Sdílet
film / komedie, drama, Česká republika, 2001, 124 min., od 13 letRežie: Věra Chytilová
Herci: Bolek Polívka, Jan Antonín Pitínský, Milan Šteindler, Veronika Bellová, Arnošt Goldflam, více...
Svléknete-li se, budete se cítit svobodnější. Ale jestli nechcete poslouchat, tak vypadněte!
Režisérka Věra Chytilová přichází na trh s kůží, která je tentokrát úplně holá. Pod lechtivý kabátek "story z nudistické pláže" skryla filozofickou úvahu o morálce, svobodě a hledání smyslu existence. Její tragikomedie opravdu není o nahotě, i když voyeury potěší.
Uprav informace o filmu
Komentář k filmu Ako citam komentare, skoro kazdy ten film povazuje za brak. Dovolim si nesuhlasit, mne sa to vcelku pacilo a to ako zaryty naturista urcite nehladam vo filme nahotu. Na druhej strane ma neurazaju 150kg nahe damy a podobne, na nudistickych plazach a v kempoch je drviva vacsina nahych dochodcov a dost obeznych ludi, lenze naturizmus nie je o okukovani peknych holych bab (pre tych co to este nepochopili). Osobne si nemyslim, ze film ma priniest nejake posolstvo, je to scasti absurdna komedia a scasti parodia na lyricke umenie. Podla mna je tam viacero dobrych hereckych vykonov, len sa treba bavit a nehladat pod povrchom nieco vazne alebo nejaky zmysluplny dej. Kedze je to tocene na digitalnu kameru (myslim ze to bola PAL DV kamera), prilis kvalitne to technicky nie je a to ani nebol umysel. No ale zase vrcholne dielo ceskej kinematografie to tiez nie je, takze u mna slabych 60%.
Všechny komentáře k filmu 17+ Napiš komentář k filmu a získej DVD
Web: IMDB, Titulky Videotéka: přidat si do ní film
Popis filmu Vyhnáni z ráje
 |
Tvůrci
Věra Chytilová
(1929) patří k nejvýznamnější osobnostem českého filmu, je jednou ze stěžejních postav "československé nové vlny". Je rovněž nositelkou mnoha cen z mezinárodních festivalů, loni byla oceněna Křišťálovým glóbem z MFF Karlovy Vary za mimořádný přínos světovému filmu, letos získala Českého lva za celoživotní přínos filmu (2001). Z její bohaté filmografie připomínáme (výběr): Strop (1962 - Cena cineclub Oberhausen, Velká cena Helsinky), Pytel blech ( 1962 - Bronzová medaile Benátky 1963), O něčem jiném (1963 - Velká cena Mannheim 1963), Automat svět (1965 - Cena poroty - Locarno),
Sedmikrásky (1966 - Velká cena Bergamo, Trilobit 1967), Ovoce stromů rajských jíme (1970 - Zlatá cena Chicago), Hra o jablko (1976 - Cena Chicago 1977, Velká cena Chamrousse 1978), Čas je neúprosný (1978 - Velká cena Československa 1978), Panelstory (1979 - Velká cena San Remo), Kalamita (1980), Faunovo příliš pozdní odpoledne (1983), Praha, srdce Evropy (1984),
Vlčí bouda (1986), Šašek a královna (1987), Kopytem sem, kopytem tam (1988), T.G.Masaryk (1990), Mí Pražané mi rozumějí (1991), Dědictví, aneb kurvahošigutntag (1992), Pasti, pasti, pastičky (1998), Vzlety a pády (Trilobit 2000, Kristián 2000 za dokumentární tvorbu.
"Film Vyhnání z ráje hledá odpověď na otázku, zda člověk dokáže být vůbec šťasten, má-li k tomu všechny předpoklady. Naše nudistická pláž je jakýsi obraz ráje. Slunce, voda, rajská pohoda... Jako by to byl prvopočátek všeho. I nahota je obrazně chápána jako součást ráje. Symbolizuje rovnost všech, nic nemáme, nemůžeme předstírat, nic si nezávidíme, jsme bez předsudků... Osvobodili jsme se od všelijaké zátěže, jsme svobodní. Ale dokážeme být mravní? Jsme takoví, jací jsme, se svými nedokonalostmi a slabostmi. I se svou nepoučitelností a hloupostí.
Já osobně nejsem zvědavá na nahotu. Člověk je zvědavý na krásu, ale spojení nahoty s živly nebo přírodou nastoluje určité zážitky spojené s výtvarným uměním, náboženstvím, představami ráje nebo pekla. Člověk je zvědav, jaké ta kumulace nahoty bude mít vyznění. Vyznění se ale nedozvíte nikdy, musíte nahánět myšlenku pomocí nějakého děje, ale jaké to bude mít skutečné vyznění, jestli to pak z toho bude zřejmé, jestli to opravdu přinese kýžený zážitek a zda to lidi pochopí, jak to bylo zamýšleno - to se snad můžeme dozvědět, až když to natočíme, ozvučíme, sestříháme, spojíme s hudbou, zrytmizujeme - tohle všechno je důležité, aby se film dotknul něčeho víc než pouhého povrchu."
(1929) patří k nejvýznamnější osobnostem českého filmu, je jednou ze stěžejních postav "československé nové vlny". Je rovněž nositelkou mnoha cen z mezinárodních festivalů, loni byla oceněna Křišťálovým glóbem z MFF Karlovy Vary za mimořádný přínos světovému filmu, letos získala Českého lva za celoživotní přínos filmu (2001). Z její bohaté filmografie připomínáme (výběr): Strop (1962 - Cena cineclub Oberhausen, Velká cena Helsinky), Pytel blech ( 1962 - Bronzová medaile Benátky 1963), O něčem jiném (1963 - Velká cena Mannheim 1963), Automat svět (1965 - Cena poroty - Locarno),
Sedmikrásky (1966 - Velká cena Bergamo, Trilobit 1967), Ovoce stromů rajských jíme (1970 - Zlatá cena Chicago), Hra o jablko (1976 - Cena Chicago 1977, Velká cena Chamrousse 1978), Čas je neúprosný (1978 - Velká cena Československa 1978), Panelstory (1979 - Velká cena San Remo), Kalamita (1980), Faunovo příliš pozdní odpoledne (1983), Praha, srdce Evropy (1984),
Vlčí bouda (1986), Šašek a královna (1987), Kopytem sem, kopytem tam (1988), T.G.Masaryk (1990), Mí Pražané mi rozumějí (1991), Dědictví, aneb kurvahošigutntag (1992), Pasti, pasti, pastičky (1998), Vzlety a pády (Trilobit 2000, Kristián 2000 za dokumentární tvorbu.
"Film Vyhnání z ráje hledá odpověď na otázku, zda člověk dokáže být vůbec šťasten, má-li k tomu všechny předpoklady. Naše nudistická pláž je jakýsi obraz ráje. Slunce, voda, rajská pohoda... Jako by to byl prvopočátek všeho. I nahota je obrazně chápána jako součást ráje. Symbolizuje rovnost všech, nic nemáme, nemůžeme předstírat, nic si nezávidíme, jsme bez předsudků... Osvobodili jsme se od všelijaké zátěže, jsme svobodní. Ale dokážeme být mravní? Jsme takoví, jací jsme, se svými nedokonalostmi a slabostmi. I se svou nepoučitelností a hloupostí.
Já osobně nejsem zvědavá na nahotu. Člověk je zvědavý na krásu, ale spojení nahoty s živly nebo přírodou nastoluje určité zážitky spojené s výtvarným uměním, náboženstvím, představami ráje nebo pekla. Člověk je zvědav, jaké ta kumulace nahoty bude mít vyznění. Vyznění se ale nedozvíte nikdy, musíte nahánět myšlenku pomocí nějakého děje, ale jaké to bude mít skutečné vyznění, jestli to pak z toho bude zřejmé, jestli to opravdu přinese kýžený zážitek a zda to lidi pochopí, jak to bylo zamýšleno - to se snad můžeme dozvědět, až když to natočíme, ozvučíme, sestříháme, spojíme s hudbou, zrytmizujeme - tohle všechno je důležité, aby se film dotknul něčeho víc než pouhého povrchu."
O hercích
Otakáro Schmidt
Absolvent Konzervatoře Jaroslava Ježka a scenáristiky a dramaturgie na FAMU působil v 80. letech ve Státním divadle F. X. Šaldy v Liberci, v Černém divadle Jiřího Srnce a ve skupině Laura a její tygři. S Danem Nakonečným založil kultovní Fantastické a plynové divadlo BAR. Pod přezdívkou Štětináč působil v divadelním společenství Pražská pětka. Od roku 1994 se podílel jako spoluautor, režisér a moderátor na TV měsíčníku studentského a nezávislého filmu Prology, od roku 1997 přispívá do filmové rubriky TV pořadu Paskvil a režíruje na ZV Nova pořad Na vlastní nebezpečí (1997-98). Vydal knihy Tajů plný ostrov (1993), Hořící sny (1995) a filmovou povídku Eliška má ráda divočinu (1997), podle které natočil v roce 1999 svůj celovečerní režijní debut. Jako herec se objevil ve filmech Pražská pětka (1988), Mí Pražené mi rozumějí (1991), Akumulátor (1994), Malostranské humoresky (1995), Kamenný most (1996).
"Díky "Elišce", kde hrál Bolek hlavní roli, jsme se spolu skamarádili natolik, že pro mě vymyslel práci. Dělal jsem mu režii týdne k jeho narozeninám "Olšany open" a plynule jsme odjeli na měsíc točit Vyhnání z ráje na jihočeskou Majdalenu. On se asi s Věrou Chytilovou, kterou mám taky rád a je pro mě jedním z nejlepších českých filmařů všech dob - na mě domluvili, že budu dělat kameramana. Moc nemluvím, ale na place jsem byl od rána do večera.. Mělo to tu výhodu, že jsem si mohl zároveň na DVD točit film o filmu.
Natáčení mě strašně bavilo - vedle Bolka a Věry tam byl Milan Šteindler, a taky Píťa, tedy J. A. Pitínský, pomocného režiséra dělal Radim Špaček - takže společnost opravdu zajímavá. Hraju kameramana - a to je profese, která mě okouzlila. Koupil jsem si předloni DV a stal se takovým amatérským filmařem. Je to moje oblíbená hračka a taky mě malá kamerka občas živí. Dělal jsem na ní i dokument o Plzni a další projekty. Kameraman - to je zloděj reality přes hledáček kamery, mně se to prolnulo už i do snů. Zdálo se mi, že jsem se stal takovou lítací kamerou a lítal jsem kolem vlaku, který se řítil obrovskou rychlostí nekončící nádražní halou. A já vlítl do toho vlaku a snímal detaily jídel. Baví mě takhle vizuálně nahlížet realitu.
Námět filmu Vyhnání z ráje mi přijde geniální. Četl jsem explikaci i scénář a zdá se mi, že to může být velmi vtipný, filozofující a přitom jemně nemravný film. Určitě bude taky mnohovrstevnatý. Strašně mě baví chytré jedovatosti paní Chytilové.
Zezačátku jsem měl taky problémy s nahotou, styděl jsem se svléknout. Ale donutilo mě to opravdu se zamyslet, kam nás takzvaná civilizovaná společnost posunula. Třeba nám tenhle film pomůže řešit i tyhle věci a předsudky, které v sobě máme."
Absolvent Konzervatoře Jaroslava Ježka a scenáristiky a dramaturgie na FAMU působil v 80. letech ve Státním divadle F. X. Šaldy v Liberci, v Černém divadle Jiřího Srnce a ve skupině Laura a její tygři. S Danem Nakonečným založil kultovní Fantastické a plynové divadlo BAR. Pod přezdívkou Štětináč působil v divadelním společenství Pražská pětka. Od roku 1994 se podílel jako spoluautor, režisér a moderátor na TV měsíčníku studentského a nezávislého filmu Prology, od roku 1997 přispívá do filmové rubriky TV pořadu Paskvil a režíruje na ZV Nova pořad Na vlastní nebezpečí (1997-98). Vydal knihy Tajů plný ostrov (1993), Hořící sny (1995) a filmovou povídku Eliška má ráda divočinu (1997), podle které natočil v roce 1999 svůj celovečerní režijní debut. Jako herec se objevil ve filmech Pražská pětka (1988), Mí Pražené mi rozumějí (1991), Akumulátor (1994), Malostranské humoresky (1995), Kamenný most (1996).
"Díky "Elišce", kde hrál Bolek hlavní roli, jsme se spolu skamarádili natolik, že pro mě vymyslel práci. Dělal jsem mu režii týdne k jeho narozeninám "Olšany open" a plynule jsme odjeli na měsíc točit Vyhnání z ráje na jihočeskou Majdalenu. On se asi s Věrou Chytilovou, kterou mám taky rád a je pro mě jedním z nejlepších českých filmařů všech dob - na mě domluvili, že budu dělat kameramana. Moc nemluvím, ale na place jsem byl od rána do večera.. Mělo to tu výhodu, že jsem si mohl zároveň na DVD točit film o filmu.
Natáčení mě strašně bavilo - vedle Bolka a Věry tam byl Milan Šteindler, a taky Píťa, tedy J. A. Pitínský, pomocného režiséra dělal Radim Špaček - takže společnost opravdu zajímavá. Hraju kameramana - a to je profese, která mě okouzlila. Koupil jsem si předloni DV a stal se takovým amatérským filmařem. Je to moje oblíbená hračka a taky mě malá kamerka občas živí. Dělal jsem na ní i dokument o Plzni a další projekty. Kameraman - to je zloděj reality přes hledáček kamery, mně se to prolnulo už i do snů. Zdálo se mi, že jsem se stal takovou lítací kamerou a lítal jsem kolem vlaku, který se řítil obrovskou rychlostí nekončící nádražní halou. A já vlítl do toho vlaku a snímal detaily jídel. Baví mě takhle vizuálně nahlížet realitu.
Námět filmu Vyhnání z ráje mi přijde geniální. Četl jsem explikaci i scénář a zdá se mi, že to může být velmi vtipný, filozofující a přitom jemně nemravný film. Určitě bude taky mnohovrstevnatý. Strašně mě baví chytré jedovatosti paní Chytilové.
Zezačátku jsem měl taky problémy s nahotou, styděl jsem se svléknout. Ale donutilo mě to opravdu se zamyslet, kam nás takzvaná civilizovaná společnost posunula. Třeba nám tenhle film pomůže řešit i tyhle věci a předsudky, které v sobě máme."
Bolek Polívka
(nar. 1949), absolvent brněnské JAMU (obor pantomima) patřil od roku 1972 k vůdčím osobnostem Divadla na provázku. Je autorem a protagonistou populární televizní show Manéž. Před kamerou debutoval ve filmové verzi provázkovského muzikálu Balada pro banditu (1978) v režii Vladimíra Síse. Mezi nejvýraznější tituly jeho filmografie patří snímky Sedím na konári a je mi dobře (r. Juraj Jakubisko), Něžný barbar (r. Petr Kolika -1989), Zapomenutí světlo (r. Vladimír Michálek - 1996, Český lev a Cena za herecký výkon v hlavní roli na MFF Karlovy Vary), Pelíšky (r. Jan Hřebejk- 1999), Eliška má ráda divočinu (r. Otakáro Schmidt - 1999), Musíme si pomáhat (r. Jan Hřebejk - 2000). S režisérkou Věrou Chytilovou spolupracoval na třech projektech: Kalamita (1981), Šašek a královna (1987) a komedii Dědictví aneb kurvahošigutntag (1992).
"S nápadem situovat příběh na nudistickou pláž přišla Věra. Inspirovali jsme se románem Desmonda Morisse Nahá opice. Mám Věru rád a baví mě s ní pracovat. Je to vždycky takové dobrodružství s otevřeným koncem. Její nápad jsme postupně rozvíjeli a domýšleli. Vypadalo to přibližně tak, že Věra psala na stroji a já jí diktoval. A pak jsme se hádali, protože na spoustu věcí máme jiný názor. Většinou se ale někde setkáme. Věra permanentně provokuje otázkou: A proč? Tak něco navrhnu, a ona zase: A proč? A tak pořád dokola. Spousta nápadů vzniká přímo na place, protože aktuální atmosféra, situace a herci vnášejí při samotném natáčení do scénáře nové dimenze.
Náš film není o nahotě, o nějaké exhibici, ale o přirozenosti člověka. Pochopil jsem, proč si ti lidé říkají naturisté. Nahota symbolizuje určitou čistotu, bezbrannost, vědomí sebe sama. Náš příběh pojednává především o lidských citech, vášních a vztazích, i o živočišně primitivní stránce naší přirozenosti Všichni jsme přišli na svět nazí. Předkládáme mozaiku lidského chování v různých situacích. Jemná pozorování druhu homo sapiens. Zajímavé je, že když člověk dělá něco opravdu upřímně, vášnivě, je vlastně směšný. Třeba když jsem někdy pozoroval Věru nebo Jakubiska (někdy i sám sebe) pohlcené prací, jak mávají rukama, cení zuby, různě se kroutí - je to směšné. Ale má to zároveň patos vášně. Také o tom je náš film. O tvůrčí posedlosti. A taky o manipulaci "těch oblečených" těmi neoblečenými, mocných bezmocnými.
(nar. 1949), absolvent brněnské JAMU (obor pantomima) patřil od roku 1972 k vůdčím osobnostem Divadla na provázku. Je autorem a protagonistou populární televizní show Manéž. Před kamerou debutoval ve filmové verzi provázkovského muzikálu Balada pro banditu (1978) v režii Vladimíra Síse. Mezi nejvýraznější tituly jeho filmografie patří snímky Sedím na konári a je mi dobře (r. Juraj Jakubisko), Něžný barbar (r. Petr Kolika -1989), Zapomenutí světlo (r. Vladimír Michálek - 1996, Český lev a Cena za herecký výkon v hlavní roli na MFF Karlovy Vary), Pelíšky (r. Jan Hřebejk- 1999), Eliška má ráda divočinu (r. Otakáro Schmidt - 1999), Musíme si pomáhat (r. Jan Hřebejk - 2000). S režisérkou Věrou Chytilovou spolupracoval na třech projektech: Kalamita (1981), Šašek a královna (1987) a komedii Dědictví aneb kurvahošigutntag (1992).
"S nápadem situovat příběh na nudistickou pláž přišla Věra. Inspirovali jsme se románem Desmonda Morisse Nahá opice. Mám Věru rád a baví mě s ní pracovat. Je to vždycky takové dobrodružství s otevřeným koncem. Její nápad jsme postupně rozvíjeli a domýšleli. Vypadalo to přibližně tak, že Věra psala na stroji a já jí diktoval. A pak jsme se hádali, protože na spoustu věcí máme jiný názor. Většinou se ale někde setkáme. Věra permanentně provokuje otázkou: A proč? Tak něco navrhnu, a ona zase: A proč? A tak pořád dokola. Spousta nápadů vzniká přímo na place, protože aktuální atmosféra, situace a herci vnášejí při samotném natáčení do scénáře nové dimenze.
Náš film není o nahotě, o nějaké exhibici, ale o přirozenosti člověka. Pochopil jsem, proč si ti lidé říkají naturisté. Nahota symbolizuje určitou čistotu, bezbrannost, vědomí sebe sama. Náš příběh pojednává především o lidských citech, vášních a vztazích, i o živočišně primitivní stránce naší přirozenosti Všichni jsme přišli na svět nazí. Předkládáme mozaiku lidského chování v různých situacích. Jemná pozorování druhu homo sapiens. Zajímavé je, že když člověk dělá něco opravdu upřímně, vášnivě, je vlastně směšný. Třeba když jsem někdy pozoroval Věru nebo Jakubiska (někdy i sám sebe) pohlcené prací, jak mávají rukama, cení zuby, různě se kroutí - je to směšné. Ale má to zároveň patos vášně. Také o tom je náš film. O tvůrčí posedlosti. A taky o manipulaci "těch oblečených" těmi neoblečenými, mocných bezmocnými.
Podobné filmy
 (The Hunger Games) V troskách bývalé Severní Ameriky se rozkládá země Panem. Poslušnost si...
|  Libuše Šafránková, která by v těchto dnech oslavila 70. narozeniny, ve veselé pohádce s pí...
|  Ouplavičtí družstevníci na cestě za poznáním Karlových Varů, ale také plzeňského pivovaru....
| Podobné filmy |
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.
Přihlášení
Registrace
