fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Videoukázka    Fotky    Podobné filmy    

84% 2435 hlasů
film / thriller, drama, Německo, , 137 min., od 12 let
Das Leben der Anderen / The Lives of Others
Kinopremiéra v ČR 4.1.2007 v SK 22.3.2007, DVD od 11.6.2007 Bonton

Režie:
Herci: , , , , , více...

Ocenění: 2006, Oskar, Cizojazyčný film


Ukázka
02:05



Kde je moc neomezená, soukromí nic neznamená.
Celovečerní režijní debut Floriana Henckela von Donnersmarcka nelze označit jiným slovem než velkolepý: poté, co vzbudil pozornost filmového publika svými působivými a uznávanými krátkými filmy, zaměřil se s pomocí historiků a lidí s vlastními zkušenostmi z komunistické NDR. Výsledek jeho úsilí - film Životy těch druhých - je zcela výjimečným obrazem syrové atmosféry NDR, který vybočuje z řady převážně komediálních snímků, jenž se tímto obdobím dosud zabývaly. Je nejen velmi intenzivním a působivým thrillerem, ale zároveň dojemným milostným příběhem. Píše se rok 1984 a do pádu obávaného režimu ve Východním Německu zbývá necelých šest let. Vládnoucí Jednotná socialistická strana upevňuje svou pozici pomocí nemilosrdného systému monitorování a manipulace s potenciálně nebezpečnými lidmi, k čemuž využívá tajnou policii Stasi.Věrný stoupenec režimu, kapitán Gerd Wiesler se ve snaze o kariérní postup pustí do shromažďování kompromitujících důkazů proti známému divadelnímu dramatikovi Georgovi Dreymanovi a jeho atraktivní přítelkyni Christě-Marii Sieland,která krátce předtím učarovala mocnému ministrovi kultury. Jakmile se však do světa dvou divadelních hvězd ponoří, začne být jejich životy fascinován a uvědomí si omezenost své vlastní existence. Film získal 7 Německých cen Lola, je nominován na Evropský film roku a Německým kandidátem na Oscara.
Uprav informace o filmu

Komentář k filmu Výborný film, ktorý ma však napriek téme nepohltil natoľko, aby som prepadol takzvanému citovému "vydieraniu". Niet pochýb o tom, že to vo vtedajšej dobe, nikto z odporcov režimu, nemal ľahké. No nato aby som išiel s hodnotením vyššie, by mi muselo byť ponúknuté viac z dramatu, ako bolo prezentované. Je mi ľúto, no zrejme má snímok nezasiahol tak, ako iného užívateľa.
Všechny komentáře k filmu 27+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Životy těch druhých

1984, Východní Berlín. "Glasnosť" je ještě v nedohlednu. NDR ovládá Stasi, východoněmecká tajná policie, čítající 100 000 zaměstnanců a dalších 200 000 informátorů. Jejím cílem je vědět všechno. Smutným protagonistou příběhu je příslušník Stasi Gerd Wiesler. Osamělý muž vůbec nepochybuje o správnosti své práce, kterou vykonává s přesvědčením a zaujetím. Na pokyn nadřízeného Grubitze zorganizuje odposlouchávání režimního dramatika Georga Dreymana. Ten je milencem prominentní herečky Christy-Marie Sielandové, o niž však má zájem i ministr kultury Hempf, který je také iniciátorem celé akce. Wiesler ze svého stanoviště na půdě odposlouchává veškeré dění v Dreymanově bytě.


O filmu

obrazek
Než začal režisér a scénárista Florian Henckel von Donnersmarck 26. října 2004 v Berlíně natáčet svůj film Životy těch druhých, strávil téměř čtyři roky intenzivním výzkumem souvisejících reálií a psaním scénáře. Kromě toho, že přečetl spoustu literatury zaměřené na toto téma, strávil také nesčetné hodiny rozhovory se svědky, bývalými zaměstnanci Stasi a jejich oběťmi. Poradce v historických záležitostech mu dělala celá řada odborníků včetně prof. Manfreda Wilkeho, vedoucího komise, která se zabývá vyšetřováním Jednotné socialistické strany Německa, Jörga Drieselmanna, vedoucího výzkumné agentury a memoriálu Normannenstrasse, bývalého plukovníka Stasi Wolfganga Schmidta a hlavního výtvarníka jeviště Berliner Volksbühne Berta Neumanna. Součástí filmového štábu byla spousta lidí, kteří v NDR žili a jejichž skutečné zážitky filmu napomohly k co největší realističnosti - jedním z nich byl i rekvizitář, který byl v tomto období držen ve vazbě. Natáčení skončilo 17. prosince 2004, o 37 dní později.

Při natáčení filmu z určité historické etapy je leckdy klíčové využití skutečných lokací. Mezi místa, která se objeví na plátně tentokrát, patří mimo jiné ústředí Stasi na Normannenstrasse, což bylo během vlády SED velmi obávané místo a nyní je z něj památník. Zde vznikly scény, jejichž hlavní postavou je Anton Grubitz v podání Ulricha Tukura. Grubitz měl hodnost podplukovníka a jeho kancelář přímo sousedila s pracovnou velitele Stasi Mielkeho. Budova si dodnes uchovala patinu NDR a její jednotlivé pracovny mají stále stejný „půvab“ jako kdysi - člověk by je bez problému dokázal zařadit do určitého období. Působí tak zároveň vzrušujícím i velmi skličujícím dojmem.

obrazek
Filmaři chtěli v rámci zachování maximální autentičnosti natáčet na skutečných lokacích co nejvíce, avšak navzdory tomu, že se děj filmu odehrává před pouhými patnácti lety, spousta míst se změnila k nepoznání. „Z hlediska produkčních nákladů není velký rozdíl v tom, jestli natáčíte Berlín v roce 1930 nebo 1984,“ říká producent Max Wiedemann. Propůjčit současnému prostředí atmosféru NDR bylo velmi náročné a pracné. Velké problémy měli výtvarníci se zamalováním graffiti, které v současné době „zdobí“ téměř všechny zdi - dokonce hned následující den poté, co zdi přemalovali tak, aby připomínaly tehdejší dobu, našli sprejové kresby znovu na svém místě.

Filmařům se také - jako dosud jedinému filmovému štábu - podařilo získat od Marianne Birthler (Vedoucí federálního úřadu pro zacházení s dokumenty státní bezpečnostní služby bývalé NDR) povolení pro natáčení v původních archivech bývalého ústředí Stasi. Tyto scény jsou unikátním pohledem na gigantický systém založený na ručním zakládání, který byl krátce po skončení natáčení nahrazen moderním digitálním archivem.Původní složky nebyly skartovány, ale již se nenacházejí na stejném místě jako ve filmu a jsou uloženy jiným způsobem.

Aby producenti zajistili, že bude snímek dosahovat z technického hlediska špičkové kvality, najali kameramana Hagena Bogdanskiho, s nímž už dříve spolupracovali na filmu „Der Templer“, návrhářku kostýmů Gabriele Binder a střihačku Patricii Rommel.

Mnohem více úsilí a štěstí si však vyžádal záměr filmařů získat pro projekt věhlasného skladatele Gabriela Yareda, který má na kontě Oscara i Zlatý glóbus. U německého filmu není zvykem hledat skladatele v zahraničí, nicméně producenti byli přesvědčeni o tom, že tento snímek si podobný hudební doprovod zaslouží.

obrazek
Yaredovi, jehož rodným jazykem je francouzština, byl ve velmi rané fázi poskytnut překlad scénáře a producenti jej v průběhu mnoha schůzek v Paříži a Londýně s projektem detailně seznámili. Pro skladatele, který pracuje převážně na filmech, jejichž rozpočty se pohybují v desítkách milionů dolarů, byl tento projekt svým malým rozsahem poněkud nestandardní, avšak zanícení filmařů a kvalita scénáře jej přesvědčily, aby nabídku přijal.

Hudba byla nahrána v Praze s Pražským symfonickým orchestrem, který patří v oblasti filmové hudby ke světové špičce.

Natáčení bylo značně obtížné z hlediska logistiky - skladatel žil a pracoval v Londýně a Paříži, režisér se štábem byli v Berlíně a filmová laboratoř sídlila v Mnichově. Postprodukce 137 minut dlouhého filmu zabrala okolo roku.

Snímek byl natočen kamerou ARRI ve formátu 35 mm Cinemascope na film Kodak. O možnosti využít při natáčení digitální kameru a snížit tak výrazně rozpočet filmaři neuvažovali ani na okamžik. „Existuje jen pár scénářů, které dosahují tak vysokého standardu, jaký si film žádá. Tudíž v případě, že se vám jeden z nich dostane do rukou, musíte z něj vytěžit co nejvíce. Toto téma vyžaduje skutečnou kinematografickou atmosféru a estetiku - vše ostatní by bylo plýtvání drahocenným materiálem,“ říká producent Quirin Berg.

Florian Henckel (rozhovor)
obrazek
Jak vás napadlo právě tohle téma? Co podnítilo váš zájem? Byla v tom nějaká osobní motivace?

V průběhu let mě k tomu inspirovaly dvě věci. Jednou z nich byla ta spousta dětských vzpomínek na návštěvy východního Berlína a NDR. Když mi bylo osm, devět nebo deset let, připadalo mi velmi vzrušující cítit strach dospělých. A oni ten strach opravdu měli: pozoroval jsem to na svých rodičích, když překročili hranice (oba se narodili ve východním Německu a proto byli pravděpodobně pečlivěji sledováni), a na našich přátelích z NDR - v těch okamžicích, kdy je někdo viděl, jak se baví s lidmi ze západu. Děti dokáží emoce hodně dobře vycítit. Myslím si, že bez podobných zkušeností bych měl problém najít správný způsob, jak k tomuto tématu přistoupit.

A tou druhou věcí byl výjev, který se mi vryl do paměti v roce 1997 během jednoho kreativního workshopu na HFF (Hochschule für Film und Fernsehen): detailní záběr muže, sedícího v pochmurné místnosti. Na hlavě měl sluchátka, z nichž se linula nadpřirozeně krásná hudba, kterou on ovšem nechtěl poslouchat. Tenhle muž mě pronásledoval ve snech a během let se z něj vyvinula postava kapitána Gerda Wieslera. Gabriel Yared vždycky říká, že kreativní umělec je jen příjemce. Pokud je to pravda, musel být poblíž nějaké hodně silný vysílač, který mi bez ustání posílal signály.

obrazek
V souvislosti s tímto filmem jste podniknul intenzivní výzkum - jak a kde?

Navštívil jsem spoustu míst, kde můžete stále cítit toho ducha minulosti - jako například památník Hohenschönhausen nebo bývalé Ministerstvo státní bezpečnosti, z něhož je nyní výzkumná agentura a památník Normannenstrasse. Místa dokáží velmi dobře uchovat pocity a tyto návštěvy mi leckdy daly mnohem více než knihy, které jsem v průběhu těch let přečetl, a dokumenty, které jsem zhlédnul. Nejpodstatnější však byly rozhovory s očitými svědky - ať už to byl podplukovník Stasi Wolfgang Schmidt, velitel Hodnotící a kontrolní skupiny HA XX, prostitutky Stasi nebo lidé, kteří strávili nějakou dobu v tamější vazbě - někteří z nich dokonce téměř dva roky. Snažil jsem se získat co nejvíce různých perspektiv a vyslechl jsem si spoustu historek, které si navzájem protiřečily - ale nakonec jsem cítil, že jsem o téhle době a jejích problémech získal velmi dobrou představu.

Poslední a nejdůležitější prvek doplnili do mozaiky herci a lidé ze štábu. Většina jich pochází z východu a přinesla na plac spoustu vlastních zkušeností a pohledů na věc, často velmi osobně zabarvených. Pro mnohé z nich byl můj výzkum a celé natáčení první příležitostí, jak si o těchto věcech otevřeně promluvit. To je přece neuvěřitelné - teprve po čtrnácti letech! Některé rány se opravdu hojí hodně dlouho.

Mají některé scény či postavy své reálné předobrazy?

Postavy jsou většinou slepencem mnoha různých skutečných figur a spousta lidí určitě bude schopna se s některou z nich identifikovat. Nicméně, nejde o film, který by pod rouškou fikce vyprávěl skutečné příběhy. Jeho postavy a události jsou záměrně prostoupeny napětím. Bylo pro mě důležité neztratit se v historických detailech. Chtěl jsem natočit příběh o skutečných lidech, ale zasadit je do nadnesené reality a vnímat všechny události z emocionálního úhlu pohledu.

obrazek
Jak se vám pro film podařilo získat oscarového skladatele?

No, chvíli to trvalo, ale všichni lidé, kteří mě znají, vědí, že „ne“ neberu jako odpověď. Má závěrečná práce na vysoké škole se týkala filmu „Talentovaný pan Ripley“ a vždycky jsem měl pocit, že film dokážu pochopit pouze skrz hudbu. Pořád jsem Gabrielovi Yaredovi psal, až jsem konečně dostal možnost setkat se s ním osobně a vylíčit mu, o čem film pojednává. Ihned ho to zaujalo. Pak jsem měl trochu štěstí v tom, že jeden z jeho velkých projektů - „Troja“ Wolfganga Petersena - ztroskotal a on měl najednou více času. Součástí jeho pracovní metody je to, že část hudby skládá už během psaní scénáře. Měli jsme tři schůzky v Londýně, v jejichž průběhu jsme společně vymýšleli způsob, jakým budeme spolupracovat. Například skladbu Sonata for a Good Man, kterou hraje Dreyman, napsal už před začátkem natáčení. Sebastian Koch pak řekl, že teprve poté, co si poslechl tu píseň, pochopil, jak má postavu Dreymana ztvárnit. To je dalším důkazem, že Yaredův pracovní postup dává smysl.

Jaký celkový výtvarný koncept jste použili u scén a barevné palety?

Měli jsme velmi jasnou představu o tom, jaké barvy chceme použít. Snažili jsme se navodit atmosféru, která v NDR převažovala, pomocí zásadního zúžení palety. Vzhledem k tomu, že v NDR bylo více zelené než modré, tak jsme tu modrou zcela vynechali. Bylo tam také více oranžové než červené, takže jsme škrtli červenou. Neustále jsme používali určité odstíny hnědé, béžové, oranžové, zelené a šedé, čímž se nám podařilo dosáhnout velmi autentické podoby tehdejší NDR. Prázdnota je z estetického hlediska neutrální. Vzhledem k nízkému rozpočtu jsme si nemohli dovolit stavět příliš mnoho scén, takže když se nám podařilo vyvážit barvy, spoléhali jsme se na to, že nám ta redukce palety pomůže zajistit vysokou vizuální kvalitu. Nechtěli jsme film zahltit „autentickými rekvizitami z NDR“. Výtvarná podoba scény musí být základem, do kterého pak mohou být vsazeny emoce herců - nic víc, ale také nic míň. Nechtěl jsem, aby se diváci místo citového propojení s postavami zabývali přemýšlením o nějaké konkrétní rekvizitě nebo skvrnách na zdi.

Štáb se mnou naštěstí v téhle věci souhlasil. Stejně jako ve všem ostatním. Silke už na začátku našich příprav předpovídala, že nejpozději ve chvíli, kdy začne samotné natáčení, se budeme všichni dohromady cítit jako jeden člověk. V tom okamžiku mi to znělo dost divně, ale přesně to se později stalo.

O hercích

Martina Gedecková
Mnichovská rodačka Martina Gedecková strávila dětství v Bavorsku a v Berlíně, kde také vystudovala Free University. V letech 1982 - 1986 zde studovala herectví a později si na hamburgských, berlínských a frankfurtských jevištích vybudovala divadelní kariéru.

Ulrich Mühe
Ulrich Mühe se narodil v Grimmě v roce 1953 a v roce 1975 začal studovat herectví v Leipzigu. V roce 1983 se stal součástí hereckého souboru Deutsches Theater, který mu pomohl získat pověst vynikajícího a nadaného divadelního herce. Po několika východoněmeckých filmech a televizních produkcích získal v roce 1989 titulní roli ve filmu „Das Spinnennetz“ Bernharda Wickiho.

Sebastian Koch
Koch se narodil v roce 1962 v Karlsruhe a vystudoval renomovanou Otto Falckenberg School v Mnichově. Nejdříve svůj herecký talent piloval na jevištích v Ulmu, Darmstadtu a Berlíně a poté pronikl na televizní obrazovku a stříbrné plátno. Jeho role Andrease Baadera v dramatu Heinricha Breloera „Todesspiel“ mu otevřela cestu k mnoha prestižním rolím v televizních filmech.

Ulrich Tukur
Ulrich Tukur se narodil ve Viernheimu v roce 1957 a před začátkem studia herectví ve Stuttgartu se živil jako hráč na akordeon a zpěvák. V roce 1982 debutoval jak na divadelním pódiu, tak i ve filmu - v dramatu „Die Weiße Rose“ Michaela Verhoevena. Prestižní divadelní žurnál Theater heute jej v roce 1986 jmenoval hercem roku.

O tvůrcích

Florian Henckel von Donnersmarck
Florian Henckel von Donnersmarck se narodil v roce 1973 v Kolíně nad Rýnem a vyrostl v New Yorku, Berlíně, Frankfurtu a Bruselu. Po studiu na National IS Institute v Leningradu (dnešní St. Petersburg) začal studovat na Oxfordské univerzitě politickou vědu, filozofii a ekonomii. Po období intenzivního praktického studia filmové režie s Richardem Attenboroughem byl přijat ke studiu prestižního režijního oboru na Academy of Film and Television v Mnichově. Film Životy těch druhých, na němž začal pracovat v roce 2000, je jeho celovečerním debutem.

Hagen Bogdanski
Bogdanski se narodil v roce 1965 v Berlíně a studoval umění a fotografii na tamější univerzitě. První zkušenosti před kamerou získával během dospívání v malých rolích. Po dokončení studií pracoval jako pomocný kameraman pro režiséry jako Xaver Schwarzenberger, Jürgen Jürges nebo Gernot Roll. Od roku 1994 do jeho filmografie přibylo 30 celovečerních a televizních filmů, mezi něž patří také tři režijní počiny Oskara Roehlera.

Gabriel Yared
Uznávaný skladatel a držitel Oscara se narodil v roce 1949 v Bejrútu. Na kontě má přes 80 filmových hudebních doprovodů a patří k předním filmovým skladatelům. Kromě toho také složil a vyprodukoval písně pro zpěváky jako Françoise Hardy, Mireille Mathieu, Gilbert Bécaud či Charles Aznavour.

Podobné filmy

Ohnivý oceán
(Hidalgo) Kovboj Viggo Mortensen přijal výzvu zúčastnit se se svým věrným koněm Hidalgem v...
dnes 11.50
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Týpci a zbraně
(War Dogs) David pracuje jako masér a snaží se vydělat peníze jak se dá. Na pohřbu nečekan...
dnes 22.10
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Spy Game
V Číně byl zatčen a odsouzen k smrti Brad Pitt. Jeho bývalý parťák a učitel, agent Robert ...
zítra 00.15
NAHRAT
ZDARMA
Nova Cinema
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo najdemese
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Středa 3. 6. 2020 Svátek má Tamara
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz