Vrásky z lásky

Bývalý učitel Ota má před těžkou operací očí. Z furiantského vzdoru vůči starostlivému synovi a snaše se rozhodne vyhledat svou dávnou lásku, přesněji milenku z jedné letní noci před čtyřiceti lety, aby dokázal, že ještě nepatří do starého železa. Bývalá herečka Jana si na dávného ctitele sice nepamatuje, ale využije ho k útěku z ústavu sociální péče. Energická stará dáma, která dělá neustálé problémy akurátní vrchní sestře, chce totiž odjet do Prahy na herecký konkurz. Cesta obou uprchlíků do metropole se ovšem od počátku komplikuje. Dvojice ji absolvuje ukradeným autem, ale i stopem a různými dopravními prostředky. Během ní dochází ke konfrontaci dvou vyhraněných protikladných osobností, jež si díky tomu uvědomí vlastní nedostatky: u Jany jde o sobeckou sebestřednost, u Oty o nudné sucharství. Možnost nového partnerského vztahu má ovšem v případě hrdinů pořádně hořkou příchuť..

Příběh

Ota je bývalý učitel a ve svém věku má již řadu vrtochů, kterými poněkud komplikuje život svému synovi a snaše. Nyní jej čeká náročná operace a Ota se rozhodne, že je ta správná doba, kdy je třeba vyhledat někoho, kdo kdysi dávno velmi ovlivnil jeho život. Setkání s herečkou Janou je ale poněkud jiné, než si představoval. Přesto je to právě tahle vitální dáma, která se rozhodla nerezignovat na aktivní život, která znovu zamotá jeho osud. Díky Janě se Ota vydává na napínavou roadmovie, na jakou by si možná ani v mladším věku netroufl. A je to právě tohle důležité setkání, které oba utvrdí v poznání, že nejhorší, co může člověk udělat - je všechno vzdát!

O natáčení

Natáčení probíhalo na různých místech v jižních a západních Čechách a v Praze. Točilo se v Sušici, zámeček Lázeň v Chudenicích na Klatovsku se proměnil v domov seniorů, kde žije hlavní hrdinka příběhu, část filmu se rodila v barrandovských ateliérech, bytové interiéry pak našli tvůrci v Praze, úvodní záběry byly pořízeny nedaleko České Lípy. A hned začátek mohl být dramatický, protože zdejší vrakoviště, kam veze hlavní hrdina k likvidaci své stařičké auto, krátce před natáčení zachvátil požár. Naštěstí byl spolehlivě a včas zlikvidován a natáčecí plán to nijak neovlivnilo.

Přestože děj příběhu není zasazen na Šumavu, velká část snímku vznikla právě tady. „Šumavu mám rád, mám to tady nakoukané,“ svěřuje se režisér Jiří Strach. „Vzhledem k tomu, za jakých okolností film vznikal, se tohle nakonec ukázalo jako obrovská výhoda. Byl jsem přesvědčen, že sehnat peníze na film s takovými legendami, bude hračka. A byl to velký omyl. Nebýt vytrvalosti producenta Jaroslava Boučka a podpory České televize, asi bychom to nikdy nedali dohromady. A když se to nakonec podařilo, muselo se začít točit velmi rychle. Díky tomu, že zdejší kraj znám, to bylo mnohem jednodušší,“ říká režisér.

S nápadem pozvat po čtyřech desetiletích do hlavních rolí dvě české herecké legendy přišel režisér Jiří Strach, který s Jiřinou Bohdalovou natáčel televizní snímek Povodeň a s Radoslavem Brzobohatým rovněž pro Českou televizi film BrainStorm. Poté, co oba herci souhlasili se společným návratem před kameru, požádal Marka Epsteina, aby jim napsal scénář přímo na tělo. „Vím, že všichni budou chtít vědět, jak se mi to povedlo,“ usmívá se režisér Jiří Strach a hned dodává. „Předem říkám na férovku, že to neřeknu. Nechám si to jako režijní tajemství.“

Scenárista Marek Epstein přiznává, že zadání nebylo lehké. Je pro scenáristu jednodušší psát pro konkrétní osoby nebo je to naopak svazující?

„Pro mě osobně to byl spíš závazek,“ přiznává Marek Epstein. „Věděl jsem, pro koho píšu. Věděl jsem, že oba půjdou jen do látky, které budou věřit. Obyčejně čekám, až si mě příběh najde, v tomto případě jsem musel hledat já jeho. Snad jsme se nakonec našli…“

Navíc, jak autor říká, není zcela jednoduché psát pro dva starší herce, protože si na jedné straně uvědomujete jisté limity, jako jsou náročné fyzické akce, na druhé straně máte dva herce, kteří vás pobízí, abyste se neohlížel. Vzpomíná například, jak na jedné schůzce Radek Brzobohatý nesměle upozornil na fakt, že už nemůže dělat kliky na jedné ruce, protože má cosi s ramenem…

„Je to příběh dvou lidí, kteří se dostali na konec svých cest, ale rozhodnou se z téhle konečné jet ještě jednu zastávku navíc,“ charakterizuje příběh snímku Vrásky z lásky scenárista Marek Epstein. „Je to film o naději,“ doplňuje jej Jiří Strach. „O tom, že v každém věku lze najít něco či někoho, pro co má smysl žít. A že vrásky nemusejí být jen vlivem stáří, ale důsledkem úsměvu.“

Tím, že i tento příběh musel urazit poněkud dramatickou cestu od nápadu k realizaci, měl ale text scénáře zase šanci dozrát. „Scenáristovi je odměnou, když lidi, kterých si váží, řeknou, že to chtějí dělat a udělají to rádi,“ přiznává autor.

Když Marek Epstein pracoval na scénáři jednoho z dalších filmů, který bude zanedlouho uveden do kin, detektivky Ve stínu, tak s hlavním představitelem Ivanem Trojanem na stavbě postavy spolupracoval. Jak to bylo zde u hlavních představitelů - probíral jste s nimi, jak by měli jejich hrdinové vypadat a jak by se měl jejich vztah vyvíjet?

„Měli jsme první verzi, nad kterou jsme se všichni sešli a trochu nejistě pokyvovali hlavami. Padlo dost připomínek a dobře míněných rad. Myslím ale, že tyhle první facky byly přínosem a pomohly na svět dalším verzím, kde už jsme všichni věděli, co vyprávíme a proč. Spolupráce s panem Brzobohatým i s paní Bohdalovou byla profesionální a obdivuhodná. Jak říká jedna z postav (a je to motto paní Bohdalové): …na stáří je hezké jenom to, že už člověk může říkat, co si myslí. A to říkala i mně,“ vzpomíná Marek Epstein.

Také představitelka hlavní ženské role, Jiřina Bohdalová přiznává, že scénář byl jedním ze zásadních momentů v jejím rozhodování, zda roli přijmout. „Marek Epstein píše velmi dobře, s jemným humorem. Navíc je to příjemný mladý muž. Když se rozdával talent, charakter a sympatie, určitě si šel několikrát,“ chválí autora herečka, pro niž psaly filmové příběhy takové legendy jako Jan Procházka nebo Jiří Hubač.

Jinak ovšem herečka o své úloze mluvit nechce: „Ráda mluvím o práci, ale nerada mluvím o roli, nechci diváky navádět, jak se mají na film dívat. Pro mě je důležité, aby si sami v příběhu našli tu pravdu, kterou bych jim ráda sdělila.“

Byl to právě film BrainStorm z dílny dvojice Epstein-Strach, který svedl dohromady jako otce a syna Radoslava Brzobohatého a Ivana Trojana. Ve Vráskách z lásky si tohle rodinné pouto opakují. Měl Marek Epstein konkrétní představu i o hercích dalších rolí - konkrétně právě Ivana Trojana jako syna Radka Brzobohatého?

„O vedlejších postavách jsme při psaní nehovořili, ale mít Ivana Trojana v jakékoliv roli, je pro film vždy ohromné štěstí a já jsem moc rád, že roli přijal. Sám jsem překvapený, jak se naše pracovní cesty protínají. Doufám, že tomu tak bude i nadále,“ říká Epstein a Jiří Strach vysvětluje: „Tuhle souhru jsem si vyzkoušel ve svém televizním filmu BrainStorm. Zafungovala skvěle, film vyhrál čtyři Elsy. A dobrý trenér přece nemění sestavu, když se vyhrává. Ta chemie lidskosti a vzájemnosti je mezi nimi nevídaná. Vznikla už kdysi v divadle na Vinohradech, kde oba hráli. Ivan je takřka jako Radkův syn i v reálném životě.“

Ivan Trojan dokonce doplňuje, že jde již o třetí spolupráci, v podobné kombinaci se vyskytli již okrajově v roce 90. „Náš vztah jako otce a syna je v tomto filmu poněkud napjatý, protože já jej potřebuji dostat na poměrně závažnou operaci s očima, on se tomu brání a mně v podstatě celý film trvá, abych pochopil, proč,“ popisuje vzájemný vztah Ivan Trojan a dodává: „Pro mne je tou nejdůležitější myšlenkou celého příběhu to, že je třeba si naslouchat, opravdu naslouchat, abychom i v těch nejabsurdnějších situacích uměli poznat, co toho druhého trápí nebo proč se tak chová.“

Manželku Ivana Trojana, která je také předmětem kritiky svého tchána, hraje Lenka Vlasáková. „Přestože nejde o velkou úlohu, jsem ráda, že jsem na tomhle natáčení mohla být. Scénář Marka Epsteina se mi moc líbil a během práce na place vládla příjemná atmosféra,“ říká Lenka, kterou na natáčení doprovázel sedmiměsíční syn Johan.

„Jsem rád, že i malé role, často s jedním natáčecím dnem nebo jen pár větami, přijaly osobnosti. Myslím, že je to z jejich strany i určitá poklona těmto legendám. Kromě toho vedle takových hráčů, jako jsou Jiřinka a Radek, stejně prakticky nikoho jiného než zase špičku postavit nemůžete, na tomhle koncertu nesmí zaznít jediný falešný tón,“ říká režisér Jiří Strach a vyjmenovává zvučná herecká jména, která neváhala přijet na jediný natáčecí den nebo třeba na jedinou větu - Josef Somr, Radek Holub, Oldřich Navrátil, Martin Stropnický a další.

Do domova seniorů se na jediný den vypravili i Miriam Kantorková nebo Jan Skopeček. „To víte, mladé role už hrát nemohu a ani mi je nenabízejí,“ směje se herečka. „Už jsem se přehrála do postav babiček, tetiček, kmotřiček, ale i tyhle úlohy mají své kouzlo a já je hraji ráda a snad i dobře,“ dodává Miriam Kantorková.

„Jen tam napište, že já jsem to původně dělat nechtěl,“ žertuje Jan Skopeček. „Ale pak jsem si řekl, že se všechno má zdražovat, nájem voda, plyn, taky milenky budou hodně drahé a když je třeba zaplatit milenku, není malých rolích,“ dodává šibalsky.

Taťjana Medvecká vytvořila ve filmu jednu z větších rolí - vrchní sestru v domově seniorů. „Na první pohled by možná mohla připomínat Velkou sestru z Přeletu nad kukaččím hnízdem, ale tahle paní pod drsnou slupkou skrývá laskavost a Táňa ji má v očích,“ vysvětluje režisér.

„Mám především strašnou radost, že jsem byla oslovena a u tohoto projektu mohla být,“ svěřuje se Taťjana Medvecká. „Jiřina Bohdalová, Radek Brzobohatý, ale i třeba Jiřina Jirásková - to jsou mé idoly mládí a já jsem ráda, že se můžu tohodle krásného natáčení účastnit.“

A je její postava opravdu z rodu „velkých sester“? „Je to taková přísná holka, která by ráda, aby její klienti odpočívali a moc toho nedělali. Ona ji ta její práce trošku frustruje, takže když vyžaduje, aby pacienti odpočívali, tak by vlastně nejraději odpočívala hlavně ona sama. To by ovšem mezi pacienty nesměla mít takovou paní, jakou hraje Jiřina Bodalová…“ dodává Taťjana Medvecká.

„Pracovat s Jirkou je skvělý. Je rychlej, jechytrej a je strašně vtipnej. Nikdy se nestalo, že by nevěděl , co chce a to mám strašně ráda. A odpouštím mu i to, že má role je opravdu z kategorie štěků, ale kdo by si nechtěl štěknout vedle hvězd těch největších,“ přiznává Aňa Geislerová, která si zahrála sestřičku v Domově sociální péče. A má i jedno přání: „Scénář mě při první přečtení dojal i pobavil a zasnila jsem se, že doufám, že až budu jednou zralá na tenhle typ role, bude někde nějaký Epstein po ruce a takovou skvělou postavu napíše. Strašně se na výsledek těším, protože pro herečku je tam tolik scén k hraní. A tím se dostávám ke zlatému hřebu-k Jiřině Bohdalové...Ta ženská je prostě raketa. Její energie je neuvěřitelná, její autorita nediskutovatelná a její humor vražedný. Byl to pro mě obrovskej zážitek a jeden ze splněných snů. Sice jsme spolu kdysi hrály vězenkyně, ale jen jsme se spolu střídaly na cele. A jeden z překvapujících momentů byl, když jsem se šla  rozloučit k ní do karavanu, tak otevřu dveře a Jiřinka tam sedí s Ipadem a cigaretkou, vyřizuje maily a já žasnu jak moderní a šikovná ta naše Bohdalka je! A těším se, až jí v květnu zase budeme gratulovat k jejím narozeninám!“

V roli spolubydlící, paní Jižné se objeví další z domácích filmových legend - Jiřina Jirásková. Obě herečky se s režisérem společně setkaly již při práci na televizním filmu Povodeň. „S Jirkou Strachem točím velmi ráda a s Jiřinou Bohdalovou točím teprve padesát let, takže to není zase tak moc dlouho,“ říká s úsměvem Jiřina Jirásková a dodává:„Jsme na sebe zvyklé a pracujeme spolu rády.“

Jaké bylo to dobrodružství na cestě zvané Vrásky z lásky a jste rád, že jste se do něj pustil, směřuje logická otázka na režiséra Jiřího Stracha.

„Když jsme 31.8. 2011 dostali grant, měli jsme v ruce jen scénář, jednu vybranou lokaci a dva hlavní herce. Nic víc. Sedli jsme si s Jardou Boučkem a položili si otázku: dokážeme to za pět neděl celé připravit? Dokážeme to za další měsíc natočit? A protože máme oba houževnaté bojovné povahy (tedy nejsme žádní přizdisráči :-))), řekli jsme si, že to dáme. Bouček umí z dostihů riskovat, já zas mám v zádech Pánaboha a navrch štáb výjimečných profesionálů. V této sestavě jsme neporazitelní. ...Pravda, nikdy bych se do takového dobrodružství nepustil, kdybych neměl zkušenost z filmů televizních. Za to patří velký dík České televizi, která mně umožnila dvanáct let trénovat filmařské řemeslo,“ říká Jirka Strach.

„Když jsem se před deseti lety pustil do produkce filmu Babí léto, jednou z hlavních myšlenek bylo mimo jiné zaznamenat velké herecké mistrovství nejlepších českých herců na sklonku jejich kariéry. Spousta lidí mne tehdy varovala, že v době, kdy návštěvnost kin tvoří mladí lidé, je nesmysl točit snímek o důchodcích. Jako obvykle jsem to risknul. Film získal bezpočet cen, včetně čtyř Českých lvů, dostal se do americké distribuce a Vlastimil Brodský, Stella Zázvorková a Stanislav Zindulka v něm tehdy sehráli doslova herecký koncert. Když se naskytla možnost získat pro film Vrásky z lásky další české herecké legendy - Jiřinu Bohdalovou a Radka Brzobohatého - šel jsem do toho znovu. Byla by věčná škoda tuhle šanci - dát je dohromady po čtyřiceti letech - promarnit. Věřím, že to diváci budou cítit stejně a rádi se přijdou podívat na tyhle Herce s velkým H. ,“ říká producent Jaroslav Bouček.

Jiřina Bohdalová (rozhovor)
Přestože máte v současné době stále řadu aktivit ať již v divadle nebo v televizi, nakonec jste se rozhodla do tohoto náročného programu přidat i filmové natáčení. Co bylo pro vás rozhodující, že jste se rozhodla roli ve filmu Vrásky z lásky přijmout?
K tomuto rozhodnutí vedla tentokrát poněkud delší cesta. Zásadní pro mě ale bylo, že mě oslovil režisér Jirka Strach. A zaujala mě už první verze scénáře Marka Epsteina, tedy filmový příběh a moje role v něm.

Příběh Vrásek z lásky vznikal ne zcela obvyklým postupem, když jste nejprve s vaším hereckým kolegou Radoslavem Brzobohatým souhlasili se společným návratem před kameru a až v návaznosti na váš souhlas začal vznikat příběh psaný přímo pro vás - na tělo. Ke svým postavám jste se mohli vyjadřovat již v procesu psaní a svým způsobem jste je vlastně pomáhali vytvářet. Jak spolupráce se scenáristou probíhala? Měla například Jana Furtáková některé rysy nebo vlastnosti, které jste změnila?
Ve svém věku si už mohu dopřát luxus vybírat si a říkat pravdu. Vybrala jsem si a říkala tedy od počátku pravdu o tom, co si myslím a oba mladí muži (scenárista s režisérem) se snažili nejen vyhovět mým připomínkám, ale především vytvořit dramatický filmový příběh tak, aby byl uvěřitelný, pravdivý, dojemný. Aby neplnil jen nějaká moje skrytá přání, ale především očekávání diváků. S mladým týmem scenárista-režisér jsem tentokrát na výsledném scénáři opravdu pracovala o trochu víc než obvykle. A protože jde o herečku, pro inspiraci jsem nechodila daleko. A protože jde o herečku v pokročilém věku, nemusela jsem se chodit nikoho ptát na to, jak se právě cítí. O tom už vím své. Přispěla jsem tedy svými lidskými a hereckými zkušenostmi, ale to je vše. Výsledný scénář je samozřejmě dílem Marka Epsteina a režie pak dílem Jirky Stracha.

Marek Epstein napsal příběh v duchu nejlepších hubačovských tradic. V čem vy osobně vidíte jeho největší sílu?
Když mám při čtení scénáře pocit, že vím, jak mám hrát a rozumím tomu, co hraju - může to být cesta (ale nemusí!) k diváckému úspěchu. A podaří-li se nám dotknout se pravdy a dojmout sdělením, že život netřeba nikdy vzdávat - máme vyhráno. Jiří Hubač o tom věděl své dojímá mě, že píšete v této souvislosti o " hubačovských tradicích". Kéž byste měla pravdu.

Dalo by se říct, že od časů Fany, jste - na rozdíl od televize - neměla ve filmu takto barvitou roli. Vaše hrdinka je herečka, na jedné straně náladová osoba, na druhé straně energická ženská, která za žádnou cenu nechce život vzdát. S odchodem do ústraní se ale vyrovnává těžce. Podle toho, jak znáte ty různé osudy herců, je Jana Furtáková, tak jak je napsaná, typická a pravdivá? Nebo si tam autor trochu něco přimyslel?
Moje postava je pravdivá. Už proto, že jde o kdysi slavnou herečku, žijící osaměle, na konci životní cesty. Autor postavu vybavil rysy stárnoucích a starých lidí a ani si nemusel mnoho vymýšlet, ono se stačí kolem sebe dívat. V tomto hledu je ta postava ( ale i mnohé další) pravdivá. Navzdory osamění, věku a nepřízni osudu nikdy neztratila zájem o život. Dokáže spontánně projevit radost, cit i lásku. Neumírá. Žije!

Pokud se dá soudit, s filmovou hrdinkou máte určitě společnou tu nezničitelnou energii. Vaše mladší kolegyně s obdivem a úctou popisovaly nejen to, jak jste dodávala všem energii při natáčení, ale i třeba to jak suverénně zvládáte moderní techniku. Co je pro vás zdrojem téhle energie, kterou všichni tolik obdivují?
Važte slova! Já už v očích svých příznivců vypadám jako atomová elektrárna, ale pravda je, že některý den po ránu taková, že jsem spíš malý elektrický vařič. Abych užila příměru. Mám výhodu, že jsem geneticky vybavena po své matce, která si taky nedala "pokoj", lítala jak sodík po vodě a všechno ji bavilo. Ale klidně vám přiznám, že jsem to letos poněkud přehnala, vedle filmování trvale hraju v divadle, točím televizi, píšu, starám se o rodinu... A na pár dnů jsem vyrazila do New Yorku tam a zpět, abych se na svět kolem sebe a na sebe dokázala podívat taky z dálky. Ale můj zasloužený odpočinek, to jsou dobrovolné galeje... Jenže - jsem jako ona filmová postava, o níž mluvíme - mě to všechno zkrátka baví. A pokud mi Pámbu zdraví dá, už nic měnit nebudu.

Vaše postava na jednom místě říká: Největší výsadou stáří je, že už můžete říkat pravdu. Potvrdila byste tuhle myšlenku?
Jistě, už dávno si dopřávám ten luxus říkat pravdu... S rizikem, že výsledek nebývá ani v životě ani ve filmu vždycky jen příznivý. Mnoho lidí pravdu nechce slyšet. To jsem si potvrdila taky.

Častokrát jste vzpomínala na to, když jste jako mladá herečka měla možnost spolupracovat s legendami - třeba v divadle s Janem Werichem. Dnes řada mladých kolegů naopak vzala jako poctu, že si mohli zahrát společně s vámi ve filmu Vrásky z lásky. Cítíte se jako legenda? Je takový obdiv, respekt a úcta od mladých herců potěšující?
Měla jsem velkou radost !!! Ale jako legenda jsem se nikdy necítila, necítím a cítit nebudu. Já vůbec nejsem objekt na "mramorování" třebaže mám z cen a trofejí a příznivých ohlasů na svou práci pokaždé radost. Umím se radovat! Pokud jde o mladé lidi, vyhledávám je a mám je ráda a vždy ocením, když respektují mou životní zkušenost a jsou navíc slušní. Znám takové. Ale vím i tom, že se obecná slušnost a respekt ke stáří v naší společnosti poněkud vytrácí.

Jiří Strach s vámi spolupracoval již před lety např, na filmu Povodeň - nyní vás přesvědčil k poměrně náročnému natáčení. Znamená to, že se vám s ním pracuje dobře?
Ano. Jinak bych s ním nedělala. Je klidný a hlavně ví.

U typů filmu jako jsou Vrásky z lásky, kde v centru děje stojí herecká dvojice je asi nejdůležitější najít pro svou postavu prostor a přitom se vzájemně nezastiňovat. Jak se hledá taková rovnováha?
S Radkem Brzobohatým jsme sehraná dvojice navzdory tomu, že jsme mnoho let spolu nehráli. Ale oba jsme především profesionálové a v profesionální práci není možné se přetahovat. Tam to musí ladit. Doufám, že se nám to podařilo, problémy v profesi jsme neměli.

Samotné natáčení často probíhalo za běžného provozu, na ulicích se často lidé zastavovali a pozorovali práci, ale zdálo se, že vás to vůbec neruší. Jak se hledá v takových situacích soustředění?
Jsem už dostatečně otřískaná na to, abych všechno zvládla; já uz hrála i ve lví kleci, takže nějaká ulice ve městě mě nemůže překvapit. Umím se soustředit na práci, protože jinak bych se přece musela zbláznit.

Za dlouhé roky vaší popularity jste už zvyklá na zájem lidí. Zastavují vás stále lidé na ulici nebo vás oslovují na veřejnosti?
Zastavují, oslovují mě a když mám náladu a čas, tak mě to dokonce těší. A velice! Ale jsou chvíle, přiznám, kdy nejsem nejmilejší a kdy si přeju bejt neviditelná jak legendární Hopkirk. Ale těch je naštěstí minimálně.

Tvůrci si pro vás nachystali některé i docela fyzicky náročné scény. Která byla nejnáročnější a vzepřela jste se někdy režisérovi s tím, že tohle už je na vás moc?
Jednu chvíli jsem si myslela, že film nikdy nedotočím. Špatně jsem šlápla a už mě vezli málem do špitálu. Úraz. Bolestivý a nepříjemný. Dokonce jsem po tom bolestivém úrazu holení kosti musela přelézr přes tři metry vysokou bránu. A doktor v Klatovech mi pomohl obstřikem, kterým mi bolestivá místa na několik hodin umrtvil. Jinak bych ti nezvládla. Posílám mu dík. A pak nás trápila zima. Nakonec se pár scén ještě přetáčelo a to už jsem si vážně myslela, že po mně... Není! Žiju!

Ve štábu byl i váš vnuk Marek, který studuje filmovou školu a má za sebou už i první vlastní filmy. Sledujete jeho práci?
Samozřejmě, ale sleduju ho z dálky. Protekci mu nedělám, nepřijal by ji. Vyslechne můj názor, ale stojí si za svým - i v tom mu fandím.

Nedávno jsme viděli v několika filmech vaši dceru Simonu a člověka mimoděk napadne, že by jistě bylo skvělé, kdyby nějaký autor napsal film na tělo pro vás dvě. Myslely jste na to někdy? Prý se dokonce uvažovalo o tom, že by roli vrchní sestry hrála Simona?
Kdyby byl dobrý scénář a role pro nás dvě - proč ne? A o tom, že měla hrát tentokrát se mnou patrně víte víc vy, než já.

Vím, že nerada dáváte divákům návody, jak se mají na film dívat, co si z něj mají brát, ale přesto… budete souhlasit, že Vrásky z lásky jsou nejsilnější tím, jak poskytují naději. Že v sobě mají tu víru, že i přes prohry a odmítnutí se nemá nic vzdávat?
Říkáte to přesně. To s klidem podepíšu. Já svůj život nevzdávám a vzdávat nebudu. Ale návod, jak na to, si musí každý v sobě najít sám. Film k tomu může být pouze dobrou inspirací.