fb  Sdílet
   Informace    Komentáře    Obsazení    Hodnocení    Ukázka    Fotky    Podobné filmy    

64% 88 hlasů
film / komedie, Itálie, , 106 min.
Zoran, il mio nipote scemo
Kinopremiéra v ČR 28.8.2014 v SK 26.2.2015

Režie:
Herci: , , , , , více...


Ukázka
01:25



Komedie o dobrém víně, šipkách a o tom, že krev není voda.
Paolo je cynický Ital, který se od rána do rána nalévá vínem a během pauz sleduje svoji bývalou ženu. Jednoho dne zdědí slovinský poklad - synovce Zorana. Šestnáctiletý outsider toho sice příliš nenamluví, ale má výjimečné nadání na šipky, kterého chce Paolo využít ve vlastní prospěch. Slovincova přítomnost změní nejenom zaběhnuté pořádky v malém městě, ale i strýčkův stereotypní a citově vyprázdněný život. Cynická komedie si bere na paškál náturu obyvatel malého italského regionu a staví proti sobě dva lidské archetypy, které si nemohou být vzdálenější, ale pod vzájemným působením se začnou proměňovat a přibližovat.
Uprav informace o filmu

+ Napiš komentář k filmu a získej DVD

Web: IMDB, Titulky    Videotéka: přidat si do ní film

Popis filmu Zoran, můj synovec idiot

Obézní čtyřicátník Paolo se projevuje jako vulgární, záludný misantrop, vypočítavý sobec, vandal a alkoholik. Práce v kantýně domova důchodců ho štve stejně jako jeho kolega, amatérský zpěvák Ernesto. Věčnou nenaloženost přiživuje popíjením vína v Gustinově nálevně, urážením ostatních štamgastů a také šmírováním exmanželky Stefanije, šťastně provdané za dobře situovaného empatického podnikatele Alfia. Vše se změní, když zemře Paolova slovinská teta Anja a on se má postarat o osiřelého synovce Zorana. Paolo o podivínského příbuzného, který se naučil italsky ze dvou románů, nestojí. Avšak když zjistí, že by mohl vydělat na mladíkově šipkařském umu, změní názor, požádá o pěstounství a začne synovce tvrdě trénovat. Jenže Zoran má také svou hlavu…


O filmu

obrazek
Slovo režiséra

„Po třinácti letech strávených v Římě jsem se rozhodl zamířit zpátky domů do Friuli Venezia Giulia a natočit tu svůj první film. Všechny ty roky v Římě mi daly možnost se vzdělat a naučit režisérskému řemeslu. Také mi pomohly setřást mentalitu maloměsta, ve které jsem vyrostl a byl jí zcela pohlcen. Tohle odtržení a následný návrat mi poskytly schopnost ji pozorovat zvenčí a zároveň touhu o ní vyprávět.

Nějakou dobu jsem si myslel, že ve vesnici se nemůže stát nic zajímavého, že pouze ve městech se může odehrávat nějaká živá výměna a interakce. Dnes bych něco takového už netvrdil. Zjistil jsem, že město může způsobit ochlazení a omezení vztahů: lidé mají sklon se skrývat, splývat s davem, ztrácet sami sebe. Ve velkém městě je spousta možností, jak se potloukat po mnoha různých čtvrtích a nepotkávat se po celé měsíce, dokonce i roky. Na vesnici se to stát nemůže. Malá rozloha vesnice nutí každého, ať se mu to líbí nebo ne, být součástí života ostatních: nelze se vyhnout pozornosti okolí, není kam se schovat, není možné ztratit se navzájem z dohledu.“

Matteo Oleotto (rozhovor)
obrazek
Kým byl Matteo Oleotto, než se stal režisérem?

Matteo byl vždy po uši zamilovaný do příběhů s velkým P. Do příběhů, které musíte poslouchat, objevovat i vymýšlet. A vždycky takové příběhy ve svém každodenním životě hledal. Než se plně oddal profesi režiséra, pracoval v call-centru, jako plavčík, stěhovák, zaměstnanec automyčky, dělník sestavující mikrosoučástky, noční služba v ústavu pro duševně choré; živil se také jako číšník, pomocný kuchař, zahradník, basketbalový rozhodčí, hotelový portýr a učitel plavání. Poté vystudoval herectví na Nico Pepe Academy of Dramatic Arts v Udine a režii v Centro Sperimentale di Cinematografia v Římě. Asi deset let pracoval v televizi, ale stále snil o filmařině. A teď jsem tady, a chci ukázat světu, co ve mně je!

Proč jste si pro svůj debut vybral právě tento příběh?

Dal jsem dohromady několik věcí, o kterých jsem chtěl vyprávět. Určitou geografickou oblast, obyvatele mého rodného kraje a zvláštní vztah dvou zcela odlišných postav. Tak se zrodil film „Zoran, můj synovec idiot“. Vždycky jsem byl přesvědčen, že pro svůj první film byste se měl člověk zaměřit na něco, co velmi dobře zná. A tohle jsou věci, které znám. Znám svůj kraj a všechny jeho výstřednosti a krásu; znám dobře lidi, kteří v něm žijí a vždy mě přitahoval způsob, jakým se k sobě vztahují. S Danielou Gambaro, Marco Pettenellem a Pierem Paolo Piciarellim, kteří se se mnou podíleli na scénáři, jsem hledal příběh, který by obsahoval vše, o čem chci vyprávět.

Jste zároveň i hercem. Co vás nakonec přivedlo k tomu dát přednost režii?

Přihlásil jsem se na Theatre Academy, protože studium v Centro Sperimentale di Cinematografia mi neumožňovalo výjimku z vojenské služby. Připadalo mi to jako dobrý nápad, naučit se k řemeslu režiséra i herectví. A skutečně to dobrý nápad byl. Jakmile jsem dokončil studium na divadelní akademii, opustil jsem hereckou kariéru a začal studovat na Centro Sperimentale. Hrál jsem pouze výjimečně, když mě přátelé požádali o pomoct s vlastními projekty. Dnes si říkám, že moje vášeň pro herce je výsledkem téhle osobní historie. Režisér často po příchodu na plac tráví většinu času před natáčením konzultací s kameramanem, scénáristou, kostyméry a dalšími. Já místo toho začnu u herců, rád je nechávám improvizovat. Naslouchám jejich nápadům a pak jdu za ostatními, aby podle toho přizpůsobili svoji práci. Moje životní rozhodnutí stála většinou na náhodě. Udělal bych to všechno znova úplně stejně.

Jaké bylo natáčet celovečerní film? Nejlepší a nejhorší okamžik?

Cítím se na place jako ryba ve vodě. Problémů jsme měli jenom pár, mimo obvyklé těžkosti, kterým se nelze vyhnout. Pamatuji si spíš lásku, kterou celý štáb do filmu vložil. Poslední den natáčení jsem byl svědkem toho, jak uprostřed lijáku výkonný producent spolu s asistenty kameramana a techniky opravují díru ve střeše. Zaplavila mě vlna dojetí. Dokonce jsem se z toho rozbrečel a raději se na chvíli vytratil ze scény, aby mě ostatní neviděli. Byly to slzy radosti. Osvobozující pláč, způsobený pohledem na všechny ty lidi, kteří mi pomáhali uskutečnit můj sen. To jsou okamžiky, které nikdy nezapomenete.

Ve světě, který vytváříte, je úplně vynechána jedna generace: třicátníci. Kam se poděli vaši vrstevníci?

Nevím. Je to složitá a roztříštěná generace bez otců a mýtů. Každý den bojující o svoji identitu. Nerozumím svojí generaci. Snažím se ji zkoumat, ale nakonec ji nerozumím dost na to, abych se s ní dokázal vypořádat.

Nepříjemný, arogantní Paolo a intelektuálský oustider Zoran: jsou to dva archetypy nebo jen dvě postavy?

Pevně doufám, že jsou to dvě dobré postavy. Ale pokud by v nich někdo chtěl vidět archetypy, proč ne?

Podobné filmy

Wimbledon
Zamilovat se na nejslavnějším travnatém dvorci světa jednomu rozhodí servis. Britská roman...
dnes 23.35
ČT2
Wild Wild West
Pistolník Will Smith a šerif-vynálezce Kevin Kline musejí zadržet zločince, který plánuje ...
zítra 00.15
Nova Cinema
Nesnesitelná krutost
(Intolerable Cruelty) Prominentní rozvodový právník George Clooney má před sebou novou výz...
zítra 04.15
Nova Cinema
Podobné filmy
Jestli se ti nelíbí naše nabídka podobných pořadů napiš nám.

logo horoskopy
logo humor
logo studentka
logo nejhry
logo sms
logo tvp
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce... Filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
hledat filmy, osoby, kapely, kulturní akce...
    Přihlášení
    Registrace


    Pátek 18. 6. 2021 Svátek má Milan
    Vyhrávej v casino.cz nebo na vyherni-automaty.cz   Prodávej s Plať-Mobilem.cz