fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Ukázka    Fotky    Podobné filmy    

73% 151 hlasů
film / komedie, drama, Česká republika, , 100 min., od 12 let
Kinopremiéra v ČR 21.3.2002, DVD od 31.10.2002

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2002, Český Lev, Scénář, Alice Nellis
2002, Český Lev, Herečka v hlavní roli, Iva Janžurová


Ukázka
01:35



Co si doma neřeknete, dozvíte se cestou.
Ovdovělá Miládka s tchyní, dvěma dcerami, vnukem a jedním ze zeťů cestuje na Slovensko, aby tam společně uložili urnu jejího zemřelého manžela. Jak si to prý vždy přál.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Příjemně civilní snímek se tváří jako sám život a vy mu to díky hereckým výkonům i věříte. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií.
Všechny komentáře k filmu 18+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky, Oficiální stránka    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Výlet

Film Výlet je vlastně deníkem jedné zvláštní rodinné výpravy. Ovdovělá matka, dvě dospělé, tápající dcery, snad až příliš hodný zeť, temperamentní babička a malý vnuk - tihle všichni se nasoukají do dvou aut a vyrazí z Rakovníka směrem na Slovensko, aby vyhověli otcovu poslednímu přání. Fádní rodinná povinnost se ovšem brzy začne měnit v putování, které má změnit vše, co následuje. A tak zatímco do stařičkého Wartburgu a nablýskaného Renaulta nasedá nesourodá skupina lidí, z nichž každý má už svůj život a svoje problémy, samotná cesta se stává důkazem toho, že pokud se její účastníci neotevřou a nevyřeší minulost, nepohnou se z místa ani jejich osobní životy.


O vzniku filmu

obrazek
Po úspěšném debutu ENE BENE se režisérka a scenáristka Alice Nellis rozhodla natočit další celovečerní projekt. Film VÝLET je neobvyklá road-movie, která se odehrává na trase mezi Rakovníkem, Telčí a malým hřbitovem za slovenskými hranicemi Alice Nellis k němu opět přizvala herečku Ivu Janžurovou, vedle níž se tentokrát objevují i obě její dcery, herečky Theodora a Sabina Remundovy. Česko-slovenský film o putování jedné rodiny ve dvou různě rychlých autech je - podobně jako ENE BENE - opět intimním příběhem ze současnosti, vyprávějícím o složitém dorozumění a společné samotě zdánlivě nejbližších lidí. Mnohokrát jsem si ověřila, že uvnitř rodiny bývá komunikace zdaleka nejtěžší, říká Alice Nellis. Její členy totiž často svazují nejrůznější rituály a všelijaká drobná tajemství, která za normálních okolností drží všichni pěkně pod pokličkou.
<>Obrázek nenalezen<> Jakmile ovšem lidé vyjedou ze svých domovů a přestanou se tím pádem schovávat za hradbu rutinních úkonů a povinností, začne docházet k neobvyklým situacím. I proto jsem zvolila žánr road-movie: cestování a praktické problémy s ním spojené totiž postavy nutí, aby se chovali jinak, než jsou normálně zvyklí. Scénář filmu připravovala Alice Nellis asi rok a půl a při vymýšlení situací vycházela mimo jiné z vlastní cesty po Spojených Státech, kterou kdysi projela s kamarádem: Když se spolu lidi zavřou do auta, nasednou k nim automaticky i jejich problémy. Alice Nellis si ovšem uvědomovala, že naše republika je poměrně malá a na tak krátké trase by toho filmové postavy moc prožít nestihly. Proto učinila významnou zastávkou město Telč, kde maminka zavzpomíná na svoje mládí u filmového komparzu a nenápadně tak donutí zbytek výpravy, aby tu přespala. Předloha VÝLETU získala Maxima za nejlepší scénář na festivalu FAMU 2000 a v témže roce postoupila až do finále prestižní scenáristické soutěže Sundance International Screenwriting Festival ve Spojených Státech.
obrazek
Přibližně ve stejné době se Alice Nellis spojila s nezávislým producentem Pavlem Šolcem a jeho produkční společností Filmia, s.r.o. Příběh filmu je současně komorní i napínavý a Alice je osoba, která přesně ví, co chce, říká Pavel Šolc. Na projekt nejen sehnal finance, ale zapojil do něj i další koproducenty z Čech a ze Slovenska. Fakt, že někoho úplně cizího nadchne stejný nápad jako vás a je do něj dokonce ochoten investovat, je samozřejmě pro každého producenta velké povzbuzení. podotýká Pavel. Svůj význam sehrály samozřejmě i granty od Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie a naprosto ojedinělá podpora slovenského Ministerstva kultury, které v tomto rozsahu český film spolufinacuje úplně poprvé. Díky našim partnerům z nedalekého zahraničí se tak Výlet stal skutečným česko-slovenským filmem.

O hercích

Iva Janžurová
Divadelní, filmová a televizní herečka patří k nejslavnějším lidem ve své branži. Po skončení DAMU v roce 1963 prošla scénami divadla F.X. Šaldy v Liberci, pražského Divadla na Vinohradech a nyní působí v Národním divadle v Praze. V 80. a první polovině let 90. se přesto Iva Janžurová v českých filmech takřka neobjevovala a věnovala se především divadlu. Na filmové plátno ji znovu výrazně uvedla teprve mladší generace režisérů. V posledních letech prožívá zasloužený návrat do českého filmu. S Alicí Nellis spolupracovala už na její prvotině ENE BENE a v jejím druhém filmu opět ztvárnila jednu z hlavních ženských rolí. Ve VÝLETU ji ovšem uvidíme v poněkud jiné podobě: její Milada, oblečená v sepraném úboru postarší turistky, je žena s trpce ustaraným výrazem. Kvůli fádnímu účesu své hrdinky se Iva Janžurová dokonce nechala ostříhat nakrátko.

Z její obsáhlé filmografie připomeňme alespoň skvělé komediální kreace ve filmech PENSION PRO SVOBODNÉ PÁNY a SVATBA JAKO ŘEMEN (oba režíroval Jiří Krejčík) či populární ženskou dvojroli paní Kelettiové-Stubové v crazykomedii PANE, VY JSTE VDOVA! (r. Václav Vorlíček), za níž Iva Janžurová dostala Cenu pro nejlepší herečku na MFF fantastických filmů v Terstu. Kromě komedií (SVĚTÁCI, ČTYŘI VRAŽDY STAČÍ, DRAHOUŠKU!, SLAMĚNÝ KLOBOUK, DRAHÉ TETY A JÁ, PÁNI KLUCI, MAREČKU, PODEJTE MI PERO!, ZÍTRA TO ROZTOČÍME, DRAHOUŠKU..., JA MILUJEM, TY MILUJEŠ aj.) se Iva Janžurová uplatnila také ve filmech tragických a dramatických, kde předvedla vynikající psychologické studie. Z těch nejslavnějších připomeňme smutné balady KOČÁR DO VÍDNĚ (r. Karel Kachyňa) a PETROLEJOVÉ LAMPY nebo manýristické mystérium MORGIANA (oba filmy v režii Juraje Herze).

Po Zdeňku Tycovi, který v roce 1993 Ivu Janžurovou obsadil do menší úlohy maminky Filipa Topola ve filmu ŽILETKY, se o její slavný comeback zasloužil především Roman Vávra: ten jí v roce 1997 ve svém povídkovém filmu CO CHYTNEŠ V ŽITĚ svěřil zajímavou roli postarší nevěsty, která se i s unaveným manželem statečně vydává na zvláštní svatební cestu. Za tragikomickou postavu Jindřišky získala Iva Janžurová vzápětí Českého lva, který jen potvrdil, co už všichni věděli - že je filmovou herečkou nejvyšších kvalit. Z téhož důvodu ji pro svůj debut ENE BENE oslovila i Alice Nellis (Iva Janžurová zde hrála hlavní roli - manželku nemocného muže, která se horlivě angažuje v místních volbách, za roli dostala cenu za Nejlepší herecký výkon na Mezinárodním filmovém festivalu v Soči (2000) a ze svou kreaci byla nominována i na Českého lva 2001). Po úspěšné a příjemné spolupráci ji pak režisérka i s oběma jejími dcerami obsadila také do svého druhého celovečerního filmu jménem VÝLET.

Iva Janžurová o postavě matky
Milada chce dbát jako každá matka - přesněji jako každá skrytě superúzkostlivá matka - na prospěch svých dcer, říká o své postavě Iva Janžurová. Není to dlouho, co ovdověla a ve svých představách se teď posunula do čela rodiny, čímž na sebe svědomitě vzala i zodpovědnost za její štěstí. Jsou tu dvě vdané dcery, dva zeťové, vnouček a tchýně, čili matka jejího muže. Ta podobnou roli velitelky hrála v této rodině už dlouho předtím, a ještě si ji po svém dohrává. Ale zatímco babička problémy zdánlivě už jenom glosuje, Milada je chce zdolat. Vkládá se do funkce rodinného tahouna s vehemencí veškerého zbytku svých životních sil, s nábojem starostí, které si - i díky své povaze - dokázala vždycky spíš znásobit než je řešit...

Podle Ivy Janžurové se ale matka díky rodinnému výletu ocitá ve zlomové životní situaci: To, co Miladu po manželově smrti dosud naplňovalo hořkostí, ale i energií, se najednou dostává nečekanými a zdánlivě nevinnými událostmi do nových proporcí - pocit, že její snahu nikdo spravedlivě neocení, že se k ní její dcery sice chovají slušně, ale nedovol jí vstupovat do svých duší a srdcí, takže se jí přes veškerou snahu a maminkovskou péči čím dál víc odcizují, že se jí nedaří najít vroucí vztah ke tchýni ani teď, kdy už mezi nimi nestojí zápas o pozici vedle syna-manžela, ale i to, že si své komunikační neúspěchy navykla s utajenou trpkostí přežívat... Její nové postavení jí teď paradoxně nabízí šanci: konečně se osvobodit od všech předsevzetí a zábran, jimiž zřejmě celý svůj život sama sebe spoutávala.

Přestože natáčení uprostřed léta sebralo Ivě Janžurové velkou část z jejích divadelních prázdnin, o přijetí nabízené úlohy moc dlouho nepřemýšlela: Alice má schopnost nacházet a přesně pojmenovávat věci, které zná z vlastního života snad skoro každý z nás. Jejím příběhům věřím, a protože ji beru tak trochu i jako dceru, těžko bych jí zrovna tohle mohla odmítnout. Natáčení se skutečnými dcerami bylo pro jejich matku navíc docela příjemné: Obě najednou jsem si už dlouho neužila, snad jen občas o Vánocích. Dávám si ale velký pozor, abych jim do jejich hraní nemluvila, protože jsou na to obě dost háklivé. Tím se ovšem vůbec netrápím: mnohem radši pozoruji, jak dobře si vedou i bez mých rad. Její herectví se vždy vyznačovalo mimořádnou schopností spojovat spontánní přístup s poučenou hereckou inteligencí. Kromě talentu pro komedii a grotesku proto vždy uplatnila i umění procítit vnitřní, skrytě dramatické osudy svých postav. Tragické a komické role se proto u Ivy Janžurové střídají jako noc a den: obě polohy totiž zvládá stejně přesvědčivě.

Theodora Remundová
Mladší dcera herečky Ivy Janžurové a divadelního režiséra Stanislava Remundy se k herectví dostala oklikou přes filmovou režii. Absolvovala FAMU (katedra dokumentární režie), kde na sebe upozornila několika zdařilými školními snímky, realizovanými vesměs ve spolupráci s ČT (ZASTAVENÍ NA CESTĚ ZA OBLÁČKY, JEN MALÝ KOUSEK ŠTĚSTÍ, BRATŘI, KOČKY). V současné době připravuje Theodora svůj další režijní projekt s názvem STANDARD ANEB NIČEHO NELITUJI, na který získala grant od Státního fondu pro podporu a rozvoj české kinematografie ČR. Jako filmovou herečku začali Theu obsazovat nejprve její spolužáci a známí. Jan Hřebejk s ní natočil tv povídku OKNO, Michaela Pavlátová ji angažovala do hlavní ženské úlohy ve filmové povídce ABSOLUTNÍ LÁSKA (PRAHA OČIMA..., 1999).

V témže roce ji Alice Nellis svěřila důležitou postavu Jany ve svém celovečerním debutu ENE BENE, kde Theodora hrála se svou matkou Ivou Janžurovou. Alice s Theou nastudovala také divadelní představení Hra o dvou postavách Tennesseeho Williamse, které je na repertoáru pražského Rubínu. Druhým celovečerním filmem Alice Nellis jménem VÝLET nyní jejich spolupráce logicky pokračuje. V roli nevyrovnané Zuzany, kterou Alice napsala opět přímo pro ni, Thea znovu ukazuje, kolik různých ženských podob se v ní skrývá. Souběžně s natáčením vlastních filmů začala hrát v divadle Na zábradlí, kam ji původně zlákal režisér Petr Lébl. Na této špičkové pražské scéně ztvárnila výrazné úlohy ve hrách Ivanov, Táňa Táňa, Kočičí hra, Wesele aj. Miladinu mladší dceru Zuzanu - neúspěšnou návrhářku dlaždicových vzorů, potýkající se s existencí příliš hodného manžela a příliš nezávislého milence - hraje hereččina skutečná dcera Theodora Remundová. Také ona účinkovala už ve filmu ENE BENE, kde se objevila po boku své skutečné matky Ivy Janžurové.

Theodora Remudnová o postavě Zuzany
Zuzaně jde na nervy její manžel, ale především její vlastní, trochu nanicovatá existence, říká Theodora Remundová. Proto si pořídí milence, malíře abstraktních obrazů. Doufá totiž, že se - kromě potěšení ze vzájemné lásky - s novým partnerem automaticky přiblíží k vysněnému světu umění. V tom se ale těžce splete. Theodořina postava prodělá během jízdy zajímavý vývoj: sympatická, událostmi poučená Zuzana na konci filmu už nepřipomíná onu protivnou, přehnaně namalovanou mondénu, která na začátku cesty otráveně nasedla do manželova auta. Zuzana zpočátku vypadá sebejistá a nad věcí.
S přehledem radí druhým, ale ve skutečnosti je zoufalá, protože si neví rady sama se sebou. Proto je pro ni tak těžké žít vedle někoho, kdo si na některé zásadní životní otázky už dávno odpověděl. Svůj strach, zmatek i tajný milostný vztah proto nakonec vyjeví právě před svým spolehlivým a chápavým manželem. Také Thea změnila kvůli své roli účes a - v souladu s charakterem své hrdinky, která svou pravou podobu teprve hledá - si nechala obarvit vlasy do červenohnědého odstínu. Přeliv musela ještě půl roku poté pracně odstraňovat. Souběžně s natáčením vlastních filmů začala hrát v divadle Na zábradlí, kam ji původně zlákal režisér Petr Lébl. Na této špičkové pražské scéně ztvárnila výrazné úlohy ve hrách Ivanov, Táňa Táňa, Kočičí hra, Wesele aj.

Igor Bareš
Rodák z Olomouce se nejdřív přihlásil na střední zemědělsko-technickou školu, obor chovatelství. Když však na brigádě v ZOO zjistil, že mezi ošetřováním žiraf a provozem kravína není zásadní rozdíl, začal uvažovat o dalším studiu. Na JAMU se naštěstí dostal hned na první pokus. Už během školy dostal nabídku vystupovat na půl úvazku v Divadle bratří Mrštíků. Tam získal v letech 1989-91 svoje první stálé angažmá a poté přešel do činohry Mahenova divadla. Z lákavé nabídky přestoupit do Národního divadla v Praze, kterou po výkonu v Dostojevského Běsech učinil Igorovi Ivan Rajmont, sešlo v roce 1993 z prozaického důvodu: Igor tehdy v Praze nesehnal bydlení. Rozhodnutí zůstat v Brně však nikdy nelitoval - už proto, že tu za deset let svého působení odehrál spoustu výtečných představení. Z jeho nejlepších divadelních kreací připomeňme třeba Raskolnikova (Zločin a trest), za něhož byl v roce 1997 nominován na cenu Thálie nebo Hamleta, za kterého získal nominaci na Cenu Alfréda Radoka.

Před kamerou se Igor Bareš objevil například v tv seriálech (ČETNICKÉ HUMORESKY, MARTIN TOMSA) a hrál také v televizním filmu KRUTÉ PROMĚNY (1993), kde vytvořil zajímavou figuru náboženského fanatika. Posledně jmenovaný titul režíroval Zdeněk Kaloč, s nímž Igor pravidelně spolupracuje také na své domovské brněnské scéně. Tam si ostatně pro Igora přijela i Alice Nellis a nabídla mu jeho první velkou filmovou roli. Igor se této příležitosti chopil s naprostou suverenitou a ve své jemně odstíněné úloze dobráckého Pavla dokázal, že do českého filmu zkrátka patří.

V zajímavé úloze Zuzanina snad až příliš tolerantního manžela se představí Igor Bareš, jehož Alice Nellis našla v činohře brněnského Mahenova divadla. Nemile překvapeného Pavla, který se na rodinné výpravě dozvídá o nevěře svojí ženy Zuzany, ztvárnil tento zkušený pětatřicetiletý divadelník s obdivuhodným citem pro filmové herectví.

Igor Bareš o postavě Pavla
Pavel je normální chlap, který nerad řeší nevyslovené problémy a docela se mu líbí život v zaběhaných kolejích. Pak ovšem přijde zlá zpráva, a ta ho z nich nepříjemně vyhodí, říká Igor Bareš. Ukáže se ale, že tenhle obtloustlý podnikatel s kachlíky není až taková bačkora, jak vypadá. V zásadních věcech má jasno a ve svízelných situacích zachovává chladnou hlavu a umí si vždycky nějak poradit. A to musí ocenit dokonce i jeho temperamentní, zdánlivě velmi suverénní žena Zuzana, která se občas chová jako malá, vyděšená holka. On ji má ale - navzdory všemu a všem - opravdu rád.

O Igorově profesionálním přístupu svědčí i fakt, že kvůli figuře usedlého manžela s pěkným "sexy" břichem neváhal ztloustnout o 15 kilogramů. I tak se zdál režisérce na podváděného muže ještě příliš pohledný a sympatický: maskérky mu proto uměle rosily obličej a česaly nevábný, jakoby věčně zpocený účes. Chtěla jsem Zuzaně poskytnout ještě další argumenty, proč by mohla svého hodného, vstřícného a pracovitého muže nesnášet. Na mé přání tedy Igor ještě perfektně natrénoval některé zlozvyky, jako například šťourání se v uchu nebo hlasité smrkání. Tyhle automatické tělesné projevy si dotyčný většinou neuvědomuje, ale jeho partner na ně bývá mnohdy příšerně alergický, říká Alice Nellis.

Naďa Kotršová
Herečka Naděžda Kotršová (též Palková) ukončila Státní konzervatoř v Bratislavě v roce 1950. Vystupovala na mnoha slovenských divadelních scénách - v Povážské Bystrci, v Žilině i Košicích. V roce 1966 se ale vrátila tam, kde začínala už během svých hereckých studií: na prkna činohry Nové scény Národního divadla. Nyní působí v bratislavské Astorce, kde hraje např. matku Emílie Vášáryové v komorním dramatu Klícka. Rodačka z Opavy jezdí také do Prahy (Astroka často hostuje např. v Adrii), takže Naďa mluví bez problémů česky. Kromě herectví se příležitostně věnuje také překládání divadelních textů z angličtiny a němčiny - kromě klasiků jako O. Wilde, G.B. Shaw či J.N. Nestroy přeložila například i memoáry M. Dietrichové Berte jen můj život (1985).

Její herecký rejstřík byl široký a sahal od hrdinných vlastenek, přes komediální venkovanky až k dramatickým postavám městských paniček. Zdaleka nejlépe si ale vedla v klasickém repertoáru, kde mohla uplatnit svou oduševnělost i atraktivní zjev: zazářila například jako Marie Stuartovna (1957), Alžběta z Valois (Don Carlos, 1958), Turandot (1961) nebo Helena Gloryová (R.U.R., 1958). Její silnou stránkou byly i mikroportréty nevšedních žen, jako byla třeba Lilly Belle (Divná paní Svageová, 1975), Sofia Ingatievna Turusinová (I chytrák se spálí, 1983) nebo Šarlota (Višňový sad, 1984).

Kromě menších úloh ve filmu (VÝHYBKA, 1963, KEBY SOM MAL DIEVČA, 1976, TEREZA, 1976, V MESTE PLNOM DÁŽDNIKOV, 1989) stála Naďa Kotršová u zrodu vůbec první inscenace v bratislavské televizi, kterou byla v roce 1956 HÁJNIKOVA ŽENA. V televizním médiu se pak pravidelně objevovala takřka třicet let. Od poloviny 90.let prožívá Naďa Kotšová zasloužený comeback a je čím dál častěji objektem filmové kamery. Nejprve natočila několik reklam (mj. s režisérem F.A. Brabcem), a pak si ji na castingu na Slovensku vyhlédla i Alice Nellis pro svůj VÝLET.

Naďa Kotršová o postavě babičky
Rodinnou posádku doplňuje babička, kterou ztělesnila vitální slovenská herečka Naďa Kotršová. Babička je milá, spíše nekomplikovaná bytost, jejíž hlavní problém spočívá v tom, že často nechápe, co její okolí vlastně prožívá. O to víc je samozřejmě zvědavější a snaží se všelijak nenápadně sondovat ´terén´. Chce ovšem vždycky zůstat příjemná a i v kritických chvílích hodlá šířit dobrou náladu. Ne vždy se jí to daří, ale vždycky se o to - někdy naivně a trochu komicky - opět pokusí. Cesta do rodného Nového Mesta nad Váhom je však pro babičku zároveň osudovou poutí. Stará paní možná podvědomě cítí, že se ocitla na své poslední cestě, říká Naďa Kotršová.

Také Naďu Kotršovou čekala výrazná fyzická proměna. Svižná a štíhlá dáma se na režisérčin pokyn musela před kamerou šourat a hrbit. Maskérky Nadě zrušily její elegantní sestřih a z přirozeně černých vlasů vytvořily šedou změť. Kostymérky pak čekal nelehký úkol schovat Nadinu pěknou, sportem výborně udržovanou postavu do volných důchodcovských hábitů. To vše, společně s Nadinou letitou hereckou zkušeností, vytvořilo z občas dojemně legrační "Valdy" důležitou figuru v celém příběhu.

Sabina Remundová
Starší dcera herečky Ivy Janžurové a divadelního režiséra Stanislava Remundy se na jeviště poprvé dostalala náhodou: v představení Vrátíš se ke mně po kolenou, s níž její rodiče objížděli republiku, jednou onemocněly obě herečky alternující menší roli a ona - protože uměla hru skoro celou nazpaměť - za ně pohotově zaskočila. Vystudovala hudebně-dramatický obor pražské konzervatoře, poté absolvovala i DAMU a v letech 1996-9 nastoupila do stálého angažmá v Mladé Boleslavi. V současnosti spolupracuje s Divadlem u hasičů, kde pokračuje v rodinném hraní se svou matkou a pod režijním vedením svého otce. Od roku 2001 je možné Sabinu zastihnout také na nové pražské scéně Divadla na prádle.

Před kamerou debutovala Sabina už jako malá komparsistka ve filmu JAK SE TOČÍ ROZMARÝNY. Účinkovala v několika tv inscenacích (např. VEČEŘE VE STUDENÉM DOMĚ, r. Ludvík Ráža) a také v koprodukčním filmu KRÁL POSLEDNÍCH DNŮ (r. Tom Telle). Kromě herectví Sabinu vždycky lákalo psaní, které se postupně stává jejím hlavním zájmem. Podle jejího původního scénáře připravuje na jaře 2002 ČT film NA PSÍ KNÍŽKU (režie se ujme František Filip). Jako autorka a režisérka se chystá na podzim téhož roku pracovat na dalším vlastním scénáři s názvem MARYŠKA. Postava těhotné Ilony v novém filmu Alice Nellis konečně představí tuto zajímavou tvůrčí osobnost široké veřejnosti.

Sabina Remundová o postavě Ilony
Miladinu druhou dceru, Zuzaninu sestru Ilonu - utahanou ženu v domácnosti, která odjíždí na výlet ve vysokém stupni těhotenství - ztvární Theodořina opravdická starší sestra, herečka Sabina Remundová. Ilona je z obou sester ta klidnější a zdánlivě méně průbojná, říká o své hrdince Sabina. Jsou různé důvody, proč lidé uzavírají svá trápení, své úzkosti sami v sobě. To, že navenek nezjevují své emoce v takové míře jako ostatní, ale neznamená, že je nemají. Naopak. Těhotenství a mateřství probouzí v Iloně bojovného ducha. Rozhodla se vydobýt si v rodině větší pozornost, vystoupit z představy, jakou si o ní utvořili ostatní...

Ilonino rozhodnutí odjet se zbytkem rodiny na Slovensko zprvu vypadá jen jako truc zklamané manželky. Její odhodlání, podniknout dalekou cestu ve vysokém stupni těhotenství, se může zdát velmi pošetilé a riskantní. Pro ni je ale osvobozujícím krokem ke změně, odvážným počinem, říká Sabina. Poklidná jednotvárnost manželství s Vítkem, může být tímto ´vzrušením´ osvěžena. I blízkost s matkou je v podmínkách jejich zvláštního putování zbavená ´pout domova´ a návyků. Přestože se o tom nemluví, hledají s matkou a sestrou cestu k sobě. Sblížení.

Rodinné sbližování ale v tomto filmu neprobíhá vždy zrovna idylicky. Že se láska a blízkost lidí, paradoxně, projevuje i opačně - potyčkami, hádkami - a laskavost a něha má často hrubou slupku, je pro mě na Iloně krásné a lidské, říká Sabina. I kdyby jediným důvodem k Ilonině účasti na rodinném výletě byla snaha rozdmýchat žár v srdci jejího ´teplákového´manžela, bylo by to veliké a důležité drama. Legrační, pro toho, kdo se dívá, a opravdové pro mnoho z nás, kteří více či méně úspěšně bojujeme se stereotypy ve vztazích i v životě vůbec.

Také Sabina Remundová se na svou roli pečlivě připravovala. Studovala například pocity a zvyky těhotných žen, trénovala jejich komíhavou chůzi, podpírání bolavých zad i dýchání břichem. Jeden z přihlížejících diváků ocenil její výkon přímo na place, když jí coby nastávající mamince daroval krásný vinný hrozen, aby měla v požehnaném stavu dost vitamínů. Na Sabinin vzdutý život však podobně reagovali také členové štábu. Mnozí zapomínali, že jde o přivázaný polštářek, a o pauzách Sabině starostlivě přistrkovali židle, aby jí prý neotékaly nohy. Zdaleka nejvíc zmaten byl ovšem bulvární tisk, který začal o Stanislavu Remundovi psát jako o šťastném dědečkovi.

Jakub Chrbolka
V konkurzu na nejmaldšího účastníka výletu - Ilonina malého syna Leona - nakonec zvítězil šestiletý Jakub Chrbolka. Při svém hereckém debutu si vedl velmi zdatně. Prostě jsem Kubovi vždycky řekla, co má udělat, a on to splnil. Ve finále už dokonce chodil po značkách, aniž by se musel dívat pod nohy - vedl si prostě jako dokonalý profík, říká Alice Nellis. Pouze jednou jsem si všimla, že Kuba říká text čím dál pomaleji a nějak podivně při tom artikuluje. Jel tehdy zrovna na zadním sedadle v rozpáleném wartburgu. Sekvenci jsme už poněkolikáté opakovali, jemu bylo už asi pěkně horko, a tak začal uprostřed scény usínat. Oči se mu pomaličku klížily, ale svoje repliky drmolil správně.Při natáčení si Kuba nejvíc oblíbil svou filmovou maminku Sabinu Remundovou a režisérku Alici Nellis oslovoval něžným výrazem "rejžátko". Zdaleka nejvíc času ale trávil se svou "osobní asistentkou" Markétou Mrzenovou, která se perfektně postarala, aby byl Kuba v pravý okamžik vždycky připravený a ve formě.

Jiří Macháček
Malou, z hlediska dalšího příběhu neméně důležitou úlohu Ilonina flegmatického manžela Vítka, si za rodinným stolem plným pochoutek odseděl a odglosoval Jiří Macháček. Ten sou účast vidí takto: Moje filmová těhotná žena Ilona se synem Leonem odjíždí hned na začátku filmu pryč. Což já, její muž Vítek nechápu a zůstávám doma. Celý další děj se bohužel věnuje jejich výletu. Takže divák, který přijde do kina o pár minut později, už nemá šanci mě zhlédnout. A to by byla škoda - frontman kapely MIG 21 Jiří Macháček zde sice neukazuje svoje vypracované tělo jako zpěvák Dan Bárta, ale vidět ho ve slušivém domácím oděvu z vietnamského tržiště také není k zahození.

Dan Bárta
Zuzanina milence, malíře abstraktních obrazů Lubora Špelchtu, hraje zpěvák Dan Bárta, který se objeví hned v úvodní sekvenci v ateliéru a ve sprše. Dan se mi líbil právě jako výrazný a přesný typ, kterého si divák snadno zapamatuje, říká Alice Nellis. K jeho figuře se totiž váže spousta dalších scén a kdyby Lubor vyšel nemastně neslaně, težko bychom pak některým následujícím událostem věřili...Moc jsem ale nedoufala, že by zrovna Dan Bárta na mou nabídku kývl: na plátně je totiž jen chvilku, a navíc úplně nahý. Kromě toho jsme se spolu před natáčením neznali, nebyl to tedy žádný můj kamarád, který by takovou věc udělal ze staré známosti. Dan ale zareagoval velmi vstřícně a roli nonšalantního ´džemového umělce´ vystřihl naprosto věrohodně.

O tvůrcích

Alice Nellisová
Scenáristka a režisérka Alice Nellis se narodila v Českých Budějovicích, dětství a gymnaziální léta však prožila v Poděbradech, kde pracovali její rodiče-lékaři. V roce 1989 složila zkoušky na Pražskou státní konzervatoř (flétna u prof. Lopouchovského) a souběžně s tím zahájila studium anglistiky a amerikanistiky na filosofické fakultě v Praze (absolutorium v roce 1997). V roce 1997 ji přijali na katedru scenáristiky a dramaturgie pražské FAMU, kde patří mezi nejagilnější studenty posledních let. Její příjmení není rafinovaný pseudonym, Alice je vdaná za Američana Simona Nellise.

Osobnost s mnoha různými talenty směřovala k filmu pozvolna, ale jistě. Jak ostatně sama tvrdí, dělá vlastně pořád totéž - film jí pouze umožňuje, aby svoje předchozí činnosti a zájmy řídila podle svého a ještě je spojila všechny dohromady. Už v prvním ročníku na FAMU začala Alice režírovat dokumenty pro Českou televizi a v roce 2000 natáčí svůj první celovečerní hraný film ENE BENE podle vlastního scénáře. Intimní komedie o vztazích, rodinné krizi a tíze volby vyvolala živý zájem u diváků i kritiků a posbírala řadu trofejí na nejrůznějších festivalech.

Film získal bronzovou růži v Bergamu, 1. Místo v hlavní soutěži na 43. Mezinárodním festivalu v San Francisco (Skyy Prize Award), Promotion Prize na MFF v německé Chotěbuzi cenu za nejlepší debut a Cenu českých filmových klubů na plzeňském Finále, Zvláštní ocenění FIPRESCI na MFF Karlovy Vary, cenu za Nejlepší debut z české, slovenské a polské produkce na Filmovém festivalu Těrlicko, Trilobit jako zvláštní ocenění za režii a scénář atd.

Z Aliciných krátkých filmů připomeňme hudební dokument FOLLIA, URČITÝ DRUH BLÁZNOVSTVÍ (1997, 28 min.), věnovaný ... (zvláštní cena na festivalu FAMU 1998). O rok později natáčí Alice školní cvičení NUTNÁ PRAVIDELNOST, vyprávějící o (cena za dokument na festivalu FAMU 1999). V roce 2001 stihla Alice realizovat ještě dokumenty VÁNOCE PŘED TELEVIZÍ (14 min., sc.+r.) a CHAOS (57 min., spoluautorka sc.+rež.) a dokončila film o filmu Tmavomodrý svět s názvem SVĚT PODLE SVĚRÁKA (35 min.). Scénář režisérčina nejnovějšího projektu VÝLET získal Maxima na festivalu FAMU 2000 a postoupil až do nejužšího výběru prestižního Sundance International Screenwriting Festival v USA. Alice Nellis ho napsala, zrežírovala, napsala k němu i anglické písňové texty a nazpívala některé ženské vokály.

Pavel Šolc
Pavel se v posledních letech věnoval hlavně velkorysým projektům ze zahraničí (DUNE s Williamem Hurtem či ANNE FRANK s Benem Kingsleym). Filmem VÝLET nyní zahajuje dráhu nezávislého producenta. Po letech spolupráce na velkých zahraničních zakázkách je Výlet naším prvním českým titulem, takže jsme se na jeho natáčení strašně těšili říká Pavel, který se ještě jako vedoucí produkce podílel na řadě úspěšných českých titulů (např. ŠAKALÍ LÉTA, BÁJEČNÁ LÉTA POD PSA, KOLJA). Promovaný ekonom (obor zahraniční obchod) začal pracovat u filmu poté, co skončil vojnu a vystřídal řadu příležitostných zaměstnání - jezdil například s trabantem u České pošty. V roce 1987 zakotvil v Krátkém filmu Praha, kde začínal jako asistent režie a končil jako zástupce vedoucího produkce.

V roce 1990 přijal nabídku Jiřího Ježka spolupracovat na prvním poválečném soukromém filmu TANKOVÝ PRAPOR. V Ježkově firmě Space Films, která kvůli Olmerově komedii vznikla, realizoval už jako vedoucí produkce zahraniční zakázky a některé úspěšné domácí tituly: Hřebejkova ŠAKALÍ LÉTA (1993), Nikolaevova BÁJEČNÁ LÉTA POD PSA (1996) a oscarového KOLJU (1996) Jana Svěráka.

Koncem roku 1999 ze Space Films odešel a vedl produkci několika náročných zahraničních zakázek, jako byla DUNA (2000, 3 x 90 min., r. John Harrison, kamera Vittorio Storaro) s Williamem Hurtem a Alecem Newmanem v hlavních rolích, natáčená v ČR pro televizi ABC, dále dvoudílný tv film MONKEY KING (2000, r. Peter MacDonald) pro Hallmark Television a také hvězdně obsazený titul ANNE FRANK (2001, 2 x 90 min., r. Robert Dornhelm) s Benem Kingsleym, Lili Taylor a Brendou Blethyn. V roce 2001 založil vlastní produkční filmovou společnost Filmia s.r.o. V jejím rámci filmem VÝLET scenáristky a režisérky Alice Nellis zahajuje Pavel Šolc svou dráhu nezávislého producenta.

Ramunas Greičius
Jeden z nejvýraznějších a nejvyhledávanějších kameramanů mladší generace pochází z Litvy. Když v roce 2001 ukončil FAMU (katedra kamery), měl za sebou už studium televizní režie a herectví na Múzické akademii v rodném Vilniusu. Už během studií sbíraly jeho filmy přední ceny na českých i mezinárodních festivalech: s dokumentem NOEMOVA ARCHA (1995, 10 min.) vyhrál Ramunas Mezinárodní studentský festival v Lodži, pětiminutová barevná etuda LETNÍ ČAS DLOUHÝCH LETŮ (1997, 16mm) zvítězila na festivalu FAMU (Maxim za nejlepší film, kameru a zvláštní cena FITES) a reprezentovala ČR v Cannes a Oberhausenu, Ramunasův krátký film NÁMOŘNICKÝ WALTZ (2000, 5 min, 35.mm) si přivezl první cenu z festivalu v Chotěbuzi atd.

Při natáčení byl režisérčinou pravou rukou kameraman Ramunas Greičius. I on stál u projektu hned od začátku a zásadně se podílel na jeho obrazové podobě: Při snímání Výletu jsem se snažil ponechat co největší prostor hercům, říká Ramunas Greičius. S pocity a vnímáním filmových hrdinů souvisí i další věci: třeba jemná světelná atmosféra intimních scén nebo stylizace vzpomínkových sekvenci se zrnitým, jakoby vybledlým obrazem. K zajímavostem kolem kamery patří i netradiční pohled na malebné město Telč - záběr s utíkajícím Leonem je například pořízen "dlouhým sklem", které celé pozadí s historickými domy zajímavě zploštilo a zkreslilo. V paměti utkví i "výtvarná" sekvence ze zámecké hrobky s ozdobným zábradlím, kde se zamyšleně prochází Milada se Zuzanou.

Tomáš Polák
Důležitou funkci má v příběhu také hudba, kvůli níž se ve velkém studiu Kavčích hor, a pak především v nahrávacím studiu SONO (Nouzov u Prahy) sešla dosti neobvyklá muzikantská sestava. Autorem hudby je Tomáš Polák, jinak skladatel a kytarista populární skupiny MIG 21, který sám do filmu nazpíval několik písní. Klasické nahrávání, aranžmá a dirigování měl na starosti Václav Luks: mladý profesor na hudební akademii v Lipsku, cemballista a umělecký vedoucí souboru Collegium 1704 se nahrávání s velkou chutí zúčastnil i jako klavírista a hornista. Ve studiu SONO se potkal nejen se stálými Tomášovými spoluhráči - bubeníkem Honzou Hladíkem a baskytaristou Tomášem Kurfˇurstem - ale i s gamblistkou Hanou Flekovou. Na Kavčích horách se s muzikou Tomáše Poláka zase spřátelil Epoque Kvartet.

Nazpívání písní se kromě Tomáše Poláka zúčastnila Tonya Graves (americká zpěvačka skupiny Monkey Business), Pancho (vycházející zpěvácká hvězda, s nímž Alice Nellis natočila zdařilý klip k hitu "Plout za tebou") a také sama režisérka, k níž se poněkud neplánovaně připojil hudební režisér Milan Cimfe. Ukázalo se totiž, že má výborný hlas, říká Alice Nellis, která s Milanem nakonec nazpívala duet. Alice Nellis je zároveň autorkou anglicky psaných textů. Angličtinu používám ráda z několika důvodů: je zpěvnější a u filmu se lépe hodí jako pozadí k česky vedeným rozhovorům. A co je nejpodstatnější, anglická písnička v českém prostředí je pro mě něco přirozeného, něco, v čem jsem sama vyrostla, říká režisérka a scenáristka. Ve filmu se vyskytují ještě další dvě hudební hvězdy - zpěvák Dan Bárta a frontman MIGu 21 Jiří Macháček - ti tu však své talenty projeví pouze jako herci ve vedlejších rolích.

Podobné filmy

Čarodějky z Eastwicku
(The Witches of Eastwick) Rozvedená Susan Sarandon, ovdovělá Cher a opuštěná Michelle Pfei...
zítra 01.05
Nova Cinema
Teror
(Trespass) Manželé Nicolas Cage a Nicole Kidman mají vše: přepychový dům u vody, exkluzivn...
zítra 03.15
Nova Cinema
Jak se dostat na Princeton
(Admission) Portia pracuje v přijímacím oddělení na univerzitě v Princetonu. Jejím úkolem ...
zítra 09.00
Nova Cinema
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Čtvrtek 26. 5. 2022 Svátek má Filip
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz