Vyměřený čas

Will Salas má na svých životních hodinách zřídkakdy víc než 24 hodin. Žije z minuty na minutu v chudé zóně Dayton a jenom tvrdá práce v továrně mu každý den poskytne další den života. Stejnému osudu čelí i jeho matka Rachel a spousta dalších lidí v tomto zapadákově. Místní gangy jsou navíc vždy připraveny kohokoliv okrást, byť jen o pár hodin, a klidně tím ukončit jeho život. Jednoho dne Will pomůže před jedním z těchto gangů uniknout bohatému Henrymu. Henry za to Willovi daruje celé století času a sám se rozhodne svůj nekonečný život skončit. Will je následně obviněn z jeho vraždy a nezbývá mu nic jiného, než dokázat svoji nevinu. Vydává se na útěk do nejbohatší zóny v New Greenwich, kde na rozdíl od Daytonu nikdo nikam nespěchá. Čas je luxus, který si tu mohou dovolit všichni, protože budou žít stovky ba dokonce tisíce let. V New Greenwich je ale zároveň někdo, kdo Willa přitahuje. Sylvia je dcera mimořádně bohatého Philippa Weise, která se ve chvíli, kdy Willa přicházejí zatknout strážci času, stává ideálním rukojmím. Vysoká hra o změnu pravidel nespravedlivého světa může začít.

<>Obrázek nenalezen<> Ať už otevřete jakýkoliv časopis nebo noviny, zapnete televizi, surfujte po internetu či jdete do kina, nemůžete přehlédnout, že naše kultura je skrze media otevřeně a důvtipně masírována kultem mládí.

Kosmetický a zdravotnický průmysl každoročně utratí miliardy dolarů při hledání způsobu jak zastavit proces stárnutí. Snaží se uspokojit zákazníky, kteří jsou ochotni utratit za věčné mládí neustále narůstající částky, které by v menší zemi vymazaly státní dluh. Zatím co hranice vědy nikdy nebyly tak blízko řešení v boji s tímto složitým procesem, jeden muž možná nalezl způsob jak udržet lidské bytosti naživu alespoň na papíře.

Andrew Niccol a jeho schopnost dát nečekaným způsobem dohromady velkolepé akční scény, standardní situace i skvělé nápady je ukázána ve fantaskním, ale rozpoznatelném světě. „Vyměřený čas je akční thriller.“ poukazuje Niccol. „Myslím, že se to lidem takto bude líbit. Za pozornost stojí kaskadérské kousky, bitky, honičky v autech a samozřejmě za vidění stojí Amanda Seyfried a její schopnost brilantně ovládat zbraně. Na druhou stranu si myslím, že publikum ocení některé nápady a témata, která jsme objevili, protože tento film nám sděluje něco o naší touze zůstat mladý. Tím, že ve skutečnosti gen stárnutí nelze vypnout, nám tento film umožňuje zajít až do extrémů v touze nezestárnout.“

Niccol , původem z Nového Zélandu piloval své dovednosti režírováním reklam v Londýně. Do Hollywoodu přijel až s trhákem Gattaca, pod kterým je podepsán jako scénárista a režisér. Následující rok napsal Truman show, která mu získala nominaci na Oscara za nejlepší scénář napsaný přímo pro filmové plátno. Jeho schopnost, dát dohromady výrazné a nové nápady korespondovala s producentem Ericem Newmanem. „Jako všechna jeho díla mě i tento scénář velmi okouzlil a já se ocitl ve světě, který on vytvořil,“ vzpomíná Newman. „I když se jedná o podobenství se sociálním podtextem, je tento film s rychle se měnícím a brilantním dějem neuvěřitelně zábavný.“

Hlavní producent Andrew Z. Davis se nemohl dočkat, až bude pracovat na filmu, který je zároveň skvělou jízdou i odrazem společnosti: „Vyměřený čas má odezvu. Příběh majetných a nemajetných se týká každého a o tom je v podstatě náš příběh. A je v němž zároveň akce, romantika a politické poselství. Jako v každém dobrém thrilleru tam musí být tikající hodiny, ať už čekáte na odpálení bomby či záchranu rukojmího. V tomto filmu je čas ten skvělý diskriminátor.“

Hlavní producent Kristel Laiblin byla zaujata režisérovou komplikovaností a jásala nad jeho vypravěčstvím: „Je jedinečný v tom, jak vypráví příběh hospodárně a působivě. Svět našeho hrdiny utíká rychle a nikdo neplýtvá časem. Na opačné straně je zase svět bohatých, kde jen stěží uvidíte někoho, komu čas vypršel. Můžete trávit čas, jak chcete, ať už hraním například karet tam, kde by je nikdo jiný nehrál. Jsou to dva úplně odlišné světy a Niccol je oba vylíčil barvitě na pár stránkách.“

<>Obrázek nenalezen<> Hlavní producentka filmu Amy Israel, která v té době pracovala v New Regency Production, si spolu s kolegy přesně pamatuje okamžik, kdy Niccol předložil tento projekt. Po přečtení řekla: „Ten scénář je originální, má nápad a je to působivý emotivní příběh. Odehrává se ve světě ne až tak odlišném od našeho světa, je to sice trochu jiná realita, kde čas je měnou a každý se rodí se zabudovanými tělesnými hodinami do zápěstí. V dvaceti pěti letech, kdy čelní mozkový lalok a tělo jsou již považovány za zcela vyzrálé, začnou tyto hodiny odpočítávat jeden rok života, který vám zbývá. Buď jste se narodili do času a nelámete si s tím hlavu nebo začnete pracovat na svém životě, a to doslova.“

Will Salas je hrdinou příběhu. Žije v nejchudší oblasti, jinými slovy časovém pásmu, jménem Dayton. Zřídkakdy je na jeho tělesných hodinách víc jak 24 hodin a práce v továrně mu umožní další den života. Tomuto osudu čelí i jeho matka Rachel a spousta dalších lidí v tomto zapadákově. Daleko od tohoto opuštěného zapadákova to hýří barvami, hudbou, rychlostí, neodkladností a zločinem. Gangy nazývané Minute Men jsou vždy připraveni ukrást čas a tím ukončit něčí život výměnou za pár hodin, což je pro ně hračka.

Will jednoho dne pomůže bohatému vetřelci Henrymu uniknout před partou Minute Men, která má v úmyslu ho okrást o čas. Henry za to Willovi daruje celé století času. Protože čas je měnou a to velmi pečlivě sledovanou, pohyb tak vysoké částky v omezené zóně vyplaší úřad nazvaný Timekeepers. Kromě toho je Will falešně obviněn z vraždy, což spustí jeho pronásledování veteránem z Timekeepers Leonem.

Bez jakéhokoliv plánu (kromě toho, že se mu povedlo uniknout před Timekeepers), se rozhodne Will strávit svůj čas v té nejbohatší zóně v New Greenwich. Na rozdíl od Daytonu tam nic a nikdo nespěchá. Čas je luxus, který si mohou dovolit všichni obyvatelé a někteří z nich budou žít stovky ba dokonce i tisíce let. Na druhou stranu tato relativní nesmrtelnost něco stojí a všichni se bojí krádeže a zranění. „Chudí umírají a bohatí neumí žít,“ poznamenává Will. Přijde brzy na to, že aby mohlo pár lidí žít, tak musí mnoho z nich zemřít a misky vah bohatých chudých jsou vyrovnány. Možná by mohl využít svého času v něčí prospěch?

V New Greenwich je však někdo, kdo Willa přitahuje a to je Sylvia, dcera mimořádně bohatého Philippa Weise. Tu si Will vezme jako rukojmí, když se ho strážci času pokusí zatknout. To co začíná jako boj se zákonem, se postupně mění ve vysokou hru o změnu pravidel ne až tak úplně báječného světa s dvěma milenci na útěku v hledáčku.

Producent Eric Newman upozorňuje s jakou rychlostí Niccol představil nový svět ve scénáři. „Největší výzvou tohoto filmu je, jak ten svět prodáme.“ vysvětluje Newman. „Andrew to zvládnul na prvních třech stránkách. Will Salas se vzbudí, vejde do pokoje a tam stojí 25. letá žena a on pozdraví svou matku. Zatímco mu počítač odměřuje čas, matka mu poskytne svých 30 minut na oběd. Pochopíte ihned, že Will má 22 hodin (tedy pokud nebude schopen získat víc času). Přestože vypadají stejně staří, byla to právě jeho matka, kdo mu dal čas na koupi slušného oběda.“

Obsazení

Najít pro film herce, kterým je 25 a i na to vypadají, zní jako lehký úkol, ale tenhle případ to nebyl. I když navenek ty postavy vypadají na 25, uvnitř jsou starší. Některým je 30, 50, 60 a některým dokonce přes sto let a z jejich hraní to musí být patrné bez přikrášlení make-upem, použití efektů a CGI.

„Všichni herci museli vypadat na 25, protože v tomto příběhu je gen stárnutí prostě vypnut,“ podává bližší vysvětlení Niccol. Tento konkrétní věk nebyl vybrán svévolně. „Je to věk, kdy jsme zcela zralí a to proto, že náš čelní mozkový lalok je plně vyvinut,“ dodává. „Je to část mozku, která kontroluje impulsy a nezodpovědné chování. Půjčovny aut tohle vědí moc dobře a auta lidem pod 25 let nepůjčují. Ve filmu jsou postavy, kterým je chronologicky 100 let, takže jsem musel hledat lidi duševně staré. Jenom několik mladých herců umí zahrát důchodce v pětadvacetiletém těle.“

Jedním z herců toužícím hrát „starou duši“ byl Justin Timberlake. Justinova cesta k úspěchu pomohla přesvědčit filmaře, že on je tím pravým pro roli Willa. „Mám rád Justinovu pracovní morálku a to, že ji promítá do postavy Willa Salase,“ dodává Niccol. „To, že si Justin zahrál Willa, byla trefa do černého. Will vstane, jde do práce jako každý den a když ne, tak zemře. Myslím, že Justin od té doby, kdy ve 12 letech začal pracovat, neměl den volna. Není vyloučeno, že z něj bude úspěšný akční hrdina, neboť na cokoli šáhne, je to trhák.“

Eric Newman dodává: „Justin je dospělý už od 17, kdy se stal hvězdou. Měl nekonvenční dětství a to si s sebou nese. S Willem jsou na tom stejně, protože v tomhle světě dětství neexistuje. Narodíte se s hodinami na zápěstí a trávíte prvních 24 hodin života čekáním na to, až začnou tikat. Když konečně začnou, máte míň než rok na to, abyste pochopili, že zápasíte jen s vlastní morálkou. Justin postupně pracoval usilovněji než kdokoliv z nás a to se také odráží na jeho herectví. Myslím, že to oba, Will i Justin, vnímají podobně. Buď pracuj, nebo zemři.“

Timberlake, dlouholetý fanoušek akčních filmů, se chopil příležitosti zahrát si postavu, jejíž hrdinství je založeno na skutečnosti. „Když jsem byl kluk, tak moje oblíbené akční filmy byly Rambo: První krev, Uprchlík a Smrtonosná past.“ říká Timberlake. „Jediná věc, která se mi na těch filmech líbila, bylo, že ti protagonisté byli normální lidé čelící neobyčejným situacím za mimořádných okolností.“

Jeho hrdinské skutky jsou spoutány lehce se vracejícím činitelem. „Will dospěl a neměl v podstatě nic,“ poznamenává Timberlake. „Vstane, jde do práce, aby zůstal naživu. Prostřednictvím série událostí se rozhodne, že takhle to dál prostě nejde a snaží se věci změnit.“

„Will vyrůstá v Daytonu, což je něco jako ghetto. Je ironií, že den je obsažen v jeho samotném názvu, protože většině občanů, zbývá už ten jediný den. Život ze dne na den má v Daytonu spád. Lidé nemají čas se procházet, takže neustále běží a při běhu také nepřetržitě jí a pijí. Nemají čas ani jak šetřit, tak ani plýtvat. Vše je horečné a živé a tak nějak i určitým způsobem krásné. Když jste přitlačeni ke zdi a nemáte na výběr, tak si prostě připomenete, že ho prostě musíte takhle žít, abyste přežili.“

Timberlake pěje chválu na Amandu Seyfried, která ztvárnila Sylvii, jeho zprvu neochotnou spolupachatelku. „Jsou lidé, kteří to vidí podobně jako Will. Ke konci dne chce prostě jen spravedlnost. Díky Sylvii, Will objevuje, že bojovat se dá i za něco lepšího. Je to tak trochu pohádka o Robinu Hoodovi, když se dají dohromady a jako jakýkoliv pár čelící obtížným situacím se do sebe zamilují. To, že jsme pracovali s Amandou společně, bylo skvělé. Mám pocit, že nás něco mezi těmi dvěma postavami úplně polapilo.“

Sylvie se stane tím, kdo inspiruje Willa k boji, což ze začátku nevypadá. Rodící se temná strana Sylvie byla Amandinou předností: „Na Amandě se mi líbí, jak je něžná i břitká současně. Myslím, že diváci neměli až takovou příležitost vidět její ostrost ve filmu.“ k tomu říká Andrew Z. Davis.

,,Sylvie je ptáček lapen ve zlaté kleci,“ komentuje Amy Israel, „je plná pochybností a zároveň ví, že věci nejsou přesně tak, jak by měly být. Je však lapena v systému kvůli otci a okolnostem a touží po něčem větším a je i ochotná nést riziko. Avšak v New Greenwitch nikdo neriskuje.“

„Sylvie se děsí každého dne,“ odhaluje Amanda Seyfried. „Chce zažít nějaké dobrodružství, ale ve světě, kde se snažíte svůj život jen chránit, na opravdový život nezbývá čas. Každý má tělesné strážce. Nepijí ani nekouří, je to prý světské a jedí jen velmi málo. Sylvia prostě není stvořená pro tento styl života. Když jí Will unese, chce už žit jiným životem.“

Willovy první kroky na půdě nebohatší časové zóny jsou působivé. Viditelně tam nepatří, ale něčím je nezaměnitelně atraktivní minimálně pro Sylvii. Seyfried pokračuje: „Přichází do New Greenwitch a dovnitř vstupuje někdo větší než normální chlap. Jakmile dorazí do Daytonu, všichni prchají, protože bojují s časem. Všichni se pohybují velmi rychle, ale je v tom cítit vzrušení a zároveň je to osvobozující, neboť žijí ze dne na den. Jsou propojeni a je jen tady a teď.“

Je to změna prostředí, která signalizuje pro oba bod zlomu. Timberlake namítá: „První půlka filmu je čistě Willova parketa, po půlce se rozhodne, za co bojuje a tím pádem má větší důvod. Druhá část filmu je postavena na Sylvii. Ona má času dost a podceňuje Willovy hodnoty. Jedna věc je nic nemít a snažit se bojovat za spravedlnost, na druhou stranu si možná ten kdo má dost, uvědomí, že určitou část má neprávem. Ta pokora a přijetí jí transformují.“

Kromě své cesty k Sylvii, byla Seyfried okouzlena mnoha dalšími věcmi, které zaujaly i Justinovu představivost ve světě vytvořeném Niccolem. „Andrew je prostě jedinečný a já toho chtěla být součástí. Je to tak odlišné a zároveň tak podobné našemu stylu života. A proto to má šťávu. Musím přiznat, že mít možnost držet zbraň a nakopat někomu zadek, znělo taky zatraceně dobře.“

Sylvia a Will bojují o život. Snaží se získat dost času, aby přežili další den a zároveň utekli před Timekeepers, kteří se snaží dopadnout dvojku uprchlíků. „Díky Timekeepers ten systém funguje a ti ve skutečnosti vlastní čas,“ dodává Niccol. „Náš hlavní protivník Leon není žádný mizera. Je to jen byrokrat a úředník, který není oddán ani chudým ani bohatým. Je pouze věrný minutám a vteřinám.“

Leon není bohatý. Má stálou práci a podařilo se mu v ní zůstat dostatečně dlouho. Vlastně už 35 let přesluhuje. Věří systému, protože musí. Will je Leonův pravý opak. Je ještě dost mladý na to, aby nevěřil v lepší zítřky a nerozuměl Leonovu pojetí, kterého se on sám drží mnoho let. Leon je teď dost starý na to, aby dobře věděl a věřil (nebo musel věřit), že buď pracujete pro systém nebo budete odstraněn.

Do role Leona obsadili filmaři další “starou duši“ a to Cilliana Murphyho. Murphy uznává specifika té postavy. „Je to polda, který udržuje ten systém v chodu.“ Zároveň však nachází hlubší stránku Leona více přesvědčenou hrát: „Na té postavě je geniální ten rozpor, protože jsou vlastně z toho samého ghetta, Willova rodiště. Někde v hloubce ví, že je to zkorumpovaný systém a on se ho jen rozhodl přijmout a vykonávat. Je to velmi aktivní a soustředěná postava, která se neustále pohybuje dopředu. Myslím, že je potlačen celou svou minulostí. Na psaní postav Willa a Leona se mi líbilo, že jsou jeden druhého odvrácenou stranou. Každý si prošel něčím jiným. Je to cesta, kterou si vybral a uzavřel tak všechny své pochybnosti a otázky ohledně systému. Snažil se je vytěsnit se svého života. Je to jako při klasickém pronásledování, lovit a být loven, které je krásně zachyceno ve Smrtonosné pasti. Pouto sílí tak, čím déle a více se pronásledují.“ Murphy dodává: „Nejen Leon si uvědomuje, že je na stejné straně jako Will, ale je to i tím, že kdysi znal Willova otce. Myslím, že postupně začnou respektovat jeden druhého.“