Zathura: Vesmírné dobrodružství

Sedmiletý Danny a jeho desetiletý bratr Walt se nesnášejí a stále se jen hádají. Jejich rodiče jsou rozvedení a mají je ve střídavé péči. Právě teď jsou u otce ve velkém dřevěném domě, kde se však daleko od města a zábavy nudí. S nimi je tu i starší sestra Lisa, která je dostane na starost pokaždé, když musí otec, velmi zaměstnaný designer, pracovně odjet. Jednoho večera se chlapci honí po domě a Danny se dostane do sklepa, kde v jedné z polic objeví starou zaprášenou deskovou hru Zathura, vesmírné dobrodružství. Odnese ji do pokoje, aby ji prozkoumal. Když však stiskne červené tlačítko, jedna z raket na desce se dá do pohybu a současně s cinknutím vyskočí kartička s textem. Varuje před rojem meteoritů a vzápětí je pokoj skutečně zasypán drobnými meteority. Kluci se pokusí uprchnout, zjistí však, že není kam, protože se jejich dům ocitl ve vesmíru. Nepomůže jim ani Lisa, kterou další kartička zmrazí v koupelně. Kluci pochopí, že musí hrát dál, dokud se nedostanou do cíle. Každá další kartička znamená nové nebezpečí nebo úkol. Walt si vytáhne zlatou kartičku, která mu splní jedno přání. Pohádá se kvůli němu s bratrem, a astronaut ho pak varuje před špatným přáním. Prozradí, že kdysi sám hru s bratrem hrál, ale naštval se na něj a přál si, aby se nikdy nenarodil. Ten zmizel a on hru nemohl dohrát, takže v ní zůstal uvězněn. Teď je ochoten jim pomoci pod podmínkou, že se usmíří. Hra pokračuje a v jejím průběhu čeká bratry velké překvapení.

Uznávaný autor dětských knih Chris Van Allsburg (Jumanji, Polární expres) představil spolu s produkčním partnerem Williamem Teitlerem studiu Columbia Pictures námět svého nového příběhu hned poté, co knihu dokončil. „Přišli jsme s tím za Amy Pascal, Mattem Tolmachem a Amy Baer a všichni tři byli uneseni. Naprosto je to uchvátilo,“ vzpomíná Teitler. „Když Chris knihu dokončil, scénáristé David Koepp a John Kamps si ji ihned přečetli a měli velmi jasnou představu o tom, jak by se dala adaptovat do filmové podoby.“

„U Jumanji trval celý tento proces - od chvíle, kdy jsme zakoupili práva po uvedení v kinech - sedm let,“ pokračuje Teitler. „U Zathury to šlo mnohem rychleji, protože každý ihned pocítil, že se jedná o výborný filmový koncept.“

Adaptace Zathury skýtala přesně opačná úskalí než práce na filmových verzích jiných knih, které musí být často hodně zestručněny, aby se vešly do obvyklých dvou hodin. Rozsah Van Allsburgových knih je však mnohem menší - vzhledem k tomu, že jsou určeny pro dětské čtenáře, jsou velice útlé - mají pouhých 32 stran, na nichž je navíc 14 ilustrací. Právě proto jsou vynikající předlohou pro následný převod do podoby filmového scénáře: scénáristé mají k dispozici pouhou kostru příběhu a mohou uplatnit dostatek vlastní kreativity. Režijní taktovky se zhostil Jon Favreau, který měl pro výběr tohoto filmu hned několik různých důvodů. Po loňském zimním hitu Vánoční skřítek se poohlížel po projektu, který by byl náročný z technického hlediska a zároveň mu umožňoval odvyprávět strhující, dynamický příběh se smysluplnou hlavní myšlenkou. „Chtěl jsem, aby Zathura fungovala podobně jako rané filmy Stevena Spielberga, které natočil ještě u Amblinu,“ říká režisér. „Na sci-fi filmech jako E.T. - Mimozemšťan, Blízká setkání třetího druhu nebo Star Wars George Lucase jsem vyrostl a v tomto filmu jsem si chtěl zkusit něco podobného. Kromě toho jsem si říkal, že by mohlo být zajímavé pracovat se speciálními efekty, miniaturami, roboty, počítačovou grafikou a podobnými věcmi, s nimiž jsem dosud neměl možnost si příliš pohrát. Po práci na Vánočním skřítkovi, díky kterému jsem si k podobnému stylu natáčení přičichl, byla Zathura dalším logickým krokem, který by mi umožnil postavit se před nelehký úkol a rozvinout své filmařské ambice.“

Po dokončení prací na scénáři začal nezvykle obtížný casting. Filmaři potřebovali dva výjimečné mladé herce, kteří by se dokázali zhostit rolí titulních postav Waltera a Dannyho. Přestože jsou bratři, mají velmi odlišné povahy: „Nedá se říct, že by Walter svého mladšího bratra nesnášel, ale nevěnuje se mu kdovíjak rád. Danny k Walterovi ale přesto vzhlíží a touží po tom, aby si získal jeho pozornost a respekt,“ říká Teitler. „Chtěl jsem mladé herce, kteří by dokázali improvizovat a reagovat v různých situacích - ne děti, které by se postavily na značku a začaly strojeně ječet v okamžiku, kdy se objeví příšera,“ říká Favreau. „Museli být schopni rozvinout to, co je ve scénáři, a dokonale se do toho vžít. Když se chystáte svěřit celý film do rukou dvou malých kluků, musíte najít ty úplně nejlepší.“

Velmi důkladného konkurzu, který proběhl v pěti amerických městech, se zúčastnilo přes 1 000 malých herců. Vedoucí castingu Avy Kaufman navíc obdržel spoustu videonahrávek z dalších částí Ameriky a také z Kanady. Nakonec však oba hlavní představitele našli v New Yorku. Roli staršího bratra Waltera získal dvanáctiletý Josh Hutcherson z Kentucky. „Josh je asi nejlepší herec, s jakým jsem dosud spolupracoval,“ říká Favreau. „Před ním jsme na castingu viděli stovky jiných dětí a bylo to, jako kdybyste najednou přesedli z Volkswagenů do Ferrari. Byl schopen do svého hereckého projevu zakomponovat i ty nejmenší detaily.“

Neméně nadšen byl z Jonaha Boboa, který se zhostil role Dannyho. „Jonah je herecký nováček, ale už si dokázal najít vlastní herecký styl,“ říká režisér. Ještě předtím, než s mladými herci filmaři podepsali smlouvu, si Favreau promluvil s jejich rodiči o tom, co je vlastně čeká. Oba museli být dostatečně fyzicky zdatní, aby vydrželi dlouhé a komplikované tříměsíční natáčení, během nějž na sobě často museli mít výstroj, létali vzduchem zavěšeni na drátech, utíkali před roboty a Zorgony či stáli na třesoucí se scéně. „Chtěl jsem, aby si byl každý vědom toho, že je při natáčení budou honit skutečné postavy, že ve vzduchu bude skutečný prach, že se tam bude tříštit skutečné dřevo a že tam budou plápolat skutečné ohně,“ říká režisér.

Pro Hutchersona však byla tato skutečnost potěšující: „Hrát v takových scénách bylo docela snadné, protože jste skutečně viděli, jak vás někdo honí,“ říká mladý herec. „Byly tam skutečné exploze a dopadající meteorické roje. Díky tomu, že všechno působilo tak skutečně, bylo jednoduché dostat se do role.“

Poté, co ztvárnila dceru Jodie Foster v napínavém thrilleru Davida Finchera Úkryt, se 14letá Kristen Stewart poprvé zhostila komediální role - zahrála si starší sestru Waltera a Dannyho Lisu. „Mám staršího bratra, takže nejsem příliš zvyklá komunikovat s mladšími dětmi,“ přiznává herečka. „Když vyrůstáte v téhle roli a pořád vás někdo sekýruje, je možnost zkusit si to z druhé strany docela zajímavá. A musím říci, že být pro jednou velitelem vůbec nebylo špatné,“ směje se. <>Obrázek nenalezen<> Dax Shepard, který pochází z uznávaného komediálního souboru The Groundlings, byl v souvislosti se svou hrdinskou rolí astronauta poněkud nervózní. „Měl jsem z toho hrůzu. Jsem komediální herec, což mi vyhovuje. Ale představa, že bych měl být hrdina, který dramaticky pohlédne do kamery a řekne ‚tudy!‘ nebo ‚následujte mě!‘ mě trochu znepokojovala. Jon mě ale uklidnil - řekl mi, že hrdina nemusí být nutně Tom Cruise, který dobývá svět. Vzhledem k tomu, že má představa hrdiny se dokonale kryje s představou Toma Cruise dobývajícího svět, jsem docela rád, že je Jon ve své interpretaci trochu pružnější,“ gratuluje si Shepard.

V roli oddaného otce rodiny si Favreau od začátku představoval oscarového herce Tima Robbinse a velmi jej potěšilo, že Robbins tuto nabídku přijal. Při jeho rozhodování hrála velkou roli celková kvalita scénáře i specifické rodinné vztahy, o nichž film pojednává. Přestože se jedná především o vesmírné dobrodružství, je také o vývoji mezi jednotlivými členy rodiny - a o tom, jak nakonec vše vede k jejich lepšímu vzájemnému porozumění. „Aby fungovala fantastická stránka příběhu, musí vycházet z uvěřitelné situace,“ říká Robbins. „Musely tam být běžné lidské problémy - jako v každém skvělém rodinném filmu. A prvních dvacet stran scénáře pojednává skutečně pouze o problémech v rodině a o tom, co se mezi těmi lidmi děje.“ Vytvořením filmových robotů a Zorgonů Favreau pověřil mnohonásobného držitele Oscara Stana Winstona, který dal s spolu s vedoucími ostatních oddělení Jonem G. Belyeuem (speciální efekty), Joem Bauerem (vizuální efekty) a J. Michaelem Rivou (hlavní výtvarník) dohromady vizuální stránku filmu. Všichni se shodli, že nestvůry i všechny ostatní sci-fi prvky by měly být ve všech případech, kdy je to jen trochu možné, skutečné. Po dalších diskusích produkce rozhodla, co bude tvořeno modely skutečné velikosti, co bude doplněno později pomocí digitálních efektů a co zastoupí miniatury.

Při návrhu robotů i celkového pojetí prostředí se filmaři nechali inspirovat ranými sci-fi filmy, ale také například animovaným snímkem Železný obr. Když byly veškeré koncepty a plány hotovy, předal Riva materiály Winstonovi a ten se svým oddělením začal pracovat na tom, aby roboty a Zorgony přivedl k životu.

V případě robota vytvořil tým specialistů na masky a animatronické efekty v čele se Shanem P. Mahanem hned několik verzí modelu. Nejmenší, 15 cm vysokou hračku, kterou Danny s Walterem poprvé uvidí v okamžiku, kdy Walter vytáhne kartu „tvůj robot je defektní“; trochu většího robota, do nějž původně malá hračka doroste a z níž následně začnou vylézat různé další části, dokud se nyní již statný robot netyčí do výše dvou metrů. Velký robot má vysouvací pilu a trysky připevněné na nohách a zádech. Filmaři jej ovládali pomocí rádiové vysílačky a tyčí, přičemž druhý jmenovaný způsob se snažili omezit na minimum, aby scény nevyžadovaly příliš postprodukčních zásahů. U třetí a čtvrté verze robota se jednalo o loutky v měřítku 1:1. Jednou z nich byl opravdový robot, ovládaný pomocí tyčí Winstonovými loutkáři, druhý model byl navržen tak, aby se do něj mohl obléci člověk. Tím se stal John Alexander, který má s podobnými rolemi již spoustu zkušeností: „Johnova práce je věšet na sebe mimořádně nepohodlné věci a podávat skvělý herecký výkon,“ říká Winston. „A v tomto ohledu patří jednoznačně k nejlepším z nejlepších.“

Aby byl Alexander lépe chráněn a robot byl lépe ovladatelný a obratný, vytvořili filmaři kostým ze skelné vaty s důrazem na to, aby byl co nejtenčí. Železné části byly omezeny na nutné minimum. Herec měl kompletní postroj, který mu umožňoval rozložit váhu kostýmu tak, aby jej nemusel nést pouze na ramenou nebo nohách.

Tim Robbins
Debutoval jako herec v roce 1972 na pódiu newyorského divadla Theatre for the New City. Po dokončení studia na University of California se poprvé představil na televizní obrazovce, kde ztvárnil Andrewa Reinhardta ve třech epizodách seriálu St. Elsewhere. Za svůj herecký výkon v kritiky ceněném snímku Clinta Eastwooda Tajemná řeka z roku 2003 obdržel Oscara pro nejlepšího herce ve vedlejší roli, Zlatý glóbus, cenu SAG a Broadcast Film Critics Society Award. Robbins také napsal, zrežíroval a produkoval film Cradle Will Rock, který měl premiéru v roce 1999 na MFF v Cannes. Snímek, který je založen na skutečných událostech a mapuje dramatické pozadí přípravy jednoho muzikálu ze 30. let, obdržel cenu National Board of Review Award za výjimečný přínos v oblasti filmového umění a získal ocenění pro nejlepší film a nejlepšího režiséra na MFF v Barceloně. Robbinsovým scénáristickým i režijním debutem byla politická satira Bob Roberts, v níž si také zahrál a podílel se na několika doprovodných písních. Film byl nominován na Zlatý glóbus a získal ceny pro nejlepší film, nejlepšího režiséra a nejlepšího herce na filmovém festivalu v Bostonu a dále cenu pro nejlepší film na MFF v Tokiu. Robbins je spoluzakladatelem respektované losangeleské herecké společnosti Actors' Gang, která se od roku 1982 věnuje originální a provokativní divadelní tvorbě. V současné době působí jako její umělecký ředitel. Actors' Gang získal po dobu svého působení více než 100 cen včetně Dramalogue, L.A Weekly, Ovation či prestižní Ceny Margaret Hartford. Sám Robbins získal cenu LA Weekly Award za režii první hry Ubu Roi a byl nominován asociací Los Angeles Drama Critics Circle v kategorii nejlepší režisér za adaptaci Brechtovy hry The Good Woman of Szechuan.