fb  Sdílet
   Informace    Recenze    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Ukázka    Fotky    Podobné filmy    

72% 235 hlasů
film / drama, Česká republika/Francie/Německo, , 117 min., od 12 let
Kinopremiéra v ČR 20.3.2008 v SK 18.9.2008, DVD od 22.9.2008 Bontonfilm

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2008, Český Lev, Scénář (B. Sláma), Herečka v hlavní roli (Z. Bydžovská)

Ukázka
01:30



Každý někoho potřebuje.
Osudy tří hlavních hrdinů - Učitele, Marie a Chlapce - jejichž náhodné setkání rozpoutá velký příběh lásky, přátelství a odpuštění. Každá z postav si s sebou nese tajemství, každá touží po lidské blízkosti.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Náhodou jsem na tenhle film natrefila na ČT2 - mrkla jsme na něj po druhé :-) Liška mi ve své roli až tolik nevadí (jinak už je značně okoukané zboží), atmosféra hodně autentická (hlavně porody telátek) a Bydžovská má sousty prostoru ukázat svou jemnou nakřáplou hereckou genialitu ;-) Téma otřelé, ale když se na to sehnaly peníze, tak proč ne..
Všechny komentáře k filmu 42+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Recenze

Venkovský učitel je takový svérázný gay film a třebaže se tvůrci tomuto zařazení vzpírají, je hned několik ukazatelů, že tomu tak je a že se jedná o příběh o lidském odpuštění, porozumění a hledání štěstí až ve druhém plánu. V tom prvním „hrdina“ přijíždí na vesnici, aby se takzvaně našel, ale spíše než cokoliv jiného si potřebuje na sebe zvyknout. Projít procesem sebepřijetí v sobě zahrnuje taky seznámení rodiny s touto situací. V tomto případě se jedná o jednu z nejpovedenějších a nejpůsobivějších scén. Přijde mi, že je to ta jedna z mála nepředstíraných a nosných, která určuje náladu celého filmu, respektive která by mohla takovou funkci plnit, kdyby ji nepodrývala řada jiných.  Hlavně Miroslav Krobot je výborný, jenom svojí epizodní přítomností ji zvedá hodně vysoko. Vůbec si raději nepředstavuji, kdyby mu byl dán větší prostor, který by mohl zaplnit svým charizmatem a osobností. Splňoval by pak ještě tento snímek tu čím dál víc nepopulární škatulku „český film?“ (Ten, který... Celá recenze
4236, 6 z 10

Popis filmu Venkovský učitel

Učitel opouští gymnázium a rodiče v hlavním městě a přichází učit na venkovskou školu, aby tak zapomněl na nevydařené milostné vztahy a našel znovu sám sebe. Postupně získává důvěru místních lidí. Jednou z nich je svérázná statkářka Marie a Chlapec, její sedmnáctiletý syn. Marie žije po rozpadu svého manželství smířena s osamělým životem, a proto ji samotnou překvapí, když se zamiluje do Učitele. Na návštěvu za Učitelem přijíždí Přítel, který však záhy zdánlivě poklidné místo opouští a zanechává za sebou spáleniště rozvrácených vztahů. Beruška, která do té doby chodila s Chlapcem, ho bez rozloučení opouští. Učitel, který cítí vinu, se snaží svým přátelstvím pomoci Chlapci vrátit ztracené sebevědomí. O to větší zklamání však prožijí Chlapec a Marie, když Učitel neodolá zoufalé touze dotknout se Chlapcova těla. Dokážou v sobě hrdinové tohoto příběhu najít sílu k odpuštění, potkají nakonec lásku nebo přátelství?


O filmu

obrazek
O scénáři

Režiséra Bohdana Slámu inspirovali k napsání scénáře samotní herci - Pavel Liška a Zuzana Bydžovská. „Pro mě byla obrovská výhoda, že jsme se s Pavlem Liškou poznali na filmu Divoké včely, kde hrál parodii na vesnického frajera číslo 1. Uvědomil jsem si, že má daleko větší herecké možnosti. Potom jsem pro Pavla napsal roli Toníka ve Štěstí,“ říká Bohdan Sláma. Zároveň Pavel Liška sám přišel s nápadem zahrát si homosexuála. „Ta postava umožnila prohloubit, v čem jsme započali. Zároveň jsme se chtěli více dotknout něžností, životního prožitku a Pavel dostal příležitost si to zahrát,“ upřesňuje Sláma. S herečkou Zuzanou Bydžovskou se Sláma pracovně setkal už před lety při natáčení svého absolventského filmu Akáty bílé. „Moc jsem toužil pracovat se Zuzanou Bydžovskou, roli Marie jsem napsal pro ni,“ doplňuje Sláma.

O hereckém obsazení

„Na herce myslím už při psaní scénáře, umožňuje mi to představit si, jak by tu postavu zahráli,“ říká Sláma. Například Marek Daniel, který ve filmu hraje postavu Přítele, a učitelova matka - herečka Zuzana Kronerová - hrají taky v Divokých včelách a Štěstí. „Jsou to fantastičtí herci a hodnotní lídé, kteří dokážou dát postavám i na malé ploše hloubku, a splní tím funkci dramatické postavy,“ míní Sláma. Další jeho oblíbení herci jsou Cyril Drozda s Marií Hudlíkovou z brněnského HaDivadla, jež také známe z předchozích Slámových filmů. Podobně jako bylo zásadní najít děti pro předchozí film Štěstí, pro vznik Venkovského učitele bylo klíčové najít představitele pro role Chlapce. Bylo nutné najít nějakého kluka, který dokáže tu postavu zahrát velmi autenticky. Nakonec si ve Venkovském učiteli zahrál „neherec“ Ladislav Šedivý. „Pro film pojem neherec neexistuje, protože každá postava může být prezentovaná jak profesionálním hercem, tak nehercem,“ doplňuje Sláma. Ve filmu Venkovský učitel vystupují také místní lidi, kteří patří k prostředí, ve kterém film vznikal. „Například nápadníka Marie - postavu Jožina - hraje „Roura“ a já musím říct, že to zahrál na vysoké profesionální úrovni. Jihočeši mají komediantství v krvi,“ komentuje Sláma. Tereza Voříšková - mladá herečka ztvárňující postavu Berušky - byla vybrána v průběhu castingu, zatímco Miroslava Krobota oslovil Bohdan Sláma přímo. S hledáním hereckých představitelů, a to zejména neherců, pomáhal Slámovi druhý režisér Karel Bezděk, který spolupracuje s Bohdanem Slámou už od Divokých včel. „Carlos už naprosto přesně dokáže odhadnout, kdo by se mi typově do filmu líbil, Láďu Šedivého našel právě on,“ upřesňuje Sláma.

obrazek
O krajině

Ve filmech Bohdana Slámy hraje vždy podstatnou roli krajina, do které je příběh zasazen. Děj Divokých včel se odehrával v kraji bývalých Sudet na severu Moravy, hrdinové filmu Štěstí žili v Mostě, a ve filmu je zachycená průmyslem zplundrovaná krajina Mostecka. Venkovský učitel se převážně odehrává v jihočeské vesnici Radobytce u Mirotic, v malebném prostředí jižních Čech, které patří k těm nejhezčím koutům České republiky. Zásadní scény filmu se točily na statku, který byl jako dekorace vybudován u jihočeského rybníka Pančár v květnu roku 2007. Na opačné straně Pančáru nechali producenti vybudovat další dekoraci - chalupu, kde bydlel Učitel. Zároveň museli pronajmout stádo krav, vybudovat pro ně zázemí a vytvořit tak věrohodnou podobu zabydleného statkářství Marie a Chlapce. Celá dekorace působila velmi věrohodně, na první pohled se zdálo jako by tam všechno stálo odkajživa. Filmovou dekoraci nechali producenti ještě před zimou zbourat. Statek zůstal ve filmu, neberu to tak, že by zmizel ze světa,“ dodává Sláma.

O natáčení

Film se natáčel ve dvou částech - letní část probíhala v jižních Čechách od půlky června do konce července 2007, podzimní část pak na přelomu září a října v Praze a Německu. V pražské hale prázdného závodu Avia Letňany vybudoval štáb dekoraci studně, v Německu se točilo například na jednom z největších vlakových nádraží v Evropě, poslední klapka pak padla pod dálničním podjezdem ranveje letiště Lipsko/Halle. Venkovský učitel se točil přesně čtyřicet dní na širokoúhlý filmový formát Cinemascope, za kamerou stál stálý Slámův spolupracovník, kameraman Diviš Marek.

O ulitách

Pavel Liška hraje ve filmu učitele biologie na základní škole. Scény, kdy Pavel Liška učí děti, se natáčely v mirotické škole s místními dětmi. Do oboru biologie zasvětil štáb odborný poradce botanik Jiří Sádlo, který byl také přítomen při natáčení. Pavel Liška coby učitel vysvětluje mirotickým dětem na příkladu šnečí ulity jedinečnost lidského života, ulita se tak stala symbolem jednoho z hlavních motivů celého filmu, a proto se tvůrci rozhodli s ulitami pracovat také ve vizuální koncepci.

Bohdan Sláma (rozhovor)
obrazek
Film Venkovský učitel přichází do kin s podtitulem „Každý někoho potřebuje“, co je hlavním motivem příběhu?

Jsou tam tři hlavní postavy, každá má ve svém životě nějakou trhlinu. Marie se zamiluje do učitele, učitel se zamiluje do jejího syna, kterému zas dá košem jeho první láska, a v tomto řetězení neopětovaných lásek nemají naše postavy šanci najít plnohodnotný milostný vztah a s tím se musí vyrovnat. Láska má mnoho podob, tolik podob, kolik je lidí a každý kousek vztahu jednoho člověka k druhému má svou absolutní hodnotu. Naše postavy nenajdou lásku, ale najdou hluboké přátelství. Aby k tomu mohly dospět, musí být schopny odpustit. Schopnost odpuštění považuji za největší vynález člověka. Schopnost odpuštění pomáhá obnovovat víru ve smysl života.

V minulosti jste mluvil o Venkovském učiteli ve smyslu uzavření jakési trilogie o hledání lásky, které je silným motivem ve vašich dvou předchozích filmech Divoké včely a Štěstí…

Hledání lásky je nekončící boj, který člověka určuje a tvoří, je podstatou každého příběhu. Necítím potřebu něco uzavírat. Jestli dostanu příležitost natočit další film, nebude úplně jiný, než tyhle tři filmy, protože ani já nebudu někdo úplně jiný. Chtěl bych jít dál cestou, kterou tyhle filmy naznačují.

Venkovský učitel vznikl ve společné produkci českého Negativu, společnosti Pallas Film GmbH z Německa a francouzské firmy Why Not Productions. Zahraničním distributorem se stala společnost Wild Bunch, která zastupuje také poslední vítězný film z festivalu v Cannes, co přináší taková spolupráce?

Jsem vděčný za naše zahraniční partnery, bez spolupráce s nimi by tento film nemohl vzniknout. Nese to sebou obrovský pocit zodpovědnosti. Je třeba věřit, že si náš film v zahraničí najde svoje publikum. Snažili jsme se natočit film o intimních lidských věcech a ty jsou podobné všude, kde žijou lidi. Neopětovaná láska bolí ve všech nadmořských výškách, zeměpisných šířkách i délkách, všude bolí stejně.

obrazek
Zaznamenal jste nějaký další posun ve vašem způsobu práce oproti předchozím dvěma filmům?

Po zkušenostech z předchozích filmů jsem si začal víc uvědomovat plynutí filmového času. Od počátku práce na scénáři jsem se snažil najít co nejpřesnější model vyprávění, jít jen po jádrových scénách, nedělat žádné kličky a odbočky. Díky pečlivému dramaturgickému dohledu dramaturga Kristiána Sudy a producentů Pavla Strnada a Petra Oukropce se podařilo napsat scénář tak, že jsme veškerou energii vrhli na realizování stěžejních scén. Dalším výrazným posunem bylo natáčení v dekoracích, což přesně kopírovalo mé představy při psaní scénáře.

Zatímco někteří tvůrci nabízí rychlé střihy, váš film plyne velmi pomalu v naprosto reálných a koncentrovaných záběrech na herce a okolní prostředí..

Pro mě je to nejpřirozenější způsob natáčení, mám smrtelný strach z jakéhokoliv střihu uprostřed filmové scény. V nepřerušeném záběru dochází k obrovskému nakumulování emocí a energie situací, a o to mi jde. Samozřejmě je to pak boj o každý záběr, protože jedna jediná chyba kohokoliv dokáže zmarnit práci všech. Tenhle způsob práce vede k úžasnému týmovému nasazení, celý štáb a všichni herci na scéně musí být po celý čas trvání záběru dokonale koncentrovaní, často se dotýkáte hranice možného, ale ta radost, když se záběr povede, je obrovská.

Krajina hraje ve vašich filmech velkou roli, proč jste zvolil pro příběh Venkovského učitele malebné prostředí jihočeské přírody?

Asi pro to, že jsem se do té krajiny zamiloval. Okouzlila mě svým nenápadným půvabem, něhou rozvlněných horizontů, hladinou rybníků. V Miroticích se narodil Mikoláš Aleš, celý život tu krajinu maloval a vytvořil tak takový archetyp české krajiny. Ta krajina je sama o sobě malířská, stačí se postavit na správné místo a ona se vám ráda ukáže v celé své barokní kráse.

Psal jste role už s vidinou hlavních hereckých představitelů?

Do Zuzy Bydžovské jsem dlouhodobě zamilovaný a ten příběh vznikl taky z touhy s ní pracovat. Postava Marie, kterou Zuza hraje, je silný charakter, který drží smysl příběhu pohromadě, často jsem na Zuzu myslel, když jsem si při psaní nevěděl rady, tajně jsem z ní na dálku čerpal sílu, abych byl schopen v tom psaní pokračovat. S Lišákem jsme pracovali na obou předchozích filmech. Věděl jsem, že jeho herecký potenciál je obrovský, lákala mě představa, že by hrál postavu jiného druhu, než doposud ve filmu hrál. Jednou, ještě v době natáčení Štěstí, se mi Lišák svěřil, že by si někdy rád zahrál postavu homosexuála. Nějak mi to uvízlo v hlavě, a když se objevil tenhle příběh, automaticky jsem začal na Lišáka myslet, i když jsem měl celou dobu psaní pochybnosti, jestli je to opravdu postava pro něj. Přesvědčil mě až při natáčení, po celou dobu byl absolutně koncentrovaný, proměnil se v učitele, dal té postavě pravdu a hloubku, po které jsem toužil.

obrazek
Jak jste našel Láďu Šedivého pro roli Chlapce?

Od počátku bylo jasné, že pravdivost celého příběhu závisí na tom, jakého se podaří najít představitele pro roli Chlapce. Hledali jsme kluka, který bude mít s naší postavou co nejvíc společného. Podle scénáře Chlapec chodí na učňák, začali jsme tedy hledat po učilištích v okolí, kde jsme Láďu taky našli. Jsem šťastný, že se nám podařilo Láďu najít. Potom jsme viděli ještě mnoho kluků, hledali jsme i po hereckých školách, ale jen jsme zjistili, že k Láďovi neexistuje žádná alternativa. Nejenže splnil naše představy o tom, jaký má ten Chlapec být, ale k tomu byl schopen s okouzlující přirozeností zahrát náročné herecké scény.

Ve filmu je použitá hudba z desky Mater, na které hudební skladatel Vladimír Godár spolupracoval mimo jiné se zpěvačkou Ivou Bittovou. Jak se dostala hudba z této nahrávky do filmu?

S touto hudbou jsem se setkal v době, kdy jsem psal scénář, byl to pro mě obrovský emoční zásah, skladba Vladimíra Godára je poctou životodárně stálé síle mateřství, příběh matky Kristovy je příběhem všech matek, je i příběhem Marie z našeho příběhu. Jsem rád, že nám Vladimír dovolil části své hudby použít, ta hudba odkazuje k tomu nejdůležitějšímu, čeho se náš příběh týká, k hloubce lásky člověka k člověku.

Která scéna byla pro vás jako režiséra nejnáročnější?

Ve filmu je scéna, ve které učitel neodolá své touze, poruší tabu a pokusí se o fyzický kontakt s Chlapcem, který usnul v jeho blízkosti. Uvědomoval jsem si, že ten film stojí a padá s touhle scénou. Kdyby byla tahle scéna blbě udělaná, tak je ten film špatný a nic by jej nezachránilo. Když jsme tuhle scénu natočili, zažil jsem obrovský pocit úlevy, protože ta scéna je přesvědčivá, něžná a krutá zároveň.

Jakou roli vlastně v příběhu hraje fakt, že se hlavní hrdina vyrovnává se svou homosexualitou?

Lidská sexualita je jako dům plný různých oken, každé okno je otevřené na jinou stranu, fouká tam průvan a tříská okenicemi, ale důležité je potkat někoho, koho člověk může mít opravdu rád. Někdo nepotká lásku vůbec, ať je orientovaný jakkoliv. Jsou to lidské příběhy, bránil bych se nějakému zobecňování, každý člověk je jedinečný a každý se musí umět se svou jedinečností vyrovnat. Učitel nereprezentuje nějaký univerzální model homosexuála, reprezentuje pouze sám sebe a to, že je homosexuál, je jenom jedním z mnoha znaků jeho jedinečnosti.

Pavel Liška (rozhovor)
obrazek
Lidé, kteří četli scénář k Venkovskému učiteli, mluvili předem o hlavní roli jako o velmi náročné herecké příležitosti...

Ta role je velmi dramatická, avšak ta největší dramata se dějí především uvnitř postav. Bral jsem z vlastních životních zkušeností, dramata se odehrávají v každém z nás, jenže tady došlo k tomu, že jsem pro některé stavy duše žádné vlastní zkušenosti neměl. Musel jsem daleko víc hledat inspiraci jinde, zapojit svou emotivní představivost a pak si to dát celý nějak dohromady. Bohdan Sláma mi to hodně ulehčil tím, jak do hloubky byl ten scénář napsaný a vlastně pochopitelný.

Jak moc jste o roli učitele mluvili před natáčením?

Není to psané pravidlo, ale u Bohdana je samozřejmost a vlastně i nutnost rozebírat postavy a celý příběh dlouho dopředu. Vychází to z toho, jaké píše filmy. Jsou to hodně niterné a jemné věci, zdánlivě složené z maličkostí a na první pohled třeba nenápadné a nedramatické. Jenže tyhle jemnosti složí celý příběh, proto možná působí Bohdanovy filmy tak opravdově. Jsou složené z obyčejných věcí a z takových věcí je složený lidský život. O roli učitele jsme spolu mluvili asi rok, přesto ta práce byla trochu jiná než třeba práce na předchozím filmu Štěstí, kdy jsme diskutovali už od námětu. Bohdan byl tentokrát už o hodně dál. Dostal jsem rovnou první verzi scénáře, bylo to Bohdanovo dítě a dlouho se s ním potýkal, než mi ho dal přečíst. Vzpomínám na to jako na velmi citlivé období. Společně jsme pak na příběhu začali pracovat. Pro mě v tu chvíli už není důležitá jen moje postava, ale i celý příběh. Stávám se jeho součástí a musím mu rozumět. Bohdan se v těch posledních chvílích obklopí lidmi, kterým věří a dovede jim naslouchat a brát si jen, co potřebuje.

Jak jste se při natáčení vyrovnával s tím, že váš hlavní mužský herecký partner Ladislav Šedivý v roli Chlapce nemá vůbec žádné herecké zkušenosti?

Když jsme točili film Štěstí, měli jsme na place děti a ty byly nejen opravdovými neherci, ale ani nevěděly, co se děje. Jejich přirozené reakce byly velkým přínosem. A to i pro nás herce, nutili nás se jejich bezprostřednosti vyrovnat a rovnocenně reagovat na nepředvídatelné. Láďa ale nebyl ani herec a nebyl už ani to bezelstné dítě. Ty situace a stavy si nějak představoval a musel je pak věrohodně zahrát. Když jsem ho uviděl poprvé, říkal jsem si, že je typově dobrý, ale přece jen jeho role byla velmi těžká i pro zkušeného herce. Když točíte těžkou scénu a máte vůbec starosti sám se sebou a při tom všem musíte ještě pomáhat tomu méně zkušenému partnerovi, tak snad jen to bylo pro mě někdy těžší pro vlastní soustředění. Až na plátně uvidíte, jak to Láďa obdivuhodně a s kouzlem zahrál.

obrazek
V milostném příběhu učitele, který se vyrovnává se svou homosexuální orientací, jste se musel vypořádat s poměrně originální erotickou scénou, jež se celá odehrává v jednom záběru.

Nevím jestli originální, ale byla to hodně důležitá scéna a pro mě svým způsobem klíčová. Nejen vůči mé postavě, ale i celému příběhu. A bylo pro mě fakticky jedno, jestli tu scénu točím s mužem nebo se ženou. Herectví je vlastně úchylné zaměstnání. Vžíváte se do cizích osudů, stavů. Hrajete si na ně. Pláčete, poťouchle se smějete, trpíte jak zvíře, vraždíte, prdíte… a taky často milujete. A milujete většinou toho, koho ve skutečnosti vůbec nemilujete. Ale někdy jste přece milovali, tak o tom něco víte, že. Myslím, že vím, jak může milovat muž muže. Stejně jako muž ženu.

Jak probíhalo samotné natáčení této scény?

Ta scéna byla těžká proto, že moje postava udělá něco hodně zlého a já ji potřeboval přes to všechno částečně nějak obhájit. Cítil jsem, že to potřebuji, abych mohl s učitelem jít dál a nechat dojít tam, kam dojít má. Pak jsem se taky samozřejmě jednoduše styděl. Musel jsem se tam, i já jako Pavel Liška, částečně obnažit. Celé to natáčení bylo do určité míry obnažování, to je ta úchylárna. Když na to pak přijdete, a já doufám, že se nám to podařilo, musí fungovat ještě další složky - třeba aby to vyšlo technicky. Nakonec se ta scéna točila čtyřikrát, jednak začalo akorát svítat a pak jsme toho měli už dost. Jen pro srovnání - běžně jsme scény ve Venkovském učiteli dělali i více jak dvacetkrát, takže tohle byl skoro rekord.

A co vaše herecká partnerka Zuzana Bydžovská v roli statkářky Marie? Hráli jste spolu někdy předtím ve filmu?

Já jsem měl se Zuzkou jedinou hereckou zkušenost, ale za to velmi intenzivní. Hrajeme spolu několik let v Divadle Na zábradlí úspěšné představení Perfect Days, kde hraji jejího milence. Práce na Bohdanově filmu se Zuzkou byla velká radost. Kromě toho, že je to skvělá a velmi emotivní herečka, je to i dobrý člověk a kolega. Možná to ani neví, ale moc mi s učitelem pomohla.

S Bohdanem Slámou jste pracoval už na jeho prvním filmu Divoké včely, potom jste hrál ve Štěstí a do třetice je tu Venkovský učitel. Jaké jsou podle vás jeho filmy?

Poctivé. Pro mě jsou všechny Bohdanovy filmy vzácné tím, že je to pokaždé cesta za nějakým světlem, za nějakým smyslem, i když to tak na první pohled možná nevypadá. Ve Venkovském učiteli to cítím nejhlouběji a nejzřetelněji. Je to nějaký vnitřní pocit, který nedokážu pojmenovat, cesta k naplnění a smíření. Tenhle film je hodně i o odpuštění, je to cesta k sobě samému a tím taky k druhému člověku. Možná to všechno zní tak banálně a možná to banální vlastně je. A je to poctivá cesta, velmi poctivá. Za to mám Bohdana jako člověka i jako filmaře strašně rád.

A jak vlastně vzpomínáte na několikatýdenní natáčení na statku v jižních Čechách?

Byla to krásná, naplněná práce, jak už to s Bohdanem bývá. Točili jsme v kraji, který dobře znám. Bohdan se tam usadil a já tam za ním už pět let jezdím. Dokonce mám u něj na louce ještě cirkusáckou maringotku, tak se mi tam líbí. Přímo ve vesnici, kde jsme točili, byla pro mě, a já si troufnu říct, pro celý film, jedna důležitá postava, říkalo se mu Námořník, pomáhal nám se vším. On má rád dobré kamarády a dobré pivo a dobrou kořalku, takže si v chalupě postavil hospodu. My jsme k němu po natáčení, ať už jsme končili v osm ráno, nebo v osm večer, chodili na pivko se vygumovat a vyčistit. Námořníku, díííky!

Zuzana Bydžovská (rozhovor)
obrazek
Bohdan Sláma říká, že s vámi chtěl už dlouho spolupracovat a roli statkářky Marie psal přímo pro vás…

Myslím, že jsem se to dozvěděla poslední. Bohdana si vážím, že svou myšlenku napsat pro mě roli a obsadit mě dotáhl až do konce. Pavel s Bohdanem se chovali jako spiklenci. Pavel třeba při představení utrousil: Pozdravuje tě Bohdan… Bylo to dost záhadný. S Bohdanem jsem se setkala poprvé více než před deseti lety při práci na jeho absolventském filmu Akáty bílé.

Jaký pocit jste měla, když jste si poprvé scénář přečetla?

Vnímala jsem ho hodně skrze obrazy. Pro mě to bylo především o odpuštění. U Bohdana doma, v jižních Čechách, jsme pak společně scénář laboratorně prozkoumávali. Musím říct, že jsem se opravdu snažila zhmotnit Bohdanovi jeho představu. Jasně že se z toho neodpářu, protože já jsem já, ale hodně jsem chtěla pochopit, jak to myslí on a podle toho Marii hrát.

Znala jste ještě před natáčením vaše herecké partnery Pavla Lišku, Láďu Šedivého, Terezu Voříškovou…?

Pavla znám z jediného divadelního představení, ve kterém spolu hrajeme. Je úžasně kouzelný, když se směje… Láďu jsem neznala, ale to by nebyl Bohdan, aby nás nedal dohromady ještě před natáčením. Jestli se ptáte na Terezu, tu jsem taky neznala, což není divu, protože já nikam nechodím. Ve filmu je jedna krásná scéna, kdy se Tereza s Láďou honí, když lezou z vany, ona je takový gejzír. Musím říct, že jsem od začátku měla pocit, že jdu k důvěrným lidem. Mám osmileté dítě, producenti to od začátku věděli a snažili se mi vyjít vstříc. Během natáčení jsem s Kindou bydlela zvlášť v domku Veroniky a Františka společně s malým Františkem. Pokud jsem byla v práci, o Kindu se s celou svojí rodinou, domem i zvířaty starala Drahuška. Drahuško, děkuju, Pavle a Petře, děkuju!

Během natáčení jste žila s místními lidmi, někteří ve filmu také hrají…

Oni byli všichni přátelští. Ti, co jsem u nich bydlela, bratři Proškové, Jarda z Jindřichova Hradce, Roura, Námořník s Maruškou nebo hostinští... Vytvořila jsem si k těm lidem nějaký vztah. Mám ráda přímočarost, když jsou věci jasný, když někdo řekne „rád jsem tě viděl“ a myslí to vážně. Takové jsou děti a tady na tom natáčení byla spousta takových lidí.

obrazek
Ve filmu působíte jako statkářka poměrně zkušeně, prošla jste nějakou průpravou?

Když jsem film viděla, zatím jen informativně na videu, měla jsem pocit, že Marie působí spíš jako křehká, subtilní ženská. Žena má oproti chlapům vždycky nějakou fyzickou omezenost… Když na loďce zabral Láďa, tak to byl rozdíl oproti tomu, když jsem zabrala já. Jak se obecně řídí traktor jsem věděla, ale u krav jsem až tak „blízko“ nikdy v životě nebyla. Krávy jsou opravdu obrovská zvířata, když se na vás navalí, je těžké skrze ně projít, natož je kormidlovat prostorem nebo je podojit. Ale to jsou takové legrační věci, na plátně je člověk vidí jako samozřejmost a herec se s nimi nadře.

Ve filmu je poměrně náročná scéna porodu telete, kterou jste točili v jednom záběru. Jak to probíhalo?

Láďa sahal do krávy první, já jsem byla schovaná vevnitř, nic jsem neviděla, to byly ty dlouhé záběry. Když jsem sahala do krávy já, škrábla jsem se o zuby telete, což jsem nevěděla, a propadla jsem panice, která asi nebyla vidět, takže mi vůbec nikdo nemohl pomoct. Porod byl dlouhý a pak přišel neuvěřitelný zázrak narození. Do toho tele nedýchalo a já věděla, že ho musíme probrat slámou na čenichu, aby naskočilo. Zároveň víš, že ta scéna je o nějaké emoci mezi těmi lidmi a to je to, co ti říká před klapkou Bohdan… Další věc je ta, že mě stačily dva dny po odjezdu k tomu, aby se mi po těch krávách začalo stýskat. Zaskočilo mě to. Tyhle momenty člověku nedojdou, když se na film dívá... Pro mě jsou neoddělitelný.

Jak jste sama sebe v tom filmu vnímala, když jste ho viděla?

Podstata věcí, o kterých Bohdan mluví, vzniká z věcí jednoduchých, není třeba příliš kombinovat. Ty pocity jsou silné a já nemám potřebu je rozebírat. Například ta stará paní v tom filmu je dojemná, to se mě dotýká - stáří, generačnost, že by měla být přirozeně akceptovaná. V tom filmu se mi líbí autentičnost života. Občas jsem byla překvapená ze svého výrazu, to už jsem nebyla já. Ta role mi jako nástroj vyrobila něco, co dopředu nevymyslíš.

V čem bylo tohle natáčení pro tebe nejnáročnější?

Ono je vždycky všechno nějakým způsobem náročné. Na těch stozích bylo třeba ohromný teplo, ale vždycky se musíš aklimatizovat na ten systém. Když pak vidíš výsledek, na to náročný tolik nemyslíš. Například Zuzana Kronerová, jak má ty brýle, já bych snad uvěřila, že je to Učitelova matka. Nebo že se ty scény ve studni dotáčely až za dva měsíce a tak krásně to na sebe pasuje, já jsem z toho byla ohromená, možná jsem infantilní, ale měla jsem z toho zážitek, výrazy obličejů na sebe dokonale jdou… A to musí být Bohdan, jeho způsob práce, to, jak dokonale to vymyslel.

Marek Daniel (rozhovor)
obrazek
Hrál jste v Divokých včelách, Štěstí a teď hrajete ve Venkovském učiteli.. Jak jste se k takové intenzivní spolupráci s režisérem Slámou dopracovali?

Když měl Bohdan Sláma nějakou z prvních verzí scénáře ke svému filmu Divoké včely, přijel se do HaDivadla v Brně podívat na Pavla Lišku. Zrovna jsme měli čtenou zkoušku inscenace, ve které jsem hrál hlavní roli a Bohdan za mnou po zkoušce přišel a oslovil mě pro roli v Divokých včelách. Byl jsem velmi potěšený, protože to pro mě byla první velká filmová nabídka. U dalších dvou filmů napsal Bohdan role už přímo pro mě.

Do jaké míry spolupracujete s Bohdanem Slámou před natáčením?

U prvního filmu Divoké včely mě Bohdan ještě tolik neznal a protože ještě pořád psal scénář, velmi intenzivně jsme diskutovali, jak by ta postava reagovala, co by udělala a podobně. V dalších případech už tak trochu vycházel ze mě, takže to bylo jednodušší, ale příprava před filmem také byla. Taková spolupráce před je dobrá k tomu, že jste jako herec ve výhodě, pokud můžete ve větší míře čerpat ze sebe. Bohdan dělá niterné a euforické filmy a ta úzká spolupráce režiséra s hercem je velmi důležitá.

Vnímáte mezi postavami, které jste ztvárnil ve Slámových filmech nějakou spojitost?

Cítím tam spojitost, přestože ta první role nebyla vlastně psaná přímo pro mě. Je to ale jen určitý vnitřní pocit, který vychází především z toho úzkého způsobu spolupráce mezi hercem a režisérem. Všechny tři postavy mi vyhovovaly a určitě mi byly nějakým způsobem blízké. Poslední postava Přítele ve filmu Venkovský učitel vlastně došla ve svém vývoji nejdál, protože na konci dojde k jakémusi vysvobození, v tom se Venkovský učitel liší od těch předchozích filmů, má nějaký jasný závěr.

Ve filmu hrajete bývalého přítele hlavního hrdiny, jak se vám hrála postava homosexuála?

Já osobně homosexuál sice nejsem, ale mám takovou poměrně velkou výhodu, že spoustu mých velmi blízkých přátel homosexuálové jsou a léta se vídáme. Za tu dobu jsem samozřejmě odpozoroval různé modely chování. Rozhodně bych to však nechtěl nějak zevšeobecňovat, protože každý člověk je originál a nezáleží na jeho sexuální orientaci. Zároveň bylo trochu komické točit některé scény s učitelem - Pavlem Liškou, se kterým se známe už spoustu let. Dopředu jsem si představoval, jak mu budu úplně vážně říkat: Chyběl jsi mi… Při natáčení jsme se tedy trochu smáli, ale nakonec to proběhlo v naprostém klidu. Rád jsem si zkusil zahrát zase trochu jinou postavu, bylo to pro mě zajímavé.

Divoké včely, Štěstí a Venkovský učitel - tři filmy a tři odlišné české krajiny. Která z těchto krajin ve vás zanechala nejsilnější pocity?

Nutno poznamenat, že zatímco na Divokých včelách jsem strávil třicet natáčecích dní, na Štěstí asi dvanáct a na Venkovském učiteli devět. Neměl jsem tedy takovou příležitost se tolik sžít s krajinou. Mně určitě nejvíce v mysli zůstala krajina severní Moravy z Divokých včel. Jinak je třeba říct, že jižní Čechy, kde se točil Venkovský učitel, jsou mi blízké a mám je rád. Strávil jsem u Strakonic ve Volyni čtyři roky ve škole. Hodně se mi líbí, jakým způsobem Bohdan Sláma s kameramanem Divišem Markem vnímají krajiny, jak dokážou zabírat věci. To je u Bohdana velmi specifické.

Část filmu Venkovský učitel se točila v Německu, co vám z této části utkvělo v paměti?

Byl jsem nadšený z toho úžasného nádraží v Lipsku, je to snad největší nádraží tohoto typu v Evropě. Je to jednosměrné nádraží, stejně jako třeba Masarykovo nádraží v Praze, a je nádherně zrekonstruované. Celá část natáčení v Německu byla zajímavá, mám rád výlety…

Je pravda, že jste musel před natáčením dodržovat takový řekněme zdravější životní režim?

Bohdan chtěl, aby postava Přítele vypadala trochu k světu, abych si zlepšil kondičku, tak jsem čtyři měsíce před natáčením přestal úplně pít alkohol a taky jsem začal chodit do posilovny. Nakonec jsem se tedy tolik netrápil, ale protože mělo natáčení dvě části - v létě a na podzim, tak jsem se musel i mezi natáčeními tak trochu hlídat, abych nebyl v žádném fyzickém nadbytku nebo úbytku. Když jsme pak točili poslední scény v Německu, tak jsem se po dost dlouhé době vůbec napil alkoholu.

Co vás nejvíc baví na spolupráci s režisérem Bohdanem Slámou?

Je to řada věcí, ale možná skoro nejvíc mě baví, jak umí Bohdan zkombinovat herce s neherci. Je zajímavé, že člověk by mohl mít obavy, že když neherec vstoupí špatně do záběru, zakryje něco, co nemá, bude to náročnější, ale mě tohle vlastně hodně baví. V případě Bohdanových filmů je pak radost koukat, že to ve výsledku vypadá tak sourodě.

Hrajete hodně v divadle a občas ve filmu, co jsou výhody i nevýhody v obou případech?

Mě baví obojí, ve filmu nehraji zase tak často, ale baví mě na něm, že když se něco povede, tak je to navždy zaznamenané. Divadlo dává jistý prostor improvizace, je to věc momentální nálady, která někde zajímavě zafunguje, nemyslím nějakým překroucením role, ale pozitivním promítnutím se do postavy. Samozřejmě někdy ani na divadle není pro improvizaci prostor. Rád dělám s Bohdanem, protože já ne vždy jednoduše zvládám emoce, někdy jsem přecitlivělý, některé věci mě dokáží rozčílit. Bohdan už mě ale zná a ví, jak na mě…

Podobné filmy

Nejtemnější hodina
(Darkest Hour) V květnu 1940 požaduje opoziční strana v parlamentu rezignaci britského pre...
dnes 13.35
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Babe: Prasátko ve městě
(Babe: Pig in the City) Jako tři mušketýři se Babe, Ferdy a pan Hoggett vydávají na křížov...
dnes 16.05
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Pověste je vysoko
(Hang 'Em High) Unikl oprátce smrti, aby byl vzkříšen jako neohrožený mstitel. Clint Eastw...
dnes 20.00
NAHRAT
ZDARMA
ČT2
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Neděle 28. 2. 2021 Svátek má Lumír
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz