Ztracené město Z

V roce 1906 se britský badatel Percy Fawcett poprvé vydává do Amazonie. Během několika expedic pod záštitou Královské geografické společnosti podplukovník Fawcett a jeho asistent Henry Costin zmapují dosud neznámé území v Bolívii. S pomocí domorodců se vydávají proti proudu Rio Verde. Výprava čelí kanibalům, nemocem, nekonečným dešťům a nedostatku potravin, ale Fawcett se nevzdává. Hluboko v srdci pralesa nachází důkazy o existenci neznámé, velmi vyspělé civilizace. V Anglii sklízí Fawcett jen posměšky ze strany vědecké obce, která jeho ztracenou civilizaci nazývá pouhými divochy. Ale Percyho odhodlání a posedlost najít bájné město Z, je stále silnější. S podporou své oddané manželky se v roce 1925 Percy, společně se synem a věrným přítelem Costinem, znovu vydávají do hluboké džungle.

Vyjádření režiséra Jamese Graye k filmu Ztracené město Z

„Cesta knižní předlohy Davida Granna na filmové plátno byla velmi dlouhá a pro mě se natočení toho filmu stalo doslova posedlostí. Stejně tak posedlost Percyho Fawcetta Amazonií a jejími lidmi byla motivována mnoha věcmi. Jeho příběh je poznamenán neuvěřitelnými zvraty. Když jsem četl knihu Davida Granna, jeden aspekt mi připadal více než hoden ztvárnění. Chtěl jsem odhalit a zobrazit vášeň člověka, pro kterého pátrání znamenalo všechno. Jeho sen o nalezení starověké amazonské civilizace ho stál nepředstavitelné útrapy, výsměch vědecké komunity, děsivé zrady a roky strávené daleko od rodiny.

Ve svých filmech často a rád zkoumám dynamiku rodiny. Ve Ztraceném městu Z jsem byl ohromen nerozbitnou vazbou mezi Percym a jeho oddanou ženou Ninou, stejně tak složitým vztahem mezi Percym a jeho synem Jackem, který jako chlapec otcovu nepřítomnost nenáviděl, ale později propadl jeho vášni a přidal se k jeho expedici.

A konečně, vztah Percyho k džungli, který se stal ústředním tématem filmu. Natáčeli jsme hluboko v kolumbijském deštném pralese. Útrapy našich herců a štábu nebylo nic ve srovnání se strádáním, které musel podstupovat Fawcett a jeho muži - od nebezpečí všudypřítomných jedovatých hadů až po záchvaty horečky dengue. Jako rodák z New Yorku jsem byl od stylu svého života vzdálen asi nejvíc, jak to šlo.

Rozhodli jsme se natáčet na 35 mm film, což se uprostřed džungle ukázalo jako velmi náročné. Natočený materiál se posílal tisíce mil ke zpracování a střihu, což znamenalo, že jsme dílčí výsledky naší práce viděli vždy asi s týdenním zpožděním. Přesto se domnívám, že autenticita míst stála za to a je to na filmu vidět.

Pro nás je dnes téměř nepochopitelné, že mohou stále existovat nezmapovaná a neprozkoumaná místa. Ve filmu Fawcett říká: „Všichni jsme ze stejného těsta.“ Stačí jen zapnout zprávy a vidět, že lidský boj překonávat překážky neztratil nic ze svého významu.“

Cesta Ztraceného města Z na filmové plátno

Autor knihy, David Grann, nejen že četl Fawcettovy deníky, které získal od Percyho vnučky, ale rozhodl se následovat Fawcettovu cestu a vydal se na vlastní průzkum do Amazonie.

V roce 2005 bylo Grannovo dobrodružství v Amazonii otištěno v The New Yorker. Článek nazvaný Ztracené město Z byl zveřejněn 19. září 2005. „Nad článkem, který měl asi 20.000 slov, jsem strávil několik měsíců,“ říká Grann. „Stále jsem ten článek přepisoval, znovu a znovu se na celé téma díval s odstupem, bylo mi vždy líto, když jsem musel nějaký zážitek vypustit. Tím se prohloubila má posedlost a já jsem se rozhodl, že potřebuji více prostoru než je 20.000 slov. Potřeboval jsem napsat knihu.“

Čtyři roky intenzivní práce přinesly na pulty knihkupectví knihu Ztracené město v Amazonii, první vydání v roce 2009. Grannovo dobrodružství se stalo bestsellerem číslo jedna a v roce 2009 ho New York Times označil jako jednu z deseti nejlepších knih toho roku.

Spoluvlastník produkční společnosti Plan B Entertainment, Brad Pitt, oslovil režiséra Jamese Graye, zda by měl zájem adaptovat knihu jako celovečerní film. „Když jsem přečetl, co James Gray z mé knihy vytvořil, byl jsem nadšen,“ říká Grann. „Myslím, že kniha a film se navzájem krásně doplňují.“

Mýtus ztraceného muže

Přestože Fawcett zmizel v roce 1925, jeho legenda žila ve fiktivní formě, počínaje postavou profesora Challengera v knize Ztracený svět (The Lost World). Sir Arthur Conan Doyle svého neohroženého hrdinu stvořil v roce 1912 podle Fawcetta, s nímž ho pojilo velmi blízké přátelství. Profesor Challenger se znovu vynořil v roce 1925 ve stejnojmenném němém filmu a v roce 1960 ve filmu Irwina Allena Ztracený svět.

Kniha Sira Arthura Conana Doyla později inspirovala úspěšného spisovatele Michaela Crichtona k napsání Jurského parku, který se stal fenoménem. V roce 1993 knihu zadaptoval Steven Spielberg. Někteří se domnívají, že legendární průzkumník Fawcett byl také předlohou pro vytvoření postavy Indiany Jonese.

Nicméně Fawcettův mýtus pramení především z jeho depeší z poslední expedice, uskutečněné roku 1925. „Během své poslední expedice z hledání města Z, psal Fawcett depeše, které předával do rukou domorodých Američanů, se kterými se setkával v džungli,“ vysvětluje autor knihy Grann. „Ti se pak vydali do města, aby Fawcettovy zprávy mohly být odeslány prostřednictvím telegrafu.“

Průběžné zprávy z Fawcettovy výpravy vycházely v novinách a fascinovaly milióny čtenářů. „Všichni sledovali průběh Fawcettovy expedice. Až najednou nové zprávy přestaly přicházet,“ říká Grann. „Lidé přemýšleli, co se stalo. Že by byl Fawcett natolik uchvácen městem Z, že se odmítl vrátit? Zvědavost lidí začala tvořit legendu. Fawcett pronikal do folklóru, divadelních her, balad. Z Fawcetta se stávala mytická postava.“

Možná, že Fawcettův mýtus byl satisfakcí za obrovské oběti, které jako průzkumník podstoupil. Během první světové války byl jeho zrak poškozen při útoku jedovatého plynu, když velel praporu vojáků ve Francii. Fawcett si také vytrpěl dost posměchu od akademické komunity v Anglii. „Vědecká komunita propustila Fawcetta jako mírně šíleného,“ říká Grann. „Vzhledem k rasovým předsudkům, lidé v Anglii automaticky došli k závěru, že domorodí Američané nemohou být schopni vybudování velké civilizace. V mnoha ohledech se Fawcett vydal dokázat, že se mýlí.“

V osobním životě zaplatil Fawcett vysokou cenu za sen o ztraceném městě. Jen zřídka trávil čas se svou ženou a dětmi. „Fawcettova posedlost si žádala obrovské oběti,“ říká herec Charlie Hunnam, který Fawcetta ztvárňuje ve filmu. „Odešel od rodiny na tři až čtyři roky. V podstatě je opustil. A v pralese snášel Fawcett útrapy bez stížností, i když riskoval malárii nebo další nebezpečné nemoci. Byl schopen pochodu i 18 hodin denně v hrozném počasí, s minimem jídla. Ale nikdy nepodlehl,“ dodává Hunnam.

Z motorkáře slavným britským badatelem

Celý film Ztracené město Z stojí na osobnosti podplukovníka Percyho Fawcetta, neoblomného průzkumníka, který je ochoten své vášni obětovat vše. Pro tuto roli Gray požadoval talentovaného herce s vzácnou kombinací vlastností. „Potřeboval jsem někoho, kdo by měl okolo třiceti, byl Angličan, byl filmovou hvězdou a také byl hezký, temperamentní a charismatický,“ vzpomíná Gray. „Kolik takových je? Dva nebo tři?“

Výkonní producenti Grayovi navrhli Charlieho Hunnama. „Řekl jsem: Proč? Vždyť je to jen nějakej motorkář ze Zákonu gangu. Ale pak jsem se s Charliem setkal a on byl naprosto úžasný a neodolatelný. Za 9 týdnů kvůli roli zhubnul o 27 kg.“ Poté, co si Hunnam přečetl scénář Ztraceného města Z, neváhal ani minutu. „Byl to nejlepší scénář, jaký jsem kdy četl,“ říká Hunnam. „Ihned mě osobnost Percyho Fawcetta zasáhla, je to velmi tragická a osamělá postava. Jeho posedlost způsobuje, že tráví veškerý volný čas na cestách pátráním po starověké civilizaci, která kdysi v Jižní Americe existovala.“

„Zobrazovat reálnou postavu je pro herce vždy výzva. Je to velká odpovědnost,“ dodává Hunnam. V rámci přípravy na roli Hunnam navštívil Královskou geografickou společnost, kde podrobně studoval dopisy mezi Fawcettem a jeho manželkou Ninou. Také nosil přesnou repliku Fawcettova prstenu. „V Brightonu je muzeum, kde mají Fawcettovy artefakty,“ říká Hunnam. „Nabídli mi fotografie, abychom mohli vytvořit kopii. Ale trval jsem na tom, že musíme jít do muzea a vytvořit co nejpřesnější repliku jeho prstenu. Jsem trochu posedlý takovými věcmi, protože Fawcett mě ten prsten na sobě, když zmizel. O několik let později se ten prsten objevil v zastavárně, takže přidal další dílek ke vzniku tajemství,“ vypráví Hunnam.

Spisovatel Grann byl z Hunnamovi interpretace Fawcetta nadšený. „Charlie Hunnam má tu živočišnost a vášeň, co měl Fawcett. Není jen jednorozměrný hrdina,“ říká spisovatel. „Na svých expedicích byl Fawcett neuvěřitelně odvážný, ale také netrpělivý a nemilosrdný k lidem, kteří byli slabší než on. Jeho posedlost ho dohnala k tomu, že opustil svou rodinu a nechal ji v troskách. Charlie jako Percy Fawcett odvedl naprosto dokonalou práci,“ uzavírá Grann.

Šest týdnů v džungli

Natáčení Ztraceného města Z začalo v srpnu 2015 v Severním Irsku. V říjnu se Gray a jeho štáb přesunul do Santa Marty v Kolumbii, kde museli čelit přívalovým dešťům, povodním, jedovatým hadům a nesnesitelnému horku. Nehostinné prostředí deštného pralesa tak štáb lehko naladilo na skutečné Fawcettovo dobrodružství. „Bylo pekelné horko,“ vzpomíná Grann, který natáčení v Kolumbii navštívil. „Všichni jsme mnohem lépe chápali, čím si Fawcett při svých výpravách procházel.“

Aby režisér zachytil realitu, které čelili průzkumníci o století dříve, natáčel v odlehlých místech deštného pralesa. „Na džungli je jedna divná věc, je zelená, svěží a krásná,“ říká. „Ale lidé nazývají amazonský prales falešný ráj. Je to extrémně náročné prostředí a natáčení rozhodně nebyl žádný piknik.“

„Občas to bylo šílené,“ přiznává Robert Pattinson. „Byli tam obrovští pavouci a hadi. Všude. Báli jsme se hadů, kteří se ukrývali v korunách stromů a spouštěli se, aby vás kousli do tváře. Poté, co jednoho člena štábu kousnul had do krku, požádali mě a Charlieho abychom vyrazili s tupými mačetami do panenské džungle. Kolumbijci nám řekli: Je důvod, proč nikdy v džungli nescházejte z cesty. Zvířata vás nechají na pokoji, dokud jim nezačnete rozbíjet domov.“

Další, kdo štáb nepřetržitě zužoval, byl hmyz. „Je to, jako bychom byli jen návštěvníky planety, která je ve vlastnictví hmyzu,“ vzpomíná Gray. „Kouše vás tam hmyz všeho druhu a barev. Jenže nejsou to jen bolestivé kousance. Hmyz v tropech přenáší horečku dengue, žlutou zimnici, malárii, virus Zika a celou řadu dalších nemocí, takže jsme museli přijmout bezpečnostní opatření.“

Hunnam vzpomíná na jeden sobotní večer po vyčerpávajícím šestidenním natáčení. „Bydlel jsem v malé chatrči na kopci a v noci mě probudil hluk, jako by někdo vedle mé hlavy pustil sbíječku. Nějaký hmyz se mi zavrtal do ucha a zasáhl bubínek. Byl to dlouhý brouk s křídly. Když se nemohl dostat ven, mával mi v uchu křídly, což byl ten hluk, co mě probudil.“

Hunnam si vypláchl ucho vodou a šel spát. „Ráno jsem zjistil, že se mi znovu v uchu něco hýbá. Zavolal jsem produkci, ti zavolali sanitku a odvezli mě do nemocnice. Nakonec to naštěstí nebylo tak strašné. Ten brouk mi vykousnul díru do bubínku a já musel týden brát antibiotika.“

„Další příhodu přineslo noční natáčení. Z toho jsem si odnesl zkušenost, jak rychle se situace v džungli může změnit,“ vzpomíná Gray. „Natáčeli jsme scénu s Charliem a Robertem u táboráku v blízkosti řeky, když jsem ve tmě uslyšel křik, že hladina řeky stoupá. Myslel jsem si, že to je v pohodě. Během pár hodin budeme tak jako tak končit. O šest minut později už byla voda u táboráku a asi za 45 sekund bylo vše pod vodou. Všichni prchali do kopců, snažili se pobrat vybavení, kamery, film. Během dvou minut se celá oblast, kde jsme natáčeli, ocitla pod vodou. Naštěstí jsme všichni byli v pořádku.“

Natáčení filmu

Pro svěží vzhled filmu angažovat režisér Gray francouzského kameramana Dariuse Khondjiho, který má na svém kontě nominaci pro nejlepší kameru za film Evita a jehož práce zahrnuje velmi různorodé typy filmů. Khondji dokáže velmi dramaticky zachytit rozmanitost amazonského pralesa, stejně tak jako hrůzu bitev či strohý anglický život. „Chtěl jsem, aby byl film vizuálně podobný hollywoodským filmům sedmdesátých let,“ vysvětluje režisér Gray.

Natáčení na 35 mm film představovalo, co se logistiky v amazonské džungli týká, značné problémy. „Zpětně si uvědomuji, že tohle mé rozhodnutí ohledně filmového materiálu bylo aktem absolutní arogance,“ říká Gray. „Nejdřív jsme museli 14tileté kluky z Bogoty naučit, jak přepravovat film,“ vzpomíná Gray. „Každý den po natáčení naložili hotový materiál do mizerných lepenkových krabic a naložili do kraksny s jedním motorem, což byl jediný dopravní prostředek, který dokázal z naší superkrátké přistávací dráhy vzlétnout.“

Po několika překládkách do dalších malých letadel, byl natočený materiál konečně na cestě do Londýna. „Každý natočený materiál absolvoval během dne 3 překládky, aby mohl být zpracován,“ říká Gray. „Celou noc jsem měl problém usnout a čekal jsem, až zazvoní satelitní telefon, abych věděl, že naše práce neskončila pohřbená někde v pralese a opravdu se dostala do Londýna.“ Jak se ukázalo, některé záběry však byly během náročného transportu poškozené. Gray však byl schopen je v post produkci opravit a občas použil alternativní záběry, které měl natočené.

Nakonec se však rozhodnutí natáčet na 35 mm film ukázalo jako správné. Počítače, které měl štáb k dispozici, nedokázaly vzdorovat extrémním podmínkám tropické džungle. „Vlhkost byla všudypřítomná. Většinu počítačů se po pár dnech už ani nepodařilo zapnout,“ vzpomíná Gray. „Při pohledu zpět jsem rád, že jsem zvolil tento klasický formát. Pokud bych spoléhal na digitální přístroje, asi bychom to natáčení museli zabalit a měli bychom velké potíže,“ uzavírá vyprávění Gray.

Závěrem

Štáb měl pocit, že veškeré útrapy snáší jen proto, že točí film o muži, který byl ochoten vzdát se všeho: pohodlí domova, své rodiny a nakonec možná i svého života, jen aby pátral po pravdě o ztracené civilizaci. Přestože Ztracené město Z líčí vědu a archeologii tak, jak byla praktikována před sto lety, Grann věří, že příběh je stejně důležitý i v roce 2017.

„Doufám, že lidé, kteří film uvidí, v něm najdou inspiraci pro další výzkum těchto úžasných nálezů a tajemství, která stále v Amazonii jsou,“ říká Grann. „Archeologové našli důkazy o starověkých ruinách na tom samém místě, kde Fawcett věřil, že by město Z mohlo existovat. Satelitní snímky ukazují, že Amazonie byla skutečně naplněna vyspělými společnostmi. Jaké společnosti to byly? Jak žily? Hledání odpovědí na tyto otázky určitě zabere i celé tohle století.“