fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Videoarchiv    Podobné filmy    

55% 121 hlasů
film / komedie, Česká republika, , 85 min., od 12 let
Kinopremiéra v ČR a SK 23.1.2014, DVD od 5.11.2014 a Blu-Ray od 10.12.2014 Bontonfilm

Režie:
Herci: , , , , , více...


Archiv
02:09



Kultovní film Gympl pokračuje.
Hlavní hrdinové, Petr Kocourek a Michal Kolman, se tentokrát potýkají s nástrahami vysokoškolského studia.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Rohodně dost slabý odvar původního legendárního Gymplu, který je pro mě už kultovní záležitostí. Štvaly mě hlavně špatné dialogy, ne tak atraktivní příběh, klišovité zápletky, málo vtipu a k mému překvapení i špatně vybraná hudba, i když to asi záleží na individuálním vkusu. Co se zlepšilo je určitě výprava, vizuální stránka a zvuk. Nemůžu říct, že volné pokračování dopadlo až tak špatně, ale ani nemůžu říct, že moc dobře. Je to zkrátka jen slabší český průměr, který jsem si vyhlídla v televizi a už jen kvůli jednohubkové stopáži se na to dalo vydržet koukat.
Všechny komentáře k filmu 44+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Vejška

Petr Kocourek se hlásí na katedru grafiky na UMPRUM, kam přijímají jen pár vyvolených. Už jednou ho nevzali a profesor Slanina je nekompromisní. Na školu se hlásí i krásná Julie, do které se Kocourek bezhlavě zamiluje. Michal Kolman studuje VŠE, ale místo přednášek a seminářů ho zajímají jen spolužačky a rychlá auta. Zkoušky a zápočty řeší podvodem nebo úplatkem či pomocí svého vlivného otce. Kocourkova matka se dávno vzdala představy, že její syn bude studovat něco pořádného, zatímco paní Kolmanová svého synka neustále vydržuje a hýčká. Oba kluky spojuje už od gymplu ilegální malování graffiti. Na pražských střechách, nádražích a v podchodech zažívají divoká dobrodružství. Při jedné noční honičce je Kocourek dopaden... Hudba a rap DJ Mika Trafika a Vladimira 518, strohé herectví, dynamická kamera, tajemná noční zákoutí - to vše dává Praze autentickou podobu.


Tomáš Vorel (rozhovor)
obrazek
Vejška je volným pokračováním filmu Gympl, který byl, pravda, divácky velmi úspěšný. Vy přece nejste žádný velký příznivec filmových pokračování, co vás tedy vedlo k tomu Vejšku natočit?

Pokračování filmů mi byla vždycky odporná a nikdy bych nevěřil, že sám budu pokračování svých filmů točit. Člověk nemá nikdy říkat nikdy. Prostě jsem asi chtěl zažít, jaké to je, natočit pokračování. Je to výzva, udělat ten film ještě lepší než předchozí, diváci očekávají hodně, jsou kritičtí. Také nás zajímalo, co by se s našimi kluky dělo dál, když opustí gympl. A také tu byl velký tlak fanoušků Gymplu, kterých jsou statisíce, možná miliony. Už by z toho byla slušná volební strana…

Kam se hlavní hrdinové Vejšky, které ztvárňují Tomáš Vorel jr. a Jiří Mádl, od dob Gymplu posunuli?

Kluky stále spojuje ilegální malování graffiti, ale jinak se jejich cesty pozvolna rozcházejí. Kocourek je svědomitý a pracovitý, chce se dostat na UMPRUM, chce se živit grafikou. Miluje dívku Julii, která je však do světa a stále mu uniká. Kolman je naopak mazánek z bohaté rodiny, rodiče ho vydržují na Vysoké škole ekonomické. Studium ho vůbec nezajímá, zkoušky a zápočty řeší podvodem a úplatky. Zajímají ho rychlá auta a spolužačky, které kosí jednu za druhou. Takže je jasné, že  jejich  rozdílné  životní postoje musí přinést konflikty…

Pamatujete si vy na dobu, kdy jste studoval na vysoké škole? Jaký je podle vás rozdíl mezi vysokou školou a jejími studenty tehdy a dnes?

Já mám pocit, že jsem studoval celý život. Nejdřív ZDŠ, pak gympl, pak ČVUT, pak FAMU, celkem dvacet pět let studia. Výsledek: nic nevím, nic neumím. Všechno, co jsem se naučil, jsem nakonec zapomněl a to podstatné, jak přežít v kapitalistickém světě, to mě nikdo nenaučil. Ale studium asi není od toho, aby se člověk něco naučil, ale aby zažil neuvěřitelné historky a poznal nejbizarnější postavy a kamarády. A to se mi podařilo. Během studií jsem poznal Vávru, Holubovou, Hanáka, Šteindlera, divadlo Sklep… A jaké jsou vysoké školy dnes? To nevím. Už nestuduju. Už to stačilo…

Na filmu jste spolupracoval s lidmi z graffiti scény a s muzikanty, kteří se pohybují kolem hudby, jež je s touto subkulturou spojená. Jaká byla spolupráce například s Pastou nebo Mikem Trafikem?

S Pastou šlo psaní scénáře jako po másle. Má neuvěřitelné životní zážitky, je nadaný vypravěč a originální výtvarník. Hlásil se na UMPRUM a nevzali ho. Jeho školou je ulice. Kus jeho života jsme do scénáře Vejšky zakomponovali. Pasta taky tlačil, aby hudbu a rap dělal někdo jiný než Gympl, aby se to v ničem neopakovalo. A z toho vyplynula jediná volba: Mike Trafik a Vladimir 518. Ale Vladimíra jsem nedokázal oslovit, protože  mě kdysi vyfakoval při filmu Gympl, že prý v takový komerční sračce, kde hraje Mádl, dělat nebude. Takže Pasta musel s Vladimírem zorganizovat schůzku, abychom ho přesvědčili, že Vejška komerční sračka nebude. Takže ve Vejšce zazní tři rapy Vladimíra: Zdrhej, Děti Prázdnoty a Planeta Praha. Ten první je přímo komponován na film. Trafikova hudba je dílem použita z jeho nového CD, dílem komponována přímo na film. Je to hudba extrémních poloh. Brutálně divoká i romanticky chvějivá. Dokonale spolupracuje s obrazem…     Komunikace s graffiti scénou je velice konfliktní a nekompromisní. Například Pasta je za to, že spolupracoval na filmu Gympl, ortodoxními writery odepsán. Je to věčný rozpor, který se opakuje ve všech dobách a oborech. Kdo se chce prosadit, tak nemůže zůstat celý život v undergroundu. A když se prosadí, tak ho ten underground odsoudí, že je komerčák. Tenhle rozpor jsme přesně zažívali v divadle Sklep před dvaceti lety…

V čem je Vejška rozhodně jiná než Gympl?

Vejška je dospělejší. Humor není gymplácký, prvoplánový, ale smějete se také. Herci hrají opravdověji, realističtěji, dojemněji. Ve Vejšce je větší láska, větší drama, větší emoce. Kamera je rychlejší, dynamičtější, obraz širokoúhlý. Více tu hraje Praha: jak historicky malebná zákoutí, tak zastrčené, zapomenuté periferie…

Film Vejška má rychlou kameru, často v jízdě, noční Praha se zjevuje v nepoznaných pohledech a úhlech, zapomenutá zákoutí periferií ožívají magickou hrou stínů a barevných sprejů… Za kamerou jste stál vy. Bylo náročné režírovat a točit zároveň?

Naopak, bylo to jednodušší, rychlejší, levnější. Nemusel jsem nikomu vysvětlovat, jak to chci komponovat a švenkovat. S herci jsem před natáčením hodně zkoušel, abych se při natáčení mohl soustředit hlavně na kameru. Také jsem měl štěstí na asistenta kamery a vrchního osvětlovače. Bez nich bych to nedal. Téměř všechny záběry jsou v pohybu. Buď jeřáb, nebo jízda, nebo slider, nebo vrtulník, nebo jsem kameru chytil do „teplejch“… to znamená, že jsem ji držel v ruce a běhal s ní…

Jan Kraus a Ivana Chýlková, kteří hrají rodiče Jiřího Mádla, vystřihnou ve filmu impozantní hádku, jíž si jistě mnozí diváci zapamatují. Bylo to takto ve scénáři, nebo jste jim nechal prostor pro improvizaci?

Ve filmu Gympl rozmlátí Kraus byt ve své milionářské vile. Ve Vejšce už je to miliardářská vila. A nerozmlátí ji Kraus, ale Chýlková. A má k tomu pádný důvod. Točili jsme ve skutečné miliardářské vile v Černošicích. Její majitel byl nejdříve vstřícný, ale když viděl, jak Chýlková máchá golfovou holí a demoluje zařízení bytu, začal nám účtovat zničené stěny a podlahu. Ten záběr přišel na hodně peněz. Takže se to muselo natočit jen jednou v jednom záběru. Pak před vilou Chýlková ještě zdemolovala Krausovu limuzínu Lancia v hodnotě dvou milionů korun. Dokázala to elegantně a napoprvé. Byly to dva nejdražší záběry filmu…

Co vás osobně fascinuje na graffiti?

Mě graffiti zasáhlo silně, hned jak se po revoluci objevilo v ulicích Braníka, kde bydlím. Nevěděl jsem, co to znamená, kdo to dělá, proč to dělá. Ale působilo to monumentálně, až mysticky. Takže postupně jsem do toho pronikal a seznamoval se se skutečnými writery. A zjistil jsem, že to, co předvádělo divadlo Sklep na jevištích, dělají writeři na ulicích. Je to reakce, někdy možná agresivní, na vyhaslou městskou civilizaci. Reakce na unifikovanou betonovou architekturu, reakce na reklamou naklonovaný svět. Každé graffiti je originál, má svůj názor a svého autora. Ale domy, auta, billboardy, oblečení, všechno, v čem se nacházíme, je dnes unifikované, okopírované. Barvy a tvary a slova jsou předem vypočítané, naprogramované a vylisované. Když jdu městem a rozhlížím se, bolí mě oči a srdce. Není vlastně kam se podívat, abych nebyl v depresi. Snad jen řeka Vltava a ptáci na obloze. A tak zjišťuji, že z toho veškerého městského hnusu je graffiti vlastně to nejhezčí. Měli bychom zakázat unifikovaná sídliště a stavby, zakázat stereotypní tvary aut a nevkusné oblečky! Zakázat křiklavé billboardy s kokainovými blondýnkami a vepřovými ksichty, které nám nabízejí všemožné štěstí! A měli bychom povolit graffiti! Zatím je tomu naopak…

Ke Gymplu složili muziku a rap Indy & Wich. K Vejšce DJ Mike Trafik a Vladimir 518. Jak se tento styl hudby snáší s hudbou a písněmi divadla Sklep?

Divadlo Sklep, recitační skupina Vpřed, tam vznik první rap. Znáte třeba text: „Šéf to ví, šéfa šéf to ví, šéfa šéfa šéf, ten to taky ví!“? Tak to jsme recitovali za podpory prudké rytmiky začátkem sedmdesátých let! Lumír Tuček je zakladatel rapu. Mezi hudbou filmu Kouř a Gympl a Vejška není pro mě žádný rozdíl. Cítím se ve všech jako ryba ve vodě…

Myslíte si, že by bylo možné ještě tento příběh z Gymplu a Vejšky někam posunout? Nebo je Vejška definitivní tečka?

Neplánuji, nikdy jsem neplánoval žádné pokračování. To si řekne čas a diváci. Ale jestli bude třetí díl, tak se nebude odehrávat v Čechách, ale v Americe…

Pasta Oner (rozhovor)
obrazek
Pasta Oner - jméno známé především na české graffiti scéně… Co znamená váš pseudonym?

Pasta je mé graffiti jméno, nemá žádný význam. Oner je něco jako copyright jména, writeři si dříve dávali za jméno „one“, aby potvrdili jedinečnost svého jména.

Jak a kdy jste vůbec přišel na to, že budete malovat graffiti? Jaké vůbec byly začátky graffiti v Čechách?

V roce 1993 jsem byl díky kázeňským problémům nucen změnit ZŠ a v nové třídě byl kluk, který graffiti dělal. To bylo září, v listopadu jsem už dělal svůj první piece. V té době už v Praze fungovalo několik crew z první vlny old schoolu.

Kam se to za těch dvacet let posunulo?

Daleko. Graffiti a street art jsou celosvětový fenomén. Vychází obrovské množství publikací, včetně periodik. Velké metropole si bez graffiti nelze představit a proniklo masově už i do rozvojových zemí. Graffiti si v dobrém i špatném všímají média, o graffiti se točí filmy a pomalu se mění i negativní postoj společnosti. Graffiti za chvíli oslaví 50 let od svého vzniku.

Máte za sebou druhou samostatnou výstavu, reprezentoval jste Českou republiku na Expu v Šanghaji… V čem nastal posun, že jste se jako writer z ulice dostal k legálním plochám?

Je to přirozený vývoj, mainstreamová společnost má dojem, že writer je nějaká anomálie, třeba něco jako narkoman. Jsme pouze svobodní umělci a cesta do galerie je stejně přirozená jako ilegální tvorba na ulici.

Malujete vy dnes ještě něco jiného než legál?

Občas ano. Miluju bombing, tedy živelné graffiti, pokládám ho za důkaz demokracie a přítomnosti subkultur, bez kterých by společnost byla šedivá myš bez života.

A jak se vůbec dnes na tagy - podpisy na zdech baráků a místech, kam oficiálně žádné graffiti nepatří, díváte? Zvlášť vezmeme-li v potaz fakt, že řada vašich kolegů přešla do oficiální oblasti, kde se často prosazují v rámci designu, užitého umění apod.?

Do města ilegální graffiti patří, vadí mi pouze tagy na památkách.

Přestože kolem vašich uměleckých děl lidé chodí, často o tom ani neví. Jako příklad můžeme jmenovat vitráž u Zrcadlového sálu, obnovenou na přání majitelů pražské Lucerny. Co dalšího od vás můžou lidé ve veřejném prostoru vidět?

V Praze mám asi pět zdí, například na Národní třídě, na Vítězném náměstí nebo na budově galerie DOX.

Před lety jste dostal nabídku vypomoct režiséru Vorlovi ohledně graffiti v rámci filmu Gympl, nakonec jste mu asistoval v roli poradce a zahrál jste si doublera Vorla jr. Jaká pro vás práce na Gymplu byla? A jak jste byl ve výsledku s filmem, který se tehdy mezi mladými lidmi stal diváckým hitem, spokojený?

Gympl je film své doby, je to odvar reality. Hodně ortodoxních writerů ten film nenávidí a já se jim nedivím. Vejška má větší ambice a snad se je podaří naplnit.

V rámci Vejšky už jste uveden jako spoluautor scénáře. V jakém okamžiku nastal z vaší strany posun od výtvarného umění směrem k takové práci na filmu?

Ve chvíli, kdy mě Tomáš Vorel oslovil. Jsem člověk mnoha oborů a moje hlavní doména je umění. Psaní scénáře byla super zkušenost, byla to pro mě taková terapie. Vyprávěl jsem spoustu příběhů, které jsem zažil a postupně jsme je přetavili ve scénář, někdy i včetně lokací.

V čem je Vejška jiná než Gympl?

Dospělejší, rychlejší, drzejší, reálnější.

Gympl byl hudebně spojen s osobností Wiche, pro Vejšku složil hudbu Mike Trafik a zazní v ní i rap Vladimira 518. Jak moc je s graffiti hudba spojena?

Česká rapová scéna z graffiti vyrostla. Všechna známá jména s graffiti začínala nebo ho rekreačně dělá. Mladé generace writerů už s rapem tolik spojené nejsou.

Vejška je volné pokračování Gymplu. Máte vy osobně rád tzv. dvojky filmů?

Tohle není typická dvojka. Nikdo z původních spoluautorů scénáře se na Vejšce nepodílel. Až na volně navazující postavy jde v podstatě o úplně jiný film. Gympl byl filmem své doby, stejně takovým bude doufám i Vejška.

Tomáš Vorel jr.
obrazek
Pokolikáté už vás mohou diváci vlastně vidět na filmovém plátně v celovečerním filmu? A kdy to bylo vůbec poprvé?

Když spočítám úplně všechno, tak posedmé. Úplně poprvé v povídce Na brigádě v tátově debutu Pražská pětka. Byl mi rok a v jednom ze záběrů jsem se prošel a tlačil kočárek. Táta mě chtěl obsadit i do role synka v Kamenném mostě, ale než došlo k realizaci, tak jsem mu postavu přerostl. Takže to úplně první vážné natáčení přišlo až s natáčením Cesty z města. Od té doby jsem se procpal do všech tátových filmů.

Na úplného neherce jde o slušné skóre. Co pro vás herectví znamená? Berete ho jako koníček, samozřejmou „výpomoc“ otci režisérovi nebo…?

Vždycky jsem se snažil brát herectví jako zábavu. Do jisté míry to lze, nicméně s ohledem na množství odtočených dní už si říkám, že jsem na sebe přece jen nějakou odpovědnost přenesl. Ostatně je to věc, kterou jsem v životě dělal nejintenzivněji, takže kdyby mě zítra srazilo auto, budu muset svatému Petrovi říct, že mým povoláním bylo herectví. Ale jako herec se necítím. Arnold Bax kdysi řekl, že člověk by měl v životě zkusit všechno kromě incestu a lidových tanců. Snažím se toho držet.

Před kamerou působíte přirozeně, je to dar, nebo jste někdy bral nějaké herecké kurzy, které vám pomohly překonat ostych?

Přestože jsem na kurzy nechodil, ostych jsem nikdy moc neměl. Spíš rozděluji věci na ty, které dělat chci, a na ty, které ne, a věci, při kterých se cítím lépe, nebo hůře. Když ale dojde na záběr, tak všechno okolo mě mizí, dělám cokoli, co je potřeba, a nedokážu přemýšlet nad ničím jiným. Má na tom zásluhu i to, že jsem hrál výhradně pod vedením svého otce, který mi nikdy neříká, jak mám věci dělat. Udělal to jen jednou při natáčení Gymplu, kdy mi při jednom záběru řekl, že přehrávám. Od té doby nikdy. Na jednu stranu sice nikdy nevím, jestli jsem danou věc zahrál dobře, na stranu druhou, ani zda špatně. Tak jsem v klidu.

Vejška je pokračováním předchozího úspěšného filmu Gympl, máte tak k Vejšce a jejímu hlavnímu hrdinovi nějaký mimořádný vztah, nebo je to pro vás jen další filmová role, kterou jste ztvárnil?

V Gymplu to bylo bez stresu, nikdo netušil, jaký úspěch film sklidí. Navíc to bylo chvíli po tom, co jsem sám gymnázium dokončil, a všechno bylo svěží, bylo mi dvacet a já se snažil si to všechno hlavně co nejvíc užít. S Kocourkem to bylo tehdy jednodušší, protože já měl svou střední rád a Kocourek v ní plaval, takže jsem si mohl oddychnout. Ve Vejšce byl princip opačný. Zatímco Kocourek se snaží marně na vysokou dostat, já měl tu svou za sebou a chápal ji spíš jako nutnost než vytoužený cíl. I proto a s ohledem na očekávání, která s sebou pokračování přináší, byl Kocourek na Vejšce podstatně náročnější.

Hlavní hrdina Kocourek a Vorel jr. - hrajete tak trochu sám sebe, nebo si vlastně nejste v ničem podobní?

Tady asi narazíme na limity, které s sebou nese fakt, že jsem se nikdy herectví nevěnoval profesionálně. Nikdy jsem nebyl schopen docela se přeměnit v úplně nový charakter a nebylo tomu jinak ani tady. Takže před filmem se spíš ptám sám sebe: „Jak by to asi vypadalo, kdybys to byl ty?“, i když ta otázka by měla spíš znít: „Jak by se asi v téhle situaci zachoval Kocourek?“

Sám jste tedy vystudoval VŠE v Praze, stejně jako druhý filmový hrdina Kolman. Ten ve Vejšce běžně podvádí u zkoušek, kupuje si své spolužáky a seminární práce. Podváděl jste vy osobně někdy u zkoušek? A je to vůbec v takové míře možné?

Z nějakého důvodu se mým rodičům podařilo naordinovat mi dostatečně silný pocit zodpovědnosti, což se odrazilo i v tom, jakým způsobem jsem svou školu dodělal. Takže jsem za těch šest let, co mi trvalo školu dodělat, nikdy nepodváděl. Tahák jsem si napsal jednou, ale nakonec jsem ho nepoužil. Nakonec se ale říká, že uplatitelný je každý, takže možné je cokoli. A kupování seminárek nebo závěrečných prací je dneska docela standard, ostatně nevyhýbá se to ani politickým špičkám. A úplatky? Můj kamarád si kdysi chtěl koupit lepší známku z testu, tak do něj vložil jistý obnos. Při odevzdávání mu ale peníze z přeloženého testu vypadly a ze školy ho vyhodili. Základem ale zůstává tahák. Odhadl bych, že 90% studentů vysokých škol si jím někdy vypomohlo.

V Gymplu jste v jedné scéně v zimě šplhal na dost vysoký komín, na což jste nevzpomínal rád. Byly i ve Vejšce nějaké fyzicky náročné scény?

Příběh se posunul více k otázkám školy a problémům, které řeší lidé okolo věku nástupu na vysokou. Oproti Gymplu bylo méně extrémních míst, více extrémních prostředků, méně prolejzaček, více běhání. Touto cestou bych proto moc rád poděkoval všem kaskadérům, bez nichž bych zřejmě umřel na předávkování kyselinou mléčnou.

Co si tak říkáte po natáčení? Jste rád, že je to za vámi, nebo se vám ve skutečnosti po celé té atmosféře a štábu nakonec stýská?

Půl natáčení Vejšky se odehrávalo v noci, takže i člověk s tak rozbitým biorytmem jako já dostane zabrat. Velkou přidanou hodnotou pak bývají výjezdy mimo město. V tomto případě se ale celý děj odehrával v Praze, takže na žádné nedošlo. Ale každé natáčení je unikátní a nikdy se nestalo, abych se na plac netěšil. S mnoha lidmi ze štábu se navíc doteď vídám, takže to odloučení nakonec snášet lze.

Koukáte vůbec často na filmy? A máte rád nějaká filmová pokračování? Věříte v úspěch Vejšky?

Jsem poměrně náročný divák a líbí se mi jeden film ze sta. Na Vejšku jsem se ale těšil, a o to víc jsem nadšený, jak to nakonec funguje. A to proto, že je film logickým vyústěním toho, co jsme viděli v Gymplu, pohled na věc je ale syrovější, reálnější, přesvědčivější. Film se nejmenuje Gympl 2, a to právě pro svou samonosnost, funguje i bez toho, aniž byste předtím Gympl viděli, a za to jsem rád. Osobně mi při jeho sledování naskakuje husí kůže (příjemná), mj. díky skvělé hudbě Mika Trafika. Navíc přibyla nová postava Julie, kterou hraje fantastická Evička Josefíková, jíž považuju za to nejlepší, co se Vejšce mohlo stát. A i v reálném světě je to tak, že kde něco končí, něco nového začíná, a film nebude výjimkou, je to naopak správně.

Jaké plány do budoucna máte vy osobně?  Bude se vaše pracovní kariéra ubírat spíše uměleckým směrem podobně jako u Kocourka ve filmu, nebo se budete věnovat ekonomii, kterou jste vystudoval?

Zatím jsem nenašel věc, do které bych se ponořil s veškerou svou vervou, snažím se dělat cokoli, co se naskytne. Takže se věnuji jak filmu, tak občas i nějakým věcem spojeným s ekonomickou sférou, občas si udělám něco jen tak pro sebe a občas se snažím podnikat. Dohromady to dává docela pestrý celek a zatím mě to baví.

Eva Josefíková (rozhovor)
<>Obrázek nenalezen<> Máte za sebou divadelní role, v Kladně nastupujete do stálého angažmá, hrála jste ve filmech a pracovala jste pro televizi. Cítíte se lépe na jevišti, nebo před kamerou?

Mně je dobře na jevišti i před kamerou. Snažím se dělat věci, které mě baví, být maximálně šťastná a minimálně trapná. Na divadle mám víc zkušeností především díky škole, film mě novým věcem učí sám. A při obojím jsem potkala spoustu milých a talentovaných lidí.

Točila jste s Jiřím Menzelem Donšajny, s režisérkou Andreou Sedláčkovou Fair Play nebo právě s Tomášem Vorlem Vejšku. Bylo Vorlovo režijní vedení v něčem specifické?

S Tomášem je všechno specifické. Jirka Mádl, který s ním točil, říkal, že Vorel je poslední a jediný skutečně nezávislý filmař. A taková je i jeho tvorba. Co se týče vedení herců, mám pocit, že se především snaží si je dobře vybrat a pak už jim na place tak nějak věří a dává jim volnost. Před natáčením jsme měli herecké zkoušky. To byla věc, kterou jsem do té doby (překvapivě) u filmu nezažila.

Jak jste ve filmu Vejška získala hlavní ženskou roli?

O castingu na Vejšku se v mých hereckých kruzích docela vědělo. Pozvali mě, přišla jsem a měla z toho dobrý pocit. Nakonec mě vybrali. Je mi jasné, že se spekuluje o tom, jestli mi roli nedohodil můj partner, ale jsem si naprosto jistá, že pokud by o mně jako o herečce nebyl Tomáš přesvědčený, neobsadil by mě, ani kdybych chodila s Georgem Clooneym.

Je vám něčím postava Julie z Vejšky blízká?

Asi bych řekla, že ne, a doufám, že moji bližní si nebudou říkat takové to: to je celá Eva! Ale herec nakonec vždycky ten zárodek hledá v sobě. Troufám si ovšem říct, že v tomto případě je ten zárodek opravdu malý.

Vejška je o vašich vrstevnících, odehrává se v hlavním městě, kde v současnosti žijete. Není moc českých filmů, které by zobrazovaly naprosto reálně současnost a životní styl dnešních mladých. Jak na vás v tomto směru Vejška působí?

To je asi pravda, toho si damák všimne dřív než filmový vědec, protože prostě v českých filmech pro mé vrstevníky tolik zajímavých rolí není, málokterý o nich vypráví. O to víc má Vejška šanci něco nastínit, možná přímo i vykreslit a být podobně výjimečná jako Gympl.

Posloucháte rap, je vám blízká muzika, která ve filmu zní?

Poslouchám vlastně cokoli, kde jsou noty… A přestože nejsem skalní fanoušek a nemám přehled o české rapové scéně, soundtrack z Vejšky si pustím ráda. Planetu Praha si frčím už nějaký ten měsíc.

A jak se díváte na graffiti?

Štvou mě tagy. Strašně. Ale graffiti bych dala ve městě větší prostor. Legálně.

Vejška jde do kin na konci ledna, v jakém dalším filmu se na filmovém plátně znovu objevíte?

Objevím se ve filmu Fair Play režisérky Andrey Sedláčkové, což je velmi zajímavý film ze světa vrcholového sportu osmdesátých let a dopingu. A pak taky v povídkovém cyklu České televize Škoda lásky, kde jsem si po boku Jiřího Langmajera zahrála vesnickou holku Marušku. Totální protiklad Julie z Vejšky.

A v jakých divadelních hrách vás diváci mohou vidět?

Srdečně zvu do pražského divadla Bez zábradlí na představení 2x Woody Allen, do kladenského divadla na klasickou komedii Carla Goldoniho Letní byt a také do Studia Rubín na hru Maso od Viliama Klimáčka.

Vy jste si vyzkoušela také práci na dánském historickém seriálu 1864, který je zatím nejdražším projektem v dějinách dánské televizní produkce. Pokud byste měla srovnat české a zahraniční natáčení, k jakému dojdete výsledku?

Natáčení v Dánsku byl zážitek. Samozřejmě každý projekt je pro mě zatím především získáváním zkušeností, ale práce s cizinci navíc nabízí vhled do jiného způsobu práce. Taky jsem ráda poznala Kodaň a Dánsko samotné. Kulturu, styl života a hlavně fantastický vkus. Ve všem. Ale uvědomila jsem si, že co se týče filmařiny, je u nás tradice znát. Naprosto chápu, že zahraniční produkce Česko vyhledávají. Dáni byli zlatí, ale Češi přesně věděli, co a jak.

Zdá se, že jste pracovně velmi vytížená. Mají podle váš v České republice mladí herci dostatek hereckých příležitostí?

Není toho moc. Především práce před kamerou, která se u nás nikde neučí, je často přímo hozením do vody. Uživit se jako herec je opravdu, ale opravdu těžké. Přesto si nestěžuji a vidím, s jakou láskou tuhle profesi dělají i moji ostatní vrstevníci.

Jiří Mádl (rozhovor)
obrazek
Gympl vidělo přes 500 tisíc diváků v kinech, a k tomu byl v roce 2007 dokonce nejvíce legálně stahovaným českým filmem. V čem podle vás tkvěl úspěch Gymplu?

Myslím, že tam jde především o to skutečné dobrodružství, kterým sprejerství je. Samozřejmě je to dětinské a buranské, jít ničit majetek, ale i když jsou to vlastně děti, tak jim některé, byť malé nebezpečí hrozí. Když je chytí, dostanou nejspíš jen na prdel nebo zaplatí pokutu, ale je to pořád reálnější než hrát videohry. Navíc v Gymplu a stejně tak ve Vejšce je neohraná atmosféra skutečné noční Prahy, školní prostředí a samozřejmě skvělé herecké výkony, co si budeme povídat.

Pokud bychom měli srovnávat: Gympl, nebo Vejška?

Vejška je prostě krok dál. Nejen pro naše hrdiny, ale předpokládám, že i pro fanoušky Gymplu. Je drsnější, reálnější a v něčem komičtější.

Jak moc jsou podle vás postavy hlavních hrdinů Kolmana a Kocourka a jejich kamarádky Julie reálné?

Ani vlastně nevím, jestli mají reálný předobraz, ale já prostě hraju už postavu, kterou jsem hrál, jen je starší, zkušenější a mnohem zkaženější. Kocourek má taky svůj vývoj. A Julie má ohromný tajemství. A ta, pokud vím, skutečný předobraz má.

Postavu Kolmana jste v souvislosti s Gymplem označil za hajzlíka, se kterým jste se ale kdysi ztotožnil v tom, že jste měl i vy jako student víceletého gymnázia čtyři podmínečná vyloučení. Kam se posunul za těch pár let Kolman a je vám vůbec ještě v něčem blízký?

Asi vůbec ničím. Autům moc nerozumím, mám stálej vztah a bohatý rodiče jsem nikdy neměl a už nikdy mít nebudu. Taky neumím malovat a neberu drogy, nikomu.

Ať už je to s vašimi sympatiemi ke Kolmanovi jakkoliv, hrajete ho s velkou lehkostí. Čím to?

Tak že bych se v předchozí odpovědi mýlil?

Myslíte si, že by mohla mít Vejška ještě další pokračování?

Jo, jo, jo. Nevím, o čem by bylo, ale rád bych s hrdiny Gymplu a Vejšky a jejich diváky stárnul dál. Snad to nebude Pracák.

Sám jste studoval několik škol a nedávno i v zahraničí. Jaký je podle vás rozdíl mezi studiem v Čechách a v zahraničí?

Já nebyl v Americe na klasické vysoké škole. Je to škola, která nabízí především tzv. přenositelné kredity. Rozdíl bych viděl především v poměru teorie a praxe. Na New York Film Academy to byla praxe tak z 80%. U nás je to spíš 50 na 50.

V Americe jste studoval scenáristiku. Proč zrovna tento obor?

Vždycky jsem to chtěl dělat. Vlastně jsem se primárně nesoustředil na herectví, ale doufal jsem, že začnu psát. V Americe pak proto, že jsem tam měl klid na práci.

Zanedlouho po premiéře Vejšky vstoupí do kin váš režijní debut Pojedeme k moři, k němuž jste si napsal i scénář. Herectví, scenáristika, režie - co je teď vašemu srdci nejbližší?

Scenáristika. Je tam nejvíc ze mě. Jakej bude ten film, takovej jsem já…snad teda nebude úplně blbej.

Jako herec jste musel určitě mnohé od nejrůznějších režisérů odkoukat. Prozradíte nějakou inspiraci nebo podobnost vaší režijní práce s jiným starším kolegou z této branže?

Z každého si člověk může něco vzít. Pracoval jsem s opravdu velkými jmény, jako Jakubisko, Vorel, Sláma, Nvota nebo Janák. To vás samozřejmě ovlivní a trošku naučí. Zároveň se v některých začíná člověk poznávat. Nebo spíš v určitých aspektech jejich práce. 

Podobné filmy

O podivném draku na kamenné hůrce
Miroslav Donutil ve veselé pohádce o Ferdovi, který měl pod čepicí, a tak vyrazil do světa...
dnes 08.00
NAHRAT
ZDARMA
ČT1
Zbožňuju prachy!
(Friends with Money) Jennifer Aniston a její tři kámošky žijí v Los Angeles a přátelí se s...
dnes 10.55
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Slaměný vdovec
(The Seven Year Itch) Marilyn Monroe jako sladká pokušitelka starších pánů v americké kome...
dnes 12.25
NAHRAT
ZDARMA
ČT2
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Sobota 30. 5. 2020 Svátek má Ferdinand
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz