšerky, s. r. o. či Final Fantasy: Esence života.

Buscemi je také uznávaným scénáristou a režisérem. Jeho prvním režijním počinem byl krátký film What Happened to Pete, který byl uveden na několika filmových festivalech. Jeho prvním celovečerním filmem se stal Můj nejmilejší bar, k němuž také napsal scénář a zahrál si jednu z jeho hlavních rolí. Druhým celovečerním režijním počinem byl film Věznice, který natočil podle knihy Edwarda Bunkera. Zatím naposledy režíroval film Lonesome Jim s Liv Tyler a Caseym Affleckem a momentálně natáčí remake filmu Interview, v němž si spolu se Siennou Miller také zahraje.

Nick Cannon
(Strážník Lister) začínal jako dětský herec a postupem času získal svou vlastní televizní show na MTV, na níž se podílí jako autor námětu a scénárista. Pořad Nick Cannon Presents Wild' n Out se nedávno dočkal již třetí úspěšné sezóny. Kromě toho působí jako CEO svého vlastního hudebního labelu Can I Ball Records a vlastní oděvní linii PNB Nation. Spolu s Quincym Jonesem produkuje na kanále Nickelodeon reality show The Giggle Club. Na kontě má dvě hudební alba. První velký průlom zaznamenal ve svých 15 letech při vystoupení v podniku Comedy Store. O tři roky později prorazil na televizní obrazovce v seriálovém hitu All That. Nedlouho poté měl už vlastní pořad The Nick Cannon Show, který také režíroval a produkoval. Na stříbrném plátně se poté proslavil v roce 2002 filmem Rozjeď to!, po němž následovalo několik dalších klíčových rolí, například ve filmu Láska nic nestojí z roku 2003. Momentálně se chystá na role ve filmech Bobby (režie Emilio Estevez) a Weapons a píše scénář ke svému nadcházejícímu dramatu z prostředí boxu.

Maggie Gyllenhaalová
(Zee/Zee) patří k předním mladým herečkám své generace. Poté, co sklidila nadšené reakce filmových kritiků v souvislosti s titulní roli ve filmu Sekretářka, byla také nominována na Zlatý glóbus, Independent Spirit Award, Chicago Film Critics' Award, Boston Film Critics' Award, National Board of Review Award a IFP/Gotham Award. Film, ve kterém si zahrála s Jamesem Spaderem, byl v roce 2002 uveden na festivalu Sundance.

Na další Independent Spirit Award byla nominována za roli ve filmu Dona Roose Šťastné konce s Lisou Kudrow a Tomem Arnoldem. V tomto roce se objevila či objeví v dramatu Olivera Stonea World Trade Center s Mariou Bello a Nicolasem Cagem, v romantickém snímku Stranger Than Fiction Marca Fostera s Willem Ferrellem, Dustinem Hoffmanem, Queen Latifah a Emmou Thompson a hitu posledního ročníku festivalu Sundance Sherrybaby. V minulém roce si zahrála mimo jiné ve filmu Trust the Man s Julianne Moore a Davidem Duchovnym.

Během posledních let jsme ji mohli vidět ve filmu Johna Saylese Čekání na štěstí s Daryl Hannah a Lili Taylor, dramatu Mikea Newella Úsměv Mony Lisy s Julií Roberts, Julií Stiles a Kirsten Dunst, krimikomedii Mistr zločinu s Diegem Lunou a Johnem C. Reillym a Adaptaci Spikea Jonzeho.

Jako filmová herečka debutovala v roce 1992 ve filmu Vodní země s Jeremym Ironsem a Ethanem Hawkem. Poté získala úlohu maskérky-satanistky v hollywoodské satiře Šílený Cecil a vedlejší roli ve fantasy thrillery Donnie Darko. Má za sebou také úspěšnou divadelní kariéru.

Gil Kenan
(režie) získal během studia na University of California ocenění UCLA Spotlight Award za svůj krátký film The Lark. Fantasy horor, který využíval kombinace živých herců a animace, obletěl spoustu světových festivalů. Příležitost režírovat V tom domě straší! dostal právě na základě tohoto krátkého filmu. V současné době pracuje na přípravě filmu City of Ember pro Walden Media and Playtone.