Velký Gatsby

Nejznámější román F. Scotta Fitzgeralda Velký Gatsby (1925) nebyl zprvu právě populárním čtivem, i když během jednoho roku od prvního vydání vznikla divadelní adaptace, již na Broadwayi režíroval George Cukor, a podle ní také hollywoodský film režiséra Herberta Brenona, jenž se bohužel nedochoval. O pár let později byla kniha prakticky zapomenuta a teprve po dalších, poválečných vydáních se dočkala zaslouženého uznání i čtenářské obliby. Kniha zachycuje jazzový věk bouřlivých dvacátých let, kdy nečekaná hospodářská prosperita byla často vykoupena ztrátou morálních hodnot a kdy stará aristokracie těžce snášela nastupující konkurenci z řad nejrůznějších zbohatlíků, z nichž mnozí byli zapojeni do bujícího organizovaného zločinu. Podruhé byl román zfilmován v roce 1949 (režie Elliott Nugent, titulní role Alan Ladd) a potřetí v roce 1974 (režie Jack Clayton, titulní role Robert Redford). S ještě větším časovým odstupem, až v roce 2013, vznikla zatím poslední verze, režírovaná australským tvůrcem Bazem Luhrmannem, v níž si hlavní postavu zahrál Leonardo DiCaprio. Na rozdíl od svých předchůdců měl Luhrmann k dispozici pokročilou technologii digitálních efektů, jež mu dovolila mimořádně přesvědčivě zrekonstruovat dobové reálie i tehdejší atmosféru New Yorku a jeho nejbližšího okolí. I ostatní postavy hrají známí představitelé Carey Mulliganová (Daisy), Tobey Maguire (vypravěč Nick Carraway) a Joel Edgerton (Tom Buchanan). Největší devízou snímku je však jeho promyšlená vizuální stránka, která byla mj. vyznamenána Oscary za nejlepší výpravu a kostýmy, jež vytvořila režisérova manželka Catherine Martinová.

Nápaditost spisovatele, producenta a režiséra Baze Luhrmanna přináší na plátna kin adaptaci románu F. Scotta Fitzgeralda Velký Gatsby. Filmový tvůrce ve své adaptaci ztvárnil vlastní charakteristickou vizuální a zvukovou interpretaci klasického příběhu. S použitím 3D stylů namíchá divákovi koktejl jazzového období s přísadou původního Fitzgeraldova textu a ingrediencí současnosti. Hlavní roli ztvárnil Leonardo DiCaprio.

"Velký Gatsby" sleduje Nicka Carrawaye, začínajícího neúspěšného spisovatele, od chvíle, kdy na jaře roku 1922 opouští americký středozápad a přichází do New Yorku. Pro toto období jsou příznačné uvolněné mravy, skvělý jazz, bossové ilegálního obchodu s alkoholem a prudce stoupající ceny akcií. V honbě za vlastním americkým snem se Nick ubytuje poblíž rezidence Jaye Gatsbyho, tajemného milionáře pořádajícího četné večírky. Na druhé straně zátoky bydlí jeho sestřenice Daisy a její záletný manžel šlechtického původu Tom Buchanan. Nick je tak vtažen do úchvatného světa superboháčů a jejich iluzí, lásek a falešnosti. Na pozadí Nickova poznávání světa, ve kterém žije a zůstává v něm cizincem, se odvíjí příběh beznadějné lásky, cesty za splněním snů a osudové tragédie, V nadčasovém příběhu se odráží problémy a snahy moderní doby.

O produkci

Vypravěč Nick Carraway (který v samotném románu píše příběh Velký Gatsby - „Gatsby, podle kterého je tato kniha pojmenována …”) popisuje svého souseda - záhadného a zdánlivě zkaženého, ale velmi ambiciózního a inspirativního Jaye Gatsbyho - jako člověka „se zvýšenou vnímavostí k životním příslibům, s neobyčejným nadáním pro vzbuzení naděje, tak odlišného od všech ostatních, kterého zřejmě už nikdy nepotkám.” Příběh Gatsbyho, který F. Scott Fitzgerald psal v letech 1923 až 1924 mezi Long Island v New Yorku a francouzským městečkem St. Raphael, ležícím přibližně 25 kilometrů od Cannes, si téměř jedno století nacházel čtenáře napříč národy.

Autor, producent a režisér Baz poprvé viděl film Velký Gatsby na plátně v roce 1974, ve vzdáleném australském Heron's Creek, kde jeho otec provozoval čerpací stanici a krátce také kino.

Střih do roku 2004. Chladné severní Rusko. Klapot pražců železnice. Mihotání světla za zamrzlým oknem. „Právě jsem dotočil ‚Moulin Rouge' a odjel jsem na ‚dobrodružnou výpravu'“, vzpomíná Luhrmann. „Dostal jsem bláznivý nápad jet z Pekingu transsibiřským expresem přes severní Rusko a potom do Paříže, kde jsem se sešel se svou manželkou a právě narozenou dcerkou Lilly.” A právě na Sibiři, v přeplněném kupé, se Luhrmann opět setkal s Velkým Gatsbym, tentokrát ve formě audioknihy, jedné ze dvou, které si s sebou vzal na cestu.

„Nalil jsem si trochu vína, za oknem ubíhala sibiřská krajina a já jsem začal poslouchat. Usnul jsem až ve čtyři ráno”, vzpomíná. „Druhý den jsem se nemohl dočkat, až se vrátím do své těsné kóje, naliji si druhou lahev vína a zaposlouchám se do závěrečné části příběhu. Na jeho konci jsem si uvědomil tři věci: první, že knihu Velký Gatsby vůbec neznám; druhou, že její jazyk je tak výstižný; a třetí, že už v samotné knize je ukryt obrovský filmový potenciál. Pochopitelně s tím souvisí i neodmyslitelná výzva - vyjádření niterného života Nicka Carrawaye, jeho vnitřní hlas - ale ta kniha je neuvěřitelně filmová. Pomyslel jsem si: ‚Jednou bych rád ten film natočil.'” A tak se za zvuku vlaku uhánějícího po zrezavělých kolejích zrodila první představa o filmové adaptaci knihy Velký Gatsby.

Nakonec se Luhrmann spojil s producenty Douglasem Wickem a Lucy Fisherovou, kteří se - stejně jako Luhrmann - již nějaký čas snažili zajistit filmová práva. „Dva roky jsme usilovali o získání práv. Bylo to velmi komplikované.”, říká Fisher. „Nakonec nám jednoho dne někdo zaklepal na dveře kanceláře a ukázalo se, že je to Baz Luhrmann. Řekl: ‚Já chci také natočit film Velký Gatsby.' Nadchlo nás sto, protože podle našeho mínění to byl ten nejlepší režisér pro tento úkol. Bylo to, jakoby se vám splnil sen. Najednou to bylo jako vidět a stát se součástí dvacátých let. Při práci s Bazem se přenesete na stroji času do naprosto jiného světa.”

Zajištění filmových práv bylo prvním krokem, ale Luhrmann věděl, že film závisí na hlavní postavě. Musel najít herce, který by dokázal složitost Gatsbyho srdce, usmívat se „jedním z těch vzácných úsměvů působícím dojmem věčného ujištění” a potom se ve zlomku vteřiny podívat tím „vražedným pohledem”.

Luhrmann říká: „Už nějaký čas jsem na tom potají pracoval a celou dobu jsem měl jasnou představu, kdo by měl hrát Jaye Gatsbyho. Vlastně ani nebylo moc těžké na někoho přijít! Hmmm, nevím - složitý, romantický, zlověstný, okouzlující, skvělý herec”. Jasnou volbou byl Leonardo DiCaprio, se kterým Luhrmann spolupracoval na filmu „Romeo a Julie” podle předlohy Williama Shakespeara a kterého Luhrmann považoval nejen za spolupracovníka, ale i za přítele.

„Knihu jsem četl na začátku stření školy a ten příběh mě velmi dojal.”, říká o projektu DiCaprio. „Potom jsem vzal román opět do ruky, až když mi ho dal Baz se slovy: ‚Mám k němu práva.'. Byla to velmi znepokojující představa; představovalo to závazek natočit nezapomenutelný film, který bude navždy spojován s jedním z nejskvělejších románů všech dob.”

Román popisuje New York a jeho příběh, město, které Fitzgerald nazýval svou „nádhernou fata morgánou”, město, ve kterém Fitzgerald dosáhl svého prvního úspěchu a ve kterém nalezl první inspiraci pro napsání své knihy. Pro Luhrmanna a Bazmarkův karavan byla první zastávka ve městě rozhodující. V apartmá hotelu Ace Hotel v centrálním Manhattanu a potom na rohu Canal Street a Broadway, ve 24. a 26. patře budovy číslo 401, si Bazmark založil ústředí, kde sídlili: jeho manželka, držitelka Oscara, návrhářka kostýmů a vedoucí výpravy Catherine Martin, která s Luhrmannem více než dvacet let spolupracovala na charakteristickém půvabu všech jeho filmů a na divadelních produkcích; Anton Monsted, hlavní hudební poradce a koproducent filmu; Craig Pearce, scénárista, přítel a spoluautor Luhrmannovy trilogie „Červené záclony”; a další členové jejich kreativního produkčního týmu.

<>Obrázek nenalezen<> New York, „v noci člověk pociťuje jeho jadrnost a dobrodružnost … neustálé mihotání mužů a žen a strojů”, to byl zdroj inspirace. Celý tým čerpal z tohoto místa a jeho historie energii, stejně jako hlavní postava románu F. Scotta Fitzgeralda.

„Během svého pobytu v New Yorku jsme přečetli spoustu informací o této době - zejména o finančním systému, trhu s obligacemi a burze.”, říká Pearce. „Ocitli jsme se uprostřed celosvětové finanční krize, nebo právě na jejím konci.”

„Domnívám se, že román Velký Gatsby má v současnosti co říct více než kdy jindy.” Dodává Wick. „V době pozlátkem přikrášlené, ale nespolehlivé ekonomie a převažujícího pocitu, že nevíme, kam směřujeme, Gatsby mohl být napsán právě včera. Ale nebyl. Kniha vás přenese do jiné doby a na jiné místo, do ztraceného světa ohromující přitažlivosti, extravagantních nadějí a hroutících se snů. Věděli jsme, že právě Baz, více než kdokoli jiný, dokáže tento svět divákům zprostředkovat.”

„Myslím, že Fitzgerald vycítil hlubokou trhlinu v předivu morálky dvacátých let, že věci nemohou navěky pokračovat tak, jak jsou, že stávající stav nemůže vydržet.”, říká Luhrmann, „A tato myšlenka je případná i pro celosvětový finanční krach v roce 2008. Bylo to podobné. Když o tom teď přemýšlím, právě tohle mě přimělo natočit Gatsbyho právě teď a tímto způsobem. Do New Yorku jsme přijeli, protože právě tady jsme se museli poučit a pochopit paralely místa, kultury a způsobu myšlení - jazzového období a současnosti.”

„Baz je úžasný literární režisér. Pokud se rozhodne natočit film podle knižní předlohy, tak proto, že chce sdělit to, co je podle jeho přesvědčení ústředním motivem příběhu.”, vysvětluje Martin. „Vždy začínáme popisy z knihy a potom se snažíme jako detektivové objevit a odkrýt určité věci.”

„Na začátku práce na všech projektech vždy začínám sbíráním.”, popisuje Luhrmann svůj postup. „Ve smyslu vizuálního sdělení začínám shromažďovat fotografie a vytvářím z nich koláže doprovázené vlastními naškrábanými poznámkami, Takto začínám s Catherine Martin: příšerný škrabopis, který nikdo nepřečte, a ona je strašně milá. Říká: ‚Ne, jsou plné emocí!' Myslí tím, že jenom já vím, co ty škrábanice znamenají.”

„Máme štěstí, protože fotografie a filmování byly ve dvacátých letech hodně rozšířené“, dodává Martin. „Toto období tak bylo zachyceno nejen v ilustracích a kresbách - kreslené vtipy z té doby - ale existují i rozsáhlé fotoarchivy. Je to úchvatné, protože člověk vidí zrod naší současné kultury.”

Vedle shromažďování a porovnávání propriet z této doby Luhrmann a jeho tým úzkostlivě pečlivě studoval text Gatsbyho i dalších Fitzgeraldových děl, zejména první autorovu pracovní verzi Velkého Gatsbyho nazvanou Trimalchio (hold slavnému hostiteli večírků, postavě z římského románu Satyricon), a konzultoval vše s jeho vydavatelem, Fitzgeraldovým žákem Jamesem L. Westem III., profesorem z Pennsylvania State University.

Tým také podnikl různé výlety do terénu, při kterých navštívil impozantní honosná sídla od Long Islandu, přes High Line v Astorii, až po zelené louky v Louisville, kde Daisy vyrostla a poprvé se setkala s Gatsbym. Luhrmann rovněž navštívil Dona Skemera, kurátora rukopisů v univerzitní knihovně na Princetonu, kde Fitzgerald studoval a kde jsou uchovávány písemnosti F. Scotta Fitzgeralda i další související sbírky.

„Baz vždy dotváří tyto světy podle své fantazie, ale toto přizpůsobení je neuvěřitelně vlastní této knize.”, říká DiCaprio. „V samotném vyprávění příběhu se nedošlo k žádným velkým úpravám. Integrita příběhu a Fitzgeraldových slov zůstala nedotčena.”

„Částečně to lze přičíst objevení a vývoji jazyka ‚Fitzlish'.”, vysvětluje Pearce. „Fitzlish je jazyk, který se zrodil z naší úcty a touhy začlenit do filmu co nejvíc z Fitzgeraldovy prózy, napsat průvodní slovo nebo dialog, který zapadá do stylu Fitzgeraldovy prózy a zachová její sílu a krásu, ale který také dokáže oslovit současné diváky. Přečtení knihy od začátku až do konce trvá sedm hodin, takže z čistě technického hlediska, protože se jedná o film, jsme museli děj zhustit, uchopit vnitřní myšlenky a přetvořit je do vnějšího projevu filmu. V určitém okamžiku jsme si vytvořili jazyková pravidla, která nám pomohla dosáhnout požadovaného záměru a právě na základě těchto pravidel vznikl jazyk ‚Fitzlish'.”

Luhrmann chtěl zůstat věrný knižní předloze a epoše a zároveň chtěl dosáhnout toho, aby byl příběh srozumitelný pro novou generaci, chtěl vytvořit kulturní provázanost. Nedílnou součástí této provázanosti se stala soudobá hudba, která vznikla díky spolupráci s průkopnickým umělcem a výkonným producentem filmu Shawnem „JAY Z” Carterem.

„Chtěli jsme divákům zprostředkovat, jaké by bylo žít v té neuvěřitelně moderní době, kdy se rodil svět a všichni byli tak mladí, krásní, opilí, blázniví a bohatí a vedli tento způsob života.”, říká Pearce. „Chtěli jsme divákům nabídnout co nejvěrnější prožitek z návštěvy nejúžasnějšího nočního klubu na světě a z jízdy nejrychlejším autem, v jakém kdy jeli. Na začátku jsme se museli rozhodnout, jakou hudbu zvolíme a jak pomocí hudby příběh zprostředkujeme.”

Byla to stránka z vlastních Fitzgeraldových poznámek ke knize. On sám použil ve svých dílech 70 oblíbených písní, včetně top hitu z roku 1922 „Three O'Clock in the Morning” v románu Gatsby.

„Myslím, že důvod, proč se něco stane klasikou, je přetrvání díla v čase a jeho geografické rozšíření.”, říká Luhrmann. „Myslím tím, že dílo má vypovídací hodnotu v kterékoliv zemi a době. Obvykle je tomu tak proto, že takové příběhy jsou lidské příběhy s univerzální platností a my ty lidi známe. A přesně to platí o Gatsbym. Je to příběh každého z nás vyprávěný úplně od začátku.”

„Ten film mě nadchl.”, říká Tobey Maguire, který hraje Nicka Carrawaye. „Určitě je to krásná podívaná, ale hlavně je založený na příbězích postav.” Luhrmann vzpomíná na jeden z nejzajímavějších zážitků, kdy se s Pearcem právě ubytovali v apartmá hotelu Ace Hotel, kde většina okolních budov byla postavena za Fitzgeraldova života. „Z arkýřového okna byl výhled na New York a Leonardo si sednul do okna, někde dole někdo hrál na trubku, nebo něco … bylo to tak fitzgeraldovské.”, vzpomíná Luhrmann. „Leonardo právě začal číst, Tobey také začal číst a ve chvíli, kdy začalo zapadat slunce, Tobey právě četl Nickův poslední řádek: ‚A tak usilovně plujeme dál, unášeni stále zpět do minulosti.'. Vzpomínám si, jak Leonardo zatleskal a zatleskal jsem i já. A potom jsme se vydali na tuto cestu, do Fitzgeraldova světa, jeho příběhu a jeho času a města, ale i do našeho vlastního.”

Jediné, co na začátku o Gatsbym víme, jsou „bizarní obvinění, která okořeňují debaty v sálech jeho příbytku” - je to báječný, ale záhadný pořadatel večírků, který sem přišel „zčista jasna a koupil si palác na Long Island”, který každý víkend otevírá každému a všem vysoké vstupní dveře do tohoto paláce, ale se kterým se vlastně nikdo nesetkal. Tedy dokud na jeden ze svých okázalých večírků nepozval svého nového souseda a vypravěče tohoto příběhu Nicka Carrawaye. Tak začíná řetězec událostí, v jejichž průběhu Gatsby odhalí svou romantickou posedlost, Nickovu sestřenici - „zlaté děvče ” - Daisy Buchananovou, která ho nakonec zničí.

„Nakonec se ukáže, že Gatsby vyrůstal v chudobě. Když byl mladší, měl Gatsby velkou vizi svého života. A potom se jednoho dne zamiloval do Daisy.”, říká Luhrmann. „Poznal i jiné ženy, tak si myslel, že si od ní vezme, co bude moct a pak odejde do války a že o nic nepůjde. Ale ona byla výjimečná dívka a on se zamiloval. Odešel do války a ona slíbila, že počká, než se vrátí. Ale potom se náhle objevil bohatý a mocný Tom Buchanan a odvedl mu ji. Gatsby ztratil své děvče a zcela na mizině se vrátil zpět do války. A tak začala jeho snaha o vymazání minulosti a její zopakování, tentokrát v souladu se svou velkou vizí, které se nikdy nevzdal.”

Gatsby doufal, že získá Daisy zpět tím, že „se stane někým”. Celá jeho existence - okázalý palác, extravagantní večírky, knihovna plná nikdy nepřečtených knih, stovky nikdy nenošených hedvábných košil, okázalá rychlá auta - je soustředěna na hromadění věcí, na kterých mu vlastně nezáleží, ale které, jak doufá, mu pomohou dobýt zpět Daisyno srdce.

<>Obrázek nenalezen<> „Hrát postavu Gatsbyho je neuvěřitelné.”, říká DiCaprio. „Myslím, že je ztělesněním amerického snu, představou toho, kým se můžete stát. A on to všechno dělá pro lásku ženy. Ale i tady je ponechán volný prostor k interpretaci: Je Daisy pouhým výrazem jeho snů? Nebo je do té ženy skutečně zamilovaný? Myslím, že je beznadějný romantik, ale zároveň neuvěřitelně prázdný člověk, který hledá něco, čím by vyplnil prázdnotu ve svém životě.”

„Gatsby je ztělesněním romantického ideálu“, poznamenává Pearce. „Nemyslím tím, že ten člověk je jenom milý, protože ve skutečnosti má Gatsby i své temné stránky. Chci tím říct, že ztělesňuje čistotu své vize, to, co je ochoten udělat pro lásku.”

DiCaprio se ve svém pojetí snažil Gatsbymu dodat novou hloubku a strhující potemnělost a dostat se tak co nejblíže románové postavě. „Když James West poprvé viděl záběry s Leonardem v roli Gatsbyho, řekl: ‚Tak, tohle je Gatsby, Gatsbyho temná posedlost, jeho absolutismus.'”, říká Luhrmann a dodává: „To je ten Gatsby, který nikomu nedovolí přepsat scénář, který pro svůj život napsal.'”

Přestože je Gatsby tragická postava, jeho „neúplatný sen” a jeho odhodlanost svůj sen naplnit jsou inspirující, v Nickových očích „mají větší cenu než celá ta zatracená banda dohromady”. „Nick si uvědomuje, že Gatsby - přes všechny svoje chyby - je ‚skvělý', protože Jay Gatsby má dar jedinečné naděje, i když je naprosto nedosažitelná nebo předem ztracená, jeho motivace je ryzí a opravdová.”, říká Pearce.

„Postavy jako Gatsby jsou svou podstatou úzce spjaty s tragédií.”, podotýká Luhrmann. „To, čeho se snaží dosáhnout, je nedosažitelné. A oni se nezmění. Víme, že Fitzgerald byl nadšeným obdivovatelem románu Josepha Conrada Heart of Darkness, ve kterém byla uplatněna orfeovská stavba, kdy se nevinný vydává na cestu do podsvětí a setkává se tam s věhlasnou postavou; věhlasná postava se v Gatsbyho případě nepromění, žije a umírá se slovy ‚Daisy' na svých rtech. Ale příběh nás, pouhé smrtelníky, inspiruje k tomu, abychom se stali lepšími, abychom se sami změnili a usilovali o smysluplný život. A to právě Nick dělá. Nick se na začátku příběhu obrací zády ke svým uměleckým ambicím a soustředí se na vydělávání peněz na Wall Street, ale nakonec si uvědomí, když se konečně napíše příběh Gatsbyho, že i on, stejně jako Gatsby, musí usilovat o smysluplný a účelný život.”

A co dává Nick Gatsbymu?
„Domnívám se, že Nick je na celém světě jediný opravdový Gatsbyho přítel.”, říká DiCaprio. „A to je pro Gatsbyho šokující zjištění, nemá žádné skutečné přátele. Nick je jediný, koho zajímá jako člověk a ne ten superboháč nazývaný ‚Gatsby'”.

Roli Nicka Carrawaye si zahrál jeden z DiCapriových nejbližších přátel Tobey Maguire, který vzpomíná: „Leo mi zavolal a řekl: ‚Zrovna jsem mluvil s Bazem, chce natočit Velkého Gatsbyho. Chce mě obsadit do role Gatsbyho a tebe chce pro roli Nicka. Zrovna je ve městě. Co děláš dnes večer?' A tak jsme se my tři sešli a pár hodin jsme se spolu poflakovali venku, potom jsem si vzal knihu Velký Gatsby a poprvé jsem si ji přečetl.”

Příběh vypráví Nick Carraway. Stejně jako Fitzgerald i Nick přišel do New Yorku ze St. Paul v Minnesotě, aby tam zbohatl (Fitzgerald to zkusil v reklamě, Nick v kvetoucím obchodě s obligacemi). Jak sám Nick přiznává, vzdává se svého snu stát se spisovatelem. Pronajímá si malý bungalov na Long Islandu ve West Egg, zbohatlické části města, a nevědomky se tak ubytuje vedle tajemného pana Gatsbyho. Náhodou je Nick také bratrancem Daisy Buchananové, ke které Gatsby cítí náklonnost. Je vtažen do Gatsbyho světa, nejdříve na „malý večírek” a potom prokáže Gatsbymu službu tím, že pozve Daisy na čaj a Gatsby se náhodou zastaví.

„Nick představuje všechny lidi, kteří se vydávají hledat svou cestu. Je vnímavý, umělecky založený, pozorovatel”, říká o své postavě Maguire. „Nick uvízl mezi dvěma světy, své loajalitě k Daisy, Gatsbymu i jejich divokému ideálu vzájemné lásky a na druhé straně trochu tradičnějším poutem k Tomovi jako manželovi Daisy, i když to není ten nejlepší člověk na světě a ani se mu nedá věřit.”, vysvětluje Joel Edgerton, který hraje Toma Buchanana.

„Nick přichází do tohoto světa jako je ryzí člověk, ale vlivem prostředí a událostí se mění.”, vysvětluje Pearce. Nakonec došlo k tragédii a Nickova blízkost a účast na té tragédii - pro Gatsbyho, Buchananovi, New York City, strany, nelegální nálevny, „záplavy šampaňského” - to vše mělo za následek jeho zhroucení. „Je znechucený chováním všech lidí.”, říká Maguire. „Tato postava je na začátku knihy popsána jako člověk, který si vyhrazuje právo vše posuzovat. V podstatě i přesto chce věřit, že lidé jsou v jádru dobří, takže mu zlomí srdce, když zjistí, že nejsou. Myslím, že jeho vlastní vina a přílišná shovívavost k těmto lidem zhoršuje jeho pocit znechucení.”

„Nevím, zda lze Nicka považovat za morální autoritu, ale určitě ho lze považovat za našeho průvodce morálkou.”, říká Luhrmann. „Provádí nás krajinou morálky příběhu a na jeho konci je připraven uvědomit si kým je a co chce.”

„V rané fázi skutečného Nicka ještě objevoval a jsem přesvědčen, že objevil něco neuvěřitelného.”, říká Luhrmann. „Nick se hodně podobá Fitzgeraldovi, oba byli v jistém slova smyslu outsideři, podivíni, upřímní poctivci, kteří se ocitli mimo svou domovinu na středozápadě a museli se poprat se životem na východě. A Tobeymu se to podařilo velmi přesvědčivě vyjádřit, nejdříve tak trochu komickými výstupy, ale potom, když se Nick zhroutí a je psychicky zcela vyčerpaný, tak Tobeyho výborně zahraje psychologickou postavu, až se na konci filmu opět setkáme se stejným Nickem jako na začátku - zcela zničenou lidskou bytostí, která už není ani trochu komická. Tento vývoj si odvážně zvolil Tobey sám - Nick se v jeho podání mění z komického outsidera, přes pozorovatele a zlomeného člověka až v někoho úplně jiného na konci filmu.”

„Tobey ztvárnil Nicka naprosto dokonale.” Dodává DiCaprio. „Užívá si života se všemi těmi lidmi, ale je jiný, ve skutečnosti je outsider. Nikdy mezi ně skutečně nezapadl.”

Dlouho jsme srovnávali Nicka a Fitzgeralda. Je známo, že sám Fitzgerald se vyznal: „Někdy nevím, zda jsem skutečný nebo jen postavou z jednoho ze svých románů.” Fitzgerald a Nick se narodili ve stejném roce, 1896, ve stejném městě, St. Paul v Minnesotě, mají podobnou povahu a sdílejí vášeň pro psaní - je to právě Nick Carraway, kdo ve skutečnosti v románu F. Scott Fitzgeralda píše o Gatsbym.

„Nedělali jsme žádné okolky s tím, jestli Nick Carraway je vlastně F. Scott Fitzgerald, ani jestli to, co se v románu Gatsby přihodilo, se stalo Fitzgeraldovi.”, sděluje Luhrmann.

Ve své sbírce autobiografických esejí The Crack Up Fitzgerald přiznává: „Na těchto stránkách vyprávím příběh velmi optimistického mladíka, který zažívá zhroucení všech hodnot v takové míře, že si uvědomí jeho plný rozsah až dlouho potom, kdy k němu došlo.”. Na stránkách románu Gatsby Nick Carraway zažije podobné zhroucení, po kterém se vrací zpět do St. Paul, aby napsal svou knihu.

Luhrmann poznamenává: „V knize je jasné, že Nick píše knihu. ‚Při čtení toho, co jsem dosud napsal …', píše Nick. Píše knihu o člověku jménem Gatsby, ale není zde náznak ničeho, podle čeho by se dalo soudit, proč, kde nebo pro koho ji píše. Craig a já jsme se s tím potýkali. Nechtěli jsme, aby Nickův hlas byl jenom neosobní mluvený komentář. Chtěli jsme vidět, jak se Nick potýká se svými myšlenkami a pocity. Potřebovali jsme nějak skloubit editora a/nebo duchovního, někoho, komu by se Nick mohl svěřit s prožitou tragédií a potom začít psát. A tak nás napadla postava Doktora. Měli jsme štěstí, že se nám nakonec podařilo získat pro spolupráci doktora Menningera, z jehož rodiny pocházeli první zastánci technik progresivní psychoanalýzy ve Státech ve dvacátých letech minulého století. Ohromilo nás, když nám doktor Menninger vysvětlil, že nejlepší by bylo přesvědčit pacienta, aby se vyrovnal se svými prožitky určitou formou sebevyjádření, například psaním. A potom jsme se dozvěděli šokující zprávu. Zjistili jsme, že Fitzgerald ve svých poznámkách ke svému poslednímu nedokončenému románu Poslední magnát plánoval, že jeho vypravěč bude psát knihu v sanatoriu, aby byl Doktor ‚nástrojem'. A tak vzniklo Nickovo vyprávění.”

„Už na začátku nahrál Baz Tobeyho hlas na pásek a my jsme poslouchali jeho vyprávění. Okamžitě to do příběhu vneslo lidský rozměr.”, říká Lucy Fisherová. „Zbavil nás všech obav typu ‚Působí to staromódně?' nebo ‚Je to moc strojené?'”

<>Obrázek nenalezen<> Daisy je přízračný objekt Gatsbyho posedlosti, neskutečně krásná a úchvatná, hlavně její hlas „jehož stoupání a klesání uši vnímají, jako by každý pronesený projev bylo aranžmá tónů, které už nikdy nikdo nezahraje.”. Daisy je pro Gatsbyho „zeleným světlem”, „zakletým objektem” vábícím přes zátoku, ale vždy nedosažitelná, „královská dcera v bílém paláci vysoko na kopci, zlatá dívka …”

Maguire poznamenává, „Jakmile jsem zaslechl slova vycházející z Careyiných úst, okamžitě upoutala mou pozornost, přesně tak, jak má Daisy zaujmout vás. Byl jsem jí naprosto unesen.”

Carey Mulliganová, která ve filmu ztvárnila Daisy, říká: „Na Daisy je hlavní její rozpolcenost. Chce být chráněna, být v bezpečí a žít určitým způsobem. Ale zároveň chce prožít epický milostný poměr. Podléhá všemu silnému a líbivému. Nestojí nohama pevně na zemi a do jisté míry je povrchní.”

Když jsme se s Daisy poprvé setkali, prožívala právě melancholické období svého života - kdysi obdivovaná jižanská krasavice, „nejoblíbenější děvče u všech důstojníků z Camp Taylor”. Stále velmi okouzlující a krásná žena trápící se tím, že její manžel je nestydatý záletník a „hýřil“. Proto když ji Nick znovu představí Gatsbymu, ztracené lásce z doby před pěti lety, ocitne se v pokušení vrátit staré časy.

Luhrmann nelitoval času, aby pro tuto roli našel vhodnou herečku. „Myslím, že nijak nepřeháním, když řeknu, že všechny herečky, které si jen dovedete představit, o tuto roli velmi stály; je to jedna ze skvělých kultovních rolí. Naše situace nám připadala tak trochu jako při natáčení filmu ‚Jih proti Severu', kdy jsme zvažovali všechny možnosti, spíše než konkurzy jsme dělali malé zkoušky.”

„Při hledání představitelky Daisy jsme utvořili velkou, širokou síť, přesně jako se to kdysi dělalo v Hollywoodu.”, souhlasí Fisherová. „Leonardo se zúčastnil hledání po mém boku“, říká Luhrmann, který ho požádal o názor hned poté, co Mulliganová přečetla roli. „Leo řekl geniální věc: ‚Víš, přemýšlel jsem o tom … Gatsbymu se do náruče vrhala spousta velmi krásných žen. Carey je velmi krásná, ale také velmi výjimečná. Daisy musí být tak trochu vzácný a jedinečný typ, někdo, kdo v Gatsbym vzbuzuje potřebu ochraňovat. Něco, co nikdy předtím nepoznal.'. Podívali jsme se na sebe a řekli: ‚To je ona.'”.

„Věděli jsme, že jsme našli naši Daisy Buchananovou.“, vzpomíná na tu chvíli DiCaprio. „Daisy je ve filmu neuvěřitelně důležitou postavou. Musí v sobě spojovat onu nádhernou nevinnost, spatřovanou Jayovýma očima, ale také v sobě musí mít rozmarnou bezstarostnost. Vyžaduje to, aby herečka byla nejen inteligentní, ale zároveň někdo, kdo dokáže zahrát obě tato polohy současně.”

Ukázalo se, že DiCaprio udělal stejný dojem na Mulliganovou. „Vzpomínám si na svůj první konkurz.”, řekla. „Hráli jsme scénu z konce filmu a Leonardo hrál Gatsbyho a hrál i Toma Buchanana a Nicka Carrawaye. Seděl na židli a hrál svou roli, pak si rychle přesedl na jinou židli a hrál Toma a potom se postavil a stal se z něj Nick. Naučil se ty všechny různé role. Byl neuvěřitelný.”

Mulliganová ztvárňuje Daisy v celé její složitosti, nejen jako bezduchou hlavní postavu. „Ve chvíli, kdy Daisy něco řekne, myslí to vážně, ale za pět minut to možná už vážně vůbec nebere.”, poznamenává Mulliganová. „Téměř žije na plátně svůj vlastní život, hledá se, a proto působí tak křehce, což zřejmě bylo pro ženy v její situaci typické a hrát tuto roli bylo zajímavé.”

Tom Buchanan je Daisyin manžel a tudíž i Gatsbyho sok. „Tom je zkažený člověk, je to tyran, velice destruktivní, také velmi bohatý a privilegovaný.”, komentuje svou postavu Joel Edgerton. „Mým úkolem je takto ho ztvárnit, ale také zachytit Toma jako skutečného člověka a nesoudit ho.“

„Po přečtení spousty informací o Fitzgeraldovi vím, že svým způsobem lidi jako je Tom nenáviděl; tenhle člověk ztělesňuje super-zámožné postavy té doby a oženil se se ženou, která měla šanci na lásku s někým, kdo takové peníze neměl. Místo něj se rozhodla pro Toma.”, podivuje se Edgerton. „Fascinuje mě to. Chápu, že byla zamilovaná, ale kultura peněz v sobě skrývá něco hlubšího.”

I přesto, že Daisy je nešťastná, Mulligan zdůrazňuje, že pokud jde o vztah s Tomem, jde o víc než to je vidět pouhým zrakem. „Vztah mezi Daisy a Tomem je dost dynamický. Když vejdou do místnosti, vědí, že jsou v ní díky svému bohatství a postavení nejmocnější ze všech. Existuje důvod, proč jsou spolu i důvod pro to, že v jednom okamžiku byli do sebe skutečně zamilováni. A bylo zábavné si s tímto podtextem pohrát. Domnívám se, že je velmi snadné udělat z nich jenom nešťastný pár, ale takovým párem oni nezbytně být nemusí.”

Luhrmann zjistil, že obsadit roli Toma je dost těžké. Řekl: „Upřímně, různí herci si chtěli tu roli zahrát, ale najít přesně toho pravého byl tvrdý oříšek. Joel je mladý talentovaný Australan, který se dostavil na konkurz na roli Toma Buchanana, ale nemohu tvrdit, že bych o něm v té době uvažoval, ‚No, bude to rozhodnutí okamžiku.' Ale od chvíle, kdy Joel vešel, až do okamžiku, kdy odešel, to byl Tom Buchanan.”

Edgerton se do své postavy tak vžil, že používal americký akcent vyšších vrstev i na place, dlouho po vypnutí kamer, „Úplně jsem zapomněl, jak mluví Joel Edgerton - člověk s australským přízvukem, který tak dobře znám. Jsem přesvědčen, že by bylo velmi těžké najít někoho, kdo by v Joelově podání neviděl neomaleného a nenáviděného Toma Buchanana ze stránek románu Velký Gatsby od F. Scotta Fitzgeralda. Ale on má svůj vlastní svět morálky a řídí se jeho pravidly. Jak říká Nick: ‚Nemohl bych mu odpustit ani ho mít rád, ale přesvědčil jsem se, že to, co dělal, bylo podle jeho vnitřního přesvědčení oprávněné.' Je to zároveň složité i zábavné.” „Fitzgerald řekl, že Tom Buchanan je jednou z nejlepších postav, kterou kdy vytvořil.”, doplňuje Doug Wick. „Joel má v sobě všechno. Je pobožný, energický a ztvárňuje ho v celém rozsahu vlastností. Ztvárnil ho dokonale.”

Pravidelnou návštěvnici domu Buchananových a prostopášnici na Gatsbyho večírcích, prominentní profesionální golfistku Jordan Bakerovou hraje Elizabeth Debicki, pro kterou je to první velká role ve filmu. Nick považuje Jordan za velmi elegantní, krásnou a nahánějící nesmírný strach.

„Působí tak trochu děsivě“, připouští Mulliganová, „ale pod touto slupkou se skrývá srdečnost, kterou si vyhrazuje pro velmi malý okruh lidí a jak víte, tak i pro Daisy.”

Fisher nazývá Debickiovou, která obstála vedle hollywoodských veličin, „Objev!” „Neznali jsme její práci, nevěděli jsme, kdo to je.”, vysvětluje Wick. „Baz řekl, že našel Jordan a že má velmi atletickou vysokou postavu. Zeptali jsme se: ‚Jaké filmy už natočila?' a nebylo jich moc. Ale šli jsme na zkoušku, které se zúčastnila, a i když byla relativně nezkušená, prokázala důvtip, nadání pro komičnost a měla působivé vystupování. Obdivovali jsme, že i když byla obklopena tak výjimečnými herci, chovala se přirozeně.”

„Doufám, že Jordan vyzní jako moderní žena“, hodnotí Debickiová svůj herecký výkon. „Fitzgerald napsal tuto postavu velmi konkrétně: je to nový druh ženy, která se objevila doslova z ničeho nic. Jednoho dne se všichni procházejí oděni v korzetech; a druhý den jedna odvážná žena popadla nůžky a ustřihla si vlasy. Není vdaná a zdá se, že se vdávat ani nehodlá; má kuráž a odvahu; a také dokáže zaujmout stanovisko - není to ten přitakávací typ, který potěší každého.”

V ostrém kontrastu k ženám z bohatých rodin v East Egg je Myrtle Wilson, tajná milenka Toma Buchanana, která žije na druhé straně kolejí. Australská herečka Isla Fisher hraje postavu jako démonicky svůdná žena plná tragické vitality.

„Miluji Myrtle. Usiluje o nezávislost a svým milostným poměrem a způsobem života se zoufale snaží vymanit ze stereotypu.”, říká o své postavě Fisherová. „Je také smyslná. Je naprosto zamilovaná: její srdce bije pro Toma Buchanana a chce se dostat pryč z Valley of Ashes. Naprosto pochopitelně vidí v Tomovi lístek ke svobodě. Je to prostě skvělá a složitá povaha, kterou nakonec čeká velmi dramatický osud.”

„Isla je jedním ze skutečných překvapení filmu.”, říká Fisherová. „V knize je vylíčena jako žena při těle, ale Isla je svůdná, takže diváci pochopí, proč Toma přitahuje.”

„Myslím, že vztah mezi Tomem and Myrtle je pro příběh důležitý.”, říká Edgerton. „Tom je nejmocnější a nejbohatší člověk v historii a dokonce ani on nemůže mít to, co opravdu chce.”

Myrtlina podváděného, smůlou pronásledovaného manžela George Wilsona hraje australský herec Jason Clarke. Zchudlý automechanik je lapen do sítě klamu a falše kolem Buchananových, Gatsbyho i vlastní manželky a nakonec je to on, kdo příběh dovede k velmi tragickému konci.

„George Wilson je majitelem Wilsonovi autosprávkárny ve Valley of Ashes. Provozuje zde čerpací stanici, opravuje auta a také prodává ojetiny.”, říká Clarke. „Je ženatý s Myrtle a v podstatě je to velmi hodný muž, který jenom nemůže své ženě dopřát takový život, jaký by chtěla - a to ho trápí.”

Obsazení filmu „Velký Gatsby” uzavírá Jack Thompson v roli Carrawayova důvěrného přítele doktora Waltera Perkinse a legendární indický herec Amitabh Bachchan v roli Meyera Wolfshiema, Gatsbyho partnera v jeho podezřelých obchodech.

„Tento příběh mi ukazuje všechno, co na americkém snu čisté a krásné i jeho Achillovu patu, všechno, co je problematické.”, poznamenává Wick. „Obsazení, které dal Baz dohromady, věrně oživilo postavy, které jsem si představoval během opakovaného čtení románu. Podařilo se dosáhnout toho, že obyvatelé Fitzgeraldova světa působí na plátně realističtěji, než jsem si kdy dokázal představit.”