fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    

77% 14 hlasů
drama / komedie, Česká republika/Slovensko, , 96 min., od 12 let
Kinopremiéra v ČR a SK 21.11.2019

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2019, Český Lev, Herečka ve vedlejši roli (K. Melíšková), Scénář (J. Havelka), Herečka v hlavní roli (T. Ramba)


Ukázka



Komedie pro ty, kdo to nezažili. Drama pro ty, kdo tím žijí.
Paní Zahrádková s manželem idealisticky chtějí, aby společnými silami dům zachránili. Novomanželé Bernáškovi se s nadšením připojují. Paní Roubíčková pedantsky kontroluje řádný průběh schůze. Paní Horvátová všechno iniciativně komentuje. Naivní pan Švec zastupuje svojí maminku. Paní Procházková s panem Novákem hledá způsoby jak zhodnotit svůj majetek. Pan Nitranský touží po půdě v domě a pan Kubát důsledně sabotuje jakékoliv rozhodnutí. A v pozadí číhají bratři Čermákovi, jen starý pan profesor Sokol zatím nic nekomentuje…
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Česká kinematografie se musí podporovat, protože kdyby se u nás netočili filmy, tak by nemohli vznikat ani skvělé filmy, na které budou koukat generace po nás. A tohle asi bude jeden z těch filmů, i když mi unikl konec, smysl toho všeho. Chápu skvělé vyobrazení různých typů vlastníků bytů, jejich touhy a cíle. Jenže konec naznačoval něco jiného....Každopádně klobouk dolů před herci, ti byli skvělí a zaslouží si uznání (nejenom v podobě českých lvů). Super, jen bych to potřebovala dovysvětlit :-[ :thumbsup:
+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB    Videotéka: přidat si do ní film

Jiří Havelka (Rozhovor)
obrazek
Vlastníci jsou výstižným a vtipným obrazem současné české společnosti se všemi jejími přednostmi i neduhy. Inspiroval jste se při svém psaní osobními zkušenostmi ze schůzí vlastníků bytových jednotek?

Samozřejmě jsou v tom osobní zážitky. Za dobu, co žiju v Praze, jsem zažil vícero schůzí vlastníků bytových jednotek a přišlo mi, že málokdy je na tak malém prostoru vidět tak moc o nás, o lidech. Scénář mi vznikal v hlavě dlouho - respektive - na mnoha schůzích a zasedáních a poradách a komisích jsem zjišťoval až neuvěřitelně podobné důvody, proč nelze dojít v nějaké společné problematice k logickému konsenzu. Kolik iracionálních momentů brání dosažení domluvy. A je fakt, že na shromážděních vlastníků bytů to bylo možná nejmarkantnější, protože každý sice vlastní jeden byt, ale zároveň se musíte společně starat o celý dům. A ten osobní majetek - ta bytová jednotka - vám dává určité procento moci, které v normálním občanském životě jinak nemáte, takže právě na schůzích vlastníků bytových jednotek můžete nechat naplno rozeznít skrytější povahové rysy.

Konverzační komedie je postavena na dialozích, na herecké akci a absolutní souhře herců. Jak probíhal casting a výběr přesných hereckých typů?

Probíhal tak, že jsem si různě v hlavě kombinoval možnosti a pak jsem herce oslovoval, rozesílal scénář a bavil se s nimi o tom. Těžko někoho vypichovat z toho sehraného hereckého týmu, protože tohle opravdu byla především spoluhra, spíš než jednotlivá sóla, ale určitě i mě překvapila vášeň, se kterou se Dagmar Havlová vrátila do komické role nebo to, jak Tereza Voříšková, dnes už Tereza Ramba, s pokornou profesionalitou utáhne ten motor celé schůze v poloze labilní matky tří dětí. A taky že Vojta Kotek se umí převtělit do taťky, který už se Snowborďáky nemá fakt nic společného. A Jirka Lábus má ježka. Na hlavě i v roli. Ale mohl bych opravdu zmínit úplně každého. Klára Melíšková je ve své roli tak dokonale iritující, že už jsem ji ve střižně nemohl vystát a občas ji musel pauznout. A David Novotný nás rozesmával na place tak, že jsme to málem nestihli natočit. Tam opravdu z mého pohledu nebyl slabý článek.

Čí to byl nápad pozměnit vizáž Jiřího Lábuse? Pro film jste ho nechali ostříhat, má na hlavě neuvěřitelného ježka a prý v této roli omládl…

Věděli jsme společně s kostýmní výtvarnicí Andreou Královou, že chceme Jirku Lábuse co nejvíc „odlábusovat“. A myslím, že nápad s ježkem vznikl tak nějak spontánně u všech najednou, dokonce to prosazoval náš společný kamarád a Jirkův oblíbený barman Petr Hojer.

Ve filmu se objeví mnoho vtipných hlášek, které možná i zlidovějí. Zaznělo zde, že David Novotný vás na place rozesmával. Nesmáli se herci během samotného natáčení, udrželi „vážnost“ textu?

To samozřejmě ano, tomu se nedalo vyhnout. V jednu chvíli to vypadalo, že místo postavy, kterou hraje Jirka Lábus, tam opravdu byl celou dobu přítomen na židli jenom havran - Rumburak.

Natáčení se uskutečnilo v pražských Holešovicích v omezeném prostoru, kde divák sleduje skupinu přes sebe mluvících lidí. Jak probíhala příprava na natáčení a zvládnutí tak náročného textu s herci?

Bylo to náročné. Měli jsme asi dvě čtecí zkoušky, snažil jsem se s herci scházet i různě po menších skupinkách, ale vše podstatné se dělo až během natáčení. Byl velký risk dát dohromady tuhle skupinku bez toho, že bychom se předtím nějak extra snažili sehrát, ale naštěstí to vyšlo skvěle, atmosféra byla hned dobrá a tvořivá. Ale samozřejmě, i když se zdá jedna lokace jako ideální zjednodušení natáčecího plánu, opak je pravdou. Nelze natáčet po obrazech, potřebujete všechny herce pořád, ideálně úplně bez závazků, všichni v jedné malé místnosti, s veškerou kamerovou i světelnou technikou. První dva dny jsme se trochu ladili, vzájemně lidsky, herecky i ve způsobu snímání, ale pak už se to docela rozjelo. Ukázalo se, že ideální metoda je natáčet co nejdelší kusy, což vyžadovala vysoké herecké nasazení, ale drželo to všechny ve střehu a tak se dařilo udržet autenticitu i při opakovaných záběrech. Myslím, že to pro všechny byl dost jiný způsob filmové práce.

A byl na natáčení prostor pro improvizaci, či zda případně herci promítli vlastní zážitky ze schůzí do výsledné podoby textu?

Bohužel na to moc čas nebyl. Já vždycky říkám studentům u nás na DAMU, kteří si stěžují, že by potřebovali víc času na zkoušení, že takový pocit, budou mít úplně vždycky a že je dobré brát čas, který máme k dispozici, jako jednoho z dramaturgů. U filmu to myslím platí dvojnásob. Počet natáčecích dní je jeden z výrazných momentů, který ovlivňuje celou koncepci. A vy se musíte rozhodnout, jestli to za těchto podmínek má nebo nemá smysl. My jsme zvolili způsob, který byl v daných podmínkách realizovatelný, a šli jsme do toho, i když něco se prostě zvládnout nedalo, například právě rozimprovizování textu. Ale hercům se myslím podařilo promítnout svoje vlastní zážitky především v tom, jak přistoupili k těm postavám.

Na filmové schůzi vlastníků se sešla řada hereckých hvězd různých generací, jak se Vám podařilo sladit tak věkově rozdílné herce?

Šlo to dobře. Samozřejmě, že někteří si to museli trochu víc „odsedět“, ale měl jsem pocit, že tam nikdo neprožívá žádný rozdíl ve velikosti role, ve věku, v ničem. K tomu pomohl i celý štáb, kameraman Martin Žiaran, oba švenkři, kluci zvukaři, produkce, prostě tam nikdo „neprudil”.

Jiří Lábus zde hraje bývalého manžela Dagmar Havlové. Lábus mi prozradil, že osobně oslovil paní Havlovou, aby si po dlouhé době vystřihla další filmovou komediální roli. Jak probíhala spolupráce s těmito dvěma uznávanými herci?

Výborně. Já jsem se snažil obsazovat taky podle toho, aby ty jednotlivé páry nebo spíš „aliance“ měly něco společného a znaly se víc než ty jiné „aliance“. A paní Havlová dokonce nabídla svou vilu jako místo pro první čtecí zkoušky. Jirka se tam cítil jako doma, což taky hodně pomohlo.

Zavzpomínejte na samotné natáčení, kde jste natáčeli a kolik jste měli natáčecích dnů? Jak se rodila náročná obrazová koncepce v omezeném prostoru ve spolupráci s kameramanem Martinem Žiaranem?

Natáčecích dní bylo celkově deset, přičemž osm bylo na tu jednu místnost a dva dny na dotáčky v bytech. S Martinem Žiaranem i producentem Markem Jeníčkem jsme se scházeli dlouho dopředu nad scénářem, Martin od začátku přinášel vizuální nápady, které by film posunuly směrem k větší dynamice, a nakonec jsme připravili koncepci snímání, která přímo vycházela z dispozic prostoru. Chtěli jsme se postupně a nenápadně přibližovat našim postavám, z původně objektivního a lehce odcizeného sledování schůze se postupně propadat do emočně subjektivního vnímání. Dělali jsme si krátké testy, ale stejně nás samozřejmě spousta věcí při prvním natáčecím dni překvapila. Přeci jenom počet lidí, sladění dvou kamer, zasedací pořádek - všechno mělo vliv na ten filmový jazyk. Myslím, že dneska bychom spoustu věcí dělali jinak, ale takový pocit má asi každý po dokončení filmu.

Nejdelší nepřerušený záběr měl neuvěřitelných 26 minut, kolik z něj je použito ve filmu? A jak celkově jste pracovali ve střižně?

To je na hrozně dlouhé povídání. Během natáčení už koncept měníte složitě, ve střižně to naopak jde donekonečna. Takže jsme si se střihačem Otou Šenovským užili poměrně dlouhé, bouřlivé a kreativní období hledání způsobu, kudy na to. Pro mě to bylo ze všech fází asi nezajímavější, jak malé detaily mění vyznění. Člověk by řekl, že z jedné místnosti se toho moc udělat nedá, ale byl jsem překvapen, kolika různými cestami se dá jít.

V polovině filmu jste použili zpomalené záběry - ve scéně chystaného porodu, proč?

Zpomalené záběry film rámují, jsou na začátku, ve zlatém řezu a na konci. Mají tam svoje místo v rámci jakési sondy do charakterů. Obličej snímaný zpomaleně prozrazuje něco zcela jiného než při normální rychlosti, kdy jsme schopni stihnout nasadit různé sociální masky. Při scéně porodu je to stěžejní, tak doufám, že to diváci nebudou vnímat samoúčelně. Pro mě fungují i jako metaforizující rámec. Něco zcela všedního jako je schůze, je zasazeno do estetického rámu, abychom to rovnou vnímali jako podobenství, ne jako dokumentární realitu.

Film je Vaším debutem, co bylo pro Vás na natáčení nejobtížnější nebo naopak co Vás mile překvapilo?

Já mám rád, když se věci do poslední chvíle mění, když jsou co nejdéle otevřené novým impulsům, takže to samotné natáčení je pro mě poměrně obtížná fáze, protože bych to nejraději zkusil ještě mnoha jinými způsoby, ale už zkrátka není čas. Ale bavilo mě to celé. On to je filmově dost specifický projekt. Tím, že se skoro celý odehrává v jedné místnosti, má úplně jiné nároky. Určitě se bude mluvit o jeho divadelnosti, ale ta časová a prostorová jednota z něho divadlo nedělá. Nicméně rád bych si zkusil i zcela jiný způsob filmového vyprávění, a ten určitě přinese úplně jiné obtíže.

Jaká hudba zazní ve filmu?

Skoro žádná, pouze krátké úryvky ze dvou skladeb Jana Dismase Zelenky, českého barokního autora, který povstal z popela především zásluhou uskupení Collegium 1704. Základní skladba, která ve filmu zní je De profundis a mám pocit, že je skvělé podívat se na současnou schůzi perspektivou duchovní barokní hudby, která se snaží popsat "lidské hlubiny".

Film s nadsázkou zachycuje mezilidské vztahy a solidaritu mezi sousedy, ukazuje, jak je náročné domluvit se, vzájemně si naslouchat a přitom chránit svůj majetek. Ve filmu z úst Kubáta zazní absurdní výrok: Já jsem vlastník a nemusím nic. Máte osobní recept, jak obstát na takové běžné schůzi v reálném životě?

Po pravdě řečeno moc ne. A moje skepse se při pozorování současnosti prohlubuje. Jediný recept je vést dialog, i když je do zdi, a věřit, že každá zeď dřív nebo později změkne. Snažit se šířit schopnost empatie, schopnost dívat se na svět očima někoho jiného.

Film je mimořádně zábavnou a zároveň přesnou sondou do naší společnosti, na co byste diváky v listopadu nalákal do kina?

Vlastníci jsou komedie. A myslím, že pro všechny věkové kategorie i pro voliče všech politických stran. Snad tam je celé dnešní spektrum. Takže ideální by bylo se v kině bavit a doufat, že "peklo jsou ti druzí".

Jste neuvěřitelně aktivní, píšete, režírujete, moderujete, hrajete a zkoušíte neustále nové a rozdílné žánry. Na divadle děláte improvizované věci, ale i klasiku, v Čechách i na Slovensku, co právě teď chystáte?

Teď právě zkouším hru z období listopadu 89 ve Slovenském národním divadle, tedy především jde o moment, kdy se herci rozhodli přidat ke studentům a začít stávkovat. Což znamená přestat hrát repertoár a poskytnout divadla jako prostor ke společenské diskuzi. Jsem zvědavý, co z toho vznikne, mělo by se to celé odehrávat převážně v hledišti. Ale nebojte - bez nutnosti fyzicky zapojovat diváka.

Na čem teď jako herec pracujete, na co se diváci mohou těšit?

Příští rok bych měl mít role ve dvou zajímavých seriálech připravovaných Českou televizí. Jeden v režii Tomáše Mašína a Terezy Kopáčové a jeden v režii Jana Hřebejka.

Jiří Lábus (Rozhovor)
obrazek
Představte Vaši postavu Kubáta.

Jedním slovem je to „zmrd“. Takových lidí po republice běhá ještě hodně, zahořklých bývalých bolševiků, kteří kdysi měli moc a už ji najednou nemají, proto jsou mstiví a zlí. Stojí vedle vás v tramvaji, vypadají zdánlivě mile a slušně, pak přijdou domů a na internet píšou šílené a hnusné věci.

Co Vás zaujalo na scénáři filmu, že jste se rozhodl roli přijmout?

Z textu je cítit, že Jiří Havelka tyto situace zažil, bydlel v domě v pražských Holešovicích. Já naopak tyto situace neznám, žiju léta v domě se soukromou majitelkou.

Vaše postava nerudný a věčně pesimistický Kubát říká: „Já budu rád, když už sem nebudu muset nikdy.“ I když nejste členem žádného družstva, čerpal jste některé momenty pro film z reálného života - z našeho okolí?

Za komunismu jsem byl v divadle předsedou ROH a Oldřich Kaiser byl mým místopředsedou, takže všechny vánoční kolekce jsme si s Oldou nechali a nikomu nic sladkého nedali a dokonce jsme jezdili sami na rekreace do Bulharska…

Působí na Vás schůze a především nálada v současné české společnosti zachycená ve filmu (dohady a lidská hloupost) autenticky?

Film se odehrává v současnosti, ale lidská hloupost zde byla vždy, charakter člověka se nemění. Lidé jsou stále ješitní, tupí, zaslepení. Velká část národa taková je a to vše scénář skvěle zachycuje. Na schůzi je ukázán vzorek českého národa, lidé různého vzdělání, nejsou to úplní hlupáci, ale v průběhu schůze se z nich hlupáci stávají.

Režisér Havelka o Vaší roli prohlásil: „Jirka Lábus má ježka. Na hlavě i v roli.“ Jak to myslel?

Jiří Havelka je pro mě fenomenální osoba, velmi si ho vážím pro jeho všestrannost a mám ho moc rád. Ježek byl nápad Jirky a ježek mi skutečně v této roli pomohl, hodně mě pozměnil, i když několik lidí mi řeklo, že mi sluší a jak jsem omládl. Moje postava má ježka uvnitř. Je to nešťastný a zakomplexovaný jedinec, který se trápí a škodí svému okolí.

Jak probíhala spolupráce s Vaší filmovou ženou Dagmar Havlovou?

S Dášou Havlovou jsem točil první film v roce 1979. Během let mi hrála mojí ženu, kamarádku i sestru. Prošli jsme za ty roky velkým vývojem a známe se velmi dobře. Byl jsem u zrodu, když jsme s Jirkou Havelkou Dáše roli nabídli. Já ji oslovil a ona to s radostí schválila, protože scénář ji zaujal. Byl jsem šťastný, že dostala po dlouhé době roli ve filmu a navíc komediální, protože v této komediální poloze začínala, moc ji sluší a diváci ji za to mají rádi. Komediálních hereček je celkově strašně málo. A u Vlastníků byla velmi kreativní, vymýšlela si různé nápady při zkoušení i na place, bylo vidět, že ji to baví.

Natáčení se uskutečnilo v omezeném prostoru, kde divák sleduje skupinu přes sebe mluvících lidí. Jak jste pracovali s tak náročným textem?

Problém byl v tom, že na natáčení sedělo deset lidí u stolu a mluvilo se na přeskáčku. Narážky se velmi rychle střídaly a točilo se po velkých celcích. Proto jsme měli na papíře napsány narážky, abychom věděli, kdy danou větu říct. Nejtěžší bylo chytit správný okamžik, kdy máte začít mluvit.

Zazní zde mnoho vtipných hlášek, vznikaly některé i přímo na natáčení?

Některé ano, šetřil jsem si je až na ostrou klapku a některé z nich jsou ve filmu použity. Například věta k Andrejovi Polákovi, který hraje homosexuála, když jsem kolem něj prošel a řekl mu: „Co chceš, broučku?“ Tak tato moje věta všechny rozesmála a ve filmu zůstala.

Jaká byla spolupráce s Jiřím Havelkou, jaký je to typ režiséra?

Jiří Havelka je renesanční umělec, umí psát, hrát a hlavně báječně režírovat. Neustrne na jednom žánru, zkouší si vše možné. A daří se mu zpracovat palčivé téma doby i třeba velmi zábavnou formou, což je nesmírně cenné. Má smysl pro humor a jeho věci mají lidský rozměr a to je i případ hořké komedie Vlastníci.

Ve filmu z vašich úst zazní absurdní výrok: „Já jsem vlastník a nemusím nic.“ Máte osobní recept, jak se chovat na takové schůzi vlastníků bytů, jak na to?

Já jsem nekonfliktní člověk, nikdy bych se s nikým nechtěl dostat do žádného sporu. Dokonce kdysi mi jedna grafoložka řekla, že kdybych nebyl herec, byl bych dobrý učitel či diplomat. Já se vše snažím řešit smírnou cestou, ne cestou konfliktů. Ovšem pak když něco nastane, tak se rozčílím, ale to se stává zřídka. Já jsem absolutně jiný než moje postava ve filmu.

Pokud byste měl diváky pozvat jednou větou do kina, co byste jim vzkázal?

Pozval bych diváky jednou větou od N. V. Gogola: „Nenadávej na zrcadlo, když máš křivou hubu!“

Jaké máte další plány, co chystáte?

Teď připravuji šestidílný projekt pro Českou televizi s režisérem Janem Hřebejkem Boží mlýny, který napsal investigativní novinář Jan Kroupa, je to krimi a hraji zde opět zápornou postavu.

Dagmar Havlová (Rozhovor)
obrazek
Jak byste popsala postavu paní Horvátové, kterou hrajete ve filmu?

Iniciativní. To je přesné. Jirka Havelka mi nabízel jinou roli, ale já jsem měla chuť si v lehké karikatuře vyhrát s paní Horvátovou, která mi připomínala jednu osůbku. Lehce nic nechápající a přitom do všeho strkající nos.

Jaká byla Vaše reakce po přečtení scénáře a nechala jste se pro tuto roli Jiřím Havelkou přemlouvat?

Poprvé po hodně dlouhé době jsem se smála od začátku do konce. A poprvé po dlouhé době jsem se rozhodla okamžitě nabídku přijmout.

Znala jste divadelní hru Jiřího Havelky Společenství vlastníků a v čem Vás fascinovala?

Poté, co jsme se domluvili, že spolu budeme spolupracovat, jsem představení viděla a celou dobu jsem se velmi bavila. Paní Horvátová v mém podání je ovšem jiná.

Máte osobní zkušenost se schůzemi vlastníků bytových jednotek?

Osobní zkušenost nemám. Škoda, mohla jsem mou Horvátovou obohatit, ale i tak byl scénář Jirky Havelky velmi autentický.

Vaše postava ve filmu vše aktivně komentuje, vtipně glosuje a dohaduje se s ostatními včetně svého bývalého manžela v podání Jiřího Lábuse, jak se spolupracovalo s ním a ostatními herci?

S Jirkou Lábusem, jsem jistý čas tvořila všemožné dvojice v mnoha filmech. Z ostatních jsem znala jen mou kamarádku Terezku, nyní Ramba, která vyzrála ve skvělou všestrannou herečku. S Pavlou Tomicovou, jsem se potkala v Morávkově Višňovém sadu na jevišti Divadla na Vinohradech, kde jsem hrála Ljubu Raněvskou a ona mou adoptovanou dceru Varju. S ostatními jsem se osobně či profesně teprve potkávala. Cítila jsem z jejich strany jistý ostych, který rychle vyvanul, protože ho překlenula sranda, která při natáčení vznikala. Musím, se přiznat, že jsem na své mladé kolegy byla hrdá. Jsou moc dobří. Všichni.

Film se realizoval v omezeném prostoru jedné místnosti, zavzpomínejte na samotné natáčení, jak probíhaly zkoušky a práce na place?

Měli jsme několik zkoušek, abychom alespoň z části poznali charaktery svých postav a seznámili se. Celý film jsme natočily za osm dnů! Málokterý záběr se jel vícekrát než dvakrát. Režisér a celý štáb byl naprosto připravený a fungoval jako hodinky. Byla to nádherná souhra všech složek od rekvizitáře, kostýmní výtvarnice, maskéry, kameramana až po herce. Měli jsme k sobě důvěru a na place bylo cítit souznění, které se málokdy vidí. S mnohými jsme se stali přáteli.

Jak se pracovalo s debutujícím Jiřím Havelkou, jaký je to filmový režisér?

Jirka je nesmírně vzdělaný, citlivý a všestranně talentovaný introvert. Jeho rozhled mě fascinuje. Neexistuje snad téma, o kterém by se s ním nedalo hovořit. Navíc je i dobrý herec a divadelní režisér, jsem jeho velký fanda.

Na co byste diváky v listopadu nalákala do kina, na co se můžou těšit?

Na Vlastníky. Myslím, že to bude zážitek a velká sranda. Těším se i já.

Jaké máte další herecké plány?

Po 40 letech jsem opustila trvalé angažmá v Divadle na Vinohradech a chci tam být jen jako host. V představení Lev v zimě v režii Jana Buriana hraji královnu Eleonoru po boku Tomáše Töpfera jako krále Jindřicha. A v představení Návštěva staré dámy ztvárňuji miliardářku Kláru Zachanassianovou, která se přijde pomstít muži, který ji zradil. Kostelničku v Její pastorkyni hraju už čtyři sezony. Na příští rok připravuji na jiné scéně roli, o které léta přemýšlím, že bych si ji ještě zahrála. Nebudu však, o ní mluvit, dokud nejsou podepsané smlouvy. Jinak se mé herecké plány budou odvíjet podle nabídek, které dostávám.

Vojtěch Kotek (Rozhovor)
obrazek
Představte svou postavu manžela - obětavého pana Zahrádky.

Pan Zahrádka je především manžel paní Zahrádkové. Je to otec tří dětí. Otec z povolání. Paní Zahrádková určuje rytmus jeho života a on je jí za to vděčný. Sám by si v tom širém světě nevěděl se sebou rady. Dokonce i tyhle řádky píše pod jejím dohledem a s jejím svolením.

Byla to pro Vás výzva, vystřihnout si tuto roli taťky?

Nejen to, dokonce jsem měl možnost podobné schůze zúčastnit se na vlastní kůži a to mě přesvědčilo o kvalitách Jiřího textu. Celá parta herců a vůbec i celá ta výzva natočit film tímto způsobem, mě moc lákala.

Vaše postava se idealisticky snaží společně s manželkou společnými silami dům zachránit a pro výsledek svého jednání jsou oba ochotni udělat cokoliv. Jak se Vám tato postava hrála a čerpal jste nějaké situace i z vlastního života?

Jsem člověk, který je schopen jít si za svým, ať to stojí, co to stojí. Pan Zahrádka se ale rozhodl obětovat i vlastní důstojnost, čemuž se já ve svém životě snažím vyvarovat. Ne vždy se mi to ale daří. Musím ale říct, že mě role trochu uťáplého manžílka hrát bavila, protože ve skutečnosti takový nejsem. Vůbec. Opravdu. Ani trochu. Navzdory tomu, co si o mě kolegyně Voříšková - Ramba myslí.

Působí na Vás schůze a především nálada v současné české společnosti zachycená ve filmu - hádky, tupost, vypočítavost a xenofobie - věrohodně?

Myslím, že ji to vystihuje víc než přesně a jsem zvědavý na reakce diváků. Náš film může na první pohled vypadat až jednoduše, ale jsem přesvědčen, že se v něm skrývá mnohem víc o nás všech.

Režisér Havelka o Vaší roli prohlásil, že ho mile překvapilo, že: „Vojta Kotek se umí převtělit do taťky, který už se Snowborďáky nemá fakt nic společného.“

Jsem překvapen, že ho to překvapilo, protože mě potom překvapuje, že mě obsadil, když si tím předtím nebyl jist. Ale myslím, že to tak nemyslel a chtěl mi tím tedy složit poklonu, za což děkuji. Poklony si vážím.

Jak probíhala spolupráce s ostatními herci včetně filmové manželky Terezy Ramba?

Byla to neskutečná jízda! Všichni házeli vtípky do poslední chvíle před rozjetím akce a i během ní. Neustále jsme se dusili smíchy, až jsem obdivoval Jiřího trpělivost s touhle neukrotitelnou bandou. Ale co si obsadil, to si pak musel i urežírovat…

Jaká byla atmosféra na samotném natáčení v malém prostoru a s tak obtížným textem? Mimochodem David Novotný vás prý na place rozesmával...

Nejenom David Novotný. S Klárou Melíškovou jsme si „jeli“ podprahové erotično, které mezi našimi postavami vznikalo. Alespoň jsme si to my tak trochu mysleli, ale doufali, že si toho režisér ani divák nevšimne. Točili jsme záběry, které trvaly i patnáct minut. Všichni měli někde poschovávané taháky s texty. Já ne. Já byl zapisovatel schůze. Měl jsem notebook.

Improvizovali jste na place? Jak byste zhodnotil režijní práci Jiřího Havelky?

Byla skvělá! Jirka je strašně chytrý kluk, kterého práce baví a naplňuje. Věří tomu, co dělá a dokáže tím nakazit kohokoliv. Improvizovalo se především na čtených zkouškách a některé věci pak Jirka zanesl i do finální verze scénáře. Improvizace při natáčení, které vznikaly neznalostí textu, pak ale musel asi složitě vystříhávat.

Film s nadsázkou zachycuje mezilidské vztahy a solidaritu mezi sousedy, ukazuje, jak je náročné domluvit se, vzájemně si naslouchat a přitom chránit svůj majetek. Máte tip, jak uhrát a zúčastnit se se ctí běžné schůze vlastníků bytových jednotek?

Nemám. S blbcem se prostě nedomluvíš. A spíš mi přijde, že náš film ukazuje někdy až nelidské mezilidské vztahy plné nesolidarity, ale jak se říká, naděje umírá poslední. Až po Kubátovi.

Co byste divákům řekl, co je s Vlastníky v kině čeká?

Myslím, že takový film ještě neviděli a vzkázal bych jim, ať se nebojí. Budou se bavit i stydět.

Jaké máte další herecké plány, na čem teď právě pracujete?

Momentálně jsem dotočil seriál pro jednu z našich televizí, kde hraju arogantního geniálního fyzika, který z donucení pomáhá kriminalistům řešit složité případy. Letos jsme natočili i další dva díly výpravné koprodukce Marie Terezie. V novém roce se chystám na jednu moc rozvernou pohádku a film s jedním mladým talentovaným režisérem, na který se také moc těším.

Klára Melíšková (Rozhovor)
obrazek
Popište svou postavu paní Roubíčkové.

Paní Roubíčková je paní, která žije sama s kočkami. Zastupuje ve společenství vlastníků bytových jednotek kontrolní úřad. Je to nesnesitelná paní, která s velkým důrazem vyžaduje, aby vše probíhalo podle pravidel, čímž velmi schůzi zdržuje.

A jaký byl hlavní impuls přijmout roli této nesnesitelné paní a zahrát si v tomto filmu?

Skvěle vygradovaná schůze výborně vykreslených rozdílných typů lidí. Také mě přesvědčilo, že autorem a režisérem byl Jiří Havelka, se kterým mám již mnoho zážitků z divadelní spolupráce.

Vaše postava ve filmu vše pedantsky kontroluje, dohlíží na „správný“ průběh schůze. Režisér Havelka o Vaší roli pochvalně prohlásil: „Klára Melíšková je ve své roli tak dokonale iritující, že už jsem ji ve střižně nemohl vystát a občas ji musel pauznout.“ Co Vy na to?

Jestli tohle Jirka řekl, tak to je velká pochvala. To mě opravdu moc těší.

Natáčení bylo náročné, uskutečnilo se v uzavřeném prostoru jedné místnosti. Někteří herci prozradili, že jste měli taháky s texty. Jak to probíhalo na place?

Natáčení bylo opravdu náročné. Seděli jsme šest dní zavření od rána do večera v zatemnělé místnosti, protože schůze se odehrávala večer. Muselo se natočit devadesát stránek textu, který se doma nedal moc naučit, proto nám Jiří dovolil mít taháky pod stanovami a občas se do nich podívat. A hlavně jsme těch patnáct až dvacet stránek denně jeli pořád dokola, takže tímto způsobem se to vše dalo zvládnout. A také díky obrovskému klidu a laskavosti samotného Jiřího.

Jak Jiří Havelka pracuje s herci?

Jak už jsem říkala, s Jiřím jsem nazkoušela tři inscenace u nás v Dejvickém divadle, známe se od školy. On nikdy nezvýší hlas a přitom má autoritu. Je obrovsky chytrý, tvůrčí a velmi inspirující. A dokonale předehrává.

Pokud byste měla pozvat své fanoušky do kina na Vlastníky, co byste jim vzkázala?

Když se ukázky z filmu prezentovaly kinařům, oni se prý tak smáli, že někdo z produkčního týmu Vlastníků pronesl: „My jim budeme muset doporučit zvýšit hladinu zvuku v sále, aby lidem kvůli smíchu něco neuteklo…” Tak to mám pocit, že je to krásná pozvánka.

Na co se diváci mohou těšit, na čem dalším teď pracujete?

Herecké plány žádné nemám, užívám si volna.

Stanislav Majer (Rozhovor)
obrazek
Zahrál jste si jednoho z bratrů Čermákových, kdo jsou tito bratři?

Bratři Čermákovi jsou dvojčata. Nedávno jim zemřel otec, po kterém zdědili byt. Jsou tedy novými tvářemi našeho SVJ a seznamují se s jeho členy, pravidly a stanovami. Alespoň tomu všechno nasvědčuje.

Co se Vás fascinovalo na scénáři filmu Vlastníci, že jste se roli kývl?

Nebylo o čem se rozhodovat, práci Jiřího Havelky sleduji dlouhodobě a vždycky jsem si přál s ním pracovat. Když mne oslovil na tento projekt, nebylo co řešit.

Film je mistrnou sondou do života současné české společnosti, jak vnímáte atmosféru schůze a zejména náladu ve společnosti, je zachycena ve filmu přesvědčivě?

Ano. Nálada v současné české společnosti na mě působí velmi autenticky. Ve filmu samotném je to možná maličko vyhrocené a s velkou dávkou jisté nadsázky. I když nemohu soudit, osobní zkušenost s SVJ, kterou Jiří má a to údajně dost traumatickou, já nemám a možná bych se divil. Nicméně myslím, že atmosféru ve společnosti Jiří vystihl dost přesně.

Jak probíhala spolupráce s ostatními herci?

Spolupráce s herci probíhala naprosto fantasticky. Já jsem se na všechny dost těšil a už od první čtené zkoušky bylo jasné, že to bude jízda. Měl jsem dojem, že to všichni cítí stejně a jsme na jedné vlně. Vždycky když jsem si tu partičku u stolu projel očima zleva doprava, musel jsem se smát.

Natáčení se uskutečnilo v pražských Holešovicích v jedné místnosti se skupinou přes sebe mluvících herců. Jak jste to vše zvládli v tak rekordní době?

Jednoduché to nebylo. Bylo potřeba natočit celovečerní film za osm dnů. Natáčely se dlouhé až pětadvaceti stránkové pasáže v kuse na jeden záběr, aby to mělo tah a energii. Je v tom hodně postav, tedy bylo nutné všechny "protočit". Navíc stále v jedné malé místnosti, byl tam vydýchaný vzduch. Myslím, že hodně náročné to bylo především pro Terezu Voříškovou, která to celé táhne. Na konci natáčecího dne už byli všichni dost vyčerpaní, ale jak říkám: odhodlání bylo veliké, takže to vlastně šlo jako po másle.

Vlastníci jsou debutem Jiřího Havelky, popište jeho způsob režijní práce.

Spolupráce s Jiřím je radost. Sen každého herce, myslím si. Je analytický, dost sečtělý, ví přesně, co chce a má smysl pro humor. Naprosto přirozeně budí respekt čehož, ale nezneužívá. Nikdy jsem neviděl, že by vypustil ze řetězu svoje ego. Já ho miluju.

Film s humorem líčí peripetie jedné schůze, mapuje mezilidské vztahy a ukazuje, jak obtížné je domluvit se, vzájemně si naslouchat mezi sousedy. Máte tip, jak se bez úhony zúčastnit takové schůze vlastníků bytů v reálném životě?

Osobní recept asi nemám, obávám se, že já bych na takovéto schůzi nevydržel ani pět minut. Ale asi abychom obstáli, je třeba pilovat nadhled, humor a zbavit se pohrdání. Snažit se chápat a pochopit.

Co byste vzkázal divákům, na co se mohou v kině těšit v případě Vlastníků?

Chcete-li horor, absurdní drama a crazy komedii v jednom balení, pojďte do kina na Vlastníky!

Jaké máte další herecké plány, co chystáte?

Čeká mě zkoušení ve Studiu hrdinů s režisérem Miroslavem Bambuškem. Míra chce nahlédnout na život a dílo Jana Patočky, konkrétně na jeho Kacířské eseje. Těším se na to.


logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Středa 8. 4. 2020 Svátek má Ema
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz